7.6.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 166/35

—

vítá, že budoucí politika soudržnosti může pokrýt všechny evropské regiony, nezávisle na jejich míře rozvoje, a podporuje vytvoření nové přechodné kategorie regionů, založené na zásadě rovného zacházení pro všechny regiony;

—

přeje si, aby při provádění a hodnocení politiky soudržnosti byly zohledněny i jiné ukazatele než HDP, aby byla lépe zohledněna míra rozvoje každého regionu;

—

znovu opakuje, že by ESF měl zůstat zařazen mezi strukturální fondy v rámci politiky soudržnosti, a je toho názoru, že jeho provádění by mělo být navázáno na určitá území;

—

přeje si, aby byl posílen cíl územní soudržnosti, zejména finančně, a doporučuje přidělování finančních prostředků na různé programy na unijní úrovni a už nikoli na úrovni národní;

—

souhlasí s obecnou zásadou sladění politiky soudržnosti s cíli strategie Evropa 2020, ale připomíná, že politika soudržnosti nesmí sloužit pouze strategii Evropa 2020, jelikož ve Smlouvě jsou stanoveny její vlastní cíle;

—

přeje si, aby v rámci cíle územní soudržnosti byla určena prioritní územní osa v unijní nabídce jako doplněk tematických priorit strategie Evropa 2020;

—

podporuje vypracování společného strategického rámce a navrhuje, aby „smlouvy o partnerství pro rozvoj a investice“ zapojily místní a regionální orgány v každém členském státě v souladu se zásadami víceúrovňové správy;

—

rozhodně nesouhlasí s ustanoveními o tzv. vnější makroekonomické podmíněnosti a s návrhem vytvořit výkonnostní prémii; souhlasí s nezbytností vytvořit nové formy finanční podmíněnosti vázané na výsledky, pokud zvolená kritéria budou obecná, spravedlivá, přiměřená a založená na principu rovnosti zacházení.

Zpravodaj

:

pan Michel DELEBARRE (FR/SES), starosta města Dunkerk

Odkaz

:

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Závěry páté zprávy o hospodářské, sociální a územní soudržnosti: budoucnost politiky soudržnosti

KOM(2010) 642 v konečném znění

1.

vítá vydání páté zprávy o hospodářské, sociální a územní soudržnosti, která je dobrým základem pro jednání o směřování politiky soudržnosti po roce 2013;

2.

oceňuje rozsáhlou analýzu, kterou vypracovala Evropská komise v této první zprávě od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost, zejména pokud jde o uznání územní soudržnosti jakožto jednoho z klíčových cílů Unie. Nicméně lituje, že se zpráva zakládá převážně na statistikách z doby před finanční, hospodářskou a sociální krizí, jíž je Unie vystavena od roku 2008. Proto žádá, aby se příští programové období zakládalo na statistických údajích z období po krizi, a vyzývá Radu a členské státy, aby vynaložily veškeré možné úsilí v politické a administrativní oblasti za účelem dosažení tohoto cíle. Tato skutečnost navíc zesiluje nutnost využívat dalších doplňkových a aktualizovanějších ukazatelů pro určení skutečného stavu rozvoje regionů, poněvadž růst HDP sám o sobě nebude odrážet skutečný dopad krize. Výbor regionů se k tomuto již vyjádřil ve svém stanovisku Měření pokroku překročením rámce HDP. V něm jsou navrhovány dva komplexní ukazatele, které budou v krátkodobém výhledu k dispozici, jako je např. komplexní index životního prostředí a harmonizovaný sociální průzkum na regionální úrovni;

3.

vítá pokrok politiky soudržnosti, která umožnila vytvořit růst a pracovní příležitosti, navýšit lidský kapitál, usnadnit budování územně klíčových infrastruktur a zlepšit ochranu životního prostředí. Zdůrazňuje, že politika soudržnosti je také uznávána pro svůj pákový účinek na konkurenceschopnost a inovaci, zejména prostřednictvím své schopnosti mobilizovat potenciál soukromého sektoru;

4.

konstatuje, že navzdory pokrokům politiky soudržnosti ve snížení rozdílů přetrvávají mezi evropskými regiony a v jejich rámci výrazné nerovnosti, především v úrovni rozvoje infrastruktury, příjmech, kvalitě veřejných služeb a přístupu k těmto službám, jež dále prohlubuje rozdílný dopad hospodářské a finanční krize, a stále naléhavější výzvy, jako jsou globalizace, nezaměstnanost (zejména mládeže), stárnutí populace, změna klimatu a energetická závislost;

5.

naléhá tedy, aby politika soudržnosti disponovala zdroji odpovídajícími významu sledovaných cílů a posilovala činnosti na celostátní, regionální a místní úrovni, aby mohlo dojít ke skutečnému hospodářskému, sociálnímu a územnímu vyvážení mezi evropskými regiony;

6.

připomíná, že unijní přidaná hodnota politiky soudržnosti stojí především na jejím přístupu, který je:

7.

připomíná, že díky tomuto unikátnímu přístupu politika soudržnosti více než jakákoli jiná politika Evropské unie umožňuje zviditelnit evropskou integraci na úrovni územních celků a občanů a současně přináší řešení uzpůsobená a koordinovaná tak, aby vyhovovala jejich potřebám;

8.

vítá, že pátá zpráva o soudržnosti potvrzuje, že budoucí politika soudržnosti může pokrýt všechny evropské regiony, nezávisle na jejich míře rozvoje. V tomto ohledu zdůrazňuje, že strukturální fondy se budou muset v první řadě soustředit na nejméně rozvinuté evropské regiony a současně poskytovat nezbytnou podporu ostatním regionům, aby jim pomohly na cestě ke konkurenceschopnosti, pracovním příležitostem, sociálnímu začleňování a udržitelnému rozvoji, a podpořily tak harmonický rozvoj na celém území EU;

9.

je toho názoru, že je třeba uvažovat o vytvoření nové přechodné kategorie regionů, které se pohybují mezi 75 % a 90 % unijního HDP. Účelem tohoto systému by bylo omezit prahový efekt pozorovaný při 75 % unijního HDP (stávající práh způsobilosti mezi cíli „konvergence“ a „konkurenceschopnost“) a zaručit rovné zacházení pro všechny regiony. Je třeba zohlednit jak potíže regionů, které od roku 2013 poprvé přestanou spadat pod cíl „konvergence“, tak i těch, které přesto, že v současném programovém období jsou způsobilé pro cíl „konkurenceschopnost“, i nadále řeší strukturální sociálně–ekonomické problémy v souvislosti s cíli strategie Evropa 2020 a trpí nerovnostmi v rámci regionu. Vytvoření této kategorie nesmí penalizovat regiony, které v současnosti dostávají podporu v rámci cíle „konvergence“, „konkurenceschopnost“, či jsou ve fázi postupného zavádění nebo postupného vyřazování (phasing in a phasing out);

10.

opakuje svoji výzvu, aby byly zohledněny i jiné ukazatele než HDP, zejména pro účely provádění a hodnocení programů, aby byla lépe zohledněna míra rozvoje každého regionu a specifické problémy sociální a územní soudržnosti v dané oblasti (vnitroregionální nerovnosti, výkyvy příjmů, míra nezaměstnanosti, přístupnost služeb obecného zájmu, přístupnost a interoperabilita dopravních prostředků, kvalita životního prostředí, sociální blahobyt, úroveň vzdělání atd.). Přezkum v polovině programového období (5+5) musí být příležitostí k zohlednění těchto nových, doplňujících ukazatelů k HDP. Žádá tedy Evropskou komisi, aby vypracovala seznam územních, sociálních a environmentálních ukazatelů rozvoje použitelných na subregionální úrovni na základě prací EUROSTAT a ESPON (1) a OECD;

11.

podporuje integrovaný přístup politiky soudržnosti v zájmu podpory komplementarity všech fondů (Fondu soudržnosti, EFRR, ESF, EZFRV a Evropského rybářského fondu) a usnadnění jejich provádění integrovaným přístupem. Výbor doporučuje jasně definovat oblast působnosti každého fondu a způsob, jakým se pomoc z jiných fondů EU, např. v oblasti dopravy nebo životního prostředí, váže k výše uvedeným fondům ze strategického i provozního hlediska. Dále je na evropské úrovni třeba definovat jasné pokyny a vybudovat koordinační struktury na národní a subnárodní úrovni;

12.

přeje si získat přesnější údaje o podmínkách provádění Evropského sociálního fondu a domnívá se, že ESF by měl být ještě dnes zařazen mezi strukturální fondy v rámci politiky soudržnosti. Dále soudí, že by byla vhodná užší spolupráce mezi ESF a EFRR. Výbor v této souvislosti nabádá k využívání křížového financování a zavedení operačních programů sestávajících z více fondů (EFRR a ESF);

13.

domnívá se, že pokud má ESF přispět k naplnění cílů strategie Evropa 2020 a evropské strategie zaměstnanosti, musí být jeho provádění navázáno na určitá území a být plně součástí politiky soudržnosti, na základě potřeb zjištěných na úrovni jednotlivých územních celků (2). Vítá, že závěry belgického předsednictví po neformálním setkání (3) ministrů pověřených politikou soudržnosti doporučují „posílení regionálního rozměru ESF a zvýšení jeho viditelnosti touto cestou“, a tím jeho integraci s regionálními sociálně-ekonomickými strategiemi;

14.

přeje si zlepšení viditelnosti projektů financovaných z EFS prostřednictvím provádění více zaměřeného na územní celky, založeného na zcela konkrétních a praktických místních potřebách a s co nejdůraznějším dopadem, a tím doplnit práci realizovanou v oblasti komunikačních a informačních kampaní a financovanou v rámci technické pomoci na unijní, národní a regionální úrovni;

15.

zastává názor, že rozdělení prostředků mezi EFRR a ESF musí vycházet z procentního prahu stanoveného na vnitrostátní úrovni, aby byly zaručeny odpovídající finanční prostředky z ESF na řešení hospodářské a sociální soudržnosti v jednotlivých členských státech a regionech. Výbor regionů navrhuje, aby v rámci takto stanovených mezí členské státy přidělovaly strukturální fondy (EFRR a ESF) na národní úrovni, a to ve spolupráci s místními a regionálními orgány;

16.

soudí, že flexibilitu mezi EFRR a ESF je třeba v budoucnosti povzbuzovat a zjednodušovat, zejména prostřednictvím nového společného strategického rámce a zvláště pokud jde o přístupy pro místní rozvoj a integrované plány měst a místních orgánů. (4) Dále žádá Evropskou komisi, aby v budoucích legislativních návrzích stanovila obdobný systém mezi EFRR a EZFRV, aby byl zaručen integrovanější přístup na úrovni venkovských územních celků;

17.

podporuje odkaz na územní spolupráci, jež by si zachovala svou současnou strukturu o třech částech, avšak lituje toho, že není podrobnější. V této souvislosti si přeje, aby byl tento cíl podpořen těmito způsoby:

18.

doporučuje přidělování finančních prostředků na programy územní spolupráce na unijní úrovni a už nikoli na úrovni národní. Příjemci prostředků v rámci těchto programů by měli jasněji dokládat výsledky a přidanou hodnotu projektů územní spolupráce v regionech vytvořenou předáváním osvědčených postupů a know-how. Výbor si přeje upřednostnění strategického a integrovaného přístupu na úrovni oblastí spolupráce s tím, že v rámci finanční návratnosti nebude zohledňována národní úroveň;

19.

žádá Komisi, aby do budoucích legislativních návrhů začlenila ustanovení, která umožní využívání ESF v rámci programů územní spolupráce s cílem financovat činnosti spadající do oblasti působnosti tohoto fondu;

20.

vyzývá ke skutečné komplementaritě tří cílů politiky soudržnosti. Činnost Unie na přeshraniční, nadnárodní a meziregionální úrovni musí být komplementární vůči činnosti v rámci regionálních programů prováděných v souladu s cíli „konvergence“ a „regionální konkurenceschopnosti a zaměstnanosti“. Bylo by možné podporovat stanovení směrů či opatření pro územní spolupráci v regionálních programech, zvláště za účelem financování strukturujících projektů v přeshraničním či nadnárodním měřítku. Zároveň je třeba usilovat o lepší koordinaci tří částí cíle „územní spolupráce“;

21.

zdůrazňuje, že je nezbytné lépe sladit programy územní spolupráce s územními strategiemi vypracovanými na základě společné vůle územních subjektů (5). V této souvislosti soudí, že nadnárodní programy mohou podpořit makroregionální strategie a také integrované námořní strategie, které jsou ve fázi příprav. Přeshraniční programy rovněž budou moci podpořit euroregionální a eurometropolitní strategie, jež jsou v současnosti prováděny. Výbor tedy žádá výrazné zvýšení limitu vzdálenosti 150 km, který se využívá při klasifikaci ostrovů coby příhraničních regionů;

22.

vyzývá Evropskou komisi, aby usnadnila nová územní partnerství díky zjednodušení a zlepšení způsobu, jakým jsou řízeny programy meziregionální spolupráce. Lepší meziregionální spolupráce nejen zajistí koordinovaný přístup ke společným problémům, ale bude také uznáním toho, že inovační řešení nejsou omezena stávajícími hranicemi území;

23.

připomíná, že evropské seskupení pro územní spolupráci (ESÚS)  (6) je i nadále cenným nástrojem pro usnadnění spolupráce zvláště v rámci přeshraniční spolupráce. Je toho názoru, že nařízení o ESÚS musí být zjednodušeno a upraveno v budoucích programech v souladu se zkušenostmi získanými v současném období. Tato zjednodušení se budou moci konkrétně zaměřit na předpisy týkající se zaměstnanců a daňového režimu ESÚS a zkrácení současných postupů. Dále podporuje systematičtější přidělování globálních grantů těmto evropským seskupením, aby mohla přímo spravovat strukturální fondy;

24.

žádá Evropskou komisi, aby zlepšila současnou spolupráci na vnějších hranicích. Zejména je nutné zjednodušit postupy a zajistit větší součinnost mezi působením EFRR, evropského nástroje sousedství a partnerství a Evropského rozvojového fondu (ERF);

25.

klade důraz na klíčový význam územní spolupráce pro nejvzdálenější regiony, což je nezbytné vzhledem k jejich zeměpisné poloze na vnějších nevzdálenějších hranicích EU. Žádá, aby byl vypracován akční plán pro širší sousedství s cílem dosáhnout lepšího začlenění těchto regionů do jejich geografického prostředí;

26.

zdůrazňuje, že vedle dalších činností financovaných Evropskou unií politika soudržnosti může a musí plnit rozhodující úlohu, aby umožnila inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění, jak stanovuje strategie Evropa 2020, a zároveň podpořila harmonický rozvoj Unie na základě zvýšení vnitřního potenciálu všech regionů a snížení rozdílů mezi evropskými územními celky, jak je stanoveno v článku 174 Smlouvy o fungování Evropské unie;

27.

souhlasí s obecnou zásadou sladění politiky soudržnosti s cíli strategie Evropa 2020 a jejími stěžejními iniciativami za účelem dosažení pokroku na cestě k inteligentnímu a udržitelnému růstu podporujícímu začlenění. Je však toho názoru, že již bylo v období 2007–2013 v této oblasti vyvinuto značné úsilí, které bude třeba posoudit před rozhodnutím přidělit větší objem zdrojů;

28.

v této souvislosti připomíná, že politika soudržnosti nesmí sloužit pouze strategii Evropa 2020 a národním programům reforem, jelikož ve Smlouvě jsou stanoveny její vlastní cíle, jimiž je snížení hospodářských, sociálních a územních rozdílů mezi regiony Evropské unie. Politika soudržnosti tedy musí vycházet ze stavu územních celků, jejich potřeb a rozvojového potenciálu;

29.

podporuje obecnou zásadu unijní nabídky rozsáhlých tematických priorit, která by nahradila současný systém zaměření strukturálních fondů na kategorie výdajů, které jsou stanoveny restriktivním způsobem. Nesouhlasí však s přílišným omezením počtu těchto priorit, které je možné zvolit v rámci nových národních smluv o partnerství pro rozvoj a investice a operačních programů, aby byla místním a regionálním orgánům ponechána dostatečná volnost při uzpůsobování cílů strategie Evropa 2020 danému územnímu celku;

30.

je přesvědčen, že Evropská komise nemá právo učinit povinné některé z těchto priorit, které budou muset být stanoveny na regionální úrovni na základě analýzy daného územního celku zohledňující jeho silné a slabé stránky. Rovněž nepovažuje za vhodné prosadit soustředění všech strukturálních fondů pouze na tematické priority, které regiony budou muset zvolit z nabídky Unie. Toto ustanovení by bylo v rozporu se samou zásadou integrovaného přístupu, která předpokládá, že strategie rozvoje je založena na investicích do různých odvětví;

31.

žádá proto Evropskou komisi, aby seznam tematických priorit, který by mohl být uveden v budoucích předpisech pro politiku soudržnosti, nebyl příliš omezený, a to nejen z důvodu zohlednění územní, hospodářské a sociální rozmanitosti všech regionů, ale také za účelem překročení cílů strategie Evropa 2020 v oblasti sociální a územní soudržnosti;

32.

souhlasí se zásadou větší flexibility v sestavování operačních programů, aby bylo možné působit na různých úrovních územního celku (na subregionální a regionální úrovni, na úrovni několika regionů a na makroregionální úrovni) v souladu se specifiky daného územního celku a funkčních prostor, jako jsou povodí, horské oblasti, souostroví atd. Toto působení však bude muset vycházet ze společné vůle územních subjektů a zejména místních a regionálních orgánů ke spolupráci v rámci skutečného územního projektu, aniž by byl zpochybněn význam regionální úrovně;

33.

přeje si, aby v rámci cíle územní soudržnosti vznikla nová struktura politiky soudržnosti, jejíž součástí by bylo určení prioritní územní osy v unijní nabídce jako doplňku tematických priorit strategie Evropa 2020, tak aby územní soudržnost mohla zaručit vyvážený územní rozvoj v zájmu provázanosti regionů a celkové koherence politik. Kromě toho podporuje návrh Evropské komise důkladně zohlednit regiony s územními specifiky  (7);

34.

zdůrazňuje, že i nadále by měla být věnována zvláštní pozornost nejvzdálenějším regionům vzhledem ke specifickému statutu, který je jim přiznán v článku 349 Lisabonské smlouvy. Připomíná, že je nezbytné stanovit finanční ustanovení pro tyto regiony za účelem kompenzace řady překážek, jako je odlehlost, ostrovní charakter, malá rozloha, problematický reliéf a podnebí a také hospodářská závislost na několika málo produktech. Tato kompenzace se zdá nezbytná k tomu, aby byl usnadněn přístup nejvzdálenějších regionů na vnitřní trh za stejných podmínek jako pro ostatní evropské regiony;

35.

schvaluje lepší zohlednění městského rozměru v rámci politiky soudržnosti prostřednictvím většího zapojení měst a aglomerací do všech etap koncipování politiky soudržnosti: národních programů reforem, smluv o partnerství pro rozvoj a investice a do operačních programů. V této souvislosti si přeje, aby byl v operačních programech odpovídajícím způsobem zohledněn městský rozměr, a znovu se zasazuje o upřednostnění přístupu integrovaného městského rozvoje. Připomíná, že městské oblasti se velmi často vyznačují závažnými hospodářskými, sociálními a územními nerovnostmi, jež je třeba odpovídajícím způsobem řešit. Tento přístup integrovaného městského rozvoje bude muset vycházet z činnosti prováděné v rámci Lipské charty, jejímž účelem je vyzkoušet nový společný soubor kritérií pro udržitelné evropské město. Města je též třeba vnímat jako póly růstu a rozvoje celých regionů;

36.

podporuje návrh Evropské komise, jehož cílem je udělit místním a/nebo regionálním voleným zástupcům důležitější úlohu v přípravě a provádění strategií městského rozvoje v rámci operačních programů. Tato angažovanost a přijmutí větší odpovědnosti ze strany místních a regionálních orgánů musí být provázena systematičtějším přidělováním globálních grantů příslušným městům, aglomeracím a regionům. Výbor regionů se vyslovuje se pro zachování městského rozměru v evropské politice soudržnosti. Města mohou být důležitým motorem růstu a inovací. Zintenzivnění vztahů mezi městy a venkovem může navíc obzvlášť podpořit hospodářskou, sociální a územní soudržnost EU a zároveň přispět k uskutečnění strategie Evropa 2020. Pro splnění této funkce jsou i do budoucna zapotřebí opatření na sociální a hospodářskou stabilizaci měst a na udržitelný rozvoj měst a znevýhodněných městských oblastí. Tato opatření by měla být naplánována a uskutečněna v rámci regionálních operačních programů;

37.

lituje, že ve sdělení není žádný odkaz na venkovský rozměr, ačkoliv venkovské a příměstské územní celky tvoří podle zvolených definic přes 80 % území Unie. Žádá Evropskou komisi, aby věnovala zvláštní pozornost vazbě mezi různými typy obcí – městskými (velká a malá města) a venkovskými oblastmi. Tato vazba tvoří základní složku integrované politiky regionálního rozvoje. Rovněž si přeje, aby byl venkovský rozměr náležitě zohledněn v rámci budoucí politiky soudržnosti a působení EFRR, ESF a EZFRV bylo lépe sladěno a dospělo se k jejich větší součinnosti prostřednictvím společného strategického rámce i na úrovni operačních programů. Navrhuje též přepracovat současný program URBACT na program s názvem RURBACT (8), který by umožnil podpořit výměnu osvědčených postupů a zřízení sítí zaměřených na městskou a venkovskou problematiku a sladění těchto dvou rozměrů;

38.

podporuje tedy určení územního zaměření v operačních programech, které by umožnilo financovat projekty v rámci územních postupů na nižší než regionální úrovni. Nová koncepce místního rozvoje se musí stát globálním strategickým rámcem pro subregionální rozvoj všech dotčených oblastí, ať už městských, venkovských nebo smíšených, a musí být začleněna do regionálních programů;

39.

lituje, že pátá zpráva o soudržnosti dostatečně neklade důraz na tendenční zhoršení některých subregionálních nerovností. Tyto nerovnosti se vyznačují jevy, jako je územní segregace, což způsobuje vznik ghett i trvalé upadání některých vzdálených oblastí. Jednoznačné zdůraznění těchto subregionálních nerovností prostřednictvím vhodných statistických údajů a přijetí opatření zaměřených na jejich snížení by přispělo k lepšímu zohlednění cíle územní soudržnosti na místní úrovni, ovšem pouze za předpokladu, pokud by vše bylo řízeno na regionální úrovni;

40.

souhlasí s tím, že je nezbytné věnovat větší pozornost iniciativám pro místní rozvoj, které bude třeba podporovat prostřednictvím systematičtějšího spolufinancování Unií. Část operačního programu by v příslušných případech měla být zaměřena na iniciativy pro místní rozvoj (např. partnerství atd.). Může se jednat o výzvy k předkládání projektů pro jeden či více regionů (9), jejichž cílem je motivovat veřejné subjekty (volené zástupce místních orgánů nebo zástupce státních institucí atd.) a soukromé subjekty (podniky, obchodní komory, sociální podniky, družstva, sdružení atd.) k tomu, aby vypracovaly a prováděly strategii místního rozvoje založenou na integrovaném přístupu. (10) Iniciativy zaměřené na místní rozvoj mohou značně přispět k institucionálnímu rozvoji na úrovni místních orgánů, pokud budou tyto orgány podporovány finančně včetně programů technické pomoci;

41.

je toho názoru, že cíl územní soudržnosti se vztahuje na všechny politiky Unie a musí být založen na slaďování odvětvových politik s politikou soudržnosti a zároveň na lepším zohlednění územního dopadu všech politik Unie při jejich přípravě. V této souvislosti lituje, že Evropská komise doposud nezareagovala na jeho žádost o předložení bílé knihy o územní soudržnosti (11);

42.

lituje, že v páté zprávě o soudržnosti není odkaz na služby obecného zájmu, ačkoli zásadní vazba mezi jejich činností a územní soudržností je výslovně uznána v článku 14 SFEU a v protokolu 26 připojeném k Lisabonské smlouvě. Znovu tedy žádá o to, aby územní dopad politik Unie na služby obecného zájmu byl předmětem hodnocení ex ante a ex post;

43.

podporuje vypracování společného strategického rámce, který by zahrnoval Fond soudržnosti, Evropský fond pro regionální rozvoj, Evropský sociální fond, Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova a Evropský rybářský fond. Přeje si však, aby tento strategický rámec byl definován společně s Radou a Evropským parlamentem a v partnerství s Výborem regionů. Tento společný strategický rámec musí dbát na upřesnění jednotlivých oblastí činnosti a tedy příslušných úloh a vazeb mezi těmito fondy EU v regionech Evropské unie, jakož i s dalšími fondy EU se zřetelným územním rozměrem a blízkým vztahem ke strukturálním fondům, jako jsou např. prostředky transevropských sítí nebo případné budoucí fondy pro oblast životního prostředí a klimatu;

44.

je přesvědčen, že stávající makroregionální strategie mohou působit jako „strategické referenční rámce v makroregionálním měřítku“. Regionální strategie stanovené v rámci operačních programů (vycházejících ze tří cílů politiky soudržnosti) se budou moci inspirovat prioritními směry těchto makroregionálních strategií;

45.

žádá Evropskou komisi, aby upřesnila obsah a specifické podmínky pro „smlouvy o partnerství pro rozvoj a investice“, které budou vyjednány mezi Evropskou komisí a členskými státy. Poukazuje na nutnost uvést do praxe zásady partnerství a víceúrovňové správy, a navrhuje tedy, aby se místní a regionální orgány povinně podílely na vypracovávání, vyjednávání a provádění těchto smluv, jelikož jsou přímo zapojeny do operačních programů, které tyto smlouvy plánují. Místní a regionální orgány musí být součástí rozhodování na úrovni národních smluv o tematických prioritách a finančních závazcích, které by se měly vztahovat na operační programy, na nichž se tyto orgány podílejí;

46.

navrhuje, aby „smlouvy o partnerství pro rozvoj a investice“ i „územní pakty pro provádění strategie Evropa 2020“ zavedly pro každý členský stát systém víceúrovňové správy zapojující různé územní úrovně (unijní, národní, regionální a místní) do posíleného partnerství s místními a regionálními orgány. Žádá, aby místní a regionální orgány (jakožto spolufinancovatelé a/nebo spolusprávci veřejných služeb) podepsaly tyto územní pakty (12) a plně se podílely na jejich vypracování, vyjednávání, provádění a monitorování. Stejně jako společný strategický rámec budou tyto územní pakty muset zahrnovat Fond soudržnosti, EFRR, EFS, EZFRV a Evropský rybářský fond a zajistit soulad s národními programy reforem tím, že usnadní jejich provádění v daném územním celku;

47.

vítá vytvoření operačních programů jako hlavního nástroje provádění politiky soudržnosti, jak je tomu nyní. V této souvislosti připomíná, že Evropská komise bude muset dbát na to, aby se místní a regionální orgány plně podílely na vypracování, vyjednávání a provádění těchto programů;

48.

souhlasí s vypracováním výročních zpráv o provádění, které poskytnou informace o plnění cílů během celého programového období, jak je tomu v současnosti. Podle jeho názoru však není relevantní zavést nový požadavek na průběžné hodnocení těchto programů po formálním doložení určité části finančních prostředků Evropské komisi;

49.

podporuje návrh Evropské komise, jehož účelem je pravidelně pořádat politické diskuse v různých kompetentních útvarech institucí Evropské unie. V této souvislosti je k dispozici Evropské komisi při pořádání diskusí s jeho členy při příležitosti plenárních zasedání nebo schůzí komise COTER;

50.

souhlasí s Evropskou komisí v tom, že je zásadní, aby se ministři pověření politikou soudržnosti pravidelně scházeli v rámci oficiálního složení Rady  (13), aby mohli projednat stav pokroku plánování a posoudit výsledky v porovnání s plněnými cíli;

51.

je toho názoru, že efektivní provádění strategie Evropa 2020 vyžaduje, aby do něho byli prostřednictvím víceúrovňového systému řízení zahrnuti různí zainteresovaní činitelé na úrovni EU a na národní, regionální a místní úrovni. V této souvislosti připomíná nezbytnost vytvoření územních paktů, které by umožnily bezprostřednější zapojení místních a regionálních orgánů;

52.

připomíná důležitost přísnějších a podrobnějších kritérií umožňujících uplatňování zásady partnerství s místními a regionálními orgány při sestavování, vyjednávání a provádění strategických unijních a národních cílů a operačních programů. Vítá skutečnost, že hodnocení uskutečněné Evropskou komisí ukazuje, že zapojení místních a regionálních orgánů a socioekonomických subjektů z daného územního celku má rozhodující význam pro úspěšnost politiky soudržnosti;

53.

důrazně vybízí místní a regionální orgány k zajištění co nejvyšší efektivity jejich administrativních a institucionálních kapacit a zároveň k zabezpečení příslušných finančních a lidských zdrojů způsobilých ke zvládnutí složitých projektů financovaných z fondů EU, zejména pokud se jedná o administrativní zátěž a byrokracii. Zdůrazňuje potřebu zajistit odpovídající míru financování k tomu, aby se místní a regionální orgány skutečně mohly zúčastnit velkých projektů financovaných ze strukturálních fondů;

54.

rozhodně nesouhlasí s ustanoveními o tzv. vnější makroekonomické podmíněnosti, tj. o odebrání strukturálních fondů dostupných regionům a městům z důvodu chyb a nedostatků jejich národních vlád nebo v případě, že jejich národní vlády nerespektují Pakt o stabilitě a růstu. Při uplatňování finančních sankcí nebo pobídek souvisejících s Paktem o stabilitě a růstu, jež mají zajistit respektování makroekonomických podmínek, hrozí, že budou penalizovány především místní a regionální orgány, i když nenesou odpovědnost za nedodržování příslušných povinností členskými státy (14);

55.

podporuje zřízení (interní) podmíněnosti, jejímž cílem je zvýšení efektivity politiky soudržnosti. Taková podmíněnost by měla úzce navazovat na tematické priority politiky soudržnosti a neměla by se pokoušet navazovat na širší strukturální reformy vzdáleně související s prováděním této politiky. Měla by se zaměřit na ty strukturální a institucionální podmínky, které jsou zapotřebí k zajištění co nejlepšího využití prostředků vyčleněných na soudržnost. Měla by být jednoduchá, vymahatelná, proporcionální a ověřená ex-ante;

56.

podporuje zachování spolufinancování Evropskou unií, které zajišťuje odpovědnost za provádění politiky přímo v místě. Stejně jako v současném období musí být výše spolufinancování Unií přizpůsobována cílům v závislosti na úrovni rozvoje jednotlivých regionů. Je však proti jakémukoliv snížení výše spolufinancování, jež nesmí sloužit jako proměnná při úpravách v případě rozpočtových omezení na základě interinstitucionální dohody pro příští finanční výhled. Kromě toho se pozastavuje nad Komisí navrženým přizpůsobováním výše spolufinancování podle přidané hodnoty EU, druhů opatření a příjemců. Takové přizpůsobování by mohlo vést ke složitým postupům, u nichž může dojít k omylům, a ke zkomplikování práce orgánů zodpovědných za řízení. Připomíná také, že výše spolufinancování podle zaměření musí být stanovena pro každý operační program, aby odpovídala definovaným prioritním cílům;

57.

nesouhlasí s návrhem vytvořit výkonnostní prémii vycházející z cílů strategie Evropa 2020, u níž by mohlo být složité stanovit objektivní kritéria pro přidělování. Tato výkonnostní prémie by mohla zvýhodnit nejvýkonnější regiony, aniž by vzala v potaz úsilí vynaložené některými regiony, které nemají příznivé územní, hospodářské a sociální podmínky, a aniž by vzala v potaz povahu některých, zejména složitých integrovaných řešení, jež vyžadují dlouhodobou přípravu. Výkonnostní prémie by také mohla znamenat, že si členské státy stanoví málo ambiciózní cíle. Dále je toho názoru, že vytvoření výkonnostní prémie, ať již na úrovni EU či na národní úrovni, nezaručuje vyšší efektivitu investic. Mohl by však podpořit vytvoření flexibilní prémie (jež by se neřídila výkonnostními kritérii) vycházející z automaticky zrušených závazků během programového období a sloužící:

58.

souhlasí s nezbytností vytvořit nové (tzv. interní) formy finanční podmíněnosti vázané na výsledky a současně pro zabezpečení koherentního zavedení systému strukturální podmíněnosti považuje za nezbytné, aby byla stanovena kritéria – obecná, spravedlivá, přiměřená a založená na principu rovnosti zacházení –, na jejichž základě bude možné jasně určit, zda byla daná podmínka splněna. Kvantifikované cíle mají sloužit ke strategickému řízení programů, aniž by tím vznikaly neúměrné vícenáklady. Tyto cíle, definované pomocí omezeného počtu ukazatelů provádění a výsledků, umožňují měřit pokrok oproti výchozí situaci a dosahování cílů při provádění priorit. Nesmí tedy vést k sankcím, pokud nedojde k plnému dosažení očekávaných výsledků. Jak již poukázali ministři pověření politikou soudržnosti, kteří se sešli ve dnech 22. a 23. listopadu 2010 v Lutychu, v současnosti platí vysoká podmíněnost, jejíž účinnost byla prokázána. Jde zejména o pravidlo automatického zrušení závazku, pravidlo uzávěrky, schvalování systémů kontroly a auditu, zásadu adicionality a zásadu spolufinancování atd. Tato interní podmíněnost tudíž může být zachována a vylepšena;

59.

připomíná, že prostředky, jimiž přispěly místní a regionální orgány v souladu se zásadou spolufinancování, zcela opravňují Výbor regionů k tomu, aby se spolu s členskými státy a Evropským parlamentem podílel na konstruktivním dialogu požadovaném Evropskou komisí s cílem propracovat různé druhy podmíněnosti stanovené v páté zprávě o soudržnosti v rámci pracovní skupiny pro podmíněnost;

60.

podporuje návrh Evropské komise soustředit se více na výsledky prostřednictvím jasných a měřitelných cílů a ukazatelů výsledků stanovených v rané fázi podle specifických cílů jednotlivých regionů. Nicméně varuje před pokusem Komise hodnotit výsledky pouze na základě pokroků zaznamenaných při plnění cílů strategie Evropa 2020. V této souvislosti připomíná, že programové období 2007–2013 již přineslo pokrok v této oblasti zavedením hodnocení ex ante, in itinere a ex post, jež bude třeba nejprve posoudit, než se v něm bude pokračovat;

61.

podporuje používání omezeného počtu společných ukazatelů souvisejících s cíli hospodářské, sociální a územní soudržnosti a strategie Evropa 2020, které by Evropské komisi umožnily provádět celkové a průběžné hodnocení během celého programového období. Většina ukazatelů musí být nicméně stanovena na regionální úrovni s přihlédnutím k územním specifikům jednotlivých regionů a k definovaným prioritám a musí odrážet potřebnost daného řešení pro územní rozvoj;

62.

podporuje využívání nástrojů finančního inženýrství pro umocnění pákového efektu prostředků z unijních fondů. Nicméně lituje, že Komise používá při stanovení práva na pomoc tematická omezení, a považuje za nezbytné nechat na členských státech, aby rozhodly, na jaké úrovni (národní, regionální) budou finanční nástroje využity nejúčinněji. Využívání těchto nástrojů však musí být zjednodušeno a jasně popsáno s cílem:

63.

pozastavuje se nad návrhem Evropské komise poskytovat finanční podporu firmám hlavně prostřednictvím nástrojů finančního inženýrství a používat granty ke spolufinancování oblastí, které vyžadují cílenou podporu (inovace, investice do životního prostředí atd.). Podpora firmám v rámci politiky soudržnosti nesmí být uskutečňována výhradně prostřednictvím finančního inženýrství, jež neodstraňuje potřebu grantů, protože ne všechny aktivity lze financovat pomocí půjček. Ani všechny subjekty nejsou schopny provozovat projekty financované půjčkami. Krize ukázala, že v období recese nejsou nástroje založené na trhu funkční. Je na místních a regionálních orgánech, aby zvolily nejvhodnější druh podpory podle hospodářské a podnikatelské struktury daného regionu a se zohledněním politiky hospodářské soutěže a především regionální podpory;

64.

je proti jakékoliv podstatné změně stávajícího systému řízení strukturálních fondů, jakou navrhuje Evropská komise v rámci přepracování finančního nařízení. Vyzývá tudíž Evropskou komisi k zachování stávajícího systému, který již začíná přinášet výsledky v podobě snížení počtu chyb a omylů a který bude třeba příslušně vylepšit a zjednodušit;

65.

upozorňuje na to, že účinnost a zlepšení výsledků politiky soudržnosti předpokládá nalezení rovnováhy mezi jednoduchostí a účinností postupů a finančního řízení tak, aby byla politika soudržnosti přístupnější a transparentnější. Uznání plných pravomocí regionů v oblasti správy a kontroly regionálních operačních programů by bylo součástí této rovnováhy. Výbor regionů by měl mít možnost navrhnout řešení, jak dále zjednodušit pravidla pro využívání prostředků orgány zodpovědné za řízení a pro získávání finančních prostředků příjemci. Vyzývá také Evropskou komisi, aby pokračovala ve svých úvahách směřujících ke zjednodušení, a to zejména s cílem zkrátit lhůty pro vyplácení prostředků příjemcům;

66.

vybízí Evropskou komisi, aby používala zjednodušené metody vyplácení prostředků příjemcům prostřednictvím paušalizace nákladů, a to jak u EFRR, tak u ESF. Vyzývá členské státy k podpoře místních a regionálních orgánů, aby bylo možné rychle provést tato ustanovení, která navíc přispějí k intenzivnějšímu zaměření programů na očekávané výsledky;

67.

uvítal by přezkum postupů souvisejících s programy územní spolupráce se záměrem vytvořit taková společná pravidla pro všechny programy, aby mohly být vnitrostátně uznávané auditorské postupy použity i na partnery, a aby tak odpadla nutnost ověřovat audity z jiných členských států hlavními partnery;

68.

varuje Evropskou komisi před realizací jejího návrhu zavést prohlášení o věrohodnosti sjednaná mezi orgány zodpovědné za řízení a Účetním dvorem. Takový návrh nesmí ztížit práci místních a regionálních orgánů, pokud jde o pravidla pro kontrolu a audit, a zbavit Evropskou komisi odpovědnosti za výklad a podporu v této oblasti;

69.

zdůrazňuje, že finanční kontrola a auditorské postupy musí jasně vycházet z dodržování právních předpisů a měly by být přiměřené, a zásadně odmítá „plíživou regulaci“, kdy se orgánům zodpovědným za řízení „doporučuje“ vytvoření určitých plánů hodnocení, přičemž taková povinnost neexistuje, a kdy standardní seznamy používané auditory, které zjednává Výbor pro koordinaci fondů, obsahují položky, jež nejsou uvedeny ani v právních předpisech EU, ani je nevyžadují předpisy vnitrostátní;

70.

vítá návrh Evropské komise neuplatňovat pro první rok programu pravidlo automatického zrušení závazku, a vyslovuje se pro to, aby se tento první rok vykazoval až při uzávěrce operačního programu. Takové ustanovení umožní dohnat zpoždění, k němuž došlo na začátku programového období. Evropská komise a členské státy však budou muset dbát na to, aby byly operační programy přijímány v co nejranější fázi a aby se tak snížilo riziko zpoždění na začátku programového období;

71.

vyjadřuje politování nad tím, že Evropská komise nenavrhuje žádné zjednodušení ohledně projektů vytvářejících příjmy, neboť složitost výpočtu u těchto projektů se zdá být kontraproduktivní a odrazuje potenciální realizátory projektů. Dále Evropskou komisi vyzývá k tomu, aby zjednodušila a zrychlila systém schvalování velkých projektů;

72.

podporuje sjednocení pravidel způsobilosti výdajů pro všechny oblasti politiky, finanční nástroje a fondy pomocí podrobných ustanovení obsažených ve společném strategickém rámci a prováděním právních předpisů přímo na něj navazujících, s cílem zjednodušit postupy provádění a snížit riziko omylů. Bude však třeba přísně dbát na plné zapojení místních a regionálních orgánů do určování těchto pravidel způsobilosti ve spolupráci s členskými státy, aby byl zaručen správný společný výklad a provádění nařízení EU na národní a regionální úrovni.