POZMĚŇOVACÍ NÁVRHY PARLAMENTU (2)

k návrhu Komise k přijetí

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 114 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (3),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů (4),

s ohledem na stanovisko Evropské centrální banky (5),

v souladu s řádným legislativním postupem (6),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Finanční krize v letech 2007/2008 odhalila závažné nedostatky ve finančním dohledu jak v konkrétních případech, tak ve vztahu k finančnímu systému jako celku. Organizace dohledu na úrovni jednotlivých členských států pokulhává za finanční globalizací a realitou integrovaných a vzájemně propojených evropských finančních trhů, na kterých mnoho finančních firem působí přes hranice. Krize odhalila nedostatky v oblasti spolupráce, koordinace, jednotného uplatňování práva Unie a důvěry mezi vnitrostátními orgány dohledu.

(1a)

Již dlouhou dobu před finanční krizí Evropský parlament pravidelně vyzýval k posílení skutečně rovných podmínek pro všechny zúčastněné subjekty na úrovni Unie a současně poukazoval na závažná selhání dohledu Unie nad stále rostoucí integrací finančních trhů (viz usnesení ze dne 13. dubna 2000 o sdělení Komise o provádění rámce pro finanční trhy: akčním plánu  (7) , ze dne 21. listopadu 2002 o pravidlech obezřetnostního dohledu v Evropské unii  (8) , ze dne 11. července 2007 o politice finančních služeb (2005-2010) – bílá kniha  (9) , v usnesení ze dne 23. září 2008 obsahujícím doporučení Komisi o zajišťovacích fondech a soukromých kapitálových fondech  (10) , v usnesení ze dne 9. října 2008 s doporučeními Komisi ohledně opatření navazujících na Lamfalussyho proces: budoucí struktura dohledu  (11) , a stanoviska Parlamentu ze dne 22. dubna 2009 o pozměněném návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejímu výkonu (Solventnost II)  (12) a ze dne 23. dubna 2009 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o ratingových agenturách  (13)).

(2)

Skupina odborníků na vysoké úrovni vedená Jacquesem de Larosièrem ve své zprávě vypracované na žádost Komise a zveřejněné dne 25. února 2009 (Larosièrova zpráva) došla k závěru, že rámec dohledu musí být posílen, aby se snížilo riziko a závažnost budoucích finančních krizí. Doporučila reformy struktury dohledu nad finančním sektorem v Unii . Tato skupina odborníků dále uvedla, že by měl být vytvořen Evropský systém orgánů finančního dohledu, který by se skládal ze tří evropských orgánů dohledu – jednoho pro bankovnictví, jednoho pro odvětví cenných papírů a jednoho pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění –, a že by měl být zřízen Evropský výbor pro systémová rizika. Doporučení ve zprávě představovaly nejnižší úroveň změny, kterou odborníci označili za nezbytnou, aby se zabránilo podobné krizi v budoucnosti.

(3)

Ve svém sdělení ze dne 4. března 2009 nazvaném „Urychlit oživení evropské ekonomiky“ Komise navrhla předložení legislativních návrhů týkajících se zřízení Evropského systému orgánů finančního dohledu a Evropského výboru pro systémová rizika (ESRB) a ve sdělení ze dne 27. května 2009 nazvaném „Evropský finanční dohled“ ▐ uvedla podrobnější informace o případné architektuře tohoto nového rámce dohledu,nezahrnula však všechna doporučení obsažená v Larosièrově zprávě .

(4)

Ve svých závěrech ze dne 19. června 2009 Evropská rada doporučila zřízení Evropského systému orgánů finančního dohledu, který by se měl skládat ze tří evropských orgánů dohledu. Systém by se měl zaměřit na zvýšení kvality a jednotnosti vnitrostátního dohledu, posílení kontroly nad skupinami působícími přes hranice a vytvoření jednotného evropského kodexu, který by se vztahoval na všechny finanční instituce na jednotném trhu. Evropská rada zdůraznila, že evropské orgány dohledu by také měly disponovat pravomocí dohledu nad ratingovými agenturami, a vyzvala Komisi, aby připravila konkrétní návrhy pro zajištění stěžejní úlohy Evropského systému orgánů finančního dohledu v krizových situacích, a současně zdůraznila, že rozhodnutí přijatá evropskými orgány ohledu by neměla nijak ovlivnit fiskální povinnosti členských států.

(4a)

Ve zprávě Mezinárodního měnového fondu (MMF) ze dne 16. dubna 2010 nazvané „Spravedlivý a podstatný příspěvek ze strany finančního sektoru“, jež byla sestavena na žádost vrcholné schůzky skupiny G-20 v Pittsburghu, se uvádí, že „náklady selhání finančního odvětví by měly být obsaženy a pokryty příspěvkem k finanční stabilitě (FSC), v propojení s důvěryhodným a účinným mechanismem řešení. Řádně stanovený mechanismus řešení krizí by měl předejít tomu, aby byly v budoucnosti vlády nuceny zachraňovat před úpadkem velmi významné, příliš velké a silně propojené instituce“.

(4b)

Ve sdělení Komise ze dne 3. března 2010 nazvaném „Evropa 2020“ se rovněž uvádí, že zásadní prioritou v krátkodobém výhledu je „lépe předcházet případné finanční krizi a v případě potřeby ji řídit a – s ohledem na odpovědnost finančního sektoru za současnou krizi – přezkoumat, zda je výše příspěvků finančního sektoru odpovídající.“

(4c)	Evropská rada dne 25. března 2010 jasně prohlásila, že „pokroku je třeba dosáhnout zejména v takových otázkách, jako jsou finanční nástroje systémových institucí pro řízení krize“.

(4d)	Evropská rada se nakonec dne 17. června 2010 prohlásila, že by „členské státy měly zavést systémy odvodů pro finanční instituce s cílem zajistit spravedlivé sdílení zátěže a motivovat k omezování systémového rizika. Tyto odvody by měly být součástí důvěryhodného rámce pro řešení problémů“.

(5)

V důsledku finanční a hospodářské krize vznikla reálná a vážná rizika pro stabilitu finančního systému a fungování vnitřního trhu. V důsledku finanční a hospodářské krize vznikla reálná a vážná rizika pro stabilitu vnitřního trhu. Obnovení a udržení stabilního a spolehlivého finančního systému je absolutně nezbytným předpokladem pro zachování důvěry a soudržnosti na vnitřním trhu, a tedy pro zachování a zlepšení podmínek pro vytvoření plně integrovaného a fungujícího vnitřního trhu v oblasti finančních služeb.

(6)

Unie se dostala na hranice svých možností ohledně toho, čeho lze dosáhnout na základě současného postavení evropských výborů orgánů dohledu▐. Unie nemůže zůstat v situaci, kdy neexistuje žádný mechanismus, který by zajistil, že vnitrostátní orgány dohledu přijmou nejlepší možná rozhodnutí ohledně dohledu nad institucemi, které působí přes hranice, nemůže zůstat v situaci, kdy je nedostatečná spolupráce a výměna informací mezi vnitrostátními orgány dohledu, kdy společné opatření vnitrostátních orgánů dohledu vyžaduje složité přípravy, aby se zohlednily nejrůznější požadavky na regulaci a dohled, kdy řešení na vnitrostátní úrovni jsou nejčastěji jedinou proveditelnou možností reakce na evropské problémy a kdy existují různé výklady stejného právního textu. Evropský systém finančního dohledu (ESFS) by měl být navržen tak, aby uvedené nedostatky překonal a představoval systém, který je v souladu s cílem stabilního a jednotného finančního trhu finančních služeb Unie a který spojuje vnitrostátní orgány dohledu do silné sítě v rámci Unie .

(7)

ESFS by měl představovat integrovanou síť vnitrostátních orgánů dohledu a orgánů dohledu Unie , která ponechá každodenní dohled nad finančními institucemi na vnitrostátní úrovni. Evropský orgán dohledu (dále jen „bankovní orgán“ ) by měl mít vedoucí postavení v rámci kolegia orgánů dohledu, které dohlížejí nad přeshraničními finančními institucemi, a pro tyto instituce by se měly stanovit jednoznačné normy dohledu. Bankovní orgán by měl věnovat zvláštní pozornost finančním institucím, které mohou představovat systémové riziko, neboť jejich selhání by v případě, kdy se vnitrostátnímu orgánu nepodařilo uplatnit své pravomoci, mohlo ohrozit stabilitu finančního systému Unie. Kromě toho by mělo být dosaženo lepší harmonizace a jednotného uplatňování pravidel pro finanční instituce a trhy v celé Unii . Kromě bankovního orgánu by měly být dále zřízeny Evropský orgán dohledu (pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění), Evropský orgán dohledu (cenné papíry a trhy) a Evropský orgán dohledu (Smíšený výbor) . ESRB by měl tvořit součást EFSF.

(8)

Evropský orgán dohledu by měl nahradit Evropský výbor orgánů bankovního dohledu zřízený rozhodnutím Komise 2009/78/ES (14), Evropský výbor orgánů dozoru nad pojišťovnictvím a zaměstnaneckým penzijním pojištěním zřízený rozhodnutím Komise 2009/79/ES (15) a Evropský výbor regulátorů trhů s cennými papíry zřízený rozhodnutím Komise 2009/77/ES (16) a měly by převzít všechny úkoly a kompetence těchto výborů , včetně případného pokračování probíhající práce a projektů . Působnost každého evropského orgánu dohledu by měla být jasně vymezena. Jestliže to vyžadují institucionální důvody a povinnosti stanovené Smlouvou o fungování Evropské unie (SFEU) , měla by být součástí sítě pro činnost dohledu i Komise.

(9)

Bankovní orgán ▐ by se měl zasazovat o zlepšení fungování vnitřního trhu, ▐ především zajištěním vysoké, účinné a jednotné úrovně regulace a dohledu s ohledem na různé zájmy všech členských států a na rozdílnou povahu finančních institucí . Bankovní orgán by měl chránit veřejné hodnoty, jako je stabilita finančního systému, transparentnost trhů a finančních produktů a ochrana vkladatelů a investorů. Bankovní orgán by rovněž měl předcházet regulační arbitráži, zajistit rovné podmínky a posílit koordinaci dohledu na mezinárodní úrovni, a to ve prospěch hospodářství jako celku, včetně finančních institucí a dalších zúčastněných stran, spotřebitelů a zaměstnanců. Mezi jeho úkoly by měla rovněž patřit podpora sbližování dohledu a poskytování poradenství orgánům EU v oblasti regulace bankovnictví, plateb a elektronických peněz a dohledu nad nimi, jakož i související otázky správy společností, auditů a finančního výkaznictví. Bankovnímu orgánu by také měla být svěřena odpovědnost za obecný dohled nad stávajícími i novými finančními produkty/typy transakcí.

(9a)	Bankovní orgán bere náležitě v úvahu dopad svých činností na hospodářskou soutěž a inovace v rámci vnitřního trhu, konkurenceschopnost Unie v celosvětovém měřítku, finanční začlenění a novou strategii Unie pro růst a zaměstnanost.

(9b)

Aby mohl bankovní orgán plnit své cíle, měl by mít právní subjektivitu i administrativní a finanční autonomii. Bankovnímu orgánu by měla být svěřena „pravomoc k zajištění dodržování právních předpisů, zejména těch, které se týkají systémových a přeshraničních rizik“ (Basilejský výbor pro bankovní dohled).

(9c)

Systémové riziko definují mezinárodní orgány (MMF, Rada pro finanční stabilitu (FSB) a Banka pro mezinárodní platby (BIS)) jako „riziko narušení finančních služeb, které je i) způsobeno závažným zhoršením celého finančního systému nebo jeho části a ii) může mít potenciální vážné negativní dopady na reálnou ekonomiku. Určitý stupeň systémové důležitosti mohou mít potenciálně všechny typy finančních zprostředkovatelů, trhů a infrastruktury“.

(9d)

Přeshraničním rizikem se podle těchto institucí rozumí veškerá rizika způsobená hospodářskou nerovnováhou nebo finančními poruchami v celé Unii nebo v jejích částech, které mohou mít výrazně negativní dopady na transakce mezi hospodářskými subjekty dvou nebo více členských států, na fungování vnitřního trhu nebo na veřejné finance Unie nebo jakéhokoli z jejích členských států.

(10)

Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 2. května 2006 ve věci C-217/04 (Spojené království v. Evropský parlament a Rada) konstatoval , že: „nic ve znění článku 95 Smlouvy o ES [nyní článek 114 SFEU] neumožňuje dojít k závěru, že opatření přijatá zákonodárcem Společenství na základě tohoto ustanovení jsou určena pouze členským státům. Podle uvážení uvedeného zákonodárce se totiž může ukázat nezbytné stanovit zřízení subjektu Společenství pověřeného přispívat k uskutečnění procesu harmonizace v situacích, kdy se zdá vhodné přijmout nezávazná doprovodná a usměrňující opatření pro usnadnění jednotného provádění a uplatňování aktů založených na uvedeném ustanovení.“ Účel a úkol bankovního orgánu – podporovat příslušné vnitrostátní orgány dohledu při jednotném výkladu a uplatňování předpisů Unie a přispívat k finanční stabilitě nezbytné pro finanční integraci – úzce souvisejí s cíli acquis Unie v oblasti vnitřního trhu finančních služeb. Proto by měl být bankovní orgán zřízen na základě článku 114 SFEU .

(11)

Právní akty, které stanoví úkoly příslušných orgánů členských států, včetně vzájemné spolupráce a spolupráce s Komisí, jsou následující: směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/48/ES ze dne 14. června 2006 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu (17), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/49/ES ze dne 14. června 2006 o kapitálové přiměřenosti investičních podniků a úvěrových institucí (18) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/19/ES ze dne 30. května 1994 o systémech pojištění vkladů (19).

(12)

Mezi platné právní předpisy Unie regulující oblast, kterou se zabývá toto nařízení, dále patří směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/87/ES ze dne 16. prosince 2002 o doplňkovém dozoru nad úvěrovými institucemi, pojišťovnami a investičními podniky ve finančním konglomerátu (20), nařízení (ES) č. 1781/2006 Evropského parlamentu a Rady ze dne 15. listopadu 2006 o informacích o plátci doprovázejících převody peněžních prostředků  (21) , směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/110/ES ze dne 16. září 2009 o přístupu k činnosti institucí elektronických peněz, o jejím výkonu a o obezřetnostním dohledu nad touto činností  (22) a příslušné části směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES ze dne 26. října 2005 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu (23), ▐ směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/65/ES ze dne 23. září 2002 o uvádění finančních služeb pro spotřebitele na trh na dálku (24) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES ze dne 13. listopadu 2007 o platebních službách na vnitřním trhu  (25).

(13)

Je žádoucí, aby bankovní orgán podporoval jednotný přístup v oblasti pojištění vkladů s cílem zajistit stejné podmínky a rovnoprávný přístup ke vkladatelům v rámci celé Unie . Jelikož jsou systémy pojištění vkladů v členských státech místo regulačního dohledu spíše předmětem správní kontroly, měl by být bankovní orgán schopen uplatňovat své pravomoci podle tohoto nařízení ve vztahu k samotnému systému pojištění vkladů a jeho poskytovateli. Úloha bankovního orgánu by měla být přezkoumána po zřízení Evropského fondu pojištění vkladů.

(14)

Je nutné zavést efektivní nástroj pro přípravu harmonizovaných regulačních technických norem ve finančních službách, aby byly rovněž díky jednotnému kodexu zajištěny rovné podmínky na trhu a odpovídající ochrana vkladatelů, investorů a spotřebitelů v celé Unii . V oblastech vymezených právem Unie je vhodné a smysluplné pověřit bankovní orgán, jako subjekt s vysoce specializovanými odbornými znalostmi, vypracováním návrhů regulačních technických norem, jejichž součástí nejsou politická rozhodnutí. Komise by měla schválit tyto regulační a prováděcí technické normy v souladu s článkem 290 SFEU, aby jim dala závaznou právní účinnost.

(15)

Návrh regulačních technických norem by měl být měněn jen za velmi omezených a mimořádných okolností, a to na základě předpokladu, že bankovní orgán je tím, kdo je v úzkém kontaktu s každodenním fungováním finančních trhů a reaguje na něj. Ke změně by se přistoupilo, pokud by například navržené regulační normy nebyly v souladu s právem Unie, neodpovídaly zásadě proporcionality nebo by odporovaly základním zásadám vnitřního trhu finančních služeb odrážejícím se v acquis Unie pro oblast finančních služeb. Komise by neměla měnit obsah technických norem připravených bankovním orgánem bez předchozí koordinace s tímto orgánem. Pro zajištění bezproblémového a urychleného procesu přijímání těchto norem by měla být pro rozhodnutí Komise o jejich schválení stanovena lhůta.

(15a)

Komise by měla být rovněž zmocněna provádět právně závazné akty Unie, jak uvádí článek 291 SFEU. Regulační a prováděcí technické normy musí zohledňovat zásadu proporcionality, tzn. že požadavky stanovené v těchto normách by měly odpovídat povaze, rozsahu a komplexnosti rizik spojených s obchodováním dotčené finanční instituce.

(16)

V oblastech, kterými se regulační technické normy nezabývají, by měl mít bankovní orgán pravomoc vydávat pokyny a doporučení pro uplatňování právních předpisů Unie . Pro zajištění transparentnosti a zlepšení dodržování těchto pokynů a doporučení vnitrostátními orgány dohledu by měly mít vnitrostátní orgány povinnost zveřejnit důvody v případě, že se pokyny a doporučeními neřídí , s cílem zajistit úplnou transparentnost pro účastníky trhu .

(17)

Zajištění správného a úplného uplatňování práva Unie je základním předpokladem pro dosažení integrity, transparentnosti, účinnosti a správného fungování finančních trhů, stability finančního systému a neutrálních podmínek pro konkurenci mezi finančními institucemi Unie . Měl by tedy být vytvořen mechanismus, na jehož základě by bankovní orgán řešil případy neuplatňování nebo nesprávného ▐ uplatňování , a tedy porušování práva Unie . Tento mechanismus by se měl uplatňovat v oblastech, ve kterých právní předpisy Unie stanovují jednoznačné a nepodmíněné povinnosti.

(18)

Pro přiměřenou reakci na případy nesprávného či nedostatečného uplatňování práva Unie by měl být zaveden třístupňový mechanismus. Na první úrovni by měl být bankovní orgán oprávněn vyšetřovat údajné nesprávné či nedostatečné plnění povinností vyplývajících z práva Unie ze strany vnitrostátních orgánů při provádění dohledu; výstupem z této úrovně by bylo doporučení. Pokud se příslušný vnitrostátní orgán neřídí doporučením, Komise by měla být zmocněna k vydání formálního stanoviska zohledňujícího doporučení bankovního orgánu požadujícího po příslušném orgánu, aby přijal nutná opatření pro zajištění souladu s právem Unie.

(19)

Jestliže vnitrostátní orgán doporučení během lhůty stanovené bankovním orgánem nesplní, měl by bankovní orgán neprodleně adresovat dotčenému vnitrostátnímu orgánu dohledu rozhodnutí, aby zajistil dodržování práva Unie , přičemž toto rozhodnutí by mělo mít přímou právní účinnost, na kterou se lze dovolávat u vnitrostátních soudů a orgánů a kterou lze vymáhat podle článku 258 SFEU .

(20)

Pro vyřešení výjimečných případů trvalé nečinnosti příslušného vnitrostátního orgánu by měl být bankovní orgán oprávněn jako poslední východisko přijímat rozhodnutí určená jednotlivým finančním institucím. Toto oprávnění by mělo být omezeno na výjimečné situace, kdy příslušný orgán neplní jemu určené formální stanovisko a kdy se právo Unie přímo vztahuje na finanční instituce prostřednictvím současných nebo budoucích nařízení EU. V této souvislosti Evropský parlament a Rada očekávají provedení programu Komise na rok 2010, zejména pokud jde o návrh reformy směrnice o kapitálových požadavcích.

(21)

Vážné ohrožení správného fungování a integrity finančních trhů nebo stability finančního systému v Evropské unii vyžaduje urychlenou a společnou odezvu na úrovni Unie . Bankovní orgán by tedy měl mít možnost požadovat po vnitrostátních orgánech dohledu přijetí konkrétních opatření pro nápravu mimořádné situace. S ohledem na citlivou povahu této otázky by pravomoc stanovit existenci mimořádné situace měla být svěřena Komisi, která tak bude činit na základě vlastního podnětu nebo na žádost Evropského parlamentu, Rady, ESRB či bankovního orgánu. Pokud se Evropský parlament, Rada, ESRB nebo Evropský orgán dohledu domnívají, že by mohla nastat mimořádná situace, obrátí se na Komisi. Při tomto postupu je nanejvýš důležité dbát na zachování důvěrnosti. Pokud Komise rozhodne o tom, že mimořádná situace nastala, informuje řádně Evropský parlament a Radu.

(22)

Pro zajištění účinného a efektivního dohledu a vyváženého posouzení stanovisek příslušných orgánů v různých členských státech je zapotřebí, aby bankovní orgán mohl závazně urovnávat spory mezi příslušnými vnitrostátními orgány, včetně v rámci kolegií orgánů dohledu. Měla by být stanovena lhůta pro smírčí jednání, kdy by mohly příslušné vnitrostátní orgány dosáhnout dohody. Pokud této dohody není dosaženo, bankovní orgán může od dotyčných příslušných orgánů vyžadovat přijetí konkrétního opatření nebo zdržení se přijetí opatření s cílem urovnat danou záležitost a zajistit soulad s právem EU, a to se závaznými účinky pro dotyčné příslušné orgány. V případech, kdy příslušné právní předpisy EU svěřují příslušným orgánům členských států diskreční pravomoc, nemohou rozhodnutí přijatá Evropským orgánem dohledu nahradit výkon této diskreční pravomoci v souladu s právem Unie. V případě nečinnosti dotčených vnitrostátních orgánů dohledu by měl mít bankovní orgán pravomoc přijímat jako poslední východisko rozhodnutí určená přímo finančním institucím, a to v oblastech práva Společenství, které se na tyto instituce přímo vztahují.

(22a)

Krize ukázala, že pouhá spolupráce mezi vnitrostátními orgány, jejichž jurisdikce končí na vnitrostátních hranicích, jednoznačně nedostačuje k vykonávání dohledu nad finančními institucemi, které se věnují přeshraniční činnosti.

(22b)

Navíc „stávající úprava kombinující práva na přeshraniční činnost bank (passporting) s dohledem domovského státu a čistě vnitrostátním pojištěním vkladů není vhodným základem pro budoucí nařízení a dohled nad evropskými komerčními bankami, jejichž činnost přesahuje hranice“ (Turnerova zpráva).

(22c)

Podle závěrů Turnerovy zprávy „vhodnější úprava vyžaduje buď větší pravomoci pro jednotlivé státy, což by znamenalo méně otevřený jednotný trh, nebo vyšší míru evropské integrace.“ Řešení na vnitrostátní úrovni by znamenalo dát hostitelské právo uložit zahraničním institucím, aby jednaly pouze prostřednictvím dceřiných společností, a nikoli poboček, a monitorovat kapitál a likviditu bank, jež jsou činné v daném státě, což by vedlo ke zvýšení protekcionismu. Řešení na evropské úrovni vyžaduje posílení postavení bankovního orgánu v rámci kolegia orgánů dohledu a zvýšení dohledu nad finančními institucemi, které představují systémové riziko.

(23)

Důležitou úlohu při účinném, efektivním a jednotném dohledu nad finančními institucemi působícími přes hranice hrají kolegia orgánů dohledu. Bankovní orgán by měl hrát hlavní úlohu a mít plné právo účasti v kolegiích orgánů dohledu, aby mohl optimalizovat fungování těchto kolegií a proces výměny informací v nich a aby mohl podporovat sbližování a jednotnost mezi kolegii při uplatňování práva Unie . Jak se uvádí v Larosièrově zprávě, „je třeba se vyvarovat narušování hospodářské soutěže a regulační arbitráži v důsledku odlišných postupů dohledu, jelikož mohou ohrozit finanční stabilitu, mimo jiné podporováním přesunu finančních činností do zemí, v nichž je dohled laxní“. Je třeba, aby byl systém dohledu vnímán jako spravedlivý a vyvážený“.

(23a)

Bankovní orgán a vnitrostátní orgány dohledu by měly zvýšit dohled nad finančními institucemi, jež splňují kritéria pro systémová rizika, neboť jejich selhání může ohrozit stabilitu finančního systému Unie a poškodit reálnou ekonomiku.

(23b)

Při stanovení systémového rizika by měly být zohledněny mezinárodní standardy, zejména ty, které vypracovaly Rada pro finanční stabilitu, MMF, Mezinárodní asociace orgánů pro dozor v pojišťovnictví a skupina G-20. Propojenost, nahraditelnost a časový sled jsou nejčastěji používaná kritéria pro stanovení systémového rizika.

(23c)

Je nezbytné stanovit rámec pro postupy v případě institucí nacházejících se v obtížné situaci, aby bylo možné jejich situaci stabilizovat nebo provést jejich likvidaci, neboť „se jasně ukázalo, že v případě bankovní krize je pro vládu i širokou veřejnost příliš mnoho v sázce, protože taková situace by mohla ohrozit finanční stabilitu a reálnou ekonomiku“ (de Larosièrova zpráva). Komise by měla předložit vhodné návrhy na vytvoření nového rámce pro řízení finanční krize. Klíčovými prvky při řešení krizí je společný soubor pravidel a prostředky na finanční řešení (výkonná moc a financování pro řešení krizí velkých přeshraničních nebo navzájem propojených institucí).

(23d)

Měl by být zřízen Evropský fond pojištění vkladů s cílem zajistit spoluodpovědnost přeshraničních finančních institucí, ochránit zájmy vkladatelů v Unii a snížit náklady vyplývající ze systémové finanční krize pro daňové poplatníky . Fond zřízený na úrovni EU se zdá být nejúčinnějším způsobem ochrany zájmů vkladatelů a nejlepší obranou proti narušování hospodářské soutěže. Je však zřejmé, že opatření EU jsou nevyhnutelně složitější a že některé státy takové systémy už začaly navrhovat nebo dokonce používat. Bankovní orgán by proto měl alespoň zajistit sladění těch nejdůležitějších prků vnitrostátních systémů. Měl by být také schopen zajistit, aby finanční instituce měly povinnost přispívat pouze do jednoho systému.

(23e)

Evropský fond bankovní stability by měl financovat řádné následné či záchranné intervence pro finanční instituce, které se potýkají s problémy, jež by mohly ohrozit finanční stabilitu vnitřního finančního trhu Unie. Fond by měl být financován z odpovídajících příspěvků finančního sektoru. Příspěvky do fondu by měly nahradit příspěvky do vnitrostátních fondů obdobné povahy.

(24)

Delegování úkolů a povinností může být užitečným nástrojem pro fungování sítě orgánů dohledu, aby se předešlo duplicitě úkolů dohledu, podporovala se spolupráce, a tím se optimalizoval proces dohledu a snížila se zátěž finančních institucí , a to zejména těch finančních institucí, které nemají unijní rozměr . Nařízení by tedy mělo pro toto delegování stanovit jasný právní základ. Delegování úkolů znamená, že úkoly provádí jiný orgán dohledu místo odpovědného orgánu, zatímco odpovědnost za rozhodnutí v rámci dohledu zůstává orgánu, který úkol delegoval. Díky delegování povinností by měl mít jeden vnitrostátní orgán dohledu, tj. pověřený orgán, možnost rozhodnout o určité záležitosti dohledu svým jménem místo bankovního orgánu nebo místo jiného vnitrostátního orgánu dohledu. Delegování by se mělo řídit zásadou přidělování působnosti orgánu dohledu, který může v dané věci nejsnadněji přijmout potřebné opatření. Přerozdělení povinností by bylo vhodné například z důvodu úspor z rozsahu, jednotnosti při dohledu nad skupinami a optimálního využití odborných znalostí vnitrostátních orgánů dohledu. Příslušné právní předpisy Unie mohou dále stanovit zásady přerozdělení povinností dle dohody. Bankovní orgán by měl všemi možnými prostředky podporovat a sledovat uzavírání dohod o delegování mezi vnitrostátními orgány dohledu. Předem by měl být informován o plánovaných dohodách o delegování, aby mohl případně vyjádřit své stanovisko. Kromě toho by měl centralizovat zveřejňování těchto dohod, aby se zajistila včasnost, transparentnost a dobrá dostupnost informací o dohodách všem dotčeným stranám. Měl by také určit a zveřejnit osvědčené postupy týkající se delegování a dohod o delegování.

(25)	Bankovní orgán by měl aktivně podporovat sbližování dohledu v rámci celé Evropské unie s cílem zavedení společné kultury dohledu.

(26)

Účinným a efektivním nástrojem pro podporu jednotnosti v rámci sítě orgánů finančního dohledu je srovnávací hodnocení. Bankovní orgán by měl tedy vytvořit metodický rámec pro toto hodnocení a zajistit jeho pravidelné provádění. Hodnocení by se mělo zaměřit nejen na sbližování postupů dohledu, ale i na schopnosti orgánů dohledu dosahovat při dohledu kvalitních výsledků a na nezávislost příslušných orgánů. Výsledky srovnávacích hodnocení by se měly zveřejňovat a osvědčené postupy by měly být taktéž zveřejněny poté, co budou určeny.

(27)

Bankovní orgán by měl aktivně podporovat koordinovanou odezvu Unie v oblasti dohledu, zejména zajistit správné fungování a integritu finančních trhů nebo stabilitu finančního systému Evropské unie . Kromě pravomocí přijímat opatření v mimořádných situacích by mu tedy měla být svěřena i funkce obecné koordinace v rámci ESFS . Činnost bankovního orgánu by se měla především zaměřit na bezproblémový tok všech důležitých informací mezi příslušnými orgány.

(28)

Pro zajištění finanční stability je nutné včas identifikovat trendy, možná rizika a zranitelná místa vyplývající z mikroobezřetnostní úrovně v mezinárodním měřítku a napříč odvětvími. Bankovní orgán by měl sledovat a hodnotit tento vývoj v oblasti vlastní působnosti a pravidelně a v případě nutnosti i v jednotlivých konkrétních případech informovat Evropský parlament, Radu, Komisi, ostatní evropské orgány dohledu a ESRB . Dále by měl bankovní orgán iniciovat a koordinovat v rámci celé Unie zátěžové testy, jejichž cílem je vyhodnotit odolnost finančních institucí vůči nepříznivému tržnímu vývoji, přičemž zajistí co nejjednotnější metodiku provádění těchto testů na vnitrostátní úrovni. Má-li bankovní orgán plnit řádně své funkce, měl by provádět hospodářské analýzy trhů a dopadu, který by na dané trhy mohl mít potenciální vývoj trhu.

(29)	Vzhledem ke globalizaci finančních služeb a rostoucímu významu mezinárodních standardů by měl bankovní orgán zastupovat Evropskou unii v rámci dialogu a spolupráce s orgány dohledu ve třetích zemích .

(30)	Bankovní orgán by měl působit jako nezávislý poradní orgán Evropského parlamentu, Rady a Komise v oblasti své působnosti. Měl by být schopen předložit stanovisko k obezřetnostnímu posuzování fúzí a nabývání účastí podle směrnice 2006/48/ES.

(31)

Pro účinné vykonávání svých povinností by měl mít bankovní orgán právo vyžadovat veškeré nezbytné informace související s obezřetnostním dohledem . Aby se zabránilo duplicitě oznamovací povinnosti finančních institucí, měly by být tyto informace za běžných okolností předkládány vnitrostátními orgány dohledu, které jsou co nejblíže finančním trhům a institucím , a měly by zohlednit již existující statistické údaje . Bankovní orgán by však jako nejzazší řešení měl mít možnost podat řádně odůvodněnou žádost o informace přímo u finančních institucí ▐, jestliže příslušný vnitrostátní orgán tyto informace neposkytne nebo nemůže poskytnout včas. Orgány členských států by měly být povinny pomáhat bankovnímu orgánu při prosazování těchto přímých požadavků. V této souvislosti je naprosto zásadní pracovat na společných formátech výkaznictví.

(31a)

Opatřeními pro shromažďování informací by neměl být dotčen právní rámec Evropského statistického systému (ESS) a Evropského systému centrálních bank (ESCB) v oblasti statistiky. Tímto nařízením by proto nemělo být dotčeno nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 223/2009 ze dne 11. března 2009 o evropské statistice  (26) ani nařízení Rady (ES) č. 2533/98 ze dne 23. listopadu 1998 o shromažďování statistických informací Evropskou centrální bankou  (27).

(32)

Pro zajištění plné efektivity fungování ESRB a následné odezvy na jeho varování a doporučení je podstatná úzká spolupráce mezi bankovním orgánem a ESRB . Bankovní orgán by měl s ESRB sdílet všechny příslušné informace. Údaje týkající se jednotlivých podniků by měly být předkládány pouze na žádost s odůvodněním. Jakmile bankovní orgán nebo vnitrostátní orgán dohledu obdrží od ESRB varování či doporučení, měl by bankovní orgán případně zajistit následná opatření.

(33)

▐ Bankovní orgán by měl vést konzultace o regulačních normách, pokynech a doporučeních se zúčastněnými stranami a měl by jim dát přiměřenou možnost předložit připomínky k navrhovaným opatřením. Před přijetím návrhu regulačních norem, pokynů či doporučení by měl bankovní orgán provést studii dopadů. Za tímto účelem a z důvodu vyšší účinnosti by měla být zřízena skupina zúčastněných stran v bankovnictví, kde budou vyváženě zastoupeny úvěrové a investiční instituce Unie ( zastupující rozdílné modely a typy finančních institucí a podniků, případně též institucionální investoři a jiné finanční instituce, které samy využívají finančních služeb), malé a střední podniky, odbory, akademičtí pracovníci , spotřebitelé a jiní retailoví uživatelé bankovních služeb. Skupina zúčastněných stran v bankovnictví by měla aktivně vystupovat jako prostředník ve vztahu s ostatními skupinami uživatelů finančních služeb zřízenými Komisí nebo právními předpisy Unie .

(33a)

Neziskové organizace jsou ve srovnání s dobře financovanými a dobře propojenými zástupci odvětví v rámci rozpravy o budoucnosti finančních služeb a příslušných rozhodovacích procesů odsouvány na okraj. Toto znevýhodnění by mělo být kompenzováno adekvátním financováním jejich zástupců ve skupině zúčastněných stran v bankovnictví.

(34)

Základní povinností členských států je zajišťování koordinovaného řešení krizí a udržování finanční stability v krizových situacích , zejména s ohledem na stabilizaci a záchranu konkrétních finančních institucí, které jsou v problematické situaci. Jejich činnost by měla být úzce spjata a koordinována s Hospodářskou a měnovou unií a jejími zásadami. Opatření bankovního orgánu v mimořádných situacích a při řešení problémů, která mají dopad na stabilitu finanční instituce, by neměla nijak ovlivnit fiskální povinnosti členských států. Měl by být vytvořen mechanismus, kterým by se členské státy mohly odvolat na toto ochranné opatření a postoupit záležitost Radě ke konečnému rozhodnutí. S ohledem na konkrétní povinnosti členských států je v tomto ohledu vhodné zapojit do celé záležitosti i Radu.

(34a)

Během tří let od vstupu nařízení, které tento mechanismus zřizuje, v platnost by měla Komise na základě získaných zkušeností stanovit jednoznačné a spolehlivé pokyny na úrovni Unie, které určí, kdy mohou členské státy uplatnit ochranné opatření. Použití ochranné doložky členskými státy bude následně posuzováno na základě těchto pokynů.

(34b)

Aniž by byly dotčeny konkrétní povinnosti členských států v krizových situacích, v případě, že se členský stát rozhodne odvolat se na ochranné opatření, Evropský parlament by měl být informován současně s bankovním orgánem, Radou a Komisí. Členský stát by měl dále vysvětlit své důvody pro odvolání se na ochranné opatření. Bankovní orgán by měl ve spolupráci s Komisí stanovit další kroky, které je třeba přijmout.

(35)	Při svém rozhodování by měl být bankovní orgán vázán předpisy Společenství a obecnými principy pro řádný proces a transparentnost. Mělo by být plně respektováno právo příjemců rozhodnutí bankovního orgánu na vyjádření. Akty bankovního orgánu tvoří nedílnou součást práva Unie .

(36)

Hlavním rozhodovacím orgánem bankovního orgánu by měla být rada orgánů dohledu sestávající z vedoucích představitelů příslušných orgánů v každém členském státu, v jejímž čele by byl předseda bankovního orgánu. Jako pozorovatelé by se měli účastnit zástupci Komise, ESRB , Evropské centrální banky a Evropského orgánu dohledu (pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění) a Evropského orgánu dohledu (cenné papíry a trhy) . Členové rady orgánů dohledu by měli jednat nezávisle a pouze v zájmu Unie . U aktů obecné povahy, včetně aktů souvisejících s přijímáním regulačních norem, pokynů a doporučení a s rozpočtovými záležitostmi, by bylo vhodné uplatňovat pravidla o kvalifikované většině stanovená v článku 16 SFEU , zatímco všechna ostatní rozhodnutí by měla být přijímána prostou většinou. Případy týkající se urovnávání sporů mezi vnitrostátními orgány dohledu by měly být posuzovány užší odbornou skupinou.

(36a)

Jako obecné pravidlo by řídící rada měla přijímat svá rozhodnutí jednoduchou většinou podle zásady jednoho hlasu na jednoho člena rady. U aktů souvisejících s přijímáním technických norem, pokynů a doporučení a s rozpočtovými záležitostmi je však vhodné uplatňovat pravidla o kvalifikované většině stanovená Smlouvou o Evropské unii, SFEU a Protokolem č. 36 o přechodných ustanoveních k nim připojeným. Případy týkající se urovnávání sporů mezi vnitrostátními orgány dohledu by měly být posuzovány užší nestrannou odbornou skupinou, složenou z členů, kteří nejsou zástupci příslušných orgánů, jichž se spory týkají, ani nemají žádný zájem na sporu nebo přímé spojení s dotyčnými příslušnými orgány. Složení odborné skupiny by mělo být přiměřeně vyvážené. Rozhodnutí přijaté odbornou skupinou by mělo být schváleno radou orgánů dohledu prostou většinou v souladu se zásadou, podle níž má každý člen jeden hlas. Co se však týče rozhodnutí přijímaných konsolidujícím orgánem dohledu, mohla by být rozhodnutí navržená odbornou skupinou zamítnuta blokační menšinou hlasů uvedenou v čl. 16 odst. 4 Smlouvy o Evropské unii a v článku 3 Protokolu (č. 36) o přechodných ustanoveních připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a SFEU.

(37)

Plnění poslání bankovního orgánu a vykonávání přidělených úkolů tímto orgánem by měla zajistit řídící rada složená z předsedy orgánu a zástupců vnitrostátních orgánů dohledu a Komise. Řídící rada by měla disponovat nezbytnými pravomocemi, aby mohla mimo jiné navrhovat roční a víceletý pracovní program, vykonávat určité rozpočtové pravomoci, přijímat plán personální politiky bankovního orgánu, přijímat zvláštní ustanovení týkající se práva přístupu k dokumentům a přijímat výroční zprávu.

(38)

Bankovní orgán by měl zastupovat předseda vybraný Evropským parlamentem v otevřeném výběrovém řízení uspořádaném Komisí po vypracování užšího seznamu uchazečů . Řízení bankovního orgánu by mělo být svěřeno výkonnému řediteli, který by měl mít právo účastnit se zasedání rady orgánů dohledu a řídící rady, avšak neměl by disponovat hlasovacím právem.

(39)

Aby byl zajištěn soulad v činnosti evropských orgánů dohledu v jednotlivých odvětvích, měly by tyto orgány pracovat v úzké součinnosti prostřednictvím Smíšeného výboru evropských orgánů dohledu (dále jen „Smíšený výbor“) a v případě nutnosti přijímat společná stanoviska. Smíšený výbor ▐ by měl koordinovat funkce tří evropských orgánů dohledu ve vztahu k finančním konglomerátům . V případě potřeby by měly být akty spadající také do oblasti působnosti Evropského orgánu dohledu ( pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění ) nebo Evropského orgánu dohledu ( cenné papíry a trhy ) přijímány dotčenými evropskými orgány dohledu souběžně. Smíšenému výboru by měli předsedat po dobu 12 měsíců na rotačním základě předsedové tří evropských orgánů dohledu. Předseda smíšeného výboru by měl být místopředsedou ESRB. Smíšený výbor by měl mít stálý sekretariát složený ze zaměstnanců dočasně přidělených ze tří evropských orgánů dohledu, aby se umožnila neformální výměna informací a rozvoj společného kulturního postoje ve všech třech evropských orgánech dohledu.

(40)

Je nutné zajistit, aby strany, kterých se dotýkají rozhodnutí přijatá bankovním orgánem, mohly uplatňovat odpovídající opravné prostředky. Má-li bankovní orgán rozhodovací pravomoci, měly by mít pro zajištění efektivní ochrany práv jednotlivých stran a z důvodu procesní ekonomie příslušné strany právo odvolání k odvolacímu senátu. Z důvodu účinnosti a jednotnosti by měl být odvolací senát společným orgánem všech tří evropských orgánů dohledu, nezávislým na jejich administrativní a regulační struktuře. Proti rozhodnutí odvolacího senátu by mělo být možné podat odvolání k Soudu prvního stupně a Soudnímu dvoru Evropských společenství.

(41)

Aby byla zajištěna úplná autonomie a nezávislost bankovního orgánu, měl by mít tento orgán autonomní rozpočet, jehož příjmy budou pocházet především z povinných příspěvků vnitrostátních orgánů dohledu a ze souhrnného rozpočtu Evropské unie. Financování bankovního orgánu z prostředků Unie by mělo být předmětem dohody s rozpočtovým orgánem v souladu s bodem 47 interinstitucionální dohody Evropského parlamentu, Rady a Komise ze dne 17. května 2006 o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení  (28) (IIA). ▐ Měla by platit rozpočtová pravidla Unie . Kontrolu účtů by měl provádět Účetní dvůr. Celkový rozpočet by měl být předmětem postupu udělování absolutoria.

(42)

Bankovní orgán by měl podléhat nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 ze dne 25. května 1999 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) (29). Bankovní orgán by měl také přistoupit k Interinstitucionální dohodě ze dne 25. května 1999 mezi Evropským parlamentem, Radou Evropské unie a Komisí Evropských společenství o vnitřním vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) (30).

(43)	Aby byly zajištěny otevřené a transparentní podmínky zaměstnávání a rovné zacházení se zaměstnanci, budou se na zaměstnance bankovního orgánu vztahovat Služební řád úředníků Evropských společenství a pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropských společenství (31).

(44)	Je zásadně důležité chránit obchodní tajemství a ostatní důvěrné informace. ▐ Důvěrnost informací poskytnutých bankovnímu orgánu a sdílených v rámci sítě by měla podléhat přísným a účinným pravidlům důvěrnosti .

(45)

Ochrana fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů se řídí směrnicí Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (32) a nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (33), které se v plném rozsahu vztahují na zpracování osobních údajů pro účely tohoto nařízení.

(46)	Pro zajištění transparentní činnosti bankovního orgánu by měl tento orgán podléhat nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (34).

(47)	Země, které nejsou členy Evropské unie, by měly být připuštěny k účasti na práci bankovního orgánu v souladu s příslušnými dohodami, které Unie uzavře.

(48)

Jelikož cílů tohoto nařízení, konkrétně zlepšení fungování vnitřního trhu díky zajištění vysoké, efektivní a jednotné úrovně obezřetnostní regulace a dohledu, ochrany vkladatelů a investorů, ochrany integrity, účinnosti a správného fungování finančních trhů, udržování stability finančního systému a posilování mezinárodní koordinace dohledu, nemohou dostatečným způsobem dosáhnout samotné členské státy a lze jich lépe dosáhnout s ohledem na rozsah opatření na úrovni Unie , může Evropská unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity podle článku 5 Smlouvy o Evropské unii . Podle zásady proporcionality stanovené v uvedeném článku toto nařízení nepřekračuje to, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(49)

Bankovní orgán přebírá všechny stávající úkoly a pravomoci Evropského výboru orgánů bankovního dohledu, tudíž by mělo být zrušeno rozhodnutí Komise 2009/78/ES ze dne 23. ledna 2009 o zřízení Evropského výboru orgánů bankovního dohledu a příslušným způsobem pozměněno rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 716/2009/ES ze dne 16. září 2009, kterým se zavádí program Společenství na podporu zvláštních činností v oblasti finančních služeb, účetního výkaznictví a auditů (35).

(50)	Je vhodné stanovit lhůtu pro uplatňování tohoto nařízení, aby se zajistila odpovídající připravenost bankovního orgánu na zahájení činnosti a bezproblémový přechod z Evropského výboru orgánů bankovního dohledu,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

ZŘÍZENÍ A PRÁVNÍ POSTAVENÍ

Článek 1

Zřízení a působnost

1.   Tímto nařízením se zřizuje Evropský orgán dohledu ( Evropský bankovní orgán , „bankovní orgán“).

2.   Bankovní orgán jedná v rámci pravomocí, které mu byly svěřeny v tomto nařízení, a v rozsahu směrnice 2006/48/ES, směrnice 2006/49/ES, směrnice 2002/87/ES, nařízení (ES) č. 1781/2006, směrnice 94/19/ES a relevantní části směrnice 2005/60/ES, směrnice 2002/65/ES , směrnice 2007/64/ES a směrnice 2009/110/ES do té míry, do jaké se tyto akty vztahují na úvěrové a finanční instituce a příslušné orgány vykonávající nad nimi dohled , včetně všech směrnic, nařízení a rozhodnutí vycházejících z těchto aktů, a v rozsahu dalších legislativních aktů Unie , které stanoví úkoly bankovního orgánu.

2a.     Bankovní orgán jedná rovněž v oblasti činností úvěrových institucí, finančních konglomerátů, investičních podniků, platebních institucí a institucí elektronických peněz, včetně otázek správy společností, auditů a finančního výkaznictví, za předpokladu, že takové činnosti ze strany bankovního orgánu jsou nutné pro zajištění účinného a důsledného uplatňování právních předpisů uvedených v odstavci 2.

3.   Ustanoveními tohoto nařízení nejsou dotčeny pravomoci Komise zajistit dodržování práva Unie , zejména podle článku 258 Smlouvy o fungování evropské unie .

4.   Cílem bankovního orgánu je chránit veřejné zájmy přispíváním ke krátko-, středně- a dlouhodobé stabilitě a účinnosti finančního systému v zájmu hospodářství Unie, jejích občanů a podniků. Bankovní orgán přispívá :

i)	k lepšímu fungování vnitřního trhu, včetně především důkladné , účinné a jednotné úrovně regulace a dohledu; ▐

iii)	k zajištění integrity, transparentnosti, účinnosti a správného fungování finančních trhů, ▐

v)	k posílení koordinace dohledu na mezinárodní úrovni,

va)	k předcházení regulační arbitráži a k dosažení rovných podmínek hospodářské soutěže,

vb)	k zajištění toho, aby pro čerpání úvěru a jiná rizika byla stanovena řádná pravidla a dohled, a

vc)	ke zlepšení ochrany spotřebitelů .

Za těmito účely přispívá bankovní orgán k zajištění jednotného, účinného a efektivního uplatňování legislativních aktů Unie podle článku 2 tím, že podporuje sbližování dohledu a předkládá stanoviska Evropskému parlamentu, Radě a Komisi a provádí ekonomický rozbor trhů za účelem podpořit dosažení cíle bankovního orgánu .

Při plnění úkolů, jež jsou mu svěřeny tímto nařízením, věnuje bankovní orgán zvláštní pozornost veškerým systémovým rizikům spojeným s finančními institucemi, jejichž selhání může ohrozit fungování finančního systému nebo reálné ekonomiky.

Pří plnění svých úkolů jedná bankovní orgán nezávisle a objektivně ve výlučném zájmu Unie.

Článek 1a

Evropský systém finančního dohledu

1.     Bankovní orgán je součástí Evropského systému orgánů finančního dohledu (ESFS). Hlavním cílem ESFS je zajistit, aby právní předpisy platné pro finanční odvětví byly náležitě uplatňovány v zájmu zachování finanční stability a k zajištění důvěry ve finanční systém jako celek a dostatečné ochrany spotřebitelů finančních služeb.

2.     ESFS má tyto členy:

a)	Evropský výbor pro systémová rizika (ESRB, a to pro účely plnění úkolů stanovených nařízením (EU) č. …/2010 (ESRB) a tímto nařízením;

b)	bankovní orgán;

c)	Evropský orgán dohledu (cenné papíry a trhy) zřízený nařízením (EU) č. …/2010 [ESMA];

d)	Evropský orgán dohledu (pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění) zřízený nařízením (EU) č. …/2010 [EIOPA],

e)	Evropský orgán dohledu (Smíšený výbor), a to pro účely plnění úkolů stanovených v článcích 40 až 43 („Smíšený výbor“);

f)	orgány členských států uvedené v čl. 2 odst. 2 nařízení (EU) č. …/2010 [ESMA], nařízení (EU) č. …/2010 [EIOPA] a v tomto nařízení;

g)	Komisi, a to pro účely provádění úkolů uvedených v článcích 7 a 9.

3.     Prostřednictvím Smíšeného výboru spolupracuje bankovní orgán pravidelně a úzce s ESRB i s orgány EIOPA a ESMA, zajišťuje s nimi meziodvětvovou jednotnost činnosti a vyjednává společné postoje v oblasti dohledu nad finančními konglomeráty a v dalších meziodvětvových otázkách.

4.     Podle zásady loajální spolupráce v souladu s čl. 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii jednotlivé strany ESFS spolupracují na základě důvěry a plného vzájemného respektu, zejména při zajišťování výměny příslušných a spolehlivých informací mezi sebou.

5.     Orgány dohledu, které nejsou členy ESFS, jsou povinny provádět dohled nad finančními institucemi působícími v Unii v souladu s legislativními akty uvedenými v čl. 1 odst. 2.

Článek 1b

Odpovědnost vůči Evropskému parlamentu

Orgány dohledu uvedené v čl. 1a odst. 2 jsou odpovědné Evropskému parlamentu.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení se:

1)

„finančními institucemi“ rozumí „úvěrové instituce“ podle definice uvedené v čl. 4 odst. 1 směrnice 2006/48/ES, „investiční podniky“ podle definice uvedené v čl. 3 odst. 1 písm. b) směrnice 2006/49/ES a „finanční konglomeráty“ podle definice uvedené v čl. 2 odst. 14 směrnice 2002/87/ES, a kromě toho, v souladu se směrnicí 2005/60/ES, se „finančními institucemi“ rozumí úvěrové instituce a finanční instituce podle definice uvedené v čl. 3 odst. 1 a 2 této směrnice ;

2)

„příslušným orgánem“ rozumí: i) příslušné orgány definované ve směrnicích 2006/48/ES , 2006/49/ES a 2007/64/ES a uvedené ve směrnici 2009/110/ES; ii) pokud jde o směrnice 2002/65/ES a 2005/60/ES, orgány příslušné pro zajištění souladu s požadavky těchto směrnic ze strany úvěrových a finančních institucí; iii) pokud jde o systémy , pojištění vkladů, orgány, které spravují tyto systémy podle směrnice 94/19/ES , nebo, pokud je činnost takového systému řízena soukromou společností, veřejný orgán vykonávající dohled nad těmito systémy podle směrnice 94/19/ES .

Článek 3

Právní postavení

1.   Bankovní orgán je institucí Unie s právní subjektivitou.

2.   V každém členském státě požívá bankovní orgán nejširšího rozsahu právní způsobilosti stanovené vnitrostátním právem pro právnické osoby. Může zejména nabývat a zcizovat movitý a nemovitý majetek a účastnit se soudních řízení.

3.   Bankovní orgán zastupuje předseda.

Článek 4

Složení

Bankovní orgán tvoří:

1)	rada orgánů dohledu, která vykonává úkoly stanovené článkem 28;

2)	řídící rada, která vykonává úkoly stanovené článkem 32;

3)	předseda, který vykonává úkoly stanovené článkem 33;

4)	výkonný ředitel, který vykonává úkoly stanovené článkem 38;

5)	odvolací senát podle článku 44, který vykonává úkoly stanovené článkem 46.

Článek 5

Ústředí a sídlo

Bankovní orgán má ústředí ve Frankfurtu.

Může mít zastoupení v nejvýznamnějších finančních centrech Evropské unie.

KAPITOLA II

ÚKOLY A PRAVOMOCI BANKOVNÍHO ORGÁNU

Článek 6

Úkoly a pravomoci bankovního orgánu

1.   Bankovní orgán má následující úkoly:

a)	přispívat k vytváření kvalitních společných norem a výkonu regulace a dohledu, zejména předkládáním stanovisek orgánům Unie a přípravou pokynů, doporučení a návrhů regulačních technických a prováděcích technických norem, které vycházejí z legislativních aktů uvedených v čl. 1 odst. 2;

b)

přispívat k jednotnému uplatňování legislativních aktů Unie , zejména tak, že přispívá ke společné kultuře dohledu, zajišťuje jednotné, účinné a efektivní uplatňování legislativních aktů uvedených v čl. 1 odst. 2, zabraňuje regulační arbitráži, zprostředkovává a urovnává spory mezi příslušnými orgány, zajišťuje účinný a jednotný dohled nad finančními institucemi a zajišťuje jednotné působení kolegií orgánů dohledu a přijímá opatření mj. v mimořádných situacích;

c)	povzbuzovat a podporovat delegování úkolů a povinností mezi příslušnými orgány;

d)	úzce spolupracovat s ESRB, zejména tak, že bude ESRB poskytovat informace nezbytné pro plnění jeho úkolů a bude zajišťovat řádný následný postup v souladu s varováními a doporučeními ESRB;

e)	organizovat a provádět srovnávací hodnocení činnosti příslušných orgánů , včetně poskytování poradenství, v zájmu posílení jednotnosti výsledků dohledu;

f)	sledovat a posuzovat tržní vývoj v oblasti své působnosti;

fa)	provádět ekonomickou analýzu trhů s cílem informovat o plnění funkcí bankovního orgánu;

fb)	posilovat ochranu vkladatelů a investorů;

fc)	přispívat k řízení krize přeshraničních institucí, která by mohla představovat systémové riziko, jak je uvedeno v článku 12b, řídit a vykonávat veškeré včasné zásahy, řešení krizí nebo insolvenční řízení takovýchto institucí prostřednictvím svého bankovního útvaru pro řešení krizí podle článku 12c;

g)	plnit všechny ostatní konkrétní úkoly stanovené v tomto nařízení a v legislativních aktech uvedených v čl. 1 odst. 2;

ga)	vykonávat dohled na finančními institucemi, které nepodléhají dohledu příslušných orgánů;

gb)	zveřejňovat a pravidelně aktualizovat informace související s touto oblastí činnosti, zejména v rámci své příslušnosti, na svých internetových stránkách o registrovaných finančních institucích s cílem zajistit pro veřejnost snadno přístupné informace;

gc)	přebírat podle potřeby veškeré stávající a pokračující úkoly od Evropského výboru orgánů bankovního dohledu (CEBS);

2.   Pro dosažení úkolů stanovených v odstavci 1 bankovní orgán disponuje pravomocemi stanovenými tímto nařízením, zejména pravomocí:

a)	vytvářet návrhy regulačních technických norem v konkrétních případech stanovených v článku 7;

aa)	vytvářet návrhy prováděcích technických norem v konkrétních případech stanovených v článku 7e;

b)	vydávat pokyny a doporučení, jak je stanoveno v článku 8;

c)	vydávat doporučení v konkrétních případech uvedených v čl. 9 odst. 3;

d)	přijímat individuální rozhodnutí určená příslušným orgánům v konkrétních případech uvedených v článcích 10 a 11;

e)	přijímat individuální rozhodnutí určená finančním institucím v konkrétních případech uvedených v čl. 9 odst. 6, čl. 10 odst. 3 a čl. 11 odst. 4;

f)	vydávat stanoviska pro Evropský parlament, Radu nebo Komisi podle článku 19 ;

fa)	shromažďovat nezbytné informace týkající se finančních institucí podle článku 20;

fb)	vypracovávat jednotné metodiky pro posuzování účinku charakteristik produktů a procesů distribuce na finanční pozici institucí a na ochranu spotřebitelů;

fc)	zajistit databázi registrovaných finančních institucí v oblasti své působnosti a, je-li to upraveno v legislativních aktech uvedených v čl. 1 odst. 2, na centrální úrovni;

fd)

vypracovat regulační technickou normu, která stanoví nejnutnější informace, jež musí být poskytnuty bankovnímu orgánu o transakcích a účastnících trhu, a způsob, jakým je nutno shromažďování těchto informací koordinovat a jakým musí být databáze členských zemí propojeny, aby byl zajištěn nepřetržitý přístup bankovního orgánu k příslušným nezbytným informacím týkajícím se transakcí a trhu.

3.   Bankovní orgán vykonává veškeré výlučné pravomoci dohledu nad subjekty s působností v celé Unii nebo hospodářskou činností s působností v celé Unii , které mu jsou svěřeny legislativními akty uvedenými v čl. 1 odst. 2.

4.     Za účelem výkonu svých výlučných pravomocí dohledu podle odstavce 3 disponuje bankovní orgán odpovídajícími pravomocemi pro vyšetřování a prosazování, jak je uvedeno v příslušných právních předpisech, i pro případné vyměřování poplatků. Bankovní orgán při výkonu svých povinností úzce spolupracuje s příslušnými orgány a využívá jejich zkušeností, zařízení a pravomocí.

Článek 6a

Úkoly spojené s ochranou spotřebitelů a finančními činnostmi

1     V zájmu posílení ochrany vkladatelů a investorů převezme bankovní orgán vedoucí úlohu při prosazování transparentnosti, jednoduchosti a spravedlivých podmínek na trhu se spotřebitelskými finančními produkty či službami v rámci celého jednotného trhu, a to i prostřednictvím:

i)	shromažďování a analýzy informací o spotřebitelských trendech a podávání zpráv o nich,

ii)	posuzování a koordinace iniciativ v oblasti finanční gramotnosti a vzdělávání,

iii)	vypracovávání norem pro odbornou přípravu v odvětví,

iv)	účasti na sestavování společných pravidel pro zveřejňování údajů a

v)	hodnocení především přístupnosti, dostupnosti a úvěrových nákladů pro domácnosti a podniky, zejména malé a střední podniky.

2.     Bankovní orgán sleduje nové i stávající finanční činnosti a může přijmout pokyny a doporučení s cílem podpořit bezpečnost a přiměřenost trhů a sbližování regulačních postupů.

3.     Bankovní orgán může rovněž vydat varování v případě, že určitá finanční činnost představuje ohrožení pro cíle stanovené v čl. 1 odst. 4.

4.     Bankovní orgán zřídí jako svou nedílnou součást výbor pro finanční inovace, který bude sdružovat všechny příslušné vnitrostátní orgány dohledu s cílem dosáhnout koordinovaného přístupu při stanovování pravidel pro nové nebo inovativní finanční činnosti a vykonávání dohledu nad nimi a poskytovat odborné poradenství Evropskému parlamentu, Radě a Komisi.

5.     Bankovní orgán může dočasně zakázat nebo omezit určité typy finančních činností , které ohrožují řádné fungování a integritu finančních trhů nebo stabilitu celého finančního systému Unie nebo jeho části, v případech a za podmínek stanovených v legislativních aktech uvedených v čl. 1 odst. 2, nebo pokud si to vyžádá mimořádná situace v souladu s článkem 10 a za podmínek v něm stanovených.

Bankovní orgán toto rozhodnutí pravidelně a včas přehodnocuje.

Bankovní orgán může rovněž posoudit nutnost zakázat nebo omezit určité typy finančních činností a v případě, že to skutečně nutné je, informovat Komisi, aby jakýkoli zákaz či omezení usnadnil.

Článek 7

Regulační technické normy

1.    Evropský parlament a Rada mohou svěřit Komisi pravomoci přijímat regulační technické normy podle článku 290 Smlouvy o fungování EU s cílem zajistit konzistentní harmonizaci v oblastech konkrétně stanovených legislativními akty uvedenými v čl. 1 odst.2. Tyto regulační normy jsou technické povahy a nepředstavují strategická rozhodnutí či politickou volbu a jejich obsah je vymezen legislativními akty, z nichž vycházejí. Návrh regulačních technických norem vypracuje bankovní orgán a předloží jej Komisi ke schválení. V případě, že bankovní orgán nepředloží návrh Komisi ve lhůtě stanovené v legislativních aktech uvedených v čl. 1 odst. 2 může Komise přijmout regulační technickou normu.

2.    Před předložením návrhu Komisi bankovní orgán uspořádá otevřené veřejné konzultace o regulačních technických normách a provede analýzu potenciálních souvisejících nákladů a přínosů, ledaže by takové konzultace a analýzy nebyly přiměřené v poměru k rozsahu a dopadu dotyčných regulačních technických norem nebo v poměru ke zvláštní naléhavosti příslušné záležitosti. Bankovní orgán si rovněž vyžádá stanovisko nebo radu skupiny zúčastněných stran v bankovnictví uvedené v článku 22.

3.     Komise poté, co od bankovního orgánu obdrží návrh regulační technické normy, okamžitě předá tento návrh Evropskému parlamentu a Radě.

4.     Komise do tří měsíců po obdržení návrhu rozhodne o tom, zda návrh regulační technické normy přijme. Regulační technické normy se přijímají prostřednictvím nařízení či rozhodnutí. Pokud Komise nehodlá normu přijmout, informuje o tom Evropský parlament a Radu a podá v této věci zdůvodnění.

Článek 7a

Neschválení nebo změna návrhů regulačních norem

1.     Pokud Komise nehodlá přijmout návrh regulačních technických norem nebo jej hodlá přijmout zčásti nebo se změnami, zašle návrh regulačních technických norem zpět bankovnímu orgánu a navrhne odůvodněné změny.

2.     Během 6 týdnů bankovní orgán může návrh regulačních technických norem pozměnit na základě změn Komise a znovu jej předložit Komisi ke schválení. Bankovní orgán informuje Evropský parlament, Radu a Komisi o svém rozhodnutí.

3.     Jestliže bankovní orgán nesouhlasí s rozhodnutím Komise odmítnout či změnit jeho původní návrhy, může Evropský parlament nebo Rada do jednoho měsíce pozvat příslušného komisaře a předsedu bankovního orgánu na schůzi příslušného výboru Evropského parlamentu či Rady k tomuto účelu svolanou, aby přednesli a vysvětlili své rozdílné postoje.

Článek 7b

Výkon přenesení pravomoci

1.     Pravomoci přijímat regulační normy uvedené v článku 7 jsou svěřeny Komisi na dobu čtyř let od vstupu tohoto nařízení v platnost. Komise předloží zprávu zabývající se přenesenými pravomocemi nejpozději 6 měsíců před koncem tohoto čtyřletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhé období, pokud je Evropský parlament nebo Rada nezruší v souladu s článkem 7c.

2.     Jakmile Komise přijme regulační normu, uvědomí o této skutečnosti současně Evropský parlament i Radu.

3.     Zpráva předsedy bankovního orgánu uvedená v čl. 35 odst. 2 informuje Evropský parlament a Radu o regulačních normách, jež byly schváleny, a o tom, které příslušné orgány je neplní.

Článek 7c

Námitky proti regulačním normám

1.     Pokud Komise přijímá delegovaný akt v oblastech konkrétně stanovených legislativními akty uvedenými v čl. 1 odst. 2, platí, že:

a)	Evropský parlament nebo Rada mohou vznést námitky k aktu v přenesené pravomoci do tří měsíců od data oznámení regulační normy přijaté Komisí. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o další tři měsíce;

b)

Pokud Evropský parlament i Rada informují Komisi o tom, že nehodlají vznést žádné námitky, akt v přenesené pravomoci se zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie a vstupuje v platnost před uplynutím tohoto období. Pokud po uplynutí této lhůty nevznese Evropský parlament ani Rada proti aktu v přenesené pravomoci námitky, je akt zveřejněn v Úředním věstníku Evropské unie;

c)	Akt v přenesené pravomoci nevstoupí v platnost, pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada vysloví námitky. V souladu s článkem 296 Smlouvy o fungování EU uvede orgán, který vznese námitku, důvody pro vznesení námitky k aktu v přenesené pravomoci.

2.     Jestliže Komise přijímá regulační normu, která je shodná s návrhem regulační normy, který předložil bankovní orgán, uplatňuje se odst. 1 písm. a), b) a c), pokud období, během něhož mohou Evropský parlament a Rada vznést námitky, činí jeden měsíc před uplynutím tříměsíčního období uvedeného v čl. 7 odst. 4. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o další měsíc.

3.     Evropský parlament a Rada mohou ihned poté, co jim Komise předá návrh, přijmout předběžné a podmíněné prohlášení o tom, že nehodlají vznést námitku, které vstupuje v platnost poté, co Komise přijme regulační technickou normu, aniž by změnila návrh.

4.     Pokud Evropský parlament nebo Rada vznesou proti regulační normě námitku, nevstoupí tato norma v platnost. V souladu s článkem 296 Smlouvy o fungování EU uvede orgán, který vznese námitku, důvody pro vznesení námitky proti regulační technické normě.

Článek 7d

Zrušení přenesení pravomoci

1.     Přenesení pravomoci uvedené v článku 7 může zrušit Evropský parlament nebo Rada.

2.     Rozhodnutí o zrušení ukončuje přenesení pravomocí.

3.     Orgán, který zahájí interní postup, jehož cílem je rozhodnout, zda zrušit přenesení pravomoci, uvědomí v přiměřené lhůtě před přijetím konečného rozhodnutí druhý orgán a Komisi a uvede regulační technické normy, u nichž by mohlo být přenesení pravomocí zrušeno.

Článek 7e

Provádění technických norem

1.     Jestliže Evropský parlament a Rada svěří Komisi pravomoci přijímat prováděcí technické normy podle článku 291 Smlouvy o fungování EU v případech, kdy pro provádění právně závazných aktů Unie jsou nezbytné jednotné podmínky v oblastech, které jsou konkrétně uvedeny v legislativních aktech uvedených v čl. 1 odst. 2, platí následující:

a)

jestliže v souladu s legislativními akty uvedenými v čl. 1 odst. 2 orgán dohledu vypracuje návrh prováděcích technických norem, který má být předložen Komisi, jsou tyto normy technické povahy, neobsahují žádné politické volby a omezují se na stanovení podmínek pro uplatňování právně závazných aktů Unie;

b)	jestliže orgán dohledu nepředloží návrh Komisi ve lhůtě stanovené v legislativních aktech uvedených v čl. 1 odst. 2 či uvedené v žádosti, kterou Komise zašle orgánu dohledu v souladu s článkem 19, může Komise přijmout prováděcí technickou normu prostřednictvím prováděcího aktu.

2.     Před předložením návrhu Komisi uspořádá bankovní orgán otevřené veřejné konzultace o prováděcích technických normách a provede analýzu potenciálních souvisejících nákladů a přínosů, ledaže by takové konzultace a analýzy nebyly přiměřené v poměru k rozsahu a dopadu dotyčných technických norem nebo v poměru ke zvláštní naléhavosti příslušné záležitosti.

Bankovní orgán si rovněž vyžádá stanovisko nebo radu skupiny zúčastněných stran v bankovnictví uvedené v článku 22.

3.     Orgán dohledu své návrhy prováděcích technických norem předkládá ke schválení Komisi v souladu s článkem 291 Smlouvy o fungování EU a současně také Evropskému parlamentu a Radě.

4.     Do tří měsíců od obdržení návrhů prováděcích technických norem rozhodne Komise o tom, zda tyto návrhy schválí. Komise může tuto lhůtu prodloužit o jeden měsíc. Komise může schválit návrhy norem pouze částečně nebo v pozměněném znění, jestliže to vyžaduje zájem Unie.

Pokaždé, když Komise přijme prováděcí technické normy, kterými se mění návrh prováděcích technických norem předložený orgánem dohledu, informuje o této skutečnosti Evropský parlament a Radu.

5.     Komise tyto normy přijímá v podobě nařízení nebo rozhodnutí, která se zveřejňují v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 8

Pokyny a doporučení

1.    S cílem zavést jednotné, účinné a efektivní postupy dohledu v rámci ESFS a zajistit společné, soudržné a jednotné uplatňování právních předpisů Unie vydává bankovní orgán pokyny a doporučení určená příslušným orgánům či finančním institucím.

1a.     Orgán dohledu uspořádá případně otevřené veřejné konzultace o pokynech a doporučeních a provede analýzu potenciálních souvisejících nákladů a přínosů. Bankovní orgán si případně rovněž vyžádá stanovisko nebo radu skupiny zúčastněných stran v bankovnictví uvedené v článku 22. Takovéto konzultace, analýzy, stanoviska a rady by měly být přiměřené, pokud jde o rozsah, povahu a dopady daných pokynů či doporučení.

2.    Příslušné orgány a finanční instituce vynaloží veškeré úsilí, aby tyto pokyny a doporučení plnily. Do dvou měsíců od vydání pokynu nebo doporučení každý příslušný orgán potvrdí, že hodlá tento pokyn nebo doporučení plnit. V případě, že příslušný orgán nemá v úmyslu pokyny nebo doporučení plnit, informuje o tom bankovní orgán a uvede své důvody. Bankovní orgán tyto důvody zveřejní.

Jestliže příslušný orgán nebude pokyn či doporučení uplatňovat, bankovní orgán tuto skutečnost zveřejní .

Bankovní orgán může v jednotlivých případech rozhodnout o tom, že zveřejní zdůvodnění, které poskytly příslušné orgány s ohledem na neplnění pokynu či doporučení. Dotyčný příslušný orgán je o takovém zveřejnění předem informován.

Jestliže to daný pokyn či doporučení stanoví, finanční instituce každoročně jasným a podrobným způsobem podává zprávu o tom, zda tento pokyn nebo doporučení plní.

2a.     Ve zprávě uvedené v čl. 28 odst. 4a bankovní orgán informuje Evropský parlament, Radu a Komisi o vydaných pokynech a doporučeních a o tom, který příslušný orgán je neplní, a jakým způsobem hodlá bankovní orgán zajistit, aby v budoucnu byly jeho doporučení a pokyny dodržovány.

Článek 9

Porušení právních předpisů Unie

1.   Jestliže příslušný orgán neuplatňuje ▐ legislativní akty uvedené v čl. 1 odst. 2 či je uplatňuje způsobem, který se jeví jako porušení právních předpisů Unie, včetně regulačních technických norem a prováděcích technických norem stanovených v souladu s články 7 a 7e , zejména jestliže nezajistí, aby finanční instituce plnila požadavky stanovené těmito právními předpisy, postupuje bankovní orgán v souladu s pravomocemi stanovenými v odstavcích 2, 3 a 6 tohoto článku.

2.   Na žádost jednoho nebo více příslušných orgánů , Evropského parlamentu, Rady , Komise nebo skupiny zúčastněných stran v bankovnictví nebo z vlastní iniciativy a po sdělení dotčenému příslušnému orgánu může bankovní orgán provádět šetření údajného porušování nebo neuplatňování práva Unie .

2a.    Aniž by byly dotčeny pravomoci stanovené v článku 20, poskytne příslušný orgán bankovnímu orgánu neprodleně veškeré informace, které bankovní orgán považuje za nezbytné pro své šetření.

3.   Bankovní orgán může nejpozději do dvou měsíců od zahájení šetření vydat dotčenému příslušnému orgánu doporučení, ve kterém stanoví opatření nezbytná pro zajištění souladu s právem Unie .

3a.    Do deseti pracovních dnů od obdržení doporučení příslušný orgán informuje bankovní orgán o krocích, které přijal nebo které plánuje přijmout pro zajištění souladu s právem Unie .

4.   Jestliže příslušný orgán nezajistí soulad s právem Unie do jednoho měsíce ode dne, kdy obdrží doporučení bankovního orgánu, může Komise po uvědomění ze strany bankovního orgánu nebo z vlastní iniciativy vydat formální stanovisko , kterým bude po příslušném orgánu požadovat, aby přijal opatření nezbytná pro soulad s právem Unie . Formální stanovisko Komise zohlední doporučení bankovního orgánu.

Komise vydá toto formální stanovisko nejpozději do tří měsíců od přijetí doporučení. Tuto lhůtu může Komise o jeden měsíc prodloužit.

▐

Bankovní orgán a příslušné orgány poskytnou Komisi všechny nezbytné informace.

5.   Do deseti pracovních dnů od obdržení formálního stanoviska podle odstavce 4 příslušný orgán informuje Komisi a bankovní orgán o krocích, které přijal nebo které plánuje přijmout, aby vyhověl formálnímu stanovisku Komise.

6.   Aniž by byly dotčeny pravomoci Komise podle článku 258 SFEU , jestliže příslušný orgán nevyhoví formálnímu stanovisku uvedenému v odstavci 4 ▐ ve lhůtě v něm uvedené a je-li nutné včas napravit neplnění ▐, aby byly zachovány nebo obnoveny neutrální podmínky pro konkurenci na trhu nebo aby se zajistilo správné fungování a integrita finančního systému, může bankovní orgán v případě, že se příslušné požadavky legislativních aktů uvedených v čl. 1 odst. 2 přímo vztahují na finanční instituce podle legislativních aktů uvedených v čl. 1 odst. 2, přijmout individuální rozhodnutí určené finanční instituci, v němž bude vyžadovat přijetí nezbytných opatření ke splnění jejích povinností podle práva Unie , včetně případného ukončení konkrétního jednání.

Rozhodnutí bankovního orgánu musí být v souladu s formálním stanoviskem vydaným Komisí podle odstavce 4.

7.   Rozhodnutí přijatá podle odstavce 6 mají přednost před veškerými předchozími rozhodnutími přijatými příslušnými orgány v téže záležitosti.

Při přijetí opatření ▐ souvisejícího s otázkami , které jsou předmětem formálního stanoviska podle odstavce 4 nebo rozhodnutí podle odstavce 6 musí příslušné orgány vyhovět formálnímu stanovisku nebo rozhodnutí .

7a.     Ve zprávě podle čl. 28 odst. 4a bankovní orgán uvede, které příslušné orgány a finanční instituce nesplnily rozhodnutí uvedená v odstavcích 4 a 6.

Článek 10

Opatření v mimořádných situacích

1.   V případě nepříznivého vývoje, který může vážně ohrozit správné fungování a integritu finančních trhů nebo stabilitu celého finančního systému Evropské unie nebo jeho části, bankovní orgán aktivně podporuje a, pokud se to pokládá za nezbytné, koordinuje veškerá opatření přijatá dotyčnými příslušnými vnitrostátními orgány dohledu .

Aby mohl bankovní orgán vykonávat svou podpůrnou a koordinační roli, musí jej dotyčné příslušné vnitrostátní orgány dohledu plně informovat o relevantním vývoji a zvát v roli pozorovatele na veškerá důležitá zasedání.

1a.     Komise může z vlastního podnětu či na žádost Evropského parlamentu, Rady, ESRB či bankovního orgánu přijmout rozhodnutí určené bankovnímu orgánu, v němž vyhlásí mimořádný stav pro účely tohoto nařízení. Komise provádí každý měsíc přezkum tohoto rozhodnutí a vyhlásí konec mimořádné situace, jakmile to bude vhodné.

Pokud Komise rozhodne o tom, že mimořádná situace nastala, informuje bez prodlení patřičným způsobem Evropský parlament a Radu.

2.   Jestliže Komise přijala rozhodnutí podle odstavce 1a a za výjimečných okolností, kdy jsou nutná koordinovaná opatření ze strany vnitrostátních orgánů v zájmu řešení nepříznivého vývoje, který by mohl v Evropské unii ohrozit řádné fungování a integritu finančních trhů nebo stabilitu celého finančního systému nebo jeho části, může bankovní orgán přijímat individuální rozhodnutí, která budou po příslušných orgánech vyžadovat přijetí nezbytných opatření v souladu s právními předpisy uvedenými v čl. 1 odst. 2, s cílem reagovat na takovýto vývoj tím, že zajistí, aby finanční instituce a příslušné orgány plnily požadavky stanovené těmito právními předpisy.

3.   Aniž by byly dotčeny pravomoci Komise podle článku 258 SFEU , jestliže příslušný orgán nevyhoví rozhodnutí bankovního orgánu uvedenému v odstavci 2 ve lhůtě stanovené zmíněným rozhodnutím, může bankovní orgán v případě, že se příslušné požadavky legislativních aktů uvedených v čl. 1 odst. 2 přímo vztahují na finanční instituce, přijmout individuální rozhodnutí určené finanční instituci, v němž bude vyžadovat přijetí nezbytných opatření ke splnění jejích povinností podle těchto právních předpisů, včetně případného ukončení konkrétního jednání.

4.   Rozhodnutí přijatá podle odstavce 3 mají přednost před veškerými předchozími rozhodnutími přijatými příslušnými orgány v téže záležitosti.

Jakékoliv opatření příslušných orgánů související se skutečnostmi, které jsou předmětem rozhodnutí podle odstavce 2 nebo 3, musí těmto rozhodnutím odpovídat.

Článek 11

Urovnávání sporů mezi příslušnými orgány

1.   Aniž by byly dotčeny pravomoci stanovené v článku 9, jestliže příslušný orgán nesouhlasí s postupem nebo obsahem opatření či nečinností jiného příslušného orgánu v oblastech, ve kterých legislativní akty uvedené v čl. 1 odst. 2 vyžadují spolupráci, koordinaci nebo společné rozhodování příslušných orgánů z více než jednoho členského státu, ▐ bankovní orgán z vlastního podnětu nebo na žádost jednoho nebo více dotčených příslušných orgánů zaujme vedoucí postavení při poskytování pomoci orgánům dosáhnout dohody podle postupu stanoveného v odstavcích 2 až 4 .

2.   Bankovní orgán stanoví časovou lhůtu pro smírčí jednání mezi příslušnými orgány, přičemž vezme v úvahu veškeré související časové lhůty stanovené legislativními akty uvedenými v čl. 1 odst. 2 a složitost a naléhavost záležitosti. V této fázi působí bankovní orgán jako zprostředkovatel.

3.   Jestliže do uplynutí lhůty pro smírčí jednání nedosáhnou dotčené příslušné orgány dohody, přijme bankovní orgán v souladu s postupem uvedeným v čl. 29 odst. 1 třetím pododstavci rozhodnutí požadující urovnání sporu , v němž po nich bude požadovat přijetí konkrétních opatření ▐ v souladu s právem Unie, přičemž toto rozhodnutí bude mít závazné účinky pro dotčené příslušné orgány .

4.   Aniž by byly dotčeny pravomoci Komise podle článku 258 SFEU , jestliže příslušný orgán nevyhoví rozhodnutí bankovního orgánu, a tedy nezajistí, aby finanční instituce plnila požadavky, které se na ni přímo vztahují prostřednictvím legislativních aktů uvedených v čl. 1 odst. 2, může bankovní orgán přijmout individuální rozhodnutí určené finanční instituci, v němž bude vyžadovat přijetí nezbytných opatření ke splnění jejích povinností podle práva Společenství, včetně případného ukončení konkrétního jednání.

4a.     Rozhodnutí přijatá podle odstavce 4 mají přednost před veškerými předchozími rozhodnutími přijatými příslušnými orgány v téže záležitosti. Jakékoliv opatření příslušných orgánů související se skutečnostmi, které jsou předmětem rozhodnutí podle odstavce 3 nebo 4, musí těmto rozhodnutím odpovídat.

4b.     Ve zprávě podle čl. 28 odst. 4a informuje předseda o sporech mezi příslušnými orgány, o dosažených dohodách a o rozhodnutí ohledně urovnání takových sporů.

Článek 11a

Urovnávání sporů mezi příslušnými orgány v různých odvětvích

Smíšený výbor v souladu s postupem stanoveným v článku 11 a článku 42 řeší spory napříč odvětvími, které mohou vzniknout mezi jedním či více příslušnými orgány, jak je vymezuje čl. 2 odst. 2 tohoto nařízení a nařízení (EU) č. …/2010 [ESMA] a nařízení (EU) č. …/2010 [EIOPA]..

Článek 12

Kolegia orgánů dohledu

1.   Bankovní orgán přispívá k podpoře a monitorování účinného , efektivního a jednotného fungování kolegií orgánů dohledu podle směrnice 2006/48/ES a prosazuje jednotnost uplatňování práva Unie mezi nimi. Zaměstnanci bankovního orgánu mají možnost účastnit se jakýchkoli činností, včetně šetření na místě, které společně provádějí nejméně dva příslušné orgány.

2.   Bankovní orgán vede kolegia orgánů dohledu podle potřeby .

Pro tyto účely se bankovní orgán považuje za „příslušný orgán“ ve smyslu příslušných právních předpisů.

3.     Bankovní orgán přinejmenším:

a)	shromažďuje a sdílí veškeré související informace v běžných i mimořádných situacích s cílem usnadnit práci kolegií orgánů dohledu a zřizuje a spravuje centrální systém, v jehož rámci budou informace přístupné příslušným orgánům v kolegiích orgánů dohledu;

b)	iniciuje a koordinuje v rámci celé Unie zátěžové testy, jejichž cílem je vyhodnotit odolnost finančních institucí – zejména institucí uvedených v článku 12b – vůči nepříznivému tržnímu vývoji, přičemž zajistí co nejjednotnější metodiku provádění těchto testů na vnitrostátní úrovni;

c)	připravuje a řídí dohled při probíhající činnosti i v mimořádných situacích, včetně hodnocení rizik, kterým jsou nebo mohou být vystaveny finanční instituce; a

d)	dohlíží na úkoly prováděné příslušnými orgány.

3a.     Bankovní orgán může vydávat regulační a prováděcí normy, pokyny a doporučení přijatá na základě článků 7, 7e a 8 s cílem harmonizovat fungování dohledu a osvědčené postupy přijímané kolegii orgánů dohledu. Orgány schvalují písemné dohody pro fungování každého kolegia tak, aby bylo zajištěno jednotné fungování všech kolegií.

3b.     Právně závazná role zprostředkovatele by měla umožnit bankovnímu orgánu řešit neshody mezi příslušnými orgány postupem uvedeným v článku 11. V případě, že v rámci příslušného kolegia orgánů dohledu nebylo možné dosáhnout dohody, může bankovní orgán přijmout rozhodnutí v oblasti dohledu, jež budou přímo použitelná na dotčenou instituci.

Článek 12a

Obecná ustanovení

1.     Bankovní orgán věnuje zvláštní pozornost a řeší rizika rozvratu finančních služeb, který i) je způsoben narušením celého finančního systému nebo jeho částí a ii) může mít závažné negativní důsledky pro vnitřní trh a reálnou ekonomiku (systémové riziko). Všechny druhy finančních zprostředkovatelů, trhů a infrastruktury mohou být do jisté míry systémově důležité.

2.     Bankovní orgán vypracuje ve spolupráci s Evropským výborem pro systémová rizika společný soubor kvantitativních a kvalitativních ukazatelů („přehled ukazatelů rizik“), na jejichž základě bude přeshraničním institucím uvedeným v článku 12b přidělováno hodnocení bonity. Toto hodnocení je pravidelně revidováno s cílem přihlédnout k podstatným změnám v rizikovém profilu instituce. Hodnocení bonity má zásadní význam pro rozhodnutí o přímém dohledu nebo zásahu v nezdravé instituci.

3.     Aniž by tím byly dotčeny legislativní akty uvedené v čl. 1 odst. 2, předloží bankovní orgán v případě potřeby další návrhy regulačních a prováděcích norem, pokynů a doporučení pro instituce uvedené v článku 12b.

4.     Bankovní orgány provádí dohled nad přeshraničními institucemi, které mohou představovat systémové riziko podle článku 12b. V takových případech jedná bankovní orgán prostřednictvím příslušných orgánů.

5.     Bankovní orgán vytvoří bankovní útvar pro řešení krizí, jenž bude mít mandát zavádět jasně vymezenou správu a pracovní postup v oblasti řízení krizí od včasného zakročení až po vyřešení a v oblasti platební neschopnosti a jenž bude mít rovněž pravomoc takovéto postupy vést.

Článek 12b

Určení přeshraničních institucí, které by mohly představovat systémové riziko

1.     Rada orgánů dohledu může po konzultaci s ESRB v souladu s postupem stanoveným v čl. 29 odst. 1 určit přeshraniční instituce, jež mohou být kvůli systémovému riziku, které by mohly přestavovat, předmětem přímého dohledu ze strany bankovního orgánu nebo se jimi může zabývat bankovní útvar pro řešení krizí uvedený v článku 12c.

2.     Kritéria pro určování těchto finančních institucí jsou v souladu s kritérii Rady pro finanční stabilitu (FSB), Mezinárodního měnového fondu (IMF) a Banky pro mezinárodní platby (BIS).

Článek 12c

Bankovní útvar pro řešení krizí

1.     Bankovní útvar pro řešení krizí udržuje finanční stabilitu a minimalizuje možnost přenosu negativního dopadu institucí v problematické situaci vymezených v článku 12b na zbytek systému a ekonomiku jako takovou a omezuje náklady daňových poplatníků, přičemž dodržuje zásadu proporcionality a hierarchii věřitelů a zaručuje rovné přeshraniční podmínky.

2.     Bankovní útvar pro řešení krizí má pravomoc vykonávat úkoly stanovené v odstavci 1 s cílem ozdravit instituce v problematické situaci nebo rozhodnout o likvidaci institucí, které nejsou životaschopné (což má zásadní význam pro omezení morálního rizika). Kromě jiných kroků by mohl vyžadovat úpravu výše kapitálu či likvidity, změnit kombinaci obchodních činností, zlepšit postupy, jmenovat či vyměnit management, doporučit záruky, půjčky a pomoc v oblasti likvidity, úplný či částečný prodej, rozdělit instituci na „dobrou“ a „špatnou“ banku nebo vytvořit strukturu zvláštního určení (bridge bank), vyměnit pohledávky za akcie (s náležitým „sestřihem“) nebo instituci převést na instituci s přechodným veřejným vlastnictvím.

3.     Bankovní útvar pro řešení krizí tvoří odborníci jmenovaní radou orgánů dohledu bankovního orgánu, kteří mají vzdělání a odborné znalosti v oblasti restrukturalizace, přeměny a likvidace finančních institucí.

Článek 12d

Evropské systémy pojištění vkladů

1.     Bankovní orgán přispívá k posílení evropské sítě vnitrostátních systémů pojištění vkladů, a to tím, že jedná v rámci pravomoci, které mu svěřilo toto nařízení, s cílem zajistit správné uplatňování směrnice 94/19/ES, aby se tak zajistilo patřičné financování vnitrostátních systémů pojištění vkladů prostřednictvím příspěvků finančních institucí, a to včetně institucí, které jsou usazeny a přijímají vklady v Unii, ale jejich ústředí se nachází mimo Unii, jak stanoví směrnice 94/19/ES, a aby se zajistila vysoká úroveň ochrany pro všechny vkladatele v rámci harmonizovaného systému napříč Unií, čímž zůstává stabilizující bezpečnostní úloha systémů vzájemných záruk nenarušená, za předpokladu, že splňují normy Unie.

2.     Článek 8 týkající se pravomocí bankovního orgánu přijímat pokyny a doporučení se vztahuje na systémy pojištění vkladů.

3.     Komise může přijmout regulační a prováděcí technické normy stanovené v legislativních aktech uvedených v čl. 1 odst. 2 v souladu s postupem stanoveným v článcích 7 až 7d tohoto nařízení.

Článek 12e

Evropský fond bankovní stability

1.     Za účelem posílení internalizace nákladů finančního systému a pomoci problémovým přeshraničním finančním institucím při řešení krizí se zřizuje Evropský fond bankovní stability(dále jen „fond“). Finanční instituce, které působí pouze v jednom členském státě, mají možnost připojit se k tomuto fondu. Fond přijímá vhodná opatření, kterými zabraňuje, aby dostupnost pomoci vedla k morálnímu riziku.

2.     Evropský fond bankovní stability je financován z přímých příspěvků všech finančních institucí určených v čl. 12b odst. 1. Tyto příspěvky jsou úměrné míře rizika, jejich podílu na systémovém riziku, které každá instituce představuje, a kolísání celkového rizika v čase, stanovené prostřednictvím jejich ukazatelů rizik. Výše požadovaných příspěvků odráží širší ekonomickou situaci a potřebu finančních institucí udržovat kapitál pro další regulační a provozní požadavky.

3.     Evropský fond bankovní stability spravuje rada, kterou jmenuje bankovní orgán na dobu pěti let. Členové rady jsou vybíráni ze zaměstnanců navržených vnitrostátními orgány. Fond rovněž vytvoří poradní výbor, který se skládá ze zástupců finančních institucí, které se fondu účastní, přičemž tito zástupci nemají hlasovací práva. Rada fondu může navrhnout, aby bankovní orgán zadal řízení likvidity renomovaným institucím (např. EIB), přičemž tato likvidita bude investována prostřednictvím bezpečných a likvidních nástrojů.

4.     Nejsou-li prostředky získané z příspěvků bank za účelem řešení problémů dostatečné, má fond pro stabilitu možnost navýšit své zdroje vydáním dluhopisů nebo jinými finančními prostředky.

Článek 13

Delegování úkolů a povinností

1.   Příslušné orgány dohledu mohou se souhlasem delegovaného orgánu na základě dvojstranné dohody delegovat úkoly a povinnosti na bankovní orgán nebo na jiné příslušné orgány dohledu. Členské státy mohou stanovit konkrétní podmínky pro delegování povinností, které musí být splněny dříve, než jejich příslušné orgány uzavřou taková ujednání, a mohou omezit rozsah delegování na to, co je nezbytně nutné pro účinný dohled nad přeshraničními finančními institucemi nebo skupinami.

2.   Bankovní orgán povzbuzuje a podporuje delegování úkolů a povinností mezi příslušnými orgány tak, že označí úkoly a povinnosti, které mohou být delegovány nebo prováděny společně, a prosazuje osvědčené postupy.

2a.     Delegování povinností vede k přesunu kompetencí stanovených v právních aktech uvedených v čl. 1 odst. 2. Právní předpis o pověřeném orgánu upravuje postup, vymáhání a správní a soudní přezkum v souvislosti s delegovanými povinnostmi.

3.   Příslušné orgány informují bankovní orgán o dohodách o delegování, které chtějí uzavřít. Tyto dohody uzavřou s účinností nejdříve jeden měsíc poté, kdy je o nich bankovní orgán informován.

Bankovní orgán může předložit stanovisko k plánované dohodě do jednoho měsíce ode dne, kdy je o ní informován.

Bankovní orgán vhodným způsobem zveřejní dohodu o delegování uzavřenou mezi příslušnými orgány, aby o ní byly řádně informovány všechny dotčené strany.

Článek 14

Společná kultura dohledu Společné školení

1.   Bankovní orgán hraje aktivní úlohu při budování společné evropské kultury dohledu a jednotných zásad dohledu a při zajišťování jednotných postupů a přístupů v rámci celé Evropské unie a vykonává alespoň následující činnosti:

a)	předkládá stanoviska příslušným orgánům;

b)	prosazuje efektivní dvoustrannou a mnohostrannou výměnu informací mezi příslušnými orgány, přičemž plně respektuje použitelná ustanovení o důvěrnosti a ochraně údajů stanovená v příslušných právních předpisech Společenství;

c)	přispívá k vypracování kvalitních a jednotných norem pro dohled, včetně norem pro předkládání zpráv , a mezinárodních účetních standardů v souladu s čl. 1 odst. 2a ;

d)	přezkoumává uplatňování příslušných regulačních a prováděcích norem přijatých Komisí a pokynů a doporučení vydaných bankovním orgánem a v případě potřeby navrhuje změny;

e)	zavádí odvětvové a meziodvětvové vzdělávací programy, napomáhá výměnám zaměstnanců a vybízí příslušné orgány, aby více využívaly režimy dočasného přidělování pracovníků a jiné nástroje.

2.   Bankovní orgán může případně vyvíjet nové praktické nástroje, včetně nástrojů sbližování, na podporu společných přístupů a postupů v oblasti dohledu.

Článek 15

Srovnávací hodnocení činnosti příslušných orgánů

1.   Bankovní orgán pravidelně organizuje a provádí srovnávací hodnocení některých nebo všech činností příslušných orgánů, aby ještě více posílil jednotnost výsledků dohledu. K tomuto účelu vypracuje metody, které mu umožní objektivní posouzení a srovnávání jednotlivých hodnocených orgánů. Při provádění srovnávacích hodnocení se zohlední stávající informace a již provedená hodnocení týkající se dotyčného příslušného orgánu.

2.   Srovnávací hodnocení mimo jiné zahrnuje posouzení:

a)	přiměřenosti zdrojů a postupů řádného řízení ▐ příslušného orgánu příslušného orgánu, s důrazem na efektivní uplatňování regulačních technických a prováděcích technických norem uvedených v článcích 7 a 7e a legislativních aktů uvedených v čl. 1 odst. 2 a na schopnost odezvy na vývoj na trhu;

b)	úrovně sbližování dosažené při uplatňování práva Unie a při výkonu dohledu, včetně regulativních technických a prováděcích technických norem, pokynů a doporučení přijatých podle článků 7 a 8, a rozsahu, ve kterém výkon dohledu splňuje cíle stanovené právem Unie ;

c)	osvědčených postupů vyvinutých příslušnými orgány, jejichž přijetí může být přínosem pro jiné příslušné orgány.

ca)	účinnosti a míry sbližování dosažené v souvislosti s prosazováním uplatňování ustanovení přijatých při provádění práva Unie, včetně administrativních opatření a sankcí určených proti odpovědným osobám v případech, kdy nebyla tato ustanovení dodržena.

3.   Na základě srovnávacího hodnocení může bankovní orgán vydávat dotčeným příslušným orgánům pokyny a doporučení podle článku 8 . Bankovní orgán zohlední při zpracovávání návrhu regulativních nebo prováděcích norem v souladu s články 7 až 7e výsledky srovnávacího hodnocení. Příslušné orgány se vynasnaží, aby se pokyny vydanými bankovním orgánem řídily. Jestliže se příslušný orgán nebude těmito pokyny řídit, sdělí bankovnímu orgánu důvody tohoto jednání.

Bankovní orgán zveřejní osvědčené postupy, které lze na základě tohoto srovnávacího hodnocení stanovit. Kromě toho mohou být zveřejněny všechny další výsledky srovnávacích hodnocení s výhradou dohody s příslušným orgánem, který je předmětem srovnávacího hodnocení.

Článek 16

Funkce koordinace

Bankovní orgán plní obecnou úlohu koordinátora mezi příslušnými orgány, včetně případů, kdy by nepříznivý vývoj mohl potenciálně ohrozit správné fungování a integritu finančních trhů nebo stabilitu finančního systému Unie .

Bankovní orgán podporuje koordinovanou reakci Unie , mimo jiné tak, že:

1)	usnadňuje výměnu informací mezi příslušnými orgány;

2)	určuje rozsah a , pokud je to možné a vhodné, ověřuje spolehlivost informací, které by měly být poskytnuty všem dotčeným příslušným orgánům;

3)	na žádost příslušných orgánů nebo z vlastní iniciativy provádí nezávazná zprostředkování , aniž by tím byl dotčen článek 11;

4)	neprodleně informuje ESRB o jakékoliv potenciální mimořádné situaci;

4a)	přijímá veškerá vhodná opatření v případě vývoje, který může ohrozit fungování finančních trhů s cílem podpořit koordinaci opatření přijatých dotyčnými příslušnými orgány;

4b)	shromažďuje informace, které získá od příslušných orgánů v souladu s články 12 a 20 v rámci plnění oznamovací povinnosti regulačnímu orgánu u institucí činných ve více než jednom členském státě. Bankovní orgán sdílí tyto informace s dalšími dotyčnými příslušnými orgány.

Článek 17

Posuzování tržního vývoje

1.   Bankovní orgán sleduje a posuzuje tržní vývoj v oblasti své působnosti a v případě nutnosti informuje EIOPA , ESMA , ESRB, Evropský parlament, Radu a Komisi o souvisejících trendech na mikroobezřetnostní úrovni, možných rizicích a zranitelných místech. Bankovní orgán do svého hodnocení zahrne ekonomickou analýzu trhů, v nichž finanční instituce fungují, a hodnocení dopadů možného vývoje trhu na tyto instituce.

1a.    Ve spolupráci s ESRB orgán pro pojišťovnictví v rámci celé Unie zejména iniciuje a koordinuje posuzování odolnosti finančních institucí vůči nepříznivému tržnímu vývoji. K tomuto účelu vyvine následující metodiky a přístupy, které budou následně používat příslušné orgány:

a)	společné metodiky pro posuzování vlivu hospodářských scénářů na finanční postavení instituce,

b)	společné přístupy ke sdělování výsledků těchto posouzení odolnosti finančních institucí,

ba)	společné metodiky pro posuzování vlivu určitých produktů nebo distribučních procesů na finanční situaci instituce a na informování vkladatelů, investorů a zákazníků.

2.   Aniž by byly dotčeny úkoly ESRB stanovené v nařízení (EU) č. …/ 2010 [ESRB], předkládá bankovní orgán tato posouzení trendů, možných rizik a zranitelných míst v oblasti své působnosti Evropskému parlamentu, Radě, Komisi a ESRB alespoň jednou ročně a v případě nutnosti častěji.

Bankovní orgán zahrne do posouzení i klasifikaci hlavních rizik a zranitelných míst a v případě nutnosti doporučí preventivní opatření či opatření k nápravě.

3.   Bankovní orgán zajistí odpovídající pokrytí meziodvětvového vývoje, rizik a zranitelných míst úzkou spoluprací s EIOPA a ESMA prostřednictvím Smíšeného výboru.

Článek 18

Mezinárodní vztahy

1.    Aniž by byly dotčeny pravomoci orgánů Unie a členských států , může bankovní orgán navazovat kontakty a uzavírat administrativní dohody s orgány dohledu, mezinárodními organizacemi a správními orgány třetích zemí. Z dohod nevyplývají pro Evropskou unii a její členské státy žádné právní závazky a ani nebrání členským státům a jejich příslušným orgánům v uzavírání dvoustranných nebo vícestranných ujednání se třetími zeměmi.

2.    Bankovní orgán napomáhá při přípravě rozhodnutí o rovnocennosti týkajících se režimů dohledu ve třetích zemích v souladu s právními předpisy uvedenými v čl. 1 odst. 2.

3.     Ve zprávě uvedené v čl. 28 odst. 4a uvede bankovní orgán správní opatření, která byla odsouhlasena s mezinárodními organizacemi nebo se správními orgány třetích zemí, a pomoc, která bude poskytována při přípravě rozhodnutí o rovnocennosti.

Článek 19

Další úkoly

1.   Na žádost Evropského parlamentu, Rady nebo Komise nebo z vlastní iniciativy může bankovní orgán předkládat Evropskému parlamentu, Radě a Komisi stanoviska ke všem otázkám souvisejícím s jeho oblastí působnosti.

1a.     V případě, že bankovní orgán nepředložil návrh regulačních nebo prováděcích technických norem ve lhůtě stanovené v legislativních aktech uvedených v čl. 1 odst. 2 nebo nebyla stanovena žádná lhůta, může Komise o takový návrh požádat a může stanovit lhůtu pro jeho předložení.

Komise může s ohledem na naléhavost záležitosti požádat, aby návrh regulačních nebo prováděcích technických norem byl předložen před uplynutím lhůty stanovené v legislativních aktech uvedených v čl. 1 odst. 2. V takovém případě Komise uvede řádné důvody.

2.   Pokud jde o obezřetnostní posuzování fúzí a nabývání účastí v rámci působnosti směrnice 2007/44/ES , jež podle této směrnice vyžaduje konzultace mezi příslušnými orgány ze dvou nebo více členských států, může bankovní orgán ▐ na žádost jednoho z dotčených příslušných orgánů vydat a zveřejnit stanovisko k obezřetnostnímu posouzení , kromě případu kritérií uvedených v čl. 19a odst. 1 písm. e) směrnice 2006/48/ES . Stanovisko bude vydáno bez prodlení, a v každém případě před tím, než uplyne lhůta pro posuzování v souladu se směrnicí 2007/44/ES. Článek 20 se použije v oblastech, ve kterých může bankovní orgán vydávat stanovisko .

Článek 20

Sběr informací

1.   Příslušné orgány ▐ členských států poskytnou bankovnímu orgánu na jeho žádost veškeré informace nezbytné pro plnění jeho povinností stanovených tímto nařízením , za předpokladu, že adresát má zákonný přístup k příslušným údajům, a pokud tato žádost o informace je nezbytná vzhledem k povaze dotyčné povinnosti.

1a.    Bankovní orgán může také požádat o předkládání informací v pravidelném intervalu. Tyto žádosti využijí pokud možno jednotné formáty pro předkládání zpráv.

1b.     Na řádně odůvodněnou žádost příslušného orgánu členského státu může bankovní orgán poskytnout veškeré informace, které jsou nezbytné k tomu, aby příslušný orgán mohl plnit své povinnosti v souladu s povinností služebního tajemství, kterou stanoví příslušné odvětvové právní předpisy a článek 56.

1c.     Před vyžádáním informací podle tohoto článku a aby se zabránilo duplicitě oznamovací povinnosti bankovní orgán nejprve zohlední existující statistiky vypracovávané, šířené a vyvíjené Evropským statistickým systémem a Evropským systémem centrálních bank.

2.   Jestliže informace nejsou k dispozici nebo je příslušné orgány ▐ neposkytnou včas, může bankovní orgán předložit řádně odůvodněnou žádost jiným orgánům dohledu, ministerstvu financí, pokud má ministerstvo k dispozici obezřetnostní informace, centrální bance nebo statistickému úřadu dotyčného členského státu .

2a.     Pokud informace nejsou k dispozici nebo nejsou poskytnuty včas v souladu s odstavci 1 nebo 2, může bankovní orgán předložit řádně odůvodněnou žádost přímo příslušným finančním institucím. Odůvodněná žádost obsahuje vysvětlení, proč jsou údaje týkající se příslušných konkrétních finančních institucí nezbytné.

Bankovní orgán informuje dotyčné příslušné orgány o žádostech podle odstavce 2 a tohoto odstavce.

Na žádost bankovního orgánu jsou příslušné orgány ▐ bankovnímu orgánu při shromažďování těchto informací nápomocny.

3.   Bankovní orgán může používat důvěrné informace získané podle tohoto článku pouze pro účely plnění svých povinností stanovených tímto nařízením.

Článek 21

Vztah s ESRB

1.   Orgán pro pojišťovnictví úzce a pravidelně spolupracuje s ESRB.

2.   Bankovní orgán ▐ pravidelně ESRB předkládá aktualizované informace nutné pro plnění jeho úkolů. Jakékoli údaje nutné pro plnění těchto úkolů, které nejsou poskytovány v souhrnné nebo obecné podobě, neprodleně poskytne ESRB na jeho odůvodněnou žádost, jak je stanoveno v článku [15] nařízení (EU) č. …/ 2010 [ESRB]. Bankovní orgán ve spolupráci s ESRB zavede odpovídající interní postupy týkající se předávání důvěrných informací, zejména pokud jde o jednotlivé finanční instituce.

3.   Po obdržení varování a doporučení ESRB uvedených v článku [16] nařízení ( EU ) č. …/ 2010 [ESRB] zajistí bankovní orgán odpovídající následné kroky podle odstavce 4 a 5.

4.   Jakmile bankovní orgán obdrží od ESRB jemu určené varování nebo doporučení, svolá neprodleně zasedání rady orgánů dohledu a posoudí důsledky tohoto varování nebo doporučení pro plnění svých úkolů.

Na základě odpovídajícího rozhodovacího postupu rozhodne o veškerých opatřeních, která přijme v souladu s pravomocemi, jimiž disponuje podle tohoto nařízení, aby vyřešil problémy uvedené ve varováních a doporučeních.

Jestliže bankovní orgán doporučení nevyhoví, vysvětlí Evropskému parlamentu, Radě a ESRB důvody pro toto jednání.

5.   Jestliže bankovní orgán obdrží od ESRB varování nebo doporučení určené příslušnému vnitrostátnímu orgánu dohledu, využije v případě nutnosti pravomocí, kterými disponuje podle tohoto nařízení, aby zajistil včasné následné kroky.

Jestliže příjemce doporučení ESRB nemá v úmyslu doporučení vyhovět, informuje o tom radu orgánů dohledu a projedná s ní důvody pro tuto nečinnost.

Když příslušný orgán informuje Evropský parlament, Radu a ESRB podle článku [17] nařízení ( EU ) č. …/ 2010 [ESRB], vezme při tom patřičně v úvahu názory rady orgánů dohledu.

6.   Při plnění svých úkolů stanovených tímto nařízením bankovní orgán v nejvyšší možné míře přihlíží k varováním a doporučením ESRB.

Článek 22

Skupina zúčastněných stran v bankovnictví

1.    Na podporu konzultací se zúčastněnými stranami v oblastech souvisejících s úkoly bankovního orgánu se zřídí skupina zúčastněných stran v bankovnictví. Se skupinou zúčastněných stran se konzultují opatření přijatá v souladu s článkem 7 týkajícím se regulačních technických norem a prováděcích technických norem a, v případě že se nevztahují na jednotlivé finanční instituce, s článkem 8 týkajícím se pokynů a doporučení. Pokud musí být přijaty naléhavé kroky a konzultace není možná, je skupina zúčastněných stran v bankovnictví co nejdříve informována.

Skupina zúčastněných stran v bankovnictví zasedá alespoň čtyřikrát ročně.

2.   Skupina zúčastněných stran v bankovnictví sestává ze 30 členů, kteří rovnoměrně zastupují úvěrové a investiční instituce působící v Unii , zástupce jejich zaměstnanců , jakož i spotřebitele, uživatele bankovních služeb a představitele MSP . Nejméně pět jejích členů tvoří nezávislí špičkoví akademičtí pracovníci. Deset jejích členů zastupuje finanční instituce, z nichž tři zastupují družstevní banky a spořitelny.

▐

3.   Členy skupiny zúčastněných stran v bankovnictví jmenuje rada orgánů dohledu bankovního orgánu na návrh příslušných zúčastněných stran. Při svém rozhodování zajistí rada orgánů dohledu v největším možném rozsahu odpovídající geografickou rovnováhu a rovné zastoupení mužů a žen i zúčastněných stran z celé Evropské unie .

▐

4.    Bankovní orgán poskytne veškeré nezbytné informace a zajistí pro skupinu zúčastněných stran v bankovnictví potřebnou podporu sekretariátu. Pro členy skupiny zúčastněných stran zastupující neziskové organizace bude stanovena adekvátní náhrada cestovních výloh. Skupina může zřizovat pracovní skupiny k technickým otázkám. Funkční období členů skupiny zúčastněných stran v bankovnictví trvá dva a půl roku a po jeho uplynutí proběhne nové výběrové řízení.

Členové mohou ve funkci působit dvě po sobě jdoucí funkční období.

5.   Skupina zúčastněných stran v bankovnictví předkládá stanoviska a radí bankovnímu orgánu ve všech otázkách souvisejících s úkoly bankovního orgánu , se zvláštním zaměřením na úkoly uvedené v článcích 7 až 7f, 8, 14, 15 a 17 .

6.   Skupina zúčastněných stran v bankovnictví přijme na základě shody dvoutřetinové většiny svých členů svůj jednací řád.

7.   Bankovní orgán zveřejní stanoviska a rady skupiny zúčastněných stran v bankovnictví a výsledky konzultací s touto skupinou.

Článek 23

Ochranná opatření

 

   ▐

2.   Jestliže se členský stát domnívá, že rozhodnutí přijaté podle čl. 10 odst. 2 nebo článku 11 má přímý a významný vliv na jeho fiskální povinnosti, oznámí tuto skutečnost bankovnímu orgánu, Komisi a Evropskému parlamentu do deseti pracovních dnů ode dne, kdy je rozhodnutí bankovního orgánu sděleno příslušnému orgánu ▐.

Ve svém oznámení uvede členský stát odůvodnění a poskytne posouzení dopadu s ohledem na to, do jaké míry rozhodnutí ovlivňuje jeho fiskální povinnosti.

2a.    Do jednoho měsíce od oznámení členského státu bankovní orgán informuje členský stát, zda své rozhodnutí potvrzuje, nebo jej pozměňuje, či ruší.

3.    Jestliže bankovní orgán své rozhodnutí potvrdí, nebo pozmění, rozhodne Rada o tom, zda se rozhodnutí bankovního orgánu potvrzuje, nebo ruší. Rozhodnutí potvrdit rozhodnutí bankovního orgánu se přijímá prostou většinou. Rozhodnutí zrušit rozhodnutí bankovního orgánu se přijímá kvalifikovanou většinou členů Rady. V žádném z uvedených případů se nebere v úvahu hlasování dotčených členů.

3a.     Jestliže Rada nepřijme do deseti pracovních dnů v případě článku 10 a do jednoho měsíce v případě článku 11 rozhodnutí, považuje se rozhodnutí bankovního orgánu za potvrzené.

3b.     Jestliže se rozhodnutí přijaté podle článku 10 týká využití prostředků stanovených v článcích 12d nebo 12e, neobracejí se členské státy na Radu se žádostí o potvrzení nebo zrušení rozhodnutí bankovního orgánu.

Článek 24

Rozhodovací postupy

1.   Před přijetím rozhodnutí podle tohoto nařízení oznámí bankovní orgán všem jmenovaným příjemcům rozhodnutí svůj úmysl přijmout rozhodnutí a stanoví lhůtu, ve které může příjemce rozhodnutí vyjádřit své stanovisko v dané záležitosti, přičemž vezme plně v úvahu naléhavost , složitost a možné důsledky záležitosti. Totéž platí mutatis mutandis v případě doporučení, jak je uvedeno v čl. 9 odst. 4.

2.   Rozhodnutí bankovního orgánu obsahuje důvody, ze kterých vychází.

3.   Příjemci rozhodnutí bankovního orgánu jsou informováni o opravných prostředcích, které mají podle tohoto nařízení k dispozici.

4.   Jestliže bankovní orgán přijme rozhodnutí podle čl. 10 odst. 2 nebo 3, v odpovídajících intervalech toto rozhodnutí přezkoumává.

5.   Rozhodnutí přijatá bankovním orgánem podle článků 9, 10 a 11 se zveřejňují, přičemž se uvádí totožnost dotčeného příslušného orgánu nebo finanční instituce a hlavní obsah rozhodnutí , ledaže je takové zveřejnění v konfliktu s oprávněným zájmem finančních institucí na ochraně jejich obchodního tajemství nebo by mohlo vážně ohrozit správné fungování a integritu finančních trhů nebo stabilitu celého finančního systému Evropské unie nebo jeho části .

KAPITOLA III

ORGANIZACE

ODDÍL 1

RADA ORGÁNŮ DOHLEDU

Článek 25

Složení

1.   Členy rady orgánů dohledu jsou:

a)	předseda, který nemá hlasovací právo,

b)	vedoucí představitelé vnitrostátního orgánu veřejné správy odpovědní za dohled nad úvěrovými institucemi, z každého členského státu jeden , kteří se osobně setkávají nejméně dvakrát za rok ;

c)	jeden zástupce Komise, který nemá hlasovací právo,

d)	jeden zástupce Evropské centrální banky, který nemá hlasovací právo,

e)	jeden zástupce ESRB, který nemá hlasovací právo,

f)	jeden zástupce každého ze dvou ostatních evropských orgánů dohledu, který nemá hlasovací právo.

1a.     Rada orgánů dohledu pravidelně svolává setkání se skupinou zúčastněných stran, nejméně dvakrát ročně.

2.   Každý příslušný orgán odpovídá za jmenování náhradníka z řad svých vedoucích zaměstnanců, který může nahradit člena rady orgánů dohledu uvedeného v odst. 1 písm. b) v případě, že se tento člen nemůže zasedání rady orgánů dohledu zúčastnit.

3.   Jestliže orgánem uvedeným v odst. 1 písm. b) není centrální banka, může se člen rady orgánů dohledu podle odst. 1 písm. b) rozhodnout s sebou přivést zástupce centrální banky členského státu, který nemá hlasovací právo.

3a.     V členských státech, v nichž existuje více než jeden orgán odpovídající za dohled podle tohoto nařízení, se tyto orgány dohodnou na společném zástupci. Pokud však věc projednávaná radou orgánů dohledu nespadá do příslušnosti vnitrostátního orgánu zastupovaného členem podle odst. 1 písm. b), takový člen může být doprovázen zástupcem z příslušného vnitrostátního orgánu, který nemá hlasovací právo.

4.   Pro účely postupu podle směrnice 94/19/ES může být člen rady orgánů dohledu podle odst. 1 písm. b) v případě potřeby doprovázen zástupcem dotčených orgánů, které v každém členském státu spravují systémy pojištění vkladů, přičemž tento zástupce nemá hlasovací právo.

5.   Rada orgánů dohledu může dle vlastního rozhodnutí připustit účast pozorovatelů.

Zasedání rady orgánů dohledu se může zúčastnit výkonný ředitel, přičemž nemá hlasovací právo.

Článek 26

Vnitřní výbory a odborné skupiny

1.   Rada orgánů dohledu může zřizovat vnitřní výbory nebo odborné skupiny ke konkrétním úkolům, které vykonává, a může stanovit delegování určitých jednoznačně definovaných úkolů a rozhodnutí na interní výbory nebo odborné skupiny, na řídící radu nebo na předsedu.

2.   Pro účely článku 11 svolá rada orgánů dohledu nezávislou odbornou skupinu, která má rovnocenné zastoupení členů a má pomoci spor nestranně urovnat, přičemž tuto skupinu budou tvořit předseda a dva členové rady orgánů dohledu, kteří nezastupují příslušné orgány, jež jsou účastníky sporu, a kteří na sporu nemají žádný zájem ani nejsou nijak přímo spjati s danými příslušnými orgány .

2a.     S výhradou čl. 11 odst. 2 odborná skupina navrhne rozhodnutí ke konečnému přijetí radou orgánů dohledu postupem podle čl. 29 odst. 1 třetího pododstavce .

2b.     Rada orgánů dohledu přijme jednací řád odborné skupiny uvedené v odstavci 2.

Článek 27

Nezávislost

1.    Při provádění úkolů stanovených tímto nařízením vystupují předseda a členové rady orgánů dohledu s hlasovacím právem nezávisle a objektivně ve výlučném zájmu Unie jako celku a nevyžadují ani nepřijímají pokyny od institucí či orgánů Unie , od vlád členských států ani od jiných veřejných či soukromých subjektů.

2.     Členské státy, orgány Unie ani žádný jiný veřejný či soukromý subjekt se nesnaží ovlivňovat členy rady orgánů dohledu při výkonu jejich úkolů v rámci bankovního orgánu.

Článek 28

Úkoly

1.   Rada orgánů dohledu udává směr pro práci bankovního orgánu a přijímá rozhodnutí podle kapitoly II.

2.   Rada orgánů dohledu přijímá stanoviska, doporučení a rozhodnutí a vydává rady podle kapitoly II.

3.   Rada orgánů dohledu jmenuje předsedu.

4.   Rada orgánů dohledu každý rok před 30. zářím přijme na základě návrhu řídící rady pracovní program bankovního orgánu pro následující rok a předloží jej pro informaci Evropskému parlamentu, Radě a Komisi.

Pracovní program se přijímá, aniž by byl dotčen roční rozpočtový proces, a zveřejňuje se.

4a.     Rada orgánů dohledu přijme na základě návrhu řídící rady výroční zprávu o činnosti bankovního orgánu, včetně výkonu funkce předsedy, vycházející z návrhu zprávy podle čl. 38 odst. 7 a do 15. června každého roku tuto zprávu předloží Evropskému parlamentu, Radě, Komisi, Účetnímu dvoru a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru. Zpráva se zveřejňuje.

5.   Rada orgánů dohledu přijme víceletý pracovní program bankovního orgánu a předloží jej pro informaci Evropskému parlamentu, Radě a Komisi.

Víceletý pracovní program se přijímá, aniž by byl dotčen roční rozpočtový proces, a zveřejňuje se.

6.   Rada orgánů dohledu přijímá ▐ rozpočet podle článku 49.

7.   Rada orgánů dohledu uplatňuje disciplinární pravomoci vůči předsedovi a výkonnému řediteli a může je odvolat z funkce podle čl. 33 odst. 5 v případě předsedy a čl. 36 odst. 5 v případě výkonného ředitele.

Článek 29

Rozhodování

1.    Rozhodnutí rady orgánů dohledu jsou přijímána prostou většinou jejích členů v souladu se zásadou, podle níž má každý člen rady jeden hlas .

Pokud jde o akty uvedené v článcích 7 a 8 a opatření a rozhodnutí přijímaná podle kapitoly VI a odchylně od prvního pododstavce, přijímá rada orgánů dohledu rozhodnutí kvalifikovanou většinou svých členů v souladu s čl. 16 odst. 4 Smlouvy o Evropské unii a článkem 3 Protokolu (č. 36) o přechodných ustanoveních připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o fungování Evropské unie.

Pokud jde o rozhodnutí v souladu s čl. 11 odst. 3, rozhodnutí navržená odbornou skupinou se v případě rozhodnutí přijímaných konsolidujícím orgánem dohledu považují za přijatá, jsou-li schválena prostou většinou členů rady orgánů dohledu, ledaže by je zamítli členové zastupující blokační menšinu hlasů uvedenou v čl. 16 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie a v článku 3 Protokolu (č. 36) o přechodných ustanoveních připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o fungování Evropské unie.

U všech ostatních rozhodnutí v souladu s čl. 11 odst. 3 se rozhodnutí navržená odbornou skupinou přijímají prostou většinou členů rady orgánů dohledu v souladu se zásadou, podle níž má každý člen jeden hlas .

2.   Zasedání rady orgánů dohledu svolává předseda z vlastní iniciativy nebo na žádost třetiny členů rady orgánů dohledu a rovněž jim předsedá.

3.   Rada orgánů dohledu přijme a zveřejní svůj jednací řád.

4.   Jednací řád podrobně stanoví postup hlasování, včetně případných pravidel pro usnášeníschopnost. Členové bez hlasovacího práva a pozorovatelé, s výjimkou předsedy a výkonného ředitele, se neúčastní diskuzí rady orgánů dohledu o jednotlivých finančních institucích, pokud článek 61 nebo legislativní akty uvedené v čl. 1 odst. 2 nestanoví jinak.

ODDÍL 2

ŘÍDÍCÍ RADA

Článek 30

Složení

1.   Řídící radu tvoří předseda a šest dalších členů rady orgánů dohledu zvolených jejími členy s hlasovacím právem .

Každý člen s výjimkou předsedy má náhradníka, který jej může nahradit v případě, že se tento člen nemůže zúčastnit zasedání řídící rady.

Funkční období členů volených radou orgánů dohledu je dva a půl roku. Může být jednou prodlouženo. Složení řídící rady musí být vyvážené a úměrné a musí odrážet složení Evropské unie jako celku. Mandáty se překrývají a použije se vhodný postup pro rotaci členů.

2.   Rozhodnutí řídící rady se přijímají většinou všech přítomných členů. Každý člen má jeden hlas.

Zasedání řídící rady se účastní výkonný ředitel a zástupce Komise , přičemž nemají hlasovací právo.

Zástupce Komise má hlasovací právo v záležitostech uvedených v článku 49.

Řídící rada přijme a zveřejní svůj jednací řád.

3.   Zasedání řídící rady svolává předseda z vlastní iniciativy nebo na žádost alespoň třetiny členů řídící rady a rovněž jim předsedá.

Zasedání řídící rady se koná před každým zasedáním rady orgánů dohledu a tak často, jak rada považuje za nutné. ▐ Zasedání řídící rady se koná alespoň pětkrát ročně.

4.   Členům řídící rady mohou být v rámci ustanovení jednacího řádu nápomocni poradci či odborníci. Členové bez hlasovacího práva s výjimkou výkonného ředitele se v rámci řídící rady neúčastní jednání souvisejících s jednotlivými finančními institucemi.

Článek 31

Nezávislost

Členové řídící rady vystupují nezávisle a objektivně ve výlučném zájmu Unie jako celku a nevyžadují ani nepřijímají pokyny od institucí či orgánů Unie , od vlád členských států ani od jiných veřejných či soukromých subjektů.

Členské státy, orgány nebo subjekty Unie, ani žádný jiný veřejný či soukromý subjekt se nesnaží ovlivňovat členy řídící rady.

Článek 32

Úkoly

1.   Řídící rada zajišťuje, aby bankovní orgán vykonával své poslání a plnil stanovené úkoly podle tohoto nařízení.

2.   Řídící rada navrhuje radě orgánů dohledu k přijetí roční a víceletý pracovní program.

3.   Řídící rada uplatňuje své rozpočtové pravomoci podle článků 49 a 50.

4.   Řídící rada přijme plán personální politiky bankovního orgánu a podle čl. 54 odst. 2 i nezbytná opatření pro provádění Služebního řádu úředníků Evropských společenství ( „služební řád“).

5.   Řídící rada přijme zvláštní ustanovení o právu přístupu k dokumentům bankovního orgánu podle článku 58.

▐

6a.     Řídící rada navrhne výroční zprávu o činnosti bankovního orgánu, včetně výkonu funkce předsedy, vycházející z návrhu zprávy podle čl. 38 odst. 7 a předloží ji ke schválení radě orgánů dohledu, která ji pak předá Evropskému parlamentu.

7.   Řídící rada přijme a zveřejní svůj jednací řád.

8.   Řídící rada jmenuje a odvolává členy odvolacího senátu podle čl. 44 odst. 3 a 5.

ODDÍL 3

PŘEDSEDA

Článek 33

Jmenování a úkoly

1.   Bankovní orgán zastupuje předseda, kterým je nezávislý odborník zaměstnaný na plný úvazek.

Předseda odpovídá za přípravu práce rady orgánů dohledu a předsedá zasedáním rady orgánů dohledu i řídící rady.

2.   Předsedu jmenuje rada orgánů dohledu po otevřeném výběrovém řízení pořádaném a vedeném radou orgánů dohledu na základě zásluh, dovedností, znalostí finančních institucí a trhů a zkušeností s finančním dohledem a regulací.

Komise předloží Evropskému parlamentu seznam s užším výběrem tří kandidátů. Poté, co proběhnou slyšení těchto kandidátů, Evropský parlament jednoho z těchto kandidátů vybere. Takto vybraný kandidát je jmenován radou orgánů dohledu.

Rada orgánů dohledu dále zvolí mezi svými členy náhradníka, který vykonává funkci předsedy v jeho nepřítomnosti. Tento náhradník nesmí být zvolen z řad členů řídící rady.

3.   Funkční období předsedy činí pět let a může být jednou prodlouženo.

4.   Během devíti měsíců před uplynutím pětiletého funkčního období předsedy rada orgánů dohledu vyhodnotí:

a)	výsledky dosažené v prvním funkčním období a způsob jejich dosažení,

b)	povinnosti a potřeby bankovního orgánu v nadcházejících letech.

Rada orgánů dohledu může s přihlédnutím k hodnocení jednou prodloužit funkční období předsedy, přičemž toto prodloužení musí být potvrzeno Evropským parlamentem.

5.   Předseda může být odvolán z funkce pouze ▐ Evropským parlamentem na základě rozhodnutí rady orgánů dohledu .

Předseda nesmí radě orgánů dohledu bránit v jednání o záležitostech, které se předsedy týkají, zejména o nutnosti jeho odvolání, a projednávání takové záležitosti se neúčastní.

Článek 34

Nezávislost

Aniž by byla dotčena úloha rady orgánů dohledu ve vztahu k úkolům předsedy, předseda nevyžaduje ani nepřijímá pokyny od orgánů či institucí Společenství, od vlád členských států ani od jiných veřejných či soukromých subjektů.

Členské státy, orgány Unie ani žádný jiný veřejný či soukromý subjekt se nesnaží ovlivňovat předsedu při plnění jeho povinností.

V souladu se služebním řádem podle článku 54 je předseda po skončení svého funkčního období nadále povinen jednat čestně a uvážlivě při přijímání určitých funkcí a výhod.

Článek 35

Zpráva

1.   Evropský parlament a Rada mohou vyzvat předsedu nebo jeho náhradníka, aby vystoupil s prohlášením, přičemž se plně respektuje nezávislost předsedy. Předseda vystoupí před Evropským parlamentem s prohlášením a odpoví na veškeré dotazy poslanců , kdykoli je o to požádán .

2.    Na žádost Evropského parlamentu předkládá předseda písemnou zprávu o hlavní činnosti bankovního orgánu, a to minimálně 15 dní před svým vystoupením s prohlášením uvedeným v odstavci 1 .

2a.     Kromě informací uvedených v článcích 7a až 7f, 8, 9, 10, 11a a 18 zpráva dále obsahuje veškeré relevantní informace, o něž Evropský parlament požádá případ od případu.

ODDÍL 4

VÝKONNÝ ŘEDITEL

Článek 36

Jmenování

1.   Bankovní orgán řídí výkonný ředitel, kterým je nezávislý odborník zaměstnaný na plný úvazek.

2.   Výkonného ředitele jmenuje rada orgánů dohledu po otevřeném výběrovém řízení na základě zásluh, dovedností, znalostí finančních institucí a trhů, zkušeností s finančním dohledem a regulací a zkušeností s řízením , poté co jeho jmenování schválí Evropský parlament .

3.   Funkční období výkonného ředitele činí pět let a může být jednou prodlouženo.

4.   Během devíti měsíců před uplynutím pětiletého funkčního období výkonného ředitele rada orgánů dohledu provede hodnocení.

V tomto hodnocení rada orgánů dohledu posoudí zejména:

a)	výsledky dosažené v prvním funkčním období a způsob jejich dosažení,

b)	povinnosti a potřeby bankovního orgánu v nadcházejících letech.

Rada orgánů dohledu může s přihlédnutím k hodnocení jednou prodloužit funkční období výkonného ředitele.

5.   Výkonný ředitel může být odvolán z funkce pouze rozhodnutím rady orgánů dohledu.

Článek 37

Nezávislost

1.    Aniž by byla dotčena příslušná úloha řídící rady a rady orgánů dohledu ve vztahu k úkolům výkonného ředitele, výkonný ředitel nevyžaduje ani nepřijímá pokyny od žádné vlády, orgánu, organizace ani osoby mimo bankovní orgán.

1a.     Členské státy, orgány Unie ani žádný jiný veřejný či soukromý subjekt se nesnaží ovlivňovat výkonného ředitele při výkonu jeho úkolů.

V souladu se služebním řádem podle článku 54 je výkonný ředitel po skončení svého funkčního období nadále povinen jednat čestně a uvážlivě při přijímání určitých funkcí a výhod.

Článek 38

Úkoly

1.   Výkonný ředitel je odpovědný za řízení bankovního orgánu a připravuje práci řídící rady.

2.   Výkonný ředitel je odpovědný za provádění ročního pracovního programu bankovního orgánu pod vedením rady orgánů dohledu a pod kontrolou řídící rady.

3.   Výkonný ředitel přijme nezbytná opatření, zejména pokud jde o přijetí vnitřních správních pokynů a zveřejňování oznámení, aby zajistil fungování bankovního orgánu v souladu s tímto nařízením.

4.   Výkonný ředitel vypracuje víceletý pracovní program uvedený v čl. 32 odst. 2.

5.   Výkonný ředitel každý rok do 30. června připraví pracovní program na následující rok uvedený v čl. 32 odst. 2.

6.   Výkonný ředitel podle článku 49 vypracuje předběžný návrh rozpočtu bankovního orgánu a podle článku 50 plní rozpočet bankovního orgánu.

7.   Výkonný ředitel každý rok vypracuje návrh ▐ zprávy, která obsahuje část týkající se činnosti bankovního orgánu v oblasti regulace a dohledu a část týkající se finančních a správních záležitostí.

8.   Pokud jde o zaměstnance bankovního orgánu, vykonává výkonný ředitel pravomoci stanovené v článku 54 a řídí personální záležitosti.

KAPITOLA IV

EVROPSKÝ SYSTÉM ORGÁNŮ FINANČNÍHO DOHLEDU ▐

ODDÍL 2

▐ EVROPSKÉ ORGÁNY DOHLEDU (SMÍŠENÝ VÝBOR)

Článek 40

Zřízení

1.   Tímto se zřizuje Smíšený výbor evropských orgánů dohledu.

2.   Smíšený výbor slouží jako fórum, v jehož rámci bankovní orgán pravidelně a úzce spolupracuje a zajišťuje meziodvětvovou jednotnost s ostatními evropskými orgány dohledu , zejména pokud jde o :

—	finanční konglomeráty;

—	účetnictví a audit;

—	analýzu mikroobezřetnostního dohledu meziodvětvového vývoje, rizik a slabých míst s ohledem na finanční stabilitu;

—	investiční produkty určené pro drobné investory;

—	opatření proti praní špinavých peněz; a

—	výměnu informací s ESRB a rozvoj vztahů mezi ESRB a evropskými orgány dohledu .

3.    Smíšený výbor má k dispozici zaměstnance, jež poskytnou tři evropské orgány dohledu. Tito zastávají funkci sekretariátu. Bankovní orgán odpovídajícími zdroji přispívá na ▐ administrativní a provozní výdaje a výdaje na infrastrukturu.

Článek 40a

Dohled

V případě, že činnost finanční instituce zasahuje do různých odvětví, řeší Smíšený výbor spory podle článku 42.

Článek 41

Složení

1.   Členy Smíšeného výboru jsou předsedové evropských orgánů dohledu a případně i předseda podvýboru zřízeného podle článku 43.

2.   Výkonný ředitel, zástupce Komise a ESRB jsou zváni na zasedání ▐ Smíšeného výboru ▐ i podvýborů uvedených v článku 43 jako pozorovatelé.

3.   Předsedající Smíšeného výboru ▐ je jmenován na základě každoroční rotace z předsedů Evropského orgánu pro bankovnictví, Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění a Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy. Předsedající Smíšeného výboru jmenovaný podle tohoto článku je také jmenován místopředsedou ESRB.

4.   Smíšený výbor ▐ přijme a zveřejní svůj jednací řád. Tento řád může stanovit další účastníky zasedání Smíšeného výboru.

Zasedání rady Smíšeného výboru ▐ se koná alespoň jednou za dva měsíce.

Článek 42

Společné postoje a společné akty

V rozsahu svých úkolů podle kapitoly II a v příslušných oblastech zejména s ohledem na provádění směrnice 2002/87/ES dosáhne bankovní orgán podle situace společného postoje s Evropským orgánem pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění a s Evropským orgánem pro cenné papíry a trhy.

Akty podle článků 7, 9, 10 nebo 11 tohoto nařízení ve vztahu k provádění směrnice 2002/87/ES a jiných legislativních aktů uvedených v čl. 1 odst. 2, které spadají také do oblasti působnosti Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění nebo Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy, se přijímají podle situace souběžně bankovním orgánem, Evropským orgánem pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění a Evropským orgánem pro cenné papíry a trhy.

Článek 43

Podvýbory

1.    Pro účely článku 42 se zřídí podvýbor pro finanční konglomeráty Smíšeného výboru ▐.

2.    Tento podvýbor tvoří osoby uvedené v čl. 41 odst. 1 a jeden zástupce stávajících zaměstnanců z řad vedoucích pracovníků dotčeného příslušného orgánu z každého členského státu.

3.    Podvýbor si zvolí ze svých členů předsedu, který je současně členem Smíšeného výboru ▐.

4.    Smíšený výbor může zřizovat další podvýbory.

ODDÍL 3

ODVOLACÍ SENÁT

Článek 44

Složení

1.   Odvolací senát je společným orgánem tří příslušných evropských orgánů dohledu .

2.   Odvolací senát tvoří šest členů a šest náhradníků, kterými jsou fyzické osoby s vysokou reputací a prokázanými příslušnými znalostmi a odbornými zkušenostmi na dostatečně vysoké úrovni, včetně zkušeností v oblasti dohledu, v bankovnictví, v pojišťovnictví, na trzích cenných papírů nebo v rámci jiných finančních služeb , avšak nikoli současní zaměstnanci příslušných orgánů nebo jiných vnitrostátních orgánů nebo orgánů Unie , jež se podílejí na činnosti bankovního orgánu. Velká část členů odvolacího senátu má dostatečné právnické znalosti pro poskytování odborných právních rad týkajících se zákonnosti výkonu pravomocí bankovního orgánu.

Odvolací senát určí svého předsedu.

Rozhodnutí odvolacího senátu se přijímají většinou alespoň čtyř z jeho šesti členů. Pokud se na napadené rozhodnutí vztahuje oblast působnosti tohoto nařízení, tato většina čtyř členů musí zahrnovat nejméně jednoho ze dvou členů odvolacího senátu jmenovaných bankovním orgánem.

Odvolací senát svolává jeho předseda vždy, když je to nutné.

3.   Dva členy odvolacího senátu a dva náhradníky jmenuje řídící rada bankovního orgánu ze seznamu kandidátů navrženého Evropskou komisí na základě veřejné výzvy k vyjádření zájmu zveřejněné v Úředním věstníku Evropské unie a po poradě s radou orgánů dohledu.

Ostatní členové jsou jmenováni podle nařízení ( EU ) č. …/ 2010 [EIOPA] a nařízení ( EU ) č. …/ 2010 [ESMA].

4.   Funkční období členů odvolacího senátu je pět let. Toto období může být jednou prodlouženo.

5.   Člen odvolacího senátu jmenovaný řídící radou bankovního orgánu nesmí být během svého funkčního období odvolán, s výjimkou případu, kdy se dopustil vážného porušení úředních povinností a řídící rada po poradě s radou orgánů dohledu v tomto smyslu vydala rozhodnutí.

6.    Evropský bankovní orgán , Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění a Evropský orgán pro cenné papíry a trhy zajistí pro odvolací senát prostřednictvím Smíšeného výboru odpovídající provozní podporu a podporu sekretariátu.

Článek 45

Nezávislost a nestrannost

1.   Členové odvolacího senátu jsou ve svém rozhodování nezávislí. Nejsou vázáni žádnými pokyny. Nesmějí v bankovním orgánu, v jeho řídící radě ani v jeho radě orgánů dohledu vykonávat žádné jiné funkce.

2.   Členové odvolacího senátu se nesmí účastnit žádného odvolacího řízení, pokud na něm mají jakýkoli osobní zájem nebo pokud dříve působili jako zástupci některého z účastníků řízení nebo pokud se podíleli na rozhodnutí, které je předmětem odvolání.

3.   Člen odvolacího senátu informuje odvolací senát, domnívá-li se, že by se některý člen z některého z důvodů uvedených v odstavcích 1 a 2 nebo z jakéhokoli jiného důvodu neměl účastnit odvolacího řízení.

4.   Proti účasti člena odvolacího senátu může být kterýmkoli účastníkem odvolacího řízení vznesena námitka z jakéhokoli důvodu uvedeného v odstavcích 1 a 2 nebo z důvodu podezření z podjatosti.

Námitka se nesmí zakládat na státní příslušnosti členů a je nepřípustná, učinil-li účastník odvolacího řízení, vědom si důvodu pro námitku, v odvolacím řízení kromě vznesení námitky proti složení odvolacího senátu další procesní úkon.

5.   V případech uvedených v odstavcích 1 a 2 rozhodne odvolací senát o dalším postupu bez účasti dotčeného člena.

Za účelem přijetí uvedeného rozhodnutí je dotčený člen nahrazen v odvolacím senátu svým náhradníkem, pokud se náhradník nenachází v obdobné situaci. V takovém případě vybere předseda náhradu z dostupných náhradníků.

6.   Členové odvolacího senátu se zavazují jednat nezávisle a ve veřejném zájmu.

K tomuto účelu učiní prohlášení o závazcích a prohlášení o zájmech, v němž uvedou jakékoli přímé nebo nepřímé zájmy, které by mohly být na újmu jejich nezávislosti, nebo že žádné zájmy, které by mohly být na újmu jejich nezávislosti, neexistují.

Tato prohlášení se zveřejňují a jsou činěna každý rok a v písemné podobě.

KAPITOLA V

OPRAVNÉ PROSTŘEDKY

Článek 46

Odvolání

1.   Jakákoli fyzická nebo právnická osoba, včetně příslušných orgánů, může podat odvolání proti rozhodnutí bankovního orgánu uvedenému v článku 9, 10 nebo 11 či jinému rozhodnutí přijatému bankovním orgánem podle legislativních aktů uvedených v čl. 1 odst. 2, které je určeno této osobě, nebo proti rozhodnutí, které se této osoby bezprostředně a přímo dotýká, i když je určeno jiné osobě.

2.   Odvolání a jeho odůvodnění se podává písemně bankovnímu orgánu do dvou měsíců ode dne oznámení rozhodnutí dotčené osobě, nebo pokud k němu nedošlo, do dvou měsíců ode dne, kdy bankovní orgán své rozhodnutí zveřejnil.

Odvolací senát rozhodne o odvolání do dvou měsíců ode dne podání odvolání.

3.   Odvolání podané podle odstavce 1 nemá odkladný účinek.

Odvolací senát však může pozastavit uplatňování rozhodnutí, vůči němuž se odvolání podává, pokud to podle jeho názoru okolnosti vyžadují.

4.   Je-li odvolání přípustné, odvolací senát přezkoumá, zda je odvolání opodstatněné. ▐ V rámci určených časových lhůt vyzve účastníky odvolacího řízení k podání vyjádření ohledně jím vydaných oznámení odvolacím senátem nebo sdělení jiných účastníků odvolacího řízení. Účastníci odvolacího řízení mají právo na ústní vyjádření.

5.   Odvolací senát může potvrdit rozhodnutí přijaté příslušným orgánem bankovního orgánu nebo ▐ věc postoupit příslušnému orgánu bankovního orgánu. Tento orgán bude vázán rozhodnutím odvolacího senátu a přijme pozměněné rozhodnutí týkající se dané věci .

6.   Odvolací senát přijme a zveřejní svůj jednací řád.

7.   Rozhodnutí odvolacího senátu se přijímají s odůvodněním a bankovní orgán je zveřejní.

Článek 47

Žaloby u Tribunálu a Soudního dvora

1.   Podle článku 263 SFEU lze proti rozhodnutí přijatému odvolacím senátem nebo v případech, kdy odvolání k odvolacímu senátu není možné, proti rozhodnutí přijatému bankovním orgánem podat žalobu u Tribunálu nebo u Soudního dvora.

1a.     V souladu s článkem 263 SFEU mohou členské státy a orgány Unie, ale i jakákoli fyzická nebo právnická osoba podat proti rozhodnutí bankovního orgánu přímou žalobu u Soudního dvora.

2.   V případě, že bankovní orgán má povinnost jednat a nevydá rozhodnutí, lze u Tribunálu nebo u Soudního dvora podat žalobu pro nečinnost podle článku 265 SFEU .

3.   Bankovní orgán musí přijmout opatření nezbytná k zajištění souladu s rozsudkem Tribunálu nebo Soudního dvora.

KAPITOLA VI

FINANČNÍ USTANOVENÍ

Článek 48

Rozpočet bankovního orgánu

1.   Příjmy bankovního orgánu , evropského orgánu v souladu s článkem 185 nařízení Rady(ES, Euratom) č. 1605/2002, tvoří v různých kombinacích především:

a)	povinné příspěvky vnitrostátních orgánů veřejné správy pověřených provádět dohled nad finančními institucemi , které se provádí podle vzorce založeného na vážení hlasů podle čl. 3 odst. 3 Protokolu (č. 36) o přechodných ustanoveních připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a SFEU ;

b)	dotace Unie ze souhrnného rozpočtu Evropské unie (oddíl Komise); financování bankovního orgánu Evropskou unií je předmětem dohody rozpočtového orgánu, jak je stanoveno v bodě 47 Interinstitucionální dohody ze dne 17. května 2006 o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení;

c)	poplatky placené bankovnímu orgánu v případech stanovených příslušnými nástroji práva Unie .

2.   Výdaje bankovního orgánu pokrývají alespoň výdaje na zaměstnance, odměny, správu, infrastrukturu , odborné vzdělávání a provoz.

3.   Příjmy a výdaje musí být vyrovnané.

4.   Pro každý rozpočtový rok odpovídající kalendářnímu roku se vyhotovují odhady všech příjmů a výdajů bankovního orgánu, které se zahrnou do rozpočtu bankovního orgánu.

Článek 49

Sestavování rozpočtu

1.   Výkonný ředitel vypracuje do 15. února každého roku předběžný návrh odhadu příjmů a výdajů pro nadcházející rozpočtový rok a tento předběžný návrh rozpočtu předloží řídící radě a radě orgánů dohledu spolu s plánem pracovních míst. Rada orgánů dohledu sestaví každý rok na základě předběžného návrhu vypracovaného výkonným ředitelem a schváleného řídící radou odhad příjmů a výdajů bankovního orgánu na následující rozpočtový rok. Tento odhad, který zahrnuje návrh plánu pracovních míst, předloží rada orgánů dohledu Komisi do 31. března. Před přijetím odhadu schvaluje návrh vypracovaný výkonným ředitelem řídící rada .

2.   Komise předloží odhad společně s předběžným návrhem souhrnného rozpočtu Evropské unie Evropskému parlamentu a Radě (dále jen „rozpočtový orgán“).

3.   Komise na základě odhadu zanese do předběžného návrhu souhrnného rozpočtu Evropské unie odhadované položky, které považuje za nezbytné pro plán pracovních míst a výši dotace ze souhrnného rozpočtu Evropské unie podle článků 313 a 314 SFEU .

4.   Rozpočtový orgán přijímá plán pracovních míst bankovního orgánu. Rozpočtový orgán odsouhlasí prostředky pro dotaci určenou pro bankovní orgán.

5.    Rada orgánů dohledu přijme rozpočet bankovního orgánu. Rozpočet se stává konečným po konečném přijetí souhrnného rozpočtu Evropské unie. V případě potřeby se odpovídajícím způsobem upraví.

6.   Řídící rada neprodleně oznámí rozpočtovému orgánu svůj záměr provést jakýkoli projekt, který může mít výrazný finanční dopad na financování rozpočtu bankovního orgánu, zejména jedná-li se o projekty, které se vztahují k nemovitostem, například nájem nebo koupě budov. Řídící rada o svém záměru uvědomí i Komisi. Bude-li mít některá složka rozpočtového orgánu v úmyslu vydat stanovisko, oznámí bankovnímu orgánu svůj záměr vydat stanovisko do dvou týdnů po obdržení informace o projektu. V případě neobdržení odpovědi může bankovní orgán zahájit plánovaný projekt.

6a.     Rozpočet bankovního orgánu pro první rok jeho činnosti končící dnem 31. prosince 2011 schválí po konzultaci s Komisí členové výboru 3. úrovně a následně jej předloží Evropskému parlamentu a Radě ke schválení.

Článek 50

Plnění a kontrola rozpočtu

1.   Výkonný ředitel vykonává úlohu schvalujícího úředníka a plní rozpočet bankovního orgánu.

2.   Do 1. března po skončení každého rozpočtového roku předá účetní bankovního orgánu účetnímu Komise a Účetnímu dvoru prozatímní účetní závěrku společně se zprávou o rozpočtovém a finančním řízení za rozpočtový rok. Do 31. března následujícího roku zašle účetní bankovního orgánu zprávu o rozpočtovém a finančním řízení rovněž členům rady orgánů dohledu, Evropskému parlamentu a Radě.

Účetní Komise poté konsoliduje prozatímní účetní závěrky institucí a decentralizovaných subjektů v souladu s článkem 128 nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 (36) (dále jen „finanční nařízení“).

3.   Po obdržení vyjádření Účetního dvora k prozatímní účetní závěrce bankovního orgánu podle článku 129 finančního nařízení vypracuje výkonný ředitel na vlastní odpovědnost konečnou účetní závěrku bankovního orgánu a předloží ji řídící radě k vyjádření stanoviska.

4.   Řídící rada vydá stanovisko ke konečné účetní závěrce bankovního orgánu.

5.   Do 1. července po skončení rozpočtového roku předá výkonný ředitel tuto konečnou účetní závěrku společně se stanoviskem řídící rady členům rady orgánů dohledu, Evropskému parlamentu, Radě, Komisi a Účetnímu dvoru.

6.   Konečná účetní závěrka se zveřejní.

7.   Výkonný ředitel zašle Účetnímu dvoru odpověď na jeho vyjádření do 30. září. Zároveň zašle kopii této odpovědi řídící radě a Komisi.

8.   Výkonný ředitel v souladu s ustanovením čl. 146 odst. 3 finančního nařízení předloží Evropskému parlamentu na jeho žádost veškeré informace potřebné pro řádný průběh udělení absolutoria pro daný rozpočtový rok.

9.   Evropský parlament na doporučení Rady přijaté kvalifikovanou většinou udělí bankovnímu orgánu před 15. květnem roku N + 2 absolutorium za plnění rozpočtu (včetně veškerých nákladů a příjmů bankovního orgánu) za rozpočtový rok N.

Článek 51

Finanční pravidla

Řídící rada po poradě s Komisí přijme finanční pravidla pro bankovní orgán. Tato pravidla se nesmějí odchylovat od nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2343/2002 (37), pokud to nevyžadují zvláštní potřeby fungování bankovního orgánu a pouze s předchozím souhlasem Komise.

Článek 52

Opatření proti podvodům

1.   Pro účely boje proti podvodům, úplatkářství a jakékoli jiné nedovolené činnosti se na bankovní orgán bez omezení vztahuje nařízení (ES) č. 1073/1999.

2.   Bankovní orgán přistoupí k Interinstitucionální dohodě ze dne 25. května 1999 mezi Evropským parlamentem, Radou Evropské unie a Komisí Evropských společenství o vnitřním vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) (38) a neprodleně přijme odpovídající ustanovení platná pro všechny pracovníky bankovního orgánu.

3.   Rozhodnutí o financování a z nich plynoucí dohody a prováděcí nástroje výslovně stanoví, že Účetní dvůr a OLAF mohou v případě potřeby provádět místní šetření příjemců finančních prostředků poskytovaných bankovním orgánem a zaměstnanců zodpovědných za jejich přidělování.

KAPITOLA VII

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 53

Výsady a imunity

Na bankovní orgán a jeho zaměstnance se vztahuje Protokol o výsadách a imunitách Evropských společenství.

Článek 54

Zaměstnanci

1.   Na zaměstnance bankovního orgánu, včetně jeho výkonného ředitele a předsedy , se vztahuje služební řád, pracovní řád ostatních zaměstnanců a pravidla společně přijatá orgány Unie pro uplatňování těchto řádů.

2.   Řídící rada po dohodě s Komisí přijme nezbytná prováděcí opatření v souladu s ustanoveními článku 110 služebního řádu.

3.   Ve vztahu ke svým zaměstnancům vykonává bankovní orgán pravomoci, které orgánu oprávněnému ke jmenování svěřuje služební řád a orgánu oprávněnému uzavírat smlouvy pracovní řád.

4.   Řídící rada přijme ustanovení umožňující dočasné přidělení odborníků z členských států bankovnímu orgánu.

Článek 55

Odpovědnost bankovního orgánu

1.   V případě mimosmluvní odpovědnosti nahradí bankovní orgán v souladu s obecnými zásadami společnými právním řádům členských států veškerou škodu, kterou způsobil nebo kterou způsobili jeho zaměstnanci při plnění svých povinností. Soudní dvůr má pravomoc rozhodovat v jakémkoli sporu o náhradě této škody.

2.   Osobní finanční a disciplinární odpovědnost zaměstnanců bankovního orgánu vůči bankovnímu orgánu se řídí příslušnými předpisy, které se vztahují na zaměstnance bankovního orgánu.

Článek 56

Povinnost služebního tajemství

1.   Členové rady orgánů dohledu a řídící rady, výkonný ředitel a zaměstnanci bankovního orgánu, včetně úředníků dočasně přidělených z členských států a všech dalších osob plnících úkoly pro bankovní orgán na smluvním základě, se řídí požadavky služebního tajemství podle článku 339 SFEU a příslušných ustanovení souvisejících právních předpisů Unie , i když jejich povinnosti již byly ukončeny.

Podle služebního řádu uvedeného v článku 54 budou zaměstnanci i po ukončení funkčního období povinni jednat čestně a uvážlivě při přijímání určitých funkcí a výhod.

Členské státy, orgány nebo subjekty Unie ani žádný jiný veřejný či soukromý subjekt se nesnaží ovlivňovat zaměstnance bankovního orgánu.

2.   Aniž by byly dotčeny případy, které jsou předmětem trestního práva, nesmějí být žádné důvěrné informace, které získají osoby uvedené v odstavci 1 při výkonu svých povinností, sděleny jiné osobě nebo orgánu jinak než v souhrnné podobě, z níž nelze určit totožnost jednotlivých finančních institucí.

Povinnost podle odstavce 1 a prvního pododstavce tohoto odstavce ani nebrání bankovnímu orgánu a vnitrostátním orgánům dohledu v používání informací pro prosazování legislativních aktů uvedených v čl. 1 odst. 2, zejména při řízeních týkajících se přijetí rozhodnutí.

3.   Odstavce 1 a 2 nejsou překážkou výměně informací mezi bankovním orgánem a vnitrostátními orgány dohledu v souladu s tímto nařízením a ostatními právními předpisy Společenství vztahujícími se na finanční instituce.

Tyto informace podléhají podmínkám služebního tajemství uvedeným v odstavcích 1 a 2. Bankovní orgán ve svém jednacím řádu stanoví praktická opatření pro uplatňování pravidel důvěrnosti uvedených v odstavcích 1 a 2.

4.   Bankovní orgán uplatňuje rozhodnutí Komise 2001/844/ES, ESUO, Euratom (39).

Článek 57

Ochrana údajů

Tímto nařízením nejsou dotčeny povinnosti členských států týkající se zpracování osobních údajů podle směrnice 95/46/ES ani povinnosti bankovního orgánu týkající se zpracování osobních údajů podle nařízení (ES) č. 45/2001 při plnění jeho povinností.

Článek 58

Přístup k dokumentům

1.   Na dokumenty v držení bankovního orgánu se vztahuje nařízení (ES) č. 1049/2001.

2.   Řídící rada přijme do 31. května 2011 praktická opatření pro uplatňování nařízení (ES) č. 1049/2001.

3.   Rozhodnutí přijímaná orgánem pro cenné papíry a trhy v souladu s článkem 8 nařízení (ES) č. 1049/2001 mohou být případně předmětem stížnosti veřejnému ochránci práv nebo řízení před Soudním dvorem následujícím po odvolání k odvolacímu senátu v souladu s podmínkami stanovenými v článcích 228 a 263 SFEU .

Článek 59

Jazykový režim

1.   Na bankovní orgán se vztahuje nařízení Rady č. 1 (40).

2.   O vnitřním jazykovém režimu bankovního orgánu rozhoduje řídící rada.

3.   Překladatelské služby potřebné pro fungování bankovního orgánu zajišťuje Překladatelské středisko pro instituce Evropské unie.

Článek 60

Dohoda o sídle

Nezbytná opatření týkající se umístění, které má být bankovnímu orgánu zajištěno ve členském státě, ve kterém se nachází jeho sídlo, a prostředků, které má tento členský stát poskytnout, ale i konkrétní pravidla vztahující se na výkonného ředitele, členy řídící rady, zaměstnance bankovního orgánu a jejich rodinné příslušníky v tomto členském státě stanoví dohoda o sídle uzavřená mezi bankovním orgánem a daným členským státem po získání souhlasu řídící rady.

Členský stát poskytne co nejlepší možné podmínky, aby zajistil řádné fungování bankovního orgánu, včetně vícejazyčného a evropsky orientovaného vzdělávání a vhodného dopravního spojení.

Článek 61

Účast třetích zemí

1.    Účast na práci bankovního orgánu je otevřená zemím, které nejsou členy Evropské unie a které uzavřely s Evropskou unií dohody, čímž přijaly a uplatňují právo Unie v oblasti působnosti bankovního orgánu podle čl. 1 odst. 2.

1a.     Bankovní orgán může umožnit účast třetím zemím, které uplatňují právní předpisy, jež byly uznány za rovnocenné v oblastech působnosti bankovního orgánu uvedených v čl. 1 odst. 2, jak je stanoveno v mezinárodních dohodách uzavřených Unií v souladu s článkem 216 SFEU.

2.    Na základě příslušných ustanovení těchto dohod jsou vypracována opatření uvádějící zejména povahu, rozsah a procedurální aspekty zapojení těchto zemí do práce bankovního orgánu, včetně ustanovení týkajících se finančních příspěvků a zaměstnanců. Tato opatření mohou stanovit zastoupení těchto zemí v radě orgánů dohledu v pozici pozorovatelů, ale musí zajistit, aby se tyto země neúčastnily jednání o jednotlivých finančních institucích, s výjimkou případů přímého zájmu.

KAPITOLA VIII

PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 62

Přípravná opatření

-1.	V období po vstupu tohoto nařízení v platnost a před zřízením bankovního orgánu pracuje Evropský výbor orgánů bankovního dohledu (CEBS) v úzké spolupráci s Komisí na přípravě nahrazení CEBS bankovním orgánem.

1.

Jakmile bude bankovní orgán zřízen, Komise odpovídá za administrativní zřízení a počáteční administrativní zajištění činnosti bankovního orgánu, dokud bankovní orgán nebude mít dostatečné provozní možnosti k provádění vlastního rozpočtu. K tomuto účelu, dokud rada orgánů dohledu nejmenuje výkonného ředitele podle článku 36 a dokud tento výkonný ředitel nepřevezme své povinnosti, může Komise dočasně přidělit jednoho úředníka, který plní funkci výkonného ředitele. Přechodné období je omezené a platí pouze do té doby, než bude mít bankovní orgán dostatečné provozní možnosti k provádění vlastního rozpočtu.

2.	Dočasný výkonný ředitel může na základě souhlasu řídící rady schvalovat veškeré platby pokryté prostředky v rámci rozpočtu bankovního orgánu a uzavírat smlouvy, včetně smluv se zaměstnanci po přijetí plánu pracovních míst bankovního orgánu.

3.	Odstavci 1 a 2 nejsou dotčeny pravomoci rady orgánů dohledu a řídící rady.

3a.

Bankovní orgán je považován za právního nástupce CEBS. Veškerá způsobilá aktiva a závazky a probíhající operace CEBS mohou být převedeny na bankovní orgán. Nezávislý auditor vypracuje přehled uvádějící konečný zůstatek aktiv a pasív CEBS. Tento přehled bude předmětem auditu a před provedením jakéhokoli převodu aktiv nebo pasiv bude schválen členy CEBS a Komisí.

Článek 63

Přechodná ustanovení o zaměstnancích

1.   Odchylně od článku 54 jsou všechny pracovní smlouvy a dohody o dočasném přidělení uzavřené CEBS nebo jeho sekretariátem a platné v den použitelnosti tohoto nařízení nadále plněny až do uplynutí jejich platnosti. Jejich platnost nelze prodloužit.

2.   Všem zaměstnancům s uzavřenou smlouvou podle odstavce 1 je nabídnuta možnost uzavřít smlouvy dočasného zaměstnance podle čl. 2 písm. a) pracovního řádu pro různé platové třídy stanovené v plánu pracovních míst bankovního orgánu.

Po vstupu tohoto nařízení v platnost je orgánem oprávněným uzavírat smlouvy provedeno vnitřní výběrové řízení omezené na zaměstnance CEBS nebo jeho sekretariátu uvedené v odstavci 1 , a to v zájmu zjištění schopností, výkonnosti a bezúhonnosti osob, které mají být zaměstnány. Postupy vnitřního výběrového řízení plně zohlední kvalifikaci a zkušenosti prokázané danou osobou při plnění jejích povinností před přechodem na nové místo.

3.   V závislosti na druhu a úrovni vykonávaných funkcí je úspěšným žadatelům nabídnuta smlouva dočasného zaměstnance na dobu odpovídající přinejmenším době, která zbývá podle předchozí smlouvy.

4.   Příslušná vnitrostátní právní úprava související s pracovními smlouvami a ostatní příslušné nástroje se použijí i nadále pro zaměstnance s předchozí smlouvou, kteří se rozhodnou nezažádat o uzavření smlouvy dočasného zaměstnance nebo kterým není nabídnuta smlouva dočasného zaměstnance podle odstavce 2.

Článek 63a

Vnitrostátní předpisy

Členské státy přijmou veškerá vhodná opatření pro účinné uplatňování tohoto nařízení.

Článek 64

Změny

Rozhodnutí č. 716/2009/ES se tímto pozměňuje tak, že CEBS se vyjímá ze seznamu příjemců uvedeného v oddílu B přílohy uvedeného rozhodnutí

Článek 65

Zrušení

Rozhodnutí Komise 2009/78/ES o zřízení CEBS se zrušuje s platností od 1. ledna 2011.

Článek 66

Přezkum

-1.	Do …  (41) Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě návrhy nezbytné k posílení dohledu nad institucemi uvedenými v článku 12b, které mohou představoval systémové riziko a návrhy na zřízení nového rámce pro řízení finančních krizí včetně mechanismu financování.

1.

Do …  (42) a každé tři roky poté zveřejní Komise souhrnnou zprávu o zkušenostech získaných při provádění činnosti bankovního orgánu a postupů stanovených tímto nařízením.▐ Tato zpráva mimo jiné hodnotí : a) sbližování standardních postupů dohledu uplatňovaných příslušnými orgány; b) fungování kolegií orgánů dohledu; c) pokrok dosažený v rámci sbližování v oblasti předcházení krizím, řízení a řešení krizí, včetně evropských mechanismů financování; d) zdali by zejména s ohledem na dosažený pokrok v oblastech uvedených v bodě c) měla být úloha bankovního orgánu při dohledu nad finančními institucemi představujícími potenciálně systémové riziko posílena a zdali by tento orgán měl uplatňovat rozšířené kontrolní pravomoci nad těmito institucemi; e) uplatňování ustanovení o ochranných opatřeních podle článku 23.

1a.

Zpráva podle odstavce 1 rovněž zhodnotí, zda: a) je vhodné i nadále vykonávat oddělený dohled nad bankovnictvím, pojišťovnictvím, zaměstnaneckým penzijním pojištěním, trhy s cennými papíry a finančními trhy; b) je vhodné sledovat činnost v oblasti obezřetnostního dohledu a obchodní činnosti odděleně, nebo zda by tak měl činit stejný orgán dohledu; c) je vhodné zjednodušit a posílit strukturu ESFS v zájmu jednotnosti při dohledu na makro- i mikroúrovni a dohledu jednotlivých evropských orgánů dohledu; d) vývoj ESFS odpovídá globálnímu vývoji; e) se ESFS vyznačuje dostatečnou rozmanitostí a kvalitou; f) požadavky na zveřejňování jsou dostatečně transparentní a jejich součástí je i požadavek na dostatečnou míru odpovědnosti; g) je vhodné zachovávat sídlo bankovního orgánu ve Frankfurtu.

2.	Tato zpráva a případně veškeré doprovodné návrhy se předávají Evropskému parlamentu a Radě.

Článek 67

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne 1. ledna 2011 , s výjimkou článku 62 a čl. 63 odst. 1 a 2, které se použijí ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost . Orgán se zřizuje s platností ode dne použitelnosti tohoto nařízení.