1.4.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 87/139

A.

vzhledem k tomu, že poté, co Rada schválila rámec pro jednání, byla dne 3. října 2005 zahájena přístupová jednání s Tureckem, a vzhledem k tomu, že zahájení těchto jednání je výchozím bodem dlouhodobého procesu s otevřeným koncem,

B.

vzhledem k tomu, že se Turecko zavázalo k reformám, dobrým sousedským vztahům a postupnému sbližování s EU, a vzhledem k tomu, že by tyto snahy měly být vnímány jako příležitost pro Turecko, aby se dále modernizovalo,

C.

vzhledem k tomu, že v souladu se závěry Evropské rady přijatými na zasedání v prosinci roku 2006 závisí přistoupení k EU i nadále na důsledném splnění všech kodaňských kritérií a na integračních možnostech EU, jež je společenstvím, které se opírá o sdílené hodnoty,

D.

vzhledem k tomu, že Komise dospěla k závěru, že rok 2008 byl ve znamení značného politického napětí a že turecká vláda navzdory svému silnému mandátu nepředložila dostatečně propracovaný a rozsáhlý program politických reforem,

E.

vzhledem k tomu, že Turecko dosud neprovedlo opatření vyplývající z dohody o přidružení mezi Evropským společenstvím a Tureckem a jejího dodatkového protokolu,

F.

vzhledem k tomu, že v roce 2008 byly otevřeny čtyři kapitoly jednání,

1.

je znepokojen skutečností, že reformní proces v Turecku se již třetím rokem neustále zpomaluje, a vyzývá tureckou vládu, aby prokázala, že má politickou vůli pokračovat v reformách, k jejichž provedení se zavázala v roce 2005; zdůrazňuje, že tato modernizace je především ve vlastním zájmu Turecka a ve prospěch turecké společnosti jako celku;

2.

je znepokojen probíhající polarizací turecké společnosti a rostoucími rozpory mezi hlavními politickými stranami, které se v průběhu roku 2008 dále prohlubovaly a negativně ovlivňovaly fungování politických institucí a průběh reforem;

3.

zdůrazňuje, že politické reformy jsou jádrem reformního procesu, a vítá skutečnost, že turecká vláda vypracovala a přijala vnitrostátní program pro přijetí acquis;

4.

naléhá na vůdce politických stran, aby skutečně usilovali o dialog a aby se v duchu kompromisu dohodli na reformním programu modernizace Turecka, jež by vytvořila stabilní, demokratickou, pluralitní, laickou a prosperující společnost, která má úctu k lidským právům a základním svobodám a vychází ze zásad právního státu;

5.

lituje, že počáteční snaha zásadně přepracovat ústavu vyústila ve spor o nošení muslimských šátků a vedla k prohloubení polarizace společnosti; vyzývá tureckou vládu, aby pokračovala v práci na nové, občanské ústavě, jejímž ústředním bodem by byla ochrana lidských práv a základních svobod, a žádá vládu o zajištění toho, aby byly do ústavního procesu úzce zapojeny politické strany a občanská společnost, a také etnické a náboženské menšiny;

6.

je znepokojen řízeními o zákazu dvou parlamentních stran, která byla zahájena v roce 2008, zejména stále probíhajícím řízením proti Straně za demokratickou společnost (DTP); zdůrazňuje, že právní předpisy týkající se politických stran musí být co nejrychleji přepracovány a uvedeny plně v soulad s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) a doporučeními Benátské komise Rady Evropy;

7.

vyzývá turecké orgány, aby podnikly veškeré kroky nezbytné pro to, aby všechny politické strany účastnící se voleb mohly mít své zástupce ve volební komisi;

8.

lituje, že nedošlo k žádnému pokroku při zavádění funkcí kompletního a systematického civilního dozoru nad armádou ani při rozšiřování parlamentního dohledu nad vojenskou a obrannou politikou;

9.

poukazuje na pokrok, jehož bylo dosaženo při přípravě strategie reformy soudnictví; zdůrazňuje však, že je nezbytně nutné dále systematicky usilovat o to, aby se zvýšila nezávislost a profesionalita soudců a aby soudci nezasahovali do politických debat a dodržovali normy Evropské úmluvy na ochranu lidských práv a základních svobod (EÚLP);

10.

lituje, že nebylo dosaženo žádného pokroku v záležitosti zřizování úřadu veřejného ochránce práv; bere na vědomí záporné rozhodnutí Ústavního soudu ve věci zákona o veřejném ochránci práv a naléhá na tureckou vládu, aby znovu co nejdříve zavedla nezbytné právní předpisy pro zřízení tohoto úřadu, čemuž v minulosti vyjádřila podporu vláda i parlament;

11.

lituje, že turecká vláda nepředložila žádnou souhrnnou strategii boje proti korupci; zdůrazňuje, že je nezbytné posílit parlamentní dohled nad veřejnými výdaji a vytvořit nové právní předpisy týkající se Účetního dvora;

12.

vítá skutečnost, že soudní řízení s osobami obžalovanými z členství v zločinecké organizaci Ergenekon již bylo zahájeno; vybízí příslušné orgány, aby pokračovaly ve vyšetřování a aby zcela rozkryly sítě této organizace, které jsou napojené na státní struktury; vyjadřuje znepokojení nad informacemi o způsobu, jakým se při projednávání této věci zachází s obhajobou; naléhavě vyzývá turecké orgány, aby bylo řízení s obžalovanými spravedlivé a aby přísně dodržovaly zásady právního státu;

13.

lituje, že v Turecku dosud není plně chráněna svoboda projevu a svoboda tisku; je přesvědčen, že svoboda tisku se v demokratické, pluralistické společnosti nevyznačuje častými zákazy internetových stránek, ani nátlakem na kritizující tisk a žalobami podanými proti němu; domnívá se rovněž, že změna článku 301 trestního zákoníku přijatá v dubnu roku 2008 nebyla dostatečným opatřením, neboť lidé jsou stále pronásledováni za pokojné vyjadřování názorů na základě tohoto článku a dalších článků trestního zákoníku, protiteroristického zákona či tiskového zákona, jako tomu bylo v případě laureátky Sacharovovy ceny za svobodu myšlení z roku 1995 Leyli Zanaové; opakuje, že má-li být zajištěno plné dodržování svobody projevu v souladu se standardy ESLP, je třeba zrušit článek 301 a zásadně přepracovat celý trestní zákoník, jakož i ostatní zákony, které jsou uplatňovány ke svévolnému potlačování pokojných názorů;

14.

vítá skutečnost, že ministr spravedlnosti Mehmet Ali Sahin nabídl jménem vlády omluvu rodině Engina Cebera, který zemřel ve vězení v důsledku špatného zacházení; sdílí znepokojení Výboru pro lidská práva tureckého parlamentu nad tím, že není soudně stíhán vzrůstající počet případů mučení a špatného zacházení; vyzývá tureckou vládu, aby nadále systematicky usilovala o upuštění od mučení a špatného zacházení v oficiálních vazebních zařízeních i mimo ně a aby ukončila praxi beztrestnosti; v této souvislosti zdůrazňuje, že tyto snahy by byly mnohem věrohodnější, pokud by Turecko ratifikovalo a uplatňovalo Opční protokol k Úmluvě OSN proti mučení; je rovněž znepokojen nadměrným užíváním policejních sil při veřejných demonstracích;

15.

vítá práci, kterou vyšetřovací výbor pro lidská práva tureckého Velkého národního shromáždění vykonal při vyšetřování mučení a špatného zacházení ve věznicích a vraždy novináře Hranta Dinka; důrazně vyzývá turecké orgány, aby zohledňovaly zprávy tohoto výboru i zjištění ve zprávách Inspekce ministerského předsedy; je rovněž toho názoru, že hypotéza týkající se podílu organizace Ergenekon na dalších dosud neobjasněných záležitostech, např. na vraždě Hranta Dinka, si zasluhuje větší pozornost;

16.

vítá přijetí zákona o nadacích v únoru roku 2008 a oceňuje hodnocení Komise, které uvádí, že zákon o nadacích se zabývá řadou dosud nevyřešených majetkových otázek, jež se týkají nemuslimských skupin obyvatelstva; důrazně žádá tureckou vládu, aby zajistila provádění tohoto zákona v souladu s judikaturou ESLP a aby se zabývala dosud nevyřešeným problémem majetku, který byl zabaven a prodán třetím osobám, a otázkou majetku nadací, které se sloučily před přijetím nového předpisu;

17.

opakuje, že je i nadále zapotřebí právní rámec, který by byl vytvořen v souladu s judikaturou ESLP a který by všem náboženským společenstvím umožnil fungovat bez zbytečných překážek, zejména pokud jde o jejich právní postavení, vzdělávání duchovních, volbu představených, výuku náboženství a výstavbu míst určených k náboženským obřadům; nabádá turecké orgány, všechny politické strany, občanskou společnost a zúčastněné skupiny obyvatelstva, aby usilovaly o vytvoření prostředí, které by napomáhalo plnému dodržování svobody vyznání v praxi; opakuje svou výzvu, aby byl neprodleně opět otevřen řecký pravoslavný seminář v Chalki a aby byl veřejně užíván církevní titul „ekumenický patriarcha“; vítá nedávné iniciativy vyvinuté vládou a pokračující rozhovory mezi vládou a vůdci Alevitů v souvislosti s nevyřešenými otázkami, jako jsou místa bohoslužeb Alevitů a vybudování památníku připomínajícího krveprolití v Sivasu, a vyzývá tureckou vládu, aby se jejich problémy začala neprodleně zabývat a učinila státní kurzy náboženství nepovinnými; lituje plánovaného vyvlastnění syrského pravoslavného kláštera sv. Gabriela v Tur Abdinu a procesu proti představitelům kláštera;

18.

naléhá na tureckou vládu, aby co nejdříve zahájila politickou iniciativu, která by přispěla k trvalému vyřešení kurdské otázky; tato iniciativa by se měla zabývat hospodářskými a společenskými možnostmi občanů kurdského původu a měla by hmatatelně zlepšit jejich kulturní práva, včetně skutečných možností učit se kurdskému jazyku v rámci veřejného a soukromého školství a užívat tohoto jazyka v televizním a rozhlasovém vysílání a v přístupu k veřejným službám, a aby umožnila voleným úředníkům používat při komunikaci se svými voliči druhého jazyka mimo turečtiny; vítá zahájení vysílání nového veřejného televizního kanálu, který vysílá 24 hodin denně od 1. ledna 2009 v kurdském jazyce;

19.

odsuzuje násilí páchané Stranou kurdských pracujících (PKK) a jinými teroristickými skupinami na tureckém území; znovu vyjadřuje svou solidaritu s Tureckem v boji proti terorismu a opakovaně vyzývá PKK, aby okamžitě vyhlásila a dodržovala bezpodmínečné příměří;

20.

vyzývá stranu DTP a její zvolené členy, aby se jednoznačně distancovali od teroristické strany PKK, a apeluje na všechny strany, aby přispěly k nalezení řešení, které povede k vyšší stabilitě, prosperitě a celistvosti tureckého státu;

21.

konstatuje, že turecká vláda rozhodla zrealizovat projekt pro jihovýchodní Anatólii (GAP) pro rozvoj jihovýchodní části Turecka; poukazuje nicméně na jeho sociální, ekologické, kulturní a geopolitické dopady, včetně dopadů na zásobování sousedních zemí – Iráku a Sýrie – vodou, a vyzývá vládu, aby tyto otázky při další práci na přípravě plánu plně zohlednila, aby hájila práva dotčeného obyvatelstva a aby zajistila úzkou spolupráci s místními a regionálními orgány; vyzývá Komisi, aby předložila studii o projektu GAP a jeho důsledcích;

22.

opakuje, že evropské hodnoty pluralismu a rozmanitosti zahrnují i úctu k menšinám s mnohem širší definicí opírající se o Smlouvou z Lausanne (1923), než je definice přijatá Tureckem; je znepokojen neutuchajícím nepřátelstvím a násilím vůči menšinám; je znepokojen tím, že Turecko nijak nepokročilo v úsilí o zajištění kulturní rozmanitosti a o podporu úcty k menšinám a jejich ochrany v souladu se standardy ESLP; vyzývá tureckou vládu k zahájení dialogu s vysokým komisařem OBSE pro národnostní menšiny, jenž měl být již dávno zahájen, o otázkách, jako jsou účast menšin na politickém životě a vysílání v menšinových jazycích;

23.

vyzývá tureckou vládu, aby přijala opatření proti organizacím a skupinám, které rozdmýchávají nepřátelství k menšinám, a aby chránila všechny osoby, které jsou v ohrožení a obávají se o svůj život, a přitom neustávala ve snaze vytvářet prostředí nabádající k patřičné úctě k základním lidským právům a svobodám;

24.

vyzývá tureckou vládu, aby se snažila nalézt způsob, jak zachovat dvojí kulturní charakter tureckých ostrovů Gökçeada (Imvros) a Bozcaada (Tenedos), a aby řešila problémy, s nimiž se členové řecké menšiny potýkají v oblasti vzdělávání a majetkových práv;

25.

vítá vytvoření komise pro rovné příležitosti pro ženy a muže v tureckém parlamentu; vítá skutečnost, že Komise dospěla k závěru, že právní rámec zaručující práva žen a rovnost pohlaví je v podstatě již uplatněn; naléhá nicméně na tureckou vládu, aby zajistila, aby byl tento rámec prováděn způsobem, který zlepší situaci žen v Turecku; označuje nadcházející místní volby jako příležitost napravit nízké zastoupení žen v politice;

26.

je znepokojen tím, že v Turecku stoupá počet hlášených případů tzv. „vražd ze cti“, a vyzývá turecké orgány a občanskou společnost, aby zvýšily své úsilí o předcházení těchto vražd, domácího násilí a nucených sňatků; vítá rostoucí počet azylových domů, avšak naléhavě vyžaduje účinnou a udržitelnou politiku v rozpočtových a personálních záležitostech a podporu pro ženy a jejich děti po opuštění azylových domů; žádá tureckou vládu, aby v těsné spolupráci s členskými státy bojovala proti obchodu se ženami;

27.

vítá rozhodnutí Nejvyššího odvolacího soudu nepodpořit rozhodnutí zakazující zájmovou organizaci Lambda Istanbul; naléhavě žádá vládu, aby zajistila rovnoprávnost bez ohledu na pohlaví, rasový nebo etnický původ, náboženské vyznání nebo světový názor, zdravotní postižení, věk či sexuální orientaci;

28.

vítá hodnocení Komise, v němž je Turecko označeno za fungující tržní ekonomiku;

29.

konstatuje, že ačkoli se hospodářský růst v Turecku v roce 2008 zpomalil, celkové hospodářské výsledky ukazují, že turecká ekonomika má podstatně pevnější základy a je mnohem odolnější, než tomu bylo před několika lety; konstatuje, že světová finanční krize měla zatím na turecký bankovní systém jen omezený dopad, ale je znepokojen vlivem krize na hospodářský růst; žádá Komisi, aby vydala zvláštní zprávu o důsledcích krize pro turecké hospodářství; nabádá tureckou vládu k tomu, aby nadále úzce spolupracovala s Mezinárodním měnovým fondem a jinými mezinárodními a evropskými finančními institucemi;

30.

lituje skutečnosti, že mnoho závazků, které Turecko přijalo v rámci celní unie s Evropským společenstvím, dosud nebylo splněno, což narušuje bilaterální obchodní vztahy;

31.

poukazuje na skutečnost, že v rámci celní unie je Turecko povinno dojednat a uzavřít dohody o volném obchodu (FTA) se třetími zeměmi, s nimiž má FTA uzavřeny EU; vyzývá Radu a Komisi, aby Turecko zahrnuly do studií posuzujících dopad budoucích FTA mezi EU a třetími zeměmi a aby dále posilovaly přenos informací o postavení EU a stavu jednání o FTA;

32.

lituje skutečnosti, že turecká vláda dosud plně neprovedla Dohodu o přidružení mezi Evropským společenstvím a Tureckem a její dodatkový protokol; připomíná, že pokud Turecko nesplní své závazky do prosince 2009, může to mít další vážné důsledky pro proces vyjednávání; žádá Radu, aby v souladu se svými závěry ze dne 11. prosince 2006 i nadále sledovala a posuzovala pokrok v otázkách, na něž se vztahuje prohlášení Společenství a jeho členských států ze dne 21. září 2005;

33.

chválí Turecko za pokroky v oblasti vzdělávání a kultury; opakuje, že zajištění přístupu ke vzdělání pro všechny není pouze dobrou strategií pro zapojení menšin, nýbrž také základem prosperující a moderní společnosti; považuje plán na otevření katedry arménských a kurdských studií na tureckých univerzitách za známku dobré vůle, kterou musí následovat konkrétní činy;

34.

poukazuje na to, že sociálně tržní ekonomika je základem sociálně soudržné společnosti a jedním z klíčů stability a prosperity; vítá proto přijetí zákona o sociálním pojištění a všeobecném zdravotním pojištění jako příspěvek k posílení sociální soudržnosti turecké společnosti;

35.

vítá také skutečnost, že v květnu roku 2008 turecký parlament přijal balíček zákonů o zaměstnanosti, který má rozšířit pracovní příležitosti pro ženy, mladé lidi a zdravotně postižené; je nicméně znepokojen tím, že trh práce je stále slabý a zaměstnává pouze 43 % obyvatel v produktivním věku, a je zejména znepokojen poklesem celkové míry zaměstnanosti žen; nabádá tureckou vládu k přijetí dalších opatření na řešení problému neformální ekonomiky;

36.

opakovaně vyzývá tureckou vládu, aby učinila další konkrétní kroky pro zvýšení účasti žen v politické, ekonomické a sociální oblasti, například prostřednictvím krátkodobých opatření na zvýšení jejich aktivní účasti v politice; zdůrazňuje, že je nutné přijmout účinná opatření na zvýšení přístupu žen ke vzdělání, který je mezi zeměmi OECD bohužel stále na nejnižší úrovni;

37.

bere na vědomí pokrok, kterého bylo dosaženo v oblasti ochrany zdraví; je však znepokojen tím, že o stejném pokroku nelze hovořit v oblasti duševního zdraví; vyzývá turecké orgány, aby na péči o duševně nemocné uvolnily více prostředků a aby řešily problém neadekvátní obecné lékařské péče a léčby osob s mentálním postižením na psychiatrických klinikách a v rehabilitačních centrech; vyzývá k respektování práv dětí i dospělých se zdravotním postižením v průběhu jejich léčby v ústavech;

38.

lituje, že nebylo dosaženo žádného pokroku, pokud jde o změnu právních předpisů v oblasti práv odborových organizací a vyzývá turecký parlament, aby přijal nový zákon o odborových organizacích, který bude v souladu s úmluvami Mezinárodní organizace práce; vyjadřuje politování nad tím, že navzdory skutečnosti, že předpisy o vytváření odborových organizací a členství v nich byly v roce 2004 zmírněny, podléhá odborová činnost stále omezením; vyzývá turecké orgány, aby respektovaly svobodu shromažďování a společně s odborovými organizacemi nalezly řešení, díky němuž se na Taksimském náměstí v Istanbulu budou moci 1. května konat pokojné demonstrace;

39.

opětovně zdůrazňuje, že je nutno řešit problém prohlubování rozdílů mezi tureckými regiony a mezi městskými a venkovskými oblastmi, neboť tyto rozdíly jsou jednou z hlavních překážek pro dosažení prosperity turecké společnosti; proto lituje, že turecká vláda zatím nepředložila žádnou komplexní strategii, jak tento problém řešit, a vyjadřuje zklamání nad tím, že Komise dosud neposkytla žádné informace o tom, jak EU přispívá na toto strategické plánování v rámci nástroje předvstupní pomoci, ačkoli tyto informace Parlament požadoval ve svém výše zmíněném usnesení ze dne 21. května 2008;

40.

zdůrazňuje, že je nutné řešit kyperskou otázku komplexně a že toto řešení musí vycházet z rezolucí Rady bezpečnosti OSN a ze zásad, na kterých je postavena Evropská unie; vítá obnovený závazek dosáhnout vyjednání řešení, který přijali vedoucí političtí představitelé obou stran, a podporuje probíhající přímá jednání mezi vedoucími představiteli obou komunit na Kypru a přijme jakoukoli dohodu, které se jim podaří dosáhnout, pokud bude v souladu s acquis Společenství včetně čtyř základních svobod, až na dočasnou přechodnou výjimku, a pokud bude přijata po uspořádání referenda; žádá Turecko, aby zajistilo vhodné klima pro jednání tím, že stáhne turecké ozbrojené síly a umožní oběma vůdčím představitelům svobodně jednat o budoucnosti jejich země;

41.

vyzývá Turecko, aby splnilo svoji povinnost vyplývající z mezinárodního práva, příslušných rezolucí Rady bezpečnosti OSN a rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva v souvislosti se čtvrtou mezistátní žalobou, kterou podal Kypr vůči Turecku ohledně vyšetřování osudu pohřešovaných osob; naléhavě žádá všechny členské státy, aby vyzvaly Turecko k přijetí odpovídajících kroků zejména v souvislosti s humanitární problematikou;

42.

podporuje větší přeshraniční spolupráci mezi místními úřady, obchodníky a jinými místními partnery se sousedními členskými státy EU, tj. Řeckem a Bulharskem;

43.

je potěšen tím, že mezi tureckými a iráckými orgány se v průběhu uplynulého roku rozvinula komunikace a spolupráce, jejíž součástí jsou i kontakty mezi tureckou a kurdskou regionální vládou v severním Iráku; vyzývá tyto orgány k dalšímu posílení spolupráce, aby Irák převzal odpovědnost za ukončení teroristických útoků vedených z jeho území, aby byla zajištěna stabilita a podpořen hospodářský rozvoj celé turecko-irácké pohraniční oblasti; připomíná své dřívější výzvy adresované turecké vládě, aby při provádění protiteroristických operací respektovala územní celistvost Iráku, dodržovala lidská práva a zásady právního státu a zamezila ztrátám na životech mezi civilisty;

44.

vítá návštěvu prezidenta Güla v Arménii v září roku 2008 na pozvání prezidenta Sarkisiana a doufá, že tato návštěva skutečně podpoří klima příznivé pro normalizaci vztahů mezi oběma zeměmi; vyzývá tureckou vládu, aby znovu otevřela svou hranici s Arménií a plně obnovila hospodářské a politické vztahy s touto zemí; znovu vyzývá tureckou a arménskou vládu, aby zahájily proces usmíření za dobu současnou i minulou, který umožní přímou a otevřenou diskusi o událostech, k nimž v minulosti došlo; vyzývá Komisi, aby k tomuto procesu usmiřování přispěla;

45.

oceňuje soustavné úsilí turecké a řecké vlády o zlepšení bilaterálních vztahů; opakuje, že důležitý impuls k dalšímu zlepšování těchto vztahů by poskytlo zrušení casus belli vyhlášeného tureckým Velkým národním shromážděním v roce 1995; připomíná, že Turecko přislíbilo, že bude udržovat dobré sousedské vztahy, a vyzývá tureckou vládu, aby se vážně a intenzivně snažila nalézt mírové řešení zbývajících sporných otázek, které bude v souladu s Chartou OSN, ostatními příslušnými mezinárodními úmluvami a s bilaterálními dohodami a závazky;

46.

vyzývá Radu, aby zvážila přikročení k zahájení jednání o kapitolách, v nichž Turecko podle hodnocení Komise splnilo podmínky pro jejich zahájení;

47.

uznává ambici Turecka stát se euroasijskou energetickou křižovatkou i úlohu, kterou může hrát v zajišťování dodávek energie pro Evropu; oceňuje pokrok, jehož Turecko v oblasti energetiky dosáhlo; připomíná své výše zmíněné usnesení ze dne 24. října 2007, v němž podpořil zahájení jednání o této kapitole, a lituje, že v této otázce zatím Rada nedospěla k žádné dohodě; vybízí Turecko, aby se stalo plnoprávným členem Evropského energetického společenství, a posílilo tak spolupráci mezi EU a Tureckem v oblasti energetiky, což může být přínosné pro všechny zúčastněné strany; vyzývá Turecko, aby plně podpořilo projekt plynovodu Nabucco, který patří k evropským prioritním projektům, a očekává, že bude brzy uzavřena mezivládní dohoda s cílem uvést tento plynovod do provozu;

48.

bere na vědomí pokrok, kterého bylo dosaženo v oblasti migrace a azylu; lituje ovšem skutečnosti, že Turecko od prosince roku 2006 neobnovilo jednání, která mají vést k uzavření dohody s ES o zpětném přebírání osob, jejíž podpis je podmínkou dohody o zjednodušení vízového režimu; vyzývá tureckou vládu, aby zintenzívnila spolupráci s EU v oblasti řízení migrace, především pomocí řádného provádění platných bilaterálních dohod a protokolů o zpětném přebírání uzavřených s členskými státy; poznamenává, že nelze oznámit žádný pokrok dosažený v oblasti přizpůsobení s vízovými seznamy EU; vyzývá Komisi a tureckou vládu, aby zahájily jednání o dohodě o zjednodušení vízového režimu; nabádá členské státy ke zmírnění vízových omezení pro cestující bona fide, jako jsou studenti, vědci či obchodníci; vyzývá k absolutnímu dodržování lidských práv žadatelů o azyl a uprchlíků, včetně otevřeného a neomezeného přístupu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky do všech zařízení;

49.

vítá skutečnost, že v září roku 2008 byla zahájena nová generace projektů zaměřená na posílení dialogu mezi občanskou společností v Turecku a v EU; žádá Komisi, aby podala zprávu o činnosti v rámci dialogu mezi občanskou společností v EU a v Turecku; opět vyzývá tureckou vládu, aby občanskou společnost lépe zapojila do procesu reforem;

50.

bere na vědomí, že se Komise snaží poskytnout hodnocení dopadů pouze v některých politických oblastech (5); naléhavě žádá Komisi, aby vydala souhrnnější studii dopadů, která naváže na studii předloženou v roce 2004, a aby ji předložila bez prodlení Parlamentu;

51.

žádá tureckou vládu a soudní orgány, aby lépe spolupracovaly s členskými státy a úřady EU v trestních případech, v nichž se občané a rezidenti EU stali obětí podvodu, jako v případě takzvaných „zelených fondů“ (islámské investiční fondy se základnou v Turecku) a v případě „Deniz Feneri“, charitativní organizace se základnou v Německu;

52.

oceňuje úsilí Turecka přispět k řešení krizí v mnoha světových regionech, zejména na Středním východě a v Jižním Kavkazu, a také pokud jde o vztahy mezi Afghánistánem a Pákistánem; vítá zejména aktivní a konstruktivní přístup Turecka po konfliktu mezi Ruskem a Gruzií zaměřený na prosazování míru a stability v Jižním Kavkazu, zejména prostřednictvím tureckého návrhu na vytvoření Kavkazské platformy stability a spolupráce; vyzývá Radu a Komisi, aby zintenzívnily spolupráci s Tureckem a hledaly společné body v přístupu EU a Turecka k těmto regionům;

53.

blahopřeje Turecku k jeho jmenování do Bezpečnostní rady OSN a vybízí vládu, aby přijala přístup OSN, který je koordinován v úzké spolupráci s EU;

54.

vítá ratifikaci Kjótského protokolu tureckým parlamentem;

55.

vítá skutečnost, že se Turecko neustále podílí na evropské bezpečnostní a obranné politice a operacích NATO; lituje nicméně, že strategická spolupráce NATO-EU nad rámec ustanovení dohody „Berlín plus“ je stále blokována připomínkami Turecka, které mají negativní dopady na ochranu pracovníků EU v terénu, a naléhavě žádá Turecko, aby co nejrychleji upustilo od svých připomínek; vyzývá Radu, aby vzala v úvahu Turecko jako jednoho z největších poskytovatelů jednotek do plánovacích a rozhodovacích fází evropské bezpečnostní a obranné politiky;

56.

vyzývá tureckou vládu, aby podepsala a předložila ratifikaci statutu Mezinárodního trestního soudu, a posílila tak podíl Turecka na globálním multilaterálním systému a jeho zapojení do něj;

57.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, předsedovi Evropského soudu pro lidská práva a vládám a parlamentům členských států a vládě a parlamentu Turecké republiky.