11.1.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 9/14

—

je přesvědčen, že inteligentní regulace by měla přinést snížení byrokracie a administrativní zátěže, a to nejen občanům a zainteresovaným stranám, ale rovněž místním a regionálním orgánům; naopak odmítá výhradně kvantitativní přístup regulace;

—

zaznamenává častější odkazy na místní a regionální rozměr inteligentní regulace a na související činnosti a schopnosti VR jako uznání úlohy, jakou evropské místní orgány a regiony hrají v tvorbě politiky EU a provádění právních předpisů;

—

vyzývá Evropskou komisi a ostatní orgány EU k tomu, aby věnovaly větší pozornost orgánům místní a regionální správy při navrhování právních předpisů, posuzování jejich dopadu či hledání způsobů provádění politik a cílů EU;

—

domnívá se, že vedle unijního cíle územní soudržnosti (článek 3 SEU) si jak horizontální doložky Lisabonské smlouvy o sociálních (článek 9 SFEU) a environmentálních (článek 11 SFEU) požadavcích, tak trojí zaměření strategie Evropa 2020 žádají posouzení dopadu, jež budou vyváženým způsobem analyzovat dopady regulace z hospodářského, sociálního a environmentálního hlediska;

—

vyjadřuje svou připravenost pomáhat orgánům EU v tomto úsilí, pokud budou zapotřebí údaje od místních a regionálních orgánů, s odvoláním na své omezené zdroje a hlavní poslání;

—

domnívá se, že by měl existovat společný přístup institucí EU k hodnocení dopadů, a že VR by měl být zapojen do tvorby jakéhokoliv takového přístupu;

—

podporuje plány na přezkum dohody o spolupráci mezi VR a Evropskou komisí, jenž by zohlednil interinstitucionální změny zavedené Lisabonskou smlouvou, nezbytnost provádění víceúrovňové správy a vývoje politické úlohy VR a zavedení opatření ke zlepšení a rozvoji spolupráce v oblasti posuzování dopadů a k vytvoření mechanismu, jenž by VR umožnil přispívat k výroční zprávě o zlepšení tvorby právních předpisů.

Zpravodaj

Lord Graham TOPE (UK/ALDE), člen zastupitelstva londýnské městské části Sutton

Odkazy

Sdělení Komise – Inteligentní regulace v Evropské unii KOM(2010) 543 v konečném znění

Zpráva Komise o subsidiaritě a proporcionalitě (17. zpráva o zlepšení tvorby právních předpisů za rok 2009)

KOM(2010) 547 v konečném znění

1.

vítá koncept inteligentní regulace, jenž potvrzuje a rozvádí myšlenku cyklu tvorby politiky EU, kdy jsou právní předpisy neustále přezkoumávány a přizpůsobovány novým výzvám a okolnostem na základě důkladného hodnocení a konkrétní zkušenosti s prováděním;

2.

je přesvědčen, že inteligentní regulace by měla přinést snížení byrokracie a administrativní zátěže, a to nejen občanům a zainteresovaným stranám, ale rovněž místním a regionálním orgánům; naopak odmítá výhradně kvantitativní přístup regulace, neboť politické priority nemohou být podřízeny úvahám zohledňujícím celkové množství právních předpisů. Proto vyzývá, aby posouzení dopadu zahrnovalo také úvahu o nákladech vznikajících při neexistenci evropských právních předpisů;

3.

lituje, že se nástroje inteligentní regulace zřejmě netýkají aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů („komitologie“). Ohledně těchto postupů nepanuje dostatečně jasný přehled nebo transparentnost;

4.

zaznamenává častější odkazy na místní a regionální rozměr inteligentní regulace a na související činnosti a schopnosti VR jako uznání úlohy, jakou evropské místní orgány a regiony hrají v tvorbě politiky EU a provádění právních předpisů;

5.

připomíná, že VR vyjádřil ve většině svých stanovisek obavy ohledně úrovně konzultací nebo zapojení místních a regionálních orgánů do přípravy iniciativ EU. Stanoviska opakovaně vyzývají k většímu zapojení místních a regionálních orgánů do přípravy nových politik a právních předpisů, do hodnocení jejich možného dopadu a do jejich provádění;

6.

vyzývá Evropskou komisi a ostatní orgány EU k tomu, aby věnovaly větší pozornost orgánům místní a regionální správy při navrhování právních předpisů, posuzování jejich dopadu či hledání způsobů provádění politik a cílů EU;

7.

vítá proto záměr přezkoumat stávající postupy konzultací a prodloužit dobu pro odpověď;

8.

domnívá se, že výsledky konzultací by měly být zveřejňovány a analyzovány, např. jak byly připomínky zohledněny při vytváření nebo pozměňování návrhu, které informace zohledněny nebyly apod.;

9.

opakuje svou obavu, že otevřené konzultace zvýhodňují dobře organizované a z hlediska zdrojů dobře zajištěné respondenty a zvláštní menšinové menšiny. Nadále proto přikládá vysokou hodnotu odpovědím zájmových svazů místních a regionálních orgánů, jakož i dalším odpovědím;

10.

zaznamenává činnost Skupiny na vysoké úrovni pro snižování administrativní zátěže (tzv. „Stoiberovy skupiny“);

11.

opakuje své znepokojení nad tím, že se tato skupina i Evropská komise zaměřují téměř výlučně na přímou zátěž, kterou pro malé podniky představují právní předpisy EU. Uznává sice, že představují významnou překážku hospodářského růstu a znovu připomíná, že komplikované informační povinnosti vnitrostátních, regionálních a místních orgánů se nakonec promítají do administrativní zátěže občanů a podniků na vnitrostátní nebo nižší úrovni, domnívá se však, že je nezbytné se zabývat rovněž zátěží místních a regionálních orgánů a snižovat ji;

12.

vítá současnou iniciativu identifikace osvědčených postupů provádění nových právních předpisů méně zatěžujícím způsobem a připomíná aktivní příspěvek VR ke shromažďování příslušných místních a regionálních osvědčených postupů v podobě zvláštní zprávy a vyslání stálého pozorovatele do Stoiberovy skupiny, avšak zdůrazňuje, že EU by se měla soustředit v první řadě na prevenci vzniku nadměrné administrativní zátěže;

13.

bere na vědomí zprávu Evropské komise o subsidiaritě a proporcionalitě za rok 2010 (18. zprávu o zlepšení právních předpisů) a uznává zprávu jako znamení toho, že Evropská komise bere v úvahu analýzu subsidiarity vypracovanou Výborem;

14.

připomíná, že z Lisabonské smlouvy vyplývá, že každý návrh legislativního aktu EU musí obsahovat posouzení potenciálního dopadu, a to i s ohledem na místní a regionální úroveň;

15.

znovu zdůrazňuje význam posouzení dopadu ex ante a hodnocení ex post při tvorbě politik a právních předpisů a vítá posílenou úlohu hodnocení ex post;

16.

uznává, že součástí úsilí o zjednodušení a zlepšení evropských právních předpisů je dosažení rovnováhy mezi prováděním posouzení dopadu ex ante a hodnocení dopadu ex post a současným zaručením, že tyto analýzy nezpůsobí různým správním úrovním dodatečnou administrativní zátěž;

17.

bere na vědomí výroční zprávu výboru pro hodnocení dopadů za rok 2010. Je přesvědčen, že výbor pro hodnocení dopadů má významnou úlohu, že by mu však prospěla větší nezávislost na Evropské komisi;

18.

domnívá se, že zpráva ukazuje, že proces posuzování dopadů a úloha výboru pro hodnocení dopadů vyvolávají a podporují bližší monitorování zásady subsidiarity jménem služeb Evropské komise. Jasný náznak toho se objevuje tam, kde zpráva mluví o případech, kdy údaje získané v procesu posuzování dopadů vedly ke změně názoru generálního ředitelství Komise ohledně nezbytnosti a možné přidané hodnoty právního předpisu;

19.

konstatuje, že zpráva výboru pro hodnocení dopadů odhaluje tendenci provádět a zveřejňovat posuzování dopadu konečných návrhů právních předpisů, narozdíl od sdělení týkajících se politik v časném stadiu. Vyzývá, aby byly politické aktivity s velkým rozsahem a s vysoce účinným dopadem doprovázeny posouzením dopadu v časném stadiu, zejména pokud je cílem takových návrhů informovat rozhodující politické činitele o rozsahu konkrétních možností politiky v pozdějším stadiu;

20.

poznamenává, že zpráva výboru pro hodnocení dopadů hovoří o nutnosti začlenit posuzování sociálních dopadů a administrativních nákladů do posuzování dopadů připravovaných jednotlivými generálními ředitelstvími, nijak se však nezmiňuje o posuzování konkrétních územních dopadů a o možné úloze VR při podpoře Evropské komise v procesu posuzování dopadů. Vyzývá Evropskou komisi, aby se tím zabývala, a aby výbor pro hodnocení dopadů ve své zprávě za rok 2011 informoval o učiněném pokroku;

21.

považuje za žádoucí, aby bylo GŘ pro regionální politiku plně zapojeno do posuzování dopadu, neboť se jedná o generální ředitelství, jež je nejvíce spjato s územním rozměrem;

22.

domnívá se, že vedle unijního cíle územní soudržnosti (článek 3 SEU) si jak horizontální doložky Lisabonské smlouvy o sociálních (článek 9 SFEU) a environmentálních (článek 11 SFEU) požadavcích, tak trojí zaměření strategie Evropa 2020 žádají posouzení dopadu, jež budou vyváženým způsobem analyzovat dopady regulace z hospodářského, sociálního a environmentálního hlediska;

23.

domnívá se, že kvalitní posouzení dopadu a monitorování používání právních předpisů si žádají čas a vyčlenění lidských zdrojů dostačujících pro zajištění odbornosti a celkové vize;

24.

má výhrady k tendenci zadávat vypracování posouzení dopadu „nezávislým“ orgánům, tj. přenášet tento úkol na vybrané konzultační kanceláře nebo na komise ad hoc. Je nejisté, zda takováto externalizace skutečně povede k větší transparentnosti a nezávislosti. Dochází tím také k popírání úkolu Komise, který spočívá v reprezentování obecného zájmu Unie. Kromě toho hrozí, že by tento přístup upřednostňoval ty, kteří disponují dostatečnými prostředky, aby mohli vypracovat takováto posouzení, na úkor místních a regionálních orgánů, nevládních organizací a zástupců občanské společnosti nebo zaměstnanců s mnohem skromnějšími prostředky;

25.

vyjadřuje svou připravenost pomáhat orgánům EU v tomto úsilí, pokud budou zapotřebí údaje od místních a regionálních orgánů, s odvoláním na své omezené zdroje a hlavní poslání;

26.

připomíná, že dopad nových právních předpisů EU na místní a regionální orgány se může odvíjet stejnou měrou ze změn provedených Evropských parlamentem a Radou jako z původního návrhu Evropské komise. Vyzývá oba prvně jmenované orgány, aby v průběhu legislativního procesu také věnovaly větší pozornost územnímu dopadu svých rozhodnutí, a nabízí za tímto účelem své zkušenosti. Je přesvědčen, že by měly být prozkoumány konkrétní možnosti takové spolupráce VR s Evropským parlamentem a Radou v oblasti posuzování dopadů, dohledu nad dodržováním zásady subsidiarity a provádění právních předpisů EU (a to předem i následně);

27.

vyzývá své vlastní zpravodaje, aby zohledňovali dopad svých doporučení na finanční a administrativní zátěž, stejně jako dopad na životní prostředí, sociální strukturu, na malé a střední podniky a na občanskou společnost;

28.

domnívá se, že by měl existovat společný přístup institucí EU k hodnocení dopadů, a že VR by měl být zapojen do tvorby jakéhokoliv takového přístupu;

29.

vítá skutečnost, že Evropská komise v rámci systému včasného varování zřízeného Lisabonskou smlouvou přikládá odpovídající váhu odůvodněným stanoviskům vnitrostátních parlamentů, přestože dosud nebyl splněn nezbytný limit pro „žluté karty“. Vzhledem ke své funkci a svým odpovědnostem v procesu monitorování subsidiarity VR od Evropské komise požaduje odůvodněná stanoviska zaslaná vnitrostátními parlamenty, včetně jejich překladů a odpovědi Komise na ně;

30.

podporuje plány na přezkum dohody o spolupráci mezi VR a Evropskou komisí, jenž by zohlednil interinstitucionální změny zavedené Lisabonskou smlouvou, nezbytnost provádění víceúrovňové správy a vývoje politické úlohy VR a zavedení opatření ke zlepšení a rozvoji spolupráce v oblasti posuzování dopadů a k vytvoření mechanismu, jenž by VR umožnil přispívat k výroční zprávě o zlepšení tvorby právních předpisů;

31.

zastává názor, že toto uskupení je velice cenným fórem na administrativní úrovni, jež umožňuje úředníkům členských států a evropských institucí včetně VR diskutovat o praktických otázkách evropské správy a vyměňovat si osvědčené postupy;

32.

lituje však, že maďarské ani polské předsednictví neuspořádají v roce 2011 žádnou schůzi všech členů, a vyzývá, aby byla v roce 2012 obnovena;

33.

připomíná, že Lisabonská smlouva výslovně hovoří o místní a regionální samosprávě a o místním a regionálním rozměru zásady subsidiarity, což znamená, že EU musí při navrhování a přijímání nových právních předpisů založených na sdílených pravomocích respektovat pravomoci místních a regionálních orgánů. Rovněž připomíná, že Lisabonská smlouva svěřila VR zásadní úlohu v oblasti subsidiarity, což znamená hájení nejen respektování pravomocí místních a regionálních orgánů, ale také podporu toho, že bude subsidiarita respektována s ohledem na všechny úrovně správy;

34.

znovu připomíná odhodlání VR spolupracovat s Evropskou komisí na začleňování víceúrovňové správy do hlavních evropských strategií a společných politik, zejména co se týče provádění strategie Evropa 2020;

35.

upozorňuje na Zprávu VR o subsidiaritě za rok 2010, jež byla přijata předsednictvem VR dne 4. března 2011, společně s tématy, jež budou tvořit součást pracovního programu Sítě pro monitorování subsidiarity. Zpráva označuje posilování monitorování subsidiarity a příspěvek k začleňování kultury subsidiarity do rozhodovacího procesu EU za klíčové priority VR;

36.

kladně hodnotí skutečnost, že žádné stanovisko nekonstatovalo přímé porušení zásady subsidiarity. Ukazuje to vážnost, s níž Evropská komise respektuje zásadu subsidiarity, a podtrhuje to hodnotu kontrolní úlohy VR;

37.

vítá rostoucí počet konzultací Sítě pro monitorování subsidiarity, jež má možnost poskytnout podrobné praktické komentáře z celého širokého spektra místních a regionálních orgánů. Žádá partnery Sítě pro monitorování subsidiarity, aby se více zapojili do činností a konzultací Sítě, a zvýšili tak reprezentativnost výsledků jejích poradních činností;

38.

uznává nezbytnost včasné, přesné a účinné transpozice právních předpisů EU a jejich správného provádění na všech úrovních správy v členských státech a je si vědom toho, že někdy může být nezbytné řízení pro porušení postupů coby postih nebo jako odrazující opatření, vyslovuje nicméně znepokojení, že se Evropská komise v rostoucí míře pokouší určovat, kdy a jak mají vlády členských států prosazovat dodržování ze strany místních a regionálních orgánů. S ohledem na zásadu subsidiarity by mělo být vynucování v pravomoci samotných národních vlád (a případně orgánů místní a regionální samosprávy), pokud bude zajištěno plnění celkových cílů právních předpisů EU.