[pic] | EVROPSKÁ KOMISE |

V Bruselu dne 9.2.2010

KOM(2010)43 v konečném znění

ZPRÁVA KOMISE RADĚ A EVROPSKÉMU PARLAMENTU

DRUHÁ ZPRÁVA O POKROKU PŘI PROVÁDĚNÍ SMĚRNICE 1999/5/ES o rádiových zařízeních a telekomunikačních koncových zařízeních a vzájemném uznávání jejich shody

ZPRÁVA KOMISE RADĚ A EVROPSKÉMU PARLAMENTU

DRUHÁ ZPRÁVA O POKROKU PŘI PROVÁDĚNÍ SMĚRNICE 1999/5/ES o rádiových zařízeních a telekomunikačních koncových zařízeních a vzájemném uznávání jejich shody

Úvod

Směrnice o rádiových zařízeních a telekomunikačních koncových zařízeních1999/5/ES (dále jen „směrnice“)[1] stanoví rámec pro volný pohyb, uvádění na trh a do provozu rádiových zařízení a telekomunikačních koncových zařízení v Evropské unii. Zabývá se velkou částí trhu telekomunikačních a rádiových zařízení v hodnotě 90 miliard EUR, který zahrnuje mimo jiné mobilní telefony, vysílače mobilních sítí, pevné telefonní linky a modemy pro datový přenos. Z oblasti působnosti je vyňata nerádiová telekomunikační infrastruktura, jako jsou přepínací systémy. Směrnice se uplatňuje v Evropském hospodářském prostoru (EHP) a rovněž v Turecku v rámci dohody o celní unii uzavřené mezi EU a Tureckem. Švýcarsko dobrovolně přizpůsobilo své vnitrostátní právní předpisy ustanovením této směrnice.

Zařízení, na která se směrnice vztahuje, se výraznou měrou řídí i podle dalších evropských právních předpisů, jako je předpisový rámec pro elektronické komunikace[2] a zejména rozhodnutí o rádiovém spektru[3] a jeho prováděcí opatření pro postupnou harmonizaci spektra.

Tato druhá zpráva o pokroku se vydává v souladu s článkem 17 směrnice, který vyžaduje, aby Komise sestavovala pravidelné zprávy o provádění směrnice a aby se zabývala mimo jiné pokrokem při tvorbě příslušných norem, jakož i veškerými problémy, které při provádění směrnice vzniknou.

Zpráva vychází z těchto zdrojů informací:

- veřejná konzultace, která se konala v roce 2007 a při které 60 respondentů odpovídalo na přibližně 120 otázek ohledně provádění směrnice[4],

- jednání stálého výboru (TCAM[5]),

- zpětná vazba od vnitrostátních orgánů pro dozor nad trhem a od ostatních zúčastněných stran.

Tato zpráva se zaměřuje na určité obtížnosti v provádění směrnice s ohledem na dosažení jejích požadovaných účinků. Možné prostředky nápravy budou uvedeny v souhrnném posouzení dopadů v souvislosti s budoucí změnou směrnice, se kterou návrh Komise počítá na konci roku 2010.

Provádění směrnice

Oblast působnosti směrnice

Právní pojem „koncové zařízení“ , definovaný v článku 2, je podstatnou součástí oblasti působnosti směrnice. Rozlišení mezi pojmy „koncové zařízení“ a „telekomunikační síť“ bylo zavedeno v právních předpisech EU v 90. letech, aby se předešlo společnému dominantnímu postavení monopolních provozovatelů sítí a přidružených výrobců uživatelských zařízení. Toto rozlišení a povinnost provozovatelů zveřejňovat technické specifikace svých síťových rozhraní na základě požadavků čl. 4 odst. 2 směrnice mají za cíl otevřít trh uživatelských zařízení všem výrobcům, a tím podpořit konkurenci a inovaci. Na základě vývoje v oblasti technologie a vzhledem k podmínkám na trhu je třeba přezkoumat význam tohoto rozlišení s ohledem na podporu hospodářské soutěže. Související otázky hospodářské soutěže zahrnují i aspekty přístupu k obsahu, který může být často nezávislý na provozovatelích uživatelských koncových zařízení nebo na předplacení telekomunikačních služeb.

Oblast působnosti směrnice je třeba přezkoumat. Například rozhlasové a televizní přijímače, které neumožňují rádiový nebo kabelový přenos, nespadají do oblasti působnosti směrnice, na rozdíl od přijímačů, které přenos signálů umožňují.

Některá dosti specifická rádiová zařízení jsou nedílnou součástí systémů, pro které platí i jiné ochranné a bezpečnostní právní předpisy EU nebo mezinárodní smlouvy. To je zejména případ systémů týkajících se námořní, pozemní a letecké bezpečnosti . U těchto předmětů nelze jednoduše uplatnit postupy podle směrnice o rádiových zařízeních a telekomunikačních koncových zařízeních a procesy normalizace.

Definice základních požadavků

Článek 3 směrnice obsahuje řadu základních požadavků na ochranu zdraví a bezpečnosti, zajištění elektromagnetické kompatibility a vyloučení škodlivých interferencí. Způsob, jakým jsou tyto základní požadavky ve směrnici definovány, je zúčastněnými stranami všeobecně považován za vhodný. Zdá se však, že pojem „stanovený způsob použití“ zařízení je příčinou určitých nejasností mezi základními požadavky směrnice a ostatními veřejnými zájmy, jako jsou veřejná bezpečnost nebo svoboda komunikace, které jsou mimo rámec oblasti působnosti.

Ustanovení čl. 3 odst. 3 písm. e), které Evropské unii umožňuje uložit další požadavky ohledně přístupu k tísňovým službám, bylo několikrát účinně uplatněno v souvislosti se specifickým námořním a pozemním bezpečnostním zařízením.

Harmonizované normy na podporu směrnice

Směrnice je založena na zásadě „nového přístupu“: soulad s harmonizovanými normami zakládá předpoklad shody se základními požadavky směrnice, což je možnost, kterou zpravidla využívají výrobci rádiových zařízení a telekomunikačních koncových zařízení. Alternativní způsoby zajištění shody se základními požadavky zůstávají výjimkou. Úplný soubor harmonizovaných norem je pravidelně zveřejňován v Úředním věstníku, který v současnosti obsahuje více než 200 norem.[6] Normy proto mají rozhodující úlohu při uplatňování směrnice.

Bylo zjištěno pouze velmi málo problémů spojených s normami, které neřeší základní požadavky směrnice, v důsledku čehož nemusela Komise často vydávat pokyny pro normalizační orgány. Například v roce 2007 některé systémy WiFi RLAN[7] fungující na frekvenci 5 GH zrušily meteorologické radary pracující ve stejném pásmu a v souladu s harmonizovanou normou. Komise a Výbor pro posuzování shody a pro dozor nad trhem v oblasti telekomunikací (TCAM) zasáhly vydáním pokynu k přezkoumání příslušných harmonizovaných norem a po projednání se zúčastněnými stranami se dohodly na krocích umožňujících úpravu výrobků WiFi RLAN před hromadným uvedením na trh. Poté, co bylo pásmo 5 GHz v roce 2003 celosvětově vyhrazeno kromě meteorologických služeb i využívání mobilních služeb (tj. využívání pro Wifi RLAN), nebyl v rámci evropské normalizace vzat v potaz úplný rozsah meteorologických aplikací. Tento případ zdůrazňuje potřebu společné účasti všech zúčastněných stran na normalizaci.

Objevily se i určité případy, které naznačují, že harmonizované normy mohou být někdy příliš přísné. Kampaně v oblasti dozoru nad trhem prokázaly, že část nelicencovaných zařízení s nízkým výkonem se zdá být neshodná s harmonizovanými normami (viz bod 2.5). Avšak zaznamenaná úroveň škodlivých interferencí se nezdá být touto skutečností ovlivněna.

Konzultace potvrdila existenci překážek, které bránily malým a středním podnikům a spotřebitelům v plné účasti na normalizačním procesu v oblasti telekomunikací, jak bylo obecněji zmíněno ve dvou nedávných sděleních Komise[8],[9]. Konzultace dále odhalila, že by měla být zlepšena transparentnost normalizačního procesu. Kromě toho se v oblasti rádiových zařízení částečně ukazuje, že EU má potíže hrát vedoucí úlohu v rámci celosvětové normalizace, jak je uvedeno v nedávno vydané bílé knize Komise o normalizaci v oblasti informačních a komunikačních technologií[10]. Proces přidělování frekvenčních pásem a jejich následné využívání se mezi jednotlivými kontinenty liší a normy si ne vždy navzájem odpovídají.

Konzultace dále zdůraznila, že by se mohl zlepšit časový rozvrh vypracovávání norem a souvisejících procesů, jejichž výsledkem jsou regulační rozhodnutí o využívání spektra, aby mohla technická činnost vycházet ze stabilního předpisového rámce. To by vyžadovalo větší odhodlání správních orgánů k účasti v ETSI na různých úrovních.

Nakonec konzultace zdůraznila potřebu přechodu na flexibilnější a obecně použitelnější harmonizované normy, které jsou méně specifické, co se týká technologie nebo uplatňování.

Oznámené subjekty

Nejsou-li harmonizované normy doposud k dispozici, nebo pokud je výrobce ještě nedodržuje, směrnice přiděluje oznámeným subjektům roli nápomocných výrobců v průběhu procesu posuzování shody, především při vydávání stanovisek ohledně technické dokumentace výrobků. Ve skutečnosti se většina stanovisek oznámených subjektů týká výrobků, které odpovídají harmonizovaným normám, a tudíž i základním požadavkům směrnice, avšak pro které výrobci raději opatřují schválení od zkušeného a kvalifikovaného orgánu, jelikož posuzování shody bývá často technicky velmi složité.

Členské státy oznámily Komisi velký počet oznámených subjektů[11]. Oznámené subjekty sídlí v EHP a i v jiných zemích, se kterými Evropská unie uzavřela dohody o vzájemném uznávání. Oznámené subjekty se samy dobrovolně organizují v rámci Sdružení pro shodu rádiových zařízení a telekomunikačních koncových zařízení (R&TTE Compliance Association) .[12] Specifické problémy ohledně spolupráce mezi výrobci a oznámenými subjekty nebyly hlášeny.

Orgány pro dozor nad trhem, uplatňování směrnice a shody

Příslušné orgány pro dozor nad trhem každý rok oznámí Komisi přibližně 50 případů neodpovídajících zařízení, která byla zakázána na jejich vnitrostátním trhu podle ochranné doložky stanovené v článku 9.

Orgány pro dozor nad trhem aktivně spolupracují na úrovni EU a pravidelně se setkávají ve skupině nazývané Spolupráce správních orgánů ohledně rádiových zařízení a telekomunikačních koncových zařízení ( ADCO ). Tato skupina koordinuje společné kampaně v oblasti dozoru a nyní by měla využívat ustanovení, která zavádějí nový právní rámec[13], aby se tato spolupráce posunula na novou úroveň. Minulé kampaně již naznačily obavy ohledně úrovní shody u určitých skupin výrobků . Zejména u rádiových zařízení s nízkým výkonem a v menší míře i v jiných oblastech byla pozorována velmi nízká úroveň shody s ustanoveními směrnice . Řada dovozců a výrobců těchto zařízení směrnici buď nezná, anebo ji záměrně ignoruje. Mnoho zúčastněných stran uvedlo, že tato skutečnost nezpůsobila zřejmá rizika související s bezpečností spotřebitelů a s integritou telekomunikačních sítí, ani zvýšený výskyt škodlivé interference. Společnosti, které dodržují požadavky směrnice, považují nevyhovující výrobky za příčinu narušování hospodářské soutěže.

Na sledovatelnost vadných výrobků se nahlíží s obavami: orgány pro dozor nad trhem často nemohou identifikovat výrobce nebo osobu odpovědnou za uvedení výrobku na trh, zejména u menších účastníků trhu. Velké, často nákladné úsilí se věnuje hledání výrobců nebo dovozců, což zamezuje efektivnějšímu přidělování omezených zdrojů orgánů pro dozor nad trhem. Při konzultaci byla pro zlepšení sledovatelnosti navržena povinná on-line registrace výrobců nebo jejich výrobků a/nebo přizpůsobení směrnice novému právnímu rámci.

Směrnice obsahuje ochranná opatření (článek 9), jako např. „zákaz prodeje“. Stávající postup umožňuje zavedení vnitrostátních opatření pouze po oznámení Komisi. Tento postup je považován za příliš dlouhavý, protože jej zpravidla nelze dokončit před koncem životního cyklu nevyhovujícího výrobku. Ve svém stanovisku ke „zjednodušení regulačního prostředí pro využívání spektra“ doporučila Skupina pro politiku rádiového spektra[14] prošetřit možnost případného rozšíření vnitrostátní ochranné doložky na celý trh EU[15].

Nevyužitá a málo využívaná ustanovení

Uplatnění ustanovení čl. 3 odst. 3 písm. a) až d) a čl. 3 odst. 3 písm. f), která umožňují EU ukládat další požadavky veřejného zájmu, jako je boj proti podvodům nebo zajištění interoperability či soukromí, bylo sice několikrát zvažováno, avšak nakonec od něj bylo upuštěno.

Nebyla obdržena žádná oznámení o odpojení koncových zařízení podle čl. 7 odst. 4 ani oznámení o zákazu vyhovujících zařízení podle čl. 9 odst. 5.

Budou-li na základě rozhodnutí o rádiovém spektru[16] v důsledku technických prováděcích opatření harmonizována vnitrostátní rádiová rozhraní, bude zbytečné posuzovat jejich ekvivalenci podle čl. 4 odst. 1 směrnice s ohledem na třídu zařízení.

Směrnice obsahuje osmnáct správních předpisů, přičemž význam některých z nich byl zpochybněn. Jedná se zejména o různé druhy velmi malých zařízení, jako jsou etikety RFID nebo kochleární implantáty, jež vysílají rádiové signály, které jsou nepravděpodobnou příčinou škodlivé interference. Uplatňování všech správních předpisů uvedených ve směrnici na tato poměrně neškodná zařízení nemusí být opodstatněné, zejména vzhledem k související administrativní zátěži. Neškodná zařízení ke své funkčnosti vyžadují spektrum, proto je u těchto zařízení nezbytné brát v úvahu regulační rozhodnutí týkající se spektra.

Soudržnost s jinými právními předpisy EU

Rostoucí počet na trhu široce dostupných výrobků, jako jsou hračky, nyní zahrnuje i rádiová zařízení. Důsledkem toho jsou složité situace, odlišné postupy při posuzování shody a neharmonizované výkladům a postupy v jednotlivých členských státech.

Ačkoliv se směrnice ve velké míře doplňuje s rozhodnutím o rádiovém spektru[17], existují přesto určité problémy týkající se vzájemného vymezení a jednotnosti obou právních nástrojů, v jejichž důsledku dochází při jejich uplatňování k určitým nejistotám. Významný vliv na rádiová zařízení a telekomunikační koncová zařízení mají i výsledky přezkumu předpisového rámce pro elektronické komunikace[18] a směrnice, jako např. směrnice o omezení používání některých nebezpečných látek[19] nebo směrnice o odpadních elektrických a elektronických zařízeních[20], stejně jako prováděcí opatření podle směrnice 2005/32/ES o ekodesignu. Směrnice o rádiových zařízeních a telekomunikačních koncových zařízeních není zcela v souladu s těmito právními texty, což znovu způsobuje problémy při uplatňování a výkladu.

Výbor pro posuzování shody a pro dozor nad trhem v oblasti telekomunikací (TCAM) a jednotné uplatňování směrnice

Výbor zřízený směrnicí pořádá přibližně tři dvoudenní setkání ročně, kterých se účastní prakticky všechny členské státy. Zatímco v prvních letech uplatňování směrnice výbor projednával hlavně otázky společného uplatňování, nyní se výbor více zabývá regulačními a normalizačními záležitostmi, obtížemi při prosazování a případným uplatňováním čl. 3 odst. 3, který umožňuje stanovit další požadavky.

Členské státy se na těchto setkáních výboru TCAM dohodly na harmonizovaném přístupu k určitým záležitostem. Ne vždy však byla dohoda o společném přístupu možná, zejména v souvislosti s inovativními technologiemi. To může být důvod, který přiměl některé společnosti a investory k uvedení inovativních výrobků na trh mimo EU.

Neexistovala žádná společná kritéria pro oznámení podle čl. 6 odst. 4 o zařízeních používajících frekvenční pásma, která nebyla harmonizována. Od ledna 2008 jednotný systém oznamování (on-line) zmírnil důsledky stávajících vnitrostátních rozdílů, aniž by je zcela vyřešil.

Během konzultace některé zúčastněné strany vyjádřily přání, aby závěry výboru TCAM ohledně některých podrobností týkajících se provádění směrnice byly závazné pro všechny členské státy.

Technologické výzvy

Díky směrnici je možné zohledňovat většinu výsledků technologického vývoje. Velmi podnětný je případ zařízení, která během provozu rekonfiguruje uživatel a/nebo subjekt jiný než prvotní výrobce, jako jsou softwarová rádia (SDR) nebo rekonfigurovatelná kognitivní rádia . Současná směrnice, která předpokládá, že jediný právní subjekt jednou provždy navrhne zařízení a zajišťuje jeho shodu, není dobře uzpůsobena k řešení této flexibility.

Směrnice o rádiových zařízeních a telekomunikačních koncových zařízeních a všeobecný rámec pro konkurenceschopnost a inovaci v této oblasti

Od svého vstupu v platnost hrála směrnice zásadní roli při upevnění vnitřního trhu s výrobky, které spadají do oblasti její působnosti. Koncepční rámec dobře funguje při uvádění na trh zařízení, která využívají zavedené technologie, a rovněž usnadňuje jejich vývoj, především pomocí včasných přezkoumání harmonizovaných norem.

Směrnice se zdá být méně vhodná při uvádění na trh výrobků založených na zcela nových rádiových technologiích , na které se ještě nevztahují harmonizované normy. Pokud neexistují harmonizované normy, musí výrobce uvedení výrobku na trh projednat s oznámeným subjektem. Ve svém stanovisku ke „zjednodušení regulačního prostředí pro využívání spektra“[21] uvedla Skupina pro politiku rádiového spektra, že „se zdá, že zúčastněné strany (oznámené subjekty, výrobci…) nemohou s jistotou posoudit shodu rádiových zařízení se základními požadavky směrnice o rádiových zařízeních a telekomunikačních koncových zařízeních v případech, kdy nejsou uplatňovány nebo neexistují harmonizované normy“. Regulační orgány mají rovněž tendenci ukládat pro inovativní rádiové výrobky konzervativní omezení používání v povolených pásmech.

Mimo oblast působnosti směrnice, ale v úzké souvislosti se zaváděním inovativních rádiových technologií je skutečnost, že inovace nemusí být v dostatečném souladu se stávajícím rozdělením spektra , a proto je nelze ze zákonných důvodů používat. Členské státy nabízejí možnost experimentálních práv pro využívání, což může podpořit vývoj inovativních technologií na vnitrostátní úrovni.

Při přechodu z fáze výzkumu a vývoje ke komerčnímu použití může v důsledku nedostatku harmonizovaných norem umožňujících uvedení inovativních výrobků na trh v souladu s právními požadavky a nedostatku dostupných vhodných frekvencí a s tím souvisejících podmínek využívání vzniknout právní nejistota, která může odradit potenciální investory do technologií. Řešením této problematiky však může být vyšší flexibilita využití spektra, kterou přinesl přezkum předpisového rámce pro elektronické komunikace v roce 2009.

Vzhledem k těmto problémům ohledně složitosti a určité nepružnosti regulačního prostředí se mohou společnosti rozhodnout přesunout své pilotní testy, použití výrobku v předobchodní fázi a jeho prvotní komerční použití do jiných obchodních zón, např. do Spojených států amerických. V takovém případě by inovace rádiových technologií v Evropě nedosáhly svého plného potenciálu.

Závěry

Směrnice hraje zásadní roli při dotváření vnitřního trhu rádiových zařízení, kdy nahrazuje tisíce vnitrostátních systémů schválení typu a zavádí systém předpisů bez zbytečných zátěží pro usnadnění inovací a hospodářské soutěže. Celkově lze říci, že předpisový rámec stanovený směrnicí umožnil dosáhnout stanovených cílů , tj. vysoké úrovně ochrany zdraví a bezpečnosti uživatelů, elektromagnetické kompatibility (EMC) telekomunikačních koncových a rádiových zařízení a zamezení škodlivých interferencí.

Co se týká využití spektra, navzdory omezené technické shodě, která byla pozorována u některých typů výrobků, neexistuje žádný důkaz o zvýšení úrovní škodlivých interferencí. Z toho může vyplývat, že normy jsou možná příliš přísné a že přezkoumání technického přístupu v této oblasti by mohl umožnit intenzivnější a efektivnější využívání spektra.

Existují dva hlavní problémy, které si zasluhují důkladnější prošetření: vstup inovativních rádiových technologií na trh s ohledem na stávající proces zavádění nezbytných regulačních rozhodnutí týkajících se využití spektra a harmonizovaných norem a sledovatelnost výrobce nebo osoby odpovědné za uvedení výrobků na trh.

[1] Úř. věst. L 91, 7.4.1999, s. 10–28.

[2] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/140/ES ze dne 25. listopadu 2009, kterou se mění směrnice 2002/21/ES o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací, směrnice 2002/19/ES o přístupu k sítím elektronických komunikací a přiřazeným zařízením a o jejich vzájemném propojení a směrnice 2002/20/ES o oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/136/ES ze dne 25. listopadu 2009, kterou se mění směrnice 2002/22/ES o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací, směrnice 2002/58/ES o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací a nařízení (ES) č. 2006/2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů s potřebitele .

[3] Rozhodnutí o předpisovém rámci pro politiku rádiového spektra v Evropském společenství (rozhodnutí o rádiovém spektru) (676/2002/ES).

[4] Souhrn odpovědí viz http://ec.europa.eu/enterprise/rtte/index_en.htm.

[5] Výbor pro posuzování shody a pro dozor nad trhem v oblasti telekomunikací.

[6] http://ec.europa.eu/enterprise/rtte/harstand.htm.

[7] Rádiové místní přístupové sítě.

[8] KOM(2008) 133 v konečném znění: Sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru – Cesta ke zvýšení přínosu normalizace pro inovaci v Evropě.

[9] KOM(2008) 394 v konečném znění: Sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – „Zelenou malým a středním podnikům.“ – „Small Business Act“ pro Evropu.

[10] KOM(2009) 324 v konečném znění: BÍLÁ KNIHA Modernizace normalizace v oblasti informačních a komunikačních technologií v EU – kroky kupředu.

[11] http://ec.europa.eu/enterprise/newapproach/nando/index.cfm?fuseaction=directive.notifiedbod y&dir_id=22&type_dir=NO%20CPD&pro_id=99999&prc_id=99999&ann_id=99999&prc_anx=99999

[12] http://www.rtteca.com/

[13] Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 768/2008/ES ze dne 9. července 2008 o společném rámci pro uvádění výrobků na trh a o zrušení rozhodnutí Rady 93/465/EHS,

nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008 ze dne 9. července 2008, kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 339/93,nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 764/2008 ze dne 9. července 2008, kterým se stanoví postupy týkající se uplatňování některých vnitrostátních technických pravidel u výrobků uvedených v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě a kterým se zrušuje rozhodnutí č. 3052/95/ES.

[14] Skupina pro politiku rádiového spektra (RSPG) je poradní skupina Evropské komise složená ze zástupců členských států pověřených politikou spektra (viz http://rspg.ec.europa.eu/).

[15] Doporučení 5.19 v dokumentu RSPG08-246 (http://rspg.ec.europa.eu/rspg_opinions/index_en.htm).

[16] Viz s. 2.

[17] Viz s. 2.

[18] Viz s. 2.

[19] Směrnice o omezení používání některých nebezpečných látek (2002/95/ES).

[20] Směrnice o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (2002/96/ES).

[21] RSPG08-246 (http://rspg.ec.europa.eu/rspg_opinions/index_en.htm).