2.4.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 104/44

—

lituje toho, že nový program pro rozdělování potravinových produktů nejchudším osobám nemohl být zahájen dříve;

—

věří, že nejistá hospodářská situace a zhoršení pracovních podmínek v mnoha členských státech způsobené hospodářskou krizí, zejména v regionech nejvíce postižených strukturální změnou, vyžaduje rychlá řešení ze strany institucí EU, které by měly vytvořit právní základ pro regulaci rozdělování potravinových produktů a jejích zdrojů na úrovni, jež odpovídá současným potřebám;

—

soudí, že potravinová pomoc nejchudším osobám by měla být i nadále zastřešena společnou zemědělskou politikou a měla by přispívat k plnění cílů SZP, co se týče zajišťování potravin pro jednotlivce;

—

je toho názoru, že je důležité, aby finanční příspěvek Unie k financování potravinové pomoci byl i nadále vysoký, jelikož se jedná o unijní politiku pro vyrovnávání sociálních a regionálních rozdílů, jež je přímo určená občanům EU;

—

zdůrazňuje důležitou úlohu místních a regionálních orgánů a organizací třetího sektoru v zajišťování pomoci osobám, které ji potřebují, v organizování konkrétních opatření pro rozdělování pomoci a informování o ní.

Zpravodaj

:

pan Ossi Martikainen (FI/ALDE), předseda rady obce Lapinlahti

Odkaz

:

Pozměněný návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1290/2005 a (ES) č. 1234/2007, pokud jde o rozdělování potravinových produktů nejchudším osobám v Unii

KOM(2010) 486 v konečném znění

1.

lituje toho, že nový program pro rozdělování potravinových produktů nejchudším osobám nemohl být zahájen dříve;

2.

přeje si upozornit instituce EU na závěry, které představil ve svých dřívějších stanoviscích k budoucnosti SZP po roce 2013 (CdR 127/2010), k sociálnímu vyloučení a chudobě (CdR 57/2008) a k nerovnostem v oblasti zdraví v EU (CdR 47/2010);

3.

věří, že přístup k potravinám a vhodné a pestré stravě jsou základními právy, jež musí být zaručeny všem jedincům bez ohledu na jejich sociální postavení;

4.

zaznamenává, že např. nezaměstnanost, sociální vyloučení, nízké příjmy nebo vyloučení z důvodu zdravotních problémů mohou vést k situaci, kdy lidé nemají dostatečně pestrou a zdravou stravu. To je třeba náležitě zohlednit spolu s článkem 168 Lisabonské smlouvy (ochrana zdraví při všech činnostech EU) při plánování budoucí potravinové pomoci EU a musí být rovněž zajištěno, že pomoc rozdělovaná v rámci tohoto programu je vysoce kvalitní;

5.

zaznamenává, že v roce 2008 využilo programu pro rozdělování potravinových produktů přes 13 milionů osob, a soudí, že tento program bude nadále jedním z klíčových prvků základní ochrany nejchudších osob v budoucnu;

6.

věří, že nejistá hospodářská situace a zhoršení pracovních podmínek v mnoha členských státech způsobené hospodářskou krizí, zejména v regionech nejvíce postižených strukturální změnou, vyžaduje rychlá řešení ze strany institucí EU, které by měly vytvořit právní základ pro regulaci rozdělování potravinových produktů a jejích zdrojů na úrovni, jež odpovídá současným potřebám;

7.

má za to, že opatření v kontextu hospodářské krize zaměřená na vyrovnání veřejných financí v členských státech a v jejich místních a regionálních ekonomikách mají zásadní význam. V některých případech by však tato opatření mohla vést k větší sociální nejistotě u nejchudších osob, a tak ke zvýšené potřebě potravinové pomoci. Proto by tento nástroj sociální soudržnosti měl být dále rozvíjen, mělo by se usilovat o zlepšení jeho účinnosti a učinit jej známější a přijatelnější;

8.

soudí, že potravinová pomoc nejchudším osobám by měla být i nadále zastřešena společnou zemědělskou politikou a měla by přispívat k plnění cílů SZP, co se týče zajišťování potravin pro jednotlivce;

9.

je toho názoru, že rozdělování potravinové pomoci nabývá v některých členských státech na významu jako důsledek vzrůstu spotřebitelských cen potravin, což je způsobeno narušením zemědělských trhů, vyššími výrobními náklady a koncentrací distribučních kanálů. Obchod a rozdělování nyní hrají větší úlohu při stanovování cen potravin, což se znepokojujícím způsobem odráží jak v příjmu zemědělců, tak ve vyšších cenách, jež platí spotřebitelé;

10.

věří, že při přezkumu společné zemědělské politiky by měl být uplatňován konzistentní a dlouhodobý přístup, aby změny v této politice nevedly k příliš rychlým strukturálním změnám, zvláště k situacím, kdy se malé zemědělské podniky dostanou do úpadku a jejich vlastníci se z výrobců potravin stanou potenciálními příjemci potravinové pomoci;

11.

domnívá se, že potravinová pomoc může rovněž přispívat ke zmírňování narušení na trzích se zemědělskými produkty a vyrovnávat cenové výkyvy. Potravinová pomoc musí být chápána jako část celku zahrnujícího společnou zemědělskou politiku a tržní politiku. Nesmí být však pojímána pouze jako nástroj spojený s intervenčním systémem. Potřeba pomoci pro nejchudší osoby nezávisí na budoucím intervenčním systému. VR vítá plány stanovené v pozměněném nařízení zaměřené na získávání stále většího objemu potravin kromě z intervenčních zásob i z trhu a neomezovat se na tržní nákupy pouze v případě dočasné nedostupnosti intervenčních zásob;

12.

věří, že zajištění rozmanitosti potravin poskytovaných v rámci programu potravinové pomoci je výzvou pro další roky: sortiment poskytovaných potravin by měl pokrývat všechny kategorie základních potravin produkovaných v EU;

13.

zdůrazňuje rovněž význam místních potravinových řetězců v poskytování potravinové pomoci, a to z klimatických a environmentálních důvodů. Řetězec od výroby po distribuci by měl být co nejkratší a měl by být účinně organizován;

14.

je přesvědčen, že pokud by při výběru potravinových produktů pro potravinovou pomoc byly zohledňovány místní a regionální potravinové kultury, byla by přijímaná pomoc také smysluplnější a přijatelnější;

15.

je toho názoru, že užší spolupráce mezi místními a regionálními orgány, regionálními výrobci a organizacemi poskytujícími pomoc při organizování potravinové pomoci by v budoucnu mohla napomoci zvýšit účinnost tohoto nástroje, učinit jej přijatelnější a lépe dosáhnout cíl vhodného přidělování pomoci;

16.

vítá skutečnost, že výběr potravinových produktů, které mají být přiděleny v rámci programu pomoci, bude i nadále úkolem členských států a třetí sektor bude dále plnit významnou úlohu při přidělování pomoci;

17.

upozorňuje na to, že při organizování místní pomoci je třeba se vyvarovat zbytečné byrokracie a správní náklady by měly být omezovány na minimum;

18.

vyzývá místní a regionální orgány, aby sladily nástroje vnitrostátní sociální politiky, které spadají do jejich pravomoci, s programem potravinové pomoci EU, aby pomoc byla spravedlivě přidělována těm, kteří ji potřebují, a byla logickou součástí celkové obživy nejchudších osob;

19.

je toho názoru, že je důležité, aby finanční příspěvek Unie k financování potravinové pomoci byl i nadále vysoký, jelikož se jedná o unijní politiku pro vyrovnávání sociálních a regionálních rozdílů, jež je přímo určená občanům EU;

20.

je přesvědčen, že je nutné posílit pravomoci udělené Komisi v oblasti potravinové pomoci, např. co se týče postupů pro nabídková řízení a obecně přidělování zdrojů a prováděcích, monitorovacích a kontrolních mechanismů, i když dojde k přechodu od financování činnosti pouze z rozpočtu EU ke spolufinancování. Cílem zjednodušování pravomocí musí být transparentnost, účinnost a lepší efektivnost;

21.

souhlasí s tím, že finanční přispění Unie k výdajům na potravinovou pomoc může být vyšší v regionech čerpajících z Fondu soudržnosti než v jiných regionech, avšak nemělo by se připustit, aby rozdíl ve finančních zdrojích mezi regiony byl příliš velký, jelikož se jedná o unijní iniciativu přímo zaměřenou na občany, jejíž opodstatněnost a přijatelnost hodnotí občané. V prosperujících regionech mohou být rovněž velké sociální rozdíly;

22.

vyzývá Komisi, aby průběžně posuzovala, zda roční finanční strop ve výši 500 milionů EUR stanovený pro programové období je dostatečný vzhledem k tomu, že hospodářská krize může zvýšit tlak na omezování veřejných výdajů a hospodářská nejistota vede v mnoha zemích k vyšší nezaměstnanosti;

23.

vyzývá Komisi a všechny zainteresované strany, aby sledovaly, jak limity stanovené v pozměněném nařízení o finančním příspěvku EU k programu ovlivňují ochotu využívat pomoc a jaké jsou možné důsledky této situace na životní podmínky nejchudších osob;

24.

věří, že je třeba se nadále podílet na přijímání a rozdělování potravinové pomoci EU na základě dobrovolného rozhodnutí členských států a jejich ochoty účastnit se programu;

25.

zdůrazňuje důležitou úlohu místních a regionálních orgánů a organizací třetího sektoru v zajišťování pomoci osobám, které ji potřebují, v organizování konkrétních opatření pro rozdělování pomoci a informování o ní.