[pic] | EVROPSKÁ KOMISE |

V Bruselu dne 12.3.2010

KOM(2010)88 v konečném znění

SDĚLENÍ EVROPSKÉ KOMISE RADĚ

Posouzení souvislosti mezi hongkongskou úmluvou IMO o bezpečné a k životnímu prostředí šetrné recyklaci lodí, Basilejskou úmluvou a nařízením EU o přepravě odpadů

SDĚLENÍ EVROPSKÉ KOMISE RADĚ

Posouzení souvislosti mezi hongkongskou úmluvou IMO o bezpečné a k životnímu prostředí šetrné recyklaci lodí, Basilejskou úmluvou a nařízením EU o přepravě odpadů

1. Úvod

V návaznosti na sdělení Komise o strategii EU pro zlepšení postupů demontáže lodí[1] vyzvala Rada Komisi dne 21. října 2009, aby posoudila souvislost mezi hongkongskou úmluvou IMO o bezpečné a k životnímu prostředí šetrné recyklaci lodí (dále jen „hongkongská úmluva“), Basilejskou úmluvou OSN a nařízením EU o přepravě odpadů[2] a aby v roce 2010 předložila Radě na toto téma zprávu doprovázenou v případě potřeby příslušnými rozhodnutími přijatými konferencí smluvních stran Basilejské úmluvy a hongkongské úmluvy.

V tomto sdělení se v souladu s požadavky vyplývajícími ze závěrů Rady posuzuje souvislost mezi uvedenými třemi právními nástroji a zároveň se zohledňuje nutnost zdůrazněná Radou, aby byla zajištěna doplňkovost a soudržnost mezi různými právními ustanoveními o recyklaci lodí. Rada rovněž odkazuje na posouzení probíhající v současnosti v mezinárodním měřítku, které se týká úrovně kontroly a prosazování stanovené Basilejskou úmluvou a hongkongskou úmluvou. V druhé fázi by Komise mohla při zohlednění těchto rozhodnutí zvážit vhodné legislativní návrhy, včetně prováděcích opatření hongkongské úmluvy. Před vypracováním jakýchkoli návrhů nových či pozměněných právních předpisů EU by však musely být posouzeny environmentální, hospodářské a sociální dopady[3].

2. Oblast působnosti, cíl a použitelnost různých právních nástrojů

2.1 Hongkongská úmluva

Hongkongská úmluva, jež byla přijata dne 15. května 2009, je v současnosti otevřena k podpisu a ratifikaci jednotlivých zemí, jež jsou smluvními stranami IMO. Smluvními stranami této úmluvy se mohou stát pouze členské státy EU, nikoli však EU jako celek.

2.1.1 Cíle

Hongkongská úmluva, která pro mezinárodní společenství představuje významný pokrok, stanoví přístup „od kolébky do hrobu“ se systémem kontroly a prosazování platným po celou dobu životnosti lodí od jejich návrhu, konstrukce a provozu až po fázi recyklace. Úmluva obsahuje celosvětově platné závazné požadavky, jež mají účinným a účelným způsobem zajistit bezpečnou a k životnímu prostředí šetrnou recyklaci lodí. Ve snaze zlepšit normy v odvětví recyklace lodí se úmluva opírá zejména o prohlídky a vydávání osvědčení lodím a povolení pro zařízení na recyklaci lodí, jakož i o zvláštní požadavky, jako např. povinnost pro majitele lodí vypracovat soupis nebezpečných materiálů nacházejících se na palubě jejich lodě, povinnost pro zařízení na recyklaci lodí vypracovat plán recyklace lodí a povinnost pro státy vlajky provést závěrečný průzkum za účelem vydání mezinárodního certifikátu připravenosti k recyklaci. Významným prvkem je omezení týkající se používání nebezpečných materiálů při konstrukci lodí.

2.1.2 Oblast působnosti: Které lodě jsou zahrnuty?

Hongkongská úmluva se vztahuje na většinu lodí v soukromém vlastnictví provozovaných ke komerčním účelům, přičemž zde existuje několik výjimek[4]. Úmluva se nevztahuje na malé lodě, tj. lodě o nosnosti méně než 500 GT, válečné lodě, pomocná námořní válečná plavidla či další plavidla, která vlastní nebo provozují státy a používají je pouze pro nekomerční účely, jakož i na lodě vnitrostátní přepravy. Úmluva nicméně vyžaduje, aby provoz těchto lodí byl v přiměřené a proveditelné míře v souladu s úmluvou. Do působnosti úmluvy spadají lodě s ukončenou životností, neboť je v ní uveden odkaz na plavidla, „z nichž bylo odstraněno vybavení a která jsou tažena“, úmluva však neobsahuje pojmy „odpad“ či „nebezpečný odpad“.

2.1.3 Oblast působnosti: Která zařízení jsou zahrnuta?

Hongkongská úmluva se vztahuje na zařízení na recyklaci lodí, tj. na „vymezenou plochu, která je využívána jako lokalita, loděnice nebo zařízení na recyklaci lodí“[5]. Recyklace lodí je demontáž lodí za účelem využití součástí a materiálů k přepracování a opětovnému využití, včetně skladování na místě a zpracování součástí a materiálů v recyklačním zařízení. Předběžné postupy, další zpracování, odstraňování odpadů či nakládání s odpady v oddělených zařízeních do působnosti úmluvy nespadají[6].

2.1.4 Použitelnost

Každá smluvní strana zajistí, aby lodě plující pod její vlajkou nebo provozované pod její pravomocí podléhaly prohlídkám a bylo jim udělováno osvědčení v souladu s úmluvou[7]. Majitel lodě je povinen včas písemně oznámit správnímu orgánu svého státu vlajky svůj záměr recyklovat loď, aby správní orgán mohl připravit prohlídku a osvědčení[8].

Zařízení na recyklaci lodí nacházející se v působnosti jedné ze smluvních stran musí dodržovat požadavky úmluvy a musí být držiteli osvědčení v souladu s úmluvou. Zařízení na recyklaci lodí mají povinnost vypracovat plán zařízení na recyklaci lodí. Úmluva obsahuje ustanovení o výměně informací mezi smluvními stranami, jakož i o prohlídkách lodí a porušování právních předpisů.

Recyklační zařízení by měla být provozována tak, aby nedocházelo k nepříznivým účinkům na lidské zdraví a životní prostředí a aby se zajistilo bezpečné a k životnímu prostředí šetrné nakládání s nebezpečnými materiály, připravenost na mimořádné události a reakce na ně, jakož i bezpečnost a vzdělávání pracovníků. Zařízení musí stanovit a používat postupy při zohlednění zvláštních pokynů, jež vypracuje organizace IMO. K zajištění účinného provádění a prosazování úmluvy v celosvětovém měřítku bude vypracováno nejméně šest pokynů[9]. První pokyn týkající se soupisu nebezpečných materiálů byl přijat dne 17. července 2009[10]. Pokyny k bezpečné a k životnímu prostředí šetrné recyklaci lodí se nacházejí v pokročilém stádiu přípravy.

2.1.5 Prosazování

Smluvní strany zakážou jakékoli porušování úmluvy v jejich působnosti a stanoví sankce natolik přísné, aby za všech okolností odrazovaly od porušování úmluvy. Smluvní strany spolupracují při odhalování případů porušení úmluvy a při jejím prosazování.

Loď v jakémkoli přístavu nebo příbřežním terminálu jiné smluvní strany může být podrobena prohlídce s cílem zjistit, zda je v souladu s předpisy úmluvy. Účel těchto prohlídek je omezen na ověření, zda se na palubě nacházejí příslušná osvědčení, jež jsou přijata, pokud se prokáže jejich platnost. Prohlídky mohou být rozšířeny pouze na vyžádání jiné smluvní strany na základě dostatečných důkazů. Při tom je třeba vyvinout veškeré úsilí, aby se předešlo nepřiměřenému zadržení nebo zdržení lodě. V opačném případě má dotyčná smluvní strana nárok na náhradu utrpěné ztráty nebo škody.

Prokáže-li se, že loď porušuje předpisy úmluvy, může smluvní strana provádějící prohlídku přijmout opatření na varování, zadržení, propuštění nebo vyloučení dotyčné lodě ze svých přístavů. V takovém případě o tom smluvní strana neprodleně uvědomí správní orgán státu vlajky dotyčné lodě, jakož i organizaci IMO.

Každá smluvní strana zřídí mechanismus s cílem zajistit, aby její recyklační zařízení dodržovala předpisy, včetně zavedení a účinného využívání ustanovení o prohlídkách, monitorování a prosazování, jakož i pravomocí týkajících se přístupu a provádění namátkových kontrol. Mohou sem patřit také režimy auditu[11]. V případě, že smluvní strana obdrží od jiné smluvní strany odůvodněnou žádost o vyšetření[12], měla by předmětnou loď nebo zařízení na recyklaci lodí podrobit prohlídce a předložit o tom zprávu. Tato zpráva se případně spolu s informacemi o přijatých nebo připravovaných opatřeních zašle smluvní straně, která si ji vyžádala, jakož i organizaci IMO, aby mohla být učiněna náležitá opatření.

V současnosti je obtížné v plné míře posoudit, jaké úrovně kontroly a prosazování by prostřednictvím hongkongské úmluvy mohlo být celkově dosaženo. Plánovaný systém kontroly a prosazování je sice přizpůsobený zvláštnostem námořní oblasti, avšak jeho úspěch bude záviset na hospodářských okolnostech a na tom, jak pečlivě se budou jednotlivé státy věnovat regulaci a prosazování.

2.2 Basilejská úmluva

Úmluva OSN o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování byla přijata v Basileji v roce 1989. Smluvními stranami Basilejské úmluvy jsou všechny členské státy a EU.

2.2.1 Cíle

Basilejská úmluva byla přijata především jako nástroj regulace pohybu nebezpečných odpadů přes hranice jednotlivých států. Celkovým cílem úmluvy je chránit lidské zdraví a životní prostředí před nepříznivými účinky, jež mohou vyplývat z produkce, přeshraničního pohybu, jakož i ze zneškodňování nebezpečných odpadů a z nakládání s nimi.

2.2.2 Oblast působnosti: Které lodě jsou zahrnuty?

Úmluva se vztahuje na nebezpečné odpady a určité další druhy odpadů (směsný komunální odpad a zbytky ze spalování komunálního odpadu), jakož i na odpady vymezené jako nebezpečné v rámci vnitrostátních předpisů. Úmluva je relevantní pro demontáž lodí, neboť loď vyřazená na vrak zpravidla obsahuje nebezpečné materiály, a proto tuto činnost lze považovat za přepravu nebezpečných odpadů. Loď může být v rámci úmluvy definována jako odpad a zároveň může být podle jiných mezinárodních předpisů vymezena jako loď[13]. Basilejská úmluva se proto vztahuje na všechny lodě, jež jsou podle úmluvy vymezeny jako „odpad“. Neexistují žádné výjimky pro určité typy lodí.

2.2.3 Oblast působnosti: Která zařízení jsou zahrnuta?

Do působnosti spadají všechny typy zařízení během různých fází nakládání s odpady, k nimž patří sběr, přeprava, recyklace, zpracování a odstraňování, včetně péče o zařízení pro odstraňování odpadů po ukončení provozu[14].

2.2.4 Použitelnost

„Odpady“ ve smyslu Basilejské úmluvy se rozumí látky nebo předměty, které jsou zneškodňovány nebo mají být zneškodněny podle ustanovení vnitrostátních právních předpisů[15]. Mezi hlavní povinnosti smluvních stran patří omezení produkce a přeshraničního pohybu nebezpečných odpadů na nejnižší možnou míru, jakož i zajištění dostupnosti vhodných zařízení na zneškodňování odpadu[16].

V úmluvě je stanoven systém kontroly s postupem předchozího souhlasu (PIC) pro přeshraniční pohyb nebezpečných odpadů mezi jednotlivými smluvními stranami. V jeho rámci se vyžaduje písemné povolení od státu dovozu, státu vývozu a v případě potřeby státu tranzitu, smlouva mezi dovozcem a zneškodňovatelem, jakož i pojištění, jistota nebo jiné záruky předtím, než se přeshraniční pohyb nebezpečných odpadů uskuteční.

Zásada nakládání s nebezpečnými odpady způsobem šetrným k životnímu prostředí je hlavním cílem úmluvy a vztahuje se na všechna zařízení na zpracování nebo zneškodňování odpadů[17]. Zařízením na recyklaci lodí budou udělována povolení v souladu se zásadami nakládání s odpady způsobem šetrným k životnímu prostředí, obsaženými v úmluvě, jež jsou dále popsány v řadě technických pokynů. Podle technických předpisů Basilejské úmluvy o demontáži lodí není přípustná „plážová metoda“ demontáže, neboť pro všechny fáze demontáže je předepsán nepropustný podklad[18].

Nedovolená přeprava nebezpečných odpadů nebo jiných odpadů představuje trestný čin a každá smluvní strana musí přijmout vhodná právní, správní a jiná opatření k provádění a prosazování ustanovení této úmluvy[19].

Systém kontroly podle úmluvy navíc zahrnuje zákazy vývozu uložené některými smluvními stranami, povinnost každoročního předkládání zpráv a oznamování, jakož i postup řešení sporů.

Novela „basilejského zákazu“ z roku 1995 stanoví zákaz veškeré přepravy nebezpečných odpadů ze zemí OECD, ES a Lichtenštejnska do jiných zemí[20]. Tato novela dosud nevstoupila v platnost, v EU se však používá.

2.2.5 Prosazování

Nedovolené přepravě by se mělo předcházet pomocí vnitrostátních právních předpisů, spolupráce mezi smluvními stranami a informování sekretariátu Basilejské úmluvy[21].

Mechanismus na podporu provádění a souladu zavedený úmluvou[22] podporuje provádění a soulad prostřednictvím výboru, který je složen z 15 členů. Mechanismus je nekonfrontační, transparentní a nezávazný.

Systém prosazování Basilejské úmluvy sice v případě většiny nebezpečných odpadů funguje poměrně dobře, ale na lodě s ukončenou životností se uplatňuje pouze ojediněle a obtížně se prosazuje, pokud jde o převážnou část světového obchodního loďstva. Konkrétním problémem tohoto systému je v praxi určit, kdy se loď stává odpadem a která země je „státem vývozu“ podle definice Basilejské úmluvy.

2.3 Nařízení EU o přepravě odpadů

2.3.1 Cíle

Cílem nařízení EU o přepravě odpadů je zajištění ochrany životního prostředí při přepravě odpadů[23]. Uvedeným nařízením se na úrovni EU provádí Basilejská úmluva, jakož i basilejský „zákaz“, zákazem veškerého vývozu odpadů (nebezpečných i těch, které nejsou nebezpečné) určených k odstranění, s výjimkou zemí ESVO. Nejsou možné žádné výjimky. S odpady přepravovanými mezi EU a třetími zeměmi, jakož i s odpady přepravovanými v rámci Společenství se v průběhu celé doby přepravy včetně využití a odstranění nakládá tak, aby nedošlo k ohrožení lidského zdraví a poškození životního prostředí. Musí být dodrženy požadavky rámcové směrnice EU o odpadech a dalších právních předpisů EU, například o zdraví a bezpečnosti pracovníků nebo zvláštním nakládání s některými materiály, jako např. s azbestem[24].

2.3.2 Oblast působnosti: Které lodě jsou zahrnuty?

Nařízení se vztahuje na všechny lodě, které lze podle definice rámcové směrnice EU o odpadech považovat za „odpad“, tj. na lodě, kterých se majitel zbavuje nebo má v úmyslu se zbavit nebo se od něho požaduje, aby se jich zbavil[25].

2.3.3 Oblast působnosti: Která zařízení jsou zahrnuta?

Právní předpisy EU o odpadech se vztahují na nakládání s odpady ve všech fázích a ve všech typech zařízení (včetně předběžných postupů) během celé doby přepravy.

2.3.4 Použitelnost

Jestliže loď s ukončenou životností obsahuje nebezpečné látky uvedené v příloze V nařízení (např. azbest nebo PCB), což je častým případem, vztahuje se na ni zákaz vývozu. Vývoz lodí s ukončenou životností, které nejsou nebezpečné, se může uskutečnit do zařízení, jež nakládají s odpady způsobem šetrným k životnímu prostředí[26]. Recyklační zařízení v zemi určení musí být provozována v souladu s normami pro ochranu lidského zdraví a životního prostředí, jež přibližně odpovídají normám stanoveným v Evropské unii.

2.3.5 Prosazování

Nařízení je přímo použitelné v členských státech, které přijmou všechna opatření nezbytná k jeho prosazování, včetně stanovení účinných, přiměřených a odrazujících sankcí. Členské státy musí mimo jiné zajistit kontroly zařízení nebo podniků v souladu s rámcovou směrnicí o odpadech a namátkové kontroly při přepravě odpadů nebo souvisejícím zpracování či odstraňování. Členské státy navíc spolupracují, aby usnadnily prevenci a odhalování nezákonné přepravy. Členské státy určí příslušný orgán nebo orgány odpovědné za provádění uvedeného nařízení a pověří stálé zaměstnance a kontaktní místa odpovědná za spolupráci a fyzické kontroly[27].

Prosazování nařízení v praxi je obtížné, jestliže se loď stane odpadem mimo evropské vody, ačkoli v tomto ohledu již soudy jednotlivých členských států přijaly několik rozhodnutí[28]. Nedávné případy ukázaly nejistotu orgánů některých členských států ohledně toho, kdy a jak prosadit pravidla o přepravě odpadů vůči lodím, u nichž existuje podezření, že jsou loděmi s ukončenou životností.

3. Porovnání působnosti, cílů a použitelnosti uvedených tří právních nástrojů

Nařízení EU o přepravě odpadů a Basilejská úmluva již jsou na úrovni EU v platnosti. Basilejská úmluva má v současnosti 172 smluvních stran, jimiž jsou téměř všechny členské státy OSN s výjimkou USA.

Připravenost států vlajky i států, v nichž probíhá recyklace, ratifikovat hongkongskou úmluvu bude záviset na politických, právních a hospodářských pobídkách stát se smluvní stranou úmluvy nebo se členství zdržet. Pro státy vlajky by mohlo být lákavé stát se smluvní stranou takové úmluvy s jednoznačným a poměrně jednoduchým systémem pravidel, jenž by uspokojoval požadavky veřejnosti na bezpečnou a k životnímu prostředí šetrnou recyklaci lodí, aniž by vytvářel zbytečnou zátěž pro majitele lodí a správní orgány. Státy, v nichž probíhá recyklace, by tuto úmluvu pravděpodobně podpořily, pokud by bylo zřejmé, že většina majitelů lodí bude své lodě posílat do zařízení, jež jsou v souladu s novými předpisy, a pokud budou hospodářské výhody převažovat nad náklady na zdokonalení odvětví recyklace. Aby tato úmluva mohla vstoupit v platnost, je nezbytná její ratifikace ze strany států vlajky, jakož i států, v nichž probíhá recyklace.

Hongkongská úmluva se vztahuje na celý životní cyklus lodí o nosnosti 500 GT a více (zpravidla s výjimkou válečných lodí a lodí vlastněných státem) od konstrukční fáze až po recyklaci šetrnou k životnímu prostředí. Nařízení EU o přepravě odpadů a Basilejská úmluva se vztahují na všechny typy lodí, jež představují odpad a podléhají přeshraničnímu pohybu do zařízení provozovaných způsobem šetrným k životnímu prostředí.

Hongkongská úmluva neobsahuje žádné zeměpisné omezení vývozu za předpokladu, že recyklační zařízení jsou držiteli povolení a jsou umístěná v zemi, jež je smluvní stranou hongkongské úmluvy. Její ustanovení jsou platná pro státy vlajky, v nichž jsou dotyčné lodě registrovány, a pro státy, v nichž probíhá recyklace.

Nařízení EU o přepravě odpadů stanovilo některá zeměpisná omezení, neboť vývoz do určitých zemí je zakázán. Basilejská úmluva a nařízení EU o přepravě odpadů navíc vyžadují, aby recyklační zařízení byla držitelem povolení. Jejich ustanovení se vztahují na státy vývozu, státy dovozu a případně na státy tranzitu.

Demontáž za účelem využití materiálů a součástí k přepracování a opětovnému využití upravují všechny tři právní nástroje. Následné zpracování a využití součástí a materiálů, jako např. postupy dalšího zpracování a recyklace a postupy odstraňování, však upravuje pouze Basilejská úmluva a nařízení EU o přepravě odpadů. Nařízení EU o přepravě odpadů se podrobně zabývá především zařízeními, v nichž se provádějí předběžné postupy a následné konečné využití odpadů a jejich odstranění.

Cílem systémů kontroly v rámci postupu předchozího souhlasu (PIC) a zákazů vývozu podle Basilejské úmluvy a nařízení EU o přepravě odpadů je zajistit, aby se s loděmi s ukončenou životností nakládalo pouze způsobem šetrným k životnímu prostředí v souladu se stávajícími pokyny Basilejské úmluvy. Nařízení EU o přepravě odpadů zachází ještě dále, neboť provádí basilejský zákaz a zakazuje veškerý vývoz nebezpečných odpadů do zemí, které nejsou členy OECD. Hongkongská úmluva od smluvních stran vyžaduje stanovení nezbytných právních předpisů, nařízení a norem s cílem zajistit, aby návrh, konstrukce a provoz recyklačních zařízení probíhal bezpečným a k životnímu prostředí šetrným způsobem. Technické pokyny k bezpečné a k životnímu prostředí šetrné recyklaci lodí se nacházejí v pokročilém stádiu přípravy. Jejich technické požadavky budou smluvní strany muset zohlednit při provádění hongkongské úmluvy. Kromě toho mají být vypracovány pokyny pro povolení platná pro zařízení na recyklaci lodí.

V rámci hongkongské úmluvy zůstává plážová metoda demontáže lodí nevyřešenou otázkou, dokud organizace IMO nevypracuje odpovídající pokyny. V rámci technických pokynů Basilejské úmluvy a nařízení EU o přepravě odpadů se plážová metoda nepovažuje za přípustnou metodu demontáže lodí a jednoznačně se stanoví, že demontáž celého obsahu lodě musí ve všech fázích probíhat na nepropustném podkladu.

Pokud jde o prosazování, lze konstatovat, že systém kontroly a prosazování v oblasti přeshraničního pohybu nebezpečných odpadů zavedený Basilejskou úmluvou a nařízením EU o přepravě odpadů je přísný a v případě nebezpečných odpadů funguje poměrně dobře, ale v praxi je obtížné ho uplatňovat s ohledem na lodě s ukončenou životností.

Účinnost mechanismů hongkongské úmluvy v praxi bude záviset na řadě faktorů, jako např. na politice státu, v němž probíhá recyklace, pokud jde o udělování povolení, na případném zapojení třetích stran do činností monitorování zařízení na recyklaci lodí a provádění auditu u těchto zařízení, na provádění státních přístavních inspekcí a na existenci účinných pobídek pro dodržování předpisů této nové úmluvy.

4. Další postup

Na mezinárodní úrovni má být v rámci dalšího postupu[29] posouzena otázka, zda hongkongská úmluva zajistí stejnou úroveň kontroly a prosazování, jakou stanovila Basilejská úmluva. Sedmá otevřená pracovní skupina Basilejské úmluvy, jež se sejde ve dnech 10. až 15. května 2010, byla vyzvána, aby po vypracování příslušných kritérií předložila předběžné posouzení otázky, zda hongkongská úmluva v přijatém znění zajistí úroveň kontroly a prosazování, která bude celkově stejná jako v případě Basilejské úmluvy. Výsledky tohoto posouzení budou poté předány desáté konferenci smluvních stran Basilejské úmluvy, která se bude konat v říjnu 2011, aby mohla zvážit další postup a v případě potřeby přijmout opatření. V návaznosti na posouzení by smluvní strany Basilejské úmluvy měly přijmou rozhodnutí o zavedení případných změn do této úmluvy.

Úmluva IMO | Basilejská úmluva | Nařízení EU o přepravě odpadů |

Oblast působnosti: lodě | Všechny lodě s ukončenou životností nacházející se v soukromém vlastnictví, s výjimkou některých malých lodí (<500GT), jakož i válečných lodí a jiných lodí vlastněných státem. | Všechny lodě s ukončenou životností. | Všechny lodě s ukončenou životností. |

Oblast působnosti: zařízení | Zařízení, v nichž probíhá první demontáž a recyklace, nikoli však zařízení, v nichž se provádějí předběžné postupy, nebo zařízení na následné zpracování a odstraňování odpadů. | Všechna zařízení na zpracování odpadu, včetně sběru, přepravy, předběžného a konečného zpracování a odstranění. | Všechna zařízení na zpracování odpadu, včetně sběru, přepravy, dočasného a konečného zpracování a odstranění. Výslovně se vztahuje na předběžné postupy. |

Cíle a použitelnost | Kontrola lodí od návrhu, konstrukce, provozu až po fázi recyklace. Zvláštní požadavky na udělování povolení a nakládání s nebezpečnými odpady způsobem šetrným k životnímu prostředí budou jasné až po přijetí pokynů IMO, jež jsou v současné době vypracovávány. | Postup předchozího souhlasu (PIC). Zásada nakládání s odpady způsobem šetrným k životnímu prostředí se vztahuje na všechna zařízení, která zpracovávají nebo odstraňují odpady, a je vymezena v pokynech, jež se výslovně týkají demontáže lodí. Basilejské pokyny nakládání s odpady způsobem šetrným k životnímu prostředí zaměřené na demontáž lodí považují plážovou metodu demontáže lodí za nepřípustnou (demontáž celého obsahu lodí je nutné provádět na nepropustném pokladu). | Postup předchozího souhlasu (PIC). Provádí basilejský zákaz, který je platný pro vývoz nebezpečných odpadů ze zemí OECD do všech zařízení v zemích, jež nejsou zeměmi OECD. Není povolen vývoz odpadů, jež nejsou nebezpečné, do zařízení nedodržujících zásady nakládání s odpady způsobem šetrným k životnímu prostředí. Nařízení EU výslovně odkazuje na technické pokyny Basilejské úmluvy, které se týkají nakládání s odpady způsobem šetrným k životnímu prostředí. |

[1] KOM(2008) 767 v konečném znění.

[2] Nařízení (ES) č. 1013/2006 ze dne 14. června 2006 o přepravě odpadů, Úř. věst. L 190, 12.7.2006, s. 1.

[3] SEK(2009) 92.

[4] Ustanovení čl. 2 odst. 7 a článek 3.

[5] Ustanovení čl. 2 odst. 11.

[6] Ustanovení čl. 2 odst. 10.

[7] Článek 5.

[8] Nařízení 24.

[9] Viz 4. rezoluce přijatá diplomatickou konferencí dne 15. května 2009.

[10] Rezoluce MEPC 179 (59).

[11] Nařízení 15.

[12] Článek 9.

[13] Viz rozhodnutí VII/26 přijaté v roce 2002.

[14] Ustanovení čl. 2 odst. 1 a přílohy IV.

[15] Ustanovení čl. 2 odst. 1.

[16] Článek 4.

[17] Článek 2.

[18] Viz rozhodnutí VI/24 přijaté v roce 2002.

[19] Ustanovení čl. 4 odst. 3 a 4.

[20] Viz rozhodnutí III/1 přijaté v roce 1995.

[21] Článek 19.

[22] Viz rozhodnutí VI/12 přijaté v roce 2002.

[23] Nařízení (ES) č. 1013/2006 ze dne 14. června 2006 o přepravě odpadů, Úř. věst. L 190, 12.7.2006, s. 1., zejména body odůvodnění 1 a 42.

[24] Ustanovení čl. 49 odst. 1.

[25] Směrnice 2008/98/ES o odpadech, Úř. věst L 312, 22.11.2008, s. 3.

[26] Ustanovení čl. 2 odst. 8 a článek 49.

[27] Článek 50.

[28] Viz Sdělení o strategii EU pro zlepšení postupů demontáže lodí KOM(2008) 767 v konečném znění.

[29] Viz rozhodnutí IX/30 přijaté v roce 2008.