[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 24.3.2009

KOM(2009) 138 v konečném znění

ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ

o fungování nařízení Komise (ES) č. 358/2003 o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy na určité kategorie dohod, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě v odvětví pojišťovnictví

{SEK(2009) 364}

1. ÚVOD A SOUVISLOSTI PŘEZKUMU

1. Nařízení Komise (ES) č. 358/2003[1], neboli nařízení o blokové výjimce v sektoru pojišťovnictví, používá čl. 81 odst. 3 Smlouvy o ES (dále jen „Smlouva“)[2] na určité kategorie dohod, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě v odvětví pojišťovnictví. Nejpozději šest let od vstupu v platnost[3] nařízení o blokové výjimce je Evropská komise (dále jen „Komise“) povinna předložit Evropskému parlamentu a Radě zprávu o fungování uvedeného nařízení[4].

2. Platnost nařízení o blokové výjimce uplyne dnem 31. března 2010. V průběhu roku 2008 Komise pracovala na přezkumu fungování nařízení o blokové výjimce během uplynulých šesti let na základě dokumentu ke konzultaci a cílených dotazníků zaslaných některým zúčastněným stranám[5]. Tento přezkum (dále jen „přezkum“) byl realizován ve spolupráci s Evropskou sítí pro hospodářskou soutěž (dále jen „ESHS“). Tato zpráva obsahuje zjištění vyplývající z přezkumu a návrhy Komise na změny nařízení o blokové výjimce. Její přílohou je mnohem podrobnější pracovní dokument Komise. Oba dokumenty jsou zveřejněny na internetových stránkách GŘ pro hospodářskou soutěž.

3. Je nutno poznamenat, že se tato zpráva omezuje na předložení předběžných názorů Komise na fungování nařízení (EC) č. 358/2003 a v žádném ohledu nepředjímá konečné rozhodnutí, pokud jde o výsledek přezkumu. Zpráva je jedním z kroků obsáhlého konzultačního procesu a všechny zúčastněné strany byly vyzvány, aby k němu přispěly.

4. Od 1. května 2004 se na odvětví pojišťovnictví, stejně jako na většinu ostatních odvětví, vztahují obecně použitelná ustanovení nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 (dále jen „nařízení 1/2003“) o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy. Nařízení č. 1/2003 stanoví, že dohody[6], které splňují podmínky čl. 81 odst. 3 Smlouvy, nejsou zakázány, ani se za tímto účelem nevyžaduje žádné předchozí rozhodnutí. Podniky a sdružení nyní musejí samy zhodnotit, zda jsou jejich dohody slučitelné s článkem 81. V současné době využívá odvětvového nařízení o blokové výjimce pouze několik odvětví, přičemž pro některá další odvětví (jako např. námořní a letecká doprava) nebylo příslušné nařízení o blokových výjimkách obnoveno.

2. HLAVNÍ ZÁVĚRY PŘEZKUMU A ROZBORU

5. Rozbor Komise týkající se otázky, zda obnovit nařízení o blokové výjimce, se zaměřil na tři klíčové otázky u každé ze čtyř kategorií dohod, které jsou vyňaty podle daného nařízení:

a) zda je odvětví pojišťovnictví díky podnikatelským rizikům nebo z jiných důvodů „zvláštní“ nebo zda se díky nim odlišuje od ostatních odvětví do té míry, že se zvyšuje nutnost spolupráce mezi pojistiteli;

b) pokud ano, zda tato vyšší nutnost spolupráce vyžaduje právní nástroj, jako např. nařízení o blokové výjimce, k její ochraně nebo jejímu usnadnění; a

c) pokud ano, jaký je nejvhodnější právní nástroj (tzn. zda je to nařízení o blokové výjimce v současné podobě nebo by bylo vhodnější jej částečně obnovit, obnovit jej zanesením změn nebo vytvořit pokyny).

2.1 Společné výpočty, tabulky a studie

6. Za jistých podmínek nařízení o blokové výjimce (čl. 1 písm. a)) vyjímá dohody, které se týkají společného vytváření a šíření i) výpočtů průměrných nákladů na krytí uvedených rizik v minulosti a ii) výpočtů v souvislosti s pojištěním zahrnujícím prvek kapitalizace, tabulek úmrtnosti a tabulek uvádějících četnost onemocnění, úrazů a invalidity (dále jen „tabulky“). Podle nařízení o blokové výjimce (čl. 1 písm. b) je rovněž vyňato společné provádění studií pravděpodobného dopadu obecných vnějších okolností zainteresovaných společností na četnost nebo rozsah budoucích pojistných událostí pro dané riziko nebo kategorii rizik nebo na ziskovost různých typů investic a šíření výsledků těchto studií.

7. V době jednání o ceně a krytí rizik nejsou známy náklady na pojistné produkty. Při stanovování ceny všech pojistných produktů je zásadní výpočet rizika. Zdá se, že tato skutečnost je faktorem, který odlišuje toto odvětví od ostatních, včetně odvětví bankovnictví. Proto má přístup k statistických údajů z minulosti zásadní význam pro technické vyčíslení ceny rizik. Proto se na základě důkazů, které má Komise k dispozici, jeví, že spolupráce v této oblasti je jak specifická pro pojišťovnictví, tak nezbytná pro vyčíslení ceny rizik.

8. Dohody, které zvyšují počet pojistitelů, kteří potenciálně dokáží pokrýt dané riziko, obecně zlepšují přístup na trh i hospodářskou soutěž. Pokud je pojistitelům umožněno spolupracovat při výpočtech krytí rizik, může to usnadnit vstup na trh i malým a středním podnikům. Převážná většina respondentů upozorňovala na nutnost spolupráce v této oblasti a uváděla ji do souvislosti s existencí nařízení o blokové výjimce.

9. Mnozí pojistitelé, některé dozorčí orgány a federace zabývající se řízením rizik uvedli, že pokud se nařízení o blokové výjimce zruší, pojistitelé přestanou spolupracovat na společných výpočtech, tabulkách a studiích či přestanou dávat k dispozici výsledky spolupráce menším nebo zahraničním pojistitelům. Někteří velcí pojistitelé (kteří by podle sdružení pojišťovacích společností dokázali zpracovat příslušné informace sami či možná s přispěním jednoho nebo dvou velkých pojistitelů) k tomu ve skutečnosti nemají žádnou motivaci. Nařízení o blokové výjimce vyžaduje, aby pojišťovací společnosti, které se zaváží k těmto formám spolupráce, poskytly přístup ke zpracovaným informacím ostatním pojišťovacím společnostem, a to aniž by byl kdokoli diskriminován. Bylo argumentováno tím, že v případě neobnovení nařízení o blokové výjimce, by mohli pojistitelé spolupracovat tak, aby zabránili například menším nebo zahraničním pojišťovacím společnostem v přístupu ke zpracovaným informacím s cílem zmenšit příslušný trh. Tím by byli znevýhodněni menší či zahraniční pojistitelé, kterým by bylo bráněno v přístupu na trh nebo by od něj byli odrazováni. Několik respondentů, zejména malí a střední pojistitelé, během přezkumu uvedli, že by na trh nemohli vstoupit, pokud by nemohli využívat sdílení údajů, které umožňuje tato výjimka. Rovněž se zdá, že čím je trh novější, tím důležitější je mít přístup k těmto údajům, aby společnostem, které vstupují na trh, bylo umožněno přesně zhodnotit riziko.

10. Někteří respondenti zdůrazňovali, že existují alternativy této horizontální spolupráce, zejména pokud by pojistitelé zvýšili počet zaměstnanců podílejících se na výzkumu a vývoji s cílem analyzovat trh nebo pokud by sběr a zveřejňování údajů probíhal na úrovni vlád či veřejných organizací. Důkazy však svědčí o tom, že první možnost není pravděpodobně tím nejúčinnějším způsobem, jak dosáhnout tohoto cíle, a druhá možnost závisí na veřejných orgánech, pro něž tato záležitost nemusí být prioritou.

11. Komise se domnívá, že proto existují opodstatněné důvody, proč chránit a usnadňovat spolupráci v této oblasti, a že se jeví, že nařízení o blokové výjimce tento úkol účinně plní. Navíc se v této fázi zdá, že by se mělo zabránit riziku (ačkoli se může zdát nízké) omezení této spolupráce, která prospívá hospodářské soutěži. Komise ještě nerozhodla, zda změnit stávající strukturu nebo předlohu stávající výjimky, a pokud bude rozhodnuto o nutnosti obnovení, zda by tato změna měla být celková nebo částečná. To bude záviset na dalších získaných informacích a na podrobném a konkrétním rozboru všech dostupných údajů a informací.

2.2 Vzory všeobecných pojistných podmínek

12. Nařízení o blokové výjimce uděluje výjimku (za jistých podmínek) pro společné vytváření a šíření nezávazného vzoru všeobecných pojistných podmínek (dále jen „VPP“) pro přímé pojištění a nezávazných modelů znázorňujících zisky.

13. V průběhu přezkumu několik pojistitelů a sdružení pojišťovacích společností uvedlo, že se díky spolupráci na vytváření VPP snižují náklady pojistitelů a následně i pojistné, které účtují zákazníkům, si může zachovat nízkou úroveň. Argumentovali tím, že pokud by nebylo obnoveno nařízení o blokové výjimce, zvýšily by se pojistitelům náklady v důsledku toho, že by bylo nutné vynaložit větší snahu k dosažení dohody ohledně znění pojistek, zejména vzhledem k chybějícímu dohodnutému východisku.

14. Komise souhlasí s tím, že VPP mohou mít v mnoha případech kladný dopad na hospodářskou soutěž a spotřebitele. Avšak otázkou, kterou se tento přezkum především zabývá, je, zda je tato kategorie dohod specifická pro odvětví pojišťovnictví. Zdá se, že odpověď na tuto otázku zní, že z technického nebo právního hlediska složité dohody v rychle se měnícím právním prostředí jsou běžné v řadě odvětví. VPP se používají v některých z těchto odvětví, aniž by spadaly pod nařízení o blokové výjimce. Například v odvětví bankovnictví, kam útvary Komise rovněž rozeslaly dotazníky, banky spolu v mnoha členských státech navzájem jednají o VPP u služeb, jako jsou například převody peněz, vydávání karet, používání bankomatů, podmínky vedení účtů, úvěrové smlouvy a platby. Dále zástupci odvětví bankovnictví uváděli, že k určení podmínek pojistek není zapotřebí právního rámce (jako je nařízení o blokové výjimce) a že neexistence takového rámce bankám nezpůsobila žádné znatelné potíže.

15. Někteří respondenti se v průběhu přezkumu Komise vyjádřili v tom smyslu, že právní nejistota, která by vznikla v případě neobnovení nařízení, by vyústila v omezení spolupráce vzhledem k obavám z rizika, že by ji mohla Komise nebo vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž zpochybňovat. Dále je argumentováno tím, že v případě neobnovení by se muselo provádět individuální hodnocení, které by bylo časově náročné a nákladné, a to zejména pro menší pojistitele, kteří by převedli tyto náklady i na pojistníky. Důkladné právní zhodnocení, zda jsou VPP slučitelné s nařízením o blokové výjimce, se však musí provést i v současném režimu. Mimoto byly tyto všeobecné pojistné podmínky stanoveny v některých vnitrostátních nařízeních, čímž se snížila potřeba spolupráce. Navíc existují případy, kdy vnitrostátní regulační orgán (např. orgán pro dohled nad finančními službami FSA ve Spojeném království) vyzval účastníky trhu, aby dosáhli smluvní jistoty, a poukázal na to, že pokud se trh nezačne vyvíjet sám, zasáhne prostřednictvím nových pravidel. Mnoho vnitrostátních sdružení také na nějakou dobu ujalo iniciativy, pokud jde o VPP, což podporuje názor, že není pravděpodobné, že by v případě neexistence nařízení o blokové výjimce již nedocházelo k jednání o VPP, a to zejména vzhledem k názoru Komise, že by VPP v mnoha případech nebyly v rozporu s čl. 81 odst. 1 nebo že by splňovaly kritéria pro udělení výjimky podle čl. 81 odst. 3.

16. Závěrem lze tedy konstatovat, že se spolupráce na VPP nezdá být specifická pro odvětví pojišťovnictví a jako taková nevyžaduje nutně odvětvové nařízení o blokové výjimce. Rovněž se nezdá, že by existovalo významné riziko, že se spolupráce v případě neobnovení nařízení o blokové výjimce na VPP omezí nebo zanikne. V případě neobnovení Komise však může vytvořit pokyny.

2.3 Společné krytí určitých druhů rizik (pooly)

17. Nařízení o blokové výjimce[7] za určitých podmínek vyjímá vytváření a fungování skupin pojišťoven nebo zajišťoven pro společné krytí nových rizik[8] a skupin pojišťoven nebo zajišťoven pro společné krytí rizik, která nejsou nová. Nařízení o blokové výjimce vychází z předpokladu, že každá taková skupina může omezit hospodářskou soutěž a že je proto vhodné určit okolnosti (prahy podílu na trhu[9] a ostatní podmínky[10]), za kterých tyto skupiny mohou využívat výjimky podle čl. 81 odst. 3.

18. Komise souhlasí s respondenty účastnícími se konzultace, že sdílení rizika u určitých druhů rizik (např. rizika vyplývající z jaderného, teroristického a ekologického nebezpečí), u kterých pojišťovací společnosti nejsou individuálně ochotny nebo schopny pojistit celé riziko samy, je nezbytně nutné, aby bylo pokrytí těchto rizik zajištěno. Tímto se odvětví pojišťovnictví odlišuje od ostatních odvětví a přináší větší nutnost spolupráce. Co se týče potřeby zvláštního právního nástroje, jako je nařízení o blokové výjimce, který by se vztahoval na tuto formu spolupráce, Komise v návaznosti na přezkum zjistila následující:

19. Za prvé vzniká potřeba vzájemného souladu, pokud jde o výpočet podílů na trhu, který se nyní provádí se zohledněním pojišťovacích produktů, na které je poskytováno pojištění v rámci skupiny zúčastněnými podniky nebo jejich jménem. To znamená, že obraty dosažené zúčastněnými společnostmi mimo skupiny pojišťoven nebo zajišťoven na příslušném trhu by neměly být brány v úvahu, což není v souladu s ostatními obecnými a odvětvovými pravidly hospodářské soutěže, pokud jde o hodnocení horizontální spolupráce. Použití odlišných pravidel při výpočtu podílů na trhu v odvětví pojišťovnictví a těch, které se používají v jiných odvětvích, by způsobilo přednostní zacházení s odvětvím pojišťovnictví. V této fázi se jeví, že neexistují žádné důvody k takovému přednostnímu zacházení oproti ostatním odvětvím. Pokud by se tato výjimka měla obnovit, mělo by to být zohledněno.

20. Za druhé se na mnoho skupin pojišťoven nebo zajišťoven, které v současné době fungují na trhu, v současné době z vícero důvodů nařízení o blokové výjimce nevztahuje a jeho obnovení či neobnovení by proto nemělo mít vliv na jejich právní posouzení. Určité skupiny ve skutečnosti nařízení o blokové výjimce nepotřebují k tomu, aby byly „bezpečným přístavem“, protože neomezují hospodářskou soutěž. Pooly nelze považovat za skupiny, které omezují hospodářskou soutěž, bez ohledu na jejich podíl na trhu, pokud je tento druh sdružování nezbytný proto, aby členové mohli poskytovat takový druh pojištění, který by nemohla poskytovat žádná pojišťovací společnost sama. Odpovědi obdržené v průběhu přezkumu dokazují, že mnoho skupin nezohledňuje tuto možnost ve svém právním rozboru a mylně tvrdí, že nařízení o blokové výjimce potřebují z důvodů právní jistoty, zatímco ve skutečnosti pravděpodobně nebudou spadat do jeho působnosti. Jiné skupiny, které lze nahradit dvěma či několika pojišťovacími subjekty a které mohou způsobovat omezení hospodářské soutěže, mohou být také mimo oblast působnosti nařízení o blokové výjimce, ale z odlišných důvodů: přesahují prahy podílů na trhu podle nařízení o blokové výjimce a/nebo nesplňují všechny podmínky stanovené v článku 8 nařízení o blokové výjimce. Na některé skupiny, které splňují prahy podílu na trhu a ostatní podmínky stanovené nařízením o blokové výjimce, by jeho neobnovení mohlo mít vliv.

21. Za třetí mnozí pojistitelé nesprávně používají výjimku poskytovanou skupinám jako „bianko“ výjimku, aniž by provedly důkladné právní zhodnocení, zda jsou skupiny slučitelné s nařízením o blokové výjimce. Je například nutné podrobně vymezit relevantní výrobkový trh a relevantní zeměpisný trh, neboť vymezení trhu je předpokladem pro zhodnocení slučitelnosti s prahy podílu na trhu[11]. Odpovědi obdržené v průběhu konzultace naznačují značnou nejistotu, co se týče vymezení relevantních trhů. Ačkoli mnozí respondenti zdůrazňovali, že nařízení o blokové výjimce by mělo vyjasnit pojem „relevantní trh“, ani nařízení o blokové výjimce ani jiný právní nástroj jej nemůže vymezit. Jeho vymezení je záležitost, kterou musí skupiny vyhodnotit individuálně. Jako vodítko při vymezování relevantního trhu, na kterém fungují, lze použít sdělení Komise o definici relevantního trhu[12], společně se souvisejícími rozhodnutími Komise a potvrzujícími dopisy týkajícími se odvětví pojišťovnictví.

22. Proto se Komise domnívá, že tyto skupiny jsou pro odvětví pojišťovnictví specifické, a navíc se jeví, že pokud nařízení o blokové výjimce nebude obnoveno, existuje určité riziko, že zanikne spolupráce v této oblasti. Ačkoli riziko zániku spolupráce možná není vysoké, Komise se domnívá, že je pravděpodobně vhodné pro tyto skupiny zachovat výjimku podle nařízení o blokové výjimce. Pokud však Komise tuto výjimku obnoví, kapitola týkající se skupin bude významným způsobem přeformulována, aby byl zajištěn soulad s ostatními obecnými a odvětvovými právními předpisy a zohledněny poznámky vyplývající z přezkumu. Navíc Komise ve sdělení zdůrazňuje nutnost podrobného individuálního vlastního hodnocení v každém jednotlivém případě.

2.4 Zabezpečovací opatření

23. Nařízení o blokové výjimce zahrnuje i) technické specifikace, pravidla nebo předepsané postupy týkající se zabezpečovacích opatření a postupy hodnocení a schvalování jejich souladu s těmito normami a ii) technické specifikace, pravidla nebo předepsané postupy pro instalaci a údržbu zabezpečovacích opatření a postupů pro hodnocení a schvalování souladu společností, které instalují nebo provádějí údržbu zabezpečovacích opatření s takovými normami. Nařízení o blokové výjimce se na tyto dohody vztahuje, pokud neexistuje harmonizace na úrovni EU a za předpokladu, že splňují ostatní podmínky stanovené v článku 9 nařízení o blokové výjimce.

24. Komise, stejně jako respondenti v průběhu přezkumu, se domnívá, že v odvětví pojišťovnictví existuje všestranný zájem na spolupráci, pokud jde o zabezpečovací opatření, protože pojistitelé se aktivně snaží hledat způsoby, jak pomoci zákazníkům omezovat míru rizika, proti němuž jsou pojištěni. Dohody o technických specifikacích zabezpečovacích opatření a jejich instalaci ale spadají do obecné oblasti tvorby norem, která není jedinečná pro odvětví pojišťovnictví. Proto má Komise pochybnosti, zda je k usnadnění této spolupráce potřebné nařízení o blokové výjimce.

25. Za prvé se Komise zabývala možností, že výrobci zabezpečovacích opatření a společnosti poskytující služby instalace a údržby nevyhovují technickým specifikacím a hodnocením slučitelnosti, která běžně stanoví pojistitelé, a jsou proto vyloučeni z trhu, protože spotřebitelé nemohou takové výrobky pojistit. Některé z odpovědí potvrdily tyto obavy, které již byly zjištěny v rámci šetření v odvětví pojištění podnikatelských subjektů. Aby bylo spotřebitelům pojištění schváleno, musí prokázat užívání schválených zabezpečovacích opatření za účelem dosažení přijatelné úrovně ochrany stanovené sdružením pojišťovacích společností. Potíže nastávají, když zákazníci chtějí přejít k dodavatelům zabezpečovacích opatření, kteří normy nesplňují. Rovněž se zdá, že nařízení o blokové výjimce de facto podporuje přijímání průmyslových norem na nižší než celoevropské úrovni, které mohou být překážkou volného pohybu zboží a služeb. Ve většině členských států pojišťovací společnosti, obvykle organizované v rámci vnitrostátních sdružení, přijímají pouze instalace a služby od regionálních nebo vnitrostátně fungujících „schválených“ dodavatelů, kteří používají „schválená“ opatření. Navíc vysoké náklady na vícenásobné provádění testů a získání certifikace jsou významnou překážkou v uvádění nových a inovativních výrobků na trh EU.

26. Ačkoli se pravidla Smlouvy týkající se volného pohybu zboží nevztahují na soukromé podniky a jejich sdružení, v některých případech považuje ustálená judikatura dohody, jejichž cílem nebo účinkem je rozdělení společného trhu podél vnitrostátních hranic, za dohody omezující hospodářskou soutěž a v rozporu s čl. 81 odst. 1. Navíc ustanovení článků 39 (volný pohyb pracovníků), 43 (svoboda usazování) a 49 (volný pohyb služeb) Smlouvy o ES jsou závazná nejen pro členské státy, ale i pro soukromé subjekty[13]. Odstranění překážek volného pohybu osob mezi členskými státy by bylo ohroženo, pokud by odstranění překážek ze strany států mohly nahradit překážky vytvořené ze strany sdružení nebo organizací nepodléhajících veřejnému právu[14].

27. Za druhé je vzhledem k rozsáhlé a rostoucí harmonizaci značně omezen či vyloučen prostor, který zbývá pro případné dohody v rámci nařízení o blokové výjimce. Například přibližně 90 harmonizovaných norem EU (nebo technických specifikací) týkajících se systémů detekce požáru a požárního poplachu i pevných hasicích zařízení již bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie a v současné době se pracuje na dalších alespoň 30 normách harmonizovaných na úrovni EU, pokud jde o kategorie stavebních výrobků.

28. Za třetí Komise vždy zastávala názor, že by tvorba norem měla být ve svém průběhu přístupná všem zúčastněným stranám z oblasti průmyslu a výsledky by měly být zpřístupněny za spravedlivých, přiměřených a nediskriminačních podmínek[15]. Přezkum prokázal, že v mnoha případech pojistitelé do jednání o normách nebo o jejich přezkumech vůbec výrobce a poskytovatele služeb nezapojují. Tato nedostatečná transparentnost pravděpodobně úzce souvisí s následným de facto vyloučením určitých výrobců z trhu.

29. Závěrem lze tedy konstatovat, že dohody týkající se zabezpečovacích opatření se nezdají být specifické pro odvětví pojišťovnictví a navíc se jeví jako problematické, pokud jde o hospodářskou soutěž i o rozvoj vnitřního trhu EU. Komise se proto přiklání k možnosti neobnovit tuto část nařízení o blokové výjimce. Pojistitelé však budou mít k dispozici pokyny týkající se použitelnosti či nepoužitelnosti článku 81 Smlouvy na jejich dohody o zabezpečovacích opatřeních, které budou zakotveny v obecné kapitole týkající se standardizace obsažené v horizontálních pokynech[16], jež jsou v současnosti přezkoumávány.

3. ZÁVĚRY A DOPORUČENÍ

30. Z výše uvedeného rozboru vyplývá, že ne všechny kategorie dohod, na které se podle nařízení o blokové výjimce vztahuje výjimka, jsou specifické pro odvětví pojišťovnictví. VPP se nejeví jako specifické, protože se sjednávají i v jiných odvětvích, zejména v odvětví bankovnictví, a to aniž by existovalo nařízení o blokové výjimce. Stejně tak platí, že se dohody týkající se zabezpečovacích opatření a jejich instalace nejeví být specifické pro odvětví pojišťovnictví, protože spadají do obecné oblasti tvorby norem, jež nyní spadá do horizontálních pokynů.

31. Co se týče dohod o VPP a zabezpečovacích opatření, několik respondentů uvádělo, že v případě neobnovení nařízení o blokové výjimce by se značně omezila spolupráce mezi pojistiteli, protože by společnosti zcela nebo částečně ztratily ochotu přebírat právní rizika plynoucí ze spolupráce, aniž by existovalo nařízení o blokové výjimce. Zdůvodňovali to tím, že by se omezila nebo vyloučila spolupráce, což by naopak nebylo ku prospěchu ani hospodářské soutěže (omezení vstupu na trh) ani spotřebitele (vyšší ceny a menší výběr). Pokud je spolupráce v oblastech, které jsou předmětem výjimky, pro odvětví pojišťovnictví tak důležitá, Komise by očekávala, že by tato potřeba spolupráce převážila potřebu existence „bezpečného přístavu“ v rámci nařízení o blokové výjimce. To se v praxi například stává v případě dohod o vypořádání nároků a rejstříků zvýšených rizik, kde pojistitelé spolupracují přesto, že se na tyto dvě oblasti nevztahuje bloková výjimka. Proto pokud se poněkud omezí spolupráce na trhu v případě neobnovení nařízení o blokové výjimce, není pravděpodobné, že by se tak stalo v jeho přímém důsledku.

32. Je třeba poznamenat, že právní jistota, kterou nařízení o blokové výjimce poskytuje, není absolutní a může být „bezpečným přístavem“ (kodifikujícím čl. 81 odst. 3), pouze pokud jsou splněny podmínky stanovené nařízením o blokové výjimce. Zdá se, že se mnozí pojistitelé opírají o právní jistotu jen na základě nařízení o blokové výjimce, aniž by prováděli nutné podrobné právní posouzení slučitelnosti s jeho podmínkami. Navíc se zdá, že se mnozí pojistitelé mylně domnívají, že se na ně vztahuje nařízení o blokové výjimce, podceňují posouzení, které toto nařízení požaduje, a přeceňují vlastní hodnocení, které by bylo nezbytné v případě, že nařízení o blokové výjimce nebude obnoveno.

33. Pokud nebude nařízení o blokové výjimce obnoveno pro dvě navrhované kategorie dohod (všeobecné pojistné podmínky a zabezpečovací opatření), dohody, které dříve spadaly do rámce nařízení o blokové výjimce, se nemusí nutně stát protiprávní. Naopak by bylo nutné provést právní posouzení nikoli podle nařízení o blokové výjimce, ale podle čl. 81 odst. 1 a čl. 81 odst. 3 a souběžně podle pokynů o použitelnosti čl. 81 odst. 3 a/nebo horizontálních pokynů, stejně jako je tomu v současné době v naprosté většině odvětví. Jak Evropská komise potvrdí ve sdělení, které bude zveřejněno v případě neobnovení stávajících výjimek, většina kritérií používaných v nařízení o blokové výjimce by zůstala v platnosti i při použití čl. 81 odst. 3. Kladné důsledky plynoucí z takových dohod, které zmiňovali i respondenti během přezkumu, by měly být posouzeny v každém jednotlivém případě, pokud jde o čl. 81 odst. 1 a případně čl. 81 odst. 3.

34. Komise zastává v této fázi názor, že nařízení o blokové výjimce by mělo i nadále zahrnovat dvě formy spolupráce, které se jeví být specifické pro odvětví pojišťovnictví, jmenovitě dohody týkající se společných výpočtů, tabulek a studií a skupiny pojišťoven nebo zajišťoven. Pokud jde o první formu spolupráce, Komise ještě nerozhodla, zda změnit stávající strukturu nebo předlohu stávající výjimky, a pokud bude rozhodnuto o nutnosti obnovení, zda by tato změna měla být celková nebo částečná. To bude záviset na dalších získaných informacích a na podrobném a konkrétním rozboru všech dostupných údajů a informací. Co se týče druhé formy, v této fázi se zdá, že by se mělo zabránit možnosti, že dojde k omezení spolupráce, která prospívá hospodářské soutěži, ačkoli se riziko vyloučení spolupráce v těchto oblastech může zdát nízké.

35. Dne 2. června 2009 se bude konat veřejná akce, kde si Komise bude moci vyslechnout konečné názory zástupců tohoto odvětví a zúčastněných stran, než učiní rozhodnutí obnovit či neobnovit příslušné části nařízení o blokové výjimce.

[1] Nařízení Komise (ES) č. 358/2003 ze dne 27. února 2003 o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy na některé kategorie dohod, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě v oblasti pojišťovnictví (Úř. věst. L 53, 28.2.2003).

[2] Pokud se v tomto dokumentu odkazuje na článek 81, jde o odkaz na článek 81 Smlouvy o ES.

[3] Dne 1. dubna 2003.

[4] Tento požadavek stanoví článek 8 nařízení Rady (ES) č. 1534/91.

[5] Generální ředitelství pro hospodářskou soutěž zahájilo v dubnu 2008 konzultaci, která trvala tři měsíce, díky čemuž měly zainteresované strany dostatečný časový prostor k předložení důkazů. Po ukončení konzultace Komise rozeslala další podrobné dotazníky zejména těm kategoriím zúčastněných stran, od kterých potřebovala podrobnější informace, jmenovitě menším pojistitelům, skupinám a federacím výrobců / sdružením pro zabezpečovací opatření.

[6] Pokaždé, když je v tomto dokumentu použit pojem „dohody“, jsou jím myšleny dohody, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě.

[7] Po dobu tří let od data zřízení skupiny bez ohledu na podíl skupiny na trhu.

[8] Definováno v čl. 2 odst. 7 nařízení o blokové výjimce.

[9] Čl. 7 odst. 2 písm. a) a b): více než 20 % relevantního trhu v případě soupojišťovacích skupin a více než 25 % relevantního trhu v případě souzajišťovacích skupin.

[10] Článek 8 nařízení o blokové výjimce.

[11] Rovněž byly vzneseny obavy, pokud jde o definici „nových rizik“.

[12] Úř. věst. C 372, 9.12.1997, s. 5.

[13] Věc C–415/93 Bosman, Sb. rozh. 1995, s. I 4921, odstavce 83 a 84, věc C–281/98, Angonese, Sb. rozh. 2000, s. I 4139, odst. 32; věc 36/74, Walrave a Koch, Sb. rozh. 1974, s. 1405.

[14] Věc C–309/99, Wouters v. Algemene Raad van de Nederlandse Orde van Advocaten, Sb. rozh. 2002, s. I 1577, C–411/98, Ferlini v. CHL, Sb. rozh. 2000, s. I 8081, odst. 50.

[15] Sdělení Komise ze dne 6. ledna 2001: Pokyny o použitelnosti článku 81 Smlouvy o ES na dohody o horizontální spolupráci (Úř. věst. C 3, 6.1.2001); sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě o úloze evropské normalizace v rámci evropských politik a právních předpisů, 18.10.2004.

[16] Sdělení Komise ze dne 6. ledna 2001: Pokyny o použitelnosti článku 81 Smlouvy o ES na dohody o horizontální spolupráci (Úř. věst. C 3, 6.1.2001).