29.5.2010

Úřední věstník Evropské unie

C 141/16

Stanovisko Výboru regionů – Regionální hlediska v rozvoji mediální gramotnosti – Mediální výchova ve vzdělávací politice EU

2010/C 141/04

VÝBOR REGIONŮ

—

poukazuje na to, že v řadě případů jsou za začlenění mediální výchovy do oficiálního vzdělávání zodpovědné místní a regionální orgány, a to na všech úrovních. Z tohoto důvodu by měl být nalezen vhodný postup, který by umožnil podporovat místní a regionální orgány při projektech souvisejících s mediální gramotností;

—	zdůrazňuje, že v nové fázi vzdělávací politiky EU, která byla zahájena na základě strategického rámce, by měla být zohledněna i oblast mediální gramotnosti.

—	upozorňuje, že je zapotřebí, aby bylo jasně vysvětleno, v čem se vzájemně liší jednotlivé hlavní složky mediální gramotnosti, neboť pro rozvoj každé z nich jsou zapotřebí zvláštní strategie, subjekty a zdroje;

—	rád by poukázal na to, že koncept zvyšování povědomí spotřebitelů by měl být aplikován také na využívání médií. I v oblasti médií má totiž přísnější dodržování práv spotřebitelů zásadní význam.

Zpravodaj

András SZALAY (HU/ALDE), radní města Veszprém

I. POLITICKÁ DOPORUČENÍ

1.	Výbor regionů vítá, že Evropská komise vysvětlila význam vzdělávací politiky, její základní zásady a cíle, jež vyplývají z definice mediální gramotnosti (1). Přihlédla rovněž ke stanovisku, které VR přijal na svém plenárním zasedání ve dnech 8. a 9. října 2008 (2).

Výbor regionů doufá, že Evropská komise bude pokračovat ve svém úsilí o harmonický rozvoj politiky na podporu mediální gramotnosti, která byla zahájena v roce 2007. Vyzývá Komisi, aby přitom v souladu se zásadou subsidiarity a s ohledem na specifika pravomocí místních a regionálních orgánů zohlednila stanovisko VR. VR Komisi rovněž žádá, aby ve spolupráci s ostatními institucemi EU, organizací UNESCO a územními samosprávami pokračovala v přípravě akčního plánu pro mediální gramotnost. Bude třeba přitom mít na paměti tyto skutečnosti:

z hlediska politické kultury, aktivní účasti občanů EU a zvyšování povědomí uživatelů vyžaduje dosažení mediální gramotnosti coby politického cíle mimořádného významu, o jehož dosažení musí důsledně usilovat všechny zainteresované strany, aby každý region a členský stát zejména podporoval inovace v oblasti vzdělávání;

v souladu se Smlouvou o ES spadá politika v oblasti vzdělávání a odborné přípravy do výlučné působnosti členských států, zatímco Evropská unie přispívá ke zlepšení jednotlivých národních systémů tím, že členským státům v případě potřeby poskytuje dodatečné nástroje Společenství a usnadňuje výměnu informací a osvědčených postupů. To je zdůrazněno i ve sdělení Evropské komise z roku 2008 Aktualizovaný strategický rámec evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přípravy (3);

strategický rámec v oblasti vzdělávání a odborné přípravy (4) považuje (diskutabilně) mediální gramotnost za podoblast schopnosti práce s digitálními technologiemi, přestože může hrát rozhodující úlohu při plnění řady cílů a priorit uvedených ve strategickém rámci (zejména při získávání základních dovedností ve čtení, učení se, v oblasti aktivního občanství, při podpoře dialogu mezi kulturami a v případě celoživotního vzdělávání);

za naléhavé priority jsou ve strategickém rámci (5) označena témata:

—	rozvoj základních průřezových schopností;

—	opatření, která usnadní vytvoření příznivého institucionálního prostředí pro tvořivost a inovace, založená na kritickém a uváženém využití nových informačních a komunikačních technologií (IKT) a umožňující zkvalitnit také odbornou přípravu učitelů;

—	navázání partnerství mezi institucemi a podniky poskytujícími vzdělávání a odbornou přípravu, výzkumnými ústavy, kulturními institucemi a kreativními odvětvími;

Tyto priority vzájemně úzce souvisejí s úvahami o rozvoji mediální gramotnosti.

V řadě případů jsou za začlenění mediální výchovy do oficiálního vzdělávání zodpovědné místní a regionální orgány, a to na všech úrovních. Z tohoto důvodu by měl být nalezen vhodný postup, který by umožnil podporovat místní a regionální orgány při projektech, programech a chartách souvisejících s mediální gramotností, včetně různých partnerství spojujících řadu subjektů z veřejného a soukromého sektoru a také partnerství mezi kulturními a vzdělávacími zařízeními a profesionálními tvůrci obsahu, a to vše v rámci formálního i informálního vzdělávání a za přísného dodržování právních předpisů.

Z tohoto důvodu Výbor regionů žádá, aby mediální gramotnost byla v souladu s doporučením 2006/962/ES zařazena jako devátá klíčová schopnost do evropského referenčního rámce pro celoživotní vzdělávání. Tato změna zaměření klíčových schopností nevyžaduje uvolnění rozsáhlých zdrojů Společenství, nicméně by velmi pomohla orgánům odpovědným za formální vzdělávání v členských státech a regionech, aby přijaly rozhodnutí nezbytná pro začlenění mediální výchovy do učebních osnov.

Bylo by vhodné, aby Evropská komise jasně rozlišovala učení pomocí internetu – elektronické učení neboli eLearning – a rozvíjení mediální gramotnosti, tj. kritickou analýzu internetu coby média v online prostředí. Je na místě upřesnit, že online učení není to samé co mediální výchova a že dovednosti v oblasti IKT a práce s digitálními technologiemi na straně jedné a mediální gramotnost na straně druhé jsou naprosto odlišné věci. Mediální gramotnost musí umožnit občanům, aby aktivně zastávali svou úlohu, a také musí zachovat kulturní rozmanitost a regionální a místní identitu (například vytvořením nových možností, jak vyjádřit svůj názor, umožněním, aby lidé, jež žijí na okraji společnosti, a menšiny mohli v místě bydliště oficiálně vyjadřovat své názory).

Východiska

VR by rád upozornil na to, že rozvoj mediální gramotnosti v kombinaci s úpravou metod mediální výchovy ve školách a při dalším vzdělávání je mimořádně důležitý pro budoucnost Evropy. V rámci této úpravy půjde také o to, povzbudit výuku nových komunikačních technologií, jež mají zcela zásadní význam pro sociální a profesní začlenění.

Rozvoj mediální gramotnosti představuje základní aspekt ochrany nezletilých a mladých lidí a zachování lidské důstojnosti v médiích. Vede totiž k uvědomělému využívání médií a k rozvoji samoregulace a společné regulace v rámci odvětví tvorby obsahu (6). Nicméně posílení mediální gramotnosti může být pouze doplněním státní a nadstátní kontroly i zákonné ochrany mladistvých v oblasti médií v tomto ohledu. Otázka této gramotnosti tak do diskuze o odpovědnosti všech složek společnosti zapojuje mimo jiné občany, čímž podporuje rozvoj aktivního a mediálně uvědomělého občanství. Má tedy mimořádný význam pro evropskou politickou kulturu a aktivní účast občanů EU, a je tudíž zapotřebí propagovat evropskou politiku v oblasti mediální výchovy ve všech členských státech a na všech správních a politických úrovních.

Vzdělávání mládeže, která žije v prostředí zaplaveném médii, vyžaduje kvalitativně nové přístupy, které zohlední také odlišnou sociálně-kulturní úlohu médií a škol v oblasti šíření informací a hodnot. Při definování úlohy učitele je zapotřebí zohlednit skutečnost, že ve světě, kde mají studenti odpovědi na dosah ruky, neboť média jim již předem připravila zjednodušený výklad každé problematiky, probíhá socializace studentů podvědomě. Rozvoj základních dovedností musí tedy obnášet také výklad mediálního obsahu, neboť rozvíjení kritického přístupu se týká především modelů předávaných médií, jež máme v sobě zakořeněné již od dětství a které nevědomky ovlivňují naše vnímání světa.

Při uplatňování otevřené metody koordinace během stanovování nových ukazatelů a nových referenčních hodnot v oblasti vzdělávání a odborné přípravy je zapotřebí mít na paměti, že:

a)	kontrola čtení a porozumění textu by měla být zaměřena také na zjišťování schopností týkajících se mediálního obsahu, neboť v dnešním elektronickém a digitálním prostředí se tento obsah vyskytuje v kombinované podobě na písemných, obrazových a filmových nosičích;

b)	při stanovování měřítka, jež by umožnilo posoudit míru podpory tvořivosti a inovace, by se nemělo zapomínat na to, že práce na projektech, jejíchž cílem je rozvíjet tvořivost při vytváření obsahu, představuje jednu ze základních forem řešení problémů a týmové práce.

Jedním z hlavních důvodů současného pomalého pokroku v oblasti mediální výchovy je skutečnost, že v praxi není v Evropě v oblasti vzdělávání jasně stanoven vztah mezi mediální gramotností a schopností práce s digitálními technologiemi. V praxi se využívání IKT při vzdělávání stalo především prostředkem, jak zajistit přístup k digitálnímu prostředí a podpořit rovné příležitosti. Mladí lidé už v současné době nemají sebemenší problémy získat znalosti potřebné pro využívání IT vybavení a základního softwaru ani zvládnout jednoduché aplikace. Učitelé zároveň nemají potřebné schopnosti a mají jen málo času na to, aby mohli rozvíjet kritický výklad mediálního obsahu, jenž je dostupný (také) v digitální podobě, a tvůrčí tvorbu, tedy základní aspekty, jež mají z hlediska mediální gramotnosti stěžejní význam.

10.

Je naléhavě nutné se znovu zamyslet nad vztahem mezi schopností práce s digitálními technologiemi a mediální gramotností, aby bylo zajištěno, že nejasnost, pokud jde o jejich přesné vymezení, nezpůsobí komplikace v oblasti vzdělávání Kromě schopností ovládat nástroje IKT je třeba u mládeže rozvíjet silnější kritické schopnosti a dovednosti, podobně jako technické dovednosti, týkající se obsahové náplně sdělovacích prostředků; je třeba ji vzdělávat tak, aby si mladí lidé uvědomovali otázky související s bezpečností, byli si vědomi otázky respektování soukromí a problému manipulování údajů.

11.

Při konzultacích o politice zaměřené na vzdělávání a odbornou přípravu v oblasti mediální gramotnosti je tedy zapotřebí, aby:

—	činnost skupin odborníků a subjektů, jež mají provést přípravné práce, vypracovat návrhy a v rámci generálních ředitelství Evropské komise přijmout rozhodnutí, byla transparentnější;

—	vzdělávací politika v oblasti mediální gramotnosti byla založena na skutečné znalosti situace, která by zohledňovala také regionální hlediska;

—

doporučení a akční plány, jež byly přijaty, měly význam také pro různé subjekty s odlišnými postoji, jichž se týká rozvoj mediální gramotnosti (vlády, veřejné orgány, územní samosprávy, zástupce odvětví tvorby obsahu, výzkumné pracovníky, kulturní a vzdělávací zařízení, nevládní organizace a organizace občanské společnosti). Jejich přijetí by mělo provázet plánování potřebných zdrojů.

12.	V nové fázi vzdělávací politiky EU, která byla zahájena na základě strategického rámce, by měla být zohledněna i oblast mediální gramotnosti.

Komentář

13.

Výbor regionu souhlasí s usnesením Evropského parlamentu, které zdůrazňuje, že mediální gramotnost představuje nezbytně nutnou dovednost pro každého občana žijícího v informační a komunikační společnosti (7). Domnívá se, že cílem, který je zapotřebí sledovat, je vytvoření takové společnosti, která si plně uvědomí význam mediální gramotnosti, a že tohoto cíle lze dosáhnout pomocí mediální výchovy. Proto připomíná, že je absolutně nutné zaručit rovný přístup k internetu všem evropským občanům, zejména těm znevýhodněným zeměpisnou izolací či odlehlostí.

14.

Je zapotřebí, aby bylo jasně vysvětleno, v čem se vzájemně liší jednotlivé hlavní složky mediální gramotnosti a jaká je jejich podstata, neboť pro rozvoj každé z nich jsou zapotřebí zvláštní strategie, subjekty a zdroje. Je tedy důležité:

—

zajistit, aby měl občan přístup jak z technologického hlediska (především pomocí širokopásmového internetu, elektronického zobrazování a programů na zpracování textu), tak pokud jde o přístup k evropskému, národnímu a místnímu audiovizuálnímu dědictví. Ke společnému historickému a kulturnímu dědictví přitom musí mít v souladu s prohlášením z Rigy z roku 2006 o začleňování občanů do informační společnosti a s ohledem na doporučení VR k tomuto tématu (8) přístup ve svém mateřském jazyce;

—

zdokonalit dovednosti v oblasti volby mediálního obsahu, schopnost uváženého a systematického výběru, a to zejména na internetu, v situacích, kdy nebyli určeni správci sítě, kteří by byli kontrolováni (například vydavatelstvími, redakcemi, kritiky) či v případě, že jde o informace, mediální texty a reklamy, které nelze ověřit;

—

rozvíjet kritický pohled na mediální průmysl a mediální výrobu a zvláštní pozornost přitom věnovat průběžnému výzkumu a aplikaci metod podporujících rozvoj schopnosti porozumět audiovizuálnímu a nelineárnímu obsahu, dále závěrům takových vědních oborů, jako je ekonomie, antropologie, sociologie, psychologie médií ve vztahu k jejich způsobům fungování a společenské úloze, a také základním otázkám v oblasti právní úpravy médií;

—

rozvíjet aktivní a tvůrčí využívání nezbytných technických a manuálních schopností, opatření a znalostí, a to zejména prostřednictvím praktického uplatnění v rámci projektů. Je zapotřebí zaměřit se především na audiovizuální komunikaci a na tvorbu, prezentaci a šíření audiovizuálního obsahu pomocí digitální technologie;

—	podněcovat zapojení do místního veřejného života, a to zejména zvyšováním povědomí o otázkách týkajících se ochrany soukromí, práv jednotlivců v souvislosti se zpracováním jejich osobních údajů a veřejných zájmů;

—	zvýšit povědomí občanů o nutnosti dbát při využívání médií na rámcové podmínky týkající se autorských práv, práva osobnosti a práv médií a o trestněprávních a občanskoprávních důsledcích v případě porušení;

—	zvýšit schopnost občanů zacházet opatrně se svými osobními údaji na internetu a upozorňovat zejména děti a mladé lidi na různé zdroje nebezpečí v nových médiích;

15.

VR, aniž by zpochybňoval stěžejní význam oblastí, jimiž se zabývá EK při zmínce o osvědčených postupech (obchodní sdělení, audiovizuální díla a obsah online), se domnívá, že je žádoucí tyto tematické priority v dalších doporučeních zdůvodnit. Bez tohoto zdůvodnění by se totiž mediální výchova mohla v praxi omezit je na probrání těchto tří oblastí.

16.

Rozvoj schopností, jako jsou uvážené vyhledávání informací, kritický výklad obsahu a tvůrčí využívání, pravděpodobně přispěje k zajištění ochrany nezletilých a mladých lidí a také k respektování lidské důstojnosti v médiích. Zároveň s právními předpisy, jež přijímají veřejné orgány, je tedy zapotřebí zintenzívnit činnost především v těchto oblastech mediální gramotnosti.

17.	Koncept zvyšování povědomí spotřebitelů by měl být aplikován také na využívání médií. I v oblasti médií má totiž přísnější dodržování práv spotřebitelů zásadní význam.

18.

Výbor regionů by rád zdůraznil, že rozvoj kritické mediální výchovy nebude sám o sobě stačit k odstranění různých forem škod souvisejících s poskytováním obsahu (například laciné mediální násilí, poškozování práv spotřebitelů mediálními službami, nedostatečná autentičnost a pravost a manipulace). Mediální výchova kromě toho není, či je jen do jisté míry, hybnou silou trendů, jako je sbližování médií, vytváření, zpřístupnění a vzájemné propojení digitálních archívů, nové stanovení autorských práv a právní úpravy v této oblasti, či dokonce elektronická veřejná správa (9). Mediální výchova tyto trendy studuje, dává je do souvislostí a připravuje občany na to, aby uvědoměle využívali produkty veřejné a mediální sféry. Kromě rozvíjení mediální gramotnosti je tedy nutná regulace na odpovídající úrovni s náležitým zřetelem k pravomocím a zkušenostem místních a regionálních orgánů.

19.

V rámci budoucích doporučení a akčních plánů bude zapotřebí stanovit programy na rozvoj základních složek mediální výchovy, které by odpovídaly systémům vzdělávání a odborné přípravy členských států (mimo jiné z hlediska mediální výchovy). Braly by tak v potaz jak různé vzdělávací a kulturní tradice členských států, tak i podstatné rozdíly vyplývající z různých způsobů vzdělávání poskytovaného regionálními systémy a schopností každého z nich dosáhnout úspor z rozsahu.

20.

Je zcela zásadní, aby při přípravě těchto doporučení a akčních plánů byly zohledněny osvědčené postupy. V této souvislosti Výbor regionů poukazuje na své stanovisko (10), v němž vítá, že Komise provádí více činností zaměřených na využívání znalostí získaných v rámci místních a regionálních programů pro mediální výchovu v celé Evropě, ale též v rámci podpory platforem pro dialog, předávání zkušeností a pro sítě na výměnu osvědčených postupů.

21.

Přesto Výbor regionů vyjadřuje obavy, pokud jde o následující aspekty:

—	jelikož na celém území Evropské unie nedochází ke kontrole, není zaručeno využití osvědčených postupů v oblasti mediální výchovy;

—	osvědčené postupy nejsou tříděny podle hlavních složek mediální výchovy;

—	nebyla vyřešena otázka podrobného kritického stanoviska k účinnosti provádění;

—	neexistuje žádná databáze, která by umožnila široce rozvíjet, přizpůsobit a využívat osvědčené postupy.

Je tedy zapotřebí vytvořit odpovídající organizační a odbornou infrastrukturu: Za tímto účelem by mohly být například po vzoru kanceláří media desks, jež existují v rámci programu MEDIA, vytvořeny kanceláře pro mediální výchovu (případně by mohla být rozšířena oblast působnosti media desks), nebo by mohla být posílena, či dokonce rozšířena odborná poradní funkce skupiny odborníků na mediální výchovu, kterou zřídila Evropská komise.

22.

Evropská komise může členské státy za předpokladu zachování jejich nezávislosti a dodržování zásady subsidiarity v případě potřeby podporovat v tom, aby vypracovaly své vlastní národní strategie mediální výchovy a zohlednily přitom základní složky mediální gramotnosti. Do přípravy této národní strategie by měly být v rámci možností zapojeny orgány pověřené stanovením právní úpravy médií, rozhodovací instance v oblasti vzdělávací politiky a zástupci územních samospráv, občanské společnosti, odvětví tvorby obsahu a inovace v oblasti mediální výchovy.

23.

Vzhledem k rozdílné situaci v jednotlivých členských státech a regionech se musí mediální výchova v rámci doporučení a akčních plánů rozvíjet tak, aby se dala aplikovat na místní sociálně-ekonomické podmínky. To však vyžaduje provést podrobnější studii situace v rámci daného státu, či regionu, a utvořit si tak přesnější obrázek, zejména pokud jde o motivaci a chování místních orgánů, finančních orgánů institucí a učitelů zabývajících se mediální výchovou.

24.

Z důvodu rychlého vývoje mediálního prostředí by mediální výchova měla být předmětem průběžného zkoumání a hodnocení, do kterého by měly být zapojeny orgány různých členských států, které mají na starosti právní úpravu audiovizuální a elektronické komunikace, a v zájmu rozvoje mediální gramotnosti by měla být podporována jejich spolupráce.

25.	Výbor regionů vybízí Evropskou komisi, aby podporovala vytváření regionálních výzkumných a informačních oddělení v rámci správních struktur místních a regionálních orgánů, jež by studovala otázky mediální gramotnosti.

26.

Místní a regionální orgány jsou klíčovými aktéry rozvoje mediální gramotnosti, neboť jsou občanům nejblíže, zejména coby zřizovatelé velké části vzdělávacích zařízení, jsou majiteli místních médií a dalších kulturních institucí (knihoven, kulturních domů atd.) nebo spravují fondy rozvoje (ať už evropské, či jiné). Je tedy na místě zahájit informační kampaně určené regionům a místním samosprávám, které by vycházely z doporučení EU a osvědčených postupů, a dále rozšířit možnosti spolupráce v oblasti mediální výchovy v euroregionech a přeshraničních oblastech.

27.

Je třeba podněcovat místní a regionální orgány, aby podporovaly projekty, programy a charty týkající se mediální výchovy, a sledovat přitom především tyto cíle:

a)	okamžitá analýza situace zhodnocení skutečné situace v oblasti mediální výchovy s ohledem na stávající spolupráci a partnerství;

vytváření sítí, integrace

provázání všech aktérů na daném území – mediálního průmyslu (kinematografie, televize, tisk, rozhlas, poskytovatelé a tvůrci internetového obsahu), organizací sdělovacích prostředků, vzdělávacích systémů, regulačních orgánů, kulturních institutů a výzkumných ústavů a sociálních organizací;

c)	institucionalizace vytvoření veřejných služeb a kanceláří na podporu mediální výchovy;

d)	pokyny a informace pořádání kampaní na podporu mediální výchovy, podpora kanceláří pro mediální výchovu fungujících na regionální úrovni s cílem určit a šířit osvědčené postupy a informovat občany;

e)	aktivní účast, místní zastoupení pobídky, propagační politiky, poskytnutí nástrojů, know-how a mediálních platforem za účelem výroby mediálního obsahu pro širokou veřejnost se zvláštním důrazem na znevýhodněné sociální skupiny, menšiny a zdravotně postižené osoby;

f)	spolupráce zapojení do celostátních a regionálních sítí spolupráce v EU;

g)	dialog iniciativy veřejných orgánů zaměřené na podporu zapojení organizací občanské společnosti, široká diskuze o mediální výchově;

regionální vzdělávací politika, právní úprava vzdělávání

činnost příslušných místních a regionálních orgánů zaměřená na zavedení mediální výchovy na všech úrovních formálního vzdělávání a podněcování k tomu, aby mediální výchova byla součástí odborné přípravy učitelů a školitelů, byla poskytována na všech úrovních vzdělávání coby nedílná součást školních osnov a také aby byla zařazena do programů celoživotního vzdělávání;

uzavírání a podpora partnerství

uzavírání partnerství v oblasti mediální výchovy mezi odvětvím tvorby obsahu a vzdělávacími a/nebo školícími institucemi v rámci formálního i informálního vzdělávání a odborné přípravy (například projekty spolupráce mezi místními médii, podniky a vzdělávacími a školícími zařízeními, kampaně na podporu mediální výchovy, festivaly) a zajištění důkladného sledování způsobu zapojení, materiálních zájmů mediálního průmyslu a důsledného dodržování rámcových právních podmínek při organizaci takovýchto partnerství.

28.

Výbor regionů žádá Evropskou komisi, aby na základě nových informací vypracovala postupy týkající se financování vzdělávací politiky, podpory pilotních projektů a výzkumu v oblasti mediální výchovy, neboť tuto výchovu lze podpořit posílením finančních nástrojů, jež jsou pro ni určeny v rámci stávajících iniciativ (například projekty regionální spolupráce Comenius) či v rámci iniciativ, jež mají teprve vzniknout. Vzhledem k tomu, že plnění stanovených cílů vyžaduje, aby již od počátku byly k dispozici cílené a víceúčelové zdroje, sdílí Výbor regionů názor Evropského parlamentu (11) a domnívá se, že je na místě, aby dalších podpůrné programy Evropské unie, zejména programy Comenius, na podporu celoživotního vzdělávání, eTwinning, Bezpečnější internet a programy v rámci Evropského sociálního fondu jasně a cíleně obsahovaly podprogram týkající se rozvoje mediální gramotnosti.

29.

Zvláště pak vítá skutečnost, že Komise za účelem dlouhodobé podpory, zahájila přípravu ukazatelů mediální výchovy; Výbor regionů přitom doufá, že se tyto ukazatele neomezí jen na údaje o formě a délce využívání médií, neboť hodnocení mediální výchovy vyžaduje také využití metod, jež umožní posoudit schopnosti jedince (ačkoli je v této oblasti pochopitelná určitá skepse, pokud jde o používání číselných ukazatelů – je totiž obtížné kvantitativně vyjádřit schopnost tvůrčího a kritického myšlení a roztřídit obsah podle měřitelných kritérií).

V Bruselu dne 3. prosince 2009.

předseda Výboru regionů

Luc VAN DEN BRANDE

(1) V této oblasti Komise čerpala z usnesení Evropského parlamentu o mediální gramotnosti v digitálním prostředí, jež bylo přijato dne 16. prosince 2008, 2008/2129(INI).

(2) CdR 94/2008 fin. ke sdělení Komise Evropský přístup k mediální gramotnosti v digitálním prostředí.

(3) KOM(2008) 865 v konečném znění.

(4) KOM(2008) 865 v konečném znění.

(5) KOM(2008) 865 v konečném znění.

(6) V této souvislosti by VR rád poukázal na svá stanoviska CdR 67/2004 fin a CdR 172/2007 fin k Budoucnosti evropské regulační politiky v audiovizi a k Evropskému programu pro kulturu v globalizovaném světě.

(7) 2008/2129(INI).

(8) CdR 5/2008 fin a CdR 252/2005 fin – stanoviska k tématu Začleňování občanů do informační společnosti a i2010 – informační společnost pro růst a zaměstnanost.

(9) V souvislosti s tímto by VR rád poukázal na své stanovisko k tématu i2010: digitální knihovny (CdR 32/2006 fin).

(10) CdR 94/2008 fin.

(11) 2008/2129(INI).