Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Péče o děti v raném věku a jejich vzdělávání

Dne 14. července 2009 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 Jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Specializovaná sekce Zaměstnanost, sociální věci, občanství, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 4. prosince 2009.

Na 459. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 20. a 21. ledna 2010 (jednání dne 20. ledna 2010), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 194 hlasy pro a 3 členové se zdrželi hlasování.

Členské státy jsou zodpovědné za vzdělávání všech dětí na svém území a za péči o ně. Existují různé formy péče a vzdělávání a jejich názvy, obsah a cíle se v průběhu posledních 15 let změnily. Změnily se definice a formulace užívané pro péči o děti v raném věku. Vzdělávání dětí a péče o ně se nevztahuje pouze na poskytování bezpečného prostředí pro dítě, ale také na vzdělávání a péči, kterou dítě potřebuje, aby prospívalo a rozvíjelo svůj potenciál díky tomu, že se mu dostane potřebné citové, hmotné, sociální a výchovné podpory. Péče o děti v raném věku a jejich vzdělávání sestává z širokého souboru služeb poskytovaných dětem od narození až po předškolní věk. Mimoškolní péče zahrnuje všechny služby poskytované školním dětem mimo vyučování, tj. odpoledne, o víkendech a během školních prázdnin.

1.1 Výbor uznává a podporuje úsilí, jež Evropská komise a členské státy vynaložily na to, aby vybudovaly a posílily vysoce kvalitní, finančně dostupnou a přístupnou péči o děti, včetně zařízení pro vzdělávání dětí a péči o ně v raném věku. Zároveň je nutno provést mnoho opatření, aby se zajistilo poskytování služeb pro všechny děti.

1.2 Výbor uznává význam holistického a celkového přístupu k otázkám péče o děti, aby bylo možné lépe pochopit vzájemně související postupy a dosáhnout rozvoje jak z hlediska lidského, tak hospodářského a sociálního. Členské státy musí poskytovat příležitosti jednotlivcům i rodinám, aby se mohli individuálně rozhodnout podle toho, čemu dávají přednost při výběru formy a doby trvání péče o své děti. V této souvislosti by tvůrci politik měli zvážit různé potřeby, protichůdné hodnoty a zájmy v těchto oblastech:

1.3 Výbor si je vědom toho, že rodinné politiky, a v důsledku toho i politiky péče o děti jsou v jednotlivých státech odlišné, nicméně barcelonské cíle a další příslušné dokumenty EU stanovují poměrně obecné cíle (2).

1.4 Výbor naléhavě vyzývá zaměřit pozornost na zvláštní skupiny dětí, především na ty, jež jsou nejzranitelnější a mají zvláštní potřeby, jsou zdravotně postižené, migrují, pocházejí z etnických menšin, jsou sociálně vyloučené a na ty, jež žijí bez svých rodičů. V jejich případě hraje péče o děti důležitou roli a umožňuje jim připravit se na školní docházku a úspěšně studovat. Dále Výbor také požaduje, aby rodičům výše uvedených skupin dětí byla poskytnuta dodatečná podpora.

1.5 V souladu se sociální agendou a dalšími příslušnými politickými dokumenty považuje Výbor vysoce kvalitní péči o děti za příležitost, jak zvýšit kvalitu života a sladit pracovní, soukromý a rodinný život všech členů rodiny a zvýšit účast žen na trhu práce, což také přinese větší příjem pro rodiny.

1.6 Výbor vítá, že k dispozici jsou různé formy péče a služeb pro děti různých věkových kategorií, nejen pro ty předškolního věku, ale později i zajištění mimoškolních aktivit, aktivit ve volném čase a aktivit v oblasti neformálního vzdělávání. Měly by být poskytovány dostupné, finančně výhodné a kvalitní služby pro všechny děti.

1.7 Odvětví péče o děti se rychle vyvíjí, nicméně je zapotřebí dále zlepšovat kvalifikaci a zvyšovat její uznání, zlepšovat vyvážené zastoupení žen a mužů, prestiž a platové podmínky pracovníků poskytujících formální, a ještě více informální služby péče o děti a podporovat pestřejší nabídku služeb odpovídajících různým potřebám. Přestože cílem je poskytnout vzdělání a péči všem dětem, je třeba také připomenout, že je potřebný flexibilní, udržitelný a citlivý přístup při poskytování široké řady služeb, které by naplňovaly práva a potřeby různých skupin dětí.

1.8 Potřebu rodin a dětí žijících ve znevýhodněných, odlehlých oblastech a regionech je zapotřebí řešit lépe a uceleněji, včetně zapojení místní společnosti a podpory veřejnosti. Různé formy služeb – integrované, domácí, podpora rodičů atd. – mohou reagovat na rozdílné potřeby dětí a jejich rodin.

1.9 Výbor důrazně podporuje uznání zodpovědnosti členských států a rostoucí činorodost sociálních partnerů, která přispívá ke zlepšení obecných, flexibilních možností vzdělávání a péče pro všechny děti a využití všech možných způsobů, jak přispět k jejich dostupnosti a úspěchu. Zaměstnavatelé mohou svým zaměstnancům zajistit péči o děti nebo ji finančně podporovat, odbory a organizace občanské společnosti mohou pomoci zvyšovat povědomí o jejím významu a podporovat monitorování a hodnocení. Členské státy mohou zavést daňové pobídky pro zaměstnavatele, kteří provedou opatření k poskytování vzdělávání a péče pro děti.

1.10 V souladu se společnými zásadami flexikurity a celoživotním přístupem je Výbor přesvědčen, že při posuzování návrhu je třeba mít na paměti obtíže související s potřebami v oblasti péče o děti ve věku do tří let a od zahájení školní docházky a jejich vzdělávání. V této souvislosti se ukázalo jako přínosné využívání pružné pracovní doby pro rodiče, vyjednané všemi partnery.

1.11 Sociální partneři hrají klíčovou roli tím, že podporují členské státy při provádění politiky vzdělávání dětí a péče o ně a jejich komplexní přístup.

2.1 Doporučení Rady o péči o děti (92/241/EHS) stanovit kritéria pro určení kvality služeb péče o děti již v roce 1992 ukázalo, jak důležitou roli péče o děti hraje, nicméně jeho rozsah a působnost se od té doby podstatně změnily. Síť péče o děti EK se v roce 1996 zaměřila na cíle v oblasti kvality služeb pro malé děti, a nikoli na počet či podíl dětí, jež navštěvují zařízení poskytující vzdělávání dětí v raném věku a péči o ně.

2.2 Ve 25 členských státech EU (3) byl počet dětí do věku povinné školní docházky odhadován na asi 30 milionů. Z těchto dětí méně než 25 % ve věku do tří let navštěvovalo zařízení formální péče o děti, přičemž v kategorii od tří let do školního věku to bylo více než 80 %. Tento podíl se však mezi jednotlivými členskými státy velmi lišil v závislosti na jejich vnitrostátních politikách, systému mateřské a rodičovské dovolené, tradicích a hodnotách. Formy a kvalita poskytované péče, čas a počet dnů strávených v těchto zařízeních se velmi liší.

2.3 Vzdělávání a služby péče o děti v raném věku jsou v členských státech EU vyvinuty různě a i nadále jsou jedním z nejrychleji rostoucích trhů péče poskytované v EU, a to částečně díky barcelonských cílům, které by však měly být ambicióznější a usilovat o zajištění různých forem péče pro všechny děti a zároveň brát v úvahu různé podmínky a potřeby dětí a rodin.

2.4 Evropská rada a Komise poukázaly na význam poskytování vysoce kvalitních služeb péče o děti coby nezbytně nutného předpokladu pro dosažení rovnosti žen a mužů a zvýšení účasti žen na trhu práce a v roce 2002 jej vtělily do barcelonských cílů. Vycházely přitom z Lisabonské strategie v roce 2000 a 2008. Zpráva Komise o provádění barcelonských cílů týkajících se zařízení péče o děti předškolního věku se zabývala tím, čeho se již podařilo dosáhnout, a také dalšími úkoly v této oblasti. „Členské státy by měly odstranit překážky účasti žen na trhu práce a s přihlédnutím k poptávce po zařízeních péče o děti a struktuře nabídky těchto služeb na vnitrostátní úrovni usilovat o to, aby do roku 2010 byly schopny poskytovat péči pro nejméně 90 % dětí ve věku od tří let do věku povinné školní docházky a pro nejméně 33 % dětí mladších tří let.“ (4) V některých zemích je třeba většího úsilí k dosažení nezbytných prováděcích opatření.

2.5 Sdělení Evropské komise o demografické změně popisuje faktory, které přispívají ke stárnutí v Evropě: nízká porodnost vedoucí k poklesu pracovních sil a ke zvyšování tlaku na veřejné výdaje (5). Evropská rada zdůraznila v březnu 2006 potřebu lepší rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem pro dosažení hospodářského růstu, prosperity a konkurenceschopnosti a schválila Evropský pakt pro rovnost žen a mužů (6). Ve svém druhém sdělení o podpoře solidarity mezi generacemi Komise reaguje na otázku demografické a sociální změny včetně možných obtíží s financováním a poskytováním zboží a služeb včetně péče o děti (7).

2.6 Občané a zástupci občanské společnosti konzultovaní Komisí vyjádřili obavy, že mít děti má mnohem větší dopad na pracovní vyhlídky žen nežli mužů. Míra zaměstnanosti žen s nezaopatřenými dětmi dosahuje pouze 65 % v porovnání s 91,7 % u mužů. Ženy musí čelit následkům stereotypních předsudků ohledně jejich domácích povinností a jejich zaměstnaneckých schopností (8). To může mít za následek menší počet žen, které se po narození dítěte vrátí na trh práce.

2.7 Dětská chudoba v Evropě (9) a cíl zajistit provádění Úmluvy OSN o právech dítěte (10) v celé EU představují zásadní prvky, neboť Komise ve svém sdělení uvádí, že chudoba rodičů a sociální vyloučení vážně omezují možnosti a životní vyhlídky dětí; v důsledku toho je nezbytně nutné přerušit koloběh chudoby (11).

2.8 V letech 1986–1996 zřídila Komise mezinárodní skupinu Síť péče o děti, která se měla zaměřit na tři konkrétní oblasti: služby pro děti, rodičovskou dovolenou a na muže coby pečovatele o dítě. 40 cílů v oblasti kvality, které tato síť stanovila, vytváří rámec pro budoucí politiky. To představuje politický závazek EU zajistit služby péče o děti a její cíle.

2.9 Byl proveden obsáhlý výzkum a vypracováno mnoho studií a analýz s cílem lépe poznat potřeby dětí a rodin a zjistit dostupná a perspektivní opatření (12). Vzdělávání dětí v raném věku a péče o ně byly projednány a zkoumány z různých perspektiv, jak dokazují dokumenty, které v posledních letech vydala Evropská komise a její agentury. Přístup k právům dítěte (13), otázky vzdělávání (14), současná situace a budoucnost péče o děti v EU (15), sympózium o potřebě pokroku v oblasti vzdělávání dětí v raném věku a péče o ně (16) a sociální politika přispívají k boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení těch nejzranitelnějších skupin dětí, stejně jako výzkum a vyhodnocování projektů (17).

3.1 Komise vyslovila ve svém sdělení z roku 2006 (18) názor, že práva dětí jsou pro EU prioritou a že členské státy jsou povinny respektovat Úmluvu OSN o právech dítěte (UNCRC) a její opční protokoly i rozvojové cíle tisíciletí. V březnu 2006 požádala Evropská rada členské státy, aby „přijaly nezbytná opatření k rychlému a výraznému snížení dětské chudoby a k poskytnutí rovných příležitostí všem dětem bez ohledu na jejich sociální původ“ (19). V souvislosti s tímto tématem to znamená poskytnout všem dětem možnost řádného mimoškolního vzdělávání a řádné péče od raného dětství v souladu s potřebami jejich rozvoje a rodinnými poměry a přístup k přístupnému, flexibilnímu, vysoce kvalitnímu a finančně dostupnému vzdělávání a péči nejméně do 14 let věku.

3.2 Rozvoj zařízení péče o děti poskytuje rodičům více možností, jak sladit jejich pracovní, soukromý a rodinný život. Týká se to především žen, které jsou v důsledku nedostatečně přizpůsobených možností péče o děti častěji nuceny odejít z trhu práce, nemohou nalézt práci nebo si nemohou zvolit vhodné pracovní podmínky. To jim neumožňuje naplno využívat svého potenciálu a chránit své rodiny před chudobou. S tím jsou úzce spojeny demografické problémy, protože nemožnost sladění vede k nižší porodnosti.

3.3 Evropa má právní rámec, který zakazuje diskriminaci na základě pohlaví řadou legislativních opatření. Ženy si ovšem zkracují pracovní dobu nebo si berou delší dovolenou, aby se mohly o své děti postarat, což má za následek nižší mzdy i důchody a chudobu v důsledku nedostatečného odměňování v zaměstnání, zejména v rodinách s jedním rodičem nebo v rodinách s mnoha dětmi. Přestože zkracování pracovní doby je věcí osobního rozhodnutí, může souviset mimo jiné s nedostatečnými vhodnými službami pro děti.

3.4 Rodiče by měli mít možnost se volně rozhodovat o tom, kdy si vezmou rodičovskou dovolenou a podle možností ji spojí s vhodnými možnostmi péče o děti. V této souvislosti by však měly být zohledněny i národní politiky, priority, potřeby podniků, sociální tlak a potřeby dětí a změny musí být dostatečně citlivé, aby zajistily konkrétní opatření.

3.5 Více než 6 milionů žen ve věku 25–49 let z celé EU říká, že jsou nuceny nepracovat nebo že mohou pracovat pouze na částečný úvazek kvůli svým rodinným povinnostem; důvodem je pro více než čtvrtinu z nich nedostatek zařízení péče o děti nebo jejich cena (20).

3.6 Přístup k vysoce kvalitnímu, finančně dostupnému a přístupnému vzdělávání dětí v raném věku a péči o ně a k mimoškolním programům není jen klíčem k tomu, aby děti trávily svůj čas v hodnotném prostředí vhodném pro potřeby jejich rozvoje, ale také příležitostí, jak umožnit rodičům, zvlášť ženám, pracovat. Kvalitní péče o děti ovlivňuje kvalitu života a budoucnost dětí, rodičů, rodin a komunit.

3.7 Různých cílů strategií EU týkajících se provádění Lisabonské strategie, barcelonských cílů a dalších, ale také demografické situace, mezigenerační solidarity, rovných příležitostí mužů a žen a lepší rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem lze dosáhnout mimo jiné zajištěním péče o děti. Požaduje se více úsilí, aby se zajistily tyto příležitosti v nejlepším zájmu dítěte.

3.8 Služby pro děti jako rychle rostoucí sektor zároveň poskytují stále více pracovních příležitostí, a to nejen zvyšováním počtu žen, ale i mužů (21), pokud se zvyšují požadavky na vzdělávání a odbornou přípravu, jako jsou například prestiž a výdělek.

3.9 Velká část členských států zavedla řadu opatření na podporu lepšího sladění pracovního, soukromého a rodinného života, která jsou odrazem rozdílných potřeb jednotlivých národních trhů práce a rozmanitých tradic a kultur v rámci Evropy. Široký rozsah a flexibilní formy péče o děti jsou spolu s řadou dalších existujících nástrojů v této oblasti součástí širšího pojetí. Jde například o programy sociálního začleňování, flexibilní pracovní úvazky, rodičovskou dovolenou a další formy dovolené, které slouží ke sladění rodinného, soukromého a pracovního života, dále jde o práva dětí a prostřednictvím těchto nástrojů o vývoj sociálního a hospodářského rozvoje zemí EU.

4.1 Péče o děti v EU je rychle rostoucím odvětvím se stanovenými minimálními normami, jehož povaha se mění. Potřeby dětí, pokud jde o důležitost prvních let jejich života, investiční složku poskytování služeb, jako je například předškolní příprava a úspěch ve vzdělávání a pozdějším dospělém životě, stejně jako léta plná radosti, jsou poměrně novým pojmem, jenž je především v nejlepším zájmu dítěte, ale i komunity a společnosti jako celku (22).

4.2 Veřejné výdaje se až donedávna často soustřeďovaly na péči o děti od 3 let věku do doby zahájení školní docházky s cílem připravit je na školu, avšak investice do péče o děti se musí zaměřit i na mladší děti a na děti, které chodí do školy, a to až do 14 let věku. To znamená poskytovat nejen lepší denní péči, když jsou rodiče v práci, ale zajišťovat také aktivity a mimoškolní péči a vzdělávání, činnosti ve volném čase pro všechny. Bylo prokázáno, že kromě zajištění bezpečného a příjemného trávení času jde také o velmi účinnou přípravu pro dospělý život.

4.3 Socializace a rozvoj hodnotového systému je nezbytnou součástí vzdělávání a péče o děti v rodině, které doplňuje formální vzdělávání dětí v raném věku a péče o ně. K získávání dovedností a způsobilostí pro reálný život přispívají i další poskytovatelé neformálního vzdělávání – nevládní organizace pro děti a mládež a střediska pro děti a mládež, které hrají svoji roli v procesu celoživotního učení. Prostřednictvím informálního vzdělávání je rozvíjeno 70 % našich znalostí a dovedností. Uznání a podpora by měly být poskytnuty všem možným formám vzdělávání.

4.4 Péče o děti může ve zvláštních případech (handicapované děti, děti migrantů, rodiče s psychickými problémy atd.) zajistit, že děti budou mít možnost zůstat v rodině a nebudou umístěny mimo ni. Různé formy péče o děti jsou podstatnou součástí sociálního a hospodářského rozvoje a hrají zvlášť důležitou roli ve znevýhodněných oblastech a pro znevýhodněné skupiny a domácnosti, které žijí v jinak zvýhodněných poměrech. Poskytování péče o děti může pomoci vypořádat se se sociálními, hospodářskými a zdravotními problémy, jimž tyto znevýhodněné domácnosti čelí, a podpořit sociální začlenění vyloučených skupin.

4.5 V souladu s Úmluvou OSN o právech dítěte (23) by měla Komise provést paralelní studii, která posoudí dopad navrhovaných opatření na děti. Musí být postaráno o dobrou výživu dítěte a o jeho osobní blaho. Blaho dětí a hodnota dětství během této velmi důležité fáze života jsou rozhodující samy o sobě, ale děti zároveň představují budoucí pracovní sílu a nedostatek péče a podpory v této rané životní etapě může vést k neúspěchům ve škole a při pozdější integraci do společnosti.

4.6 Poskytování péče o děti je tradičně druhem pracovní příležitosti většinou pro ženy, avšak je žádoucí rovnost žen a mužů a zastoupení obou pohlaví dosažené vyšším podílem mužů v tomto sektoru. Vysoce kvalitní vzdělávání a odborná příprava, vedení a vyšší prestiž díky vyšším platům jsou zárukou poskytování lepších služeb a také genderově vyrovnanějších pracovních sil.

4.7 Barcelonské cíle usilují o to, aby do roku 2010 mohlo být alespoň 33 % dětí do věku 3 let a 90 % dětí od 3 let do začátku povinné školní docházky umístěno v zařízeních denní péče, ale žádná zvláštní ustanovení neupravují různé formy péče o děti. Naléhavě je potřeba vytvořit evropskou platformu, která by je klasifikovala a zlepšila na základě zásad kvality, flexibility, dostupnosti a finanční výhodnosti. Otázkou stále zůstává, co se stane s těmi, kteří nemohou být umístěni navzdory potřebě péče o děti. Pro diskusi o těchto otázkách a odpovědi na ně je zapotřebí výzkum a přiměřenější údaje.

4.8 Co se týče kvality péče o děti, je k dispozici velmi málo informací o informálních službách péče o děti poskytované v domácnostech. Mnozí poskytovatelé těchto služeb jsou nekvalifikovaní, nejsou formálně zaregistrovaní a zůstávají mimo uznávané monitorovací systémy. Tito pracovníci nespadají do formálních zaměstnanostních struktur, a proto nemají patřičnou ochranu zaměstnanců. Členské státy a místní orgány by se měly zavázat k zajištění kvalitní péče ve všech podobách. Také tyto informální systémy péče o děti ohrožují děti. Sociální partneři by měli vyzývat k zavedení předpisů a transparentnosti nejen v profesionální péči o děti, ale také u všech forem domácí a informální péče, a to podporou a vyžadováním odborného vzdělávání a dohledu. Ke zřizování většího počtu vysoce kvalitních středisek péče o dítě by mohly přispět daňové pobídky. Na základě vysokého počtu žen činných v oblasti péče by zlepšení pracovních podmínek a kvalifikací v tomto odvětví bylo přínosem k celkové strategii EU v této oblasti (24).

V Bruselu dne 20. ledna 2010

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI

(1) V souvislosti se strategií Komise Směrem ke strategii EU o právech dítěte zahájené dne 4.7.2006 (http://europa.eu/scadplus/leg/en/lvb/r12555.htm).

(2) V březnu 2002 Evropská rada na zasedání v Barceloně uznala význam péče o děti z hlediska jejich růstu a rovných příležitostí a vyzvala členské státy, „aby odstranily překážky účasti žen na trhu práce a s přihlédnutím k poptávce po zařízeních péče o děti a struktuře nabídky těchto služeb na vnitrostátní úrovni usilovaly o to, aby do roku 2010 byly schopny poskytovat péči pro nejméně 90 % dětí ve věku od tří let do věku povinné školní docházky a pro nejméně 33 % dětí mladších tří let.“

(3) Péče o děti v EU v roce 2006, Eurostat/08/172. Bulharsko a Rumunsko přistoupily k EU 1. ledna 2007 a do té doby nemusely tato data shromažďovat.

(4) Evropská komise, Provádění barcelonských cílů týkajících se zařízení péče o děti předškolního věku, KOM(2008) 638 v konečném znění, Brusel.

(5) Evropská komise, Demografická budoucnost Evropy – učiňme z problému výhodu, KOM(2006) 571 v konečném znění.

(6) Viz příloha II k závěrům předsednictví ze zasedání Evropské rady v Bruselu ve dnech 23. a 24. března 2006 na: http://www.consilium.europa.eu/ueDocs/cms_Data/docs/pressdata/CS/ec/89013.pdf.

(7) Evropská komise, Podporovat solidaritu mezi generacemi, KOM(2007) 244 v konečném znění.

(8) Sdělení Komise Shrnutí pro občany – lepší ustanovení o mateřské dovolené určená na podporu sladění rodinného a profesního života (ec.europa.eu/social/BlobServlet?docId=611&langId=en); společný postoj k přezkumu směrnice Rady 96/34/ES ze dne 3. června 1996 o rámcové dohodě o rodičovské dovolené uzavřené v rámci sociální platformy, leden 2009.

(9) Evropská komise, Dětská chudoba a kvalita života dětí v EU – Současný stav a další postup, Lucemburk, Úřad pro úřední tisky Evropských společenství, 2008.

(11) Evropská komise, Směrem ke strategii EU o právech dítěte, KOM(2006) 367 v konečném znění, Brusel 2006.

(12) Starting Strong, OECD 2001 / Childcare services in Europe, Foundation Findings 2009 / Families and childcare services, Eurofound 2009 / Early Childhood Education and Care key lessons from research and policy makers, NESSE 2009 / The Provision of childcare services, Comparative review of 30 European countries, Evropská komise 2009 / Child Poverty and well being in the EU (Dětská chudoba a kvalita života dětí v EU), Evropská komise 2008 / Changing Childhood in a Changing Europe, ESF 2009 / Babies and Bosses, OECD 2007 / Education Today, the OECD perspective, 2009 / Tackling Social and Cultural Inequalities through Early Childhood Education and Care in Europe, Eurydice 2009 / Out of school care services for school aged children, Eurofound 2007 / Employment developments in childcare services for school-aged children, Evropská nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek 2006 / UNICEF Report Card 8, The Childcare Transition, Florencie 2008 / Early Matters, Brusel 2008.

(14) Sdělení Komise Účinnost a spravedlnost v evropských systémech vzdělávání a odborné přípravy, KOM(2006) 481 v konečném znění.

(16) Early matters, sympózium o potřebě pokroku v oblasti vzdělávání dětí v raném věku a péče o ně, Brusel, říjen 2008.

(17) Tackling social and cultural inequalities through early childhood education and care in Europe, Eurydice 2009; Early Childhood education and care – key lessons for policy makers, NESSE 2009.

(18) Směrem ke strategii EU o právech dítěte, KOM(2006) 367 v konečném znění.

(19) Viz odstavec 72 závěrů předsednictví – 23. a 24. března 2006 (odkaz v pozn. pod čarou č. 8).

(20) Služby péče o děti v Evropě – zjištění nadace, Evropská nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek, Dublin, 2009, s. 9, www.eurofound.europa.eu.

(21) Konkrétně prostřednictvím uvedené Lisabonské strategie pro růst a zaměstnanost.

(22) P. Reid, D. White: Eurofound, Out of school care services for children living disadvantaged areas (Mimoškolní služby péče o děti pro děti žijící ve znevýhodněných oblastech), Lucemburk, Úřad pro úřední tisky Evropských společenství, 2007.

(23) Úmluva o právech dítěte přijatá rezolucí Valného shromáždění č. 44/25 dne 20. listopadu 1989, která vstoupila v platnost dne 2. září 1990 v souladu s článkem 49. Na: http://www2.ohchr.org/english/law/crc.htm.