Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu „Obnovení metody Společenství (hlavní směry)“ (stanovisko z vlastní iniciativy)

Dne 17. prosince 2009 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Podvýbor „Obnovení metody Společenství“, který Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijal stanovisko dne 19. května 2010. Zpravodajem byl pan MALOSSE, spoluzpravodajem pan DASSIS.

Vzhledem k novému funkčnímu období Výboru rozhodl Evropský hospodářský a sociální výbor jmenovat pana MALOSSE hlavním zpravodajem na 466. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 19., 20. a 21. října 2010 (jednání dne 21. října 2010), a přijal následující stanovisko 187 hlasy pro, 5 hlasů bylo proti a 6 členů se zdrželo hlasování.

1.1 Navzdory význačným úspěchům a rostoucímu vlivu o sobě Evropská unie neustále pochybuje a vzbuzuje pochyby o sobě i u ostatních. Hospodářská a měnová unie, ačkoli slaví úspěch díky euru, je v současné době těžce postižena finanční krizí, a to daleko více než zbytek světa. Lisabonská strategie neumožnila Unii zaujmout vedoucí postavení v oblasti znalostní ekonomiky. Vzhledem k těmto obtížím jsou občané stále netrpělivější a řada z nich si klade otázku, zda Unie bude schopna řešit důležité problémy naší doby: globalizaci, změnu klimatu, východisko z finanční a hospodářské krize.

1.2 Ve chvíli pochybností je vždy vhodné připomenout si základy evropské integrace. Je třeba obnovit a dodat nový impuls metodě Společenství, která přinesla Evropské unii zlaté časy.

1.3 EHSV doporučuje uplatnit metodu Společenství na oblasti, které dnes vzbuzují očekávání občanů: oživení evropského hospodářství, stimulace našich vzdělávacích, inovačních a výzkumných systémů, zabezpečení dodávek energie, udržitelný rozvoj a boj proti klimatických katastrofám, podpora rovnosti příležitostí a podnikatelského ducha, volný pohyb a mobilita osob s dodržováním sociálních práv, rozvoj služeb obecného zájmu evropského rozměru zejména v oblasti komunikací, životního prostředí, zdravotnictví, bezpečnosti a civilní ochrany.

1.4 Toto obnovení metody Společenství bude účinné pouze tehdy, pokud bude podpořeno odpovídajícími prostředky, jako je značné navýšení evropského rozpočtu, rozvoj partnerství veřejného a soukromého sektoru, lepší koordinace mezi vnitrostátními rozpočty a evropským rozpočtem a konsolidace Evropského měnového fondu.

1.5 EHSV je toho názoru, že metoda Společenství v prvním desetiletí 21. století nemůže být totožná s metodou let šedesátých a osmdesátých minulého století. V současné době je třeba zapojit a začlenit občany, zejména prostřednictvím participativní demokracie a subjektů občanské společnosti. EHSV žádá, aby evropská občanská společnost získala rostoucí úlohu při stimulování evropských politik, ale rovněž na úrovni hodnocení jejich dopadu, aby bylo zajištěno jejich účinné provádění a odstraněny negativní důsledky.

1.6 Metoda Společenství, uplatňovaná při řešení současných problémů a očekávání občanů, doplněná o účinné prostředky k provádění a obnovená prostřednictvím větší účasti občanské společnosti, může a musí se znovu stát hybnou silou oživení evropské integrace.

2.1 Od samého začátku vzrušující evropské historie byla metoda Společenství převratná a vděčíme jí za úspěch evropské integrace, která vytvořila současnou Evropskou unii. Tato metoda se vyznačuje následujícími prvky:

Pokroku v Evropě bylo dosaženo především pomocí této metody Společenství.

2.2 Členské státy si zachovaly převážnou část pravomocí či nezávislosti v oblastech, které Smlouvy přímo neupravují, co se týče tradičně výsadních otázek, jako je obrana a policie, až po další otázky, které se vyznačují specifickými politickými, kulturními a historickými prvky, jako je daňový systém a sociální vztahy. Mezivládní spolupráce v těchto oblastech je sama o sobě důležitým aspektem evropské integrace, která by si též zasloužila analýzu, aby byl změřen její skutečný dopad a posouzeno její přizpůsobení realitě a cílům současné Evropské unie.

2.3 Úspěch přístupu Společenství k hlavním společným cílům byl doprovázen hospodářským rozvojem a politickým prohloubením procesu evropské integrace. Tyto výsledky mu zároveň zaručily silnou přitažlivost, která neměla na evropském kontinentu obdobu, a to s postupným rozšiřováním, nejprve na západ, na sever a na jih a po pádu železné opony na východ.

2.4 V posledních letech však metoda Společenství ztratila na síle a přitažlivosti. Zdá se, že Evropská komise neměla vždy prostředky ani vůli k tomu, aby zahájila iniciativy, které by odpovídaly výzvám a očekáváním. Evropská unie však v současnosti čelí novým výzvám, které s sebou nese stále neúprosnější globalizace a finanční a hospodářská krize, kvůli níž se řada podniků, zvláště malých a středních, dostala do obtíží, a jež způsobuje nárůst sociálních rozdílů, což zvyšuje počet osob vyloučených ze společnosti či těch, které jsou ve velice těžké situaci. Důvěra evropských občanů v evropskou integraci klesá, jelikož mají dojem, že spíše způsobuje problémy, než přináší řešení.

2.5 Nedostatečný evropský vliv na světovém summitu v Kodani v roce 2009 věnovaném změně klimatu a neschopnost Unie samostatně řešit finanční obtíže jednoho členského státu eurozóny ještě prohloubily tento pocit nespokojenosti, jenž postihl i finanční kruhy.

2.6 Vzhledem k urychlení globalizace se Evropská unie zdá málo reaktivní a ochromená vlastními rozpory, složitostí a pomalostí. V souvislosti se vstupem Lisabonské smlouvy v platnost EHSV prosazuje obnovu metody Společenství, aby došlo k nezbytnému novému nastartování a Evropa nalezla své místo na světové hospodářské a politické scéně. Doporučení EHSV se týkají především těchto hlavních otázek:

3.1 Metodu Společenství nelze obnovit bez posílení společné evropské identity za účelem jejího prosazení přesahujícího národní zájmy a rozdíly. Proto je zbytečné vydávat stále další právní ustanovení pro zahájení veřejných zakázek, pokud členské státy a jejich vnitrostátní orgány nemají skutečnou motivaci k nákupu evropských výrobků z důvodu přesvědčení „svých“ daňových poplatníků a tlaku „svých“ podniků a pojem „evropský“ je chápan jako „cizí“. Vzhledem k globalizaci však může Evropa dosáhnout zásadních společných cílů pouze tehdy, pokud se na nich shodne.

3.2 To předpokládá zejména určení obecného zájmu Společenství. Komise by měla v této oblasti více podporovat diskuse a nezůstávat v pozadí, jak se nedávno projevilo v souvislosti s finanční krizí a s obtížemi jednoho ze států eurozóny. Příliš často se zdá, že Komise bere ohled na bezprostřední reakce členských států a národních orgánů, ačkoliv všemi dobře chápaný společný zájem by často vyžadoval řešení, která vycházejí ze solidarity a z pojmu společných zájmů.

3.3 Zdá se, že pro Evropskou komisi je stále obtížnější definovat a zastupovat obecný evropský zájem, ačkoliv právě to je jejím úkolem. Je třeba, aby Komise navázala na rozmach 60. a 80. let Dnes již není jediná a zavedení nového institucionálního trojúhelníku s posíleným Parlamentem a jmenovaným předsedou Evropské rady by ji mělo podnítit k tomu, aby plně hrála svou úlohu orgánu, jenž předkládá návrhy a provádí kontrolu.

3.4 Evropský parlament musí nyní plnit hlavní roli v určování obecného evropského zájmu, jelikož zastupuje občany. Oba poradní výbory (EHSV a VR) po jeho boku by měly plnit podpůrnou úlohu s cílem motivovat a stvrzovat iniciativy Evropské komise, přičemž by nemělo být opomíjeno právo občanské iniciativy a všichni ostatní zástupci občanské společnosti.

3.5 Obnova metody Společenství bude mít smysl pouze tehdy, pokud bude zároveň změněn koncept „subsidiarity“, který byl vykládán pouze jednosměrně, tedy jako nástroj brzdící uplatňování této metody Společenství a provádění nových politik Společenství. Nový, dynamičtější přístup k tomuto konceptu, založený na zásadě, že z důvodu účinnosti a úspor z rozsahu bude stále častěji zjevné, že je výhodnější převést na evropskou úroveň to, co vyžaduje značné prostředky: infrastruktury, výzkum a vývoj, průmyslovou politiku, obranu, zahraniční politiku, bezpečnost, boj proti zdravotním katastrofám atd. Evropští občané jsou schopni to pochopit, pokud jim jejich národní političtí činitelé přestanou skrývat pravdu.

3.6 Vzhledem k prohlubující se propasti mezi občany a evropskými institucemi je důležité, aby Unie určila nové oblasti uplatňování metody Společenství odpovídající silným očekáváním občanů.

3.6.1 Nastal čas, kdy je třeba rozvíjet evropské služby obecného zájmy v oblastech, v nichž to je nyní z důvodu vývoje situace a problémů nezbytné: civilní ochrana, mezinárodní naléhavá pomoc, celní služby, doprava, výzkumné ústavy, vysokorychlostní sítě atd. Na těchto nových základech by bylo možné prosazovat evropské koncese obecného zájmu prostřednictvím partnerství veřejného a soukromého sektoru za účelem budování transevropských sítí (doprava, energetika, telekomunikace), jež by posílily naši soudržnost a konkurenceschopnost Evropské unie.

3.6.2 Mělo by být bezodkladně přijato několik iniciativ, jejichž užitečnost pro obecný zájem již byla dávno prokázána, aby byl občanům a podnikům usnadněn život a oni pochopili realitu jednotného trhu: evropská průmyslová politika zakládající se na spolupráci s cílem čelit globalizaci, evropský statut pro malé a střední podniky, nadace a sdružení, jednotné daňové kontaktní místo pro přeshraniční aktivity malých a středních podniků a patent Společenství. Bude rovněž třeba vyvinout řadu legislativních nástrojů, které zaručí volný pohyb osob se zachováním sociálních práv a kolektivních dohod. Mohly by vzniknout také další iniciativy navazující na občanské iniciativy, jichž by se ujal zejména Parlament a EHSV, a to zvláště v oblasti zabezpečení dodávek energie, udržitelného rozvoje a ochrany spotřebitelů.

3.6.3 Jak EHSV několikrát zdůraznil, v této souvislosti byla volba směrnic v zásadní oblasti veřejných zakázek velice neúspěšná a představuje zřejmě největší neúspěch v uskutečňování jednotného trhu. Po více než 30 letech od přijetí jednotného evropského aktu jsou veřejné zakázky dosud příliš rozdrobené. Nahromadění velice podrobných evropských směrnic a dodatečných vnitrostátních právních předpisů i četných výjimek má při nedostatečném přístupu Společenství za následek přetrvávající rozdrobenost toho, co představuje 15 % evropského HDP. V této oblasti, stejně jako v dalších oblastech, kde by se to ukázalo jako smysluplné, by Evropská komise měla upřednostňovat nařízení, které je přímo použitelné, oproti směrnici, jejíž provádění zahrnuje provedení na úrovni států.

3.6.4 Evropská unie musí více investovat do „znalostního trojúhelníku“: do vzdělávání, výzkumu a inovací. Nemůže opomíjet vzdělání, které je všeobecně pojímáno jako prvek klíčový pro obnovu v Evropě. Na základě úspěchu iniciativy Erasmus by měly na evropské úrovni vzniknout prostřednictvím nového přístupu sledujícího obecný zájem ambicióznější programy pro mobilitu, intenzivní výměny v rámci evropské sítě univerzit, specifické iniciativy zaměřené na podporu klíčových kompetencí a na rozvoj podnikatelského ducha a činnosti pro cílové skupiny veřejnosti. V oblasti výzkumu a inovací se musí osmý evropský rámcový program stát symbolem nové Evropy a soustředit se na takové oblasti, jako jsou nanotechnologie spolu s výzkumnými středisky Společenství, skutečný evropský projekt pro průmysl a odpovídající lidské a finanční zdroje.

3.6.5 Hospodářská a měnová unie by se měla prosadit jako ústřední prvek evropské identity a soudržnosti. V současnosti tomu zdaleka tak není, o čemž svědčí nejednotný postoj vnitrostátních politik zemí eurozóny vůči hospodářské a finanční krizi. Členové eurozóny by se měli stát pokrokovou laboratoří hospodářské a finanční integrace tím, že budou mezi sebou rozvíjet posílenou spolupráci vytvářející pozitivní motivaci, jejímž cílem je dynamika a efektivnost celé Unie. EHSV podporuje návrh Komise zřídit „monitorování“ hospodářských politik členských států. Podle jeho názoru musí tato úloha v široké míře přesahovat čistě účetní roli, jakou má např. OECD, a zohlednit politické priority občanů Unie, zvláště co se týče sociální soudržnosti, boje proti vyloučení, vytváření pracovních míst a rozvoje tvořivosti a podnikatelského ducha.

3.6.6 Evropská unie, která má díky jednotné měně velký vliv, se musí rovněž jednotně vyjadřovat v rámci mezinárodních hospodářských a finančních jednání, zejména jednání G-20, a na evropské úrovni upevnit svou účast v MMF a Světové bance.

3.6.7 Posílení evropské vnější politiky je klíčovým prvkem Lisabonské smlouvy. Obsahuje zejména vytvoření diplomatické služby, funkci vysokého představitele (který je zároveň místopředsedou Komise) a vytvoření delegací Evropské unie ve třetích zemích, které nahradí delegace Evropské komise. Je třeba ambiciózně pojmout provádění Smlouvy, aby se Evropa skutečně vyjadřovala jednohlasně, důrazněji a koherentněji vystupovala navenek a zároveň strukturovaně organizovala v politické, hospodářské, kulturní, vědecké a obchodní oblasti skutečnou koordinaci vnější činnosti místo nevýznamného soupeření, které pouze oslabuje pozici Unie.

4.1 Pokud byla řada cílů Společenství splněna jen částečně, je tomu tak často z důvodu nedostatečné odhodlanosti plně je uskutečnit a také proto, že na ně Společenství nevěnuje dostatečné prostředky.

4.1.1 Co se týče oživení vnitřního trhu, zpráva Maria Montiho (1) uvádí velice přínosná doporučení k zajištění jeho účinné realizace: stimulace systému řešení problémů na vnitřním trhu (SOLVIT), hodnocení provádění směrnic, zapojení vnitrostátních správních orgánů, vnitrostátních parlamentů a občanské společnosti, zrušení posledních překážek, zejména co se týče mobility osob. EHSV tedy doporučuje, aby po příslušné konzultaci subjektů občanské společnosti na tuto zprávu navázal přesný akční plán s časovým harmonogramem provádění.

4.1.2 Pro uplatňování metody Společenství v nových oblastech bude nutná rozpočtová podpora Unie ve vhodné formě (rozpočtové subvence, půjčky, partnerství veřejného a soukromého sektoru atd.). Úspěch ESUO v roce 1951 se zakládal na přiměřenosti prostředků a cílů. Současný rozpočet Unie (méně než 1 % HDP) je příliš nízký na to, aby bylo možné realizovat cíle, které občané očekávají ve všech oblastech, kde by Unie měla působit z důvodu větší účinnosti. Pravidelný nárůst rozpočtu v období 2013–2020 za účelem dosažení 2 % HDP se vzhledem k úsporám z rozsahu zdá dosažitelným cílem, který neodporuje požadavkům na snížení veřejných dluhů členských států, pokud vlády pochopí zásadu rozpočtového převodu z národní na evropskou úroveň a tato zásada bude správně vysvětlena občanům. Umožnila by zejména financovat potřeby v oblasti investic a velkých sítí, podpořit znalostní trojúhelník (vzdělávání, výzkum, inovace), posílit politiku soudržnosti a poskytnout Unii lidské a finanční prostředky pro její vnější politiku.

4.1.3 EU bude potřebovat vlastní zdroje a rovněž lepší koordinaci vnitrostátních rozpočtů s evropským rozpočtem, má-li do roku 2020 financovat toto úsilí. Vzhledem k rostoucím deficitům veřejných financí po finanční krizi z roku 2008 bude snadné dokázat, že dluh se sníží rychleji (aniž by to bylo na újmu růstu), když se sloučí zdroje pro financování veřejných výdajů, jako je obrana, zabezpečení hranic, vnější pomoc, výzkum, průmyslová politika atd. Členské státy musí ukázat politickou vůli se tímto směrem vydat.

4.1.4 Vzhledem k finanční krizi by prvním důležitým krokem bylo vytvoření skutečného evropského měnového fondu pro zásahy do eurozóny a její stabilizaci (jakési evropské federální rezervy), jenž by umožnil solidárně čelit obtížím, které by postihly jednoho z jejích členů. Bylo třeba toho, aby euro kleslo a krize se v jednom z členských států zhoršila, aby tyto státy vytvořily zárodek takového fondu a rozhodly se zasáhnout nikoli na bilaterální úrovni, nýbrž kolektivně, a přitom dále požadovaly doplňkovou pomoc MMF.

4.1.5 Je tedy navíc jasné, že splnění cílu integrace a soudržnosti by vyžadovalo lepší přidělování evropských prostředků za účelem větší podpory přeshraničních programů, na něž je vyčleněno pouze 1 % rozpočtu, ačkoliv představují nezbytné pilíře správného fungování jednotného trhu. Úspěch strategie Evropa 2020 záleží jak na prostředcích, tak na skutečném souhlasu občanů s jejími cíli, což v současnosti neplatí.

4.2 Evropu o 27 členských státech nelze řídit stejným způsobem jako Evropu o 6 členských státech. Institucionální trojúhelník oprávněně poskytuje důležitější postavení Evropskému parlamentu. Je rovněž třeba, aby instituce a praxe co nejdříve upevnily právo občanské iniciativy, která se musí stát skutečným demokratickým nástrojem.

4.2.1 Rozšíření pravomocí Společenství proběhlo spolu s rozšířením postupu spolurozhodování mezi Parlamentem a Radou. Návazné smlouvy, které stanovily tato nová pravidla, však následně nepřizpůsobily postupy konzultací. Komise v současnosti žádá EHSV o stanovisko k návrhům ve chvíli, kdy je zahájen postup spolurozhodování, ačkoliv by k tomu mělo dojít daleko dříve.

4.2.2 EHSV by svou poradní úlohu vykonával účinněji, pokud by byl o stanovisko požádán před spolurozhodovateli, jakmile je vypracováno předběžné posouzení dopadu. Koncept průzkumného stanoviska by takto plně nabyl smyslu. Stanovisko Výboru by tedy mohlo být připojeno spolu s posouzením dopadu k návrhu Komise, který je předán spolurozhodovatelům. Zpravodaj EHSV by měl rovněž mít možnost vystoupit s projevem před příslušným výborem Evropského parlamentu.

4.2.3 Komise by měla rovněž zajistit odpovídající konzultace, když hodlá stáhnout dříve předložený návrh, zvláště pokud se přímo týká subjektů občanské společnosti. Komise by tedy neměla bez konzultace stáhnout návrh evropského statutu sdružení.

4.2.4 Co se týče správy, Unie musí aktivněji zajistit zásadu rovnosti žen a mužů tím, že ženám umožní získat rovné postavení v centrech rozhodování a poradenství.

4.3 Lisabonská smlouva znovu rozšířila oblast rozhodnutí, jež jsou přijímána kvalifikovanou většinou, a stávají se tak pravidlem pro fungování Evropy o 27 členských státech. V některých oblastech je však vyžadována jednomyslnost, i když úzce souvisejí se záležitostmi Společenství, jako například zdanění. Ze zkušenosti jasně vyplývá, že tento požadavek snadno blokuje fungování Unie v oblastech, kde ještě existuje jednomyslnost. Je tedy přinejmenším paradoxní, že Unie navzdory několikrát opakovaným záměrům Evropské rady nedokázala odblokovat přijetí patentu Společenství, které doposud podléhá jednomyslnému rozhodnutí, ačkoliv se hodlala stát nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější ekonomikou na světě.

4.3.1 Několik příkladů z minulosti však svědčí o tom, že metoda Společenství někdy v případě potřeby umožnila nalézt způsob, jak překonat překážku jednomyslnosti. Tímto způsobem mohlo být zahájeno uplatňování sociálního protokolu a listiny základních sociálních práv již mezi 11 členskými státy a Spojené království se k ostatním připojilo až později. Otázkou je, zda by bylo možné se touto flexibilitou inspirovat v dalších oblastech, kde v současnosti vyvstává problém blokování, jako je patent Společenství či harmonizace daňového základu podniků.

4.3.2 Dobrým příkladem úspěšné posílené spolupráce je pravděpodobně HMU, která vznikla v rámci malé skupiny zemí a zároveň byla otevřena těm, které měly schopnost ji integrovat. Oproti Evropské centrální bance, která má federální charakter, však Euroskupina dodnes nedokázala rozvinout společnou ekonomickou správu odpovídající měnové unii. Zpoždění, které se nahromadilo v prvním desetiletí 21. století, dnes vzbuzuje obavy. Nebude-li postupně omezováno v druhém desetiletí tohoto století, ohrozí soudržnost, konkurenceschopnost a zaměstnanost v eurozóně a samozřejmě i další existenci eura. Jako řešení je nutně třeba přezkoumat fungování Euroskupiny tak, aby se stala účinnější a transparentnější, čehož lze dosáhnout zejména tím, že se představitelé států a vlád eurozóny budou pravidelně scházet (a nikoli pouze v situaci krize) a schůzí se budou účastnit i ostatní ministři, kterých se týká situace eura: ministři sociálních věcí, průmyslu atd.

4.4 S Evropou o 27 členských státech nabývá samozřejmě otázka správného provedení směrnic a slučitelnosti politik jednotlivých států s eurem klíčový význam. Usnadnění přijetí směrnic je zbytečné, pokud nejsou členské státy ochotny je provádět v předepsaných lhůtách nebo pokud k nim přidávají nadbytečná vnitrostátní ustanovení.

4.4.1 Komise by měla vypracovat přehledy provedení směrnic, které umožní vyvinout často účinný tlak na členské státy, jež se provinily. V souvislosti s těmito situacemi by měly být konzultovány různé složky organizované občanské společnosti.

4.4.2 Podpory Společenství by se měly v případě potřeby více zaměřit na zlepšení podmínek, v nichž členské státy provádějí a uplatňují společné právní předpisy, a na odstranění překážek a neshod, které v těchto oblastech ještě existují.

5.1 Příliš často se zapomínalo na cíl evropské integrace, který vyjádřil Jean Monnet: „Neusilujeme o spojenectví států, ale o sjednocení lidí.“ Nedůvěra, kterou voliči vyjádřili v posledních letech během konzultací o budoucnosti Evropy, nás musí přimět k tomu, abychom uvažovali o způsobech účasti občanské společností, které jsou v současnosti jasně nedostatečné.

5.2 Právní předpisy Společenství se i nadále připravují v podmínkách, které jsou příliš vzdálené občanům. Jejich oprávněná očekávání týkající se svobody, bezpečnosti a zjednodušení příliš často končí zklamáním, které je dáno blokováním či příliš dalekosáhlými kompromisy členských států a jejich vnitrostátních orgánů správy. Za tímto účelem by bylo třeba rozvíjet zapojení zástupců občanské společnosti, zejména uživatelů, do regulativních výborů, a to v souladu s metodami vyzkoušenými v návrzích na zjednodušení iniciativy SLIM, avšak tentokrát v předstihu, tedy při přípravě právních předpisů spíše než později, kdy již tyto předpisy byly přijaty a hodlá se přistoupit k nápravě nedostatků, které uživatelé nejhůře vnímají.

5.3 Je rovněž nezbytně nutné subjektům občanské společnosti přiznat evropské prostory svobody a odpovědnosti, které jim umožní stanovit společná pravidla, jež se jich týkají, a to nezávislými metodami samoregulace, nebo upřesnit jisté aspekty veřejné regulace v jejich oblasti prostřednictvím výzvy zákonodárce k vypracování této koregulace. Na základě výslovné žádosti evropských sociálních partnerů jim Maastrichtská smlouva uznala smluvní nezávislost. Ačkoli to Smlouva přímo nestanoví, tyto přístupy se rovněž rozvinuly v dalších oblastech: v oblasti technické normalizace, profesního uznání, poskytování služeb, obchodu a zvláště elektronického obchodu, bezpečnosti dodávek a plateb, práv spotřebitelů, energetiky a životního prostředí. Výbor je zaznamenal a zdůraznil v informační zprávě. Evropská interinstitucionální dohoda z roku 2003 pro ně stanovila pravidla. V současnosti je nutné, aby evropský zákonodárce v právních předpisech vyčlenil prostory svobody, které tyto metody podporují, a to pod jeho kontrolou a komplementárně s ním. Tato podpora by se měla rovněž týkat alternativních způsobů urovnání sporů, jako je dohodovací řízení a zprostředkování.

5.4 Evropa nedosáhne pokroku, pokud nebudeme evropské občany podporovat v tom, aby se cítili a jednali jako Evropané. To znamená, že je třeba jim poskytnout společné nástroje, které jim doposud chybějí: jasnější hospodářská a sociální práva, jednodušší postupy, samostatnější právní prostředky, skutečné společné statuty (jako sdružení, společnosti, nadace). Evropa musí být chápána jako nezbytná a stát se společnou ambicí a chloubou především na místní úrovni (úrovni občanů, sdružení, místních volených zástupců).

5.5 Je tedy třeba zahájit víceletý program s přesným harmonogramem pokrývajícím celé desetileté období od roku 2010, aby evropští občané mohli být společně hybnou silou, bez níž obnovení metody Společenství není možné.

5.6 EHSV, VR a velké evropské organizace občanské společnosti, které jsou ve styku se třemi skupinami Výboru (Zaměstnavatelé, Zaměstnanci a Různé zájmy), by s nezbytnou podporou Evropského parlamentu mohly zvážit zahájení rozsáhlé konzultace o hlavních tématech obecného zájmu na příští desetiletí, která by mohla napomoci obnovení metody Společenství, tedy vlastně novým společným politikám.

V Bruselu dne 21. října 2010.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Staffan NILSSON

(1) „Nová strategie pro jednotný trh ve službách evropského hospodářství a společnosti“, zpráva Maria Montiho pro předsedu Evropské komise, 9. května 2010.