[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 26.3.2009

KOM(2009) 143 v konečném znění

SDĚLENÍ KOMISE RADĚ A EVROPSKÉMU PARLAMENTU

Sdělení o nešíření jaderných materiálů

SDĚLENÍ KOMISE RADĚ A EVROPSKÉMU PARLAMENTU

Sdělení o nešíření jaderných materiálů

1. ÚVOD

Politický kontext minulých let přiměl mezinárodní společenství zaměřit pozornost na snížení rizik šíření v rámci OSN, skupiny G8 a na dalších mezinárodních fórech. S obnoveným celosvětovým zájmem o jadernou energii a rostoucím počtem zemí zkoumajících možnosti zahájení civilního programu jaderné energie se projevuje stále zřejmější potřeba posílit mezinárodní záruky nešíření jaderných materiálů.

Smlouva o nešíření jaderných zbraní (NPT)[1] stanoví obecný rámec pro reakci na problémy nešíření jaderných materiálů a klíčovou roli v této oblasti svěřuje Mezinárodní agentuře pro atomovou energii (MAAE). Orgánem s konečnou odpovědností pro řešení případů závažných porušení závazků k nešíření jaderných materiálů je Rada bezpečnosti OSN.

Evropská unie, Společenství a jejich členské státy v této oblasti jednají různými způsoby v rámci svých příslušných pravomocí, zahrnujícími činnost v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP), stejně jako činnost vycházející ze zakládajících smluv Společenství. EU tak může významně přispět k řešení problémů nešíření jaderných materiálů rovněž na globální úrovni na základě svých rozsáhlých zkušeností v oblasti jaderné energie a řady nástrojů, jež má k dispozici.

Ve svém nedávném sdělení „Řešení mezinárodních úkolů jaderné bezpečnosti a jaderného zabezpečení“[2] Komise oznámila, že se na Radu a Parlament obrátí s konkrétním sdělením o různých nástrojích EU dostupných v oblasti nešíření jaderných materiálů, zejména na základě Smlouvy o Euratomu.

Účelem tohoto sdělení je proto nastínit globální kontext zdůrazňující potřebu posílených mezinárodních záruk nešíření jaderných materiálů (oddíl 2) a představit hlavní dostupné nástroje EU v této oblasti, zejména nástroje na základě Smlouvy o Euratomu (oddíl 3), a možné způsoby použití těchto nástrojů k rozvoji silnějších mezinárodních záruk nešíření jaderných materiálů v úzké spolupráci s MAAE (oddíl 4).

2. OBECNÉ SOUVISLOSTI: POTřEBA POSÍLENÝCH MEZINÁRODNÍCH ZÁRUK NEšÍřENÍ JADERNÝCH MATERIÁLů

ROSTOUCÍ CELOSVěTOVÁ POPTÁVKA PO ENERGII SPOLU S OBAVAMI O BEZPEčNOST DODÁVEK A UZNÁNÍ VšEOBECNÉ POTřEBY SNÍžIT EMISE CO 2 pro zmírnění následků změny klimatu vyvolává po celém světě obnovený zájem o jadernou energii.

Na úvod je třeba uvést, že mezinárodní Smlouva o nešíření jaderných zbraní uznává právo všech jejích smluvních stran vyvíjet a používat jadernou energii pro mírové účely.

Riziko šíření jaderných materiálů z využívání jaderné energie může v zásadě pocházet ze dvou konkrétních jaderných činností: obohacování uranu a opětovného zpracování vyhořelého jaderného paliva. Tyto činnosti si vyžadují velmi složité a nákladné technologie, které mohou být ekonomicky odůvodněné, pouze existuje-li tržní poptávka od velkého počtu jaderných elektráren.

V současném kontextu rostoucího zájmu o jadernou energii musí mezinárodní společenství udělat vše pro minimalizaci rizik incidentů v oblasti jaderného zabezpečení a/nebo zneužití jaderných materiálů nebo jaderné technologie k jiným než mírovým účelům. Mezinárodní společenství by proto mělo zajistit, že budou nadále plněny podmínky ohledně nešíření jaderných materiálů, včetně norem NPT a MAAE.

Klíčovým mezinárodním subjektem na globální úrovni je MAAE, jejíž ochranná činnost je odvozena od NPT, režim posílených záruk je založen na dohodách o komplexních zárukách a dodatkových protokolech, a která je oprávněna vlastnit štěpné jaderné materiály. Mezi nedávné celosvětové akce v této oblasti patří iniciativa schválená summitem skupiny G8, zdůrazňující význam nešíření jaderných materiálů, záruk, bezpečnosti a zabezpečení („3S“) v rozvoji jaderné energie[3]; iniciativa Spojených států Globální partnerství pro jadernou energii (GNEP), Mezinárodní projekt inovativních jaderných reaktorů a palivových cyklů (INPRO) a globální iniciativa pro boj proti jadernému terorismu.

V roce 2005 byla přijata úmluva OSN o potlačování činů jaderného terorismu[4] doplňující NPT. Významnou roli hraje rovněž Skupina jaderných dodavatelů, zejména prováděním pokynů pro vývoz jaderných materiálů (viz také oddíl 3.2).

EU má pro potřeby prosazování cílů nešíření jaderných materiálů několik nástrojů (oddíl 3 níže). EU navíc ve světě zastává vedoucí úlohu, pokud jde o technologie obohacování uranu a opětovného zpracování vyhořelého paliva. V této souvislosti je důležité zdůraznit, že evropské trhy s obohaceným uranem a opětovným zpracováním vyhořelého paliva jsou konkurenční, spolehlivé a transparentní.

Komise ve svém sdělení „Energetická politika pro Evropu“[5] identifikovala podporu nešíření jaderných materiálů jako jednu ze svých klíčových priorit, o jejichž splnění má usilovat účinná vnější energetická politika EU. Význam nešíření jaderných materiálů pro užívání a budoucí rozvoj jaderné energie byl opětovně potvrzen ve sdělení aktualizujícím Jaderný ukázkový program[6] v kontextu druhého strategického přezkumu energetiky[7]. Komise v tomto ohledu zdůraznila potřebu posílit spolupráci mezi Euratomem a MAAE za účelem dosažení požadovaného mezinárodního účinku. V této souvislosti podepsaly Komise a MAAE dne 7. května 2008 společné prohlášení[8] o posílení vzájemné spolupráce ohledně jaderné energie.

Evropský parlament v nedávné době znovu potvrdil obzvláštní důležitost Smlouvy o Euratomu v souvislosti se závazkem členských států užívajících jadernou energii dodržovat mezinárodní normy pro zabezpečení a nešíření jaderných materiálů[9].

3. HLAVNÍ NÁSTROJE EU V OBLASTI NEšÍřENÍ JADERNÝCH MATERIÁLů

EU MÁ K PROSAZOVÁNÍ SVÝCH CÍLů V OBLASTI NEšÍřENÍ JADERNÝCH MATERIÁLů NěKOLIK NÁSTROJů, ZEJMÉNA V RÁMCI SZBP, SMLOUVY O ES A SMLOUVY O EURATOMU.

V kontextu SZBP je nešíření jaderných materiálů klíčovým politickým cílem, zejména od roku 2003, kdy EU přijala Evropskou bezpečnostní strategii[10] následovanou strategií EU proti šíření zbraní hromadného ničení[11]. Zpráva o provádění Evropské bezpečnostní strategie schválená v prosinci 2008[12], spolu s novými pokyny pro činnost v oblasti boje proti šíření zbraní hromadného ničení, kterou na zasedání ve dnech 8.–9. prosince 2008[13] schválila Rada ve složení pro obecné záležitosti a vnější vztahy, potvrdily, že hrozba zbraní hromadného ničení se dále zvýšila a zůstává na politickém programu EU vysokou prioritou. Je zřejmé, že Komise bude hrát významnou roli při provádění nových pokynů pro činnost prostřednictvím různých nástrojů a politik Společenství. EU rovněž plně podpořila rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1540[14] a probíhají rovněž společné akce Rady na podporu činnosti Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE).

Nástroje Společenství založené na Smlouvě o ES i na Smlouvě o Euratomu, zejména nástroj pro spolupráci v oblasti jaderné bezpečnosti (INSC)[15], nástroj předvstupní pomoci (NPP)[16] a nástroj stability[17] dále umožňují spolupráci v oblasti nešíření jaderných materiálů se třetími zeměmi. Pro podporu účinného provádění strategie v oblasti zbraní hromadného ničení je nezbytná soudržnost a synergie mezi veškerými nástroji EU, a obzvláště ve vztahu k nástroji stability.

Komise prostřednictvím nástroje stability podporuje třetí země při rozvoji odborné přípravy a pomoci v chemické, biologické, radiologické a jaderné (CBRN) oblasti. Středem zájmu byly doposud země bývalého Sovětského svazu. Pomoc EU v těchto zemích bude v letech 2009–2011 konsolidována a rozšíří se na nové zájmové regiony, mezi něž patří jihovýchodní Asie, Blízký východ a části Afriky, zejména v jaderné a biologické oblasti. Bude prováděna rezoluce RB OSN č. 1540 prostřednictvím podpory MAAE (iniciativa banky jaderného paliva), zapojení bývalých vědeckých pracovníků z oblasti zbraní hromadného ničení, boje proti pašování jaderného materiálu včetně klamných finančních postupů a přispívání k účinnějšímu systému kontroly vývozu a sledování hranic. V tomto kontextu budou mít klíčovou úlohu regionální špičková vědecká střediska CBRN opírající se o odborné znalosti Společného výzkumného střediska. S finančními prostředky ve výši okolo 300 milionů EUR na období 2007–2013 je nástroj stability hlavním nástrojem v oblasti nešíření jaderných materiálů usilujícím spolu s dalšími nástroji EU o rozvoj kultury bezpečnosti a zabezpečení v oblasti CBRN po celém světě.

Hlavním cílem Smlouvy o Euratomu od jejích počátků byl mírový rozvoj jaderné energie. Mnohá z ustanovení Smlouvy proto zahrnují činnosti a instituce přispívající k nešíření jaderných materiálů, rovněž na mezinárodní úrovni, kde může Společenství sjednávat a uzavírat dohody s třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi (kapitola 10 Smlouvy o Euratomu). Hlavní činnosti Euratomu související s cílem nešíření jaderných materiálů jsou následující:

3.1. Činnost v oblasti záruk

Záruky Euratomu byly zřízeny kapitolou 7 Smlouvy o Euratomu již desetiletí před tím, než byla NPT otevřena k podpisu. Komise je odpovědná za ověření, zda štěpné jaderné materiály (plutonium, uran a thorium) nejsou využívány k jiným účelům, než které uvedli uživatelé ve Společenství – buď uživatelé v jaderném průmyslu, jako jsou provozovatelé jaderných reaktorů a provozovatelé závodů na obohacování nebo opětovné zpracování, nebo uživatelé mimo jaderný průmysl, jako jsou výzkumná střediska a zdravotnické ústavy. Jaderné záruky (inspekce a související evidence jaderných materiálů) tvoří první linii obrany proti zneužití jaderných materiálů z vykázané činnosti k jiným než mírovým účelům.

Se vstupem NPT v platnost byla MAAE pověřena zajištěním toho, že budou na celosvětové úrovni plněny závazky k nešíření jaderných materiálů.

Systém záruk Euratomu funguje jako kolektivní systém evidence a kontroly jaderných materiálů pro všechny členské státy EU[18], pro interní účely a podle dohod o zárukách s MAAE. Tyto základní dohody o zárukách byly uzavřeny mezi členskými státy Evropské unie, Euratomem a MAAE.

Inspektoři MAAE proto rovněž provádějí inspekce jaderných zařízení v EU. Inspektoráty MAAE i Euratomu při uplatňování záruk v EU těsně spolupracují. Inspekční činnost je plně koordinována a je prováděna se společným vybavením. Každý inspektorát si nicméně na základě inspekční činnosti vytváří vlastní nezávislé závěry.

Těsná spolupráce s MAAE se vztahuje i na provádění dodatkových protokolů k dohodám o zárukách s MAAE, jež doplňují systém záruk MAAE a umožňují jí kromě zneužívání vykázaných materiálů zjišťovat také nedeklarované jaderné činnosti.

Ve všech členských státech EU je ke každé dohodě o zárukách v platnosti dodatkový protokol. Komise pozorně sleduje přechod několika málo zbývajících nových členských států, pokud jde o jejich přistoupení k příslušné trojstranné dohodě o zárukách včetně dodatkového protokolu mezi Euratomem, MAAE a státy EU, které nevlastní jaderné zbraně, a následné pozastavení platnosti jejich dvoustranných dohod o zárukách s MAAE.

Komise rovněž podporuje přenos metodik pro záruky prováděním různých nástrojů Společenství. Programy Komise TACIS a nyní INSC od poloviny devadesátých let podporují zejména přenos metodiky v evidenci jaderných materiálů v zemích SNS a Komise se připravuje na provádění stejné činnosti v dalších třetích zemích.

3.2. Ochrana zdraví a bezpečnost, fyzická ochrana, nedovolené obchodování a kontrola vývozu

Na základě ustanovení o ochraně zdraví (kapitola 3 Smlouvy o Euratomu) existují dobře zavedené právní předpisy ohledně přepravy radioaktivních látek mezi členskými státy[19], o kontrole vysokoaktivních uzavřených zdrojů záření a opuštěných zdrojů[20], jež doplňuje směrnice o přepravě[21]. Všechny stanoví postupy pro udělování licencí, povolování a oznamování, jejichž cílem je zaručit, že vlastnictví, užívání nebo přeprava jaderných materiálů nebude probíhat bez řádné regulativní kontroly.

Euratom navíc přistoupil k mezinárodní Úmluvě o fyzické ochraně jaderných materiálů[22] a vyjednal změny úmluvy týkající se záležitostí spadajících do působnosti Společenství. Fyzická ochrana se vztahuje na oblasti přepravy nebezpečných věcí a námořní bezpečnosti, které jsou relevantní pro přepravu jaderných nebo radioaktivních materiálů.

V posledních letech Evropská komise prostřednictvím nástroje stability podporuje projekty zaměřené na boj proti nedovolenému obchodování. Pracovní skupina pro správu hranic v tomto kontextu umožňuje koordinaci mezi USA a MAAE.

Nařízení Rady č. 1334/2000[23], jež je přímo použitelné v členských státech, je nástrojem Společenství, který umožňuje členským státům realizovat jejich závazky ke Skupině jaderných dodavatelů. Komise se jako pozorovatel rovněž účastní Skupiny jaderných dodavatelů a předsedá výboru zřízenému uvedeným nařízením, jenž řeší veškeré otázky provádění. Komise pravidelně vznáší návrhy na aktualizaci a/nebo lepší koordinaci uvedeného nařízení s našimi mezinárodními závazky. V roce 2006 navrhla Komise reformu režimu Společenství pro kontrolu vývozu zboží dvojího užití s cílem zvýšit jeho účinnost, kriminalizovat nejzávažnější porušení a zkoordinovat jej s ustanoveními rezoluce RB OSN č. 1540 ohledně tranzitu a zprostředkování.

V širším kontextu oblasti CBRN Komise připravuje politiku zabezpečení v oblasti CBRN, která plně zohledňuje závěry Rady z prosince 2007 o chemickém, biologickém, radiologickém a jaderném ohrožení. Očekává se, že tato politika bude předložena v polovině roku 2009. V období od února 2008 do ledna 2009 usilovala pracovní skupina EU pro CBRN o určení konkrétních činností, jež je potřeba provést pro posílení zabezpečení v oblasti CBRN v Evropě. Tato pracovní skupina byla složena z odborníků z orgánů členských států, ze soukromého sektoru, z Europolu, Eurojustu a evropských institucí.

3.3. Zásobovací agentura Euratomu

Zásobovací agentura Euratomu[24] v současnosti přispívá k nešíření jaderných materiálů zejména:

- povolováním uzavírání smluv na dodávky v případě jaderných materiálů fyzicky dovážených do Společenství nebo vyvážených ze Společenství;

- kontrolou toho, že jsou smlouvy na dodávky uzavírány pouze pro mírové koncové použití a že veškeré smlouvy na dodávky obsahují bezpečnostní doložku;

- postupy pro povolování vývozu jaderných materiálů vyrobených ve Společenství[25].

Dalším významným bodem je možnost vytvořit obchodní nebo bezpečnostní zásoby jaderných materiálů v souladu s článkem 72 Smlouvy o Euratomu.

Společenství vykonává vlastnické právo ve vztahu k „veškerým zvláštním štěpným materiálům vyprodukovaným nebo dovezeným některým členským státem, osobou nebo podnikem a podléhajícím dozoru nad bezpečností“ (kapitola 8 Smlouvy). K vlastnictví patří rovněž odpovědnost za bezpečnost v širokém smyslu, jež zahrnuje opatření fyzické bezpečnosti.

3.4. Výzkum a Společné výzkumné středisko (SVS)

Konkrétní ustanovení o výzkumu (kapitola 1 Smlouvy o Euratomu) tvoří základ veškerých programů jaderného výzkumu Společenství, včetně zabránění šíření jaderných materiálů, jež je možné řešit vývojem inovativních koncepcí reaktorů. Kromě specifických činností související s bezpečností jsou ostatní oblasti Programu Euratomu pro výzkum a odborné vzdělávání v oblasti jaderné energie otevřeny rovněž pro mezinárodní spolupráci, jež může podpořit cíle nešíření jaderných materiálů obsažené v tomto sdělení.

Společné výzkumné středisko (SVS) zřízené článkem 8 Smlouvy o Euratomu bylo vždy významným subjektem poskytujícím podporu Komisi i MAAE. SVS bylo pověřeno rozvojem metodiky a technologie pro provádění bezpečnostních opatření, odbornou přípravou inspektorů Komise i MAAE a prováděním evropského programu podpory pro MAAE.

Jako subjekt s vedoucí úlohou v boji proti nedovolenému obchodování bylo SVS požádáno o pomoc při přenosu acquis communautaire na nové členské státy prostřednictvím odborné přípravy jejich orgánů a odborníků během procesu rozšíření.

Díky zřízení dvou místních zkušeben v obou evropských zpracovatelských zařízeních ve Francii a ve Spojeném království a poskytnutí významného příspěvku zařízení v Japonsku ve spolupráci s MAAE získalo SVS uznávanou odbornou způsobilost v zajišťování bezpečnosti zařízení jaderného palivového cyklu. SVS bylo dále pověřeno technickým prováděním programu TACIS pro jaderné zabezpečení. Počínaje rokem 1994 poskytuje Komise prostřednictvím programu TACIS rovněž významnou podporu střediskům pro vědu a techniku v Moskvě[26] a v Kyjevě[27], jejichž cílem je omezit šíření citlivých znalostí získaných vědeckými pracovníky v rámci programů vývoje zbraní hromadného ničení. Úspěšná je i podpora mírové výzkumné činnosti, které se již zúčastnilo 70 000 vědeckých pracovníků. Nástroj stability poskytuje pokračující podporu programům přesměrování vědeckých pracovníků v oblasti zbraní v zemích SNS a dalších regionech.

4. MOžNÝ POSTUP

Evropská unie by v rámci své působnosti mohla v oblasti nešíření jaderných materiálů rozvinout níže uvedené klíčové činnosti:

- posílení podpory pro Smlouvu o nešíření jaderných zbraní, její záruky a dodatkový protokol;

- rozšíření spolupráce s klíčovými zeměmi vlastnícími jaderné zbraně prostřednictvím dvoustranných dohod Euratomu v koordinaci s opatřeními přijatými na základě sdělení z května 2008[28];

- příspěvek k rozvoji mezinárodního systému zaručených dodávek jaderného paliva pro země ochotné rozvíjet jadernou energii, které nemají svá vlastní zařízení jaderného palivového cyklu.

4.1. Posílení podpory pro Smlouvu o nešíření jaderných zbraní, její záruky a dodatkový protokol

Klíčovou prioritou pro nešíření jaderných materiálů je zachování a zintenzivnění podpory pro NPT a jaderné záruky.

Evropská unie, Společenství a jejich členské státy, jednající v rámci svých příslušných pravomocí, by měly v úzké spolupráci s MAAE usilovat o posílení a podporu důvěryhodnosti režimu NPT rozvíjením sdíleného přístupu k rizikům šíření jaderných materiálů, zejména vůči zemím, které buď nejsou stranou NPT nebo jsou její stranou, avšak neposkytují dostatečné záruky pro její provádění.

V tomto kontextu by měla konkrétní opatření rovněž zahrnovat zejména následující oblasti za plného a komplementárního využití veškerých dostupných nástrojů:

- posílení mezinárodního rámce pro citlivé činnosti související s jaderným palivovým cyklem;

- příspěvek k provádění „nových pokynů pro činnost Evropské unie v oblasti boje proti šíření zbraní hromadného ničení a jejich nosičů“, které obsahují ustanovení, jejichž cílem je posílit kontrolu vývozu a schopnost boje proti nedovolenému obchodování;

- přezkoumání nejvhodnějších sankcí v případě porušení závazků k nešíření jaderných materiálů ze strany třetích zemí nebo vývozců z EU.

Evropská unie, Společenství a členské státy, jednající v rámci svých příslušných pravomocí, by tento proces mohly usnadnit a posílit svou podporu pro NPT ve všech oblastech své působnosti. Ke klíčovým opatřením může patřit:

- posílená spolupráce s MAAE v oblasti mezinárodních záruk, kde může Komise využít mnoha inspektorů Euratomu s vysokou úrovní odborné přípravy a se zkušenostmi ze společné práce s MAAE, a svých zkušeností z uplatňování záruk na civilní jaderné materiály ve státech vlastnících jaderné zbraně;

- plné dodržování posíleného režimu NPT by mělo být cílem při snahách o těsnější spolupráci mezi Společenstvím a třetími zeměmi, zejména v případě uzavírání dvoustranných dohod Euratomu o spolupráci v oblasti mírového využití jaderné energie (oddíl 4.2); pro pomoc uvedeným zemím by v rámci své příslušné působnosti mohly být mobilizovány nástroje jako je nástroj pro spolupráci v oblasti jaderné bezpečnosti (INSC) a nástroj stability;

- plné dodržování posíleného režimu NPT by mělo být významným hlediskem při zřizování mnohostranných záruk dodávek paliva (oddíl 4.3).

Očekává se, že v důsledku rostoucího počtu zemí, které rozvíjejí nebo chtějí rozvíjet program jaderné energie se bude MAAE v budoucnosti potýkat s velkou výzvou, která zmobilizuje veškeré její zdroje. Je možné hledat způsoby, jak posílit technickou podporu a pomoc Euratomu pro MAAE při plnění jejích úkolů, přičemž bude respektována působnost obou organizací.

4.2. Rozšíření spolupráce s klíčovými zeměmi vlastnícími jaderné zbraně prostřednictvím dvoustranných dohod Euratomu

Až dosud byly dohody Euratomu o spolupráci při mírovém využití jaderné energie uzavírány především s hlavními dodavateli (USA, Kanada, Austrálie, Kazachstán) nebo zákazníky (Japonsko).

Prioritou by se mělo stát uzavření dvoustranné dohody s Euratomem o spolupráci při mírovém využití jaderné energie se všemi klíčovými zeměmi, které mají zájem o významnou obchodní výměnu jaderného materiálu s členskými státy EU a/nebo průmyslem EU. S ohledem na obnovený zájem o jadernou energii by EU mohla přispět uzavíráním dohod Euratomu s třetími zeměmi s cílem zaručit vysokou úroveň jaderného zabezpečení a zajistit, že se všechny země zaváží výhradně k mírovému využití jaderné energie.

Do dohod Euratomu, stejně jako do dodatkového protokolu a veškerých relevantních mezinárodních úmluv, jsou začleněny různé podmínky ohledně záruk (zahrnující aspekty jako je jaderné zabezpečení, nakládání s odpady, fyzická ochrana). Společenství bude proto při sjednávání a podepisování mezinárodních dohod Euratomu usilovat o to, aby jeho partneři přistoupili k veškerým relevantním mezinárodním úmluvám.

Podobně bude Společenství u všech nových dohod Euratomu nebo při změnách stávajících dohod usilovat, aby se druhá smluvní strana zavázala k tomu, že veškeré přenosy materiálů nebo vybavení zahrnutých v takové dohodě budou probíhat podle pokynů Skupiny jaderných dodavatelů. Takto je možné připojit podmínky pro zpětný převod produktů pocházejících ze Společenství do třetích zemí, a snížit tak riziko zneužití materiálů nebo technologií v nežádoucích destinacích.

4.3. Příspěvek k rozvoji mezinárodního systému zaručených dodávek jaderného paliva pro země ochotné rozvíjet jadernou energii, které nemají svá vlastní zařízení jaderného palivového cyklu

Snížení rizika šíření jaderných materiálů si vyžaduje přísnou kontrolu jaderného palivového cyklu. Současně je důležité poskytnout zemím ochotným rozvíjet jadernou energii legitimní přístup k jadernému palivu při splnění podmínek bezpečnosti a zabezpečení. V tomto kontextu byly předloženy různé návrhy, rovněž od členských států, týkající se zaručených dodávek jaderného paliva pro země, jež se vzdají svých vlastních zařízení jaderného palivového cyklu.

Evropská unie by mohla k mezinárodní spolupráci v této oblasti značnou měrou přispět, jelikož Evropa má nejpokročilejší a nejlépe zabezpečené technologie jaderného palivového cyklu, zejména v oblastech obohacování uranu a opětovného zpracování, jež jsou, pokud jde o rizika nešíření jaderných materiálů, nejcitlivější.

V tomto ohledu Rada ve svých závěrech ze dne 8. prosince 2008[29] přijala rozhodnutí v zásadě podpořit zřízení banky jaderného paliva pod kontrolou MAAE, na niž by Evropská unie přispěla částkou až do výše 25 milionů EUR, až Rada guvernérů MAAE definuje podmínky a postupy banky. Rada současně přivítala připravenost Komise přispět na tento projekt prostřednictvím příslušných nástrojů Společenství. Za účelem urychlení rozhodovacího procesu by Komise mohla být pověřena, aby přispěla k definování podmínek a postupů pro zřízení banky paliva. Jednou z hlavních výhod mnohostranného přístupu by byla motivace pro subjekty, které nově vstupují na trh, aby se dobrovolně zdržely provádění složitých a nákladných investic, jež nejsou přiměřené jejich potřebám, což by současně přineslo další záruky pro zabezpečení dodávek paliva.

V rámci svého aktivního příspěvku k rozvoji takové iniciativy by Evropská unie mohla plně využít dostupné nástroje Euratomu[30] a další nástroje Společenství, jako je nástroj stability a nástroj pro spolupráci v oblasti jaderné bezpečnosti, a měla by vzít v úvahu ustanovení mezinárodních dohod a Smlouvy o Euratomu i řádné fungování evropského jaderného trhu.

Vzhledem k tomu, že pro zaručení nešíření jaderných materiálů, obzvláště pro zamezení šíření citlivých technologií, jako je obohacování, je podstatné zabezpečení dodávek pro jaderná paliva, měla by se Zásobovací agentura Euratomu v tomto procesu stát klíčovým subjektem.

[1] Smlouva byla otevřena k podpisu v červenci 1968 a vstoupila v platnost dne 5. března 1970. Ke smlouvě přistoupilo celkem 189 stran včetně pěti států vlastnících jaderné zbraně.

[2] Sdělení Komise „Řešení mezinárodního úkolu jaderné bezpečnosti a jaderného zabezpečení“, KOM(2008) 312 v konečném znění ze dne 22.5.2008.

[3] Zpráva o mezinárodní iniciativě ohledně infrastruktury pro jadernou energii založenou na zásadách „3S“, summit skupiny G8, Hokkaido, Japonsko, 9.7.2008.

[4] Přijatá Valným shromážděním OSN dne 13. dubna 2005.

[5] KOM(2007) 1 v konečném znění, 10.1.2007.

[6] KOM(2008) 776 v konečném znění, 13.11.2008.

[7] KOM(2008) 781 v konečném znění, 13.11.2008.

[8] Tisková zpráva IP/08/719, 7.5.2008.

[9] Zpráva Evropského parlamentu o konvenčních energetických zdrojích a energetické technologii, A6-0348/2007 v konečném znění, 26.9.2007.

[10] „Bezpečná Evropa v lepším světě“, přijatá Evropskou radou dne 12.12.2003.

[11] Dokument Rady 15708/03 ze dne 12.12.2003.

[12] Dokument Rady S407/08, 11.12.2008.

[13] Dokument Rady 17172/08, 17.12.2008.

[14] Rezoluce o prevenci šíření zbraní hromadného ničení přijatá Radou bezpečnosti OSN dne 28. dubna 2004, S/RES/1540 (2004).

[15] Nařízení Rady (Euratom) č. 300/2007 ze dne 19. února 2007, kterým se zřizuje nástroj pro spolupráci v oblasti jaderné bezpečnosti, Úř. věst. L 81, 22.3.2007.

[16] Nařízení Rady (ES) č. 1085/2006 ze dne 17. července 2006, kterým se zřizuje nástroj předvstupní pomoci (NPP), Úř. věst. L 210, 31.7.2006.

[17] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1717/2006 ze dne 15. listopadu 2006 o zřízení nástroje stability, Úř. věst. L 327, 24.11.2006.

[18] Včetně jaderného materiálu v civilním jaderném palivovém cyklu států vlastnících jaderné zbraně.

[19] Nařízení Rady (Euratom) č. 1493/93 ze dne 8. června 1993 o přepravě radioaktivních látek mezi členskými státy. Úř. věst. L 148, 19.6.1993.

[20] Směrnice Rady 2003/122/Euratom ze dne 22. prosince 2003 o kontrole vysokoaktivních uzavřených zdrojů záření a opuštěných zdrojů. Úř. věst. L 346, 31.12.2003.

[21] Směrnice Rady 2006/117/Euratom ze dne 20. listopadu 2006 o dozoru nad přepravou radioaktivního odpadu a vyhořelého paliva a o její kontrole. Úř. věst. L 337, 5.12.2006.

[22] INFCIRC/274/Rev.1.

[23] Nařízení Rady (ES) č. 1334/2000 ze dne 22. června 2000, kterým se zavádí režim Společenství pro kontrolu vývozu zboží a technologií dvojího užití.

[24] Kapitola 6 Smlouvy zřizuje zásobovací agenturu a stanoví její opční právo na materiály a právo na uzavírání dodavatelských smluv agenturou a bezpečnost dodávek.

[25] Komise při udělování povolení bere v úvahu především následující kritéria: neexplozivní využití; použití záruk MAAE; použití opatření fyzické ochrany; použití specifických podmínek pro zpětný převod do jiného třetího státu, jenž nevlastní jaderné zbraně, jakož i pro následné zpětné převody tohoto typu.

[26] Činnost Mezinárodního střediska pro vědu a techniku (ISTC) v Moskvě spočívá v zaměstnání a přesměrování bývalých vědeckých pracovníků z oblasti zbraní z Ruska, Arménie, Běloruska, Gruzie, Kazachstánu, Kyrgyzstánu a Tádžikistánu. Provozují jej společně přijímající státy a EU, USA, Kanada, Japonsko, Korea a Norsko.

[27] Činnost Střediska pro vědu a techniku na Ukrajině (STCU) v Kyjevě spočívá v zaměstnání a přesměrování bývalých vědeckých pracovníků z oblasti zbraní z Ukrajiny, Ázerbájdžánu, Gruzie, Moldávie a Uzbekistánu. Provozují jej společně přijímající státy a EU, USA a Kanada.

[28] Sdělení Komise „Řešení mezinárodního úkolu jaderné bezpečnosti a jaderného zabezpečení“, KOM(2008) 312 v konečném znění ze dne 22.5.2008.

[29] 2914. zasedání Rady ve složení pro obecné záležitosti, 8. prosince 2008.

[30] Ustanovení o společných podnicích (kapitola 5 Smlouvy o Euratomu) by se mohla stát vzorem pro zřízení mnohostranného zařízení jaderného cyklu. Účast třetích zemí nebo mezinárodních organizací na financování nebo řízení společných podniků se výslovně předpokládá, a umožňuje tak účast stran mimo EU.