[pic] | EVROPSKÁ KOMISE |

V Bruselu dne 2.6.2010

KOM(2010) 291 v konečném znění

ZPRÁVA KOMISE

VÝROČNÍ ZPRÁVA ZA ROK 2009 O VZTAZÍCH EVROPSKÉ KOMISE S VNITROSTÁTNÍMI PARLAMENTY

ZPRÁVA KOMISE

VÝROČNÍ ZPRÁVA ZA ROK 2009 O VZTAZÍCH EVROPSKÉ KOMISE S VNITROSTÁTNÍMI PARLAMENTY

1. ÚVOD

V roce 2009 došlo k několika událostem, které měly pro instituce velký význam, v červnu proběhly volby do Evropského parlamentu, poté skončilo funkční období první Barrosovy Komise a prvního prosince vstoupila v platnost Lisabonská smlouva. Co se týká vztahů mezi Komisí a vnitrostátními parlamenty, v roce 2009 se dále konsolidoval politický dialog (kapitola 2), trvale rostl počet stanovisek a zúčastněných komor; mezi Komisí a vnitrostátními parlamenty probíhaly časté a užitečné kontakty a výměny na všech úrovních (kapitola 3 ) a obě strany se intenzivně připravovaly na vstup Lisabonské smlouvy v platnost a na provádění jejích nových ustanovení týkajících se vnitrostátních parlamentů (kapitola 4).

Zatímco předchozí výroční zpráva[1] obsahovala obecné vyhodnocení vztahů odstupující Komise s vnitrostátními parlamenty, tato zpráva využívá příležitosti poukázat rovněž na hlavní priority a cíle nové Komise, pokud jde o vývoj vztahů s vnitrostátními parlamenty během nadcházejícího funkčního období.

2. Politic KÝ DIALOG

2.1. Zapojení vnitrostátních parlamentů a zaměření stanovisek

Různá míra zapojení

V roce 2009 zaslaly vnitrostátní parlamenty Komisi v rámci politického dialogu 250 stanovisek (v porovnání s 200 stanovisky v roce 2008), což potvrdilo jednoznačně stoupající tendenci. V období od srpna 2006 do prosince 2009 bylo obdrženo celkem 618 stanovisek od 35 vnitrostátních parlamentních shromáždění (z celkem 40) z 25 členských států.

Stejně jako v předchozích letech existovala skupina obzvláště aktivních komor, zejména portugalské Assembleia da Republica (47 stanovisek), český Senát (27), obě nizozemské komory společně (19), švédský parlament ( Riksdag) (18), italský Senát (17), německá Bundesrat (16), britská House of Lords (14), francouzský Senát (12), dánský parlament ( Folketing) (12), rakouská Bundesrat (10) a řecká poslanecká sněmovna (10). Na těchto 12 parlamentních shromáždění připadly přibližně tři čtvrtiny všech stanovisek vnitrostátních parlamentů, jež byla obdržena v roce 2009. V porovnání s rokem 2008 se významně zvýšil zejména počet stanovisek českého Senátu, italského Senátu, rakouské Bundesrat a řecké poslanecké sněmovny, je rovněž nutno zmínit, že rakouská Nationalrat a maltská Sněmovna reprezentantů se v roce 2009 zúčastnily politického dialogu poprvé.

Na druhou stranu 10 komor nezaslalo v roce 2009 žádné stanovisko a účast 13 komor se omezila na stanoviska přijatá v rámci testů subsidiarity, které koordinovala konference COSAC. Od roku 2006 se na tomto dialogu vůbec nepodílelo pět parlamentních shromáždění – obě španělské a rumunské komory a slovinská horní komora (Državni svet ). Je však nutno zdůraznit, že ve většině případů, kdy je účast komor v politickém dialogu méně aktivní, tyto komory tak činí záměrně, jelikož vymezují svou úlohu v evropských záležitostech spíše prostřednictvím kontroly příslušných vlád než Evropské komise.

Oblast působnosti stanovisek vnitrostátních parlamentů

250 stanovisek vydaných vnitrostátními parlamenty se týkalo 139 dokumentů Komise. Pouze k 10 dokumentům z těchto 139 dokumentů se vyjádřila 4 nebo více parlamentní shromáždění (bez započtení 3 návrhů, na něž se vztahovaly testy subsidiarity koordinované konferencí COSAC).

Sdělení a návrhy, jimž vnitrostátní parlamenty věnovaly největší pozornost, se týkaly Stockholmského programu[2] (8 stanovisek), směrnice o přeshraniční zdravotní péči[3] (7[4]), směrnice o právech spotřebitelů[5] (6), rámcových rozhodnutí o obchodování s lidmi[6] (6) a o pohlavním zneužívání dětí[7] (5), zelených knih o kolektivním odškodnění spotřebitelů[8] (5) a o mobilitě mladých lidí ve vzdělávání[9] (5), sdělení o evropském finančním dohledu[10] (4), směrnice o minimálních normách pro přijímání žadatelů o azyl[11] (4) a roční politické strategie na rok 2010[12] (4).

Přibližně polovina z 250 stanovisek obdržených v průběhu roku 2009 se týkala legislativních návrhů a polovina sdělení Komise nebo konzultačních dokumentů. Třicet šest stanovisek bylo vydáno k zeleným knihám. Je nutno podotknout, že velmi aktivní švédský a dánský parlament se v souladu se svými interními postupy podílejí na politickém dialogu s Komisí pouze s ohledem na nelegislativní dokumenty.

Většina stanovisek se zaměřovala na politické záležitosti, přičemž pouze 13 stanovisek se vztahovalo na dokumenty týkající se programových nebo institucionálních otázek. K oblastem politiky, jimž vnitrostátní parlamenty věnovaly největší pozornost, patří spravedlnost, svoboda a bezpečnost (83 stanovisek, včetně stanovisek vydaných v rámci dvou testů COSAC týkajících se subsidiarity), zdraví a ochrana spotřebitele (38 stanovisek, včetně stanovisek vydaných v rámci jednoho testu COSAC týkajícího se subsidiarity), energetika a doprava (22), vzdělávání a kultura (14), životní prostředí (12) a podniky (10).

Zveřejnění stanovisek Komise

V květnu 2009 spustila Komise na portálu Europa vyhrazené internetové stránky[13], na nichž zveřejňuje veškerá stanoviska, která obdržela od vnitrostátních parlamentů v rámci politického dialogu, jakož i odpovědi Komise. V současnosti internetové stránky obsahují pouze stanoviska, která byla obdržena v roce 2008 a 2009, avšak Komise pracuje na postupném zařazování stanovisek, jež obdržela od začátku politického dialogu s vnitrostátními parlamenty v září 2006.

2.2. Vyhodnocení stanovisek vnitrostátních parlamentů a odpovědí Komise

Velká většina stanovisek byla celkově kladná a vítala iniciativy a návrhy Komise, současně však obsahovala konkrétní poznámky, návrhy na změnu a rovněž konstruktivní kritiku. Ve svých stanoviscích se většina vnitrostátních parlamentů zabývala podstatnými politickými otázkami a vyjadřovala se především k obecnějšímu obsahu návrhu Komise, přičemž poměrně málo stanovisek obsahovalo připomínky k právnímu základu nebo k zásadě subsidiarity a proporcionality.

Z celkem 250 stanovisek obdržených v roce 2009 byly v méně než 25 vyjádřeny obavy související se subsidiaritou. Tyto obavy se týkaly přibližně 15 legislativních a nelegislativních dokumentů Komise. Komorami s obzvláštním zájmem o otázky subsidiarity byly francouzský Senát, rakouská Bundesrat , německá Bundesrat , jakož i nizozemský, portugalský a řecký parlament. Některá stanoviska sice nezpochybňovala dodržení zásady subsidiarity jako takové, poukázala však na to, co bylo považováno za nedostatečné odůvodnění souladu daného návrhu se zásadou subsidiarity.

Je zajímavé poznamenat, že v dvoukomorových parlamentech v některých případech vyhodnotila každá komora soulad se zásadou subsidiarity jinak. Dvě nizozemské komory se například rozcházely v názorech na tuto záležitost u návrhu výstražné informační sítě kritické infrastruktury (CIWIN)[14] a u směrnice o energetické náročnosti budov[15] a dvě komory francouzského parlamentu předložily odlišné názory na dodržení zásady subsidiarity v případě návrhu týkajícího se používání zvířat pro vědecké účely[16].

Je třeba rovněž zmínit, že v roce 2009 Komise obdržela několik stanovisek, která vnitrostátní parlamenty přijaly v rámci tří testů subsidiarity, které koordinovala konference COSAC: první test se týkal návrhu směrnice o jakostních a bezpečnostních normách pro lidské orgány určené k transplantaci[17] a byl zahájen v prosinci 2008; druhý návrhu rámcového rozhodnutí o právu na tlumočení a překlad při trestním řízení[18] a byl zahájen v červenci 2009a třetí se týkal návrhu nařízení o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a úředních listin ve věcech dědictví[19]a byl zahájen v říjnu 2009. Ve všech těchto třech testech velká většina zúčastněných komor potvrdila, že návrhy jsou v souladu se zásadou subsidiarity. V prvním testu vydala nesouhlasné stanovisko pouze rakouská Bundesrat ; ve druhém testu se při zpochybnění souladu se zásadou subsidiarity k rakouské Bundesrat připojily irský a maltský parlament, přičemž 11 dalších komor mělo za to, že odůvodnění Komise obsažené v důvodové zprávě není zcela uspokojivé; a v posledním testu shledal porušení zásady subsidiarity pouze belgický senát.

Politický dialog o hlavních dokumentech

K velké většině dokumentů Komise se nevyjádřily více než 3 komory, proto se níže uvedená analýza zaměřuje na nejreprezentativnější dokumenty a pro ilustraci uvádí některé konkrétní příklady.

- Stockholmský program

V roce 2009 věnovaly vnitrostátní parlamenty obzvláštní pozornost sdělení Komise „Prostor svobody, bezpečnosti a práva ve službách občanům“[20] (Stockholmský program). Komisi bylo předáno 8 stanovisek, zatímco některá další stanoviska byla zaslána přímo Evropskému parlamentu, který v listopadu 2009 uspořádal k tomuto tématu společné meziparlamentní zasedání. Všechna obdržená stanoviska vyslovila sdělení Komise podporu. Velká většina uvítala, že se středem příštího víceletého programu stala práva jednotlivce a že se centrem projektu stali občané. Mezi právy jednotlivce uváděnými řadou komor patřila k nejčastěji uváděným potřeba chránit právo na soukromí. Byly vysloveny obavy, co se týká účinnosti nástrojů vnitřního přesídlování, společného evropského schengenského víza, zřízení společného systému pro přijímání legálních migrantů, skutečnosti, že by legálním migrantům měla být přiznána obdobná práva jako občanům EU, a rovněž navrhovaného zrušení doložky vykonatelnosti rozhodnutí . Stejně tak byla vyzdvižena nutnost zajistit dodržování zásady subsidiarity v oblasti civilní ochrany.

- Směrnice o právech spotřebitelů

Podobný zájem projevily vnitrostátní parlamenty o návrh Komise týkající se směrnice o právech spotřebitelů[21]. Komise k němu obdržela 6 stanovisek, přičemž v mnoha z nich byly vysloveny vážné obavy. Pět komor se domnívalo, že návrh je v rozporu se zásadou subsidiarity z toho důvodu, že by zavedení úplné harmonizace v některých oblastech spotřebitelského a smluvního práva znemožnilo uplatňování vnitrostátního práva, které podle jejich názoru zajišťuje vyšší úroveň ochrany spotřebitele. Řada komor mimoto uvedla, že se zdá, že se návrh soustředí na usnadnění přeshraničních transakcí místo na ochranu práv spotřebitele. Vnitrostátní parlamenty zpochybnily rovněž volbu právního základu a domnívaly se, že posouzení dopadů není dostatečné, zejména vzhledem k neexistenci konkrétních statistických údajů na podporu návrhu a vyloučení digitálního zboží a čistých služeb z oblasti působnosti této směrnice.

- Směrnice o přeshraniční zdravotní péči

Pokud jde o směrnici o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči[22], ve 3 z celkem 7 stanovisek[23] byly vysloveny obavy týkající se subsidiarity nebo vyjádřeny obecnější připomínky k aspektům subsidiarity. Řada komor považovala návrh Komise za text, který by mohl zpochybnit schopnost členských států řídit nabídku zdravotních služeb a zachovat finanční rovnováhu v systémech sociálního zabezpečení. Vnitrostátní parlamenty poukazovaly například na skutečnost, že posouzení dopadů nezdůraznilo, jakému riziku by mohly členské státy čelit kvůli ztrátě kontroly nad toky pacientů. Zdůrazňovaly rovněž, že dopad návrhu na financování a organizaci vnitrostátních systémů zdravotní péče mohou vyhodnotit pouze členské státy, a požadovaly zrušení ustanovení, podle něhož by Komise mohla stanovit pokyny k usnadnění vymezení jakostních a bezpečnostních norem pro služby v oblasti zdravotní péče ze strany členských států.

- Evropský finanční dohled

Další záležitostí, která byla v průběhu roku 2009 jednoznačně ve středu pozornosti vnitrostátních parlamentů, byla finanční krize, přičemž ke sdělení Komise o evropském finančním dohledu[24] podaly připomínky čtyři komory. Z vnitrostátních parlamentů, které se vyjádřily k tomuto dokumentu, některé zdůraznily, že dlouhodobý finanční dohled musí být zajištěn evropským orgánem, který je zmocněn přijímat závazná rozhodnutí, a že systém navrhovaný Komisí by měl být do dvou nebo tří let revidován. Jeden vnitrostátní parlament tento konkrétní názor nesdílel a nebyl ochoten akceptovat snížení odpovědnosti vnitrostátních orgánů dohledu. Místo toho upřednostňoval právní rámec pro mezinárodní činnost velkých finančních společností.

- Zelené knihy o kolektivním odškodnění spotřebitelů a o mobilitě mladých lidí ve vzdělávání

Komise obdržela stanoviska pěti komor týkající se zelené knihy o kolektivním odškodnění spotřebitelů[25], přičemž čtyři z nich se ubírala stejným směrem a zdůrazňovala, že celoevropské závazné nařízení v této záležitosti není nutné, a navrhovala pouze velmi cílené právní předpisy či dokonce přijetí opatření v oblasti právně nevynutitelných předpisů. Pouze jeden vnitrostátní parlament požadoval zavedení závazných opatření v oblasti kolektivního odškodnění spotřebitelů (společný systém EU). Je nutno uvést, že jeden vnitrostátní parlament poté, co obdržel první odpověď od Komise, vydal druhé stanovisko k otázce hromadných nároků, v němž sice zachoval svou obecnou výhradu, co se týká právních předpisů EU v této oblasti, vyslovil však uznání ujištění Komise, že případná budoucí iniciativa nepoloží základ rozvoji „odvětví“ soudních sporů, jaké existuje v některých mimoevropských zemích.

Pět komor vyslovilo své názory na zelenou knihu o mobilitě mladých lidí ve vzdělávání[26] a obecně podpořilo iniciativu Komise a cíle zelené knihy. Vnitrostátní parlamenty se domnívaly, že by mezinárodní mobilita neměla být vyhrazena pouze mladým lidem, a to vzhledem ke skutečnosti, že jedním z hlavních cílů Komise je podpora celoživotního učení. Zdůraznily rovněž, že by evropské programy měly být pružné, pokud jde o délku, načasování a zúčastněné země, a poukázaly na skutečnost, že je třeba věnovat zvláštní pozornost zlepšování znalosti cizích jazyků u mladých lidí a uznávání studia jakožto předpokladu mobility. Některé komory Komisi vybídly, aby do obnovené lisabonské strategie začlenila podporu mobility v rámci učňovského vzdělávání.

Odpovědi Komise na stanoviska vnitrostátních parlamentů

Odpovědi Komise na stanoviska vnitrostátních parlamentů jsou podepsány místopředsedou odpovědným za vztahy s vnitrostátními parlamenty, a to po oficiálním přijetí Komisí, jemuž předchází předběžné konzultace se všemi dotčenými poradními sbory a útvary. Ve svých odpovědích vnitrostátním parlamentům Komise často usiluje o lepší vysvětlení svých původních návrhů, pokud možno s uvedením podrobných příkladů na podporu daného stanoviska. Odpovědi obsahují případně rovněž reakce na konkrétní připomínky a návrhy předložené vnitrostátními parlamenty a informaci, zda je Komise může dále uvážit, či nikoli. Rozumí se samo sebou, že odpovědi Komise musí vždy odrážet a dodržovat institucionální rovnováhu, jak je stanovena ve Smlouvách. Velkou měrou závisí rovněž na načasování daného stanoviska a v případě legislativních spisů na fázi, jíž bylo dosaženo v interinstitucionálním postupu.

Rozsah odpovědí na zelené knihy a ostatní konzultační dokumenty je obvykle omezený, jestliže dosud probíhají konzultace nebo pokud ještě nebyly vyhodnoceny jejich výsledky.

3. KONTAKTY A NÁVšTěVY

Stejně jako v předchozích letech byli komisaři a komisařky a jejich útvary obzvláště aktivní a angažovaní, pokud jde o kontakty a výměny se zástupci vnitrostátních parlamentů. Kromě četných dvoustranných schůzek mezi členy Komise a vnitrostátních parlamentů byla Komise na politické úrovni zastoupena na všech důležitých meziparlamentních zasedáních, která se konala v průběhu roku 2009, konkrétně na konferenci mluvčích parlamentů EU v únoru v Paříži, zasedáních předsedů COSAC v únoru v Praze a v červenci ve Stockholmu, plenárních zasedáních COSAC v květnu v Praze a v říjnu ve Stockholmu, jakož i na společných parlamentních zasedáních v únoru a listopadu v Bruselu.

Útvary Komise se mimoto pravidelně scházely se svými protějšky z vnitrostátních parlamentů, ať už v rámci pravidelných setkání se stálými zástupci vnitrostátních parlamentů v Bruselu (v roce 2009 se uskutečnilo 12 pravidelných setkání a jeden polodenní seminář, který Komise uspořádala v červnu), na konferencích a slyšeních uspořádaných jednotlivými parlamentními shromážděními v příslušných hlavních městech nebo při různých tematických workshopech uspořádaných Evropským parlamentem pro úředníky vnitrostátních parlamentů. Obzvláště je nutno vyzdvihnout první účast oddělení generálního sekretariátu Komise na zasedání rady IPEX v říjnu v Kodani, jakož i vystoupení generální tajemnice Komise na zasedání generálních tajemníků parlamentů EU v prosinci v Bruselu, několik dnů po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost.

Tyto kontakty a výměny mezi Komisí a vnitrostátními parlamenty se v roce 2009 zaměřovaly především na vstup Lisabonské smlouvy v platnost a její provádění, na otázky spojené s prostorem svobody, bezpečnosti a práva, avšak rovněž na záležitosti související s hospodářskou a finanční krizí.

4. Lis ABONSKÁ SMLOUVA

Lisabonská smlouva, která vstoupila v platnost dne 1. prosince 2009, představuje významný pokrok, co se týká úlohy vnitrostátních parlamentů na úrovni EU. Vnitrostátní parlamenty jsou poprvé zmíněny v hlavní části Smlouvy. V článku 12 SEU je výslovně uvedeno, že „vnitrostátní parlamenty aktivně přispívají k dobrému fungování Unie“ . Tento článek poté vyjmenovává řadu nových práv, jež vyzdvihují ústřední význam vnitrostátních parlamentů v demokratickém uspořádání Unie.

K nejvýznamnějším novým právům vnitrostátních parlamentů patří nepochybně jejich povinnost „dbát na dodržování zásady subsidiarity v souladu s postupem uvedeným v protokolu [č. 2]“ , což se obvykle nazývá „mechanismem kontroly subsidiarity“ nebo „systémem žlutých a oranžových karet“. Tento mechanismus znamená pro zákonodárce konečnou možnost zastavit řádný legislativní postup, pokud určitý počet vnitrostátních parlamentů zpochybní soulad konkrétního legislativního návrhu se zásadou subsidiarity.

Pokud jde o provádění nových ustanovení Smlouvy týkajících se vnitrostátních parlamentů, a zejména mechanismus kontroly subsidiarity, Komise koncem listopadu 2009 zavedla vnitřní opatření, která jí umožňují účinně používat tento nový nástroj ode dne vstupu Smlouvy v platnost. Vnitrostátní parlamenty a zákonodárce byli o těchto postupech informováni společným dopisem předsedy a místopředsedy Komise, který byl dne 1. prosince zaslán předsedům 40 komor a Evropskému parlamentu a Radě[27]. Komise stanovila tato opatření na základě četných diskusí, které v předchozích letech vedla s vnitrostátními parlamenty na politické úrovni a na úrovni útvarů, a zajistila, aby tato opatření vzala v potaz všechny důležité obavy, které vnitrostátní parlamenty vyslovily. Jelikož v příštích měsících budou získány další zkušenosti, je možné, že některé aspekty těchto opatření budou upraveny.

Hlavním vzkazem obsaženým v dopise ze dne 1. prosince bylo to, že Komise považuje mechanismus kontroly subsidiarity za politický, a nikoli čistě kontrolní úkon, že je přesvědčena, že vnitrostátní parlamenty budou tento nástroj používat odpovědně a konstruktivně a že Komise hodlá zavést náležitá opatření s cílem usnadnit používání tohoto nového nástroje jako praktické pomůcky pro vnitrostátní parlamenty. Dopis a celkový přístup Komise byly vnitrostátními parlamenty přijaty velmi dobře.

Vzhledem k prozatímní úloze odstupující Komise v období od 1. listopadu 2009 do 10. února 2010 nebyly během dvou měsíců od vstupu nové Smlouvy v platnost přijaty žádné významné legislativní návrhy. První návrhy spadající do oblasti působnosti mechanismu kontroly subsidiarity byly přijaty a vnitrostátním parlamentům předloženy teprve počátkem února 2010.

5. VÝHLED

Komise se zavazuje k bezproblémovému a účinnému provádění ustanovení Lisabonské smlouvy, která se týkají vnitrostátních parlamentů, a zejména mechanismu kontroly subsidiarity. To bude jednou z priorit stávající Komise, pokud jde o vymezení jejich vztahů s vnitrostátními parlamenty.

Klíčový význam bude mít obecněji rovněž konsolidace partnerství s vnitrostátními parlamenty, a to zlepšením a posílením politického dialogu při plném dodržování institucionální rovnováhy na úrovni EU. Zachování tohoto dialogu oběma stranám umožní podílet se na širší, více politické výměně názorů, která nebude omezena pouze na legislativní návrhy a bude významně přesahovat otázku subsidiarity. Komise bude tudíž nadále pečlivě přezkoumávat veškerá stanoviska, která obdrží od vnitrostátních parlamentů, a je přesvědčena, že tato konstruktivní a účinná komunikace dále posílí vztahy mezi evropskými orgány a občany v celé Evropě.

Komise považuje mechanismus kontroly subsidiarity a politický dialog za dvě strany téže mince, přičemž první z nich je součástí širších politických vztahů mezi Komisí a vnitrostátními parlamenty. Vnitrostátní parlamenty tento přístup velmi uvítaly, jelikož až dosud se jejich stanoviska zaměřovala spíše na obsah dokumentů Komise než na aspekty subsidiarity.

Posílením politického partnerství s vnitrostátními parlamenty hodlá Komise zlepšit proces utváření politiky, a to s ohledem na legislativní i nelegislativní opatření; úžeji zapojit vnitrostátní parlamenty do evropských záležitostí, většina z nichž se v průběhu posledních let stala i domácími záležitostmi, a tím přiblížit Evropu občanům, a rovněž zlepšit chápání vnitrostátní dynamiky a procesů ze strany Komise.

Co se týká lepšího utváření politiky, je pravdou, že změření konkrétního dopadu stanovisek vnitrostátních parlamentů na daný konečný legislativní akt nemusí být vždy snadné. Je však důležité vědět, že pokaždé, když Komise projednává legislativní spisy se zákonodárci, je nyní schopna tak činit s důkladnou znalostí stanovisek vydaných vnitrostátními parlamenty. Stejně tak v případě, že Komise rozhoduje o postoji, který má být obhájen v Evropském parlamentu a Radě, je náležitě informována prostřednictvím názorů vyslovených vnitrostátními parlamenty k příslušné dokumentaci. V mnoha případech jsou v legislativním procesu stanoviska vnitrostátních parlamentů uvážena Parlamentem nebo Radou, což jednoznačně ukazuje na přidanou hodnotu stanovisek vnitrostátních parlamentů: jsou-li vydána včas, mohou fungovat jako systém včasného varování, který podává přehled o hlavních postojích k návrhu Komise, jež se později často projeví v legislativním procesu. Pokud stanoviska dorazí obzvláště pozdě a pouze od několika málo vnitrostátních parlamentů, je samozřejmě dopad na probíhající interinstitucionální jednání poměrně malý.

V průběhu posledních pěti let se vztahy Komise s vnitrostátními parlamenty zásadně vyvíjely a staly se užšími a významnějšími. Tato tendence bude po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost pokračovat. Vnitrostátní parlamenty mají nyní na úrovni EU důležitější úlohu, a mohou se proto stát hlavními účastníky, jejichž postoje musí orgány EU zohlednit. Takto se vnitrostátní parlamenty rychle stanou nedílnou součástí rozhodovacích procesů na úrovni EU.

Na obou stranách je však možno dosáhnout dalšího pokroku. Hlavním cílem je i nadále realizace potenciálu tohoto politického partnerství a navázání ještě konstruktivnějších vztahů. Komise bude podrobně sledovat náležité provádění nových ustanovení Smlouvy týkajících se vnitrostátních parlamentů a v tomto smyslu bude obzvláště obezřetná, aby dodržela požadavky související se subsidiaritou, které jsou obsaženy v protokolu č. 2. Komise chce dále vybídnout ty vnitrostátní parlamenty, které se na politickém dialogu dosud nepodílely, aby se zapojily do aktivní výměny názorů s Komisí. Komise rovněž hodlá zapojit vnitrostátní parlamenty úžeji do provádění strategie Evropa 2020 a je připravena přezkoumat možné způsoby spolupráce, pokud jde o plnění rozpočtu EU, a zejména boj proti podvodům. V obou oblastech se Komise při dosahování těchto cílů spoléhá na aktivní podporu vnitrostátních parlamentů. Komise bude přikládat význam zejména pravidelnému a důkladnému informování vnitrostátních parlamentů o otázkách plánování. V tomto ohledu bude usilovat o předložení pracovního programu Komise stálým zástupcům vnitrostátních parlamentů co nejdříve po jeho přijetí. Komise se rovněž zavazuje, že bude v plném rozsahu reagovat na příspěvky a závěry COSAC.

Pokud jde o nová ustanovení Smlouvy týkající se účasti vnitrostátních parlamentů na politickém sledování a hodnocení činností Europolu a Eurojustu, Komise si je vědoma žádostí vnitrostátních parlamentů, aby byly ze strany Komise náležitě konzultovány před předložením návrhů na příslušná nařízení, jež byly zahrnuty do pracovního programu Komise na rok 2010. Před předložením těchto nových návrhů Komise pečlivě vyhodnotí provádění stávajících rozhodnutí týkajících se Eurojustu a Europolu a uskuteční konzultace se všemi zúčastněnými stranami. Do těchto přípravných prací budou vnitrostátní parlamenty samozřejmě zapojeny.

Komise je odhodlána nadále podporovat úlohu vnitrostátních parlamentů a zachovat je na předním místě svého institucionálního a politického programu.

Počet obdržených stanovisek podle jednotlivých zemí/komor

Celkem |

PORTUGALSKO | Assembleia da Republica | 47 |

ČESKÁ REPUBLIKA | Senát | 27 |

ŠVÉDSKO | Riksdagen | 18 |

ITÁLIE | Senato della Repubblica | 17 |

NĚMECKO | Bundesrat | 16 |

SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ | House of Lords | 14 |

DÁNSKO | Folketinget | 12 |

FRANCIE | Sénat | 12 |

ŘECKO | Vouli ton Ellnion | 10 |

RAKOUSKO | Bundesrat | 10 |

ITÁLIE | Camera dei Deputati | 9 |

NIZOZEMSKO | Both Chambers | 8 |

NIZOZEMSKO | Tweede Kamer Staten Generaal | 7 |

IRSKO | Oireachtas | 6 |

NIZOZEMSKO | Eerste Kamer Staten Generaal | 4 |

RAKOUSKO | Nationalrat | 4 |

NĚMECKO | Bundestag | 3 |

LOTYŠSKO | Saeima | 3 |

LITVA | Seimas | 3 |

LUCEMBURSKO | Chambre des Députés | 3 |

MAĎARSKO | Országgyűlés | 3 |

BELGIE | Chambre des Répresentants | 2 |

BELGIE | Sénat | 2 |

BULHARSKO | Narodno Sabranie | 2 |

FRANCIE | Assemblée Nationale | 2 |

SLOVINSKO | Državni zbor | 2 |

ČESKÁ REPUBLIKA | Poslanecká sněmovna | 1 |

ESTONSKO | Riigikogu | 1 |

KYPR | House of Representatives | 1 |

MALTA | House of Representatives | 1 |

ŠPANĚLSKO | Congreso de los Diputados | 0 |

ŠPANĚLSKO | Senado | 0 |

POLSKO | Senat | 0 |

POLSKO | Sejm | 0 |

RUMUNSKO | Camera Deputaților | 0 |

RUMUNSKO | Senatul | 0 |

FINSKO | Eduskunta | 0 |

SLOVINSKO | Državni svet | 0 |

SLOVENSKO | Národná rada | 0 |

SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ | House of Commons | 0 |

Celkem |

CELKEM | 250 |

Počet stanovisek obdržených v roce 2009 podle jednotlivých generálních ředitelství

Odpovědné GŘ | CELKEM |

Spravedlnost, svoboda a bezpečnost | 83 |

Zdraví a ochrana spotřebitele | 38 |

Energetika a doprava | 22 |

Vzdělávání a kultura | 14 |

Generální sekretariát | 14 |

Životní prostředí | 12 |

Podniky a průmysl | 10 |

Vnitřní trh a služby | 9 |

Zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti | 7 |

Výzkum | 7 |

Právní služba | 6 |

Regionální politika | 5 |

Zemědělství a rozvoj venkova | 4 |

Daně a celní unie | 4 |

Informační společnost a média | 4 |

Rybolov a námořní záležitosti | 4 |

Vnější vztahy | 3 |

Hospodářské a finanční záležitosti | 2 |

Eurostat | 1 |

Rozšíření | 1 |

Rozpočet | 0 |

Hospodářská soutěž | 0 |

Obchod | 0 |

Rozvoj | 0 |

Celkem | 250 |

Dokumenty Komise, k nimž byl v roce 2009 obdržen nejvyšší počet stanovisek[28]

Dokument Komise | Název | Počet stanovisek |

KOM(2009)262 | Sdělení o prostoru svobody, bezpečnosti a práva ve službách občanům | 8 |

KOM(2008)414 | Návrh směrnice o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči | 7 |

KOM(2008)614 | Návrh směrnice o právech spotřebitelů | 6 |

KOM(2009)136 | Návrh rámcového rozhodnutí o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí | 6 |

KOM(2009)135 | Návrh rámcového rozhodnutí o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii | 5 |

KOM(2008)794 | Zelená kniha o kolektivním odškodnění spotřebitelů | 5 |

KOM(2009)329 | Zelená kniha o podpoře mobility mladých lidí ve vzdělávání | 5 |

KOM(2009)252 | Sdělení o evropském finančním dohledu | 4 |

KOM(2008)815 | Návrh směrnice, kterou se stanoví minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl | 4 |

KOM(2009)73 | Sdělení o roční politické strategii na rok 2010 | 4 |

[1] KOM(2009) 343

[2] KOM(2009) 262

[3] KOM(2008) 414

[4] Je nutno uvést, že 3 z celkem 7 stanovisek byla obdržena koncem roku 2008.

[5] KOM(2008) 614

[6] KOM(2009) 136

[7] KOM(2009) 135

[8] KOM(2008) 794

[9] KOM(2009) 329

[10] KOM(2009) 252

[11] KOM(2008) 815

[12] KOM(2009) 73

[13] http://ec.europa.eu/dgs/secretariat_general/relations/relations_other/npo/index_en.htm

[14] KOM(2008) 676

[15] KOM(2008) 780

[16] KOM(2008) 543

[17] KOM(2008) 818

[18] KOM(2009) 338

[19] KOM(2009) 154

[20] KOM(2009) 262

[21] KOM(2008) 614

[22] KOM(2008) 414

[23] 3 z celkem 7 stanovisek byla obdržena koncem roku 2008.

[24] KOM(2009) 252

[25] KOM(2008) 794

[26] KOM (2009) 329

[27] http://ec.europa.eu/dgs/secretariat_general/relations/relations_other/npo/index_cs.htm

[28] To nezahrnuje tři návrhy, na něž se vztahovaly koordinované testy COSAC týkající se subsidiarity.