24.2.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 46/10

—

s ohledem na článek 33 Smlouvy o ES,

—

s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2007 o rostoucích cenách krmiv a potravin (1) a na své usnesení ze dne 22. května 2008 o rostoucích cenách potravin v EU a v rozvojových zemích (2),

—

s ohledem na své usnesení ze dne 29. listopadu 2007 o podpoře afrického zemědělství – návrh rozvoje zemědělství a zajišťování potravin v Africe (3),

—

s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje nástroj rychlé reakce na rostoucí ceny potravin v rozvojových zemích (KOM(2008)0450),

—

s ohledem na sdělení Komise z 20. května 2008 Evropskému Parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů s názvem „Řešení problému rostoucích cen potravin – pokyny k opatřením EU“ (KOM(2008)0321),

—

s ohledem na závěry Světového potravinového summitu, který se konal v Římě 13. - 17. listopadu roku 1996 a na cíl snížit do roku 2015 počet lidí trpících hladem o polovinu,

—

s ohledem na Zemědělský výhled na období 2008–2017 vydaný Organizací OSN pro výživu a zemědělství (FAO) a Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD),

—

s ohledem na doporučení Mezinárodního panelu pro hodnocení zemědělských technologií a vědy pro rozvoj (IAASTD),

—

s ohledem na výsledky kontroly stavu společné zemědělské politiky (SZP),

—

s ohledem na probíhající jednání WTO v rámci rozvojové agendy Dohá,

—

s ohledem na Pařížskou deklaraci z 2. března 2005 o účinné pomoci,

—

s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova a stanoviska Výboru pro rozvoj, Výboru pro zahraniční věci, Výboru pro mezinárodní obchod a Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (A6-0505/2008),

A.

vzhledem k tomu, že poprvé od roku 1970 svět čelí naléhavé potravinové krizi, kterou vymezují jak strukturální, dlouhodobé faktory, tak další určovatelé, přičemž cena kukuřice se od roku 2006 ztrojnásobila, světové ceny pšenice vzrostly o více než 180 % v průběhu dvou let a celkové globální ceny potravin vzrostly o zhruba 83 %,

B.

vzhledem k tomu, že se tento výrazný a nečekaný nárůst cen odehrál v relativně krátké době, a to mezi zářím 2006 a únorem 2008; a vzhledem k tomu, že kromě toho se světové ceny dalších potravin v posledních dvou letech zdvojnásobily a očekává se, že zůstanou vysoké, navzdory současnému poklesu cen některých obilovin, což dokládá termínový trh,

C.

vzhledem k tomu, že v důsledku zvyšování cen krmiv rostou výrobní náklady, což má za následek nebezpečí poklesu živočišné výroby, zatímco poptávka v této oblasti roste a očekává se, že bude růst i nadále, zejména v rozvíjejících se ekonomikách,

D.

vzhledem k tomu, že FAO a OECD předpovídají, že i když ceny komodit mohou oproti vysokým cenám z minulého roku zlevnit, patrně neklesnou na úroveň před rokem 2006; vzhledem k tomu, že dramatická fluktuace cen komodit se může na celosvětových trzích nadále vyskytovat zřetelněji a soustavněji; vzhledem k tomu, že se vysoké ceny potravin vždy nepromítají do vyšších příjmů zemědělců, zejména z důvodu rychlosti, jakou rostou jejich náklady, ale i kvůli zvyšujícímu se rozdílu mezi výrobními náklady a spotřebitelskými cenami,

E.

vzhledem ke kritickému poklesu celosvětových zásob potravin, a to ze zásob na jeden rok, jak tomu bylo po 2. světové válce, na zásoby na 57 dní v roce 2007 a zásoby na pouhých 40 dní v roce 2008,

F.

vzhledem k tomu, že tyto a další faktory mají bezprostřední závažné důsledky pro významný počet lidí; vzhledem k tomu, že krize v oblasti cen potravin uvrhla na celém světě do chudoby a hladu miliony lidí; vzhledem k tomu, že tento vývoj způsobil v mnoha světových oblastech nepokoje a neklid a dále destabilizuje země a regiony celého světa; vzhledem k tomu, že i zásoby EU jsou vyčerpány v takové míře, že potravinový program pro mimořádné události již v současnosti nemá další potraviny, které by mohl distribuovat,

G.

vzhledem k tomu, že podle současných odhadů organizací působících v oblasti boje proti hladu na světě je každý pátý člověk v rozvojových zemích podvyživený a trpí chronickým hladem, a že každý den na světě zemře více než 30 000 dětí následkem hladu a chudoby,

H.

vzhledem k tomu, že zemědělství poskytuje v rozvojových zemích zaměstnání a obživu více než 70 % pracovníkům a v mnoha afrických zemích více než 80 % pracovníkům, v důsledku čehož mají politiky rozvoje venkova zásadní význam pro účinný boj proti chudobě a hladu,

I.

vzhledem k tomu, že ženy vyprodukují v rozvojových zemích mezi 60 % a 80 % potravin a jsou odpovědné za polovinu světové produkce potravin; vzhledem k tomu, že ženy hrají nesmírně důležitou roli v péči o rodinu; a vzhledem k tomu, že ženy mají mnohem těžší přístup k půdě a výrobním prostředkům než muži, a musí jim proto být poskytnuta odpovídající pomoc a podpora,

J.

vzhledem k tomu, že v EU i v rozvojových zemích současná krize nejvíce dopadá na nízkopříjmové domácnosti, u nichž je poměr výdajů na potraviny mezi 60 % až 80 % celkových příjmů, ve srovnání s průměrem EU, který činí méně než 20 %,

K.

vzhledem k tomu, že Parlament a Rada opakovaně žádaly důraznou reakci na tento celosvětový problém, zejména zajištění nezbytného financování zemědělských vstupů a pomoc při využívání tržních nástrojů řízení,

L.

vzhledem k tomu, že EU zůstává významným producentem potravin, jenž je odpovědný za 17 % světové produkce pšenice, 25 % světové produkce mléka, 20 % světové produkce vepřového masa a 30 % světové produkce hovězího masa; vzhledem k tomu, že je však zároveň významným dovozcem zemědělských produktů a u mnoha základních zemědělských produktů zdaleka není soběstačná,

M.

vzhledem k tomu, že EU je vůdčí silou při stanovování maximálně přísných norem upravujících produkci potravin, přičemž se soustředí na systém sledovatelnosti ze zemědělského podniku až ke konečnému spotřebiteli a na zaručení bezpečnosti potravin produkovaných v EU,

N.

vzhledem k tomu, že EU je rovněž vůdčí silou v oblasti iniciativ na ochranu životního prostředí, jež mají chránit přírodní zdroje, ale zároveň zatěžují zemědělce v EU dodatečnými náklady,

O.

vzhledem k tomu, že EU je předním světovým dárcem rozvojové a humanitární pomoci, avšak podíl rozvojové pomoci poskytované zemědělství, zejména z EU, se od osmdesátých let 20. století v mezinárodním měřítku stále snižuje,

P.

vzhledem k tomu, že vedle příspěvků jednotlivých členských států, EU ještě tradičně financuje zhruba 10 % světové rozvojové spolupráce; vzhledem k tomu, že to potvrzují stávající příspěvky z nástrojů ES (zhruba 1,8 miliardy EUR: 1 miliarda EUR v rámci nového nástroje rychlé reakce na rostoucí ceny potravin v rozvojových zemích a zbytek prostřednictvím stávajících nástrojů rozvojové a humanitární pomoci),

Q.

vzhledem k tomu, že v souvislosti s tlakem na přírodní zdroje se očekává zdvojnásobení poptávky po potravinách do roku 2050 a že bude třeba zvýšit celosvětovou produkci potravin,

R.

vzhledem k tomu, že podle FAO by k zajišťování potravin pro světové obyvatelstvo, jehož počet v roce 2050 dosáhne 9 miliard, stačilo investovat 30 miliard EUR ročně,

S.

vzhledem k tomu, že se ukázalo, že současné mezinárodní a regionální dohody nejsou schopny normalizovat zásobování trhu a obchod; vzhledem k tomu, že nedávný nárůst cen potravin by měl upozornit vlády na celém světě na to, že zemědělskou produkci nelze považovat za samozřejmost,

1.

potvrzuje, že globální zajišťování potravin je pro EU nanejvýš naléhavou otázkou, a požaduje, aby se okamžitě přistoupilo k dalším krokům vedoucím k zajištění dodávek potravin pro občany EU i na globální úrovni; domnívá se, že je důležité uznat hodnotu všech druhů zemědělství a potravinových kultur světa; zdůrazňuje, že potraviny by měly být spotřebitelům dostupné za rozumné ceny a zároveň by měla být zemědělcům zajištěna odpovídající životní úroveň;

2.

zdůrazňuje význam SZP jakožto prostředku zajištění produkce potravin v EU; je přesvědčen, že SZP od svého zavedení v roce 1962 poskytuje občanům EU spolehlivé dodávky potravin a vedle toho ochraňuje a zlepšuje venkovské prostředí a prosazuje normy EU upravující produkci potravin, jež jsou nejpřísnější na světě; zdůrazňuje, že tuto úlohu by mělo zemědělství Společenství hrát i v budoucnu;

3.

konstatuje však, že četné reformy SZP za posledních 25 let způsobily v EU snížení objemu zemědělské produkce, neboť došlo k přesunu důrazu z kvantity na kvalitu produkce určovanou trhem; domnívá se, že tento politický posun způsobil producentům z EU ztrátu potenciálních tržních příležitostí a vedl ke zvýšené závislosti na potravinách dovážených ze zemí mimo EU, které jsou vyráběny na základě velmi odlišných norem, v důsledku čehož jsou zemědělské produkty EU vystaveny nerovným podmínkám hospodářské soutěže;

4.

poukazuje na to, že před posledním nárůstem cen potravin trpělo na světě přes 860 milionů lidí chronickým hladem; konstatuje, že Světová banka předpokládá, že nárůst cen potravin uvrhne do hlubší chudoby dalších 100 milionů lidí;

5.

bere na vědomí názor FAO, že rostoucími cenami potravin jsou nejvíce postiženy země, které jsou čistými dovozci potravin, a že mnoho z těchto zemí patří k nejméně rozvinutým zemím světa; opět zdůrazňuje skutečnost, že chudoba a závislost na dovozu potravin jsou hlavními příčinami nedostatku potravin; uvědomuje si, že v současné době se na mezinárodních trzích obchoduje pouze s malým procentem celosvětově vyprodukovaných potravin, přičemž jde stále častěji o potraviny pocházející z několika málo vyvážejících zemí;

6.

konstatuje, že sklizeň základních obilovin byla v letech 2007 a 2008 dobrá; konstatuje, že naléhavý problém nedostatku potravin v roce 2007 byl způsoben propadem nabídky a zvýšením cen základních komodit; je hluboce znepokojen nízkou úrovní celosvětových zásob potravin, jež v současnosti zajišťují dostatek obilovin pro celý svět pouze na méně než 40 dní;

7.

zdůrazňuje, že úsilí o uspokojení základních potřeb obyvatelstva, zejména pokud jde o potraviny a vodu, je často zdrojem konfliktů; konstatuje, že růst světové populace, která se má do roku 2050 zvýšit o 3 miliardy, tyto tlaky ve všech regionech světa ještě zhorší; žádá proto, aby se při přípravě budoucích podob zemědělských politik bral tento geostrategický faktor v úvahu;

8.

s obavami konstatuje zvýšení zemědělských nákladů na vstupu (růst cen hnojiv, osiva atd.), které se projevilo růstem nákladů, za nějž nebyli všichni zemědělci kompenzováni v rovné míře (zejména v odvětví chovu hospodářských zvířat) a jenž do velké míry podkopal veškeré potenciální zvyšování příjmů v zemědělství plynoucí z vyšších cen komodit a potravin, a tím narušil motivaci ke zvyšování produkce; je znepokojen tím, že by dramatický nárůst cen vstupů mohl způsobit menší využívání a případně i snížení objemu produkce, což by v každém případě zhoršilo potravinovou krizi v EU a ve světě;

9.

konstatuje, že komoditní trhy v této sezóně zaznamenaly prudký pokles cen, jenž vyvolal obavy producentů a pokles důvěry zemědělců;

10.

zdůrazňuje, že je třeba provést komplexní analýzu vysokých cen potravin, jež bude zohledňovat rostoucí ceny energií pro konečné spotřebitele, výraznější klimatické jevy a zvýšení poptávky po energii v důsledku růstu světové populace, a vyzývá Komisi, aby důkladněji prozkoumala možnou provázanost vysokých cen potravin a zvýšení cen energií, zejména paliv; dále zdůrazňuje, že musí být přijata opatření, která sníží závislost zemědělství na fosilních zdrojích energie, a to účinnějším využitím energie a rozvojem energeticky úsporných systémů rostlinné výroby;

11.

požaduje takové politické nástroje zaměřené na zvrácení těchto dramatických a škodlivých cenových fluktuací, které by reflektovaly skutečnost, že je třeba zajistit spravedlivou životní úroveň producentů; je přesvědčen, že systém jednotných plateb pro zemědělské podniky sice dává zemědělcům možnost změnit produkci podle potřeb trhu, ale nemusí postačovat ke zvládnutí dramatických fluktuací tržních cen;

12.

upozorňuje na dlouhodobější strukturální příčiny nedávného zvýšení cen zemědělských komodit, včetně stabilně rostoucí celosvětové poptávky a soustavného snižování investic ve výrobní oblasti zemědělství; konstatuje, že vedle dalších faktorů má tento růst cen energií, zejména ceny ropy, výrazný dopad na světovou zemědělskou produkci (protože zvyšuje náklady na produkci v zemědělských podnicích a na distribuci potravin) i na vznik potravinových krizí v chudších zemích (z důvodu nákladů na přepravu potravin v těchto zemích);

13.

konstatuje, že 2 % produkce obilovin v EU byla v roce 2007 přesunuta na biopaliva, ve srovnání s přesunem 25 % produkce kukuřice na produkci etanolu ve Spojených státech; požaduje globální posouzení tohoto trendu a jeho dopadu na ceny potravin a koordinaci politik na globální úrovni, která zajistí, že dodávky potravin nebudou ohroženy tlakem na výrobu obnovitelné energie; žádá rovněž, aby v mezinárodních a regionálních dohodách byly obsaženy závazky, jež zaručí, že podpora poskytnutá za účelem produkce biopaliv neohrozí zajišťování světa potravinami, a aby byly uvedené dohody v souladu s platnými pravidly, a nenarušovaly tak hospodářskou soutěž mezi obchodními partnery; žádá nicméně, aby se EU pevně zavázala podporovat biopaliva druhé generace;

14.

zdůrazňuje, že je třeba nastolit rovnováhu mezi produkcí biopaliv a bioenergií na jedné straně a nezbytnými světovými zásobami potravin na straně druhé; konstatuje, že zvýšení produkce biopaliv a bioenergií může mít pozitivní vliv na zemědělsko-potravinářské odvětví, které v současnosti čelí následkům vysokých cen surovin potřebných pro zpracovatelský průmysl, např. hnojiv, motorové nafty atd.; domnívá se, že rozvoj zdrojů obnovitelné energie je tedy pro venkovské oblasti alternativou, jež je životaschopná z hospodářského i sociálního hlediska, a zároveň alternativou, jež nabízí udržitelný přístup k ochraně životního prostředí, a to tím spíše, vezmeme-li v úvahu cíle EU pro rok 2020 týkající se obnovitelných zdrojů energie; poukazuje na to, že zároveň je však třeba přijmout opatření, jež zamezí případným negativním dopadům, které by zvýšení produkce energetických plodin mohlo mít na biologickou rozmanitost, ceny potravin a způsoby využití půdy;

15.

konstatuje, že zrušením systému vynětí půdy z produkce EU výrazně přispěla ke zvýšení zásob zemědělských komodit;

16.

upozorňuje na rychle se měnící stravovací návyky spotřebitelů, zejména v rozvojových zemích, s posunem směrem ke větší spotřebě masa a bílkovin, jež si žádá více obilovin; konstatuje rovněž vítaný nárůst reálných příjmů v zemích, jako jsou Čína a Indie, které budou i nadále hnací silou růstu poptávky po zemědělském zboží a zpracovaných potravinách;

17.

je přesvědčen, že je třeba sledovat zvyšující se tržní koncentraci v odvětví maloobchodu s potravinami s cílem zabránit vzniku monopolních situací, neboť kroky velkých maloobchodních prodejců nemusí být vždy v zájmu producentů, zpracovatelů a spotřebitelů;

18.

požaduje přijetí alternativních řešení, jejichž cílem bude nastolit rovnováhu, z níž budou mít prospěch drobní producenti, kteří nejsou schopni vyjednávat s velkými maloobchodními prodejci; poukazuje na to, že přestože na úrovni EU existuje protimonopolní legislativní rámec, jenž zabraňuje velkým producentům, aby zneužívali svého dominantního postavení na trhu v EU, neexistuje zatím konkrétní právní úprava, která by umožňovala bojovat proti monopolním praktikám uplatňovaným ze strany některých supermarketů a hypermarketů;

19.

je přesvědčen, že by SZP měla zůstat pilířem politiky EU v oblasti zajišťování potravin jak v nejbližší budoucnosti, tak i po roce 2013; domnívá se, že pro dlouhodobé potravinové zajištění jsou nezbytné fungující ekosystémy, úrodná půda, stabilní vodní zdroje a různorodé venkovské hospodářství; domnívá se také, že je zásadní, aby se SZP spolu s dalšími politikami Společenství více podílela na zajišťování světové potravinové rovnováhy;

20.

je však pevně přesvědčen o tom, že SZP by měla být upravena tak, aby naplňovala potřeby zajišťování potravin; vyjadřuje zklamání nad tím, že Komise ve svém legislativním návrhu kontroly stavu SZP z května 2008 nevzala stávající obtížnou situaci náležitě v potaz; vyslovuje se proti dalšímu rušení opatření pro řízení trhu a snižování podpůrných plateb určených zemědělcům;

21.

s ohledem na přezkum rozpočtu na období 2008–2009 požaduje stabilní a neměnnou úroveň výdajů EU a členských států na SZP, jež zemědělcům zaručí spravedlivý příjem; připomíná, že zemědělci potřebují pro plánování své budoucnosti stabilní politické prostředí; zdůrazňuje, že hlavním základem takové politiky je záchranná síť, která bude chránit příjmy zemědělců před hrozbami a krizemi vzniklými v důsledku nepříznivých přírodních jevů nebo v důsledku narušení trhu či neobvykle dlouhodobého a rozsáhlého poklesu cen; poukazuje v tomto ohledu na skutečnost, že zemědělství se svou přidanou hodnotou výrazně podílí na hospodářstvích členských států i EU;

22.

poukazuje na to, že trh nemůže sám zajistit producentům bezpečnost příjmů, kterou potřebují, aby mohli pokračovat v zemědělské činnosti, neboť čelí vysokým nákladům na dodržování norem EU upravujících produkci potravin, bezpečnost potravin, ochranu životního prostředí a dobré životní podmínky zvířat; vítá ale posílení tržní orientace SZP; na druhou stranu vyjadřuje politování nad tím, že nebyly zcela splněny cíle reforem z roku 2003, které měly zajistit vyšší tržní ceny a snížení byrokratické zátěže pro zemědělce;

23.

domnívá se, že četná pravidla podmíněnosti odrazují producenty a že by měla být v mezích možností zjednodušena; v tomto ohledu vítá iniciativy Komise zaměřené na zjednodušení těchto pravidel;

24.

je znepokojen tím, že navrhované právní předpisy EU (např. o přípravcích na ochranu rostlin) mohou mít dramatický dopad v tom ohledu, že omezí nástroje, které mají zemědělci pro maximalizaci svých výnosů, a v důsledku toho mohou vést k dramatickému snížení objemu zemědělské produkce v EU; u všech navrhovaných opatření požaduje podrobné posouzení dopadů, zejména pokud jde o důsledky pro zajišťování potravin;

25.

naléhá na Komisi, aby prozkoumala dopad iniciativ zaměřených na zmírnění dopadů změny klimatu v odvětví zemědělství; domnívá se, že zemědělství musí svým dílem přispět k boji proti změně klimatu, avšak zároveň musí dostat prostředky k tomu, aby jakožto jeden z hospodářských sektorů, které jsou vůči klimatu nejcitlivější, mohlo dopadu klimatických změn čelit, neboť je třeba, aby uvedené iniciativy nesnižovaly objem zemědělské produkce EU a nevedly k tomu, že tato produkce bude nahrazována dovozem produktů;

26.

domnívá se, že je třeba revidovat systémy EU a mezinárodní systémy sledování produkce a trhu tak, aby poskytovaly rychlejší mechanismus varování, jenž určí produkční trendy; je přesvědčen o potřebnosti globálního režimu zásob potravin a globálního systému potravinových zásob, jakož i o tom, že EU by měla hrát vůdčí roli při vytváření takového systému; žádá Komisi, aby jednala s partnery na celém světě a předložila v této souvislosti příslušný návrh;

27.

požaduje, aby bylo k dispozici efektivní pojištění jak proti velkým cenovým a příjmovým fluktuacím, tak proti dopadům meteorologických podmínek na produkci;

28.

žádá Komisi, aby vypracovala účinný evropský systém kontroly trhu EU, který by umožňoval sledovat změny a trendy cen zemědělských produktů a nákladů spojených se vstupy; zdůrazňuje, že tento systém musí zajistit transparentnost a musí zlepšit srovnávání obdobných produktů v různých státech;

29.

domnívá se, že je třeba vytvořit v rámci FAO mezinárodní orgán pro zlepšení mezinárodního sledování cen zemědělských produktů, vstupů a potravin;

30.

konstatuje, že postupné reformy SZP se sice zabývají prvky zemědělské politiky EU, jež narušují trh a mají negativní dopad na zemědělce v rozvojových zemích, že se však obchodní vztahy i nadále vyznačují nerovností a že je nutno vynaložit ještě mnoho úsilí na vytvoření spravedlivějšího systému;

31.

konstatuje však, že reformy politik EU zaměřené na splnění požadavků WTO vedou ke změně orientace podpor SZP směrem od plateb vázaných na produkci, narušují opatření pro řízení trhu a otvírají trhy a zanechávají spotřebitele a producenty více vystavené nestabilitě světového trhu; požaduje, aby politiky v rámci SZP zahrnovaly ustanovení týkající se zajišťování potravin a aby smluvní strany obchodních dohod byly vázány stejnými povinnostmi týkajícími se regulace trhu, s cílem neohrozit globální zajišťování potravin; vyzývá Komisi, aby v rámci jednání s WTO prosazovala podmíněný přístup na trh, jenž zaručí, že levný dovoz nenaruší dodržování přísných environmentálních norem v zemědělském odvětví EU a právo každého členského státu na zajišťování potravin;

32.

konstatuje, že EU je na dobré cestě ke splnění svých závazků, podle nichž má do roku 2013 zrušit všechny vývozní náhrady, a že další reformy nástrojů podpory trhu provádí v souladu s dohodami v rámci WTO prostřednictvím kontroly stavu SZP;

33.

domnívá se, že finanční nástroj rychlé reakce na rostoucí ceny potravin v rozvojových zemích je nezbytným prvním krokem pro řešení naléhavých potřeb osob, které jsou nejvíce zasaženy potravinovou krizí; zdůrazňuje však, že tento nástroj je jednorázovým opatřením vytvořeným pro zacílení finančních prostředků z okruhu 4 souhrnného rozpočtu EU na drobné zemědělství v nejhůře postižených zemích a že jej bude třeba podpořit dalšími investicemi; domnívá se, že by Komise měla prošetřit, jak jsou finanční prostředky vynakládány, a ujistit se, že jsou vždy využívány tam, kde je jich nejvíce zapotřebí, a že Parlament by měl být pravidelně informován; dále požaduje, aby měl Parlament nad realizací pravidelný dohled prostřednictvím „regulativního postupu s kontrolou“;

34.

vyzývá Komisi, aby posílila své současné programy určené zajišťování potravin v Evropě a ve světě; požaduje posílení tematického programu zabezpečení potravin (2007–2010), jehož objem finančních prostředků na celé programové období činí 925 milionů EUR; vítá návrh na zvýšení rozpočtových prostředků vyčleněných pro program rozdělování potravin nejchudším osobám ve Společenství, který Komise předložila dne 17. září 2008; vyzývá Komisi, aby přijala komplexní strategii zaměřenou na otázky zajišťování potravin, jež sladí všechny politiky Společenství;

35.

je znepokojen současnou světovou finanční krizí, která může způsobit snížení objemu finančních prostředků dostupných pro zemědělství; vyzývá Komisi, aby analyzovala dopady finanční krize na odvětví zemědělství a projednala návrhy na zajištění stability tohoto odvětví, rovněž pokud jde o poskytování půjček a záruk úvěrů;

36.

poukazuje na výzkum, který dokládá, že spotřebitelé většinou nejsou informováni o klíčových přínosech SZP pro zajišťování potravin a rozumné ceny potravin (4); požaduje politiky pro lepší informovanost občanů a obnovení závazku ke zjednodušení, čímž by se zvýšilo povědomí o nástrojích a přínosech SZP; navrhuje, aby bylo veřejnosti vysvětlováno, jaké náklady by vznikly v případě, že by SZP neexistovala;

37.

je přesvědčen o tom, že SZP by měla hrát významnou úlohu v politikách EU, jež se zabývají zahraničními věcmi a rozvojem, a to se zvláštním zřetelem k politice externího zajišťování potravin; je přesvědčen o tom, že vedle zajištění produkce potravin v EU může SZP celosvětově přispět k uspokojení zvýšené poptávky po potravinách;

38.

konstatuje, že ozbrojené konflikty mají velmi negativní dopad na produkci potravin a přístup k nim; vyjadřuje znepokojení nad vážnými důsledky konfliktních tendencí, pokud jde o zajišťování potravin, k nimž patří např. masová migrace, ochromení zemědělské produkce, škodlivý dopad na kritickou infrastrukturu;

39.

je přesvědčen o tom, že pokud jde o nedostatkové potravinové zdroje, je velmi důležité vyvarovat se konkurenčního boje; vyzývá proto k účinnější koordinaci mezi EU a nevládními organizacemi, FAO a dalšími mezinárodními agenturami na technické úrovni a mezi EU a OSN na politické úrovni, která by podpořila spravedlivý přístup k potravinovým zdrojům v celosvětovém měřítku a která by vedla ke zvýšení produkce potravin v klíčových rozvojových zemích se soustavným ohledem na biologickou rozmanitost a kritéria udržitelného rozvoje;

40.

naléhá na EU, aby zemím ohroženým konflikty pomohla vytvořit jejich vlastní silné zemědělské politiky založené na snadném přístupu k surovinám, kvalitnímu vzdělání a odpovídajícím finančním zdrojům, jakož i na spolehlivé infrastruktuře; domnívá se, že pomoc EU by měla být orientována na zlepšení potravinové soběstačnosti přijímajících rozvojových zemí, čímž by měla vést i k lepšímu regionálnímu zajišťování potravin a k tomu, že i nejchudší vrstvy společnosti získají snazší přístup k potravinám;

41.

konstatuje, že některé rostoucí ekonomiky by mohly mít v úmyslu pronajmout si v chudších částech Afriky a Asie velké plochy půdy k pěstování plodin a přepravovat je na své trhy, aby tak zlepšily vlastní zajišťování potravin; je přesvědčen, že EU spolu s FAO musí brát tento jev vážně, neboť představuje vážnou hrozbu pro zajišťování potravin a účinnou zemědělskou politiku v hostitelských zemích;

42.

zdůrazňuje, že na stávající problémy spojené s potravinami je třeba reagovat zvyšováním potravinové produkce tak, aby držela krok s rostoucí poptávkou, a současně zlepšováním kvality, snižováním nákladů a prosazováním větší míry udržitelnosti; domnívá se, že k dosažení tohoto cíle je třeba důkladně revidovat veřejné politiky, aby vedly ke zlepšení metod produkce, skladového hospodářství a k lepší regulaci světových trhů;

43.

zdůrazňuje potřebu dalších střednědobých a dlouhodobých opatření zaměřených na rozvoj zemědělství a produkce potravin v rozvojových zemích, zejména v Africe, s ohledem na výše uvedené doporučení IAASTD; zastává názor, že rozvoj zemědělství může být počátkem celkového hospodářského rozvoje dané země;

44.

je přesvědčen, že Evropský rozvojový fond by měl být více zaměřen na zemědělství, zejména na malé zemědělské podniky a na místní zpracování produktů, neboť drtivá většina světové chudiny žije v zemědělských oblastech, jež jsou velmi závislé na zemědělské produkci; dále se domnívá, že je třeba usilovat o vytvoření takových pravidel obchodu se zemědělskými produkty, která zaručí potravinové zajištění všech zemí; je přesvědčen, že rozvojovým zemím by měly být poskytnuty tržní výhody, jež budou podporovat posílení jejich domácí produkce; vyzývá Komisi, aby tyto úvahy zohlednila v jednáních s WTO a v jednáních o dohodách o hospodářském partnerství s rozvojovými zeměmi;

45.

domnívá se, že jednou ze závažných překážek zvýšení zemědělské produkce v rozvojových zemích je nedostatečný přístup drobných zemědělců k půjčkám a mikroúvěrům určeným k investicím do lepších osiv, hnojiv a zavlažovacích mechanismů; dále zdůrazňuje problém záruk půjček, které nejsou ve většině případů dostupné; vyzývá Evropskou investiční banku, aby prozkoumala, jaké prostředky jsou k dispozici na programy pro místní producenty potravin v rozvojových zemích sloužící k poskytnutí záruk půjček, jež podpoří přístup k úvěrům a mikroúvěrům;

46.

znovu zdůrazňuje své přesvědčení o potřebě regionálně integrovaných trhů se zemědělskými produkty; vyzývá Komisi, aby podporovala regionální spolupráci a integraci; připomíná členům skupiny afrických, karibských a tichomořských států (státům AKT) úspěchy zemědělské integrace v Evropě a stabilitu, kterou poskytuje již více než 50 let; vybízí proto regionální hospodářská společenství států AKT, aby posílila svou činnost v oblasti zemědělství, a vyzývá rozvojové země, aby mezi sebou omezily obchodní překážky;

47.

dále zdůrazňuje skutečnost, že zemědělství je třeba transformovat ze samozásobitelského hospodaření na skutečné hospodářství venkova, jež bude zdrojem pracovních míst; domnívá se také, že má-li být naplněn cíl vytvořit masivní zemědělská odvětví, je třeba klást zvláštní důraz na opatření na podporu mladých zemědělců v rozvojových zemích; domnívá se, že EU by měla zvýšit své úsilí v oblasti spolupráce a podpory s cílem modernizovat potravinový řetězec v rozvojových zemích a zvýšit jeho účinnost; dále se domnívá, že EU by měla podporovat iniciativy, jako je společný program pro osiva, který zahájila Africká unie a její státní a regionální partneři;

48.

domnívá se, že v rámci účinné rozvojové politiky rozvojových zemí je nutné, aby tyto země přijaly společnou vnitrostátní či regionální strategii zemědělského rozvoje, která bude obsahovat konkrétní opatření na podporu producentů a produktů; v této souvislosti se domnívá, že rozvojová pomoc, kterou poskytuje EU, pak nebude jedním z mnoha dílčích kroků, ale stane se součástí společně financované vnitrostátní nebo společné regionální strategie zemědělského rozvoje;

49.

požaduje, aby byl pro podporu nejchudších obyvatel světa vytvořen stálý fond zajišťování potravin, a to v rámci okruhu 4 souhrnného rozpočtu EU, jenž bude doplňovat další rozvojová opatření financovaná EU;

50.

vítá celosvětové iniciativy, například pracovní skupinu OSN na vysoké úrovni pro globální krizi v zajišťování potravin, a domnívá se, že EU by měla s touto pracovní skupinou své úsilí koordinovat; zdůrazňuje význam dobrovolných obecných zásad na podporu postupné realizace práva na přiměřenou výživu v kontextu vnitrostátního zajišťování potravin, které přijaly členské státy FAO v listopadu 2004; dále navrhuje, aby byl v zájmu dosažení cíle zajištění dostupnosti potravin vytvořen celosvětový program povinného udržování zásob a rovněž lepší systém základního skladování pro klíčové vstupy produkce (bílkoviny, hnojiva, osiva, pesticidy), spočívající pokud možno na subjektech soukromého sektoru, včetně zemědělských družstev;

51.

má na paměti závazky EU vůči rozvojovým zemím a stávající i budoucí závazky v rámci WTO; požaduje, aby EU podporovala opatření napomáhající cílům, jež stanovily africké vlády v Maputské deklaraci z roku 2002; vyzývá členské státy, aby dodržovaly své závazky ke splnění rozvojových cílů tisíciletí OSN, zejména pak vyčlenění 0,7 % hrubého domácího produktu na rozvojovou pomoc; nicméně zastává názor, že kvalita rozvojové pomoci je důležitější než finanční částky, které jsou na ni vydány;

52.

vyjadřuje politování nad snížením objemu rozvojové pomoci určené na zemědělství a rozvoj venkova, která v roce 1980 činila 17 % a v roce 2006 pouhá 3 %; naléhá na Komisi, aby finanční podporu EU směřovala k dosažení růstu vedeného zemědělstvím a aby sledovala, jak podpora EU k plnění tohoto cíle přispívá, a dále aby učinila vše, co je v jejích silách, aby přiměla vlády k tomu, že budou na odvětví zemědělství vynakládat 10 % vnitrostátních rozpočtů, k čemuž se samy zavázaly (např. stanovením cílů zaměřených na vnitrostátní zemědělské politiky);

53.

znovu potvrzuje, že pro AKT státy je zemědělství odvětvím, které má více možností než jakékoli jiné odvětví vytvářet růst pro chudé venkovské obyvatelstvo, a tím hmatatelně přispívat k dosažení prvního rozvojového cíle tisíciletí, tj. vymýcení extrémní chudoby a hladu, a zdůrazňuje, že je proto důležité okamžitě jednat a podpořit větší investice do rozvoje zemědělství a venkova;

54.

zdůrazňuje, že rozvoj zemědělství musí být založen zejména na právu na potraviny a právu na produkci potravin a že tato práva dají všem lidem právo na zdravotně nezávadné a výživově hodnotné potraviny, které odpovídají zvyklostem jejich kultury a jsou vyrobeny v autonomní zemědělské struktuře pomocí udržitelných metod nepoškozujících životní prostředí;

55.

vyzývá EU, aby uznala právo rozvojových zemí na potravinovou soběstačnost a aby tuto soběstačnost podporovala cílenými opatřeními, především prostřednictvím využívání a vývoje dostupných struktur a zdrojů, jako jsou osiva, hnůj a výrobní prostředky, jakož i podporou regionální integrace;

56.

vyzývá EU, aby vrátila zemědělství do centra svého rozvojového programu a aby se konkrétně zaměřila na programy pro rozvoj zemědělství včetně vytyčení jasných a proveditelných cílů v oblasti snižování chudoby, zejména opatření na podporu drobných zemědělců a produkce potravin pro místní trhy s využitím biologické rozmanitosti, a aby v této souvislosti kladla zvláštní důraz na budování kapacit pro drobné zemědělce a ženy;

57.

vyzývá EU, aby spojila síly s členskými státy, vládami států AKT, mezinárodními organizacemi, regionálními rozvojovými bankami a soukromými nadacemi, nevládními organizacemi a místními orgány, s cílem lépe začlenit do regionálních programů nové projekty a naplánovat zásahy proti prudce rostoucím cenám potravin;

58.

vyzývá k přijetí opatření na zlepšení odborné přípravy mladých lidí, aby mohli absolvovat vyšší vzdělání v oboru zemědělství, včetně odborné přípravy zaměřené na to, jak plnit sanitární a fytosanitární normy EU, a opatření na vytváření pracovních příležitostí pro absolventy tohoto oboru s cílem omezit chudobu a migraci z venkovských oblastí do měst a zabránit „odlivu mozků“, tj. migraci z rozvojových zemí do rozvinutých zemí;

59.

připomíná kodex správného jednání pro předcházení potravinovým krizím a jejich řízení, který přijala Síť pro prevenci potravinové krize roku 2008, a žádá, aby byl uplatňován a dodržován i ve SZP; dále se se vší naléhavostí zasazuje o zapojení občanské společnosti a podporu zájmů žen, drobných zemědělských družstev a skupin producentů s cílem zajistit dodávky potravin a potravinovou soběstačnost;

60.

je velmi znepokojen skutečností, že rozpočty na armádu a obranu jsou často větší než rozpočty na zemědělství a potraviny;

61.

je přesvědčen, že drobní zemědělci jsou pilířem zemědělského rozvoje; zdůrazňuje některé z nejzávažnějších problémů, jimž drobní zemědělci čelí v rozvojových zemích, jako např. přístup na trhy, k půdě, k odborné přípravě, k financím, vstupům a technologiím; znovu potvrzuje význam rozvoje venkovské infrastruktury a investic do drobných zemědělských podniků a tradičních nízkonákladových výrobních postupů přizpůsobených místním podmínkám;

62.

konstatuje, že nedostatečný obchod s potravinami je významným faktorem ovlivňujícím světovou produkci potravin a že podle FAO ačkoliv světová produkce rýže v roce 2007 vzrostla, obchod s rýží se v tomtéž roce snížil;

63.

domnívá se, že další neregulovaná liberalizace obchodu se zemědělskými produkty by vedla k dalšímu růstu cen potravin a k ještě větší cenové volatilitě; zdůrazňuje, že nejhůře postiženy by byly nejzranitelnější rozvojové země, jež dovážejí potraviny; dále zdůrazňuje, že pravidla světového obchodu nesmí za žádných okolností narušovat právo zemí či regionů na podporu svého zemědělství za účelem zajišťování potravin pro vlastní obyvatele;

64.

domnívá se, že v souvislosti se současnou krizí v zásobování potravinami přispěly k nedostatečnému zajišťování potravin v mnoha rozvojových zemích do značné míry i politiky otvírání trhů se zemědělskými produkty v rámci WTO a dvoustranné dohody o volném obchodu; vyzývá Komisi, aby odpovídajícím způsobem přehodnotila svůj přístup k volnému trhu v oblasti obchodu se zemědělskými produkty;

65.

vyzývá velké země vyvážející potraviny (Brazílii, Argentinu, Thajsko atd.), aby jednaly jako spolehliví dodavatelé základních potravin a vyhnuly se omezování vývozu, které by mohlo mít katastrofální následky, zejména pro chudé rozvojové země dovážející potraviny;

66.

je znepokojen současnou světovou finanční krizí, která by mohla vést ke snížení finančních prostředků využitelných pro veřejnou rozvojovou pomoc; vyzývá Komisi, aby analyzovala dopady finanční krize na sektor rozvojové pomoci a aby i nadále předkládala návrhy na podporu zemědělství v nejchudších zemích světa;

67.

konstatuje, že globální potravinová krize představuje velkou hrozbu pro mír a bezpečnost na celém světě; v této souvislosti vítá nedávnou snahu Komise prozkoumat způsoby, jak řešit problém globálního zajišťování potravin; vyzývá členské státy, aby podporovaly podobné iniciativy na vnitrostátní i místní úrovni;

68.

znovu zdůrazňuje svůj závazek investovat do technologií a inovací v odvětví zemědělství a zemědělské produkce;

69.

zdůrazňuje význam výzkumu financovaného z veřejných zdrojů, který neslouží jednostranně pouze průmyslovým zájmům, ale i zájmům lepšího zajišťování potravin; požaduje, aby se investice do výzkumu nezaměřovaly pouze na dílčí nové technologie, ale i na komplexní systémy zemědělské produkce sloužící k dlouhodobému zajišťování potravin; zdůrazňuje v tomto ohledu průkopnickou úlohu, kterou by na tomto poli mohla hrát například technologická platforma EU na podporu výzkumu ekologického zemědělství;

70.

zdůrazňuje význam výzkumu, ale také přenosu znalostí získaných výzkumem na úroveň zemědělských podniků prostřednictvím účinné služby pro zemědělské podniky, a to zejména v rozvojových zemích; požaduje posílení zemědělského výzkumu a vytváření znalostí;

71.

je znepokojen tím, že důraz, který EU klade na podmíněnost, může poškozovat výzkum a poradenství v oblasti zemědělské produkce; zdůrazňuje, že je zapotřebí obojího;

72.

požaduje zrychlený program výzkumu a vývoje v oblasti udržitelného a energeticky úsporného zemědělství přizpůsobeného místním podmínkám; vybízí členské státy, aby výzkum zaměřený na zvýšení produktivity podporovaly s ohledem na to, jaké má uplatnění v zemědělství; pamatuje na obavy spotřebitelů v EU;

73.

je znepokojen změnami počasí způsobenými změnou klimatu, které podle předpokladů zvýší výskyt sucha a záplav a budou mít negativní dopady na výnosy sklizní a předvídatelnost světové zemědělské produkce;

74.

je znepokojen tím, že uplatňování návrhů na další snižování emisí skleníkových plynů v EU může mít negativní dopad na produkci potravin v EU, zejména na chov hospodářských zvířat;

75.

bere na vědomí, že zemědělství produkuje značnou část celkových emisí CO2, a proto se musí zvýšit jeho energetická účinnost;

76.

domnívá se, že rozšíření používání biopaliv a zvýšení výroby bioenergie by mohlo mít příznivé důsledky pro zemědělství a potravinářský průmysl, které jsou vystaveny vyšším vstupním nákladům, jako jsou náklady na hnojiva, pesticidy, naftu, jakož i nákladům na přepravu a zpracování;

77.

bere na vědomí, že zemědělské odvětví se podílí na obživě většiny obyvatelstva v mnoha rozvojových zemích, a proto vybízí tyto země, aby vytvořily mechanismy stabilních a transparentních zemědělských politik, jež zajistí dlouhodobé plánování a udržitelný rozvoj;

78.

žádá Komisi, aby pečlivě sledovala dopad rostoucí produkce bioenergie v EU a ve třetích zemích na změny ve využívání půdy, na ceny potravinových komodit a na dostupnost potravin;

79.

opakuje, že pobídky určené pro udržitelné pěstování energetických plodin by neměly ohrožovat produkci potravin;

80.

vyzývá Komisi a členské státy, aby podporovaly výzkum a vývoj zaměřený na boj proti změně klimatu a přizpůsobení se této změně, jehož součástí bude mimo jiné výzkum biopaliv nové generace, zejména pěstování energetických plodin s vysokým výnosem, vývoj ekologicky příznivých a co možná nejúčinnějších hnojiv, rozvoj nových zemědělských technologií s minimálními nepříznivými dopady na využívání půdy, vývoj nových rostlinných druhů odolných vůči změnám klimatu a s nimi spojenými chorobami a výzkum zemědělského využívání odpadů;

81.

domnívá se, že má-li být v zemědělství udržitelně zvýšena produktivita, je zapotřebí dalšího zemědělského výzkumu, a vyzývá členské státy, aby plně využívaly možností, které v této souvislosti nabízí 7. rámcový program Evropského společenství pro výzkum, technický rozvoj a demonstrace, a přijaly opatření, jež zkvalitní zemědělskou produkci z hlediska udržitelnosti a energetické účinnosti;

82.

pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.