15.3.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 81/10

A.

vzhledem k tomu, že evropské rejdařské společnosti významnou měrou přispívají k evropskému hospodářství, avšak musí obstát v celosvětové konkurenci,

B.

vzhledem k tomu, že strukturovaná a integrovaná opatření na zachování a rozvoj životaschopného námořního odvětví v Evropě jsou důležitá a měla by zvýšit konkurenceschopnost námořní dopravy a souvisejících odvětví a integrovat požadavky na udržitelný rozvoj a spravedlivou hospodářskou soutěž,

C.

vzhledem k tomu, že orientace mladých na námořnické povolání a jejich setrvání u tohoto povolání představuje nezbytnou nutnost a že úroveň přípravy na námořnické povolání v Evropě se bude muset zlepšit prostřednictvím nastávající revize Mezinárodní úmluvy o normách výcviku, kvalifikace a strážní služby námořníků (úmluva STCW),

D.

vzhledem k tomu, že změna klimatu představuje pro všechny oblasti evropské politiky největší výzvu v 21. století,

E.

vzhledem k tomu, že námořní doprava je poměrně ekologickým způsobem přepravy, avšak skrývá v sobě značný potenciál stát se ještě čistší než v současnosti je, a že se musí podílet na boji proti změně klimatu cestou postupného omezení uhlíkové stopy plavidel a přístavních infrastruktur,

F.

vzhledem k tomu, že bezpečnost je pro přístavní společnosti, rejdaře a zaměstnance na zemi i na moři základním požadavkem a že bezpečnostní opatření musí brát v úvahu ochranu životního prostředí v pobřežních a námořních oblastech a pracovní podmínky v přístavech a na palubách plavidel,

G.

vzhledem k tomu, že stále dochází k přepadávání evropských rybářských, obchodních a osobních lodí v Adenském zálivu, u somálských břehů i v mezinárodních vodách,

H.

vzhledem k tomu, že evropský námořní průmysl zaujímá vůdčí úlohu v celosvětovém měřítku a že dlouhodobě lze jeho vedoucí postavení zajistit pouze prostřednictvím inovací,

I.

vzhledem k tomu, že rozhodnutí je třeba přijímat na odpovídající administrativní úrovni, tj. na celosvětové úrovni, je-li to možné, a na evropské úrovni, je-li to nutné,

1.

vítá sdělení o politice EU v oblasti námořní dopravy do roku 2018;

2.

zdůrazňuje, že odvětví námořní dopravy je pro evropské hospodářství velmi důležité, neboť nejen zajišťuje přepravu cestujících, surovin, zboží a energetických výrobků, ale představuje rovněž jádro širšího souboru námořních činností, jako je stavba lodí, logistika, výzkum, cestovní ruch, rybolov a akvakultura a vzdělávání;

3.

zdůrazňuje, že politika EU v oblasti námořní dopravy by měla zohledňovat skutečnost, že námořní odvětví čelí konkurenci nejen na úrovni Unie, ale především i na celosvětové úrovni; zdůrazňuje rovněž důležitost rozvoje námořní dopravy jako součásti širší oblasti dopravy, a to na úrovni EU i na celosvětové úrovni;

4.

přeje si, aby námořní politiky EU byly do budoucna koncipovány s ohledem na „jednotné evropské moře“, a proto žádá Komisi, aby v rámci společného námořního prostoru připravila evropskou politiku námořní dopravy;

5.

vyzývá Komisi, aby pokračovala v boji proti tzv. výhodným vlajkám;

6.

vyzývá proto členské státy EU, aby podporovaly používání vlastní vlajky a svých námořních seskupení (klastrů), například prostřednictvím daňových opatření pro lodě, např. zdanění tonáže, a daňových opatření pro námořníky a majitele lodí;

7.

je toho názoru, že námořní odvětví se musí jako ostatní odvětví ekonomiky v zásadě řídit právními předpisy o státní podpoře, i když státní podporu lze výjimečně povolit ve zvláštních případech za předpokladu, že je poskytována dočasně a transparentním a konzistentním způsobem;

8.

je toho názoru, že pokyny ke státní podpoře námořní dopravy, jejichž platnost končí v roce 2011, je třeba zachovat a prodloužit, neboť podstatně přispěly k udržení mezinárodní konkurenceschopnosti evropské námořní dopravy, k její schopnosti čelit často nelegální konkurenci třetích zemí a k udržení její vůdčí role na mezinárodní scéně, a pomohly tak podpořit ekonomiku členských států;

9.

vyzývá Komisi, aby v roce 2010 předložila slíbená nová pravidla pro poskytování státní podpory pro námořní dopravu, a dále se domnívá, že Komise by měla rovněž co nejrychleji předložit pokyny ke státní podpoře námořních přístavů;

10.

zdůrazňuje v této souvislosti, že státní podpora by měla směřovat výlučně na podporu evropských námořních odvětví, která se cítí být vázána sociálními normami, podporou pracovních míst a vzděláváním personálu v Evropě, a k zajištění globální konkurenceschopnosti evropské lodní dopravy;

11.

vyzývá členské státy, aby neprodleně podepsaly, ratifikovaly a prováděly Úmluvu OSN o smlouvách o mezinárodní přepravě zboží zcela nebo zčásti po moři, známou jako Rotterdamská pravidla, která stanoví nový systém námořní odpovědnosti;

12.

vyzývá Komisi, aby při nadcházejícím přepracování hlavních směrů Společenství pro vybudování transevropské dopravní sítě více než dosud zohlednila námořní dopravu a její pevninské struktury, zejména multimodální napojení evropských námořních přístavů na vnitrozemí;

13.

vítá návrh Komise na směrnici o ohlašovacích formalitách lodí připlouvajících do přístavů členských států Společenství nebo odplouvajících z nich (KOM(2009)0011), jehož cílem je usnadnit, snížit a odstranit správní postupy pro evropskou pobřežní dopravu; vyzývá Komisi, aby pobřežní dopravu dále podporovala ve snaze výrazně zvýšit výkonnost námořní dopravy v Unii;

14.

vítá iniciativy členských států a Komise, jež mají přispět ke zvýšení atraktivity povolání v námořním odvětví pro mladé občany EU; zdůrazňuje potřebu zajištění celoživotního vzdělávání a rekvalifikace zaměstnanců námořní dopravy na všech úrovních na zemi i na moři s cílem zvýšit odbornou kvalifikaci a dovednosti pracovníků; vyslovuje se také pro to, aby školy poskytovaly více informací o tomto odvětví a aby byl k dispozici větší počet stáží;

15.

vyzývá členské státy, aby v rámci mezinárodních úmluv, např. úmluvy STCW nebo úmluvy Mezinárodní organizace práce o normách pro práci na moři z r. 2006, zlepšily a modernizovaly již existující programy vzdělávání pro další kvalitativní rozvoj námořních škol;

16.

zdůrazňuje, že námořníci ze třetích zemí musí mít požadované vzdělání v souladu s úmluvou STCW a vyzývá rejdařské společnosti a vnitrostátní inspekce, aby zaručily a kontrolovaly plnění tohoto požadavku, případně i za podpory Evropské agentury pro námořní bezpečnost (EMSA); opakuje svůj požadavek, aby členské státy urychleně ratifikovaly úmluvu Mezinárodní organizace práce o normách pro práci na moři z roku 2006 a aby byl co nejdříve přijat návrh Komise založený na dohodě odvětví začlenit klíčové prvky úmluvy do práva EU;

17.

vyzývá členské státy, aby podporovaly využívání námořníků EU ve svých vlastních loďstvech a vytvářely pro ně dostatečné zázemí s cílem zamezit migraci námořníků mimo Unii;

18.

vítá návrh Komise, aby členské státy podporovaly spolupráci mezi evropskými námořními institucemi, a nabádá členské státy, aby sladily své učební osnovy a vzdělávací programy s cílem podpořit a rozvinout vysokou úroveň kvalifikace a pokročilých dovedností námořníků EU;

19.

zdůrazňuje, že sociální rozměr a pracovní podmínky námořníků EU jsou úzce spjaty s konkurenceschopností evropského loďstva a že je nutné usnadnit mobilitu pracovních sil v námořních odvětvích v celé Evropě a zajistit plně fungující vnitřní trh bez překážek a neodůvodněných omezení při poskytování služeb;

20.

podporuje výměnu osvědčených postupů v oblasti pracovních podmínek a sociálních norem a podporuje zlepšení životních podmínek na palubě plavidel, zejména pomocí rozvoje informačních a komunikačních technologií, zlepšení přístupu ke zdravotní péči, zlepšení bezpečnostních norem a odborné přípravy, které námořníkům umožní lépe zvládat rizika spojená s jejich prací;

21.

zdůrazňuje, že kontroly musí být konkrétní a zaměřené na rizika a nesmí vytvářet přehnaný regulační tlak na toto odvětví;

22.

přeje si, aby byla věnována pozornost otázce, kde a nakolik může technologický rozvoj nahradit prohlubující se nedostatek námořního personálu, varuje však před ukvapeným zaváděním nevyzkoušených technologií;

23.

vyzývá námořní přístavní orgány, aby zlepšily zázemí pro námořníky na lodích čekajících v kotvištích, včetně zařízení pro usnadnění dopravy z lodí na břeh a zpět;

24.

uznává, že námořní doprava má ještě značné rezervy, pokud jde o snížení emisí, které je v rámci cílů Evropské unie v oblasti ochrany klimatu nezbytné, a to pokud jde o emise oxidů síry, oxidů dusíku, částic (PM10) a CO2; zdůrazňuje, že odvětví může přispět k boji proti škodlivým emisím a změně klimatu a že veřejné a soukromé investice do výzkumu a vývoje budou v tomto směru mimořádně důležité;

25.

zdůrazňuje, že je třeba se rychle dohodnout na snížení emisí, které bude v rámci Mezinárodní námořní organizace (IMO) povinné, aby se zmenšily rozdíly v podmínkách hospodářské soutěže, nesmí to však bránit Unii v přijetí opatření zaměřených na další snižování emisí loďstva členských zemí, což by podnítilo jiné kontinenty, aby byly v této oblasti konkurenceschopnými; poukazuje v této souvislosti na velké rozdíly v námořních dopravě na dlouhé a krátké vzdálenosti, které je nutné v ujednáních IMO zohledňovat;

26.

vyzývá členské státy, aby ve větší míře, případně ve spolupráci s okolními zeměmi, využívaly možnosti stanovit námořní oblasti kontroly emisí, zejména emisí oxidů dusíku; zdůrazňuje, že vytváření dalších námořních oblastí kontroly emisí nesmí vést k narušení hospodářské soutěže v Evropě;

27.

podporuje opatření umožňující přesun dopravy na moře, aby se uvolnily hlavní silniční tahy; vyzývá Evropskou unii a členské státy, aby vytvářely přístavní logistické platformy nezbytné pro rozvoj intermodality a pro posílení územní soudržnosti; zdůrazňuje, že mezinárodní předpisy i předpisy EU nesmí bránit úsilí, které v tomto směru vyvíjejí vnitrostátní orgány; doufá v rychlé a rozsáhlé zřízení „mořských dálnic“ v rámci Unie pro Středomoří, které umožní snížit znečištění životního prostředí a současně zlepšit přetíženost pozemních sítí;

28.

v zásadě souhlasí se změnou přílohy VI úmluvy MARPOL o snížení emisí oxidů síry a dusíku z lodí, kterou v říjnu 2008 přijala Mezinárodní námořní organizace; vyjadřuje však obavy nad možným přesunem přepravy od námořní dopravy na krátké vzdálenosti k silniční dopravě v důsledku mezní hodnoty pro síru ve výši 0,1 %, jež by měla platit od roku 2015 pro oblasti Severního a Baltského moře monitorované z hlediska emisí síry; vyzývá proto Komisi, aby Evropskému parlamentu co nejdříve, nejpozději však do konce roku 2010, předložila příslušné posouzení dopadů;

29.

domnívá se, že všechny způsoby dopravy, včetně námořní dopravy, musí postupně internalizovat své externí náklady; soudí, že zavedením tohoto principu se získají finanční prostředky, které bude možné přednostně použít na podporu inovací;

30.

vyzývá Komisi a členské státy, aby využívaly i alternativních nástrojů, jako je zavedení daně z pohonných hmot v zásobnících, která by se přednostně odvozovala od jejich kvality a vlivu na životní prostředí, nebo projekt „zelených přístavů“, v nichž jsou lodě šetrné vůči životnímu prostředí odbavovány rychleji a/nebo platí nižší přístavní poplatky;

31.

vyzývá členské státy, aby v rámci Mezinárodní námořní organizace stanovily a uplatňovaly vhodné a celosvětově použitelné ekologické normy;

32.

poukazuje v této souvislosti na skutečnost, že u plavidel pro vnitrozemskou plavbu došlo k technickému pokroku, který umožnil podstatné snížení emisí z motorů stávajících lodí a používání kapalného zemního plynu jako paliva; vyzývá Komisi, aby přezkoumala, zda lze tyto techniky použít i u námořních plavidel a jak by bylo možné jejich zavedení urychlit;

33.

vyjadřuje politování nad skutečností, že na kodaňské konferenci o klimatu se nepodařilo dospět k závěrům, pokud jde o snížení emisí z námořní dopravy; zdůrazňuje však, že jak v rámci procesu navazujícího na Kjótský protokol, tak v rámci Mezinárodní námořní organizace (IMO) je i nadále třeba vyvíjet intenzivní úsilí směřující k dojednání celosvětových opatření, která by vedla k požadovanému snížení emisí; vyzývá členské státy, aby učinily kroky k tomu, aby Mezinárodní námořní organizace získala mandát k účasti na příštích světových jednáních o otázkách klimatu, včetně měřitelných cílů snížení emisí v námořní dopravě;

34.

vyzývá Unii, aby stála v čele tohoto procesu na celosvětové úrovni, zejména v rámci Mezinárodní námořní organizace, s cílem snížit emise v námořním odvětví;

35.

zdůrazňuje význam interoperabilních technických zařízení na dodávky elektrického proudu z pevniny na lodě v evropských mořských přístavech, která mohou výrazně omezit znečišťování životního prostředí; vyzývá Komisi, aby prověřila, ve kterých námořních přístavech mohou být tato zařízení účinně využívána;

36.

trvá na tom, aby Komise upřednostnila v rámci své politiky výzkumu a vývoje inovace v oblasti obnovitelných technologií určených pro využívání na plavidlech, např. solární a větrné technologie;

37.

žádá Evropskou komisi, aby prozkoumala veškerý potenciál ke snížení a kontrole znečištění životního prostředí pomocí inteligentních technologií v dopravě, zejména pomocí systému Galileo;

38.

zdůrazňuje nutnost podporovat bezpapírové přístavní a celní operace a využívání různých inteligentních přepravních systémů a sítí, jako je SafeSeaNet a e-Custom, s cílem urychlit operace v přístavech a snížit znečišťování životního prostředí;

39.

vítá přijetí třetího legislativního balíčku týkajícího se námořní bezpečnosti a vyzývá členské státy, aby tento balíček urychleně provedly;

40.

žádá přísnou kontrolu stavby lodí, včetně kvality použité oceli, návrhů konstrukce lodí a jejich údržby, jak je mimo jiné stanoveno v pozměněných právních předpisech o klasifikačních společnostech;

41.

podporuje změnu orientace Pařížského memoranda o porozumění o státní přístavní inspekci, na jejímž základě níž se pravidelné inspekce nahrazují inspekcemi zaměřenými na rizika, aby tak byly účinně kontrolovány lodě, které vykazují řadu nedostatků;

42.

vyzývá členské státy a rejdaře, aby usilovali o zařazení na „bílý seznam“ pařížského memoranda o porozumění; vyzývá zejména Slovensko, aby v tomto směru vyvinulo zvýšené úsilí;

43.

vyzývá vnitrostátní inspekce a další vnitrostátní orgány, aby prohloubily vzájemnou spolupráci při výměně informací o plavidlech a nákladu, snížily tak regulační zátěž a zároveň zvýšily efektivitu kontrol; požaduje rychlé zavedení integrovaného systému správy informací na základě využití a zlepšení již existujících zdrojů, zejména systému SafeSeaNet; žádá Komisi, aby na celém území Společenství urychleně zavedla systém přeshraničního a mezirezortního dohledu;

44.

bere na vědomí nebezpečí, které představuje pirátství ve světových mořích, zejména v oblasti Afrického rohu a ve vodách u somálského pobřeží, a vyzývá všechny rejdaře, aby se zapojili do iniciativ vlád na jejich ochranu proti pirátství, jako je např. první úspěšná námořní operace EU „Atalanta“; vyzývá Komisi a členské státy, aby zlepšily vzájemnou spolupráci a spolupráci s OSN k ochraně námořníků, rybářů a cestujících a loďstva;

45.

připomíná, že globální přístup k boji proti pirátství se nesmí omezovat na mezinárodní námořní síly a musí být součástí celkového plánu podpory míru a rozvoje v příslušné oblasti; je si také vědom toho, že plavidla musí plně a správně provádět opatření na svou ochranu, která přijaly organizace námořní dopravy na základě souboru pokynů pro osvědčené postupy řízení schválené Mezinárodní námořní organizací;

46.

zdůrazňuje, že námořní doprava je odvětvím celosvětového charakteru a že úmluvy by měly být přednostně uzavírány na celosvětové úrovni; konstatuje, že IMO je v této věci nejvhodnějším fórem; vyzývá členské státy, aby zvýšily své úsilí o rychlou ratifikaci a provádění úmluv IMO, které podepsaly;

47.

uznává dále v plném rozsahu úlohu, kterou hraje Unie při provádění mezinárodních pravidel v právních předpisech EU a při provádění a podpoře námořní politiky, například prostřednictvím agentury EMSA;

48.

zdůrazňuje potřebu urychlit modernizaci a navýšení kapacit přístavních infrastruktur v očekávání výrazného zvýšení objemu zboží přepravovaného námořní cestou; připomíná, že za tímto účelem budou nutné velké investice, které budou muset dodržovat transparentní a spravedlivá pravidla, aby se zajistila rovná hospodářská soutěž mezi evropskými přístavy; žádá Komisi, aby v tomto smyslu zajistila konzistentní právní rámec;

49.

vyzývá Komisi, aby zohlednila sdělení o politice EU v oblasti námořní dopravy do roku 2018 a toto usnesení jako základ pro vypracování bílé knihy o dopravě;

50.

žádá o vytvoření politiky, která by podporovala propojení přístavů s vnitrozemím (přístavy s intermodálním překladištěm a logistické platformy) v těch oblastech, které mají problémy s dopravním přetížením, a aby tato politika obsahovala také revizi transevropské dopravní sítě (TEN-T);

51.

zdůrazňuje hospodářský a strategický význam stavby lodí, která umožňuje vyvíjet a používat nové technologie použitelné pro plavidla a zachovat nezbytné evropské know-how potřebné pro stavbu nových generací plavidel; požaduje opatření na podporu inovací, výzkumu a vývoje a vzdělávání s cílem podpořit konkurenceschopný a inovativní loďařský průmysl;

52.

vyzývá k tomu, aby v projektech modernizace a rozšiřování přístavů bylo povinné vybavit terminály pro cestující a nové trajekty pro přepravu cestujících zařízeními pro osoby se sníženou schopností pohybu;

53.

vítá iniciativu k provedení kampaně, která mezi provozovatelů osobní dopravy a okružních plaveb podpoří používání osvědčených postupů, pokud jde o práva cestujících;

54.

žádá Komisi, aby měla ve stávající revizi transevropské dopravní sítě (TEN-T) na paměti doporučení pro politiku EU v oblasti námořní přepravy do roku 2018, zejména ustanovení týkající se efektivní integrace „mořských dálnic“ a vnitrozemské vodní dopravy a sítě přístavů evropského zájmu jako integračních uzlů;

55.

vyzývá Komisi, aby vypracovala srovnatelnou strategii pro evropskou vnitrozemskou vodní dopravu a aby ji schválila ve spojení s touto strategií za účelem vytvoření optimalizovaného přepravního řetězce mezi přepravou zboží po moři a vnitrozemskou vodní přepravou zboží;

56.

vyzývá Komisi, aby urychleně předložila slíbený plán postupu, kterým by doplnila podrobnosti ke svému sdělení;

57.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.