Závěrečná zpráva úředníka pro slyšení ve věci COMP/M.5335 Lufthansa/SN Airholding

(Podle článků 15 a 16 rozhodnutí Komise 2001/462/ES, ESUO ze dne 23. května 2001 o mandátu úředníků pro slyšení v určitých řízeních ve věcech hospodářské soutěže (Úř. věst. L 162, 19.6.2001, s. 21))

2009/C 295/09

Z návrhu rozhodnutí vyplývají tyto připomínky:

Úvod

Komise dne 26. listopadu 2008 obdržela oznámení o navrhovaném spojení podle čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 139/2004 (1) (nařízení o spojování), kterým má společnost Deutsche Lufthansa AG (dále jen „Lufthansa“) v úmyslu získat nákupem akcií výhradní kontrolu nad společností SN Airholding SA/NV (dále jen „SN“). Podnik SN Airholding SA/NV je holdingovou společností podniku SN Brussels Airlines.

Postup ve fázi II

Komise dne 26. ledna 2009 zahájila řízení na základě toho, že uvedené spojení vyvolalo závažné pochybnosti o své slučitelnosti se společným trhem (2). Následně bylo dne 24. března 2009 společnosti Lufthansa oznámeno vydání prohlášení o námitkách a dne 25. března 2009 byl poskytnut přístup k vyšetřovacímu spisu Komise. Komise v prohlášení o námitkách došla k závěru, že spojení vyvolalo znepokojení z hlediska hospodářské soutěže s ohledem na těchto pět tras: Brusel – Frankfurt, Brusel – Mnichov, Brusel – Berlín, Brusel – Hamburg a Brusel – Zürich.

Společnost Lufthansa na prohlášení o námitkách odpověděla a požádala o ústní slyšení, které se konalo dne 15. dubna 2009. Zatímco oznamující strana byla formálně při ústním slyšení zastoupena, společnost SN nikoliv. Někteří zaměstnanci společnosti SN se však slyšení zúčastnili v rámci delegace společnosti Lufthansa.

Posléze vyšlo najevo, že společnost SN nebyla o námitkách informována přímo Komisí, nýbrž prostřednictvím právních zástupců oznamující strany, kteří společnost SN rovněž zastupovali. Ti společnosti SN poskytli nedůvěrnou verzi prohlášení o námitkách. Společnosti SN také nebyla oficiálně udělena lhůta, v jejímž rámci mohou předložit své připomínky nebo požádat o ústní slyšení. Ačkoli se společnost SN vlastně podílela na písemné odpovědi společnosti Lufthansa a byla zastoupena při ústním slyšení, nelze nárok být informován a pozván k podání připomínek k prohlášení o námitkách „subdelegovat“ na oznamující stranu. Komise sama musí vykonat své právní povinnosti vůči ostatním zainteresovaným stranám podle čl. 13 odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 802/2004 (3) (prováděcího nařízení). Komise situaci napravila tím, že dne 29. dubna 2009 zaslala nedůvěrnou verzi prohlášení o připomínkách a doplňující prohlášení o připomínkách společnosti SN a poskytla tomuto podniku příležitost podat připomínky do 6. května 2009.

Odpověď společnosti Lufthansa na prohlášení o připomínkách upozornila mimo jiné na dvě procedurální záležitosti.

Za prvé odhalila nesrovnalosti mezi výkladem výsledků šetření trhu, k němuž na jedné straně došla Komise a na straně druhé společnost Lufthansa. Vyšlo najevo, že tyto nesrovnalosti byly částečně způsobeny chybným výkladem odpovědí oznamující strany. Některé nesrovnalosti se však objevily v důsledku skutečnosti, že společnosti Lufthansa nebyl z důvodu důvěrnosti umožněn plný přístup k některým odpovědím. Po ověření odpovědí Komise dne 29. dubna 2009 poskytla společnosti Lufthansa přístup k nedůvěrným tabulkám ve formátu Excel, v nichž Komise shrnula všechny odpovědi.

Druhá záležitost je spojena s posouzením dohody o sdílení kódů podle článku 81 Smlouvy o ES provedeným Komisí v rámci řízení o spojení. Společnost Lufthansa vyjádřila pochybnosti ohledně toho, zda je tato analýza možná. Položila zejména otázku, zda by v souvislosti se zjištěními Komise neměly být vyslechnuty přímé strany dohody o sdílení kódů, tj. dceřiný podnik společnosti Lufthansa a společnost SN. Aby se zabránilo porušení práva na obhajobu jakékoli z přímo zainteresovaných stran, zaslala Komise výňatek prohlášení o námitkách zabývající se předběžným posouzením smlouvy o sdílení kódů jak společnosti SN, tak společnosti Swiss (dceřiný podnik společnosti Lufthansa) dne 20. dubna 2009 a poskytla jim příležitost podat písemné připomínky (4). Jak společnost SN, tak podnik Swiss odpověděly ve stanovené lhůtě.

Komise dne 28. dubna 2009 zaslala doplňující prohlášení o námitkách společnosti Lufthansa, které se týkalo trasy Brusel – Zürich. Následující den poskytla přístup ke svému spisu. Oznamující strana odpověděla na doplňující prohlášení o námitkách dne 5. května 2009.

V počáteční fázi kontrolního postupu došlo k diskusím ohledně nápravných opatření mezi oznamující stranou a Komisí. Nápravná opatření poskytnutá dne 16. dubna 2009 však byla považována za nedostatečná a tržně neotestovaná. Společnost Lufthansa následně ve dnech 24. a 29. dubna 2009 předložila další soubory opatření k nápravě. Druhý z těchto souborů byl předběžně přijat a tržně ověřen Komisí. Konečnou verzi nápravných opatření (aniž by byla dotčena podstata verze ze dne 29. dubna) společnost Lufthansa předložila dne 28. května 2009.

Návrh rozhodnutí

Návrh rozhodnutí vychází z prohlášení o námitkách ve třech ohledech. Za prvé, Komise ponechává otevřenou otázku, zda cestující, kteří jsou časově závislí, a cestující, kteří časově závislí nejsou, patří do dvou odlišných trhů.

Dále nevidí již potřebu posuzovat slučitelnost dohody o sdílení kódů podle článku 81. Za třetí, Komise dochází k závěru, že obavy z hlediska hospodářské soutěže týkající se trasy Brusel – Berlín byly vyřešeny, zatímco probíhalo kontrolní řízení o spojování. Konkurent společností Lufthansa a SN, společnost EasyJet, mezitím rozhodla o posílení svých služeb z jednoho na dva spoje denně, což umožní zpáteční lety týž den. V případě zbývajících čtyř tras návrh rozhodnutí uvádí, že by dotyčná transakce vedla k zásadnímu narušení účinné hospodářské soutěže s ohledem na závazky předložené oznamující stranou.

Oznamující strana, jiná zainteresovaná strana ani žádná třetí strana nepředložily žádné dotazy ani stanoviska. Vzhledem k těmto skutečnostem a s přihlédnutím k připomínkám uvedeným výše se domnívám, že právo stran na slyšení bylo v tomto případě dodrženo.

(1)  Úř. věst. L 24, 29.1.2004, s. 1.

(2)  Podle čl. 6 odst. 1 písm. c) nařízení o spojování.

(3)  Úř. věst. L 133, 30.4.2004, s. 1.

(4)  Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 11. července 2007 ve věci T-170/06, Alrosa.