[pic] | EVROPSKÁ KOMISE |

V Bruselu dne 13.7.2010

KOM(2010) 380 v konečném znění

SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ

o svobodě členských států rozhodovat o pěstování geneticky modifikovaných plodin

{KOM(2010) 375 v konečném znění}

SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ

o svobodě členských států rozhodovat o pěstování geneticky modifikovaných plodin

ÚVOD

Evropská unie (EU) přijala ucelený právní rámec pro povolování produktů sestávajících nebo vyrobených z geneticky modifikovaných organismů (dále jen „GMO“). Postup povolování se vztahuje na GMO a produkty z nich vyrobené určené pro použití jako potraviny a krmiva, pro průmyslové zpracování a pěstování.

Účelem systému EU pro povolování je zajistit bezpečnost povolených GMO a zároveň vytvořit pro uvedené produkty vnitřní trh. Dva právní předpisy, a sice směrnice 2001/18/ES o uvolňování GMO do životního prostředí[1] a nařízení (ES) č. 1829/2003 o geneticky modifikovaných potravinách a krmivech[2], stanoví povolení GMO před jejich uvedením na trh. V obou těchto předpisech jsou rovněž stanoveny vědecké standardy pro hodnocení rizik pro lidské zdraví, zdraví zvířat a životní prostředí. Nařízení (ES) č. 1830/2003[3] kromě toho stanoví pravidla týkající se sledovatelnosti a označování GMO a sledovatelnosti potravin a krmiv vyrobených z GMO.

Odpovědnost za vědecké hodnocení nese Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA), ale také vědecké orgány členských států. Role členských států je důležitá zejména při povolování GMO určených k pěstování, kdy členské státy provádějí první hodnocení rizik z hlediska životního prostředí.

Od přijetí tohoto právního rámce před šesti lety zakázalo nebo omezilo sedm členských států pěstování GMO na svém území, a to prostřednictvím ochranných opatření týkajících se jednotlivých povolených GMO[4], nebo prostřednictvím obecného zákazu geneticky modifikovaného osiva[5]. Při čtyřech různých příležitostech[6] zamítla Rada kvalifikovanou většinou všechny návrhy Komise na zrušení vnitrostátních ochranných opatření týkajících se pěstování GMO, i když ve všech případech dospěla vědecká hodnocení EU k závěru, že tato opatření nejsou založena na nových nebo dodatečných vědeckých poznatcích, které byly získány poté, co byla povolení udělena, a proto nejsou tato opatření z právního hlediska oprávněná.

Rada ve svých závěrech z prosince 2008 dospěla k závěru, že právní rámec týkající se GMO je ucelený, a zdůraznila potřebu lépe provádět stávající ustanovení, zejména pokud jde o pěstování, a zmínila také nutnost pokračovat s vyřizováním žádostí bez zbytečných odkladů. V závěrech Rady byly uvedeny konkrétní oblasti, kde je třeba zlepšit provádění právních předpisů týkajících se GMO a na kterých v současné době pracuje Komise a EFSA ve spolupráci s členskými státy.

Komise a EFSA spolu s členskými státy pracují na konkrétních oblastech, kde je třeba zlepšit provádění právních předpisů týkajících se GMO a které byly uvedeny v závěrech Rady pro životní prostředí z roku 2008. Právě probíhá aktualizace pokynů EFSA pro hodnocení rizik pro životní prostředí, které se týkají konkrétních oblastí, zmiňovaných radou. EFSA očekává, že tyto pokyny budou dokončeny v posledním čtvrtletí roku 2010. Komise pak tyto aktualizované pokyny projedná s členskými státy, aby jim poskytla normativní hodnotu pro souhlas členských států.

Komise kromě toho nyní zkoumá, jakým způsobem by bylo možné posílit monitorování geneticky modifikovaných plodin po jejich uvedení na trh z hlediska životního prostředí, a to v souladu s ustanoveními stávajících právních předpisů a se závěry Rady pro životní prostředí z roku 2008.

V prosinci 2008 Rada rovněž požádala Komisi o vypracování zprávy o sociálních a hospodářských dopadech GMO. tato zpráva by měla být založena na informacích poskytnutých členskými státy, které věnovaly velké úsilí tomu, aby shromáždily informace o sociálních a hospodářských dopadech GMO, a zejména jejich pěstování. Komise tuto zprávu dokončí do konce roku 2010. Poté bude předložena Evropskému parlamentu a Radě k posouzení a další diskusi.

V rámci pravidelných obecnějších revizí právních předpisů EU zahájila Komise dvě hodnocení právního rámce EU pro GMO: jedno se týká geneticky modifikovaných potravin a krmiv a druhé pěstování GMO. Oblast působnosti těchto hodnocení se vztahuje na zásadní aspekty uvedeného právního rámce. Tato dvě hodnocení budou dokončena v posledním čtvrtletí roku 2010 a budou doplněny o analýzu případných změn politiky nejpozději v polovině roku 2012.

Závěry z roku 2008 se také do určité míry zabývaly regionálními aspekty pěstování GMO, a to jak z hlediska vědeckého hodnocení rizik, tak z hlediska socioekonomických dopadů. Některé členské státy poté požádaly Komisi, aby vypracovala návrhy, které by členským státům umožnily samostatně rozhodovat o pěstování GMO.

Vzhledem k těmto důvodům uvádějí politické pokyny pro novou Komisi, které stanovil její předseda Barroso v září 2009 a které Komise přijala v březnu 2010, že by mělo být možné kombinovat vědecky podložený systém Evropské unie pro povolování se svobodou členských států rozhodnout se, zda chtějí na svém území pěstovat geneticky modifikované plodiny, či nikoli.

Cílem tohoto sdělení je objasnit, jakým způsobem by bylo možné zajistit tuto svobodu členských států prostřednictvím přístupu, který kombinuje revizi stávajícího doporučení o koexistenci a v němž se uznává potřeba větší flexibility členských států, se změnou stávajícího právního rámce.

FLEXIBILNěJšÍ PřÍSTUP NA ZÁKLADě STÁVAJÍCÍCH PRÁVNÍCH PřEDPISů

2.1. Další kroky: větší flexibilita pro členské státy v oblasti pěstování GMO

Podle článku 26a směrnice 2001/18/ES jsou členské státy oprávněny přijmout vhodná opatření k předcházení nezáměrné přítomnosti GMO v jiných produktech. Vzhledem k tomu, že celostátní, regionální a místní podmínky, v nichž evropští zemědělci působí, jsou různé, se Komise vždy domnívala, že opatření k předcházení nezáměrné přítomnosti GMO v konvenčních a ekologických plodinách by měla být vypracována a prováděna členskými státy.

Komise se snažila podpořit členské státy při procesu tvorby vnitrostátních opatření k předcházení zmiňované přítomnosti GMO tím, že v roce 2003 zveřejnila doporučení 2003/556/ES o pokynech pro tvorbu vnitrostátních strategií a osvědčených postupů k zajištění koexistence geneticky modifikovaných plodin s konvenčním a ekologickým zemědělstvím[7]. Účelem těchto vnitrostátních opatření je zabránit případnému dopadu smíšení geneticky modifikovaných a geneticky nemodifikovaných plodin (konvenčních a ekologických).

Zkušenosti z posledních let ukazují, že přístup uplatněný na základě doporučení 2003/556/ES nevyčerpává ustanovení článku 26a směrnice 2001/18/ES, zejména pokud jde o nárok členských států na přijetí opatření k předcházení nezáměrné přítomnosti GMO v jiných produktech. To potvrzuje i pozorování vývoje v oblasti pěstování GMO v členských státech. V současnosti některé členské státy přijaly vnitrostátní opatření pro koexistenci, jejichž účelem je dosáhnout toho, aby úroveň přítomnosti GMO v jiných plodinách byla nižší než 0,9 %. Jiné členské státy stanovily různé požadavky na izolační vzdálenosti pro ekologické zemědělství. Konkrétně řečeno, zkušenosti s prováděním doporučení z roku 2003 ukazují, že možná ztráta příjmu u ekologických a (případně) tradičních zemědělců není omezena jen na překročení limitu 0,9 %.

Jelikož určité typy zemědělské výroby, jako je ekologické zemědělství[8], jsou často nákladnější, možnost ztráty související cenové přirážky v důsledku nezáměrné přítomnosti GMO může těmto typům výroby způsobit závažné hospodářské škody. Proto tento typ výroby může vyžadovat snahu o přísnější segregaci. Kromě toho mohou místní podmínky a zvláštnosti v některých regionech tuto nutnost segregace velmi ztížit a učinit ji velmi nákladnou, pokud má být realizována účinně.

Dále v některých případech a v závislosti na poptávce na trhu a na příslušných ustanoveních vnitrostátních právních předpisů (např. některé členské státy vytvořily své vnitrostátní standardy pro různé typy označování „bez GMO“) může přítomnost stop GMO v konkrétních potravinářských výrobcích – i v množství téměř 0,9 % – způsobit hospodářské škody provozovatelům, kteří je chtějí uvádět na trh jako výrobky, které GMO neobsahují.

Na základě výše uvedených skutečností se jeví jako vhodné revidovat doporučení o koexistenci z roku 2003 a nahradit je novým doporučením, které by odráželo dosavadní zkušenosti s vnitrostátními opatřeními týkajícími se pěstování GMO a které by bylo flexibilnější.

Toto nové doporučení dále odkazuje na možnost členských států omezit pěstování GMO v rozsáhlých oblastech jejich území, aby předešly nezáměrné přítomnosti GMO v konvenčních a ekologických plodinách („oblasti bez GMO“). Tuto možnost však členské státy mohou mít jen tehdy, pokud prokáží, že pro uvedené oblasti nejsou jiná opatření k předcházení nezáměrné přítomnosti GMO v konvenčních nebo ekologických plodinách dostačující. Tato omezující opatření navíc musí být přiměřená cíli, kterého má být dosaženo (tj. ochraně konkrétních potřeb konvenčního a ekologického zemědělství).

Za tímto účelem se nové doporučení o pokynech pro tvorbu vnitrostátních opatření pro koexistenci (v příloze) omezuje na hlavní obecné zásady pro tvorbu opatření k zabránění příměsím GMO, a tím je uznána flexibilita členských států, které tak mohou přihlédnout ke svým regionálním a celostátním specifickým rysům a konkrétním místním potřebám, pokud jde o ekologické, konvenční a jiné typy plodin. Uvedené doporučení přijímá Komise zároveň s tímto sdělením. Komise bude nadále spolu s členskými státy vypracovávat osvědčené postupy pro koexistenci (v rámci Evropského úřadu pro koexistenci).

2.2. Ostatní prvky související s právním rámcem EU pro povolování GMO

Je třeba rovněž uvést, že stávající právní rámec pro GMO je tvořen jasným systémem pro povolování v rámci celé Evropské unie, který je založen na vědeckém hodnocení rizik. V zásadě je možné v hodnocení rizik rozlišovat mezi jednotlivými regiony na základě vědeckých poznatků[9]. Pokud se v hodnocení rizik dospěje k závěru, že pěstování GMO vzbuzuje mimořádné obavy na regionální úrovni, je třeba tyto otázky řešit v rámci povolení EU prostřednictvím zvláštních podmínek nebo opatření pro řízení rizik. Taková opatření mohou zahrnovat omezení nebo zákaz, pokud jsou z vědeckého hlediska odůvodněná.

Nařízení (ES) č. 1829/2003 také stanoví, že Komise může v souvislosti s postupem povolování GMO přihlédnout k jiným legitimním faktorům, než jsou vědecké důvody, aby omezila nebo zakázala jejich uvedení na trh. Odůvodnění pro toto omezení však musí být konkrétní pro každý GMO a lze k němu přihlédnout v momentě přijetí rozhodnutí o povolení daného GMO. Tuto možnost však směrnice 2001/18/ES nestanoví, a proto by nemohla být použita pro GMO povolené podle této směrnice.

Proto se zdá, že stávající právní rámec, na základě nějž lze k odůvodnění omezení nebo zákazu pěstování GMO použít vědecké poznatky nebo jiné legitimní faktory, neposkytuje členským státům nutnou svobodu pro rozhodování o tom, zda chtějí na svém území pěstovat GMO, či nikoli, a sice podle své konkrétní situace.

ZMěNA PRÁVNÍCH PřEDPISů ZA ÚčELEM ZAVEDENÍ VÝJIMKY („OPT-OUT“)

Několik členských států chce mít možnost výjimky, pokud jde o pěstování GMO. Některé z těchto členských států zakázaly pěstování GMO na základě ochranné doložky stanovené v článku 23 směrnice 2001/18/ES nebo mimořádných opatření uvedených v článku 34 nařízení (ES) č. 1829/2003, jež se vztahují pouze na nová rizika, která se objevila po udělení povolení. Proto tato opatření neuznal Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) za odůvodněná z vědeckého hlediska. Podobně se některé regiony prohlásily za regiony „bez GMO“.

Důvody pro zákaz GMO v určité zemi nebo prohlášení určitého regionu za region bez GMO jsou různé, od agronomických odůvodnění souvisejících s obtížemi při zajišťování koexistence až po politické nebo hospodářské motivace, jako je pokrytí poptávky trhů bez GMO. V jiných případech chtějí členské státy zachovat určité oblasti v souladu s vnitrostátními politikami týkajícími se biologické rozmanitosti nebo s jinými obecnými cíli ochrany přírody.

Nizozemsko předložilo na zasedání Rady pro zemědělství a Rady pro životní prostředí[10] dne 23. března 2009 prohlášení, ve kterém žádá Komisi, aby nabídla řešení ohledně pěstování, přihlédla přitom k socioekonomickým aspektům pěstování GMO a aby zároveň zůstal zachován vnitřní trh pro geneticky modifikované potraviny a krmiva. Rakousko s podporou dalších dvanácti členských států[11] předložilo na zasedání Rady pro životní prostředí dne 25. června 2009 dokument[12], ve kterém se zdůrazňuje otázka subsidiarity v souvislosti s pěstováním a navrhuje se, aby byla do právních předpisů zavedena výjimka týkající se pěstování.

V této souvislosti se zdá být vhodné změnit právní předpisy EU, aby byl v právním rámci EU pro GMO stanoven výslovný právní základ, který by členské státy opravňoval k omezení nebo zákazu pěstování všech nebo některých povolených GMO na celém jejich území nebo jejich části, a sice na základě jejich konkrétní situace. Tuto změnu lze provést začleněním nového článku 26b do směrnice 2001/18/ES, který by platil pro všechny GMO, jež byly v EU povoleny pro účely pěstování buď na základě směrnice 2001/18/ES, nebo na základě nařízení (ES) č. 1829/2003.

Na základě právního rámce pro povolování GMO nemůže členský stát přezkoumat úroveň ochrany lidského zdraví nebo zdraví zvířat a životního prostředí, která byla stanovena pro celou EU, a tato situace se nesmí změnit. Tento nový právní základ však členským státům umožňuje přijmout opatření, kterými se omezuje nebo zakazuje pěstování všech nebo některých GMO na celém jejich území nebo jeho části, na základě jiných důvodů, než jsou důvody, na něž se vztahuje harmonizovaný soubor pravidel EU, který již stanoví postupy ke zohlednění rizik, jež mohou GMO určené k pěstování představovat pro zdraví a životní prostředí.

Kromě toho budou tato vnitrostátní opatření muset být v souladu se Smlouvami, zejména pokud jde o zásadu nediskriminace v souvislosti s domácími a zahraničními výrobky a s články 34 a 36 Smlouvy o fungování Evropské unie, které se týkají volného oběhu zboží. Opatření by se měla týkat pouze pěstování GMO, a nikoli volného oběhu a dovozu geneticky modifikovaného osiva a množitelského materiálu rostlin a produktů jejich sklizně. Tato opatření rovněž musí být v souladu s mezinárodními závazky EU, zejména se závazky vůči Světové obchodní organizaci. Aby se zajistila transparentnost, budou muset členské státy, které hodlají opatření přijmout, sdělit tato opatření spolu s jejich odůvodněním Komisi a ostatním členským státům jeden měsíc před jejich přijetím.

Členské státy budou také moci měnit uvedená opatření, jak považují za vhodné, ve všech fázích povolování nebo obnovování povolení dotčených GMO.

Stručně řečeno, tento nový právní základ nemění systém EU pro povolování GMO, ale umožnil by členským státům přijímat opatření, jež by platila pro GMO, které byly povoleny podle stávajících právních předpisů. Jedná se tedy o další možnost pro členské státy přijímat opatření v souvislosti s povolenými GMO, kromě opatření, která již smějí přijímat na základě použití článku 26a směrnice 2001/18/ES k předcházení nezáměrné přítomnosti GMO v jiných plodinách.

Proto se na základě výše uvedených zásad Komise rozhodla předložit Evropskému parlamentu a Radě legislativní návrh v podobě nařízení, kterým se mění směrnice 2001/18/ES, pokud jde o možnost členských států zakázat či omezit pěstování GMO na jejich území.

ZÁVěRY

Komise se domnívá, že tento nový přístup je nezbytný pro to, aby se dosáhlo správné rovnováhy mezi zachováním systému EU pro povolování, který je založen na vědeckém posouzení rizik pro zdraví a životní prostředí, a potřebou poskytnout členským státům svobodu k řešení konkrétních celostátních, regionálních nebo místních aspektů souvisejících s pěstováním GMO.

V první řadě bude revize stávajícího doporučení o koexistenci (2003/556/ES) lépe odrážet možnosti, které mají členské státy k tomu, aby mohly přijímat opatření k předcházení nezáměrné přítomnosti GMO v konvenčních a ekologických plodinách v souladu se stávajícím právním rámcem.

Kromě toho přijetí legislativního návrhu, který stanoví pro členské státy možnost za určitých podmínek omezit nebo zakázat pěstování všech nebo určitých GMO na celém jejich území nebo jeho části, Evropským parlamentem a Radou nabídne členským státům možnost řešit konkrétní celostátní nebo místní aspekty související s pěstováním GMO nezávisle na postupu povolování. Očekává se, že tento přístup k pěstování GMO, který spočívá v zachování platnosti systému EU pro povolování GMO, jakož i volného oběhu a dovozu geneticky modifikovaných potravin, krmiv a osiva, bude reakcí na požadavky některých členských států a že se mu dostane podpory zúčastněných stran i veřejnosti. Je také v souladu s průzkumem skutečné dosavadní praxe členských států v oblasti pěstování GMO a se zásadou subsidiarity a proporcionality. Komise bude mezitím nadále používat stávající právní rámec EU pro GMO. V této souvislosti a v souladu s článkem 31 směrnice 2001/18/ES se budou zprávy o provádění uvedené směrnice zabývat zejména zkušenostmi získanými v souvislosti s články 26a a 26b.

Nové doporučení o pokynech pro tvorbu vnitrostátních opatření pro pěstování k předcházení nezáměrné přítomnosti GMO v konvenčních a ekologických plodinách a legislativní návrh, kterým se mění směrnice 2001/18/ES, pokud jde o možnost členských států zakázat či omezit pěstování GMO na jejich území, jsou přiloženy k tomuto sdělení.

[1] Úř. věst. L 106, 17.4.2001, s. 1.

[2] Úř. věst. L 268, 18.10.2003, s. 1.

[3] Úř. věst. L 268, 18.10.2003, s. 24.

[4] Kukuřici MON 810 zakázalo Rakousko, Maďarsko a Lucembursko na základě článku 23 směrnice 2001/18/ES, Řecko na základě článku 23 směrnice 2001/18/ES a článku 18 směrnice 2002/53/ES, Francie a Německo na základě článku 23 směrnice 2001/18/ES a článku 34 nařízení (ES) č. 1829/2003. Kukuřici T 25 zakázalo Rakousko na základě článku 23 směrnice 2001/18/ES. Brambory Amflora zakázalo Rakousko, Maďarsko a Lucembursko na základě článku 23 směrnice 2001/18/ES.

[5] Polsko rovněž přijalo právní předpis, kterým se obecně zakazuje uvádění geneticky modifikovaného osiva na trh a který nebyl založen na ochranných doložkách stanovených v právních předpisech EU. Dne 16. července 2009 vynesl Soudní dvůr EU rozsudek, v němž dospěl k závěru, že uvedený právní předpis je v rozporu s právem EU, a odsoudil Polsko za nesplnění povinnosti (věc C-165/08).

[6] Červen 2005, prosinec 2006, únor 2007 a březen 2009.

[7] Úř. věst. L 189, 29.7.2003, s. 36.

[8] Podle nařízení (ES) č. 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů se GMO v ekologické produkci nesmí používat, a to ani jako osivo, potraviny nebo krmivo (čl. 9 odst. 1). Cílem je, aby byl výskyt GMO v ekologických produktech co nejnižší (viz 10. bod odůvodnění).

[9] V souladu s čl. 19 odst. 3 písm. c) a přílohou II směrnice 2001/18/ES a články 6 a 18 nařízení (ES) č. 1829/2003.

[10] Dokument Rady Evropské unie č. 7581/09.

[11] BG, IE, EL, CY, LV, LT, HU, LU, MT, NL, PL a SI.

[12] Dokument Rady Evropské unie č. 11226/09.