24.2.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 46/31

—

o ohledem na Úmluvu Organizace spojených národů ze dne 10. prosince 1982 o mořském právu,

—

s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 2371/2002 ze dne 20. prosince 2002 o zachování a udržitelném využívání rybolovných zdrojů v rámci společné rybářské politiky (SRP) (1),

—

s ohledem na sdělení Komise o úloze SRP při uplatňování ekosystémového přístupu ke správě moří (KOM(2008)0187),

—

s ohledem na závěry Rady pro zemědělství a rybolov ze dne 29. a 30. září 2008 ohledně výše zmíněného sdělení Komise,

—

s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro rybolov (A6-0485/2008),

A.

vzhledem k tomu, že všechny živé organismy (lidé, rostliny, zvířata a mikroorganismy), jejich okolí (jako např. půda, voda, vzduch) a přírodní cykly, které je živí, jsou ve všech zeměpisných oblastech vzájemně propojeny,

B.

vzhledem k tomu, že vývoj, vzájemné působení a změny v rámci takových ekosystémů mají často nežádoucí či nepředvídané přímé účinky na další prvky uvnitř systému i mimo něj, a podobně vývoj vně systému může mít na tento systém okamžitý dopad,

C.

vzhledem k tomu, že ekosystémový přístup k rybolovu je v současné době nejlepším základem pro globální systém řízení a rozhodování, který bere v úvahu všechny zúčastněné subjekty a všechny dotčené prvky, jejich požadavky a potřeby, stejně jako účinky na systém v budoucnosti a jejich vzájemné působení,

D.

vzhledem k významu rybolovu ve vodách výlučné hospodářské oblasti pro soběstačnost a nezávislost, zejména potravinovou, každého členského státu,

E.

vzhledem k tomu, že naše znalosti týkající se oceánů a faktorů, které na ně mají vliv, jsou stále ještě omezené, ale přesto stačí k tomu, abychom došli k závěru, že stav řady populací ryb – a to jak komerčně využívaných, tak i komerčně nevyužívaných – se v EU i jinde snižuje, a že i když je tato situace důsledkem mnoha faktorů, ve většině případů je hlavní příčinou nadměrný odlov ryb,

F.

vzhledem k tomu, že předpokladem vědeckého výzkumu týkajícího se udržitelnosti rybolovných zdrojů je odmítnutí jakýchkoli domněnek vycházejících z apriorních představ, a že tudíž návrh na provedení analýzy hodnocení rybolovných zdrojů z ekosystémového hlediska bude skutečně ekosystémový pouze tehdy, když bude založen na ověřených vědeckých údajích,

G.

vzhledem k tomu, že tento ekosystémový přístup má být ve vztahu k informačním a rozhodovacím postupům dynamický a pružný, neboť je nutné jej neustále přizpůsobovat s ohledem na nové vědecké poznatky a na nové vzájemné souvislosti,

H.

vzhledem k tomu, že podle sdělení Komise o zprávách členských států o vážných porušeních pravidel společné rybářské politiky v roce 2006 (KOM(2008)0670) i nadále dochází ve značném rozsahu k závažnému a znepokojivému porušování pravidel SRP, a to přes úsilí, jež bylo vyvinuto ke snížení kapacity loďstva Společenství,

I.

vzhledem k tomu, že v hodnocení rybolovných zdrojů se objevují obavy o udržitelnost stavů ryb a že v oblasti rybolovu jde o zásadní otázku, přičemž zajištění rybolovných činností spadá do pravomoci členských států,

J.

vzhledem k hlavnímu cíli rybářské politiky, který přijaly všechny státy, jež se zúčastnily světového summitu o udržitelném rozvoji v Johannesburgu v roce 2002, a kterým je zajištění co nejvyšších úlovků v dlouhodobém horizontu,

K.

vzhledem k tomu, že citelný pokles výnosů v odvětví rybolovu je zapříčiněn vyčerpáním mnoha komerčně cenných populací ryb, v jehož důsledku byla stanovena omezení rybolovné činnosti, a stagnací/snížením cen ryb při prvním prodeji spolu s exponenciálním nárůstem výrobních faktorů (nafta a benzin), a že se tato situace zhoršuje v těch zemích, kde jsou na ně vyšší náklady, a to především kvůli tomu, že neexistují opatření na podporu tohoto odvětví nebo kvůli nepostačujícímu rozsahu takové podpory v porovnání s opatřeními, která přijaly jiné země,

L.

vzhledem k tomu, že Komise navrhla debatu o případné reformě SRP,

1.

vítá výše uvedené sdělení Komise o ekosystémovém přístupu ke správě moří a zdůrazňuje, že tato iniciativa přispívá k tomu, aby bylo zaručeno využívání rybolovných zdrojů způsobem, jenž by vytvořil z hlediska sociálního, environmentálního a ekonomického dlouhodobě udržitelné podmínky;

2.

zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby se ekosystémový přístup řízení rybolovu přeměnil v takový systém řízení, vzájemného vzdělávání a výzkumu, který bude dynamický a pružný, aby mohl pojmout další proměnné, které mohou v budoucnu vyvstat v souvislosti s nepředvídanými faktory nebo vlivy nebo dalšími vědeckými obory;

3.

vyzývá v této souvislosti Komisi, aby do svého návrhu zahrnula metody a nástroje, které umožní vzájemnou výměnu informací a údajů a nepřetržité vzdělávání všech zainteresovaných subjektů tak, aby se společně mohly ještě více podílet na dalším rozvoji ekosystémového přístupu s cílem upozornit na výhody a přinést užitek všem;

4.

připomíná, že rybolov je hlavní činností k zajištění výživy a přežití lidí a domnívá se, že tato skutečnost je prvořadým cílem veškerých politik v oblasti rybolovu;

5.

upozorňuje na stěžejní význam odvětví rybolovu v některých pobřežních komunitách v EU z hlediska ekonomického, sociálního i kulturního;

6.

znovu opakuje, že SRP by měla podporovat modernizaci a udržitelný rozvoj odvětví rybolovu a zajišťovat jeho sociálně-ekonomickou životaschopnost a dlouhodobou udržitelnost rybolovných zdrojů, a zaručit přitom zásobování produkty rybolovu a potravinovou soběstačnost a zajištění dodávek potravin pro obyvatelstvo, zachování pracovních míst a zlepšení životních podmínek rybářů;

7.

je si vědom toho, že by veškeré politiky v oblasti rybolovu měly přihlédnout k celé řadě hledisek (konkrétně hledisko sociální, environmentální a ekonomické), která vyžadují integrovaný a vyvážený přístup, jenž je neslučitelný s představou, že by tato hlediska byla hierarchizována podle apriorně stanoveného vymezení priorit;

8.

zdůrazňuje, že SRP nesmí být – s ohledem na vlastní cíle – podřízena jiným politikám Společenství, které byly mezitím vymezeny; je naopak toho názoru, že posledně zmíněné politiky musí zabezpečovat a integrovat cíle rybářské politiky;

9.

upozorňuje na to, že dlouhodobý rozvoj určité pobřežní oblasti vyžaduje, aby bylo zohledněno vzájemné působení environmentálních, přírodních i lidských faktorů v této oblasti a aby byla podporována kvalita života v jejích rybářských komunitách; znovu upozorňuje na to, že rybářská politika musí vycházet ze zásady závislosti prosperity rybářských komunit na dlouhodobé udržitelnosti ekosystémů, jejichž nedílnou součástí tyto komunity jsou;

10.

uvádí v této souvislosti, že je nutné uznat specifickou povahu a význam drobného pobřežního rybolovu a drobného rybolovu obecně;

11.

zdůrazňuje proto, že další uspokojování potravinových potřeb každého členského státu, zajištění životaschopnosti strategického odvětví rybolovu a rybářských komunit a rovněž zachování dlouhodobé udržitelnosti mořských ekosystémů nejsou cíle, jež by byly neslučitelné;

12.

domnívá se, že k udržení přijatelného stavu rybolovných zdrojů na celosvětové úrovni je zapotřebí stanovit maximální počet dní, kdy mohou rybáři vyplouvat na moře;

13.

zdůrazňuje, že uplatňování ekosystémového přístupu ke správě moří musí tudíž nezbytně vycházet z multidisciplinárního a meziodvětvového pojetí, které by zahrnovalo různá opatření a politiky s dopadem na mořské ekosystémy, jež by šly až za rámec politik přijímaných v oblasti rybolovu, nebo je předjímaly, neboť bez nich nebude možné dosáhnout cílů tohoto přístupu;

14.

znovu zdůrazňuje, že je zapotřebí prostudovat a přijmout opatření, pokud jde o celou řadu faktorů, jež mají značný dopad na dlouhodobou udržitelnost mořských ekosystémů a na stav rybolovných zdrojů a tudíž také na rybolovnou činnost, jako např. znečištění pobřeží a znečištění na volném moři, odpady z průmyslu a ze zemědělství, regulace vodních toků, hloubení dna, provoz v přístavech, námořní doprava a cestovní ruch;

15.

poukazuje na to, že existují značné rozdíly mezi jednotlivými mořskými oblastmi a jejich rybolovnými zdroji a také mezi různými rybářskými loďstvy a typy používaných lovných zařízení a jejich dopadem na ekosystémy, což vyžaduje v jednotlivých případech uplatňování diverzifikovaných, specifických a adekvátních opatření k řízení rybolovu, jako jsou technická uzpůsobení sítí, uzavření určitých rybolovných oblastí a snížení intenzity rybolovu;

16.

trvá na tom, že je nezbytné uplatňovat mechanismy podpor nebo kompenzací určené rybářům, kteří jsou postiženi sociálními a ekonomickými následky víceletých plánů obnovy stavu ryb a jejich řízení a opatřeními k ochraně ekosystémů;

17.

upozorňuje na to, že uplatňování globálního, interdisciplinárního a meziodvětvového řízení mořského prostředí, jež musí být nutně postupné, vyžaduje zdokonalování a stálé prohlubování vědeckých poznatků s cílem zaručit přijetí opatření, jež budou vycházet z ověřených vědeckých údajů;

18.

upozorňuje na to, že je nezbytné, aby Komise zahrnula odvětví rybolovu do skutečného meziodvětvového plánu pro zachování mořského prostředí, tak jak je stanoveno v rámcové směrnici o strategii pro mořské prostředí (2), což je pilíř ochrany životního prostředí v nové evropské námořní politice;

19.

zdůrazňuje, že vědecký výzkum v oblasti rybolovu je základním nástrojem k jeho řízení, neboť je nezbytný k určení faktorů podmiňujících vývoj rybolovných zdrojů, k zahájení jejich kvantitativního posuzování a vypracování modelů, které by umožnily předvídat jejich vývoj, ale také ke zdokonalování lovných zařízení, plavidel a zlepšování pracovních podmínek a bezpečnosti rybářů, přičemž se vychází právě z poznatků a zkušeností posledně jmenovaných;

20.

navrhuje provedení vědeckých výzkumů, díky nimž by bylo možné určit nové rozmístění druhů mořských živočichů, jež jsou předmětem rybolovu, k němuž dochází vlivem nedávných změn fyzikálně-chemických vlastností vody následkem klimatických změn; domnívá se, že tyto výzkumy musejí představovat základ pro novou formulaci některých současně platných plánů k regeneraci skupin populací ryb, jako je například plán regenerace štikozubce a humra norského u Pyrenejského poloostrova;

21.

upozorňuje na nezbytnost výzkumných projektů v oblasti akvakultury s cílem znovu vysazovat nejvíce ohrožené druhy;

22.

domnívá se v této souvislosti, že je zapotřebí investovat do odborné přípravy lidských zdrojů, poskytnout na ni přiměřený objem finančních prostředků a podporovat spolupráci mezi jednotlivými veřejnými orgány v členských státech;

23.

upozorňuje na to, že úkolem vědeckého výzkumu bude zohlednit sociální, environmentální a ekonomická hlediska rybolovné činnosti; považuje za zásadní přikročit k posouzení dopadu různých systémů/nástrojů řízení rybolovu na zaměstnanost a příjmy rybářských komunit;

24.

zdůrazňuje, že první a hlavní úkol řízení rybolovu, jako činnosti využívající obnovitelných zdrojů, spočívá v přímé či nepřímé kontrole celkové intenzity rybolovu tak, aby bylo dosaženo cíle stanoveného na výše zmíněném summitu v Johannesburgu v roce 2002;

25.

vyzývá Komisi, aby přehodnotila současný systém celkových přípustných odlovů (TAC) a kvót jako hlavního nástroje při správě mořských zdrojů, a také svou činnost s ohledem na stávající omezení rybolovu;

26.

vyzývá Komisi, aby prozkoumala a navrhla přísnější kontrolní a dohlížecí systémy, pokud jde o vykládání produktů rybolovu, nelegální úlovky a vracení nežádoucích druhů ryb do moře;

27.

považuje výše uvedená opatření za zásadní pro správné zhodnocení stavu rybolovných zdrojů ze strany příslušných vědeckých institucí;

28.

uznává, že v současnosti existující nástroje k řízení rybolovu, které vycházejí z TAC, mají přímý dopad na odlov a nepřímý dopad na intenzitu rybolovu; zdůrazňuje ovšem, že je zapotřebí intenzitu rybolovu kontrolovat, aby tato metoda fungovala účinněji; vyzývá Komisi, aby prozkoumala různé nástroje řízení rybolovných zdrojů a zabezpečila, aby nedošlo ke změně v současné době existujících nástrojů, dokud se neobjeví taková alternativa, která by zajistila lepší využívání těchto zdrojů;

29.

zdůrazňuje, že rozdělení TAC podle loďstev a lovných zařízení je při zachovávání zásady relativní stability ve výlučné pravomoci každého členského státu; domnívá se, že rozdělení kvót v každém členské státě bude muset zohlednit typ lovných zařízení (vlečné sítě a další zařízení) a příslušné odlovy;

30.

vyjadřuje hluboké znepokojení nad možností provedení takových změn ve SRP, jež by podporovaly koncentraci rybolovné činnosti, zvláště pokud jde o právo přístupu ke zdrojům;

31.

poukazuje na to, že snížení a koncentrace kvót u některých provozovatelů této činnosti neznamená nutně snížení intenzity rybolovu, ale pouze koncentraci využívání rybolovných zdrojů;

32.

vítá pozitivní diskriminaci při podpoře obnovení loďstva v některých nejvzdálenějších regionech EU a považuje za důležité, aby byla tato podpora zachována i po skončení platnosti současného finančního rámce 2007–2013 tak, aby bylo možné i poté zaručit udržitelný rybolov, který bude šetrný k životnímu prostředí;

33.

považuje za nezbytné zachovat výjimku, pokud jde o přístup do teritoriálních vod, a to do vzdálenosti nejméně 12 mil, jakožto způsob podpory dlouhodobé udržitelnosti mořských pobřežních ekosystémů, tradičních rybářských činností a další existence rybářských komunit; požaduje, aby tato výjimka nabyla trvalého charakteru;

34.

požaduje, aby území odpovídající výlučným hospodářským oblastem v nejvzdálenějších regionech bylo považováno trvale za „oblast s výlučným přístupem“ s cílem zaručit životaschopnost mořských ekosystémů, rybolovné činnosti a místních rybářských komunit;

35.

považuje za neadekvátní měřit intenzitu rybolovu stejným způsobem, aniž by byla zohledněna rozdílnost loďstev a lovných zařízení; je toho názoru, že kontrola intenzity rybolovu musí vzít v potaz různé druhy ryb, různé typy lovných zařízení a vyhodnocení dopadu odlovů na stavy ryb jednotlivě pro každý druh;

36.

domnívá se, že důraz kladený na intenzitu rybolovu vyjádřenou v kw/den má smysl pouze v případě rybolovu s užitím vlečné sítě, neboť u ostatních lovných zařízení je to bezúčelné;

37.

je toho názoru, že prostorová omezení (uzavřené nebo chráněné oblasti, jako např. chráněné mořské oblasti) by se měla opírat o multidisciplinární vědecký základ – zejména pokud jde o vliv různých činností a jednotlivých faktorů, které mají reálný dopad na ekosystémy, a pokud jde o reálné přínosy jejich zřízení – jehož součástí by byly konkrétní podrobné studie o environmentálním a sociálně-ekonomickém dopadu omezení na rybářské komunity;

38.

konstatuje, že omezení kapacit rybolovu bylo realizováno především prostřednictvím podpory vyřazování plavidel z provozu, ale přitom nebylo v jednotlivých členských státech uplatněno jednotně; zdůrazňuje tudíž, že přizpůsobování loďstev jednotlivých členských států rybolovným zdrojům musí zohledňovat snížení intenzity rybolovu, k níž již došlo;

39.

domnívá se, že politika, která prosazuje nediferencované vyřazování plavidel z provozu a nebere přitom v úvahu specifické rysy těchto loďstev, rybolovné zdroje a objem spotřeby rybolovných produktů v každém členském státě a sociální a ekonomické dopady, je neadekvátní a neopodstatněná;

40.

je tudíž toho názoru, že jedním z nejnaléhavějších úkolů, které je nutno vyřešit v rámci řízení rybolovu, je vědecky vyhodnotit, zda existují předimenzovaná loďstva a nadměrně využívané zdroje, a také které to jsou, s cílem umožnit přijetí vhodných konkrétních opatření;

41.

konstatuje, že přístup k řízení rybolovu založený na předběžné opatrnosti je vymezen v nařízení (ES) č. 2371/2002, jelikož „nedostatek příslušných vědeckých údajů by neměl být důvodem k odložení nebo nepřijetí řídících opatření pro zachování cílových druhů, přidružených nebo závislých druhů a necílových druhů a jejich životního prostředí“;

42.

znovu připomíná význam kontroly při řízení rybolovu, jež spadá do pravomoci členských států;

43.

požaduje, aby byla poskytnuta pomoc při zavádění a modernizaci vlastních prostředků pro dohled, ověřování a kontrolu výlučných ekonomických oblastí ze strany členských států, a to s ohledem na boj proti nelegálnímu, nehlášenému a neregulovanému rybolovu (IUU), posílení námořní bezpečnosti a zachování mořských ekosystémů;

44.

považuje za zásadně důležité uplatnit opatření, která již byla v boji proti nehlášenému a neregulovanému rybolovu přijata, a požaduje, aby členské státy posílily vlastní kontrolní mechanismy;

45.

naléhavě žádá Komisi, aby navrhla opatření, která by umožnila uplatňovat na dovezené produkty rybolovu prodávané na vnitřním trhu stejné požadavky, jaké jsou uplatňovány na produkty rybolovu v různých členských státech;

46.

znovu upozorňuje na to, že je zapotřebí stále zlepšovat lovná zařízení s cílem zdokonalit jejich selektivitu, což bude významný faktor, který přispěje ke snížení vedlejších úlovků a jejich dopadu na životní prostředí; vyzývá Komisi k vypracování konkrétních politických nástrojů, které by podnítily rybáře k přijetí všech možných opatření k maximálnímu omezení jejich vedlejších úlovků;

47.

domnívá se, že zavedení vlečných sítí užívaných k průmyslovému rybolovu vyvolalo zvýšenou míru úmrtnosti ryb a z této skutečnosti vyplynula nutnost kontrolovat tato zařízení zvlášť; příkladem toho jsou kontroly dodržování omezení stanovených pro oblast rybolovu (kratší či delší vzdálenost od pobřeží);

48.

vyzývá Komisi k podpoře ekologičtějšího způsobu rybolovu, a to zaváděním selektivnějších způsobů rybolovu, při kterých je možno omezit nežádoucí úlovky a snížit spotřebu pohonných hmot během výlovu;

49.

vyzývá Komisi, aby co nejvíce urychlila proces ekologické certifikace produktů rybolovu s cílem podporovat ekologičtější rybářství, jež více respektuje životní prostředí;

50.

upozorňuje na to, že zapojení odvětví rybolovu do vymezování, uplatňování a hodnocení různých opatření v rámci SRP je základním předpokladem pro přijetí vhodnějších a efektivnějších politik;

51.

zdůrazňuje, že regionální poradní sbory mohou v rozhodovacím procesu SRP sehrát důležitou roli, pokud do něj zapojí rybáře a výzkumné pracovníky, kteří jsou odpovědni za vyhodnocování rybolovných zdrojů; je toho názoru, že jejich činnost by měla být přiměřeným způsobem financována;

52.

zdůrazňuje, že v rámci regionální politiky a politiky dobrého sousedství musí být podporována spolupráce s loďstvy mimo Společenství, která využívají společné zdroje, aby tak byla zajištěna udržitelnost těchto zdrojů;

53.

trvá na nutnosti podpořit rybářské spolky a profesní organizace, které jsou ochotné nést spoluodpovědnost za provádění SRP (společné řízení);

54.

naléhavě žádá větší decentralizaci SRP, která by umožnila výraznější zapojení rybářů, organizací, jež je zastupují, a rybářských komunit do SRP a procesu řízení rybolovu, přičemž je třeba zajistit, aby v rámci celého Společenství byly dodržovány minimální koherentní normy;

55.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a parlamentům jednotlivých členských států.