[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ | V Bruselu dne 25.3.2009 KOM(2009) 135 v konečném znění 2009/ 0049 (CNS) Návrh RÁMCOVÉHO ROZHODNUTÍ RADY o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii, kterým se zrušuje rámcové rozhodnutí 2004/68/SVV {SEK(2009) 355} {SEK(2009) 356} DŮVODOVÁ ZPRÁVA 1. SOUVISLOSTI NÁVRHU - Odůvodnění a cíle návrhu Pohlavní zneužívání a pohlavní vykořisťování dětí jsou obzvláště závažné formy trestné činnosti, neboť jsou namířeny proti dětem, které mají právo na zvláštní ochranu a péči. Způsobují obětem dlouhodobou fyzickou, psychickou a sociální újmu a přetrvávání tohoto jevu ohrožuje základní hodnoty moderní společnosti, pokud jde o zvláštní ochranu dětí a důvěru v příslušné státní instituce. Studie navzdory nedostatku přesných a spolehlivých statistik naznačují, že nezanedbatelná část dětí v Evropě může být během svého dětství obětí sexuálního násilí, a výzkumy rovněž naznačují, že těchto jevů postupem času neubývá. Naopak, určitých forem sexuálního násilí přibývá. Podle článku 29 Smlouvy o Evropské unii je obecným politickým cílem Unie v této oblasti předcházet trestným činům namířeným proti dětem a bojovat proti nim. Tyto trestné činy zahrnují rovněž pohlavní zneužívání a pohlavní vykořisťování dětí. Tohoto cíle lze dosáhnout vytvořením soudržnějšího rámce pro boj proti těmto trestným činům podle třetího pilíře a zvyšováním jeho účinnosti. Mezi specifické cíle by patřilo účinnější stíhání trestných činů, ochrana práv obětí, předcházení pohlavnímu zneužívání a vykořisťování dětí a zavedení účinnějších kontrolních systémů. - Obecné souvislosti Hlavní příčinou pohlavního zneužívání a vykořisťování dětí je jejich zranitelnost, která je důsledkem působení řady faktorů. Nedostatečná reakce mechanismů na prosazování práva přispívá k velké rozšířenosti těchto jevů a obtíže jsou dále prohlubovány tím, že určité formy trestných činů překračují hranice států. Oběti se často zdráhají zneužití oznámit. Rozdíly v trestním právu a postupech členských států mohou vést k odlišnému způsobu vyšetřování či stíhání a odsouzení pachatelé mohou být i po odpykání svého trestu stále nebezpeční. Tyto problémy se vyostřily vývojem v oblasti informační technologie, který usnadnil produkci a šíření snímků zobrazujících pohlavní zneužívání dětí a zároveň zajistil pachatelům anonymitu a způsobil rozšíření odpovědnosti na více států. Snadnější cestování a rozdíly v příjmech podporují tzv. sexuální turistiku zaměřenou na děti a vedou k tomu, že pachatelé sexuálně motivovaných trestných činů spáchaných v zahraničí zůstávají často nepotrestáni. Nehledě na složitost trestního stíhání může organizovaná trestná činnost bez velkého rizika dosahovat značných zisků. Vnitrostátní právní předpisy pokrývají některé tyto problémy v odlišné míře. Nejsou však dostatečně přísné a jednotné, aby společnost mohla důrazně na tento znepokojivý jev reagovat. Nedávná Úmluva Rady Evropy CETS č. 201 o ochraně dětí před pohlavním vykořisťováním a pohlavním zneužíváním představuje v této době nejvyšší mezinárodní normu na ochranu dětí před pohlavním zneužíváním a vykořisťováním. V celosvětovém měřítku představuje hlavní mezinárodní normu Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte týkající se prodeje dětí, dětské prostituce a dětské pornografie z roku 2000. Dosud však všechny členské státy k této Úmluvě nepřistoupily. - Platné předpisy vztahující se na oblast návrhu Rámcové rozhodnutí Rady 2004/68/SVV alespoň v minimální míře sbližuje na úrovni EU právní předpisy členských států tím, že činí trestnými nejzávažnější formy pohlavního zneužívání a vykořisťování dětí, rozšiřuje vnitrostátní soudní příslušnost a poskytuje obětem minimální pomoc. Ačkoli byly požadavky celkově splněny, vykazuje rámcové rozhodnutí několik nedostatků. Slaďuje právní předpisy pouze v omezeném počtu trestných činů, neřeší nové formy zneužívání a vykořisťování prostřednictvím informačních technologií, neodstraňuje překážky bránící trestnímu stíhání mimo území daného státu, neřeší všechny specifické potřeby dětských obětí a neobsahuje přiměřená opatření pro předcházení těchto trestných činů. Další platné či plánované iniciativy EU se zčásti zabývají některými problémy, které se týkají rovněž sexuálních trestných činů spáchaných na dětech. Patří mezi ně rozhodnutí Rady 2000/375/SVV ze dne 29. května 2000 o boji proti dětské pornografii na internetu, rámcové rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy, rámcové rozhodnutí Rady 2005/222/SVV ze dne 24. února 2005 o útocích proti informačním systémům, rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 854/2005/ES ze dne 11. května 2005 o zavedení víceletého programu Společenství pro podporu bezpečnějšího využívání internetu a nových on-line technologií a rámcové rozhodnutí Rady 2008/947/SVV ze dne 27. listopadu 2008 o uplatňování zásady vzájemného uznávání na rozsudky a rozhodnutí o probaci za účelem dohledu nad probačními opatřeními a alternativními tresty. - Soulad s ostatními politikami a cíli Unie Cíle jsou zcela v souladu s evropskou politikou podpory, ochrany a dodržování práv dětí v rámci vnitřních a vnějších politik EU. Evropská unie výslovně uznává ochranu práv dětí v Listině základních práv Evropské unie, konkrétně v článku 24. Komise si dále ve svém sdělení Směrem ke strategii EU o právech dítěte stanovila za cíl maximálně využít svých stávajících politik a nástrojů, aby chránila děti před násilím a pohlavním vykořisťováním v rámci EU i mimo ni. Tyto cíle jsou rovněž v souladu s Programem pro bezpečnější internet, který má podpořit bezpečnější využívání internetu a nových on-line technologií, zejména pro děti, a bojovat proti nedovolenému obsahu. Tento návrh byl podrobně přezkoumán s cílem zajistit, aby jeho ustanovení byla zcela slučitelná se základními právy a především s lidskou důstojností, zákazem mučení a nelidského nebo ponižujícího zacházení či trestu, právy dětí, právem na svobodu a bezpečnost, svobodou projevu a informací, ochranou osobních údajů, právem na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces a zásadami zákonnosti a přiměřenosti trestných činů a trestů. Zvláštní pozornost byla věnována článku 24 Listiny základních práv Evropské unie, v němž se stanoví povinnost jednat v zájmu zajištění nezbytné ochrany dětí. Podle tohoto článku mají děti právo na ochranu a péči nezbytnou pro jejich blaho. Kromě toho se v něm požaduje, aby byl ve všech opatřeních týkajících se dětí, bez ohledu na to, zda jsou prováděna veřejnými orgány nebo soukromými institucemi, prvořadým hlediskem nejvlastnější zájem dítěte, což je rovněž zakotveno v Úmluvě OSN o právech dítěte. Ustanovení o trestnosti nových forem zneužívání prostřednictvím internetu, uznávání zvláštních vyšetřovacích metod, zákazu výkonu určitých činností a o výměně informací, aby se zajistilo provádění navrhovaného rozhodnutí v celé EU, byla přezkoumána zejména s ohledem na právo na respektování soukromého a rodinného života a právo na ochranu osobních údajů (článek 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, články 7 a 8 Listiny základních práv Evropské unie). Ustanovení o posílení prosazování práva v případě zveřejňování a šíření materiálů týkajících se zneužívání dětí, propagace dětské pornografie nebo podněcování k pohlavnímu zneužívání dětí a o mechanismu, který by zablokoval přístup k internetovým stránkám obsahujícím dětskou pornografii, byla přezkoumána především s ohledem na svobodu projevu (článek 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, článek 11 Listiny základních práv Evropské unie). 2. KONZULTACE ZÚČASTNĚNÝCH STRAN A POSOUZENÍ DOPADŮ - Konzultace zúčastněných stran Metody konzultací, hlavní cílová odvětví a obecný profil respondentů Konzultace s celou řadou odborníků v dané oblasti proběhly na třech různých zasedáních zaměřených na pohlavní zneužívání dětí, pohlavní vykořisťování dětí a na obchodování s lidmi. Jednalo se zejména o představitele vlád členských států, členy odborné skupiny Komise pro otázky obchodování s lidmi, členy mezinárodních organizací, zejména Rady Evropy a UNICEF, členy nevládních organizací, zástupce akademické obce, výzkumných středisek a jiných veřejných institucí. Řada odborníků a organizací následně zaslala připomínky a poskytla informace. Shrnutí odpovědí a způsob, jakým byly vzaty v úvahu Z konzultací vyplynuly tyto klíčové poznatky: - potřeba začlenit nová ustanovení z Úmluvy Rady Evropy; - potřeba učinit trestnými formy zneužívání, které nebyly začleněny do stávajícího rámcového rozhodnutí, zejména nové formy trestných činů spáchaných prostřednictvím IT; - potřeba odstranit překážky bránící vyšetřování a trestnímu stíhání v přeshraničních případech; - potřeba zajistit komplexní ochranu obětí, především při vyšetřování a trestním řízení; - potřeba předcházet trestným činům zvláštními intervenčními programy a léčením; - potřeba zajistit, aby rozsudky a bezpečnostní opatření vztahující se na nebezpečné pachatele trestných činů v jedné zemi byly platné ve všech členských státech. Výsledky získané v průběhu konzultací byly zohledněny v posouzení dopadů. Některé návrhy učiněné různými zúčastněnými stranami během konzultací nebyly do návrhu začleněny, a to z různých důvodů, které jsou vysvětleny v posouzení dopadů. - Sběr a využití výsledků odborných konzultací Nebylo třeba využít externích odborných konzultací. - Posouzení dopadů Jako prostředku k dosažení cíle byly posouzeny různé politické možnosti. - Politická možnost 1): Žádné nové opatření ze strany EU Evropská unie by nepřijala žádná nová opatření (právní předpisy, nepolitické nástroje, finanční podporu) zaměřená na boj proti pohlavnímu zneužívání a vykořisťování dětí a členské státy by mohly pokračovat v procesu podpisu a ratifikace Úmluvy Rady Evropy. - Politická možnost 2): Doplnit stávající právní předpisy nelegislativními opatřeními Stávající právní předpisy, zejména rámcové rozhodnutí 2004/68/SVV, by se nezměnily. Namísto toho by mohla být zavedena nelegislativní opatření na podporu koordinovaného provádění vnitrostátních právních předpisů. Mezi ně by patřila výměna informací a zkušeností v oblasti trestního stíhání, ochrana a prevence, zvyšování informovanosti, spolupráce se soukromým sektorem a podpora samoregulace či zavedení mechanismu pro sběr údajů. - Politická možnost 3): Nové právní předpisy o trestním stíhání pachatelů trestných činů, ochraně obětí a předcházení trestným činům Bylo by přijato nové rámcové rozhodnutí, které by obsahovalo ustanovení stávajícího rámcového rozhodnutí, určitá ustanovení Úmluvy Rady Evropy a další prvky, jež nejsou zahrnuty v žádném z těchto dokumentů. Nové rámcové rozhodnutí by se zabývalo trestním stíháním pachatelů, ochranou obětí a předcházením tohoto jevu. - Politická možnost 4): Nové souhrnné právní předpisy ke zlepšení trestního stíhání pachatelů trestných činů, ochrany obětí a předcházení trestným činům (jako v možnosti 3) včetně nelegislativních opatření (jako v možnosti 2) Platná ustanovení rámcového rozhodnutí 2004/68/SVV by byla doplněna opatřeními EU zaměřenými na změnu trestního práva hmotného a příslušných postupů, ochranu obětí a předcházení trestným činům jako v možnosti 3, včetně nelegislativních opatření uvedených v možnosti 2 s cílem zlepšit provádění vnitrostátních právních předpisů. Z analýzy hospodářského dopadu, sociálních dopadů a dopadů na základní práva vyplynulo, že možnosti 3 a 4 představují nejlepší přístup k řešení problémů a dosažení cílů návrhu. Upřednostněna by měla být možnost 4, následně možnost 3. Komise provedla posouzení dopadů uvedené v pracovním programu, přičemž příslušnou zprávu lze nalézt na stránce: http://ec.europa.eu/governance/impact/cia_2009_en.htm 3. PRÁVNÍ STRÁNKA NÁVRHU - Shrnutí navrhovaného opatření Nové rámcové rozhodnutí zruší rámcové rozhodnutí 2004/68/SVV a jeho ustanovení budou zahrnuta do tohoto rámcového rozhodnutí spolu s těmito novými prvky: - o trestním právu hmotném obecně Závažné formy pohlavního zneužívání a vykořisťování dětí, které dosud nejsou upraveny právními předpisy EU, se stanou trestnými činy. Jedná se např. o organizaci cest, jejichž účelem je spáchání trestného činu pohlavního zneužití, tedy o zvláště důležitý, avšak ne výlučný jev související se sexuální turistikou zaměřenou na děti. Definice pojmu dětské pornografie se upraví podle definice použité v Úmluvě Rady Evropy a Opčním protokolu. Zvláštní pozornost je věnována trestným činům spáchaným na dětech ve zvlášť zranitelné situaci, např. na dětech bez doprovodu. - o nových trestných činech spáchaných prostřednictvím informačních technologií (IT) Nové formy pohlavního zneužívání a vykořisťování umožněné využíváním IT se stanou trestnými činy. Jedná se o vědomé získávání přístupu k dětské pornografii, aby byly upraveny případy, ve kterých prohlížení dětské pornografie na internetových stránkách bez stahování či uchovávání obrazů nenaplňuje skutkovou podstatu „držení“ nebo „zprostředkovávání“ dětské pornografie. Do rámcového rozhodnutí bude ve smyslu znění uvedeného v Úmluvě Rady Evropy rovněž začleněn nový trestný čin navazování kontaktu s dětmi za účelem jejich pohlavního zneužití (tzv. grooming). - o trestním vyšetřování a zahajování trestního řízení Rámcové rozhodnutí by bylo rozšířeno o řadu ustanovení, která by usnadnila vyšetřování trestných činů a podávání žalob. Obsahovalo by rovněž mechanismus na koordinaci trestního stíhání v případech řízení v rámci různých soudních pravomocí, může však být nahrazen, jakmile se přijme návrh rámcového rozhodnutí Rady o předcházení kompetenčním sporům v trestním řízení a jejich řešení[1]. - o stíhání trestných činů spáchaných v zahraničí Byla by změněna pravidla o soudní příslušnosti, aby se zajistilo, že pachatelé pohlavního zneužívání a vykořisťování dětí, kteří pocházejí z EU, byli stíháni i tehdy, pokud se dopustili trestného činu mimo EU v rámci tzv. sexuální turistiky. - o ochraně obětí Do rámcového rozhodnutí budou začleněna nová ustanovení, aby se zajistilo, že oběti budou mít snadnější přístup k opravným prostředkům a nebudou trpět účastí v trestním řízení. - o předcházení trestným činům V rámcovém rozhodnutí by byly provedeny změny, které by napomohly předcházení pohlavnímu zneužívání a vykořisťování dětí prostřednictvím řady opatření zaměřených na pachatele, kteří se již v minulosti dopustili trestného činu, aby se předešlo opětovnému páchání trestných činů a omezil přístup k dětské pornografii na internetu. Cílem omezení tohoto přístupu je snížit oběh dětské pornografie tím, že se znesnadní užívání veřejně přístupných internetových stránek. Nejde však o náhradu opatření k odstranění obsahu u zdroje nebo ke stíhání pachatelů trestných činů. V důsledku toho by návrh v mnoha směrech zvýšil úroveň ochrany stanovenou Úmluvou Rady Evropy. Pokud jde o obsah, návrh zahrnuje prvky, které nejsou obsaženy v Úmluvě Rady Evropy, např. prosazování zákazu výkonu činností předpokládajících styk s dětmi pro pachatele sexuálně motivovaných trestných činů na úrovni celé EU, zablokování přístupu na internetové stránky s dětskou pornografií, trestnost nucení dítěte k sexuálním praktikám se třetími osobami, pohlavní zneužívání dětí prostřednictvím internetu a doložku o beztrestnosti obětí zneužití z řad dětí. Návrh rovněž překračuje rámec závazků uvedených v Úmluvě Rady Evropy ohledně výše trestu, bezplatného právního poradenství pro dětské oběti a potlačování činností podporujících zneužívání a sexuální turistiku zaměřenou na děti. Z formálního hlediska začleňování ustanovení Úmluvy Rady Evropy do práva EU urychlí přijímání vnitrostátních opatření v porovnání s vnitrostátními ratifikačními postupy a zajistí lepší kontrolu provádění. - Právní základ Článek 29, čl. 31 odst. 1 písm. e) a čl. 34 odst. 2 písm. b) Smlouvy o Evropské unii. - Zásada subsidiarity Zásada subsidiarity se vztahuje na činnosti Evropské unie. Členské státy nemohou dostatečným způsobem dosáhnout cílů návrhu z těchto důvodů: Pohlavní vykořisťování a pohlavní zneužívání dětí má výrazný přeshraniční rozměr, který je nejvíce patrný v oblasti dětské pornografie a sexuální turistiky zaměřené na děti, projevuje se však také v potřebě zajistit dětem ve všech členských státech ochranu před pachateli trestných činů ze všech členských států, kteří mohou bez omezení cestovat. Tato situace si žádá opatření na úrovni EU, především v návaznosti na rámcové rozhodnutí Rady 2004/68/SVV a rozhodnutí Rady 2000/375/SVV[2], neboť jednotlivé členské státy nemohou cíl účinné ochrany dětí v dostatečné míře splnit. Opatření Evropské unie mohou lépe dosáhnout cílů návrhu z těchto důvodů: Návrh ve větší míře sblíží hmotné trestní právo a procesní pravidla členských států, což bude mít kladný dopad na boj proti těmto zločinům. Za prvé se tímto způsobem zabrání častějšímu páchání těchto trestných činů v členských státech, které mají méně přísná pravidla, za druhé, jednotné definice pojmů umožňují podpořit výměnu užitečných běžných údajů a zkušeností a také srovnatelnost údajů, a za třetí se zjednoduší mezinárodní spolupráce. Návrh rovněž zlepší ochranu dětských obětí. Jedná se o humanitární imperativ a také o předpoklad pro to, aby oběti poskytovaly důkazy potřebné k trestnímu stíhání. Posílena bude rovněž účinnost preventivních opatření v celé EU. Návrh je proto v souladu se zásadou subsidiarity. - Zásada proporcionality Návrh je v souladu se zásadou proporcionality z tohoto důvodu/těchto důvodů: Toto rámcové rozhodnutí se omezuje na minimum nutné k dosažení uvedených cílů na evropské úrovni a nepřekračuje rámec toho, co je pro tento účel nezbytné. - Volba nástrojů Navrhované nástroje: rámcové rozhodnutí. Jiné prostředky by nebyly přiměřené z tohoto důvodu/těchto důvodů: V oblasti policejní a justiční spolupráce v boji proti zločinům, jakými jsou např. pohlavní zneužívání a pohlavní vykořisťování dětí, pouze rámcové rozhodnutí umožňuje sbližování právních předpisů jednotlivých států. Jiné prostředky by nebyly přiměřené z tohoto důvodu/těchto důvodů: Nelegislativní opatření a samoregulace by zlepšily situaci v určitých oblastech, ve kterých má provádění těchto opatření zásadní význam. V dalších oblastech, ve kterých je nutné přijmout nové právní předpisy, by přínosy byly jen mírné. To se týká trestního stíhání a odsouzení za trestné činy zahrnující různé formy zneužívání a vykořisťování dětí, na které by se měly výslovně vztahovat právní předpisy ( nulla poena sine lege , článek 7 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, článek 49 Listiny základních práv EU), a určitých opatření zabývajících se zasahováním do základních práv, které je třeba rovněž přijímat „v souladu s právními předpisy“ (články 8 a 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 52 odst. 1 Listiny základních práv EU). 4. ROZPOČTOVÉ DŮSLEDKY Návrh nemá žádné důsledky pro rozpočet Společenství. 5. DOPLŇKOVÉ INFORMACE - Zrušení platných právních předpisů Přijetí návrhu povede ke zrušení platných právních předpisů. 2009/xxxx (CNS) Návrh RÁMCOVÉHO ROZHODNUTÍ RADY o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii, kterým se zrušuje rámcové rozhodnutí 2004/68/SVV RADA EVROPSKÉ UNIE, s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, a zejména na článek 29, čl. 31 odst. 1 písm. e) a čl. 34 odst. 2 písm. b) této smlouvy, s ohledem na návrh Komise, s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu[3], vzhledem k těmto důvodům: (1) Pohlavní zneužívání a pohlavní vykořisťování dětí, včetně dětské pornografie, představují závažné porušování lidských práv a základního práva dítěte na harmonickou výchovu a vývoj. (2) Dětská pornografie, kterou tvoří vyobrazení pohlavního zneužívání dětí, a jiné zvlášť závažné formy pohlavního zneužívání a pohlavního vykořisťování dětí stále narůstají a šíří se využíváním nových technologií a internetu. (3) Rámcové rozhodnutí Rady 2004/68/SVV o boji proti pohlavnímu vykořisťování dětí a dětské pornografii[4] sbližuje právní předpisy členských států s cílem učinit trestnými nejzávažnější formy pohlavního zneužívání a pohlavního vykořisťování dětí, rozšířit vnitrostátní soudní příslušnost a poskytnout obětem minimální úroveň pomoci. (4) Opční protokol k Úmluvě OSN o právech dítěte týkající se prodeje dětí, dětské prostituce a dětské pornografie a zejména Úmluva Rady Evropy o ochraně dětí před pohlavním vykořisťováním a zneužíváním představují významné kroky v procesu posilování mezinárodní spolupráce v této oblasti. (5) Závažné trestné činy, jakými jsou pohlavní vykořisťování dětí a dětská pornografie, vyžadují komplexní přístup zahrnující stíhání pachatelů trestných činů, ochranu dětských obětí a předcházení tomuto jevu. Všechna opatření zaměřená na boj proti těmto trestným činům je třeba provádět v nejlepším zájmu dítěte a při dodržování jeho práv. Rámcové rozhodnutí 2004/68/SVV je třeba nahradit novým nástrojem, který poskytne takový ucelený právní rámec, aby bylo dosaženo požadovaného účelu. (6) Závažné formy pohlavního zneužívání a pohlavního vykořisťování dětí by měly podléhat účinným, přiměřeným a odrazujícím sankcím. Jedná se zejména o nové formy pohlavního zneužívání a pohlavního vykořisťování umožněné využíváním informačních technologií. Rovněž definice dětské pornografie by měla být upřesněna a měla by se přiblížit definicím obsaženým v mezinárodních nástrojích. (7) Vyšetřování trestných činů a podávání žalob v trestních řízeních by se mělo usnadnit, aby se vzaly v úvahu obtíže, které musí dětské oběti při oznamování zneužití překonávat, a anonymita pachatelů trestných činů v kybernetickém světě. (8) Měla by se změnit pravidla o soudní příslušnosti, aby se zajistilo, že pachatelé pohlavního zneužívání a vykořisťování dětí, kteří pocházejí z Evropské unie, budou stíháni i tehdy, pokud se dopustí trestného činu mimo Evropskou unii, zejména v rámci tzv. sexuální turistiky. (9) Dětské oběti by měly mít snadný přístup k opravným prostředkům a neměly by trpět účastí v trestním řízení. (10) Aby se předešlo opakovanému páchání trestných činů a aby se tento jev v co největší míře omezil, měli by se pachatelé trestných činů podrobit posouzení své nebezpečnosti a možného rizika opakování sexuálně motivovaných trestných činů spáchaných na dětech a měli by mít na základě dobrovolnosti přístup k účinným intervenčním programům nebo opatřením. (11) Pokud si to nebezpečnost pachatele či možné riziko opakování trestného činu žádá, mělo by se pachatelům trestných činů, kteří byli odsouzeni, případně dočasně nebo trvale zabránit ve výkonu činností, u nichž se předpokládá pravidelný styk s dětmi. Mělo by se umožnit provádění takových zákazů v rámci celé EU. (12) V rámci boje proti dětské pornografii, zejména v případech, ve kterých jsou původní materiály umístěny mimo EU, by měl být zaveden mechanismus, jenž by z území Unie zablokoval přístup k internetovým stránkám označeným jako stránky obsahující nebo šířící dětskou pornografii. (13) V souladu se zásadami subsidiarity a proporcionality se toto rámcové rozhodnutí omezuje na míru nezbytně nutnou k dosažení těchto cílů na evropské úrovni a nepřekračuje rámec toho, co je pro tento účel nezbytné. (14) Toto rámcové rozhodnutí respektuje základní práva a dodržuje zásady uznávané v Listině základních práv Evropské unie a zejména lidskou důstojnost, zákaz mučení a nelidského nebo ponižujícího zacházení či trestu, práva dětí, právo na svobodu a bezpečnost, svobodu projevu a informací, ochranu osobních údajů, právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces a zásady zákonnosti a přiměřenosti trestných činů a trestů. Cílem tohoto rámcového rozhodnutí je zejména zajistit plné dodržování těchto práv. Cílem tohoto rámcového rozhodnutí není upravovat sexuální aktivity nezletilých, prováděné se souhlasem obou stran, PŘIJALA TOTO RÁMCOVÉ ROZHODNUTÍ: Článek 1 Definice Pro účely tohoto rámcového rozhodnutí se rozumí: a) „dítětem“ každá osoba mladší 18 let; b) „dětskou pornografií“ i) každý materiál, který zobrazuje dítě nebo osobu se vzhledem dítěte nebo je realistickým znázorněním neexistujícího dítěte, které se účastní skutečného nebo předstíraného jednoznačně sexuálního jednání, nebo ii) každé zobrazení pohlavních orgánů dítěte nebo osoby se vzhledem dítěte nebo realistického znázornění neexistujícího dítěte prvotně k sexuálním účelům; c) „dětskou prostitucí“ zneužívání dítěte k sexuálním praktikám, kdy je dítěti za jeho účast na sexuálních praktikách placeno nebo mu jsou poskytovány či slibovány jiné odměny nebo výhody bez ohledu na to, zda je tato platba, slib nebo odměna poskytována dítěti či třetí osobě; d) „pornografickým představením“ vystavování před živým publikem i) dítěte, které se účastní skutečného nebo předstíraného jednoznačně sexuálního jednání nebo ii) pohlavních orgánů dítěte prvotně k sexuálním účelům; e) „informačním systémem“ zařízení nebo skupina propojených nebo souvisejících zařízení, z nichž jedno nebo více provádí na základě programu automatické zpracování údajů. Článek 2 Trestné činy týkající se pohlavního zneužívání 1. Každý členský stát přijme opatření nezbytná k zajištění trestnosti těchto úmyslných jednání: a) provádění sexuálních praktik s dítětem, které nedosáhlo věku, kdy je podle vnitrostátních právních předpisů způsobilé dát souhlas k pohlavnímu styku; b) provádění sexuálních praktik s dítětem, pokud i) je k nim použito nátlaku, síly nebo pohrůžek nebo ii) dochází ke zneužití uznávaného postavení důvěry, nadřízenosti nebo vlivu nad dítětem nebo iii) dochází ke zneužití zvlášť zranitelné situace dítěte, zejména pokud se jedná o dítě s mentálním či fyzickým postižením či dítě ve stavu závislosti; c) donucování dítěte k sexuálním praktikám se třetími osobami; d) vědomé nucení dítěte, které nedosáhlo věku, kdy je podle vnitrostátních právních předpisů způsobilé dát souhlas k pohlavnímu styku, k tomu, aby bylo svědkem pohlavního zneužívání či sexuálních praktik pro sexuální účely, a to i v případě, kdy se těchto praktik samo neúčastní; (e) vědomé nucení dítěte k tomu, aby se účastnilo skutečného nebo předstíraného jednoznačně sexuálního jednání nebo vystavování pohlavních orgánů pro sexuální účely, také prostřednictvím informačních a komunikačních technologií. 2. Ustanovení uvedená v odst. 1 písm. a) a e) neupravují sexuální aktivity nezletilých, prováděné se souhlasem obou stran. Článek 3 Trestné činy týkající se pohlavního vykořisťování Každý členský stát přijme opatření nezbytná k zajištění trestnosti těchto úmyslných jednání: a) najímání dítěte k dětské prostituci nebo k účasti na pornografických představeních; b) donucování dítěte k dětské prostituci nebo k účasti v pornografických představeních nebo kořistění prostřednictvím dítěte nebo jiné vykořisťování dítěte k takovým účelům; c) provádění sexuálních praktik s dítětem v případech, kdy se jedná o dětskou prostituci; d) vědomá účast na pornografických představeních, v nichž účinkují děti. Článek 4 Trestné činy týkající se dětské pornografie Každý členský stát přijme opatření k zajištění trestnosti těchto úmyslných jednání, jsou-li prováděna neoprávněně, bez ohledu na to, zda jsou prováděna prostřednictvím počítačového systému či nikoli: a) výroba dětské pornografie; b) prodej, rozšiřování nebo další předávání dětské pornografie; c) nabízení, dodávání nebo zpřístupňování dětské pornografie; d) pořizování nebo držení dětské pornografie; e) vědomé získávání přístupu k dětské pornografii prostřednictvím informačních systémů. Článek 5 Navazování kontaktu s dětmi za sexuálním účelem Každý členský stát přijme opatření nezbytná k zajištění trestnosti těchto úmyslných jednání: Navrhne-li dospělá osoba prostřednictvím informačního systému schůzku dítěti, které nedosáhlo věku, kdy je podle příslušných ustanovení vnitrostátních právních předpisů způsobilé dát souhlas k pohlavnímu styku, s cílem spáchat trestný čin uvedený v čl. 2 písm. a) a čl. 4 písm. a), přičemž tento návrh následují činy vedoucí k tomuto setkání. Článek 6 Navádění, napomáhání a účastenství, pokus a příprava trestných činů 1. Každý členský stát přijme opatření nezbytná k zajištění trestnosti navádění, napomáhání a účastenství při páchání některého z trestných činů uvedených v článcích 2 až 5. 2. Každý členský stát přijme opatření nezbytná k zajištění trestnosti pokusu o spáchání některého z trestných činů uvedených v článcích 2 až 4. 3. Každý členský stát přijme opatření nezbytná k zajištění trestnosti těchto úmyslných jednání: a) šíření materiálů propagujících možnost spáchat některý z trestných činů uvedených v článcích 2 až 5; b) organizace cest za účelem spáchání některého z trestných činů uvedených v článcích 2 až 5. Článek 7 Sankce a přitěžující okolnosti 1. Každý členský stát přijme opatření nezbytná k zajištění toho, aby trestné činy uvedené v článcích 2 až 6 podléhaly trestům odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně šesti let. 2. Každý členský stát přijme opatření nezbytná k zajištění toho, aby trestné činy uvedené v článcích 2 až 6 podléhaly trestům odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deseti let, jestliže je splněna nejméně jedna z následujících okolností, pokud tyto okolnosti nejsou již součástí skutkové podstaty trestného činu: a) dítě nedosáhlo věku, kdy je podle vnitrostátních právních předpisů způsobilé dát souhlas k pohlavnímu styku; b) trestný čin byl spáchán na dítěti ve zvlášť zranitelné situaci, zejména na dítěti s mentálním či fyzickým postižením či dítěti ve stavu závislosti; c) trestný čin byl spáchán členem rodiny, osobou žijící ve společné domácnosti s dítětem nebo osobou, která zneužila své autority; d) trestný čin byl spáchán společně několika osobami; e) trestný čin byl spáchán v rámci zločinného spolčení ve smyslu rámcového rozhodnutí 2008/841/SVV[5]; f) pachatel byl již v minulosti odsouzen za trestné činy stejné povahy. 3. Každý členský stát přijme opatření nezbytná k zajištění toho, aby trestné činy uvedené v článcích 2 až 6 podléhaly trestům odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně dvanácti let, jestliže je splněna nejméně jedna z následujících okolností: a) trestný čin ohrozil život dítěte; b) trestný čin byl spáchán za použití hrubého násilí nebo způsobil dítěti vážnou újmu. 4. Každý členský stát může případně při zohlednění osobní situace pachatele a především posouzení rizika podle článku 16 stanovit, aby tresty uvedené v odstavcích 1, 2 a 3 byly provázeny dalšími sankcemi nebo opatřeními podle vnitrostátního práva s cílem předcházet riziku opakování trestných činů uvedených v článcích 2 až 6 a tato rizika minimalizovat, např. zvláštními intervenčními programy či opatřeními uvedenými v článku 17. Článek 8 Zákaz výkonu činností z důvodu odsouzení 1. Pokud se v souladu s hodnocením uvedeným v článku 16 prokáže, že osoba představuje nebezpečí a že existuje riziko opakování trestného činu, každý členský stát přijme opatření nezbytná k zajištění toho, aby fyzické osobě, která byla odsouzena za některý z trestných činů uvedených v článcích 2 až 6, mohlo být dočasně nebo trvale zabráněno ve výkonu činností, které zahrnují pravidelný styk s dětmi. 2. Každý členský stát přijme opatření nezbytná k zajištění toho, aby opatření spočívající v dočasném nebo trvalém zákazu výkonu činností zahrnujících pravidelný styk s dětmi pro osoby odsouzené za některý z trestných činů uvedených v článcích 2 až 6 bylo zaznamenáno do rejstříku trestů členského státu, v němž byla osoba odsouzena. 3. Odchylně od čl. 7 odst. 2 a čl. 9 odst. 2 rámcového rozhodnutí Rady o organizaci a obsahu výměny informací z rejstříku trestů mezi členskými státy[6] přijme každý členský stát opatření nezbytná k zajištění toho, aby za účelem účinného provádění opatření spočívajícího v dočasném nebo trvalém zákazu výkonu činností zahrnujících pravidelný styk s dětmi, především pokud žádající členský stát podmíní přístup k určitým činnostem požadavkem zaručujícím, že uchazeči nebyli odsouzeni za žádný trestný čin uvedený v článcích 2 až 6 tohoto rámcového rozhodnutí, byly poskytnuty údaje týkající se zákazu výkonu činnosti z důvodu odsouzení za jakýkoli trestný čin uvedený v článcích 2 až 6 tohoto rámcového rozhodnutí na základě žádosti podle článku 6 tohoto rámcového rozhodnutí podané ústředním orgánem členského státu, jehož je příslušná osoba státním příslušníkem, a aby osobní údaje týkající se takového zákazu poskytnuté podle čl. 7 odst. 2 a 4 tohoto rámcového rozhodnutí mohly být ve všech případech použity k tomuto účelu. 4. Každý členský stát přijme opatření nezbytná k zajištění toho, aby opatření spočívající v dočasném nebo trvalém zákazu výkonu činností zahrnujících pravidelný styk s dětmi pro osoby odsouzené za některý z trestných činů uvedených v článcích 2 až 6 uložené v jiném členském státě bylo uznáno a prosazováno. Článek 9 Odpovědnost právnických osob 1. Každý členský stát přijme nezbytná opatření, aby zajistil, že právnické osoby lze činit odpovědnými za trestné činy uvedené v článcích 2 až 6, které v jejich prospěch spáchá jakákoli osoba jednající samostatně nebo jako člen orgánu dotyčné právnické osoby, která v této právnické osobě působí ve vedoucím postavení na základě: a) oprávnění zastupovat tuto právnickou osobu; b) pravomoci přijímat rozhodnutí jménem této právnické osoby; c) pravomoci vykonávat kontrolu v rámci této právnické osoby. 2. Členské státy přijmou rovněž opatření nezbytná k zajištění odpovědnosti právnických osob v případech, kdy nedostatek dohledu nebo kontroly ze strany osoby uvedené v odstavci 1 umožnil spáchání trestných činů uvedených v článcích 2 až 6 ve prospěch právnické osoby osobou jí podřízenou. 3. Odpovědnost právnických osob podle odstavců 1 a 2 nevylučuje trestní řízení proti fyzickým osobám, které se dopustí trestných činů uvedených v článcích 2 až 6 nebo se na nich podílí. 4. Pro účely tohoto rámcového rozhodnutí se „právnickou osobou“ rozumí jakýkoli právní subjekt, který má takové postavení podle platného práva, s výjimkou států nebo jiných veřejných subjektů vykonávajících státní moc a veřejných mezinárodních organizací. Článek 10 Sankce ukládané právnickým osobám 1. Každý členský stát přijme nezbytná opatření, aby právnickou osobu odpovědnou podle čl. 9 odst. 1 bylo možné postihnout účinnými, přiměřenými a odrazujícími sankcemi, které zahrnují pokuty trestní nebo jiné povahy a mohou zahrnovat i jiné sankce, například: a) zbavení oprávnění pobírat veřejné výhody nebo podpory; b) dočasný nebo trvalý zákaz provozování obchodní činnosti; c) uložení soudního dohledu; d) zrušení rozhodnutím soudu; e) dočasné nebo trvalé uzavření provozoven, jichž bylo užito ke spáchání trestného činu. 2. Každý členský stát přijme opatření nezbytná k zajištění možnosti postihnout právnickou osobu odpovědnou podle čl. 9 odst. 2 účinnými, přiměřenými a odrazujícími sankcemi nebo opatřeními. Článek 11 Neuplatnění sankcí vůči obětem Každý členský stát umožní, aby děti, které se staly obětí trestných činů uvedených v článku 3 a čl. 4 písm. a), nebyly trestně stíhány nebo trestány za svou účast v protiprávních činnostech v přímém důsledku toho, že byly oběťmi těchto trestných činů. Článek 12 Vyšetřování a trestní stíhání 1. Každý členský stát přijme opatření nezbytná k zajištění toho, aby vyšetřování nebo stíhání trestných činů uvedených v článcích 2 až 6 nebylo závislé na oznámení nebo obvinění učiněném obětí a aby trestní řízení pokračovalo i tehdy, pokud oběť svou výpověď stáhla. 2. Každý členský stát přijme nezbytná opatření umožňující stíhání všech trestných činů uvedených v článcích 2 až 6 po dostatečně dlouhou dobu poté, co oběť dosáhla plnoletosti, přičemž tato doba odpovídá závažnosti příslušného trestného činu. 3. Každý členský stát přijme opatření nezbytná k zajištění toho, aby pravidla důvěrnosti ukládaná vnitrostátním právem určitým odborníkům, kteří jsou při práci v kontaktu s dětmi, nebránila těmto odborníkům informovat útvary odpovědné za ochranu dětí o každé situaci, kdy budou mít důvodné podezření, že se dítě stalo obětí trestných činů uvedených v článcích 2 až 6. 4. Každý členský stát přijme nezbytná opatření, aby povzbudil všechny osoby, které vědí nebo se v dobré víře domnívají, že došlo k trestným činům uvedeným v článcích 2 až 6, aby tyto skutečnosti sdělily příslušným orgánům. 5. Každý členský stát přijme nezbytná opatření, aby zajistil účinné vyšetřování a stíhání trestných činů uvedených v článcích 2 až 6, které umožňují tajné operace alespoň v těch případech, v nichž se využívají informační systémy. 6. Každý členský stát přijme nezbytná opatření, která vyšetřovacím oddělením nebo službám umožní zjistit oběti trestných činů uvedených v článcích 2 až 6, zejména analýzou dětského pornografického materiálu, např. fotografií a audiovizuálních záznamů šířených nebo zpřístupněných prostřednictvím informačního systému. Článek 13 Příslušnost a koordinace trestního stíhání 1. Každý členský stát přijme opatření nezbytná k určení své příslušnosti ve vztahu k trestným činům uvedeným v článcích 2 až 6 a spáchaným a) zcela nebo zčásti na jeho území nebo b) některým z jeho státních příslušníků nebo osobou, která má své obvyklé bydliště na jeho území nebo c) proti jednomu z jeho státních příslušníků nebo osobě, která má na jeho území své obvyklé bydliště nebo d) ve prospěch právnické osoby usazené na území tohoto členského státu. 2. Každý členský stát zajistí, aby se příslušnost jeho soudů vztahovala na trestné činy podle článků 4 a 5, případně podle článků 2 a 6, spáchané prostřednictvím informačního systému, do kterého bylo vstoupeno z jeho území, bez ohledu na to, zda se tento informační systém nachází na jeho území či nikoli. 3. V případě stíhání jakéhokoli trestného činu uvedeného v článcích 2 až 6 spáchaného mimo území příslušného státu, pokud jde o odst. 1 písm. b), přijme každý členský stát opatření nezbytná k zajištění toho, aby soudní příslušnost jeho soudů nebyla podřízena podmínce, že čin představuje trestný čin v místě, kde byl spáchán. 4. V případě stíhání jakéhokoli trestného činu uvedeného v článcích 2 až 6 spáchaného mimo území příslušného státu, pokud jde o odst. 1 písm. b), přijme každý členský stát opatření nezbytná k zajištění toho, aby soudní příslušnost jeho soudů nebyla podřízena podmínce, že stíhání může být zahájeno pouze na základě oznámení učiněného obětí v místě, kde byl trestný čin spáchán, nebo na základě oznámení státu, na jehož území byl trestný čin spáchán. 5. Pokud trestný čin uvedený v článcích 2 až 6 spadá do soudní příslušnosti více než jednoho členského státu a pokud kterýkoli z těchto členských států může vést účinné trestní stíhání na základě stejných skutečností, příslušné členské státy společně rozhodnou o tom, který z nich bude stíhat pachatele trestných činů, aby se trestní řízení pokud možno soustředilo v jednom členském státě. Za tímto účelem se členské státy mohou obracet na Eurojust nebo na jinou instituci nebo využít jiný mechanismus, který byl zřízen na úrovni Evropské unie pro usnadnění spolupráce mezi jejich soudními orgány a pro koordinaci jejich činností. Při rozhodování, který členský stát bude stíhat pachatele trestných činů, je třeba zvláště zohlednit tyto faktory: a) členský stát, na jehož území byly tyto činy spáchány; b) členský stát, jehož je pachatel státním příslušníkem nebo v němž má trvalý pobyt; c) členský stát, ze kterého pocházejí oběti; d) členský stát, na jehož území byl pachatel zjištěn. Článek 14 Ochrana obětí a pomoc obětem 1. Každý členský stát zajistí, aby osoba, která se stala obětí trestných činů podle článků 2 až 6 a jejíž věk nebylo možné zjistit a u níž existují důvody k domněnce, že se jedná o dítě, byla považována za dítě a získala okamžitý přístup k ochraně a pomoci v souladu s tímto článkem. 2. Každý členský stát přijme opatření nezbytná k zajištění toho, aby soudní orgány mohly jmenovat zvláštního zástupce oběti v případě, kdy osoby právně odpovědné za dítě podle vnitrostátního práva nesmějí z důvodu střetu zájmů mezi nimi a obětí zastupovat dítě v trestním řízení, nebo v případě, kdy je dítě bez doprovodu. 3. Každý členský stát přijme opatření nezbytná k zajištění toho, aby zvláštní opatření, která mají oběti krátkodobě i dlouhodobě chránit a která jim mají pomoci při jejich fyzickém a psycho-sociálním zotavování, byla přijata až po konkrétním posouzení zvláštní situace každé dětské oběti při řádném zohlednění názorů, potřeb a starostí dítěte. 4. Každý členský stát přijme opatření nezbytná k zajištění toho, aby oběti trestných činů uvedených v článcích 2 až 6 měly v případě potřeby přístup k bezplatnému právnímu poradenství a k bezplatnému právnímu zastupování v trestním řízení souvisejícím s těmito trestními činy. 5. Oběti trestných činů uvedených v článcích 2 až 6 se považují za zvlášť zranitelné oběti podle čl. 2 odst. 2, čl. 8 odst. 4 a čl. 14 odst. 1 rámcového rozhodnutí Rady 2001/220/SVV ze dne 15. března 2001 o postavení obětí v trestním řízení[7]. 6. Každý členský stát přijme veškerá možná opatření k zajištění vhodné pomoci pro rodinu oběti. Každý členský stát zejména v případech, kdy je to vhodné a možné, uplatní ve vztahu k této rodině článek 4 rámcového rozhodnutí Rady 2001/220/SVV. 7. Ochranná opatření a opatření pomoci uvedená v tomto rámcovém rozhodnutí se použijí dodatečně k ustanovením rámcového rozhodnutí Rady o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí, kterým se zrušuje rámcové rozhodnutí 2002/629/SVV. Článek 15 Účast dětských obětí na vyšetřování trestných činů a na trestním řízení 1. Každý členský stát přijme opatření nezbytná k zajištění toho, aby při vyšetřování trestných činů uvedených v článcích 2 až 6: a) výslechy dětských obětí proběhly bez zbytečného prodlení poté, co byly skutečnosti předloženy příslušným orgánům; b) výslechy dětských obětí v případě potřeby proběhly v prostorách určených nebo upravených k tomuto účelu; c) výslechy dětských obětí byly prováděny odborníky vyškolenými k tomuto účelu; d) v případě potřeby a pokud je to možné vedly všechny výslechy dětských obětí stejné osoby; e) počet výslechů byl co nejnižší a výslechy proběhly pouze, pokud je to naprosto nezbytné pro účely trestního řízení; f) dětská oběť mohla být doprovázena svým právním zástupcem nebo případně dospělou osobou podle svého výběru, pokud nebylo v souvislosti s touto osobou přijato odůvodněné rozhodnutí v opačném smyslu. 2. Každý členský stát přijme opatření nezbytná k zajištění toho, aby při vyšetřování jakéhokoli trestného činu uvedeného v článcích 2 až 6 mohly být všechny výslechy dětských obětí nebo případně dítěte, které vystupuje jako svědek, zaznamenány na video a aby tyto videozáznamy mohly být v souladu s pravidly vnitrostátního práva daného státu přijímány jako důkazy při soudním řízení. 3. Každý členský stát přijme opatření nezbytná k zajištění toho, aby při trestním řízení souvisejícím s jakýmkoli trestným činem uvedeným v článcích 2 až 6: a) soudce mohl nařídit, aby slyšení proběhlo bez přítomnosti veřejnosti; b) dětská oběť mohla být vyslýchána v soudní síni, aniž by byla přítomna, především s využitím vhodných komunikačních technologií. Článek 16 Posouzení rizika 1. Každý členský stát přijme opatření nezbytná k zajištění toho, aby byl v případě osob odsouzených za některý trestný čin uvedený v článcích 2 až 6 vypracován posudek ohledně nebezpečí, které tato osoba představuje, a možném riziku opakování některého trestného činu uvedeného v článcích 2 až 6 s cílem a) stanovit vhodné intervenční programy nebo opatření a b) zjistit potřebu zabránit pachateli dočasně či trvale ve výkonu činností předpokládajících pravidelný styk s dětmi. 2. Posouzení uvedené v odstavci 1 se pravidelně opakuje, aby se zohlednily změny okolností, které mají vliv na nebezpečí, které tato osoba představuje, a na možné riziko opakování trestného činu. Článek 17 Intervenční programy a opatření 1. Každý členský stát přijme nezbytná opatření, aby zajistil dostupné účinné intervenční programy nebo opatření s cílem předejít riziku opakování trestných činů sexuální povahy namířených proti dětem či toto riziko minimalizovat. Tyto programy nebo opatření jsou dostupné po celou dobu trestního řízení, ve věznici i mimo ni, v souladu s podmínkami stanovenými ve vnitrostátních právních předpisech. Tyto intervenční programy nebo opatření se upraví tak, aby odpovídaly zvláštním vývojovým potřebám dětí, které se dopustily sexuálně motivovaného trestného činu, včetně dětí, které ještě nedosáhly věku trestní odpovědnosti. 2. Každý členský stát přijme opatření nezbytná k zajištění toho, aby osoby odsouzené za trestné činy uvedené v článcích 2 až 6, u nichž existuje riziko případného opakování trestného činu a) měly přístup nebo jim byl nabídnut přístup k programům či opatřením uvedeným v odstavcích 1 a 2; b) obdržely nabídku přístupu ke zvláštním programům nebo opatřením odpovídajícím nebezpečí a možnému riziku opakování některého z trestných činů uvedených v článcích 2 až 6; c) byly plně informovány o důvodech návrhu, který jim umožňuje přístup k programům nebo opatřením, d) souhlasily s účastí ve zvláštních programech nebo opatřeních s plným vědomím všech skutečností; e) mohly účast odmítnout a byly informovány o možných důsledcích jejich odmítnutí. 3. Každý členský stát přijme opatření nezbytná k zajištění toho, aby osoby, proti nimž je vedeno trestní řízení za některý z trestných činů uvedených v článcích 2 až 6, mohly mít přístup k programům a opatřením uvedeným v odstavcích 1 a 2 za podmínek, které neporušují právo na obhajobu a právo na spravedlivý a nestranný proces, ani s ním nejsou v rozporu, a které především respektují zásadu presumpce neviny. 4. Každý členský stát přijme opatření nezbytná k zajištění toho, aby osoby, které se obávají, že mohou spáchat některý z trestných činů uvedených v článcích 2 až 6, mohly mít případně přístup k účinným intervenčním programům nebo opatřením, na jejichž základě je možné posoudit riziko spáchání trestného činu a těmto rizikům předcházet. Článek 18 Zablokování přístupu k internetovým stránkám obsahujícím dětskou pornografii Každý členský stát přijme nezbytná opatření, aby příslušné soudní a policejní orgány mohly nařídit nebo obdobným způsobem dosáhnout zablokování přístupu uživatelů internetu k internetovým stránkám obsahujícím nebo šířícím dětskou pornografii, s výhradou přiměřených záruk; především je třeba zajistit, aby se zablokování omezovalo jen na to, co je nezbytné, aby uživatelé byli informováni o důvodech zablokování a aby poskytovatelé obsahu byli informováni o tom, že mají možnost toto rozhodnutí napadnout. Článek 19 Místní působnost Toto rámcové rozhodnutí se vztahuje na Gibraltar. Článek 20 Zrušení rámcového rozhodnutí 2004/68/SVV Rámcové rozhodnutí 2004/68/SVV se zrušuje. Článek 21 Provedení 1. Členské státy přijmou opatření nezbytná pro dosažení souladu s tímto rámcovým rozhodnutím nejpozději do [DVOU LET OD JEHO PŘIJETÍ]. 2. Ke stejnému dni členské státy sdělí generálnímu sekretariátu Rady a Komisi znění předpisů, kterými se v jejich vnitrostátním právu zavádějí povinnosti vyplývající z tohoto rámcového rozhodnutí. Na základě těchto údajů a písemné zprávy předložené Komisí prověří Rada nejpozději do [ČTYŘ LET PO PŘIJETÍ], do jaké míry dosáhly členské státy souladu s tímto rámcovým rozhodnutím, a zváží potřebu dalších změn. Článek 22 Vstup v platnost Toto rámcové rozhodnutí vstupuje v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie . V Bruselu dne Za Radu předseda / předsedkyně [1] Návrh rámcového rozhodnutí Rady o předcházení kompetenčním sporům v trestním řízení a jejich řešení, který předložily dne 20. ledna 2009 Česká republika, Polsko, Slovinsko, Slovensko a Švédsko, dokument Rady č. 5208/09. [2] Rozhodnutí Rady ze dne 29. května 2000 o boji proti dětské pornografii na internetu (Úř. věst. L 138, 9.6.2000, s. 1). [3] Úř. věst. C , , s. . [4] Úř. věst. L 13, 20.1.2004, s. 14. [5] Úř. věst. L 300, 11.11.2008, s. 42. [6] Přijaté na zasedání Rady SVV ve dnech 26.–27. února 2009. Konečné referenční údaje při zveřejnění. [7] Úř. věst. L 82, 22.3.2001, s. 1.