[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 24.6.2009

KOM(2009) 304 v konečném znění

SDĚLENÍ KOMISE RADĚ A EVROPSKÉMU PARLAMENTU

Hodnocení politiky v oblasti životního prostředí za rok 2008 {SEK(2009) 842}

HODNOCENÍ POLITIKY V OBLASTI žIVOTNÍHO PROSTřEDÍ ZA ROK 2008

Úvod

Evropská unie se potýká s rostoucími problémy způsobenými kolísajícími cenami komodit, potravin a energie, vzrůstajícími ekologickými tlaky a bezprecedentní hospodářskou krizí. Tyto problémy zdůrazňují skutečnost, že Evropa pociťuje současně potřebu i příležitost rychleji pokročit směrem k nízkouhlíkové ekonomice založené na účinném využívání zdrojů. Toto hodnocení politiky v oblasti životního prostředí, poslední v průběhu funkčního období současné Komise, upozorňuje na úspěchy dosažené v roce 2008, které tuto změnu připravují. Popisuje hlavní probíhající politické iniciativy a problémy, které si vyžádají větší úsilí.

Nové příležitosti a problémy v roce 2008 a dále

Politika v oblasti životního prostředí na čelním místě politického programu

Politika v oblasti životního prostředí vystoupila ze stínu a představuje nyní jednu z nejvýznamnějších politických otázek. 96 % Evropanů říká, že je pro ně ochrana životního prostředí důležitá[1], a jsou velmi znepokojeni otázkami týkajícími se změny klimatu a znečištění.

Politika v oblasti životního prostředí je stále více zohledňována v politice dopravy, energetiky, zemědělství, soudržnosti, průmyslu a výzkumu a rozvoje. Cílem energetické politiky je mimo jiné nás posunout k nízkouhlíkové ekonomice. Otázky udržitelného rozvoje ovlivňují rozhodnutí o využívání strukturálních fondů. Zemědělská politika stále více podporuje udržitelné hospodaření s půdou a se zdroji. Kontrola stavu společné zemědělské politiky[2] navrhla v listopadu 2008 další posun financování ze strany EU směrem k rozvoji venkova a dále od přímých plateb. Členské státy mají povinnost použít tyto finanční prostředky Společenství mimo jiné k řešení problémů biologické rozmanitosti a ochrany přírody, obnovitelné energie, nakládání s odpady a vodního hospodářství, čisté dopravy a změny klimatu.

Mnoho trendů ve zhoršování životního prostředí se však nedaří zvrátit. Úsilí a investice nezbytné pro vývoj směrem k nízkouhlíkové ekonomice založené na účinném využívání zdrojů budou značné.

Krize je příležitostí k „ozelenění“ ekonomiky

Nedávná hospodářská krize otřásla celým světem a zasáhla všechny části hospodářského systému. V EU spolu vlády členských států, Evropská centrální banka a Komise úzce spolupracují na obnovení důvěry, ochraně úspor, udržení toku dostupných úvěrů a zlepšení správy.

Krize je zásadní příležitostí k „ozelenění“ naší ekonomiky a položení základů pro růst založený na účinném využívání zdrojů a produkující nízké emise uhlíku. Zatímco útlum ovlivňuje naši politiku, silnější politika v oblasti životního prostředí může pomoci zahájit hospodářskou obnovu a trvající konkurenceschopnost EU. Plán evropské hospodářské obnovy[3], který Komise přijala v listopadu 2008, zahrnuje opatření a nástroje pro zlepšení energetické účinnosti, podporu prodeje „zelených produktů“, rozvoj širokopásmové infrastruktury IKT a čistých technologií pro automobily a stavby.

Změna klimatu – jedna z největších hrozeb pro naši planetu

Již nyní pociťujeme důsledky změny klimatu: zvyšování hladiny moří a častější extrémní povětrnostní jevy. Čtvrtá hodnotící zpráva[4] Mezivládního panelu pro změnu klimatu předpověděla, že průměrná teplota zemského povrchu by mohla v tomto století vzrůst o 1,8 až 4,0 °C, a pokud nebudou přijata žádná omezující opatření, dosáhne hranice, kdy bude pravděpodobnost katastrofické změny daleko větší. Sternova zpráva[5] o ekonomických aspektech změny klimatu ukázala, že náklady nečinnosti tváří v tvář změně klimatu podstatně převažují náklady činnosti na její řešení.

Výroční zpráva o pokroku při dosahování cílů Kjótského protokolu[6] v říjnu 2008 ukázala, že EU a většina členských států jsou na dobré cestě ke splnění svých závazků. Podle předpovědí dosáhnou státy EU-15 svého cíle snížit emise o 8 % prostřednictvím stávajících opatření, nákupem emisních kreditů od třetích zemí a činnostmi v oblasti lesnictví, které odčerpávají uhlík. Aktuálně projednávaná opatření by mohla vést k dalšímu snížení.

EU je nicméně odpovědná za přibližně 10,5 % celosvětových emisí[7] a její úsilí nebude ke zmírnění změny klimatu stačit, pokud nebudou přijaty další kroky na celosvětové úrovni. Nyní probíhají mezinárodní jednání o dohodě o celosvětové změně klimatu s cílem provést účinné kroky po roce 2012, kdy skončí platnost závazků z Kjóta. Musí se do ní zapojit všichni velcí producenti emisí: USA, Čína, Indie a další velké rozvojové země, které v současnosti nemají cíle ohledně snížení emisí v rámci Kjótského procesu.

Konference OSN o klimatu v Poznani v prosinci 2008 zhodnotila pokrok dosažený v rámci plánu dohodnutého na konferenci v Bali v roce 2007 a poskytla další politické pokyny pro jednání po skončení kjótského procesu po roce 2012. Zahájila činnost fondu pro přizpůsobení UNFCCC[8] a Poznaňského programu pro převod technologií a dosáhla pokroku u několika technických otázek, jako je snížení emisí z odlesňování a znehodnocování lesů. Nejdůležitějším výsledkem je to, že byl v Poznani vypracován program jednání, který povede ke konečné dohodě na konferenci OSN o klimatu v Kodani v prosinci 2009. Vzhledem k vedoucímu postavení EU si rozhodnutí, která na ní budou dosažena, vyžádají přijetí navazujících právních předpisů a činnost v několika oblastech v roce 2010 i dále.

Soubor opatření EU v oblasti klimatu a energetiky

Rada v březnu 2007 schválila návrhy Komise na integrovanou politiku pro změnu klimatu a energii[9]. EU se zavázala snížit do roku 2020 své emise skleníkových plynů o 30 % oproti úrovni roku 1990, pokud ostatní rozvinuté země přijmou srovnatelné snížení, nebo alespoň o 20 %, pokud se tak nestane.

Komise v lednu 2008 tyto závazky prakticky zkonkretizovala přijetím souboru opatření v oblasti klimatu a energie[10] s návrhy na zlepšení systému EU pro obchodování s emisemi (EU ETS) tím, že zahrne více skleníkových plynů a více odvětví, a stanovením přísnějších emisních limitů v celé EU a cílů pro snížení emisí v odvětvích, které nejsou zapojeny do EU ETS, jako je silniční doprava, stavby, služby a zemědělství.

V průběhu roku 2008 se Evropská rada a Parlament shodly na zahrnutí letectví do EU ETS[11]. Od roku 2012 budou emise ze skleníkových plynů způsobené lety do EU, z EU a v rámci EU zahrnuty v EU ETS.

Soubor opatření obsahoval rovněž návrh směrnice s právně závaznými cíli pro zvýšení podílu obnovitelné energie na 20 % do roku 2020, s desetiprocentním podílem obnovitelné energie v odvětví dopravy, a právní rámec pro bezpečné a spolehlivé nasazení technologií pro zachycování a geologické ukládání uhlíku. Parlament a Rada jej přijaly v prosinci 2008[12].

Další opatření na úrovni EU a celého světa v souvislosti se změnou klimatu

Parlament a Rada v prosinci 2008 schválily budoucí cíle ohledně emisí CO2 z automobilů s průměrným limitem emisí 130 g/km, jenž se má v roce 2012 vztahovat na 65 % nových automobilů a do roku 2015 se má postupně rozšířit na všechny automobily[13]. Stanoví také limit pro průměrné emise nových automobilů ve výši 95 g CO2/km v roce 2020.

Rovněž byla přijata revidovaná směrnice o jakosti paliv[14], která stanoví snížení emisí skleníkových plynů z paliv používaných v dopravě během jejich životního cyklu o 6 % do roku 2020. V roce 2012 bude přezkoumáno další snížení o 4 % do roku 2020. Směrnice rovněž stanoví kritéria udržitelnosti biopaliv, která napomohou uvedenému snížení.

Emise CO2 z lodní dopravy, představující 2–3 % celosvětových emisí, ročně rostou o 3–4 %. Komise plánuje právní předpisy pro jejich snížení.

Komise v listopadu 2008 navrhla svůj druhý strategický přezkum energetické politiky[15], jenž podporuje klimatické a energetické cíle pro rok 2020 a poskytuje nový podnět rozvoji energetické bezpečnosti v EU. Předkládá návrhy na urychlené zlepšení energetické účinnosti v klíčových oblastech, jako jsou stavby a produkty, a zahrnuje rovněž plán na zajištění udržitelných dodávek energie.

Aby zapojila rozvojové země a země, jejichž hospodářství prochází transformací, zahájila EU v březnu 2008 v rámci tematického programu pro životní prostředí a přírodní zdroje činnost Globálního fondu pro energetickou účinnost a obnovitelnou energii. Tento investiční fond s účastí veřejného i soukromého sektoru bude poskytovat rizikový kapitál regionálním fondům investujícím do menších projektů. Komise vyčlenila 80 miliónů EUR a očekávají se další veřejné a komerční finanční prostředky. První investice byly předběžně schváleny v prosinci 2008.

K řešení nevyhnutelných dopadů změny klimatu jsou nutná opatření pro přizpůsobení. Některé regiony, odvětví a části společnosti v Evropě pravděpodobně utrpí větší nepříznivé účinky způsobené extrémními povětrnostními jevy. Komise v roce 2009 předložila bílou knihu[16] stanovující pro období 2009–2012 rámec pro zlepšení odolnosti vůči změně klimatu. Tento rámec bude doplňkem úsilí členských států a podpoří úsilí sousedních a rozvojových zemí. EU zejména pomáhá nejméně rozvinutým zemím a malým ostrovním státům prostřednictvím iniciativy globální aliance pro boj proti změně klimatu v rámci tematického programu pro životní prostředí a přírodní zdroje.

Řízení ekologických a jiných katastrof

Mechanismus civilní ochrany se stal hlavním nástrojem reakce na velké katastrofy. Počet jeho využití vzrostl ze tří v roce 2002 na dvacet v roce 2008, včetně pomoci obětem zemětřesení v Číně a obětem povodní, lesních požárů a zemětřesení v Evropě.

Jelikož frekvence a intenzita katastrof – například extrémních povětrnostních jevů – zasahujících členské státy a třetí země v důsledky změny klimatu vzrostly, Komise v březnu navrhla integrovaný přístup k řízení katastrof od prevence po obnovu[17]. Posoudí, které aspekty mechanismu civilní ochrany je třeba posílit, a prozkoumá, jak podpořit dostupnost zdrojů pro zásahy. V roce 2008 zahájila Komise projekty spolupráce s kandidátskými a potenciálními kandidátskými zeměmi, dalšími sousedními zeměmi a státy AKT[18]. V roce 2009 představila Komise sdělení o prevenci katastrof[19] a bude pracovat na návrzích pro posílení školení v oblasti řízení katastrof.

Ochrana biologické rozmanitosti: morální povinnost i nutnost pro ekonomiku

Ztráta biologické rozmanitosti v Evropě i v celosvětovém měřítku, prohloubená změnou klimatu, představuje vážnou hrozbu pro kvalitu našeho života, naše přirozené životní prostředí a naši ekonomiku. Příroda má svou vnitřní hodnotu, avšak na produktech a službách, které poskytují ekosystémy, závisí také materiální přežití lidstva. Pokud se budeme chovat jako doposud, dojde k těžkým hospodářským ztrátám. První výsledky studie „Ekonomika ekosystémů a biologické rozmanitosti“[20] zveřejněné na deváté konferenci Úmluvy o biologické rozmanitosti v květnu 2008 odhadly, že roční hodnota celosvětové ztráty služeb ekosystémů činí 50 miliard EUR. Vinou rostoucích teplot a acidifikace oceánů bude do roku 2030 ztraceno 60 % korálových útesů. Na celém světě bude do roku 2050 ztraceno přibližně 11 % přírodních oblastí, zejména kvůli přeměně na zemědělské využití, rozšiřování infrastruktury a změně klimatu. Celkové ztráty dobrých životních podmínek by mohly dosáhnout 7 % HDP.

Vlády v roce 2001 souhlasily se zastavením ztráty biologické rozmanitosti EU do roku 2010 a s obnovením stanovišť. Zavázaly se rovněž pomoci do roku 2010 podstatně snížit celosvětovou ztrátu biologické rozmanitosti. Vlády EU od té doby zavádějí politiky a právní předpisy na ochranu biologické rozmanitosti.

Směrnice o ptácích a stanovištích poskytují pevný legislativní základ pro ochranu významných druhů a stanovišť, zejména prostřednictvím sítě Natura 2000. Tato síť chráněných oblastí zahrnující celou EU pokrývá 17 % povrchu EU a rozšiřuje se rovněž na moře. Ve finančním programu LIFE+ je nejméně 50 % finančních prostředků určeno na projekty zachování biologické rozmanitosti. Strategický rámec poskytuje akční plán EU pro biologickou rozmanitost. Navazující reformy společné zemědělské politiky a společné rybářské politiky poskytují stále více příležitostí pro zachování biologické rozmanitosti. Rámcová směrnice o vodě vyžaduje, aby bylo do roku 2015 dosaženo dobrého environmentálního stavu jezer, potoků, řek, ústí řek a pobřežních vod. Právní předpisy EU dále stanoví omezení ohledně toho, kde lze pěstovat biopaliva, s cílem snížit riziko nepříznivých dopadů na biologickou rozmanitost. V roce 2008 byla síť Natura 2000 rozšířena asi o 115 000 km2 včetně lokalit v Bulharsku a Rumunsku. Komise předložila možnosti, jak se vypořádat se škodlivými invazivními druhy, včetně celoevropského systému včasného varování pro oznamování nových a rozšiřujících se druhů[21].

Biologická rozmanitost v EU se však i nadále zhoršuje. Hodnocení akčního plánu pro biologickou rozmanitost v polovině období[22] provedené v roce 2008 zjistilo, že i přes dosažený pokrok je velmi nepravděpodobné, že současným úsilím dosáhneme cíle do roku 2010 zastavit ztrátu biologické rozmanitosti.

Zintenzivnění úsilí EU v boji s celosvětovým odlesňováním

V celosvětovém měřítku je ztráta biologické rozmanitosti ještě více znepokojující. Nejnaléhavějším úkolem je ochrana zbývajících světových lesů. Každý rok zmizí 13 miliónů hektarů tropických lesů – plocha přibližně odpovídající rozloze Řecka. Jsou tak ohroženy životní podmínky přibližně 1,6 miliardy chudých lidí, které z velké části závisí na lesích, s velkými dopady na ztrátu druhů a změnu klimatu. Odlesňování je příčinou přibližně 20 % celosvětových emisí skleníkových plynů, což je více než souhrn všech emisí z EU.

Komise v roce 2008 představila dvě iniciativy na ochranu světových lesů: nařízení[23] ukládající obchodníkům se dřevem a dřevařskými výrobky povinnost usilovat o záruky, že dřevo bylo v zemi původu pokáceno legálně, a sdělení[24] navrhující snížit hrubý úbytek tropických lesů do roku 2020 na polovinu a do roku 2030 celosvětovou ztrátu lesních ploch zastavit. Tato činnost si kromě výdajů na plánovaná opatření v roce 2008 vyžádá další financování ze strany EU; určité finanční prostředky by bylo možné získat z dražby povolenek v EU ETS. Komise dále posuzuje možnost stanovení kritérií udržitelnosti pro biomasu, což by mohlo mít rovněž příznivý vliv na boj proti odlesňování.

V rámci iniciativy EU ohledně prosazování práva, správy a obchodu v oblasti lesnictví (FLEGT), jejímž cílem je zastavit protiprávní těžbu, bylo dosaženo dohody s Ghanou[25]. V EU bude následně povolen prodej dřevařských výrobků z Ghany pouze s licencí potvrzující jejich zákonnost. Pokračují jednání s dalšími africkými a asijskými státy vyvážejícími tropické dřevo.

Snížení míry ztráty celosvětové biologické rozmanitosti

Na zasedání Úmluvy o biologické rozmanitosti[26] se 191 zemí dohodlo přijmout dalekosáhlé kroky k řešení současné bezprecedentní ztráty celosvětové biologické rozmanitosti. Bylo dosaženo shody o rozhodnutích, která připraví cestu pro udržitelnou výrobu biopaliv a dokončení mezinárodního režimu pro přístup ke genetickým zdrojům a sdílení jejich přínosů. Cílem těchto rozhodnutí je rovněž zvýšení ochrany biologické rozmanitosti na volném moři a zajištění toho, že biologická rozmanitost a lesy budou součástí probíhajících jednání o změně klimatu.

Rada v roce 2008 na červnovém zasedání Mezinárodní velrybářské komise schválila výraznou podporu ochrany velryb[27]. V červenci předložila Komise legislativní návrh[28], jehož účelem je zamezit vstupu produktů z tuleňů zabitých a stažených z kůže způsobem, který jim působí zbytečnou bolest, na evropský trh. Obchod bude povolen, pokud budou poskytnuty záruky o tom, že lov splnil náročné normy pro dobré životní podmínky zvířat.

Revoluční právní předpisy ohledně chemikálií jsou nyní účinné

Po létech příprav vstoupilo nařízení REACH – registrace, hodnocení, povolování a omezování chemických látek[29] v červnu v účinnost. Společnosti do prosince předložily Evropské agentuře pro chemické látky více než dva milióny předběžných informačních dokumentů pro více než 100 000 chemických látek – přibližně patnáctkrát více, než se očekávalo. REACH, jenž nahrazuje 40 legislativních textů, vytváří pro celou EU systém správy chemických látek vyrobených v EU nebo do ní dovezených. Podle nového nařízení musí průmysl prokázat, že jsou chemické látky bezpečné. Nový systém povzbuzuje a v některých případech nařizuje nahrazení některých látek méně nebezpečnými alternativami. Nové chemické látky musí být před vyrobením nebo uvedením na trh zaregistrovány. Pokud se v roce 2008 předběžně zaregistrovaly, mohou u stávajících látek společnosti využít postupných lhůt pro registraci.

Byla přijata nebo jsou připravována další opatření pro chemické látky. Jedno z nařízení[30] zavádí nový systém klasifikace, označování a balení nebezpečných látek. Jiné nařízení[31] od roku 2011 zakáže veškerý vývoz rtuti. V prosinci bylo dosaženo konečné shody o rámcové směrnici o udržitelném využívání pesticidů[32]. Členské státy musí vynucovat pravidelné kontroly zařízení pro aplikaci pesticidů a zakázat letecký postřik. V roce 2009 Komise přezkoumá směrnici o biocidech částečně s cílem přizpůsobit ji nařízení REACH.

Nové iniciativy v oblasti znečištění vzduchu

Kvalita vzduchu je pro evropské občany důležitá a EU byla v této oblasti velmi aktivní.

V červnu vstoupila v platnost směrnice o kvalitě vnějšího ovzduší a čistějším vzduchu, klíčové opatření v rámci tematické strategie z roku 2005. Ukazuje odhodlání EU ke zlepšení kvality vzduchu tím, že ukládá členským státům povinnost do roku 2020 v městských oblastech snížit vystavení jemným částicím (PM2,5) v průměru o 20 % ve srovnání s rokem 2010. V roce 2007 byly rovněž formálně přijaty nové emisní normy pro vozidla (Euro 5 a 6), které od roku 2009 stanoví přísnější limity pro částice a od roku 2014 pro NOx. Norma Euro 5 povede k zavedení částicových filtrů pro automobily s naftovým motorem. V červenci 2008 předložila Komise iniciativy pro dopravu šetrnější k životnímu prostředí[33] s cílem dosáhnout udržitelnější dopravy. Zahrnují například strategii pro stanovení cen druhů dopravy, které by lépe odrážely jejich skutečné náklady pro společnost, a návrh, který by je členským státům umožnil lépe internalizovat prostřednictvím mýtného pro nákladní vozidla. Je však třeba učinit více, v neposlední řadě u emisí těžkých nákladních vozidel.

V návaznosti na tematickou strategii o kvalitě ovzduší z roku 2005 přispěla Komise a členské státy ke změně přílohy VI k úmluvě MARPOL[34], která podstatně sníží emise SOx a související emise PM z mezinárodní lodní dopravy.

V roce 2008 pokračoval postup přijímání nových právních předpisů týkajících se průmyslových emisí[35], které navrhla Komise. Zpřísňují emisní limity v průmyslových odvětvích, zavádějí normy pro environmentální inspekce a rozšiřují působnost kontroly na spalovací zařízení střední velikosti. Komise v této souvislosti zahájila posuzování působnosti pro vytvoření pravidel platných v celé EU, která by umožnila obchodování s emisemi NOx a SO2 na vhodné zeměpisné úrovni.

Celý vodní cyklus pod ochranou právních předpisů EU

Rada v roce 2008 schválila směrnici o normách environmentální kvality pro povrchovou vodu[36]. Uvádí koncentrační limity pro více než 30 znečišťujících látek, jako jsou pesticidy, těžké kovy a biocidy, a je konečným významným právním předpisem podporujícím rámcovou směrnici o vodě. Právní rámec pro správu vod je namísto správních oblastí založen na oblastech povodí a jeho cílem je dosáhnout dobré kvality vody všech vodních útvarů v EU do roku 2015.

Další fází je vypracování plánů povodí v roce 2009. Členské státy musí do roku 2010 stanovit ceny vody, které odrážejí skutečné náklady. Ceny vody povzbudí nákladově efektivní investice do efektivního nakládání s vodou, stále potřebnějšího v oblastech, kde jí je nedostatek. Studie prokázala, že nakládání s vodou v EU by se mohlo zlepšit o 40 % pouze díky využití technologií[37].

Legislativní pokrytí celého vodního cyklu završuje rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí[38]. Stejně jako rámcová směrnice o vodě vychází z „přístupu založeného na ekosystémech“. Směrnice ukládá členským státům povinnost vypracovat „strategie pro mořské prostředí“ obsahující opatření nutná k dosažení nebo udržení dobrého environmentálního stavu mořských vod EU do roku 2020. Rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí je environmentálním pilířem integrované námořní politiky EU[39] a až bude řádně provedena, napomůže environmentální potřeby lépe začlenit do odvětví, jako je rybolov, lodní doprava nebo turistický ruch.

Menší vstupy, větší výstupy: udržitelná spotřeba a produkce

Předcházení znečišťování a náprava škod nestačí. Udržitelný hospodářský růst znamená, že musíme změnit naše vzorce spotřeby a produkce. Musíme zlepšit environmentální působení produktů v průběhu jejich životního cyklu, podpořit poptávku po „zelených produktech“ a pomoci spotřebitelům provádět informovaný výběr.

Komise v červenci 2008 předložila akční plán pro udržitelnou spotřebu a výrobu a udržitelnou průmyslovou politiku[40]. Jejím jádrem je vytvoření dynamické legislativní struktury pro neustálé zlepšování environmentálního působení produktů a podporu jejich přijetí ze strany spotřebitelů. Podle návrhu revidované směrnice o ekodesignu[41] lze nastavit minimální požadavky a dobrovolné progresivní referenční hodnoty pro environmentální působení „výrobků spojených se spotřebou energie“. Revidovaná směrnice o energetických štítcích[42] navržená v listopadu stanoví povinné označování výrobků a harmonizované minimální vlastnosti výrobku pro veřejné zakázky a pobídky. V březnu 2009 přijala Rada směrnici o podpoře čistých a energeticky účinných silničních vozidel[43]. Ta požaduje, aby byly při nákupu silničních vozidel pro veřejnou dopravu zohledněny energetické a ekologické aspekty během doby životnosti. Produkty a služby s nejlepšími environmentálními výkony mohou být označeny revidovanou ekoznačkou[44] a iniciativy ekologických veřejných zakázek[45] a hlavní trhy podpoří tržní přijetí „zelených produktů a služeb“, čímž se vytvoří podmínky pro povzbuzení inovací. Posílí se rovněž spolupráce s evropským odvětvím maloobchodu.

Byl revidován dobrovolný systém řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí „EMAS“[46], jenž společnostem pomáhá optimalizovat jejich výrobní procesy. Cílem dobrovolného systému kontroly ekologických technologií plánovaného na rok 2009 je posílit důvěru kupujících ve výkon nových ekologických technologií. Komise navíc navrhne další opatření týkající se pobídek pro „zelené produkty a služby“, vycházející zejména z iniciativ hlavních trhů.

K recyklační společnosti

Cílem politiky EU v oblasti nakládání s odpadem je snížit ekologické a zdravotní dopady odpadu a zlepšit efektivnost zdrojů v Evropě. Používá „hierarchii odpadu“: nejvhodnější je předcházení vzniku odpadů, jež následuje opětovné využití, recyklace a jiné typy obnovy, a poslední možností je likvidace. Dlouhodobé cíle jsou uvedeny v tematické strategii pro odpad z roku 2005, která směřuje k recyklující společnosti účinně využívající zdroje tím, že předchází vzniku odpadu a využívá nevyhnutelný odpad jako zdroj tam, kde je to možné. Je rovněž vodítkem pro nové politické iniciativy, jako je modernizace právních předpisů, snížení administrativní zátěže a podpora recyklace.

Revidovaná rámcová směrnice o vodě[47], přijatá v listopadu, hierarchii odpadu s jejími pěti kroky legislativně ukotvuje. Zaměřuje se na předcházení vzniku odpadu, ukládá členským státům, aby vypracovaly vnitrostátní programy pro předcházení vzniku odpadu, a stanoví cíle pro recyklaci odpadu z domácností a podobných toků odpadů (50 % do roku 2020) a odpadu ze staveb a demolic (70 % do roku 2020).

Komise v listopadu v rámci svého akčního plánu pro integrovanou námořní politiku navrhla strategii EU pro zlepšení postupů demontáže lodí[48]. Mnoho lodí z Evropy kvůli svému cennému kovovému odpadu skončí na jihoasijských plážích, kde nedostatek environmentální ochrany a bezpečnostních opatření vede k nehodám, zdravotním rizikům a znečištění. Strategie zahrnuje opatření provádějící budoucí mezinárodní úmluvu o bezpečné recyklaci lodí a zajišťující lepší vymáhání právních předpisů EU v oblasti přepravy odpadů.

V prosinci Komise navrhla revidované směrnice o odpadních elektrických a elektronických zařízeních[49] a o omezení používání některých nebezpečných látek v těchto zařízeních[50]. Jejich cílem je zvýšit ekologický přínos a nákladovou efektivitu uvedených politik a překonat problémy s vynucováním. Stanoví nové vnitrostátní cíle pro sběr, ambicióznější cíle pro využití a recyklaci a posilují odpovědnost výrobců.

Komise také přijala zelenou knihu o nakládání s biologickým odpadem[51]. Tento dokument, zkoumající budoucí možnosti, žádá zúčastněné strany o jejich názor na tuto otázku a na potřebu budoucího legislativního návrhu.

Lepší regulace a lepší provádění

Pro všechny významné politické návrhy Komise se připravují posouzení dopadů, analyzující, které politické opatření je nejlepší. Tato posouzení se opírají o stále větší objemy výzkumu a širší konzultace se zúčastněnými stranami s cílem vytvářet efektivnější politiku, která nevede ke zbytečným nákladům. Zjednodušování stávajících právních předpisů zlepšuje provádění a v roce 2008 došlo k pokroku při sloučení, racionalizaci a zpřehlednění několika z výše uvedených předpisů. Analýza přiměřenosti administrativní zátěže politik nyní tvoří standardní součást tvorby politiky v oblasti životního prostředí a v roce 2008 bylo důkladněji posouzeno pět stávajících politik. Výsledek ukazuje, že administrativní zátěž politiky v oblasti životního prostředí je ve srovnání s jinými oblastmi politiky nízká[52].

V listopadu Komise představila plány pro zlepšení provádění právních předpisů EU v oblasti životního prostředí[53]. Zásadní význam má úzká spolupráce s členskými státy, zajišťující včasné přijetí vnitrostátních prováděcích pravidel a jejich správné používání. Pro zlepšení své práce v oblasti provádění se Komise zaměří na podstatná nebo systematická porušení, včetně velkých nedostatků ve vnitrostátních prováděcích pravidlech, tolerance nelegálních skládek, vážných mezer u povolení pro jednotlivá odvětví a neoznačení klíčových přírodních lokalit.

Budou vytvořeny stálé sítě pro provádění s účastí Komise a pracovníků členských států. Několika novým členským státům skončí přechodná období pro používání některých klíčových právních předpisů v oblasti životního prostředí, což si vyžádá další pozornost. Cílem tohoto nového přístupu k provádění a vymáhání je zamezit porušení práva využitím širokého souboru nástrojů, jako je cílené využití fondů EU a posílené předvstupní podpory pro přistupující země.

Závěry

Rok 2009 je posledním rokem mandátu této Komise a Parlamentu. EU během uplynulých pěti let podnikla významné kroky ke zlepšení našeho životního prostředí a kvality života evropských občanů. Vedla celosvětový boj proti změně klimatu, pro rok 2020 stanovila nové cíle ohledně skleníkových plynů a obnovitelných zdrojů a schválila právně závazná opatření pro jejich provedení. Byly zavedeny významné politiky včetně REACH, směrnice o kvalitě ovzduší a rozšíření sítě Natura 2000. Komise si je však plně vědoma, že je třeba udělat více, v neposlední řadě zlepšit provádění právních předpisů EU a komunikovat o otázkách životního prostředí.

Rok 2009 je zásadním rokem pro politiku v oblasti změny klimatu a první prioritou je dosáhnout dohody na kodaňské konferenci. Pokud má EU dodržet své závazky na období po roce 2012, bude hrát významnou roli provádění a posilování politik v oblasti změny klimatu. Zastavení ztráty biologické rozmanitosti v EU a podstatné snížení celosvětové ztráty biologické rozmanitosti je pro EU rovněž prioritou. Jedná se o stále důležitější otázku, u níž lze dosáhnout výsledků pouze prostřednictvím další činnosti. EU potřebuje prostřednictvím nových opatření pro přizpůsobení posílit svou schopnost vypořádat se se škodlivými účinky změny klimatu. Pro EU má zásadní význam také vytvoření nízkouhlíkové ekonomiky založené na účinném využívání zdrojů. Hospodářská krize je historickou příležitostí k urychlenému „ozelenění“ našich ekonomik. Cílem vládních investic by měla být environmentální infrastruktura, energetická účinnost a účinnost využívání zdrojů a ekologické inovace.

EU hraje v mezinárodní spolupráci v oblasti životního prostředí stále větší roli. Nadále také v oblasti životního prostředí podporuje kandidátské a potenciální kandidátské země, zejména jejich slaďování s právními předpisy EU. Mezinárodní spolupráce musí být posílena, včetně podpory politického dialogu s partnerskými zeměmi, jelikož mnoho problémů má celosvětový rozměr. Životní prostředí se v mezinárodních vztazích postupně stává klíčovou politickou otázkou. Obchod s environmentálními produkty a službami, přístup k zemědělským produktům a přírodním zdrojům, biopaliva a mezinárodní energetická bezpečnost, migrační tlaky, bezpečnost a rozvojová politika, to vše souvisí s environmentálními otázkami. Současný mezinárodní politický a hospodářský kontext zdůrazňuje potřebu zlepšit mezinárodní správu v oblasti životního prostředí a dosáhnout podstatného pokroku ve zlepšování stavu životního prostředí Země.[pic][pic][pic]

[1] Zvláštní průzkum Eurobarometru 295 (2008).

[2] Nařízení Rady (ES) č. 72-73-74/2009.

[3] KOM(2008) 800.

[4] http://www.ipcc.ch/ipccreports/assessments-reports.htm.

[5] http://www.hm-treasury.gov.uk/sternreview_index.htm.

[6] KOM(2008) 651.

[7] Zdroj: Zpráva EEA č. 5/2008. Tento podíl vychází ze zprávy o skleníkových plynech pro ES, podle níž údaj pro Evropu činí 5,2 Gt ve vztahu k celosvětovému odhadu pro veškeré zdroje a plyny z nejnovější hodnotící zprávy IPCC (49 Gt). Pokud se vezmou v úvahu pouze emise CO2 z energie, je podíl EU asi 14 %.

[8] Rámcová úmluva OSN o změně klimatu.

[9] Dokument Rady 7224/1/07 REV 1.

[10] KOM(2008) 30.

[11] Směrnice 2008/101/ES.

[12] Směrnice 2009/28/ES, směrnice 2009/29/ES, směrnice 2009/31/ES a usnesení EP z prosince 2008 v souvislosti s KOM(2008) 17.

[13] Usnesení EP z prosince 2008 v souvislosti s KOM(2007) 856.

[14] Směrnice 2009/30/ES.

[15] KOM(2008) 781.

[16] KOM(2009) 147.

[17] KOM(2008) 130.

[18] Africké, karibské a tichomořské státy.

[19] KOM(2009) 82.

[20] http://ec.europa.eu/environment/nature/biodiversity/economics.

[21] KOM(2008) 789.

[22] KOM(2008) 864.

[23] KOM(2008) 644.

[24] KOM(2008) 645.

[25] „Dobrovolná dohoda o partnerství FLEGT“.

[26] http://www.cbd.int/cop9.

[27] Dokument Rady č. 9818/08.

[28] KOM(2008) 469.

[29] Nařízení (ES) č. 1907/2006.

[30] Nařízení (ES) č. 1272/2008.

[31] Nařízení (ES) č. 1102/2008.

[32] Usnesení EP z ledna 2009, P6_TA(2009)0010.

[33] KOM(2008) 433.

[34] Mezinárodní úmluva o zabránění znečišťování z lodí.

[35] KOM(2007) 843.

[36] Směrnice 2008/105/ES.

[37] Možnosti šetření s vodou v EU ( EU Water saving potential ), http://ec.europa.eu/environment/water/quantity/pdf/water_saving_1.pdf .

[38] Směrnice 2008/56/ES.

[39] KOM(2007) 575.

[40] KOM(2008) 397.

[41] KOM(2008) 399.

[42] KOM(2008) 778.

[43] Dokument Rady č. 7534/09.

[44] KOM(2008) 401.

[45] KOM(2008) 400.

[46] KOM(2008) 402.

[47] Směrnice 2008/98/ES.

[48] KOM(2008) 767.

[49] KOM(2008) 810/4.

[50] KOM(2008) 809/4.

[51] KOM(2008) 811.

[52] Výsledky v polovině roku 2009 na:http://ec.europa.eu/enterprise/admin-burdens-reduction/priority_environment_en.htm.

[53] KOM(2008) 773/4.