[pic] | EVROPSKÁ KOMISE | V Bruselu dne 6.5.2010 KOM(2010)214 v konečném znění ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ První výroční zpráva o přistěhovalectví a azylu (2009) {SEK(2010) 535} 1. Úvod V Evropském paktu o přistěhovalectví a azylu, který byl přijat v říjnu 2008[1], učinila Evropská rada pět základních závazků týkajících se legálního přistěhovalectví a začleňování, nedovoleného přistěhovalectví, ochrany hranic, azylu a partnerství se zeměmi původu a tranzitu (globální přístup). Toto je první výroční zpráva Komise o provádění paktu. Tato zpráva přispěje k přípravě každoroční diskuse Evropské rady o politikách v oblasti přistěhovalectví a azylu. Oddíl 2 shrnuje a hodnotí vývoj na úrovni EU a na vnitrostátní úrovni[2] a předkládá doporučení s ohledem na pět jednotlivých oblastí paktu. Vzhledem k tomu, že se tato zpráva bude podávat každý rok, jsou v doporučeních vyzdviženy body, o nichž se Komise domnívá, že budou v příštím roce vyžadovat zvláštní pozornost. Závazky obsažené v paktu se budou rozvíjet rovněž v rámci Stockholmského programu[3] a jeho akčního plánu. Zpráva se týká období od října 2008 do konce roku 2009. Důležitým faktorem byla hospodářská krize, takže se oddíl 3 zabývá jejími dopady na migraci. Oddíl 4 pojednává o metodice použité pro tuto zprávu a poté následují závěry. V příloze jsou uvedeny hlavní statistické údaje. 2. Pokrok, jehož bylo dosaženo v pěti oblastech paktu 2.1. Legální přistěhovalectví – začleňování Hlavní závazek : upravit legální přistěhovalectví s ohledem na priority, potřeby a absorpční schopnosti dané každým členským státem a podporovat začlenění Legální migrace. Úroveň EU : Přijetí směrnice EU o modré kartě stanoví postup EU pro přijímání vysoce kvalifikovaných pracovníků. Pokračovaly diskuse o navrhované rámcové směrnici o jediném povolení a společném souboru práv pro migrující pracovníky. Iniciativa „nové dovednosti pro nová pracovní místa“ [4] zvažovala, jak lze spojit dovednosti migrujících pracovníků s potřebami EU v oblasti pracovních sil. Zpráva Komise určila možné problémy při provedení směrnice o sloučení rodiny do vnitrostátního práva. Byla rozvinuta vzájemná výměna informací, zejména prostřednictvím Evropské migrační sítě. Hodnocení mechanismu vzájemné výměny informací však prokázalo, že tento mechanismus nesplnil očekávání. Vnitrostátní úroveň : Migrace pracovníků se i nadále řídila potřebami trhu práce a upřednostňováním občanů EU. Hospodářská krize snížila příliv pracovníků, nikoli však ve všech členských státech. Některé členské státy proto zpřísnily kritéria vstupu či kvóty, zatímco jiné se spoléhaly na pružnost systémů založených na poptávce. Lepší řízení legální migrace zahrnovalo nové koncepce politiky, nové subjekty a zjednodušené postupy. Změny politik v oblasti sloučení rodiny zahrnovaly přísnější podmínky a větší opatření proti účelovým sňatkům. Hodnocení : V souladu s paktem se migrace pracovníků obvykle řídí potřebami trhu práce a upřednostňováním občanů EU. Objevila se vítaná tendence k zjednodušování postupů. Existuje však prostor pro lepší slaďování potřeb EU v oblasti pracovních sil s kvalifikacemi ve třetích zemích. Doporučení : Členské státy a Komise by měly ve spolupráci s třetími zeměmi nadále zlepšovat slaďování nabídky a poptávky na trhu práce a uznávání kvalifikací v souladu s opatřeními na podporu komplexní politiky v oblasti migrace pracovníků pod vlajkovou lodí iniciativy „program pro nové dovednosti a pracovní místa“ v rámci strategie Evropa 2020. To pomůže vyřešit rovněž demografické problémy. Je nutno provádět plán politiky v oblasti legálního přistěhovalectví: - členské státy by měly pracovat na včasném a ambiciózním provedení modré karty EU do vnitrostátního práva , - Rada a Parlament by měly využít novou dynamiku Lisabonské smlouvy k dosažení dohody o rámcové směrnici o jediném povolení a základních sociálně-ekonomických právech migrujících pracovníků. I nadále je důležitá vzájemná výměna informací: členské státy a Komise by prostřednictvím budoucích výročních zpráv o přistěhovalectví a azylu měly zlepšit podávání zpráv o důležitém vnitrostátním vývoji . Začleňování. Úroveň EU : Byly spuštěny dva nové nástroje: Evropské fórum pro integraci a evropské internetové stránky o integraci. Uskutečnila se práce v prioritních oblastech, které byly určeny v závěrech Rady z listopadu 2008: prosazování evropských hodnot, práce na vnímání migrantů a legálního přistěhovalectví u veřejnosti, rozvoj evropských modulů a určení ukazatelů k vyhodnocení výsledků. Byla vypracována třetí příručka o integraci. Podrobné informace jsou obsaženy ve zprávě pro konferenci ministrů o integraci v roce 2010[5]. Rada přijala rámcové rozhodnutí o rasismu a xenofobii a pokračovaly diskuse o navrhované rámcové směrnici zakazující diskriminaci mimo oblasti zaměstnání. V březnu 2010 se Evropská rada shodla na tom, že by lepší začleňování migrantů pomohlo dosáhnout cíle stanoveného ve strategii Evropa 2020, který se týká 75% míry zaměstnanosti u osob ve věku 20–64 let. Vnitrostátní úroveň : Členské státy informovaly o přijetí nebo přípravě vnitrostátních právních předpisů, plánů nebo strategií. Řada členských států poukázala na mechanismy konzultací a dialogu. Hlavními tématy politik byly jazykové vzdělávání, přístup k zaměstnání a opatření proti diskriminaci. Některé členské státy zaměřují své politiky na uprchlíky. Několik málo členských států formálně stanoví práva a povinnosti ve „smlouvě o integraci“. Některé členské státy informovaly o politikách k zlepšení postavení migrantů, a to jeho přeměně na dlouhodobý pobyt nebo občanství. Rostoucí počet členských států zmiňuje monitorování a snahy o vypracování ukazatelů. Hodnocení : Došlo k upevnění rámce EU. Na úrovni EU i na úrovni jednotlivých členských států se nadále rozvíjela politika v oblasti začleňování v souladu se společnými základními zásadami EU pro začleňování a společným programem pro integraci z roku 2005. Pozornost je věnována jak právům (zaměstnání, zákaz diskriminace), tak i povinnostem (jazykové vzdělávání). Vítanou tendencí je pokračující rozvoj struktur EU a vnitrostátních struktur za účelem výměny informací a dialogu pro politiky jako celek. Doporučení : Prioritu by měly mít i nadále ukazatele pro sledování výsledků politik v oblasti začleňování. Je nutno zahájit práci na novém programu EU pro začleňování migrantů , jenž má být přijat v roce 2011, jak požaduje strategie Evropa 2020, s přihlédnutím ke Stockholmskému programu a výslovnému právnímu základu (čl. 79 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie), který zavedla Lisabonská smlouva. 2.2. Nedovolené přistěhovalectví Hlavní závazek : bojovat proti nedovolenému přistěhovalectví, zejména zajistit návrat neoprávněně pobývajících cizinců do jejich země původu nebo do země tranzitu Úroveň EU : Byly přijaty dva hlavní nástroje: směrnice o navracení a o postizích proti zaměstnavatelům. Komise navrhla nástroj k lepšímu předcházení obchodu s lidmi a boji proti tomuto obchodu a k ochraně obětí. Agentura FRONTEX zvýšila své činnosti v oblasti navracení. Bylo vynaloženo úsilí o uzavření dohod o zpětném přebírání osob: byla podepsána dohoda s Pákistánem, pokročila jednání s Marokem a byla obnovena jednání s Tureckem (viz bod 2.5); byly přijaty směrnice pro jednání s Gruzií a Kapverdami. Pokračovala jednání o řadě dohod o partnerství a spolupráci. Účinnost dohod o zpětném přebírání osob je pravidelně sledována ve smíšených readmisních výborech. Řešení nedovoleného přistěhovalectví bylo hlavní složkou partnerství v oblasti mobility (viz bod 2.5). Vnitrostátní úroveň : Byla zahájena práce na provedení směrnice o navracení do vnitrostátního práva. V řadě členských států byla přijata opatření na podporu dobrovolného odchodu. Přísnější politiky v oblasti nuceného návratu a vyšší míry prosazování byly případně považovány rovněž za faktory vedoucí k poklesu nedovoleného přistěhovalectví. Některé členské státy poukázaly na vysoké počty neoprávněně pobývajících cizinců, které nelze prozatím navrátit, a uvedly, že je nutno přijmout opatření s cílem nalézt řešení. Značná podpora byla vynaložena na společné lety za účelem navracení. Několik členských států oznámilo opatření, která byla přijata v boji proti obchodování s lidmi. Mnoho členských států informovalo o úsilí o uzavření dvoustranných dohod o zpětném přebírání osob a zdůraznilo význam spolupráce s třetími zeměmi na úrovni EU s výhradou náležitých konzultací. Určité členské státy zmínily opatření v oblasti legalizace, která přijaly, zatímco některé jiné členské státy se snažily takovýmto opatřením zamezit nebo je přizpůsobit návratové politice. Několik málo členských států informovalo o mechanismech, jež mají zamezit zneužívání režimu legální migrace a volného pohybu, například lepší koordinací mezi jednotlivými částmi vnitrostátní správy. Hodnocení : Hlavními body, jimž byla věnována pozornost, byly návratová politika a dohody o zpětném přebírání osob. Zdá se, že se v souladu se směrnicí o navracení stává upřednostňovanou možností návratu dobrovolný odchod. Na druhou stranu řada členských států přijala rovněž přísnější politiku v oblasti nuceného návratu a poukázala na odrazující účinek. Mnoho členských států informovalo o kladných zkušenostech se společnými lety za účelem navracení koordinovanými s agenturou FRONTEX. Pro politiky v oblasti nedovoleného přistěhovalectví je zásadní spolupráce se zeměmi původu a tranzitu. Další pozornost si zasluhuje existence vysokého počtu neoprávněně pobývajících cizinců, které nelze prozatím navrátit. Co se týká opatření v oblasti legalizace, zdá se, že členské státy nemají jednoznačný názor na jejich využívání jakožto nástroje k řešení nedovoleného přistěhovalectví. Doporučení : Členské státy by měly zvláštní pozornost věnovat úplnému a včasnému provedení směrnic o navracení a o postizích vůči zaměstnavatelům do vnitrostátního práva . Členské státy by měly zvýšit počet a účinnost inspekcí na pracovištích v odvětvích, v nichž hrozí zvláštní riziko využívání pracovníků bez povolení k pobytu. Členské státy by měly využít možnost, kterou nabízí směrnice o navracení, k posílení dobrovolného odchodu a využívat Evropský návratový fond. Je nutno dále podporovat využívání společných letů za účelem navracení s plným využitím Evropského návratového fondu a koordinace ze strany agentury FRONTEX. S přihlédnutím k různým koncepcím je nutno v souladu s doporučeními paktu podporovat výměnu informací a sledování vnitrostátních opatření v oblasti legalizace . Je zapotřebí další úsilí za účelem vyjednání a uzavření dohod o zpětném přebírání osob s hlavními třetími zeměmi. Vzhledem k vysokým počtům neoprávněně pobývajících cizinců, které nelze prozatím navrátit , provede Komise studii o zacházení s těmito osobami, přičemž bude nadále sledovat hlavní cíl, jímž je co nejrychlejší navrácení těchto osob (ukončení nedovoleného pobytu). EU a členské státy by měly zajistit, aby opatření, jejichž cílem je lepší kontrola migrace, plně přihlížela k základním právům a právům dětí v souladu s Listinou základních práv EU a Úmluvou OSN o právech dítěte. 2.3. Ochrana hranic Hlavní závazek : posílit účinnost ochrany hranic Úroveň EU : Uskutečnily se přípravné práce s ohledem na nedávný návrh (únor 2010) na modernizaci agentury FRONTEX a návrh týkající se systému EU pro registraci vstupů a výstupů a programu registrovaných cestujících. Byly odstraněny technické problémy, které vedly k odkladu Vízového informačního systému (VIS). Uskutečnily se diskuse ohledně zlepšení schengenského hodnotícího mechanismu navrženého Komisí. Byla pozměněna společná konzulární instrukce, která stanoví právní rámec pro lepší spolupráci mezi konzuláty členských států, a byla vypracována prováděcí opatření. Za účelem společného řízení smíšených migračních toků probíhala posílená mezinárodní spolupráce, zejména s Tureckem a Libyí (viz bod 2.5). Vnitrostátní úroveň : Všechny členské státy informovaly o úsilí vynaloženém na zavedení či zachování posílených mechanismů ochrany hranic – případně s podporou z Fondu pro vnější hranice. Řada členských států přijala opatření k posílení lepší spolupráce mezi migračními, pohraničními a policejními orgány. Členské státy informovaly o své aktivní účasti na činnostech agentury FRONTEX; mnoho z nich vyslovilo podporu modernizaci úlohy agentury FRONTEX. Několik členských států zmínilo intenzivnější spolupráci s třetími zeměmi v oblasti správy hranic. Probíhaly přípravy na VIS; řada členských států vyzdvihla potřebu zabývat se co nejdříve zbývajícími překážkami. Některé členské státy usilovaly o podporu úlohy styčných úředníků pro přistěhovalectví ve vízových orgánech a byla aktivně podporována spolupráce mezi konzuláty na místní úrovni. Řada členských států provedla projekty pro programy registrovaných cestujících a systémy registrace vstupů a výstupů. Hodnocení : Všechny členské státy vzaly vážně závazek zajistit účinnější ochranu vnějších hranic. Bylo vynaloženo značné úsilí, včetně využívání moderních technologii. Často byla zmiňována prospěšnost financování z Fondu pro vnější hranice. Existuje široká podpora činností agentury FRONTEX a účast na jejích činnostech. Řada členských států dodržela výzvu k posílení spolupráce mezi konzuláty. Několik členských států – zejména na východní a jižní hranici EU – prohloubilo spolupráci se třetími zeměmi v oblasti správy hranic. Řada členských států litovala technických problémů a následného odkladu provozu VIS a některé z nich vyslovily pochybnosti ohledně dalšího rozvoje rozsáhlých systémů IT (např. systému EU pro registraci vstupů a výstupů) v tomto okamžiku. Dosud nebylo možno dodržet závazek zlepšit schengenský hodnotící proces. Doporučení : Členské státy a Komise by měly co nejlépe využít hlavní právní nástroje a zajistit jejich náležité uplatňování (hraniční kodex, vízový kodex (zrušení společné konzulární instrukce), nařízení o agentuře Frontex, VIS, Fond pro vnější hranice) a přijmout potřebná prováděcí opatření. Pokud existuje široká podpora pro další harmonizaci (například modernizace úlohy agentury FRONTEX , jak navrhla Komise, nebo změna určitých ustanovení ve stávajících právních předpisech), je nutno v legislativních jednáních vynaložit úsilí s cílem dostát závazkům uvedeným v paktu za účelem uvolnění všech dostupných zdrojů k zajištění účinnější ochrany hranic a poskytnout agentuře Frontex zdroje potřebné k plnění jejího poslání. Schengenská spolupráce je vynikajícím úspěchem a schengenský hodnotící proces představuje jedinečný mechanismus přezkumu, který je nutno zachovat a posílit v souladu s ustanoveními Smlouvy . Tento mechanismus musí být založen na důvěře mezi všemi zúčastněnými subjekty a jednoznačném rozdělení pravomocí. Nyní, když vstoupila v platnost Lisabonská smlouva, předloží Komise v krátké době nový návrh. K dosažení výsledků bude zapotřebí pružnost ze strany všech orgánů EU a uznání právních skutečností. 2.4. Azyl Hlavní závazek : budovat Evropu azylu Úroveň EU : Komise předložila veškeré legislativní iniciativy, které požaduje pakt, a další iniciativy, jež byly oznámeny v plánu politiky pro azyl z června 2008. Změny směrnic o azylovém řízení a kvalifikacích reagují na požadavek paktu týkající se jednotného azylového řízení a jednotného právního postavení a mají podle očekávání zlepšit soudržnost mezi azylovými nástroji EU. Měly by zjednodušit, zefektivnit a upevnit hmotné a procesní normy ochrany v celé EU a vést k důkladnějšímu rozhodování v prvním stupni, a tak zamezit zneužívání a zvýšit účinnost azylového řízení. Byly navrženy rovněž změny dublinského nařízení a nařízení o systému Eurodac a směrnice o podmínkách přijímání a předloženy návrhy na společný režim EU pro přesídlení a Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu (EASO) za účelem usnadnění, koordinace a posílení praktické spolupráce. V listopadu 2009 dosáhly Rada a Parlament ohledně EASO politické shody. Byla přijata rovněž nelegislativní opatření. Externí hodnocení regionálních programů ochrany dospělo k závěru, že představují první a úspěšný mechanismus k poskytnutí větší ochrany uprchlíkům v blízkosti oblastí původu, jejich dopad však je malý kvůli omezené pružnosti, financování, zviditelnění a koordinaci s ostatními humanitárními a rozvojovými politikami EU a nedostatečné účasti třetích zemí. Bylo rozhodnuto tyto programy zlepšit a rozšířit, zejména v Africkém rohu (Keňa, Džibuti, Jemen) a v severní Africe (Libye, Egypt, Tunisko). Od července 2009 probíhala práce na pilotním projektu pro dobrovolné přesídlení příjemců mezinárodní ochrany z MT do jiných členských států s finanční podporou z Evropského uprchlického fondu, který v roce 2009 podpořil rovněž přesídlení 95 příjemců mezinárodní ochrany z MT do FR. S přesídlením příjemců mezinárodní ochrany z MT souhlasilo celkem deset členských států (DE, FR, LU, HU, PL, PT, RO, SI, SK, UK). Vnitrostátní úroveň : Do začátku období, pro něž se podává zpráva, již většina členských států provedla nástroje acquis v oblasti azylu v rámci první etapy do vnitrostátního práva, ačkoliv některé členské státy oznámily opatření k provedení do vnitrostátního práva se značným zpožděním až v roce 2009. K hlavním nahlášeným činnostem patřily činnosti v oblasti znovuusídlování a praktické spolupráce. Některé netradiční členské státy, pokud jde o znovuusídlování, nabídly znovuusídlení (BE, PT), zatímco nejméně dva členské státy (RO, SK) přijaly dočasně uprchlíky, kteří se mají znovu usadit jinde. MT a EL byly některými členskými státy (NL, UK) podpořeny formou praktické spolupráce, jako je odborná příprava a dočasné přidělení úředníků. Řada členských států (BE, CZ, DE, FR, NL, AT, SE, UK) pokračovala ve svém úsilí o vytvoření evropských osnov pro vzdělávání odborníků v oblasti azylu. Hodnocení : Pokračují snahy o splnění všech závazků týkajících se azylu, které jsou obsaženy v paktu. Ačkoliv došlo k značnému pokroku při zřizování EASO, který začne fungovat v roce 2010, a v oblasti znovuusídlování s rostoucím počtem členských států, které o ně projevily zájem, diskuse o změně nástrojů v rámci první etapy jsou obtížné a postupují pomalu. Většina členských států neprojevila velký zájem o opatření solidarity ve formě přesídlení příjemců mezinárodní ochrany v rámci EU. Doporučení : Rada a Parlament musí v probíhajících legislativních jednáních vynaložit další úsilí s cílem dostát svému závazku, pokud jde o společný evropský azylový systém, který zajišťuje vysokou úroveň ochrany a norem . Všechny zúčastněné strany by měly poskytnout plnou podporu rychlému zahájení činnosti EASO . Více členských států by mělo vynaložit větší úsilí o podporu členských států, které jsou nejvíce postiženy azylovými tlaky , a souhlasit s přesídlením příjemců mezinárodní ochrany nebo poskytnout podporu jinak, například ve formě technické pomoci, v souladu se zásadou solidarity a spravedlivého rozdělení odpovědnosti (čl. 80 SFEU) zavedenou Lisabonskou smlouvou. 2.5. Globální přístup k migraci Hlavní závazek : vytvářet globální partnerství se zeměmi původu a tranzitu a zároveň podporovat součinnosti mezi migrací a rozvojem Úroveň EU : Byly dále rozvíjeny nástroje globálního přístupu, a to na základě sdělení Komise „Posílení globálního přístupu k migraci“, v němž bylo navrženo zlepšení koordinace a soudržnosti s využitím synergií. Kromě probíhajících partnerství v oblasti mobility s Moldavskou republikou (účast 15 členských států) a Kapverdami (5 členských států) podepsala EU v listopadu 2009 partnerství v oblasti mobility s Gruzií (16 členských států). Pracovní dokument útvarů Komise ze září 2009 vyhodnotil pilotní partnerství v oblasti mobility. Hlavní prvky hodnocení se projevily v závěrech Rady z prosince 2009. Byly využity jiné nástroje, například migrační mise v Gruzii, Tanzanii, Bělorusku a Keni. V 10 zemích v západní Africe a v 17 zemích ve východní a jihovýchodní Evropě byly dokončeny migrační profily a vyhotoveny byly rovněž profily připojené ke strategickým dokumentům jednotlivých zemí AKT. V Etiopii byla vytvořena platforma pro spolupráci. Byly úspěšně plněny závěry Evropské rady ze zasedání v červnu a říjnu 2009 týkající se Středomoří. Co se týká Turecka, byla obnovena pozastavená jednání o dohodě o zpětném přebírání osob, a agentura FRONTEX dosáhla pokroku při sjednávání pracovních ujednání. Pokud jde o Libyi, Komise pokračovala ve sjednávání rámcové dohody EU-Libye, včetně článku o migraci, a rozvíjela dialog a spolupráci. Pokud jde o Afriku, Komise podpořila opatření v rámci partnerství EU-Afrika v oblasti migrace, mobility a zaměstnanosti a na regionální úrovni program spolupráce Rabat-Paříž. Ve východní Evropě Komise podpořila konferenci ministrů v Praze v dubnu 2009 a navazující projekt budování partnerství v oblasti mobility. Co se týká ostatních regionů, EU zahájila strukturovaný dialog o migraci se zeměmi Latinské Ameriky a Karibiku a uskutečnila schůzky s ASEM a Indií. Tematický program financoval projekty týkající se odlivu mozků, cirkulační migrace, legální a nedovolené migrace, zapojení diaspory do rozvoje a převodů peněz. V rámci zeměpisných nástrojů bylo naplánováno financování pro činnosti související s migrací. Sdělení Komise ze září 2009 stejně jako závěry Rady z listopadu 2009 vyzdvihly potřebu soudržnosti mezi migrační a rozvojovou politikou. Vnitrostátní úroveň : Členské státy hlásily velký zájem o lepší synergii (např. vazby) mezi migračními politikami a vnějšími vztahy, zejména se zeměmi na migračních trasách do EU. Členské státy informovaly o náležitém přispění ke globálnímu přístupu, s účastí v partnerstvích v oblasti mobility, o migračních misích, zahájení budování partnerství v oblasti migrace a pokroku s ohledem na platformu pro spolupráci v Etiopii. Jednotlivé členské státy sjednaly dvoustranné dohody o otázkách migrace s Marokem, Ruskem, Gruzií, Ukrajinou, Kongem, Burundi, Malawi, Libyí, Albánií a Kapverdami. Některé členské státy přijaly střednědobou strategii pro rozvojovou spolupráci, která zahrnuje rozvoj spojený s migrací. Pokud jde o zvláštní záležitosti, existují programy týkající se transparentnosti v oblasti převodu peněz a boje proti „odlivu mozku“ etickým náborem zdravotnických pracovníků z rozvojových zemí. Hodnocení : Značně se rozvinul dialog se třetími zeměmi týkající se migrace, jednotlivé procesy dialogu je však nutno racionalizovat, přičemž je nutné posílit synergie mezi migrací a rozvojem. Je třeba posílit spolupráci v rámci tematického programu pomocí zeměpisných nástrojů EU a příspěvků členských států; spolupráce týkající se migrace a rozvoje by nyní měla přesahovat pilotní projekty. Úspěšně bylo podporováno využívání migračních profilů, klíčového nástroje pro vytvoření migrační politiky založené na průkazných údajích. Nástroje globálního přístupu je nutno systematizovat a konsolidovat s aktivním zapojením všech účastníků, aby byla zajištěna lepší koordinace, soudržnost a synergie. Doporučení : EU by s pokračující podporou ze strany členských států měla dále rozvíjet a upevňovat globální přístup k migraci na základě Stockholmského programu, a to strategickým a systematickým využíváním všech jeho nástrojů na základě důkazů, racionalizací procesů dialogu a posílením operativní spolupráce. Je nutno posílit rovnováhu mezi třemi oblastmi (legální migrace, nedovolená migrace a rozvoj). Je třeba se i nadále zaměřit na spolupráci s nejdůležitějšími zeměmi původu a tranzitu v Africe a ve východní a jihovýchodní Evropě . Je třeba podporovat rovněž dialog a spolupráci se zeměmi v Africe, například s Indií a Čínou, a v Latinské Americe a Karibiku. 3. Dopady hospodářské krize Přistěhovalectví ze třetích zemí přispělo v mnoha členských státech k růstu. Hospodářský pokles vyvolává nové problémy, ačkoliv jeho dopady na migrační toky lze obtížně posoudit. Dvě třetiny členských států pozorovaly dopad hospodářské krize na migrační toky, který se projevil zejména ve snížené poptávce po zahraničních pracovnících. Migranti patří k osobám, které byly krizí zasaženy nejvíce. Dopady se však velmi liší, zejména podle jednotlivých odvětví (k nejhůře postiženým patří stavebnictví, zpracovatelský průmysl, cestovní ruch a finanční služby), úrovně vzdělání a odborných kvalifikací. Míry nezaměstnanosti u občanů třetích zemí vzrostly z 13,6 % ve 3. čtvrtletí roku 2008 na 18,9 % ve 3. čtvrtletí 2009 – což je vyšší nárůst než u státních příslušníků (z 6,4 % na 8,4 %), je však podobný jako u pracovníků z ostatních členských států (z 8,6 % na 12 %). Snížily se převody peněz do rozvojových zemí – z částky ve výši 338 miliard USD v roce 2008 podle Světové banky; odhad pro rok 2009 činí 317 miliard USD. Podpora EU se zaměřila na nejvíce postižené rozvojové země. Na dopady krize EU reagovala rozhodně. Mnoho z celkových opatření, například balíčky ekonomických pobídek a intervence na trhu práce prostřednictvím tvorby pracovních příležitostí, přineslo prospěch občanům EU i migrantům. Hospodářství se již zotavuje. Ačkoliv v krátkodobém horizontu krize zmírní nedostatek pracovních sil a kvalifikací, z dlouhodobějšího hlediska bude náležitě vypracovaná politika v oblasti legálního přistěhovalectví hrát i nadále důležitou úlohu při odstraňování nedostatku pracovních sil a řešení demografických problémů (počet ekonomicky aktivních obyvatel EU se bude od roku 2013/2014 snižovat). Příliš restriktivní politika by ve skutečnosti mohla dopady krize zhoršit, a to zvýšením nedostatku pracovníků. V této souvislosti by měla být věnována náležitá pozornost potřebě dodržovat zásadu upřednostňování pracovníků z Unie a příslušným přechodným ustanovením aktů o přistoupení přijatých v poslední době. Doporučení : EU a členské státy by měly maximalizovat přínosy migrace pracovníků jako důležitého nástroje k řešení nedostatků na trhu práce v rámci strategie Evropa 2020 . EU by se měla zabývat hospodářskou krizí ve třetích zemích , které jsou obzvláště zasaženy jejím dlouhodobými dopady. 4. Metodika Pomocí „metody sledování“, kterou Komise popsala ve svém sdělení z června 2009[6], sestavila Komise tuto zprávu z příspěvků členských států a dalších informací, zejména zpráv národních kontaktních míst Evropské migrační sítě (EMS). Druhá výroční zpráva, jež má být předložena v roce 2011, bude zahrnovat rovněž Stockholmský program a akční plán týkající se přistěhovalectví a azylu. Doporučení : Pro příští zprávu by členské státy měly Komisi opět předložit politickou zprávu, důležité věcné informace by však měly být uvedeny ve zprávách národních kontaktních míst EMS . 5. Závěry Na vnitrostátní úrovni i na úrovni EU bylo při vypracovávání politik v oblasti přistěhovalectví a azylu dosaženo pokroku v souladu s paktem. Nyní je zavedena první generace nástrojů komplexní migrační politiky EU: právní předpisy, čtyři fondy, agentury a sítě, dohody se třetími zeměmi. Tyto nástroje je třeba plně zavést, co nejlépe využít a vyhodnotit[7]. Je nutno dále rozvíjet určité politické rámce, například plán politiky pro legální migraci a globální přístup. V některých oblastech předložila Komise návrhy na modernizaci nástrojů první generace vytvořením společného evropského azylového systému a modernizací agentury FRONTEX. Komise Evropský parlament a Radu vybízí, aby schválily ambiciózní právní předpisy. Je však zapotřebí další rozvoj migrační politiky EU, jak uznává Stockholmský program. Strategie Evropa 2020 vyžaduje komplexní politiku migrace pracovníků a lepší integraci migrantů, včetně na pracovišti. Doporučení obsažená v této zprávě stanoví priority pro nadcházející rok. Další podnět vyplyne rovněž ze změn v rámci Lisabonské smlouvy, zejména větší úlohy Evropského parlamentu, a z akčního plánu, jímž se provádí Stockholmský program[8]. Příloha: Statistické shrnutí Demografický výhled EU[9] - Ze 495,4 milionu v roce 2008 se má počet obyvatel EU-27 v roce 2035 zvýšit na 520,7 milionu, načež v roce 2060 klesne na 505,7 milionu. Zatímco v roce 2008 připadaly na každou osobu ve věku 65 let a starší 4 osoby v produktivním věku (15–64 let), v roce 2060 má tento poměr podle očekávání činit 2:1. Migrace a začleňování - Ke dni 1. 1. 2003 činil počet státních příslušníků třetích zemí v EU-25 16,2 milionu, tj. 3,6 % obyvatel. O pět let později, ke dni 1. 1. 2008, činil počet státních příslušníků třetích zemí v EU-27 19 milionů, tj. 3,9 % obyvatel EU-27 (4,15 % obyvatel EU-25). - K největším skupinám státních příslušníků třetích zemí v roce 2008 patřili Turci, Maročané a Albánci. - V roce 2008 bylo v EU vydáno 1,62 milionu prvních povolení k pobytu[10]. Z toho 35 % bylo vydáno za účelem sloučení rodiny, 33 % za účelem placeného zaměstnání, 14 % za účelem studia a zbytek z různých důvodů (v souvislosti s ochranou, povolení bez práva na výkon práce atd.). - Jak je uvedeno v tabulce, míra nezaměstnanosti u státních příslušníků, kteří chtěli pracovat ve vlastním členském státě, byla nižší než u státních příslušníků třetích zemí. Ačkoliv současná hospodářská krize postihla obě skupiny pracovníků, státní příslušníci třetích zemí byli zasaženi více: míra nezaměstnanosti se mezi 3. čtvrtletím roku 2008 a 3. čtvrtletím roku 2009 u státních příslušníků zvýšila o 31 % a u státních příslušníků třetích zemí o 39 %. 3. čtvrtletí 2007 | 3. čtvrtletí 2008 | 3. čtvrtletí 2009 | Občané EU | Státní příslušníci | 6,6 % | 6,4 % | 8,4 % | Ostatní občané EU | 7,7 % | 8,6 % | 12 % | Státní příslušníci třetích zemí | 13,4 % | 13,6 % | 18,9 % | Nedovolené přistěhovalectví a navracení - V roce 2008 činil počet neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí, kteří byli zadrženi v EU-27, přibližně 609 000 osob (v roce 2003 v EU-25 to bylo 425 000 osob). Členské státy vydaly přibližně 608 000 rozhodnutí o navracení. Počet uskutečněných návratů byl mnohem nižší, přibližně 241 000 (v roce 2003 v EU-25 to bylo 245 000). - Projekt Clandestino[11] odhadl, že počet cizinců nelegálně pobývajících v EU-15 se v roce 2008 pohyboval v rozmezí od 1,8 do 3,3 milionu (pokles z 3,1–5,3 milionu v roce 2002). Azyl - V roce 2008 zaevidovaly členské státy o něco málo více než 240 000 žadatelů o azyl, což oproti roku 2007 představuje přibližně 6% nárůst. Z předběžných údajů vyplývá, že počet žádostí o azyl v roce 2009 zůstal na stejné úrovni jako v roce 2008; tato zdánlivá stabilita však skrývá významné rozdíly na vnitrostátní úrovni: členské státy ve Středomoří (EL, ES, IT, CY, MT) zažily pokles, existuje však velký nárůst v DK (59 %), HU (50 %), PL a FI (47 %), BE (40 %), DE (25 %), AT (23 %) a FR (19 %). Tyto údaje o celkovém počtu žádostí o azyl ale skrývají výrazné rozdíly mezi členskými státy v případech, kdy je tento počet vyjádřen podílem populace. - V roce 2009 patřily k nejdůležitějším zemím, jejichž občany byli žadatelé o azyl v EU, v tomto pořadí: Afghánistán, Somálsko, Rusko, Irák a Srbsko (včetně Kosova). Počty se v porovnání s rokem 2008 u Iráčanů snížily o 36 %, avšak v případě Afghánistánu a Srbska vzrostly o více než o 30 %. - V roce 2008 získalo více než 65 000 žadatelů o azyl v EU status mezinárodní ochrany. Tento status byl udělen téměř v 24 % rozhodnutí vydaných v řízení na prvním stupni. Kromě toho byl téměř 11 000 osobám povolen pobyt z humanitárních důvodů. - V EU bylo znovuusídleno 4 886 uprchlíků ze třetích zemí. - [1] 14368/08 (závěry předsednictví) a 13440/08 (pakt). [2] Více informací je obsaženo v průvodním pracovním dokumentu útvarů Komise. [3] EUCO 6/09 (závěry předsednictví) a 17024/09 (program). [4] KOM(2008) 868. [5] SEK(2010) 357. [6] KOM(2009) 266. [7] V roce 2010 předloží Komise sdělení o vyhodnocení politik v oblasti spravedlnosti, svobody a bezpečnosti. [8] „Poskytování prostoru svobody, bezpečnosti a práva evropským občanům“, KOM(2010) 171. [9] Eurostat: Statistika v kostce (Statistics in focus) 72/2008. [10] Kromě LU, UK. [11] Výzkumný projekt financovaný z 6. rámcového programu.