8.3.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 70/211


Čtvrtek, 21. října 2010
Uvádění země původu původu u některých výrobků dovážených ze třetích zemí ***I

P7_TA(2010)0383

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 21. října 2010 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o uvádění země původu u některých výrobků dovážených ze třetích zemí (KOM(2005)0661 – C7-0048/2010 – 2005/0254(COD))

2012/C 70 E/33

(Řádný legislativní postup: první čtení)

Evropský parlament,

s ohledem na návrh Komise předložený Radě (KOM(2005)0661),

s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě nazvané „Důsledky vstupu Lisabonské smlouvy v platnost pro probíhající interinstitucionální rozhodovací postupy“ (KOM(2009)0665),

s ohledem na čl. 294 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, v souladu s nímž Komise předložila návrh Parlamentu (C7-0048/2010),

s ohledem na čl. 294 odst. 3 Smlouvy o fungování EU,

s ohledem na článek 55 jednacího řádu,

s ohledem na zprávu Výboru pro mezinárodní obchod (A7-0273/2010),

1.

přijímá níže uvedený postoj v prvním čtení;

2.

vyzývá Komisi, aby věc znovu postoupila Parlamentu, bude-li mít v úmyslu svůj návrh podstatně změnit nebo jej nahradit jiným textem;

3.

pověřuje svého předsedu, aby předal postoj Parlamentu Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.


Čtvrtek, 21. října 2010
P7_TC1-COD(2005)0254

Postoj Evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 21. října 2010 k přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. …/2011 o uvádění země původu u některých výrobků dovážených ze třetích zemí

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 207 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské Komise,

v souladu s řádným legislatvním postupem (1),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Evropská unie neprovedla harmonizaci ustanovení nebo jednotných postupů pro označování původu v Unii, s výjimkou některých specifických případů v odvětví zemědělství.

(2)

Toto nařízení by se mělo vztahovat na dovážené průmyslové výrobky kromě produktů rybolovu a akvakultury, jak jsou definovány v článku 1 nařízení Rady (ES) č. 104/2000 ze dne 17. prosince 1999 o společné organizaci trhu s produkty rybolovu a akvakultury (2), a rovněž kromě potravin, jak jsou definovány v článku 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (3).

(3)

V současné době řada společností v Unii již dobrovolně používá označování původu svých výrobků.

(4)

Neexistence pravidel Unie a rozdíly mezi platnými systémy v členských státech pokud jde o uvádění země původu u některých výrobků vedlo k situaci, kdy v případě několika odvětví převažující část výrobků dovezených z třetích zemí a distribuovaných v rámci trhu Unie neuvádí žádné informace ohledně země původu, nebo jsou tyto informace zavádějící. Tyto nerovnováhy rovněž vedou k situaci, kdy dovoz ze třetích zemí je směrován k některým specifickým vstupním místům v Unii, které vývozci nejvíce vyhovují.

(5)

Výsledky všeobecných konzultací Komise se zúčastněnými stranami (včetně průmyslu, dovozců, sdružení spotřebitelů, odborů) o možném vypracování nařízení EU o označování původu naznačují, že vnímání označování původu spotřebiteli v Unii jako důležité informace, pokud jde o bezpečnost a sociální a environmentální otázky, je obecně vysoké.

(6)

Nařízení Unie o označování původu zboží vnímají evropští občané jako úzce spjaté s ochranou své bezpečnosti a svého zdraví.

(7)

V lisabonské agendě si EU stanovuje cíl upevnit hospodářství Unie mimo jiné na základě větší konkurenceschopnosti průmyslu Unie ve světové ekonomice a ve strategii EU 2020 se zavazuje vycházet z této potřeby větší konkurenceschopnosti; pro některé kategorie spotřebního zboží může konkurenceschopnost spočívat ve skutečnosti, že jeho výroba v EU je spojena s dobrou pověstí, pokud jde o kvalitu a dodržování přísných výrobních norem.

(8)

Systém označování původu zboží Unie by posílil konkurenceschopnost firem Unie a celého hospodářství Unie tím, že by občanům a spotřebitelům umožnil přijímat informovaná rozhodnutí.

(9)

Hospodářskou významnost označování původu výrobku pro rozhodování spotřebitele a pro obchod uznávají hlavní obchodní partneři, kteří přijali požadavky na povinné označování původu výrobku. Vývozci v Unii musejí dodržovat tyto požadavky a výrobky, které chtějí na tyto trhy vyvážet, musejí opatřit označením původu.

(10)

V několika případech došlo k zdravotním a bezpečnostním incidentům v souvislosti se zbožím dováženým do EU ze třetích zemí. Jasné označení původu poskytne občanům EU více informací a větší kontrolu nad jejich volbou, a tak jim poskytne ochranu před nevědomým nákupem výrobků, jejichž kvalita může být pochybná.

(11)

Celní orgány členských států provádějí hraniční kontroly dodržování nařízení na základě jediného harmonizovaného postupu, tak aby nedocházelo k nadměrné administrativní zátěži.

(12)

Aby bylo toto nařízení účinné a vedlo pouze k mírné administrativní zátěži, zatímco by pro společnosti Unie zaručovalo co největší flexibilitu, mělo by být v souladu se systémy „made-in“ existujícími na celém světě.

(13)

Unie by měla mít možnost působit za stejných podmínek, jako obchodní partneři, a proto by měly být zavedeny rovnocenné právní předpisy, které současně přispějí k předcházení nepravdivým nebo zavádějícím tvrzením o původu u některého dováženého zboží.

(14)

Podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu (4) mohou spotřebitelé přisuzovat informacím o zeměpisném původu zboží obchodní hodnotu. Podle této směrnice se případy, kdy se spotřebitel rozhodne koupit výrobek, který by si za jiných okolností nekoupil, na základě nesprávných nebo zavádějících informací pokud jde o zeměpisný původ, mohou považovat za nekalé obchodní praktiky. Tato směrnice také nestanoví povinné uvádění informací o zeměpisném původu zboží, ani nedefinuje pojem původ.

(15)

Systém označování původu by umožnil spotřebitelům identifikovat výrobky spolu se sociálními, environmentálními a bezpečnostními standardy běžně spojenými se zemí původu.

(16)

Vytvořením společné definice původu pro účely označování, pravidel označování a společných pravidel kontrol by se stanovily rovné podmínky, spotřebitelům by se usnadnil výběr v rámci dotčených odvětví a přispělo by se ke snížení úrovně zavádějících tvrzení o původu.

(17).

Zavedení označování původu může přispět k tomu, aby byly náročné normy Unie prospěšné pro výrobní odvětví Unie, zejména pro malé a střední podniky , které často vkládají opravdové úsilí do zajištění kvality svých výrobků a které rovněž zachovávají tradiční a řemeslná zaměstnání a výrobní metody, jež jsou však rovněž do značné míry vystaveny celosvětové konkurenci, která nemá pravidla pro rozlišování mezi výrobními metodami. Pomůže to také zlepšit pověst výrobního odvětví Unie, která je poškozovaná nepřesnými tvrzeními o původu. Větší transparentnost a lepší informovanost spotřebitele o původu zboží přispějí k cílům lisabonské agendy a cílům strategie EU 2020 .

(18)

Článek IX Všeobecné dohody o clech a obchodu z roku 1994 (GATT) stanovuje, že členové WTO mohou přijímat a uplatňovat zákony a právní předpisy týkající se označení původu dovozu, zejména s cílem chránit spotřebitele před podvodnými nebo zavádějícími označeními.

(19)

Systém označování původu představuje také účinnou ochranu před paděláním a nekalou konkurencí, a podporuje tím účinnost nařízení Rady (ES) č. 1383/2003 ze dne 22. července 2003 o přijímání opatření celních orgánů proti zboží podezřelému z porušení určitých práv duševního vlastnictví a o opatřeních, která mají být přijata proti zboží, o kterém bylo zjištěno, že tato práva porušilo (5) (nařízení proti padělatelství), a zároveň představuje další nástroj k ochraně a zhodnocení produkce Unie.

(20)

Na základě dohod mezi Evropským společenstvím a, ▐ Tureckem a smluvními stranami Dohody o EHP je zapotřebí vyloučit výrobky s původem v těchto zemích z rozsahu působnosti tohoto nařízení.

(21)

Nepreferenční pravidla původu použitelná v Unii jsou stanovená v nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (6), a jejich prováděcí předpisy jsou stanovené v nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (7). Pro určení původu dováženého zboží pro účely tohoto nařízení je vhodnější spoléhat se na tato pravidla původu. Použitím pojmu, se kterým jsou obchodní hospodářské subjekty a správy dobře obeznámeny, by se mělo usnadnit jeho zavedení a provedení. Nepreferenční pravidla původu by se měla používat pro všechny účely nepreferenční obchodní politiky. Je třeba se vyvarovat dvojích prohlášení a dokumentace.

(22)

Aby se omezily náklady výrobního odvětví, obchodu a administrativy, mělo by označování původu být povinné pro ta odvětví, u kterých Komise na základě předchozích konzultací zjistila přidanou hodnotu. ▐ Mělo by se ▐ zajistit osvobození určitých výrobků z technických ▐ důvodů, nebo kde označení původu není pro účely tohoto nařízení zapotřebí. Může tomu tak být zejména v případě, kdy by označení původu příslušné zboží poškodilo nebo s ohledem na určité suroviny.

(23)

Mělo by se zajistit, aby mohlo docházet k výměně údajů o původu zboží, které byly zjištěné a/nebo ověřené během kontrol příslušnými orgány, a rovněž s orgány a jinými osobami a organizacemi, o kterých členské státy předpokládají, že budou podle směrnice 2005/29/ES příslušnými orgány pro vymáhání. Je třeba zohlednit ustanovení o ochraně osobních údajů, o obchodním a průmyslovém tajemství a o služebním a správním tajemství.

(24)

V souladu s článkem 291 Smlouvy o fungování Evropské unie se pravidla a obecné zásady týkající se mechanismů, s jejichž pomocí členské státy kontrolují výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi, stanoví předem formou nařízení přijatého řádným legislativním postupem. Do přijetí takového návrhu nařízení se nadále používá rozhodnutí Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (8) , s výjimkou regulativního postupu s kontrolou, který se nepoužije .

(25)

Komise by měla být zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU s cílem stanovit případy, v nichž je možné akceptovat označování obalů namísto označování samotného zboží, pokud zboží nelze nebo není vhodné označovat z technických důvodů, i opatření na stanovení dalších pravidel, jež mohou být požadována, pokud se zjistí, že zboží není v souladu s tímto nařízením, nebo k aktualizaci přílohy tohoto nařízení v případě změny posuzování, zda je označování původu v určitém konkrétním odvětví nutné.

(26)

Zboží by mělo být vyloučeno z působnosti tohoto nařízení v rámci omezení stanovených v souvislosti s osvobozením od cla v případě, že je dováženo v osobním zavazadle cestujících a určené pro jejich vlastní spotřebu a v případě, že neexistuje žádný náznak, že zboží je součástí obchodní dopravy. Mělo by se zajistit, aby i jiné případy, na které se vztahuje nařízení Rady (ES) č. 1186/2009 ze dne 16. listopadu 2009 o systému Společenství pro osvobození od cla (kodifikované znění) (9), mohly být prostřednictvím prováděcích předpisů vyloučeny z působnosti tohoto nařízení,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

1.   Toto nařízení se použije na výrobky pro konečné spotřebitele kromě produktů rybolovu a akvakultury, jak jsou definovány v článku 1 nařízení (ES) č. 104/2000, a potravin, jak jsou definovány v článku 2 nařízení (ES) č. 178/2002.

2.    Výrobky pro konečné spotřebitele vyžadující označení původu, jsou výrobky , které jsou určeny konečným spotřebitelům a jsou uvedeny v příloze tohoto nařízení a které jsou dovezeny ze třetích zemích, kromě výrobků pocházejících z území Evropské unie , Turecka a států, jež jsou smluvními stranami Dohody o EHP.

Výrobky pro konečné spotřebitele mohou být osvobozeny od povinnosti označovat původ v případě, že z technických důvodů zboží nelze označit.

Výrobky, na něž se má vztahovat toto nařízení, jsou omezeny na výrobky pro konečné spotřebitele. Pokud to schválí Evropský parlament a Rada, může Komise rozsah působnosti tohoto nařízení rozšířit.

V případě textilu a textilních výrobků (kapitoly 50 až 63), obuvi, kamaší a podobných výrobků (kapitola 64), oděvů, oděvních doplňků a jiných výrobků z kožešin, umělých kožešin a výrobků z umělých kožešin (kódy KN 4303/4304), výrobků z kůže, sedlářských a řemenářských výrobků, cestovních potřeb, kabelek a podobných schránek, výrobků ze střev (jiných než z bourcového střeva) (kódy KN 4104 41 / 4104 49 / 4105 30 / 4106 22 / 4106 32 / 4106 40 / 4106 92 / 4107 až 4114 / 4302 13 / dříve 4302 19 (35, 80)) se „výrobkem pro konečného spotřebitele“ rozumí hotový výrobek nebo polotovar, který musí před uvedením na trh projít v Unii dalšími fázemi zpracování.

3.   Pojmy „původ“ a „pocházející z“ označují nepreferenční původ v souladu s články 22 až 26 celního kodexu Společenství.

4.   Pojmem „uvádění na trh“ se rozumí zpřístupnění jednotlivého výrobku určeného ke konečnému použití za úhradu nebo zdarma za účelem jeho distribuce a/nebo použití na trhu Unie.

5.   Pojmem „příslušné orgány“ se rozumí jakékoli orgány zapojené do kontroly zboží v okamžiku dovozu nebo v okamžiku uvedení tohoto zboží na trh.

6.   Toto nařízení se nevztahuje na zboží, které není obchodní povahy a které je dováženo v osobním zavazadle cestujících, v rámci omezení stanovených v souvislosti s osvobozením od cla a za podmínky, že neexistují žádné věcné náznaky, že zboží je součástí obchodní dopravy.

Může-li být dovážené zboží osvobozeno od dovozního cla podle nařízení (ES) č. 1186/2009 a neexistují-li žádné věcné náznaky, že zboží je součástí obchodní dopravy, je toto zboží také vyloučeno z oblasti působnosti tohoto nařízení.

7.     Toto nařízení musí být v souladu s již vytvořenými systémy „vyrobeno v“ na celém světě, aby byla zajištěna účinná regulace s mírnou administrativní zátěží a větší flexibilita z hlediska společností Unie.

Článek 2

Na dovoz nebo uvádění zboží na trh se vztahuje označování původu podle podmínek stanovených v tomto nařízení.

Článek 3

1.   Toto zboží musí uvádět označení země původu. Pokud je zboží balené, je nutné uvést označení rovněž zvlášť na obalu.

Komise může přijmout prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci opatření ▐, aby stanovila, v jakých případech lze uznat označení na obalu namísto označení na vlastním výrobku. Jedná se zejména o případy, kdy se zboží obvykle dostane ke konečnému spotřebiteli nebo uživateli ve svém obvyklém balení. Komise přijímá tato opatření i jakoukoli jejich revizi postupem stanoveným v článku 7.

2.   Slova „vyrobeno v“ spolu s názvem země původu označují původ zboží. Označení lze uvést v jakémkoli úředním jazyce Evropské unie, který je pro konečného spotřebitele v členském státě, kde bude zboží uvedeno na trh, snadno srozumitelný , nebo v anglickém jazyce s použitím slov „made in“ a anglického názvu země původu.

3.   Označení původu musí být čitelné a nesmazatelné, musí být viditelné během běžné manipulace, výrazně odlišné od ostatních údajů, a uvedeno způsobem, který není zavádějící ani nezpůsobí chybný dojem s ohledem na původ zboží.

V případě výrobků, které se prodávají v zemích, jejichž jazyk používá latinskou abecedu, nelze k označování používat jiná písmena než latinská.

4.   Zboží musí být při dovozu opatřeno požadovaným označením. Aniž jsou dotčena opatření přijatá podle čl. 5 odst. 3, označení se nesmí odstranit, ani se s ním nesmí manipulovat, dokud zboží nebude předáno konečnému spotřebiteli nebo uživateli.

Článek 4

1.    Komise může přijmout prováděcí opatření v souladu s postupem stanoveným v čl. 6 odst. 2 zejména s cílem:

určit podrobnou formu a způsob označení původu,

vypracovat seznam pojmů ve všech oficiálních jazycích Evropské unie, které jasně vyjádří myšlenku, že zboží má původ v té zemi, která je uvedena v označení,

určit případy, kdy společně užívané zkratky jasně vyjadřují zemi původu a lze je použít pro účely tohoto nařízení,

2.     Komise může přijmout prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci opatření, která jí umožní:

určit případy, kdy zboží není možné z technických ▐ důvodů označit,

stanovit ostatní pravidla, která lze požadovat v případě, že zboží není v souladu s tímto nařízením,

aktualizovat přílohu tohoto nařízení, pokud se změní posouzení nezbytnosti označení původu pro určité odvětví.

Komise přijímá tato opatření i jakoukoli jejich revizi postupem stanoveným v článku 7.

Článek 5

1.   Zboží není v souladu s tímto nařízením pokud:

není opatřeno označením původu,

označení původu neodpovídá původu zboží,

označení původu bylo změněno nebo odstraněno, nebo s ním bylo jiným způsobem manipulováno, kromě případů, kdy se podle odstavce 3 tohoto článku vyžadovala oprava.

2.   Komise může přijmout další prováděcí opatření v souladu s postupem stanoveným v čl. 6 odst. 2 pokud jde o prohlášení a doplňující dokumenty, které lze přijmout za účelem prokázání souladu s tímto nařízením.

3.     Komise navrhuje společné minimální normy, pokud jde o sankce, které lze použít v případě porušení ustanovení tohoto nařízení.

4.   Členské státy stanoví na základě minimálních společných norem navrhovaných Komisí pravidla pro sankce ukládané za porušení ustanovení tohoto nařízení a přijmou veškerá opatření nezbytná pro zajištění jejich provádění. Tyto sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy oznámí tyto předpisy Komisi nejpozději do devíti měsíců po vstupu tohoto nařízení v platnost a veškeré následné změny, které se jich týkají, oznámí co nejdříve. Komise musí zajistit alespoň minimální úroveň harmonizace trestních systémů v jednotlivých členských státech, abychom se vyhnuli tomu, že tyto rozdíly povedou vývozce ze třetích zemí k upřednostňování některých vstupních míst do EU před jinými.

5.   Není-li zboží v souladu s tímto nařízením, členské státy kromě toho přijmou opatření, která jsou nezbytná k požádání majitele zboží nebo jakékoli jiné osoby odpovědné za zboží, aby v souladu s tímto nařízením a na vlastní náklady toto zboží označili. Členské státy informují Komisi … (10) o těchto opatřeních nejpozději do devíti měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost a oznámí jí veškeré jejich následné změny co nejdříve.

6.   Je-li to nezbytné pro účely účinného uplatňování tohoto nařízení, mohou si příslušné orgány vyměnit údaje, které získaly při kontrole souladu s tímto nařízením, a rovněž s orgány a jinými osobami nebo organizacemi, které byly členskými státy podle článku 11 směrnice 2005/29/ES za tímto účelem zmocněny.

Článek 6

1.   Komisi je nápomocen Výbor pro označování původu (dále jen „výbor“). Tento výbor se skládá ze zástupců členských států, příslušných průmyslových odvětví a sdružení.

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 3 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES.

3.   Výbor přijme svůj jednací řád.

Článek 7

Výkon přenesené pravomoci

1.     Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedené v článku 3 a čl. 4 odst. 2 je svěřena Komisi na dobu uplatňování tohoto nařízení.

2.     Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

3.     Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřená Komisi a podléhá podmínkám stanoveným v článcích 8 a 9.

Článek 8

Zrušení přenesení pravomoci

1.     Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomocí uvedené v článku 3 a čl. 4 odst. 2 kdykoli zrušit.

2.     Orgán, který zahájil interní postup rozhodování, zda zrušit přenesení pravomoci, se před přijetím konečného rozhodnutí snaží informovat v přiměřené lhůtě druhý orgán a Komisi o přenesených pravomocích, jež by mohly být zrušeny, včetně možných důvodů takového zrušení.

3.     Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomocí v něm blíže určených. Rozhodnutí nabývá účinku okamžitě nebo k pozdějšímu dni, který v něm je upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci. Rozhodnutí se zveřejňuje v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 9

Námitky proti aktům v přenesené pravomoci

1.     Evropský parlament nebo Rada mohou proti aktu v přenesené pravomoci vyslovit námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne oznámení.

Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

2.     Pokud Evropský parlament ani Rada v uvedené lhůtě námitky proti aktu v přenesené pravomoci nevysloví, bude akt zveřejněn v Úředním věstníku Evropské unie a vstupuje v platnost dnem v něm stanoveným.

Akt v přenesené pravomoci může být zveřejněn v Úředním věstníku Evropské unie a vstoupit v platnost před uplynutím této lhůty, pokud Evropský parlament i Rada uvědomí Komisi o svém rozhodnutí námitky nevyslovit.

3.     Akt v přenesené pravomoci nevstoupí v platnost pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada ve lhůtě uvedené v odstavci 1 vysloví námitky. Orgán, který vyslovuje proti aktu v přenesené pravomoci námitky, je odůvodní.

Článek 10

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie. Články 2, 3 a 5 se použijí 12 měsíců po vstupu tohoto nařízení v platnost. V souladu s postupem stanoveným v čl. 6 odst. 2 může Komise prodloužit tuto lhůtu o dobu, kterou potřebují hospodářské subjekty k zavedení požadavků na označení původu stanovených v prováděcích předpisech, která však v žádném případě nemůže být kratší než šest měsíců.

Komise nejpozději … (11) provede hodnocení účinku tohoto nařízení.

Použitelnost tohoto nařízení skončí … (12). Jeden rok před uplynutím tohoto období rozhodnou Evropský parlament a Rada na základě návrhu Komise o prodloužení doby platnosti nařízení nebo o jeho změně.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V … dne […]

Za Evropský parlament

předseda

Za Radu

předseda nebo předsedkyně


(1)  Postoj Evropského parlamentu ze dne 21. října 2010.

(2)  Úř. věst. L 17, 21.1.2000, s. 22.

(3)  Úř. věst. L 31, 1.2.2002, s. 1.

(4)  Úř. věst. L 149, 11.6.2005, s. 22.

(5)   Úř. věst. L 196, 2.8.2003, s. 7.

(6)  Úř. věst. L 302, 19.10.1992, s. 1.

(7)  Úř. věst. L 253, 11.10.1993, s. 1.

(8)  Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.

(9)  Úř. věst. L 324, 10.12.2009, s. 23.

(10)   Devět měsíců po vstupu tohoto nařízení v platnost.

(11)  Tři roky po vstupu tohoto nařízení v platnost.

(12)  Pět let po vstupu tohoto nařízení v platnost.

Čtvrtek, 21. října 2010
PŘÍLOHA

Výrobky, na které se vztahuje toto nařízení, jsou označené kódy KN.

Kód KN

Popis

4011 92 00

Nové gumové pneumatiky, typy používané pro zemědělská nebo lesnická vozidla a stroje (kromě pneumatik s hroty a trny apod.)

4013 90 00

Duše pneumatik (kromě typů používaných pro osobní automobily (včetně osobních dodávkových automobilů a závodních automobilů), autobusy, náklady automobily a jízdní kola)

4104 41 / 4104 49 / 4105 30 / 4106 22 / 4106 32 / 4106 40 / 4106 92 / 4107 to 4114 / 4302 13 / ex 4302 19 (35, 80)

Poločiněné (crust) kůže a hotové kůže

4008 21 / 4008 11 / 4005 99 / 4204 / 4302 30 (25, 31)

8308 10(00) / 8308 90(00) / 9401 90 / 9403 90

Podpatky, podrážky, pásy, části, syntetické materiály, ostatní

4201 / 4202 / 4203 / 4204 / 4205 / 4206

Sedlářské a řemenářské výrobky, cestovní potřeby, kabelky a podobné schránky, výrobky ze střev (jiných než z housenek bource morušového)

4303 / 4304

Oděvy, oděvní doplňky a jiné výrobky z kožešin, umělé kožešiny a výrobky z umělých kožešin

Kapitoly 50 - 63

Textil a textilní výrobky

6401 / 6402 / 6403 / 6404 / 6405 / 6406

Obuv, kamaše a podobné výrobky

6904 / 6905 6907 / 6908 / 6911 / 6912 / 6913 / 6914 90 100

Keramické výrobky

7013 21 11 / 7013 21 19 / 7013 21 91 / 7013 21 99 / 7013 22 10 / 7013 31 10 / 7013 31 90 / 7013 91 10 / 7013 91 90

Stolní, kuchyňské, toaletní, kancelářské skleněné výrobky, skleněné výrobky pro vnitřní výzdobu nebo pro podobné účely (jiné než zboží čísel 7010 nebo 7018) z olovnatého křišťálu nabíraného ručně

7113 / 7114 / 7115 / 7116

Šperky a klenoty a jejich části a součásti z drahých kovů nebo z kovů plátovaných drahými kovy; zlatnické nebo stříbrnické zboží a jejich části a součásti z drahých kovů nebo z kovů plátovaných drahými kovy; ostatní výrobky z drahých kovů nebo kovů plátovaných drahými kovy; výrobky z přírodních nebo uměle pěstovaných perel, drahokamů nebo polodrahokamů (přírodních, syntetických nebo rekonstituovaných)

7318

Šrouby a vruty, svorníky (maticové šrouby), matice, vrtule (do pražců), háky se závitem, nýty, závlačky, příčné klíny, podložky (včetně pružných podložek) a podobné výrobky ze železa nebo oceli

8201 / 8202 / 8203 / 8205 / 8207 / 8208 / 8209 / 8211 / 8212 / 8213 / 8214 / 8215

Nástroje a nářadí

8302 20 00

Rejdovací kolečka s úchytkami, z obecných kovů

8481

Kohouty, ventily a podobná zařízení pro potrubí, kotle, nádrže, vany nebo podobné výrobky, včetně redukčních ventilů a ventilů řízených termostatem

9307

Meče, kordy, tesáky, bodáky, kopí a podobné sečné a bodné zbraně, jejich části a součásti a jejich pochvy

Kapitola 94

Nábytek, lůžkoviny, matrace, polštáře, svítidla a osvětlovací zařízení, světelné znaky a podobné výrobky, montované stavby

9603

Košťata, smetáčky, štětce, štětky, kartáče a kartáčky ▐, ruční mechanická košťata bez motoru, mopy a oprašovadla; připravené kartáčové svazečky k výrobě kartáčnických výrobků; malířské podložky a válečky; stěrky (jiné než stírací válečky)