[pic] | EVROPSKÁ KOMISE |

V Bruselu dne 26.10.2010

KOM(2010) 600 v konečném znění

SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ

Na cestě k důraznější evropské reakci na katastrofy: úloha civilní ochrany a humanitární pomoci(Text s významem pro EHP)

SEK(2010) 1243 SEK(2010) 1242

SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ

Na cestě k důraznější evropské reakci na katastrofy: úloha civilní ochrany a humanitární pomoci(Text s významem pro EHP)

Úvod

Členské státy a orgány EU správně reagovaly na mnohé katastrofy, které v tomto roce zasáhly Evropskou unii i další části světa. Mezi nejvýznamnější příklady patří zejména zemětřesení na Haiti a záplavy v Pákistánu. Reakce EU byla rychlá, účinná a velkorysá. Vysoká úroveň této reakce ukázala občanům EU a členským státům přínos, který přinášejí opatření EU v oblasti reakce na krizové situace.

Jelikož je rozsah a četnost katastrof stále vyšší, bude zřejmě zároveň potřeba posilovat schopnost EU reagovat na katastrofy. Také současné tlaky na rozpočet vyžadují další úsilí zaměřené na podporu účinného využívání omezených zdrojů.

Za těchto okolností nabízí Lisabonská smlouva příležitost k vybudování výkonnějších, rozsáhlejších, koordinovanějších a účinnějších kapacit pro reakci na katastrofy v Evropské unii. Změny zavedené Lisabonskou smlouvou se týkají jak jednotlivých nástrojů reakce na katastrofy, tak prostředků pro zajištění soudržné reakce EU při současné spolupráci s Organizací spojených národů.

Budování výkonnějších, soudržnějších a lépe integrovaných evropských kapacit pro reakci na katastrofy má dva cíle:

- posílení jednotlivých nástrojů reakce EU na katastrofy a

- zajištění soudržnosti a součinnosti mezi těmito různými nástroji ve prospěch soudržnosti mezinárodní reakce.

V návaznosti na Evropský konsensus o humanitární pomoci[1], sdělení o posílení schopnosti Unie reagovat na katastrofy[2] a inspiraci načerpanou z Barnierovy zprávy a debaty, kterou tato zpráva vyvolala[3], se toto sdělení zaměřuje na civilní ochranu a humanitární pomoc, dva hlavní nástroje, které může EU využívat k tomu, aby poskytla rychlou a účinnou pomoc lidem bezprostředně postiženým následky katastrof. Lisabonská smlouva zavádí pro oba nástroje nový právní rámec. V tomto sdělení Komise předkládá své návrhy k provádění tohoto nového právního rámce a poukazuje na to, jak lze tyto dva nástroje účinněji kombinovat.

Toto sdělení je třeba považovat za první stavební kámen v rámci širšího a soudržnějšího úsilí o posílení schopnosti EU reagovat na katastrofy. Práce na dalších stavebních kamenech týkajících se různých aspektů reakce EU na krize jak uvnitř, tak mimo EU již byly zahájeny.

V souvislosti s katastrofami mimo Evropskou unii nabízí zřízení Evropské služby pro vnější činnost (ESVČ) příležitost zlepšit soudržnost mezi reakcí na katastrofy a případnými politickými a bezpečnostními prvky celkové reakce EU na krize. K tomu mimo jiné patří politické a diplomatické snahy v Bruselu a přímo na místě, zejména prostřednictvím delegací EU, včetně případné konzulární podpory. ESVČ bude odpovídat za opatření reakce na krizové situace v rámci nástroje stability, jakož i za civilní a vojenské nástroje pro řešení krizí, které mohou zahrnovat také humanitární pomoc a záchranné operace. K tomu nakonec patří také úloha EU jako významného poskytovatele rozvojové pomoci na mnoha místech světa zasažených katastrofou, kde mohou a měly by být posíleny vazby mezi okamžitou pomocí, obnovou a dalším vývojem.

Vysoká představitelka pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a Evropská komise v této souvislosti předloží v blízké době dokument, který bude vycházet především z poznatků vyplývajících z reakce na zemětřesení na Haiti počátkem tohoto roku. Tento dokument bude rovněž obsahovat další návrhy ohledně koordinace mezi ESVČ a strukturami civilní ochrany a humanitární pomoci při reakci na krize.

Pokud jde o katastrofy uvnitř Evropské unie, byly by návrhy pro zlepšení schopnosti reagovat důležitým příspěvkem ke strategii EU v oblasti vnitřní bezpečnosti, v jejímž rámci je jedním ze strategických cílů posílení odolnosti Evropy vůči katastrofám. Konzulární ochranou se bude zabývat sdělení Komise o konzulární ochraně.

Lisabonská smlouva obsahuje rovněž doložku solidarity, podle které mají členské státy povinnost vzájemně si pomáhat v případě přírodní nebo člověkem způsobené pohromy na území EU[4]. Evropská komise a vysoká představitelka předloží v roce 2011 návrh prováděcích opatření k doložce solidarity.

Přizpůsobení stávajících prostředků měnícímu se světu

Evropa i její bezprostřední sousedé byli v roce 2010 postiženi řadou velmi závažných katastrof – od přívalových povodní a silných vichřic v západní Evropě, rozsáhlých záplav ve střední Evropě, oblaku sopečného popela po erupci vulkánu Eyjafjallajökull až po nebývalé lesní požáry v Rusku.

Svět byl letos také svědkem dvou nejhorších katastrof v posledních letech: zemětřesení na Haiti a záplav v Pákistánu. Obě způsobily vysoké ztráty na životech a rozsáhlé škody. Mezi další katastrofy lze zařadit výbuch vrtné plošiny Deepwater Horizon v Mexickém zálivu, který způsobil dosud největší únik ropy, a velká sucha v oblasti Sahelu.

Údaje pro rok 2010 nepředstavují jen mimořádnou statistickou hodnotu. Celosvětově se počet katastrof zaznamenaných za rok zvýšil pětkrát ze 78 v roce 1975 na nynějších téměř 400. Průměrné roční ztráty odpovídají přibližně jedné čtvrtině procenta celosvětového HDP. Během uplynulých 20 let bylo jen v Evropě[5] více než 29 milionů osob postiženo přírodními katastrofami, které si vyžádaly téměř 90 000 lidských životů a způsobily hospodářské ztráty ve výši 211 miliard EUR.

Tento trend je způsoben v prvé řadě změnou klimatu, růstem populace ve spojení s rostoucí urbanizací a dalšími faktory, například zvýšenou průmyslovou činností a zhoršováním životního prostředí. Také terorismus stále představuje značnou hrozbu pro bezpečnost evropských občanů. Je pravděpodobné, že tyto faktory povedou k dalšímu zvýšení četnosti a intenzity katastrof. V souvislosti s touto měnící se realitou má EU pádné důvody posilovat svou schopnost reagovat na katastrofy.

Účinné provádění citlivé politiky zvládání katastrof znamená menší počet obětí a méně škod. Jelikož se rizika, kterým čelíme, zvyšují a jsou stále zjevnější, je nezbytné posílit místní, národní a evropské strategie zvládání těchto hrozeb. Je třeba stanovit a provést kroky ke zlepšení stávajícího systému, aby bylo možné lépe reagovat na budoucí rozsáhlé katastrofy.

Ochrana bezpečnosti občanů je základní povinností každého státu a odpovědnost za předcházení katastrofám, připravenost a reakci na katastrofy mají v prvé řadě národní vlády. Avšak v případě velké katastrofy, která přesáhne vnitrostátní kapacity, je společná evropská reakce účinnější, než reakce na úrovni jednotlivých členských států. V případě společné akce lze využít dalších prostředků. Společné úsilí může podpořit efektivitu nákladů, a to co největší komplementaritou vnitrostátních kapacit pro reakci na katastrofy. Spolupráce na úrovni EU je zjevným důkazem solidarity mezi členskými státy a se třetími zeměmi. Užší spolupráce na úrovni EU může rovněž posílit celkovou reakci a koordinaci pod vedením OSN.

Evropští občané jasně chápou význam spolupráce. Přibližně 90 % občanů očekává, že EU udělá ještě více, aby jejich zemi pomohla v případě katastrofy[6]. Obdobně vysoký je podíl občanů, kteří podporují humanitární opatření Evropské unie mimo EU[7].

EU má k dispozici celou řadu nástrojů, kterými může reagovat na katastrofy. Při katastrofách uvnitř EU usnadňuje a koordinuje věcnou pomoc členských států mechanismus civilní ochrany[8]. V rámci tohoto mechanismu se rovněž koordinují dodávky věcné pomoci při katastrofách mimo EU[9].

EU (Komise společně s členskými státy) je celosvětově největším poskytovatelem humanitární pomoci v rozvojových zemích. Finanční prostředky jsou poskytovány partnerským organizacím (zejména agenturám OSN, hnutí Červeného kříže / Červeného půlměsíce a humanitárním nevládním organizacím), které velkou část pomoci při mimořádných událostech na místě rozdělují těm, kteří ji potřebují.

Byla také učiněna opatření, aby se usnadnilo využívání vojenských prostředků členských států, pokud by to bylo nutné v rámci celkové reakce EU na katastrofy[10].

V případě zemětřesení na Haiti reagovala EU účinně a rychle. Nicméně první poznatky z této katastrofy a také z dalších nedávných katastrof naznačují, že z hlediska účinnosti a účelnosti (rychlost poskytnutí pomoci a přiměřenost akce), soudržnosti (operační a politická koordinace) a zviditelnění reakce EU na katastrofy ještě existuje prostor pro další zlepšení. Předpokladem lepší reakce EU na naléhavé případy mimo EU však jsou v oblasti civilní ochrany výkonné a účinné kapacity v členských státech. Východiskem pro posílenou schopnost reakce EU na katastrofy proto musí být zlepšení kapacit pro reakci na katastrofy uvnitř EU.

V tomto sdělení je proto stanovena strategie, jejímž cílem je shromáždit bohaté zkušenosti a zdroje, které jsou k dispozici na místní, vnitrostátní a evropské úrovni, a vytvořit posílený systém reakce EU na katastrofy. Klade se v něm důraz na poskytnutí pomoci v první fázi mimořádné události . Politické a bezpečnostní prvky reakce na katastrofy, jakož i reakce na krize v rámci nástroje stability a střednědobé a dlouhodobé pomoci, stejně jako otázka, jak je lze lépe koordinovat s okamžitou pomocí, budou předmětem samostatných návrhů.

Základní pilířem této strategie by podle návrhu mělo být zřízení evropské kapacity pro reakci na mimořádné situace založené na prostředcích dostupných v členských státech a rozvoj evropského střediska reakce na mimořádné situace. Opatření se navrhují také pro oblast civilní ochrany a humanitární pomoci.

Základní zásady

Činnosti vedoucí k posílení schopnosti EU reagovat na katastrofy by se měly řídit těmito zásadami:

- EU by měla být schopna účinně a v duchu solidarity reagovat na katastrofy jak uvnitř, tak mimo EU.

- Kapacity EU pro reakci na katastrofy by měly být využívány při všech typech katastrof (tj. při přírodních a člověkem způsobených katastrofách, kromě ozbrojených konfliktů), které přesahují vnitrostátní kapacity a vyžadují pomoc EU.

- Předpokladem pro zcela soudržný postup při katastrofách mimo EU je sloučení různých nástrojů , které lze (podle povahy krize) využít: např. civilní ochranu, humanitární pomoc, reakci na krize v rámci nástroje stability, zeměpisně zaměřené nástroje vnější pomoci (s využitím pružných postupů v krizových situacích a naléhavých případech) a civilní a vojenské řešení krizí v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky. Cílem by mělo být určení a využití nejvhodnějších nástrojů ke zvládnutí určité katastrofy. Mělo by se navázat na stávající úlohy, mandáty a kapacity a zajistit, aby byly řešeny kritické „nedostatky“ a překážky.

- V reakci zejména na humanitární potřeby způsobené katastrofami mimo EU musí Evropská unie poskytovat pomoc v souladu s mezinárodně schválenými humanitárními zásadami (lidskost, neutralita, nestrannost a nezávislost)[11] a pokyny. Zlepšená koordinace EU přispěje k posílení ústřední koordinační úlohy OSN při mimořádných událostech ve třetích zemích.

- Nejlepším prostředkem pro zvládání přibývajících hrozeb způsobených katastrofami je přístup, který zajistí vyvážený poměr mezi reakcí na katastrofy na jedné straně a připraveností na katastrofy a jejich prevencí na druhé straně. Toto sdělení se sice zaměřuje na reakci na katastrofy, avšak prevence a připravenost jsou základními pilíři strategie EU ke zvládání katastrof[12]. Opatření k posílení reakce na katastrofy budou doplněna přísnými opatřeními prevence a připravenosti. K tomu patří co největší součinnost mezi oblastí snižování rizika katastrof a oblastí přizpůsobování se změně klimatu, tak aby například finanční podpora činností v oblasti prevence, obnovy a rekonstrukce zvýšila odolnost vůči budoucím krizím.

- Lepší efektivita nákladů znamená hledání účinnějších způsobů poskytování pomoci. Toho lze dosáhnout lepším sdružováním zdrojů. Tak se sníží náklady a zamezí se duplicitě činností. Pokud je to vhodné, měly by členské státy využít společných prostředků. Nové iniciativy (např. společné poskytování dopravních prostředků) by se měly snažit zajistit, aby celkový přínos z hlediska účinnosti přesáhl případné náklady a aby nebyla podrývána odpovědnost členských států v oblasti prevence, připravenosti a reakce na katastrofy. Kromě toho by EU měla zabránit tomu, aby se vytvářely nové struktury a další byrokracie.

Účinnější a účelnější evropská reakce na katastrofy

Zřízení evropské kapacity pro reakci na mimořádné situace založené na předem vyčleněných prostředcích členských států a předem dohodnutých pohotovostních plánech

Civilní ochrana EU se v současné době opírá o ad hoc nabídky pomoci ze strany členských států. Takový systém velmi ztěžuje plánování opatření okamžité pomoci a nemůže zajistit, že bude ve všech případech k dispozici přiměřená a dostatečná pomoc. EU musí přejít z ad hoc koordinace na systém, který na základě předběžného plánování zajistí dostupnost základních prostředků k okamžitému použití.

S cílem zlepšit plánování operací EU v oblasti civilní ochrany Komise navrhuje:

- vypracovat referenční scénáře pro hlavní typy katastrof [13] uvnitř a mimo EU,

- zjistit a zmapovat hlavní stávající prostředky, které by mohly být na základě těchto scénářů vyčleněny členskými státy na reakci EU na naléhavé případy,

- vypracovat pohotovostní plány pro využití těchto zdrojů, včetně dopravy, a přezkoumat je na základě zkušeností získaných z nových naléhavých případů a mimořádných opatření,

- stanovit a zajistit součinnost mezi věcnou pomocí a humanitární pomocí financovanou EU.

Zmapování kapacit, které jsou k dispozici pro operace EU v oblasti civilní ochrany na základě předem stanovených katastrofických scénářů by výrazně zlepšilo schopnost EU reagovat na katastrofy. Komisi i členským státům by umožnilo co nejlépe využít komplementarity a sdružení zdrojů, což by vedlo ke zvýšení efektivity nákladů.

V rámci přípravné akce zaměřené na schopnost rychlé reakce EU byly zkoušeny různé způsoby, jak zlepšit dostupnost hlavních zdrojů. Patří mezi ně pohotovostní opatření pro polní nemocnice, nouzová ubytování, vysokokapacitní čerpadla, čističky vody a další prostředky, které jsou ve většině členských států k dispozici. Na základě těchto prvotních zkušeností Komise navrhuje:

- zřídit evropskou kapacitu pro reakci na mimořádné situace ve formě společného souboru předem stanovených prostředků pro civilní ochranu, které dají státy účastnící se mechanismu civilní ochrany dobrovolně k dispozici na operace EU při odstraňování následků katastrof jak uvnitř, tak mimo Unii.

Členské státy, které souhlasí s poskytnutím prostředků do tohoto společného souboru, by měly tyto zdroje dát na vyžádání k dispozici na operace EU, pokud je nepotřebují samy k řešení naléhavé situace. Tyto prostředky by nadále podléhaly velení a kontrole členského státu. Společný soubor by měl být dost velký, aby kdykoli zajistil dostupnost potřebných kapacit pro reakci na katastrofy. Poskytnutí prostředků do společného souboru je dobrovolné a tyto zdroje, pokud nebudou využity k operacím EU, zůstanou zcela k dispozici příslušnému členskému státu. Členské státy mohou také spojit své síly a pro začlenění do společného souboru vytvořit mezinárodní moduly[14]. Také třetí země, zejména z Evropského hospodářského prostoru a kandidátské země EU, by měly mít možnost se těchto opatření účastnit.

V případě velké katastrofy Komise v reakci na žádost o pomoc ihned navrhne plán reakce na naléhavé případy, který bude vycházet z potřeb na místě a z předem vypracovaných scénářů. Poté vyzve členské státy k poskytnutí potřebných modulů.

Poskytnuté prostředky budou na místě spravovány příslušnými členskými státy. Koordinaci různých modulů EU na místě a v případě potřeby jejich integraci do systému seskupení („cluster system“) OSN budou zajišťovat odborníci z EU (Komise a členských států) vyslaní střediskem reakce na mimořádné situace.

Jelikož většinu modulů členských států pro civilní ochranu lze již využít k vnitrostátním účelům, předpokládá se, že rozvoj a připravenost tohoto systému k použití si nevyžádá žádné výrazné další náklady. Naopak, s rozvojem společné reakce na naléhavé případy lze očekávat zvýšení účinnosti a zlepšení celkové efektivity nákladů při operacích EU v případě katastrof.

Ze strany EU by měla být organizována pravidelná školení a výcvik s cílem zajistit interoperabilitu těchto prostředků. Požadavky na interoperabilitu budou dále rozvíjeny.

Poskytnutí těchto prostředků na vyžádání by tvořilo jádro všech operací EU v oblasti civilní ochrany. Byly by doplněny o dodatečné nabídky členských států a poskytovány stejným způsobem, jako je v současné době organizována pomoc v oblasti civilní ochrany. V případě katastrofy mimo EU by se tyto prostředky na vyžádání a humanitární pomoc EU vzájemně doplňovaly a v případě potřeby by bylo možné na základě dohodnutého rámce použít civilní a vojenské nástroje pro řešení krizí.

Jako další krok Komise navrhuje:

- využít prověřování pohotovostních plánů k tomu, aby se zjistily případné nedostatky kapacit dostupných v členských státech v oblasti civilní ochrany, které by mohly být odstraněny použitím doplňujících prostředků financovaných EU.

Rozdělením zátěže a společným využíváním zdrojů lze dosáhnout výrazného zvýšení účinnosti. To platí především v případě prostředků potřebných k horizontální koordinaci, posouzení situace a logistice (např. využití pozorovacích letounů k posouzení situace).

Může to být i případ určitých prostředků vysoké hodnoty. Komise spolu s členskými státy provedla řadu úspěšných pilotních projektů s cílem nalézt možnost, jak může EU podpořit poskytování různých typů zařízení pro reakci na naléhavé případy. Tyto projekty byly zaměřeny na letadla pro hašení lesních požárů a na týmy pro technickou pomoc a podporu, avšak tento koncept by bylo možné rozšířit na další typy prostředků, jako jsou pátrací a záchranné služby na moři nebo specializovaná lékařská zařízení.

Mezi evropskou kapacitou pro reakci na mimořádné situace a ESVČ budou rozvíjeny úzké pracovní vztahy s cílem zajistit komplementaritu a využít případné součinnosti mezi řízením pomoci v případě katastrof a civilním a vojenským řešením krizí.

Předzásobení se prostředky pomoci

Zajistit účinnost pomoci znamená, že jsou prostředky pro reakci na katastrofy umístěny co nejblíže k oblasti katastrofy, přičemž se kdykoli je to možné vychází z místních a regionálních zdrojů. Z tohoto důvodu velké mezinárodní humanitární organizace (např. Světový potravinový program a Mezinárodní federace společností Červeného kříže a Červeného půlměsíce) se značnou finanční podporou EU rozvinuly a rozšířily své kapacity pro předzásobení se prostředky pomoci. Také uvnitř EU členské státy soustředí prostředky určené k reakci na vnitrostátní katastrofy a pomoci při katastrofách na strategických místech. Nedávné zkušenosti ukázaly, že tento přístup výrazně urychlil operační reakci na katastrofy. Vybudování celosvětové sítě regionálních skladů by značně usnadnilo rychlou dostupnost pomoci.

Na podporu rychlé dostupnosti prostředků pro poskytovatele humanitární pomoci při naléhavých případech mimo EU Komise:

- vyhodnotí zkušenosti získané ze spolupráce EU s klíčovými humanitárními partnery – zejména se Světovým potravinovým programem a Mezinárodní federací společností Červeného kříže a Červeného půlměsíce – a vypracuje možnosti, jak tento přístup dále rozvíjet,

- pokusí se případně využít systémy prostředků pomoci zřízené členskými státy ve třetích zemích.

Lepší posouzení potřeb

Včasné a přesné posouzení potřeb má pro fundované rozhodování o pomoci zásadní význam. V případě mimořádných událostí mimo EU hrají při poskytování informací a poradenství pro reakci EU rozhodující úlohu terénní pracovníci Úřadu pro humanitární pomoc ECHO a týmy civilní ochrany EU. Podporují také činnosti OSN v oblasti posuzování a koordinace. Je třeba zajistit lepší vazby mezi posuzováním humanitárních potřeb v raných fázích pomoci při katastrofě a přístupech posuzování potřeb při obnově a rozvoji, jako je např. posouzení potřeb v situaci po katastrofě.

Komise bude:

- podporovat OSN při společném a srovnatelném posouzení potřeb napříč různými sektory,

- využívat odborníky EU, kteří budou styčnými úředníky pro systém OSN,

- rozšiřovat kapacity hodnotících týmů EU, aby pokryly větší území a případně vyplnily nedostatečné kapacity OSN,

- pro posuzování potřeb v situaci po katastrofě zajišťovat dostatečnou účast odborníků EU, kteří se podílejí na posouzení potřeb ohledně pomoci a na provádění humanitárních opatření.

Sdílená, účinnější a nákladově efektivnější logistika

V současné době vedle sebe existují na vnitrostátní úrovni a úrovni EU různé struktury pro logistiku ve třetích zemích. Různé struktury znamenají, že každý subjekt si musí naplánovat a zařídit svou vlastní logistiku na místě. Někdy tato vnitrostátní střediska podpory spolu účinně nekomunikují, což není účinné ani z provozního hlediska, ani z hlediska nákladů a snižuje se tím možnost zviditelnění EU.

Horizontální úkoly, jako je logistika, lze provádět účinněji na úrovni EU. Komise ve spolupráci s členskými státy zřídila specializované jednotky (týmy pro technickou pomoc a podporu), které slouží jako mobilní střediska na podporu logistiky. Komise navrhuje:

- systematičtěji využívat týmy pro technickou pomoc a podporu, zejména v situacích, kdy se místní infrastruktura zhroutila, a rozvíjet smluvní ustanovení k zaručení jejich dostupnosti,

- spolu s ESVČ rozvíjet možnosti, jak mohou tyto týmy lépe podporovat delegace EU, konzulární úřady a další evropské a mezinárodní činitele při velkých katastrofách mimo EU,

- usilovat o další rozvoj těchto ustanovení až po zřízení střediska EU pro koordinaci přímo na místě, které lze začlenit do systému OSN.

Koordinovaná a nákladově efektivní doprava

V současné době má EU možnost spolufinancovat přepravu věcné pomoci. Tato kapacita by měla být posílena, aby se odstranily nedostatky v oblasti dopravy. Je třeba zlepšit dodávání pomoci do postižených zemí, včetně logistiky a dodávek na místa, kde je pomoci nejvíce zapotřebí.

Komise navrhuje:

- zjednodušit a posílit stávající ustanovení týkající se sdružování a spolufinancování dopravních prostředků,

- jednat se soukromým sektorem o možnostech komerčního poskytování dopravních prostředků a logistiky při katastrofách,

- plně využít dohodnutého rámce pro používání vojenských nebo vojenských pronajatých dopravních prostředků členských států a koordinačních nástrojů EBOP na podporu reakce EU v případě katastrof,

- i nadále podporovat rozvoj vhodných (strategických a taktických) leteckých a přepravních kapacit ze strany humanitárních organizací a OSN.

Využití vojenských prostředků členských států a EBOP na podporu reakce EU při katastrofách

Civilní a vojenské kapacity, které byly vyvinuty v souvislosti se společnou bezpečnostní a obrannou politikou, mohou být užitečné při podpoře civilní ochrany a humanitární pomoci zejména při velkých přírodních katastrofách.

Využívání vojenských prostředků při poskytování pomoci ve třetích zemích jako součásti reakce na přírodní katastrofy se řídí tzv. obecnými zásadami z Osla[15]. Tyto zásady byly dohodnuty na úrovni OSN a potvrzeny Evropskou unií v Evropském konsensu o humanitární pomoci[16]. V obecných zásadách z Osla je stanoveno, že vojenské prostředky se použijí pouze jako poslední možnost, pokud není k dispozici žádná další civilní alternativa včasného pokrytí naléhavých humanitárních potřeb.

Některé členské státy disponují národními systémy pro použití vojenských dopravních prostředků nebo jiných vojenských prostředků na podporu civilní ochrany při katastrofách mimo EU. Tyto vojenské prostředky, které dávají k dispozici orgány civilní ochrany členských států, mohou být součástí celkové věcné pomoci, kterou EU v současné době poskytuje prostřednictvím monitorovacího a informačního střediska (MIC) v rámci mechanismu civilní ochrany. Jak dokazuje reakce na zemětřesení a tsunami v Indickém oceánu v prosinci 2004 a reakce na záplavy v Pákistánu v roce 2010, mohou vojenské prostředky doplnit nedostatečné kapacity například v oblastech dopravy, podpory logistiky, techniky nebo lékařské pomoci.

EU vyvinula rámec vojenské podpory při reakci EU na katastrofy, který se týká používání vojenských nebo vojenských pronajatých dopravních prostředků členských států a koordinačních nástrojů evropské bezpečnostní a obranné politiky[17]. Byly vypracovány standardní operační postupy, které se efektivně použily při reakci na velké katastrofy, např. při záplavách v Pákistánu v roce 2010, kde Komise (prostřednictvím mechanismu civilní ochrany) usnadnila letecké dodávky pomoci nabízené buňkou Vojenského štábu EU pro plánování přesunů. Tyto lety doplnily různé civilní lety organizované a spolufinancované v rámci mechanismu.

Vysoká představitelka a Evropská komise samostatně předloží konkrétní návrhy, jak zlepšit mechanismus používání civilních a vojenských prostředků v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky jako součásti reakce EU na katastrofy, a především jak zlepšit soudržnost a součinnost s operacemi EU v oblasti humanitární pomoci a civilní ochrany.

Je tedy třeba:

- vytvořit evropské středisko reakce na mimořádné situace jako operační rozhraní Komise pro okamžitou pomoc s koordinačními nástroji EBOP, aby byl zajištěn soulad mezi humanitárními potřebami na místě a poskytováním prostředků pro řešení krizí ze strany členských států.

Soudržnější reakce

Vytvoření střediska reakce na mimořádné situace

Civilní ochrana a humanitární pomoc jsou hlavními operačními nástroji okamžité reakce EU na katastrofy. Tyto nástroje byly sloučeny do jednoho Generálního ředitelství (GŘ ECHO) Komise, což umožňuje zřízení posíleného střediska reakce na mimořádné situace, které se může opírat o informace a zkušenosti z obou oblastí a které může na evropské úrovni vytvořit účinné vazby mezi orgány civilní ochrany a humanitární pomoci v členských státech.

Krizová centra ECHO a mechanismu civilní ochrany budou spojena do skutečného střediska reakce na katastrofy, které bude k dispozici 24 hodin denně a ponese odpovědnost za koordinaci reakce EU na civilní katastrofy. Proto je nutné provést kvalitativní posun od pouhého sdílení informací a reakcí na mimořádné události k proaktivní úloze při plánování, sledování, přípravě, operační koordinaci a logistické podpoře. Za tímto účelem bude středisko vyvíjet integrované monitorovací kapacity založené mj. na službách GMES. Středisko bude zajišťovat stálou výměnu informací jak s orgány civilní ochrany, tak s orgány humanitární pomoci o potřebách pomoci a nabídkách, které učinily členské státy EU a další strany. Tím se zajistí, že členské státy budou moci přijímat fundovaná rozhodnutí o financování a nabízení další pomoci. Středisko také vypracuje referenční scénáře pro hlavní typy katastrof uvnitř a mimo EU.

Při katastrofách mimo EU by středisko reakce na mimořádné situace bylo odpovědné za sběr informací o veškeré dostupné věcné pomoci v EU a za zajišťování soudržnosti této pomoci s koordinačním systémem OSN a postiženou zemí.

Konsolidované středisko reakce na mimořádné situace rovněž usnadní operační koordinaci s jinými aktéry EU[18].To by zahrnovalo výměnu informací a analýz mezi odděleními ESVČ v různých zeměpisných oblastech (v případě potřeby také mezi situačním střediskem) a delegacemi EU. Jednalo by se rovněž o spolupráci se strukturami ESVČ pro řešení krizí v případech, kdy by jako součást reakce EU na katastrofy bylo zvažováno využití civilních a/nebo vojenských prostředků EU. Středisko by rovněž bylo styčným bodem pro příslušné části ESVČ, mj. s ohledem na mise SZBP nebo EBOP vyslané do třetích zemí. Propojením s kapacitami posuzujícími situaci, které se zřizují v rámci strategie vnitřní bezpečnosti, bude středisko přispívat ke zvyšování odolnosti Evropy vůči katastrofám.

Nenavrhují se žádné zastřešující struktury. Vývoj specializovaných středisek/platforem bude provázen vytvářením pracovních vztahů, které zajistí systematickou výměnu informací.

Komise bude:

- slučovat krizová centra mechanismu civilní ochrany a GŘ ECHO, aby vytvořila evropské středisko reakce na mimořádné situace, které bude k dispozici 24 hodin denně a sedm dní v týdnu a které bude úzce spolupracovat s ostatními příslušnými útvary, včetně toho, jež je odpovědný za strategii vnitřní bezpečnosti,

- postupem času rozvíjet středisko reakce na mimořádné situace, aby se stalo platformou poskytující podporu ostatním útvarům, které se zabývají zvládáním velkých katastrof,

- rozvíjet pracovní vztahy s ESVČ (jak na ústředí tak v delegacích EU). To může zahrnovat mj. taková opatření, jako jsou pravidelná zasedání, dočasná výměna styčných úředníků, společná školení a výcvik.

Posílení koordinace

Při katastrofách ve třetích zemích EU jednoznačně podporuje ústřední koordinační úlohu OSN, zejména úlohu Úřadu OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí. Lepší koordinace ze strany EU posílí úlohu OSN, neboť poskytuje soudržný příspěvek EU k opatřením pomoci pod vedením OSN.

Komise bude:

- posilovat podporu EU při koordinaci humanitární pomoci OSN přímo v dané zemi (systém seskupení a koordinátor humanitární pomoci OSN) mj. také případným rozmístěním styčných humanitárních pracovníků EU a vysláním pracovníků EU do místního koordinačního systému OSN,

- využívat středisko reakce na mimořádné situace k zefektivnění informačních toků mezi EU a OSN, pokud jde o celkovou pomoc EU při katastrofách,

- zlepšit podávání zpráv ze systému OSN pro sledování finančních prostředků o celkové pomoci EU v případě jakékoliv katastrofy.

Sloučením humanitární pomoci a civilní ochrany do portfolia jediného komisaře umožní provádět společné analýzy, společný sběr informací, jednodušší vklady do systému společné koordinace a lepší koordinaci EU v postižených místech. Pro další posílení soudržnosti evropské pomoci při katastrofách Komise:

- navrhne určení ústředních kontaktních míst pro humanitární pomoc v členských státech, která budou v kteroukoli hodinu k dispozici pro výměnu informací. Tato ústřední kontaktní místa budou propojena s národními kontaktními místy pro mechanismus civilní ochrany EU, aby se zajistil zcela koordinovaný přístup,

- vyvine webový informační nástroj (vycházející ze stávajícího systému 14 bodů pro humanitární pomoc a ze systému CECIS[19] pro civilní ochranu). Tento nástroj umožní v reálném čase komunikaci o humanitární pomoci a věcné pomoci EU (27 členských států a Komise),

- vyzve členské státy, aby včas podávaly zprávy o humanitárních příspěvcích.

Viditelnější reakce

Zviditelnění EU není účelem samo o sobě. Veřejnost EU má právo na přesné a ucelené informace o způsobu, jakým EU reaguje na katastrofy. EU je v současné době největším poskytovatelem humanitární pomoci a ačkoli je její úsilí považováno za účinné, není pro občany EU, přijímající rozvojové země a mezinárodní partnery vždy viditelné. Tím se v této době globalizace značně oslabuje důvěryhodnost a pozice EU při jednáních na mezinárodní úrovni. Také pro komunikační záležitosti je třeba vyvinout vhodný přístup k plánování scénářů. Orgány EU musí spolu s členskými státy vypracovat komunikační strategii, která lépe zviditelní reakci EU na katastrofy.

Důležité také je, aby bylo financování ze strany EU prostřednictvím mezinárodních a místních partnerských organizací řádně oceněno a zviditelněno jak přímo na místě, tak na internetu (kromě případů, kdy by přítomnost symbolů EU ztížila poskytování pomoci).

Komise bude:

- předkládat souhrnné číselné údaje o pomoci EU v případě katastrof (jak o finanční, tak o věcné pomoci) namísto samostatných údajů pro EU a členské státy, a současně plně ocenit související dvoustrannou pomoc,

- usilovat o to, aby byly při poskytování pomoci a personálu v reakci na katastrofy jak ze strany EU, tak ze strany členských států vždy používány vedle národních symbolů také symboly EU,

- zvážit způsoby, jakými by partnerské organizace dostatečně zviditelnily pomoc při katastrofách financovanou EU (např. prostřednictvím loga EU nebo dvojího loga na předmětech pomoci),

- pečlivěji sledovat dodržování platných podmínek financování,

- zvážit vhodné označení posílených kapacit EU pro reakci na katastrofy.

Závěr

Strategie nastíněná v tomto sdělení představuje první krok k vytvoření posílené schopnosti EU reagovat na katastrofy. Přispěje k tomu, aby byl účinek opatření EU ke zmírnění utrpení obětí katastrof uvnitř EU i na celém světě co největší. Legislativní návrhy k provedení klíčových návrhů budou předloženy v roce 2011.

[1] Evropský konsensus o humanitární pomoci, prosinec 2007.

[2] Sdělení komise o posílení schopnosti Unie reagovat na katastrofy ze dne 5. března 2008, KOM(2008) 130 v konečném znění.

[3] Zpráva Michela Barniera „Za evropskou jednotku civilní ochrany: evropská pomoc“. http://ec.europa.eu/archives/commission_2004-2009/president/pdf/rapport_barnier_en.pdf.

[4] Článek 222 Smlouvy o fungování EU.

[5] Středisko pro výzkum příčin vzniku a šíření katastrof (Centre for Research on the Epidemiology of Disasters) definuje katastrofu jako „situaci nebo událost, která přesahuje lokální kapacity a vyžaduje vnější pomoc na vnitrostátní nebo mezinárodní úrovni“ www.cred.be. Toto sdělení se v prvé řadě zabývá katastrofami, které vyžadují mezinárodní pomoc.

[6] http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_328_en.pdf .

[7] http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_343_en.pdf .

[8] V prvním roce činnosti (2002) byl mechanismus vyžit třikrát. V roce 2009 to bylo již 27krát. Přibližně v polovině případů se jednalo o reakci na katastrofy uvnitř EU.

[9] Ve všech případech musí využití mechanismu předcházet žádost země či zemí postižených katastrofou. Pokud se jedná o třetí země, je obratem konzultována vysoká představitelka pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku v duchu společného prohlášení Rady a Komise o použití mechanismu civilní ochrany Společenství při řešení krizí (dok. 10639/03), aby se vyhodnotilo, zda aktivace mechanismu spadá do oblasti působnosti SBOP pro řešení krizí.

[10] Mezi dokumenty vypracované Radou v letech 2003–2006 patří Obecný rámec pro použití vojenských nebo vojenských pronajatých dopravních prostředků členských států a koordinačních nástrojů EBOP na podporu reakce EU v případě katastrof a dokument Vojenská podpora reakce EU při katastrofách – stanovení a koordinace dostupných prostředků a schopností (viz dokumenty 10639/03, 6644/4/04, 8976/06, 9462/3 REV3 a 14540/06 + COR1).

[11] Evropský konsensus o humanitární pomoci: http://ec.europa.eu/echo/files/policies/consensus/consensus_en.pdf.

[12] V roce 2009 přijala Komise sdělení „Přístup Společenství v oblasti prevence přírodních katastrof a katastrof způsobených člověkem“ (KOM(2009) 82 v konečném znění) a Strategii EU na podporu snižování rizika katastrof v rozvojových zemích (KOM(2009) 84 v konečném znění). Plán k provádění strategie EU ke snižování rizika katastrof bude v brzké době také přijat. Probíhají činnosti vedoucí k vypracování přehledu rizik v celé EU a Komise zvažuje mechanismy pravidelných přezkumů politik členských států v oblasti prevence a připravenosti. Na prevenci katastrof jsou vyčleněny značné finanční prostředky EU, jejich čerpání však zůstává omezené. Finanční prostředky jsou rovněž k dispozici v rámci témat Vesmír a Bezpečnost sedmého rámcového programu pro výzkum a technologický rozvoj. Dále se EU snaží v širší míře podpořit projekty zaměřené na prevenci katastrof ve třetích zemích, zjišťovat a sdílet osvědčené postupy a přezkoumat možnosti inovativních způsobů financování. Tyto činnosti by měly být spjaty s úsilím EU, jehož cílem je přizpůsobení se změně klimatu. Provádění a další vývoj fondu solidarity EU by mohly rovněž nabídnout další možnosti posílení schopnosti EU zvládat katastrofy.

[13] Včetně chemických, biologických, radiologických či jaderných útoků a přeshraničních teroristických útoků.

[14] S podporou Komise vyvinuly Estonsko, Lotyšsko a Litva společný modul pro vysokokapacitní čerpadla (nazývaný „Balt Flood Combat“), který se úspěšně použil při záplavách v Polsku a Moldavské republice.

[15] Obecné zásady pro použití prostředků vojenské a civilní ochrany pro zmírnění následků mezinárodních katastrof – „Obecné zásady z Osla“ (opět vydané Úřadem pro koordinaci humanitární činnosti OSN v listopadu roku 2006).

[16] Viz zejména odstavec 61.

[17] Viz různé dokumenty uvedené v poznámce pod čarou 11.

[18] Komise bude i nadále využívat a dále rozvíjet všeobecný systém rychlého varování (ARGUS) (viz KOM(2005) 662) a související postupy při zvládání krizí vyplývajících z rizik v mnoha odvětvích a při koordinaci činností všech útvarů Komise.

[19] Společný komunikační a informační systém pro případy mimořádných událostí – bezpečný systém propojující orgány civilní ochrany, které se účastní mechanismu civilní ochrany EU, s Komisí.