[pic] | EVROPSKÁ KOMISE |

V Bruselu dne 24.2.2010

KOM(2010) 62 v konečném znění

SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ

Stanovisko Komise k žádosti Islandu o členství v Evropské unii

{SEK(2010) 153}

SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ

Stanovisko Komise k žádosti Islandu o členství v Evropské unii

A. ÚVOD

a) Žádost o členství

Dne 17. července 2009 předložil Island žádost o členství v Evropské unii. Následně, dne 27. července, požádala Rada Evropské unie Komisi o stanovisko k této žádosti v souladu s postupem stanoveným článkem 49 Smlouvy o Evropské unii, v němž se uvádí: „Každý evropský stát, který uznává hodnoty uvedené v článku 2 a zavazuje se k jejich podpoře, může požádat o členství v Unii. O této žádosti je informován Evropský parlament a vnitrostátní parlamenty. Žadatelský stát podává svou žádost Radě, která rozhoduje jednomyslně po konzultaci s Komisí a po obdržení souhlasu Evropského parlamentu, který se usnáší většinou hlasů všech svých členů . Kritéria pro přistoupení, na nichž se dohodne Evropská rada, budou zohledněna.“

Článek 2 uvádí, že „Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin. Tyto hodnoty jsou společné členským státům ve společnosti vyznačující se pluralismem, nepřípustností diskriminace, tolerancí, spravedlností, solidaritou a rovností žen a mužů.“

Evropská rada dospěla na svém zasedání v Kodani v červnu 1993 k tomuto závěru:

K přistoupení může dojít, jakmile země prokáže svou schopnost převzít závazky vyplývající z členství tím, že splní požadované ekonomické a politické podmínky.

Podmínkou členství je:

– aby kandidátská země dosáhla takové institucionální stability, která zaručuje demokracii, právní stát, lidská práva a respektování a ochranu menšin;

– existence funkčního tržního hospodářství, stejně jako schopnost odolat konkurenčnímu tlaku a tržním silám v rámci Unie;

– schopnost převzít závazky spojené s členstvím, včetně dodržování cílů politické, hospodářské a měnové unie.

Dalším významným faktorem, k němuž se v zájmu Unie i kandidátských zemí přihlíží, je schopnost Unie přijímat nové členy a zároveň udržovat energii evropské integrace.

Evropská rada na svém zasedání v Madridu v prosinci 1995 poukázala na nutnost „vytvořit podmínky postupného, harmonického začleňování [kandidátských] zemí, zejména prostřednictvím rozvoje tržního hospodářství, přizpůsobení jejich správní struktury a vytvoření stabilního ekonomického a měnového prostředí“.

V prosinci 2006 se Evropská rada dohodla na tom, že „základem obnovené shody v oblasti rozšíření je strategie rozšíření založená na konsolidaci, podmíněnosti a komunikaci a na schopnosti Evropské unie integrovat nové členy“.

V předkládaném stanovisku analyzuje Komise žádost Islandu z hlediska toho, jak je země schopna plnit kritéria stanovená Evropskou radou na zasedání v Kodani v roce 1993. Při přípravě tohoto stanoviska byla přiměřeným způsobem využita stejná metoda jako u stanovisek předchozích. Komise analyzovala současnou situaci i vyhlídky ve střednědobém horizontu. Aniž bychom předjímali případné budoucí datum přistoupení, pro účely tohoto stanoviska považujeme za střednědobý horizont období tří let.

V souladu s obnovenou shodou v otázce rozšíření vymezuje předkládané stanovisko také hlavní oblasti politik, jež budou v případě přistoupení Islandu vyžadovat obzvláštní pozornost, a udává předběžný odhad dopadu jeho přistoupení na hlavní politiky a odvětví. Podrobnější posouzení dopadů na hlavní oblasti politik provede Komise v pozdější fázi předvstupního procesu. Smlouva o přistoupení Islandu by navíc předpokládala technické přizpůsobení orgánů EU s ohledem na Lisabonskou smlouvu a uznání islandštiny jako jednoho z úředních jazyků EU.

Podrobný rozbor, na němž je toto stanovisko založeno, je zveřejněn v samostatné zprávě ( Analytická zpráva ke Stanovisku k žádosti Islandu o členství v EU [1]).

b) Nejnovější vývoj

Poslední dva roky byly pro Island náročné. V souvislosti s celosvětovou finanční krizí se v říjnu 2008 zhroutil islandský bankovní systém, což mělo závažný hospodářský dopad a společenské důsledky. Krize vedla k výraznému hospodářskému poklesu, způsobila značné problémy obyvatelstvu země a spustila řadu zvratů v jejím politickém vývoji.

V lednu 2009 odstoupil předseda vlády a byly vyhlášeny předčasné parlamentní volby. Z těchto všeobecných voleb, jež se uskutečnily v dubnu 2009, vzešla koaliční vláda Sociálnědemokratické aliance a Levicových zelených. V červenci 2009 proběhlo v islandském parlamentu hlasování, jež podpořilo návrh vlády na podání přihlášky ke vstupu do EU. Islandské veřejné mínění ani politické strany ovšem nejsou v otázce členství v EU jednotné.

Dne 5. ledna 2010 na základě petice, podepsané čtvrtinou všech voličů, islandský prezident nepodepsal zákon o opatřeních pro navrácení půjčky ve výši 3,9 miliardy EUR vládám Spojeného království a Nizozemska, známý jako „zákon o Icesave“[2], jejž parlament schválil po měsících bouřlivých debat dne 30. prosince 2009. V souladu s článkem 26 ústavy bylo na 6. března 2010 vyhlášeno referendum o tomto zákoně.

c) Vztahy mezi EU a Islandem

Dne 17. června 1944 se stal Island nezávislou republikou.

V posledních čtyřiceti letech udržují Island a Evropská unie širokou spolupráci v mnoha různých oblastech.

V roce 1970 se Island stal členem Evropského sdružení volného obchodu (ESVO) a patří mezi strany Dohody o Evropském hospodářském prostoru (EHP) od jejího vstupu v platnost v roce 1994. EHP poskytuje rámec pro pravidelná setkání zástupců Islandu a EU na politické úrovni, včetně zasedání ministrů zahraničí v Radě EHP dvakrát ročně.

Jelikož se Island prostřednictvím Dohody o EHP již více než 15 let účastní jednotného trhu, přijal značnou část právních předpisů Evropské unie. Kontrolní úřad Evropského sdružení volného obchodu pravidelně sleduje, jak země plní své úkoly v rámci této dohody. Celkově dosáhl Island při plnění závazků EHP uspokojivých výsledků. Byly zjištěny určité nedostatky, jež budou muset být odstraněny již na počátku. Jedná se zejména o oblasti, jako jsou finanční služby, bezpečnost potravin a volný pohyb kapitálu; blíže o nich pojednávají příslušné kapitoly části 3 analytické zprávy. V kontextu finanční krize využil Island mimořádných záruk platební bilance, povolených pro země mimo eurozónu. Tyto dočasné záruky – z nichž byla část zrušena v listopadu 2009 – omezují kapitálové toky mezi Islandem a členy EU/EHP.

Od roku 1981 se uskutečňují pravidelná setkání zástupců Evropského parlamentu s Výborem poslanců zemí ESVO. Od vstupu Dohody o EHP v platnost jsou tyto vztahy institucializovány prostřednictvím Smíšeného parlamentního výboru EHP. Dále se pravidelně konají dvoustranné schůzky mezi islandskými poslanci a poslanci Evropského parlamentu.

Od roku 1996 byl Island zemí přidruženou k rozvoji schengenského acquis [3] a od roku 2001 uplatňuje ustanovení Schengenské dohody. To znamená, že Island zrušil kontroly hranic s ostatními zeměmi schengenského prostoru. Pro krátkodobá víza a kontrolu vnějších hranic platí společná pravidla a postupy. Island se účastní široké spolupráce a koordinace policejních a justičních orgánů uvnitř schengenského prostoru.

Island je přidruženou zemí Dublinského nařízení, kterým se stanoví kritéria a postupy pro vyřizování žádostí o azyl[4].

Co se týče obchodních vztahů, v roce 1968 se Island stal členem GATT a je zakládajícím členem Světové obchodní organizace. Kromě členství v ESVO a v Dohodě o EHP uzavřel Island také dohody o volném obchodu se 16 třetími zeměmi v rámci ESVO – mimo doplňkových dvoustranných dohod o základních zemědělských produktech – a čtyři další zatím nevstoupily v platnost. Dále je v platnosti dvoustranná obchodní dohoda a doplňková dohoda o základních zemědělských produktech s EU, spojená s Dohodou o EHP.

V roce 2008 pocházelo více než 54 % islandského dovozu z EU a 76 % jeho vývozu směřovalo do EU.

Island rovněž přispívá ke snižování sociálních a ekonomických rozdílů v Evropě prostřednictvím grantů EHP[5]. Prostřednictvím těchto grantů poskytl Island na období let 2004–2009 přibližně 29 milionů EUR na financování projektů v řadě členských států EU.

Když Island podal svou žádost o členství, Komise navrhla, aby byl zahrnut mezi příjemce předvstupní finanční podpory v rámci nástroje předvstupní pomoci (IPA). Podpoří se tím vytváření institucí a kapacit tak, aby mohlo být zejména v oblastech nezahrnutých do EHP hladce prováděno acquis , obzvláště pomocí nástrojů, jako je nástroj pro technickou pomoc a výměnu informací (TAIEX) či twinning.

B. Kritéria pro členství

1. POLITICKÁ KRITÉRIA

Island je fungující demokracie se silnými institucemi. Je to parlamentní republika s hluboce zakořeněnými tradicemi zastupitelské demokracie a rozdělení moci. Jeho ústavní a právní řád a rozhodovací orgány jsou stabilní.

Zásada rozdělení pravomocí mezi moc zákonodárnou, výkonnou a soudní je respektována. Vláda podléhá účinnému dohledu parlamentu a její ministři mu odpovídají za své činy. Místní orgány pracují efektivně.

Islandské soudnictví má vysokou úroveň a soudní systém je dobře zaveden. Obavy však vzbuzuje skutečný stav nezávislosti soudnictví, především postup jmenování soudců.

Islandská veřejná správa obecně pracuje účinně a bez politického vměšování. V říjnu 2009 začal proces reformy veřejné správy.

Po vypuknutí finanční krize vyvstaly určité otázky týkající se možného střetu zájmů v islandském veřejném životě, jako jsou blízké vazby mezi politickou třídou a podnikatelskou sférou, obzvláště s ohledem na nízký počet obyvatel a izolovanost země. Bezprostředně po vypuknutí krize byla zřízena zvláštní vyšetřovací komise a úřad zvláštního prokurátora pro vyšetřování a stíhání údajných trestných činů spáchaných v souvislosti se zhroucením bankovnictví. Vyšetřování stále pokračuje. V tomto ohledu bude případně nutné posílit mechanismy ke zmenšení oblasti, kde by ke střetu zájmů mohlo docházet.

Island má komplexní systém na ochranu základních práv a spolupráce s mezinárodními mechanismy na ochranu lidských práv je na vysoké úrovni.

2. HOSPODÁřSKÁ KRITÉRIA

Island je malá otevřená ekonomika. Od roku 1994 je členem EHP a jako takový je dobře zapojen do ekonomiky EU. V 90. letech 20. století a po většinu uplynulého desetiletí probíhala restrukturalizace jeho hospodářství, mimo jiné prostřednictvím deregulace a liberalizace. Island se tak z ekonomiky založené především na rybolovu přeměnil v ekonomiku rozmanitější s velkým, otevřeným finančním sektorem. V důsledku celosvětových finančních otřesů, rozsahu vystavení islandských bank riziku a nedostatečného dohledu nad finančním sektorem se islandský bankovní sektor v roce 2008 zhroutil, čímž strhl islandskou ekonomiku do měnové a finanční krize vedoucí k hluboké recesi. Vláda pak požádala mezinárodní společenství a MMF o pomoc na podporu měny a znovunastolení udržitelné makroekonomické stability. Dohoda s MMF o pohotovostním úvěru na 1,4 miliardy EUR se zaměřuje na měnovou stabilitu, rozpočtovou konsolidaci a restrukturalizaci bank.

Kvůli závažnosti hospodářské krize a nastalé politické situaci v zemi se provádění programu MMF pozdrželo. Od léta 2009 však existuje široká shoda ohledně základních kroků nutných k oživení. Orgány přijaly důležitá opatření pro stabilizaci ekonomiky, zacílená na měnovou stabilitu, stabilizaci směnných kurzů a restrukturalizaci finančního sektoru. Začínají se objevovat první pozitivní výsledky těchto opatření. Island má poměrně pružný pracovní trh, vysokou míru zapojení, poměrně mladé pracující obyvatelstvo a dobře zajištěnou a silnou základnu lidských zdrojů.

Makroekonomická stabilizace však ještě není úplná. Následkem krize a převzetí zkrachovalých bank státem vzrostl schodek veřejných výdajů v roce 2009 na 14,4 % HDP. Ve stejném roce dosáhl hrubý veřejný dluh 130 % HDP, z čehož třetina vznikla z dluhů Icesave. Zásadním úkolem zůstává rozpočtová konsolidace. Aby mohlo dojít k oživení, bude muset být zásadním a udržitelným způsobem restrukturalizován veřejný i soukromý dluh. Ke klíčovým problémům, jimž se bude nutné v krátkodobém horizontu věnovat, patří dokončení restrukturalizace finančního sektoru a výrazné zlepšení regulačního a dozorčího institucionálního rámce a postupů. Konkurenceschopnost země by se mohla zvýšit pomocí další diverzifikace hospodářství a provedení řady strukturálních reforem.

3. SCHOPNOST PřEVZÍT ZÁVAZKY VYPLÝVAJÍCÍ Z čLENSTVÍ

Schopnost Islandu převzít podrobné závazky vyplývající z členství byla posuzována na základě těchto ukazatelů:

- závazky dle Dohody o EHP;

- úroveň sblížení, provádění a prosazování acquis mimo rámec Dohody o EHP.

Celkově dosáhl Island při plnění závazků EHP uspokojivých výsledků.

Podle Kontrolního úřadu ESVO dosáhl procentní podíl právních předpisů týkajících se vnitřního trhu, jež byly podle požadavků provedeny do vnitrostátní legislativy do července 2009, stejné úrovně, jako je průměr členských států EU. Počet řízení o nesplnění povinnosti[6] vedených s Islandem v posledních měsících značně poklesl.Kontrolní úřad ESVO pokračuje v šetření krizových právních předpisů a mimořádných kroků přijatých Islandem jako odpověď na zhroucení bankovnictví, včetně jejich slučitelnosti s právem EHP.

Celkově je Island ve většině oblastí – především těch, jež jsou zahrnuty do EHP – dobře připraven na převzetí závazků vyplývajících z členství.

Island bude muset ve střednědobém horizontu výrazně zapracovat na slaďování právních předpisů s acquis a/nebo provádění a účinném vymáhání právních přepisů Společenství tak, aby včas splnil přístupová kritéria, v následujících oblastech: rybolov; zemědělství a rozvoj venkova; životní prostředí; volný pohyb kapitálu; finanční služby; dále celní unie; daně; statistika; bezpečnost potravin, veterinární a rostlinolékařská politika; regionální politika a koordinace strukturálních nástrojů; finanční kontrola.

C. Závěry a doporučení

Island je parlamentní republika s hluboce zakořeněnými tradicemi zastupitelské demokracie. Jeho instituce jsou efektivní a respektují meze svých pravomocí. Islandský ústavní a právní řád je stabilní. Je zaručen právní stát a respektování lidských práv. Islandské úřady musí více usilovat o posílení nezávislosti soudnictví, zejména v oblasti postupu jmenování soudců. Musí být posíleny mechanismy předcházející střetu zájmů. Celkově se Komise domnívá, že země splňuje politická kritéria určená na zasedání Evropské rady v Kodani v roce 1993.

Co se týče hospodářských kritérií, Island může být považován za fungující tržní hospodářství. Fungování trhů vážně ovlivňuje makroekonomická nerovnováha a některé strukturální a regulační nedostatky, jež celosvětová hospodářská a finanční krize ještě prohloubila. Pro řešení stávajících slabin je nutné plně provést schválená reformní opatření a politické změny. V době před krizí země prokázala, že je schopna odolávat konkurenčním tlakům a tržním silám v rámci Evropského hospodářského prostoru (EHP). Vzhledem k tomu by se Island měl být schopen ve střednědobém horizontu vyrovnat s konkurenčními tlaky a tržními silami v Evropské unii, pokud ovšem urychleně provede nezbytná opatření a strukturální reformy.

Při plnění závazků EHP, jehož členem je od roku 1994, dosáhla země celkově uspokojivých výsledků. Ve střednědobém horizontu je Island dobře připraven převzít závazky vyplývající z členství, především ty, jež jsou zahrnuty do EHP, a na cestě k přistoupení musí tyto povinnosti nadále plnit. Je třeba nadále usilovat o sladění islandských právních předpisů s acquis a o zajištění jeho provádění a prosazování. Pro splnění přístupových kritérií bude zapotřebí značného úsilí zejména v oblastech rybolovu, zemědělství a rozvoje venkova, životního prostředí, volného pohybu kapitálu a finančních služeb.

Celkově by přistoupení Islandu mělo na Evropskou unii omezený dopad a neovlivnilo by schopnost Unie udržet a zesílit svůj vlastní rozvoj.

Na základě těchto úvah Komise doporučuje, aby s Islandem byla zahájena jednání o přistoupení k Evropské unii.

[1] SEK(2010) 153.

[2] „Zákon o Icesave“ opravňuje islandského ministra financí vydávat jménem státní pokladny státní záruky na půjčku ve výši 3,9 miliardy EUR, kterou poskytly vlády Spojeného království a Nizozemska Islandskému záručnímu fondu pro vkladatele a investory. Prostřednictvím půjčky mají být vládě Spojeného království a Nizozemska uhrazeny kompenzace, jež obě země poskytly svým občanům, kteří měli spořicí účty v Icesave, internetové pobočce banky Landsbanki Íslands hf.

[3] Dohoda mezi Islandem a EU o přidružení Islandské republiky k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis na základě rozhodnutí Rady 1999/439/ES ze dne 17. května 1999 byla podepsána dne 18. května 1999. Rozhodnutí Rady 2000/777/ES ze dne 1. prosince 2000 stanoví uplatňování režimu schengenského acquis v pěti zemích Severské pasové unie včetně Islandu ode dne 25. března 2001.

[4] Rozhodnutí Rady 2001/258/ES.

[5] „Granty EHP a norské granty“ jsou příspěvky Islandu, Lichtenštejnska a Norska k širšímu evropskému úsilí v oblasti soudržnosti. Granty EHP jsou příspěvky spolufinancované Islandem, Lichtenštejnskem a Norskem, zatímco norské granty jsou financovány pouze Norskem.

[6] Případů týkajících se nedostatku shody nebo nesprávného uplatňování ustanovení EHP, stejně jako právních předpisů, které nebyly vůbec nebo plně provedeny do vnitrostátního práva.