[pic] | EVROPSKÁ KOMISE |

V Bruselu dne 18.11.2010

KOM(2010) 668 v konečném znění

SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ

Strategie přípravy na přistoupení některých sousedních zemí k úmluvám z roku 1987 mezi Evropským společenstvím a státy ESVO o společném tranzitním režimu a o zjednodušení formalit ve zbožovém styku

EN

SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ

Strategie přípravy na přistoupení některých sousedních zemí k úmluvám z roku 1987 mezi Evropským společenstvím a státy ESVO o společném tranzitním režimu a o zjednodušení formalit ve zbožovém styku

1. Rozšíření úmluv – cíle a obecné podmínky

1.1. Úmluvy z roku 1987 o společném tranzitním režimu a o zjednodušení formalit ve zbožovém styku[1] mají v současné době čtyři smluvní strany (Evropskou unii, Island, Norsko, Švýcarsko[2]) zastupující třicet zemí. Od samotného počátku se tyto úmluvy ukázaly být cenným nástrojem usnadňujícím obchodní výměnu, neboť obsahovaly ustanovení o společném postupu pro oběh zboží pod celním dohledem, jehož cílem bylo zamezit problémům s odbavováním na hraničních přechodech, a uváděly v soulad vzory celních prohlášení pro vývozní, dovozní a tranzitní režim.

1.2. Komise reagovala na doporučení z února 1997, která vydal Vyšetřovací výbor Evropského parlamentu pro otázky tranzitního režimu Společenství, a zavázala se, že nenavrhne žádné další rozšíření úmluv, dokud tranzitní režim Společenství a společný tranzitní režim neprojdou reformou a digitalizací. Legislativní prvek reformy tranzitních režimů byl proveden dne 1. července 2001. Byl zprovozněn odpovídající provozní rámec, zavedena digitalizace transitu a byly přijaty další právní předpisy za účelem zohlednění elektronického zpracování standardního tranzitního režimu[3].

1.3. V roce 2001 Komise navrhla strategii[4] přístupu některých zemí, které byly v tu dobu[5] kandidátskými zeměmi pro členství v EU, k úmluvám. Tato strategie stanovila podmínky, jež musí být daná země schopna před svým přistoupením k úmluvám splnit. Sdělení se zaměřilo na kandidátské země pro členství v EU, neboť přistoupení k úmluvám v něm bylo považováno za součást celkové strategie přistoupení k EU a zvláštní pozornost byla věnována počáteční fázi provádění nového informatizovaného tranzitního systému (NCTS).

Turecko, které pokračuje v přípravách na brzké přistoupení k úmluvám, je od rozšíření EU v roce 2004 jedinou zemí, na kterou se ještě v současné době uvedené sdělení z roku 2001 vztahuje.

1.4. Vyhlídky týkající se přistoupení k úmluvám by se měly potvrdit v případě kandidátských zemí pro členství v EU, jež nebyly ve sdělení z roku 2001 zohledněny (Chorvatsko a Bývalá jugoslávská republika Makedonie), jakož i v případě potenciálních kandidátských zemí.

1.5. V souladu s předpoklady stanovenými ve sdělení z roku 2001 a díky vytvoření plně funkčního informatizovaného tranzitního systému, který umožňuje lepší kontrolu operativního rizika, lze nyní zvážit možnost přistoupení dalších sousedních zemí k úmluvám za účelem usnadnění obchodní výměny.

Rozšíření úmluv na další země, jež budou schopny je provádět, je bezpochyby v zájmu Unie a evropských obchodníků a přispěje k dosažení souladu s příslušnými acquis EU v této oblasti. V zájmu zachování regionálního charakteru úmluv by toto sdělení mělo vymezit země, kterým by mohl být přiznán statut potenciálních smluvních stran, a stanovit provedení přezkumu po pěti letech, jehož cílem by bylo posoudit, zda lze o přiznání tohoto statutu uvažovat i v případě jiných zemí.

1.6. Komise bude těmto zemím nadále pomáhat, aby jejich přípravy na přistoupení k úmluvám proběhly v co nejlepších podmínkách. V okamžiku přijetí rozhodnutí týkajícího se připravenosti dané země na přistoupení bude zvláštní pozornost věnována nejaktuálnějšímu vývoji v Unii, pokud jde o provádění modernizovaného celního kodexu Společenství, dále případnému dopadu na tyto úmluvy a příslušným aspektům vyjednávání dohody o prohloubeném a komplexním volném obchodu s dotyčnou zemí.

2. Nástin strategie týkající se rozšíření úmluv

2.1. Rozšíření úmluv z roku 1987 mezi Evropským společenstvím a státy ESVO o společném tranzitním režimu a o zjednodušení formalit ve zbožovém styku na nové partnerské země, jež jsou schopny je uplatňovat, je v zájmu Unie i evropského obchodu. Toto rozšíření přispěje k usnadnění obchodní výměny a k menšímu přetížení na hranicích.

Rozšíření úmluv je v souladu se sdělením o evropské politice sousedství[6], které zdůrazňuje, že sbližování právních předpisů v oblasti celnictví, jakož i budování a modernizace kapacit včetně digitalizace, přispívají k usnadnění obchodní výměny.

2.2. V zájmu zachování regionálního charakteru úmluv by toto sdělení mělo vymezit specifickou skupinu zemí, kterým by mohl být přiznán statut potenciálních smluvních stran, a stanovit provedení přezkumu po pěti letech, jehož cílem by bylo posoudit, zda se o tento statut mohou ucházet i jiné země.

Podobně jako v roce 2001 je třeba stanovit řízený proces rozšíření úmluv za účelem co nejlepšího využití dostupných zdrojů a zkušeností získaných v průběhu působení společného tranzitního režimu v širší zeměpisné oblasti. K tomuto účelu se doporučuje vymezit omezenou skupinu zemí, z jejichž propojení se společným tranzitním režimem by Unie mohla co nejvíce vytěžit za předpokladu, že tyto země splní všechna přístupová kritéria.

Tato skupina by měla být složena z kandidátských zemí a potenciálních kandidátských zemí pro členství v EU, zemí spadajících pod iniciativu Východní partnerství (Arménie, Ázerbájdžán, Bělorusko[7], Gruzie, Moldavsko a Ukrajina), jež jasně stanoví rozvoj plánu vedoucího k přistoupení k dohodám[8], a Ruska, v němž tvoří cíl spočívající v usnadnění obchodní výměny nedílnou součást plánu společného hospodářského prostoru, na jehož vytvoření se EU a Rusko dohodly[9].

2.3. Jak již bylo zdůrazněno ve sdělení z roku 2001[10], může být daná země vyzvána k přistoupení k úmluvám pouze za předpokladu, že je schopna provést celé acquis v oblasti společného tranzitního režimu a zjednodušení formalit ve zbožovém styku, jež je platné v době výzvy k přistoupení, a to na úrovni legislativní, provozní a po stránce digitalizace. Vnitrostátní legislativa musí být tudíž uvedena do souladu s úmluvami a celní útvary musí být schopny plnit praktické a finanční požadavky a musí mít k dispozici informatizovaný tranzitní systém.

2.4. Komise navíc ve jménu Unie a ve spolupráci s dalšími smluvními stranami úmluvy vypracuje řadu opatření, jejichž cílem bude zaručit celkový soulad uvedených příprav se zaváděním celních nástrojů v oblasti legislativy a s uceleným uplatňováním na administrativní úrovni.

2.5. Tato opatření zahrnují udělení neformálního statutu pozorovatele v oblasti společného tranzitního režimu a zjednodušování formalit smíšeným výborům a pracovním skupinám, pokud jim již tento statut nebyl udělen[11]. To pomůže dotyčným zemím v jejich přípravě na provedení acquis v oblasti společného tranzitního režimu a zjednodušování formalit a v budoucím vývoji úmluv, zejména ve vztahu k projektu E-celnic. Budou se moci rovněž zúčastnit iniciativ spojených s tranzitem (školících seminářů, výměn úředníků), které jsou organizovány v rámci programu „Celnice 2013“. Za účelem lepšího vymezení potřebného pokroku a požadavků, jež mají být splněny, se přistoupí k posouzení jejich situace, pokud jde o acquis vyplývající z úmluvy a týkající se digitalizace cel.

3. Závěr

3.1 Komise žádá Radu a Evropský parlament, aby podpořily navrhovanou strategii rozšíření úmluv mezi Evropským společenstvím a státy ESVO o společném tranzitním režimu a o zjednodušení formalit ve zbožovém styku na kandidátské země a potenciální kandidátské země pro členství v EU, na země spadající pod iniciativu

Východní partnerství, Rusko a v případě, že by to celní unie mezi Běloruskem, Ruskem a Kazachstánem vyžadovala, také na Kazachstán.

3.2 Jakémukoli rozhodnutí přijatému Smíšeným výborem ES-ESVO, kterým se daná země vyzývá k přistoupení k úmluvám, by tudíž mělo předcházet posouzení stavu připravenosti s ohledem na provádění společného tranzitního systému v jeho běžné a digitální podobě v současných smluvních stranách.

[1] Zveřejněno v Úř. věst. L 226, 13.8.1987, s. 1 a Úř. věst. L 134, 22.5.1987, s. 2.

[2] Pro účely těchto úmluv je Lichtenštejnsko považováno za součást švýcarského celního území.

[3] Nařízení Komise (ES) č. 1192/2008, Úř. věst. L 329, 6.12.2008, s. 1 a rozhodnutí Smíšeného výboru ES-ESVO Společný tranzit č. 1/2008, Úř. věst. L 274, 15.10.2008, s. 1.

[4] KOM(2001) 289 v konečném znění.

[5] Estonsko, Lotyšsko, Litva, Bulharsko, Rumunsko, Slovinsko a Turecko.

[6] KOM(2004) 373 v konečném znění.

[7] Vytvoření celní unie mezi Běloruskem, Kazachstánem a Ruskem může vyžadovat současné přistoupení těchto zemí k dohodám.

[8] Pracovní dokument útvarů Komise, jenž je přiložen ke sdělení Komise o Východním partnerství (KOM(2008) 823).

[9] Tisková správa, 15. vrcholná schůzka EU-Rusko, 10. května 2005, 8799/05 (Tisk 110).

[10] Viz bod 1.2.

[11] Země, které v současnosti uvedený statut mají: Bělorusko, Chorvatsko, Gruzie, Bývalá jugoslávská republika Makedonie, Moldavsko, Rusko, Srbsko, Turecko a Ukrajina.