Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Profesionalizace práce v domácnosti (dodatkové stanovisko)

Dne 16. února 2010 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 písm. a) prováděcích předpisů k Jednacímu řádu, rozhodl vypracovat dodatkové stanovisko ve věci

Specializovaná sekce Zaměstnanost, sociální věci, občanství, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 5. května 2010.

Na 463. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 26. a 27. května 2010 (jednání dne 26. května 2010), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 133 hlasy pro, 7 hlasů bylo proti a 11 členů se zdrželo hlasování.

Na svém 301. zasedání, které se konalo v březnu 2008, se Správní rada MOP rozhodla zařadit „důstojnou práci pro pracovníky v domácnosti“ na program 99. zasedání Mezinárodní konference práce (jež by se mělo konat v červnu 2010), aby se tak o tomto jevu vedla dvojí diskuse. Cílem je stanovit nejlepší způsob, jak této kategorii pracovníků zaručit práva a řádné pracovní podmínky. MOP již zahájila diskusi o nejvhodnějším nástroji mezi členskými státy a sociálními partnery. Také EHSV si přeje, aby byl přijat účinný nástroj přizpůsobený specifické povaze této práce. Dále žádá evropské zainteresované subjekty, členské státy a sociální partnery o následující:

2.1.1 Uklízečky, chůvy, pečovatelky, pomocnice v domácnosti atd. Tyto činnosti výhradně vykonávané ženami nejsou ještě skutečnými profesemi, mj. z toho důvodu, že ženy v domácnosti vykonávají tuto činnost bezplatně. V době, kdy se Mezinárodní organizace práce (MOP) zabývá problematickou „důstojné práce pro pracovníky v domácnosti“, si Evropský hospodářský a sociální výbor přál prohloubit témata nastíněná ve stanovisku přijatém v říjnu 2009 k tématu Genderová rovnost, hospodářský růst a zaměstnanost (2). V tomto stanovisku se zdůrazňoval význam profesionalizace pracovních míst v osobních službách pro rovnost mezi ženami a muži a pro hospodářský růst.

2.1.2 Evropské státy pokládají osobní služby za zdroj pracovních míst, které nelze přesunout do jiné země. Mnoho států zavedlo daňové úlevy či příspěvky, jejichž cílem je umožnit legalizaci nelegální práce a vytvářet pobídky k vytváření nových pracovních míst tím, že příjemkyním pomohou lépe sladit rodinný život se zaměstnáním.

2.1.3 Podle zprávy MOP připravené pro konferenci v červnu 2010 (3) představuje v průmyslových zemích práce v domácnosti 5 až 9 % celkové zaměstnanosti. V úvodu k této zprávě se uvádí, že „placená práce v domácnosti zůstává v řadě zemí relativně neviditelnou formou zaměstnání. Nevykonává se v továrně ani v kanceláři, nýbrž v domácnosti soukromé osoby. Zaměstnanci nejsou muži jako živitelé rodin, ale v drtivé většině případů ženy. Nepracují s ostatními, avšak sami mezi čtyřmi stěnami. Cílem práce není vytvářet přidanou hodnotu, ale poskytovat péči nebo služby milionům domácností. Práce v domácnosti odpovídá nejčastěji neplaceným úkonům, které tradičně vykonávají ženy ve své domácnosti. Tím se vysvětluje, proč je tato práce finančně podhodnocena a proč je často vykonávána jako nehlášená a často není v souladu s předpisy. Není považována za běžnou práci spadající do obecného rámce pracovněprávních předpisů, přičemž má prapůvod ve vztahu pána a jeho sluhy. Z tohoto důvodu řada právních předpisů nepřihlíží ke specifické povaze práce v domácnosti, což uvedené pracovníky staví do situace nerovného a nespravedlivého zacházení, které často přechází ve zneužívání“ (4).

2.1.4 Jak zpráva dále uvádí, „sdělovací prostředky často odhalují případy špatného zacházení a zneužívání, včetně sexuálního násilí a případů otroctví, především mezi migrujícími pracovnicemi v domácnosti, které bydlí u zaměstnavatele.“ Přestože počet osob zaměstnaných v tomto odvětví neustále stoupá, zůstává práce v domácnosti nejméně stabilní, nejhůře placenou, nejméně chráněnou a jednou z nejriskantnějších forem zaměstnání. Jelikož se jedná o zvláštní formu zaměstnání, která nespadá do působnosti mezinárodních předpisů, stará se MOP již od roku 1948 o aktualizaci a vhodné nastavení příslušné regulace.

2.1.5 Toto stanovisko se zaměřuje na placenou domácí práci prováděnou v domácnosti a pro tuto domácnost, včetně domácích prací, péče o děti a dalších osobních služeb. Nezabývá se sociálními službami ani soukromými podniky, ale pracovní situací pracovníků v domácnosti zaměstnávaných soukromými osobami. Jelikož se tato práce dotýká rostoucího počtu lidí, tedy jak těch, kteří ji vykonávají, tak těch, pro něž je vykonávána, a protože jde o práci specifické povahy, je třeba vsadit ji do rámce legislativy přizpůsobené jejím zvláštnostem.

2.1.6 V Evropě má většina pracovníků a pracovnic v domácnosti několik zaměstnavatelů. Pouze omezený počet žen, většinou migrujících pracovnic, u svého zaměstnavatele bydlí. Velmi často se jedná o neformální práci. Pracovnice v domácnosti jsou často osoby zranitelné, pocházejí z venkova, neznají příliš svá práva a mají nízkou kvalifikaci, případně se jedná o přistěhovalkyně se slabou znalostí jazyka přijímající země.

2.1.7 Nezávisle na legislativní úpravě bylo pracovní právo vytvořeno pro podniky a v praxi jej ve většině případů nelze uplatnit na práci vykonávanou v domácnosti, kde jsou kontroly obtížné či nejsou vůbec žádné. Rovněž se na ni nevztahují rámcová pravidla pro výdělečné činnosti, z nichž plyne zisk. Adam Smith (5) považoval tuto práci za neproduktivní. Její hodnota není uznávána, přestože je tato práce nezbytná pro fungování společnosti.

2.1.8 „Jelikož ve většině případů pracovněprávní předpisy nedefinují jasně status pracovníků v domácnosti, jsou tito pracovníci zpravidla vyřazeni z působnosti platných předpisů, jak právně, tak fakticky“ (6). Přestože předpisy v zemích Evropské unie nevyřazují pracovníky v domácnosti z platnosti obecných pracovněprávních norem, v praxi se na ně tyto předpisy vztahují velmi zřídka. Soukromé osoby jakožto zaměstnavatelé jsou nedostatečně informovány o svých povinnostech a odpovědnosti. Pracovnice v domácnosti pracují izolovaně, a činí jim tedy problémy se sdružovat.

2.2.1 Práce v domácnosti a v rodině zahrnuje činnosti, pro něž se nutné dovednosti získávají neformálně a předávají se v rámci rodiny. Liší se v závislosti na generacích. V Evropě bylo spřádání vlny a krmení drůbeže nahrazeno pracími programy a výběrem potravin, které nemají prošlou záruční lhůtu, v oddělení chlazeného zboží v supermarketu. Toto neformální vzdělávání musí být uznáno a musí být definován obsah nutných znalostí a kvalifikací. Dále je nutno zavést celoživotní vzdělávání. Stejně jako jiná odvětví je i tento obor nutno obohacovat technologickými inovacemi a je třeba zapracovat nové poznatky v oblasti výživy či nové požadavky na ochranu životního prostředí.

2.2.2 K lepším podmínkám pro tuto práci je zapotřebí přesně popsat požadované úkoly, příslušnou odpovědnost a nutné dovednosti a také zajistit formální přípravu umožňující získat znalosti nutné k jejich správnému provedení ve službách jakéhokoli klienta, nebo potvrzení nabytých zkušeností. Příprava a získání zkušenosti by měly být potvrzeny udělením osvědčení o způsobilosti. Je v zájmu zaměstnavatelů či klientů mít možnost využít služby osob s potvrzenou kvalifikací.

2.2.3 Profesionalizace znamená přiznat pracovníkovi práva a ochranu odpovídající zaměstnancům v kancelářích či dílnách. Jde o důstojnou odměnu zahrnující čas na dopravu mezi dvěma domácnostmi, definici týdenní pracovní doby, možnost vzít si placenou dovolenou, dodržování pravidel hygieny a bezpečnosti, důstojný důchod, ochranu mateřství (7), placenou nemocenskou, náhrady v případě invalidity, pravidla pro případ ukončení pracovního poměru či zrušení pracovní smlouvy, možnost opravných prostředků v případě zneužití, skutečný přístup k odborné přípravě a k profesnímu postupu jako pro ostatní zaměstnání. Všeobecné rozšíření smlouvy by umožnilo chránit zaměstnance i zaměstnavatele.

2.2.4 Profesionalizace znamená vytvoření skutečné profese a rozbíjení stereotypů, které dnes vyhrazují tuto činnost ženám. Pokrok v oblasti profesionalizace se bude moci měřit v závislosti na pokroku dosaženém v oblasti genderové smíšenosti.

2.3.1 Hlavním rysem práce v domácnosti je její neviditelnost. Úkoly a zejména odpovědnosti, které vykonávají pracovníci a pracovnice v domácnosti, bývají velmi zřídka popsány nebo vypočítány. Zaměstnavatelé svěřují svoji domácnost a své děti osobám, jejichž kvalifikaci si nemohou nijak ověřit (8). Studie (9) týkající se hodnoty práce vykonané v domácnosti za účelem zajištění každodenního života rodin (rozpočet-čas) podtrhují skutečnost, že společnost nemůže bez těchto prací fungovat. Tuto hodnotu je nutné uznat.

2.3.2 Práce v domácnosti a v rodině zahrnuje činnost vykonávanou osobami zaměstnanými ve veřejných sociálních službách, sdruženích podporovaných z veřejných prostředků, v soukromých podnicích nebo pracovníky v domácnosti na základě dvoustranné dohody, hlášené či nehlášené, přičemž zaměstnavateli jsou soukromé osoby. Ačkoliv je téměř ve všech případech práce v domácnosti prováděna ženami, pracovní podmínky a podmínky zaměstnání jsou obecně lepší ve veřejných sociálních službách a podnicích, kde se zaměstnanci mohou sdružovat, kde sociální partneři vyjednávají kolektivní smlouvy a kde jsou možné administrativní kontroly.

2.3.3 Jak se uvádí ve zprávě MOP (10), „podle Mezinárodní klasifikace zaměstnání (CITP) MOP je práce v domácnosti zařazena do dvou hlavních tříd (5 a 9), k nimž jsou přiřazeny některé úkoly a určitá úroveň kvalifikace. Třída 5 se týká obchodních společností, institucí a soukromých domácností. Pracuje se dvěma kategoriemi: provozní pracovníci stravování a pracovníci v příbuzných oborech (skupina 512), kam spadají pracovníci údržby domácnosti, pracovníci v příbuzných oborech a kuchaři; pečovatelé a pomocní ošetřovatelé, mezi nimi pracovníci pověření péčí o děti a osobní péčí v domácnosti (skupina 513). U prací uvedených pod číslem 5121 je důraz kladen na zařazení práce v domácnosti. Skupina 5131 definuje pečovatele o děti jako osoby, „které dohlížejí na děti zaměstnavatele a jejich každodenní činnosti“. Mezi jejich úkoly patří:

Podobně pečovatelé v domácnosti (skupina 5133) „pečují o určité osobní potřeby a obecně poskytují péči v domácnosti osobám, které tuto péči potřebují z důvodu tělesného nebo duševního onemocnění, nezpůsobilosti nebo z důvodu pokročilého věku“. Úkoly pracovníků v této kategorii, kam patří pečovatelé v domácnosti, jsou:

Do skupiny 913 patří pomocníci, uklízeči a pradláci. Týká se prací vykonávaných v domácnosti soukromé osoby, v hotelích, kancelářích, nemocnicích a dalších zařízeních, dále v různých typech vozidel za účelem údržby a očisty jejich interiéru a zařízení. Tato skupina zahrnuje pomocníky a uklízeče v domácnostech a dále též ruční pradláky a žehlíře. Pomocníci a uklízeči v domácnostech zařazení do skupiny 9131 „zametají, vysávají, myjí a voskují podlahy, starají se o prádlo, nakupují zařízení a další produkty nezbytné pro chod domácnosti, připravují pokrmy, servírují je a zajišťují řadu dalších úkonů v domácnosti.“ “

2.3.4 I když zdravotní péče není součástí práce v domácnosti, musí být pomocnice v domácnosti či „paní na hlídání“ schopná podat svěřeným osobám předepsané léky a zareagovat v případě neočekávané události, která ohrožuje život jim svěřené osoby. Pro tyto účely musí být vyškolena.

2.3.5 V případě neexistujícího zaměstnavatele či zaměstnavatele závislého musí osoby vykonávající tyto činnosti jednat samostatně a být schopné organizovat svůj čas. Musí budit důvěru – jsou jim svěřovány klíče od domu, nemluvňata, senioři, tedy to nejcennější, co každý má. Musí mít smysl pro odpovědnost, být iniciativní, zůstat diskrétní. Když převezmou úplnou odpovědnost za děti nebo závislé osoby, musí být schopny řídit několik úkolů současně, být bdělé, pozorné, přesvědčivé, trpělivé, vyrovnané, umět se soustředit, naslouchat, prosadit autoritu, poradit si v případě úrazu. Musí se umět vcítit do situace toho druhého a mít znalosti z oboru psychologie, dietetiky a hygieny.

2.4.1 Práce v domácnosti je nejistá a špatně placená, neboť není uznána její hodnota, a to proto, že je tato práce rovněž vykonávána zdarma ženami v domácnosti, zaměstnavatelé jsou soukromé osoby, které nemohou nebo nechtějí platit více, pracovnice v domácnosti jsou ženy, které pracují samy, nejčastěji pro několik zaměstnavatelů, pracovnice v domácnosti se nemohou kolektivně organizovat, stávkovat, zablokovat výrobu na podporu svých požadavků jako zaměstnanci v podniku, představa o těchto povoláních a o úloze ženy a matky je zatížena stereotypy, jež zakrývají realitu kvalifikací, místem výkonu práce je soukromé bydliště, kde nelze provádět kontroly a práci často vykonávají nelegální přistěhovalkyně, jež nemají příslušná práva.

2.4.2 Nejistota je průvodním rysem práce v domácnosti vzhledem k proměnlivým potřebám domácnosti a k tomu, že děti vyrůstají a osamostatňují se, závislí senioři umírají; jindy může dojít ke snížení příjmů domácnosti např. z důvodu nezaměstnanosti a následnému ukončení domluvy o výkonu práce v domácnosti.

3.1.1.1 Placená práce žen je podmínkou rovného postavení žen a mužů. Vedla k nutnosti vytvořit služby nahrazující práci, kterou doma vykonávaly ženy v domácnosti. Přinesla rodinám rovněž více finančních prostředků, což některým z nich umožňuje tyto služby využívat, a tak vytvářet pracovní místa.

3.1.1.2 Tyto služby vznikly, neboť jsou nezbytné k dosažení rovnováhy mezi rodinným a profesním životem. Muži a ženy musí mít možnost angažovat se více v profesním životě bez toho, že by narušili svůj rodinný a osobní život. V tom případě však potřebují svěřit část prací v domácnosti a v rodině třetím osobám.

3.1.1.3 V zájmu dosažení rovnováhy v zapojení mužů a žen do trhu práce a s přihlédnutím k novým potřebám vyplývajícím ze stárnutí obyvatelstva se tyto služby v budoucnosti budou muset dále rozvíjet a budou se tedy týkat ještě většího počtu zaměstnanců.

3.1.2.1 Za účelem jejich rozvoje bude nutné zaručit jejich kvalitu, systematizovat již existující formy vzdělávání, zavést celoživotní vzdělávání, jež zohlední pokračující vývoj, a rozšířit možnosti kontroly kvalifikace. Profesionalizovat tyto činnosti znamená zlepšit jejich kvalitu jak pro klienty a příjemce, tak pro zaměstnance. Jedná se o nejjistější prostředek, jak do budoucna zajistit uchazeče, kteří budou ochotni je vykonávat.

3.1.3.1 Je známo, že v Evropě trpí chudobou více ženy. Pro práci v domácnosti jsou charakteristické nízké platy, nejistota a nehlášená práce, jež jsou faktory sociálního vyloučení. V Evropě je nehlášená práce nejčastější právě v oblasti práce v domácnosti, předčí i stavebnictví nebo restaurační zařízení (11).

3.1.4.1 V Evropě odhalené případy otroctví se týkají pracovnic v domácnosti bez oprávnění k pobytu, kterým zaměstnavatel nevyplácí odměnu, protože jim slibuje doklady. Tyto pracovnice jsou v nejzranitelnějším postavení: neodvažují se stěžovat si na špatné zacházení, násilí a sexuální zneužívání ze strachu před vyhoštěním. Práce v domácnosti musí být cílem selektivního přistěhovalectví, které se dnes zaměřuje na vysoce kvalifikované osoby. Demografická situace v Evropě si vynucuje využití přistěhovalectví k pokrytí potřeb zejména závislých osob vysokého věku.

3.1.4.2 Neformální práce pracovníka připravuje o sociální ochranu a společnost o daně a sociální příspěvky. Stigmatizuje práci v domácnosti a dělá z ní práci podřadnou, což utužuje stereotypy a ztěžuje rozvoj této profese. Zvyšuje riziko chudoby.

3.1.4.3 Snižování výskytu neformální práce v domácnostech vyžaduje mnoho opatření začleněných do právních systémů jednotlivých členských států. Zejména se jedná o daňové předpisy, předpisy v oblasti sociálního zabezpečení a pracovněprávní a občanskoprávní předpisy. Sklon k nabízení a přijímání neformální práce má nejčastěji ekonomický důvod, jelikož pro obě strany je taková práce výhodnější než práce formální. Činnosti členských států se musí zaměřovat na snižování rozdílu v těchto výhodách a kromě toho se musí opírat o opatření přizpůsobená místním sociálním a kulturním podmínkám (mediální kampaně, příklady veřejně známých osobností, informace o nebezpečí související s neformální prací).

3.2.1 Organizovaní zaměstnavatelé a odborově sdružení pracovníci vyjednali kolektivní smlouvy. Právě na tento základ je třeba navázat ve snaze zlepšit úděl pracovníků v domácnosti. Je třeba vypracovat studie zaměřené na kolektivní smlouvy, jakými se v současné době v Evropě řídí práce v domácnosti, inspirovat se osvědčenými postupy a generalizovat je. Je třeba též porovnat různé typy organizací (podniky, sdružení, družstva, přímý pracovněprávní vztah) z hlediska práv zaměstnanců a kvality poskytovaných služeb.

3.2.2 V mnoha státech Evropy jsou zaměstnavatelé z řad soukromých osob i pracovnice v domácnosti nedostatečně informovaní o svých právech a povinnostech. Zaměstnanec nepovažuje uklízečku a chůvu za zaměstnankyni, která má svá práva. Pod vlivem zažitých stereotypů ji považuje za pomocnici, které pomáhá tím, že jí poskytne několik hodin práce. Obě strany často nepodepisují pracovní smlouvu jasně stanovující pracovní podmínky, plat, dovolenou, pracovní dobu, popis činnosti, vypovězení smlouvy a odstupné. Je třeba vyjasnit práva a povinnosti každého, neboť jde také o ochranu zaměstnavatele, který si musí být lépe vědom rizik spojených se zaměstnáváním osob na práci ve vlastní domácnosti (krádeže, úrazy) i vlastních povinností.

3.2.3 Hygiena a bezpečnost: práce v domácnosti je mylně považována za nerizikovou práci. Popáleniny, řezné rány, otravy čisticími prostředky, pády a úrazy způsobené elektrickým proudem při manipulaci s domácími elektrospotřebiči patří k častým úrazům, zejména v případech, kdy si zaměstnavatel není vědom, že by měl dodržovat pravidla bezpečnosti, a pracovnice nebyla upozorněna na nebezpečí a připravena na to, jak se mu vyhnout.

3.2.4 Zdraví, ochrana mateřství, důchod: mateřská dovolená bývá často příležitostí k ukončení pracovního poměru, neboť zaměstnavatel potřebuje někoho k zajištění práce v domácnosti, najde si náhradu a nebude se cítit povinován vzít nazpět pracovnici, která odešla na mateřskou dovolenou. Jelikož neexistuje organizace umožňující dočasný zástup, nelze v praxi realizovat práva, která tak zůstávají pouhou teorií. Systém sociálního zabezpečení a důchodový systém je často nedostatečně přizpůsoben pro účely několikahodinové práce u několika zaměstnavatelů.

3.2.5 Kvalifikace a příprava: požadované kompetence se dlouho získávaly neformální cestou. Lze konstatovat, že v posledních letech je předávání zkušeností v rodině na ústupu. Mladé matky jsou při narození prvního dítěte bezradné, mladí rodiče neumí připravit nutričně vyvážená jídla a dávají přednost průmyslově připraveným pokrmům, což je jednou z příčin dětské obezity. Popsat úkoly a kompetence a vyučovat je by tedy umožnilo jejich lepší šíření a zajištění genderově smíšené pracovní síly.

V Bruselu dne 26. května 2010.

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

(1) Viz Evropská úmluva o právním postavení migrujících pracovníků a Úmluva Rady Evropy o postupu proti obchodu s lidmi.

(3) Viz MOP „Důstojná práce pro pracovníky v domácnosti“, IV. zpráva pro Mezinárodní konference práce, 99. zasedání, 2010, http://www.ilo.org/wcmsp5/groups/public/@ed_norm/@relconf/documents/meetingdocument/wcms_104701.pdf.

(7) Přezkum směrnice o mateřské dovolené (směrnice Rady 92/85/EHS ze dne 19. října 1992) zavádí právo na dovolenou pro pracovnice v domácnosti.

(9) Housework: priceless or valueless?, Marianne A.Ferber a Bonnie G.Birnbaum (1977), http://www.roiw.org/1980/387.pdf;

(11) Viz „Undeclared work in the European Union“, zvláštní průzkum Eurobarometru č. 284, vlna 67, 3. října 2007, s. 21.