27.3.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 79/37

1.

je potěšen tím, že se Komise rozhodla pokračovat ve vytváření skutečného prostoru svobody, bezpečnosti a práva pro občany, a souhlasí s tím, že je třeba zdůraznit, jak je tento prostor důležitý v dnešním světě rostoucí mobility;

2.

s uspokojením nahlíží na skutečnost, že se Komise rozhodla poskytnout Unii víceletý program, kterým se stanoví priority pro příštích pět let v oblastech souvisejících s prostorem svobody, bezpečnosti a práva, konstatuje však, že Komise ve sdělení nijak nepoukazuje na změny, které by v této věci přinesla Lisabonská smlouva;

3.

má za to, že nový program musí být natolik ambiciózní, aby v tomto směru zaručil významné pokroky, ale musí také věnovat více pozornosti hodnocení iniciativ, které byly navrženy v předchozích deseti letech, a to za účelem zlepšení jejich efektivity a dosažení vytyčených cílů;

4.

opakuje své znepokojení nad tím, že Komise opět věnuje nedostatečnou pozornost úloze místních a regionálních orgánů v otázkách svobody, bezpečnosti a práva;

5.

připomíná, že místní a regionální samospráva má na oblastech, jimiž se sdělení zabývá, mimořádný zájem, jelikož mají přímý dopad na každodenní život občanů pobývajících v Evropské unii a na funkci místních a regionálních samospráv samu;

6.

opakuje, že jakožto politické shromáždění zastupující místní a regionální orgány je Výbor regionů jedním z vhodných míst pro sledování zájmů občanů a zajištění plnění práv a povinností evropských občanů;

7.

domnívá se, že by se Výbor regionů měl podílet na prostoru svobody, bezpečnosti a práva a v tomto směru by měl být přímo zapojen do provádění a rozvoje Stockholmského programu a příslušného akčního plánu a rovněž do přípravy a zavádění mechanismů a nástrojů pro hodnocení v něm uvedených, v rozsahu jeho kompetencí;

8.

potvrzuje svůj závazek podpory mnohoúrovňového systému ochrany základních práv a vítá skutečnost, že díky pokroku v zavádění prostoru svobody, bezpečnosti a práva se občané stávají ústředním tématem tohoto projektu;

9.

zdůrazňuje nutnost dosáhnout vyváženého přiblížení v otázkách bezpečnosti a ochrany základních práv a svobod tím, že budou rozvíjeny soudržné nástroje v prostoru svobody, bezpečnosti a práva;

10.

lituje, že nebylo dosaženo očekávaných pokroků, a připomíná členským státům, že zpomalování vytváření prostoru svobody, bezpečnosti a práva může ohrozit práva a svobody evropských občanů;

11.

souhlasí s Komisí, že pro rozvoj prostoru svobody, bezpečnosti a práva má klíčový význam účinné používání právních předpisů, v tomto směru sdílí obavy z odlišného provádění směrnic a vyzývá Komisi, aby navrhla nová a aktualizovaná opatření s cílem zajistit, aby byly do vnitrostátních právních řádů převáděny duch a forma norem a politik přijatých na evropské úrovni;

12.

má za to, že volný pohyb je stěžejním základem evropského občanství, a žádá Komisi, aby zavedla opatření k řádné realizaci souvisejících právních předpisů;

13.

připomíná, že jakožto orgány s přímou vazbou na občany mohou hrát místní a regionální orgány významnou roli v souvislosti s nástroji a mechanismy hodnocení, a proto žádá, aby ve shodě s doporučením skupiny na vysoké úrovni pro budoucnost politiky evropské spravedlnosti byl přizván k vypracování těchto opatření, a bylo tak možné lépe využít praktické zkušenosti územních orgánů;

14.

navrhuje proto, aby vnější rozměr evropské vnitřní politiky byl v rámci akčního plánu Stockholmského programu předmětem soudržného rozvoje, který by mohl pojednávat zejména o společných zájmech v oblasti přistěhovalectví, azylu, o spolupráci v záležitostech ochrany hranic a o boji proti terorismu a trestné činnosti, o geografických prioritách v rámci jednotlivých témat, rámcových podmínkách pro výměnu informací, zárukách dodržování základních a lidských práv, transparentnosti a volném přístupu k informacím, ochraně dat a s ní souvisejících zárukách právní ochrany pro občany Unie a státní příslušníky třetích zemí;

15.

bylo by vhodné, aby byly politiky v oblasti práva a vnitřních záležitostí koordinovány a integrovány s ostatními politikami Unie; klade důraz na potřebu lepší koordinace oblastí práva, bezpečnosti a vnitřních věcí s hospodářskou, sociální a vnější politikou Evropské unie za účelem posílení jejich efektivity a koherence;

16.

souhlasí s politickými prioritami nového programu a připomíná, že pro budování „Evropy občanů“ má zásadní význam účast místních a regionálních orgánů, která procesu poskytne větší demokratickou legitimitu;

17.

shodně se domnívá, že pro politické priority je třeba zajistit finanční prostředky, a upozorňuje, že je nutné zaručit účast místních a regionálních orgánů na přípravě rozpočtových nástrojů určených pro oblasti, které spadají do jejich kompetence;

18.

konstatuje, že dodržování zásad subsidiarity a proporcionality bude možné prověřit až po předložení podrobných návrhů, a vyzývá k tomu, aby bylo akčním plánem, který má být přijat v prosinci 2009, zaručeno přísné respektování uvedených zásad;

19.

žádá, aby bylo věnováno zvláštní úsilí dodržování zásady subsidiarity, jelikož členské státy ji mohou využívat ke znovunabytí kompetencí ve vnitrostátním kontextu;

20.

vítá vůli Unie přistoupit k Evropské úmluvě o lidských právech a připomíná, že ochrana základních práv musí být základním předpokladem veškeré činnosti Unie a jejích členských států;

21.

upozorňuje, že Listina základních práv Evropské Unie uznává práva, která se vztahují na všechny osoby nezávisle na jejich státní příslušnosti či správním statusu týkajícím se pobytu v Evropské unii, a na to, že zásada bydliště má velký význam pro místní a regionální orgány, pokud jde o zajišťování soudržnosti a sociálního smíru;

22.

opakuje, že používání směrnice o volném pohybu osob má klíčový význam pro zajištění práva evropských občanů a jejich rodin volně se pohybovat a pobývat v členských státech, a připomíná, že tuto směrnici plně neprovedl žádný stát (1);

23.

se znepokojením bere na vědomí, že rodinní příslušníci občanů EU, kteří disponují povolením k dlouhodobému pobytu a jsou státními příslušníky třetích zemí, jsou při vstupu a při pobytu vystavováni diskriminačním omezením na základě etnického původu či státní příslušnosti, a žádá dohled zaměřený zejména na to, aby nedocházelo k této diskriminaci;

24.

podporuje veškeré iniciativy zaměřené proti diskriminaci, rasismu, antisemitismu, xenofobii a homofobii, vyzývá k rychlému přijetí návrhu směrnice o provádění zásady rovného zacházení s osobami bez ohledu na náboženské vyznání nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci (KOM(2008) 426) a připomíná, že místní a regionální orgány mohou hrát větší úlohu při prevenci a odhalování xenofobního a rasistického jednání, a upozorňuje na roli, kterou vykonávají ve vzdělávání k demokratickým zásadám, dále soudí, že Evropský rok boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení 2010 je příležitostí k novému úsilí při tvorbě a provádění politik proti diskriminaci zranitelných společenských skupin;

25.

souhlasí s tím, že je potřeba zavést kompletní režim ochrany dat, který by vycházel ze základního práva na soukromí a ochranu osobních dat a zahrnoval nástroje odpovídající cílům a zaručující vysokou úroveň ochrany;

26.

vyjadřuje své znepokojení nad exponenciálním nárůstem digitálních údajů o občanech, který má původ v rozvoji informačních a komunikačních technologií, připomíná, že evropští občané považují ochranu dat a soukromí (2) za velmi důležitou, a domnívá se, že by se ve Stockholmském programu a následném akčním programu Komise mělo věnovat více pozornosti rozvoji strategického přístupu založeného na technologiích „privacy by design“ a „privacy Avare“ (3);

27.

je znepokojen nízkou účastí občanů Unie v evropských volbách, připouští, že jako instituce EU se sám v této věci dostatečně neangažoval a lituje, že Komise nepřichází s myšlenkami, které by byly skutečně inovační a zvýšily účast na demokratickém životě v Unii (4);

28.

vyzývá Komisi, aby hledala nové způsoby, jak propagovat nové formy účasti založené na nových technologiích a zdůraznit význam elektronické správy a iniciativ jako účast přes internet, a to s cílem podpořit zapojení občanů na občansko-politické úrovni (5);

29.

má za to, že je třeba podpořit informační postupy, které by evropským občanům umožnily lépe znát svá práva, zejména v oblasti diplomatické a konzulární ochrany ve třetích zemích, v nichž jejich země nemá zastoupení;

30.

konstatuje, že je nezbytné zlepšit systém společné odborné přípravy v oblasti civilní ochrany, a souhlasí s návrhem na podporu vytváření sítí za účelem přístupu k odborné přípravě a společného vymezení standardů v této oblasti uvedeným v závěrečné zprávě Future Group (6);

31.

lituje, že pokud jde o mechanismy na podporu civilní ochrany, neklade se větší důraz na úlohu místních a regionálních orgánů, jelikož ty mají klíčovou roli při prevenci a při mobilizaci lidí a prostředků v případech potřeby;

32.

potvrzuje důležitost evropského soudního prostoru a nezbytnost odstranění zbývajících překážek s cílem zaručit evropským občanům neomezený výkon jejich práv a účinnost nástrojů vnitřního trhu;

33.

uznává, že je složité pracovat s 27 rozdílnými soudními systémy, ale vyzývá ke konzistentní a efektivní přeshraniční soudní spolupráci na základě vzájemného uznání, důvěry a respektování zásady subsidiarity, zdůrazňuje, že tato spolupráce by měla být provázena minimální harmonizací procesního trestního práva, resp. zavedením minimálních standardů pro občanskoprávní řízení;

34.

je toho názoru, že přístup ke spravedlnosti má zásadní význam, pokud má být zaručena Evropa jako prostor práva, a vítá obecné návrhy Komise, zejména co se týče elektronického soudnictví, jež by měly být provedeny se zárukou ochrany dat;

35.

domnívá se, že je třeba maximálně prozkoumat potenciál využití nových technologií v oblasti soudní spolupráce;

36.

má za to, že by měly být posíleny mechanismy používání nástrojů soudní spolupráce v oblasti rodinného práva, především ty, které se týkají práv nezletilých;

37.

požaduje větší úsilí o zajištění správného provedení evropských právních předpisů v oblasti spravedlnosti, aby se tak předešlo snížení efektivity právních nástrojů;

38.

souhlasí s tím, že je nezbytné zavést vzájemné uznávání rozhodnutí o pozbytí práva, zejména u zákazů, které se vztahují na povolání, kde dochází ke kontaktu s nezletilými, avšak žádá Komisi, aby dohlédla na to, že bude zaručena ochrana údajů při výměně informací a nebude docházet k jejich zneužívání;

39.

sdílí názor, že odborná příprava a znalosti jsou zásadními prvky budování Evropy jako prostoru práva, která by respektovala rozmanitost a podporovala spolupráci, a vyzývá Komisi, aby připravila výměnné programy pro odborníky z různých zemí;

40.

podporuje názor, že je nezbytné sblížit vnitrostátní právní předpisy v oblasti občanského práva týkajícího se obzvláště závažných trestních činů přeshraničního charakteru za účelem usnadnění rozvoje přeshraniční aktivity a aby se více dbalo na práva občanů, což je cílem vytvoření evropského prostoru soudní spolupráce;

41.

cení si úsilí Komise o to, aby se politiky v oblasti bezpečnosti a spravedlnosti zaměřily na respektování základních práv občanů, ale připomíná nutnost zaručit soudržnost a vyváženost mezi prvky bezpečnosti a ochranou práv a svobod při přípravě strategie vnitřní bezpečnosti;

42.

souhlasí s tím, že je nezbytné vytvořit společnou kulturu příslušníků bezpečnostních složek, a vítá rozhodnutí podpořit mechanismy výměny zkušeností a osvědčených postupů, v této souvislosti je zásadní zdůraznit význam politik prevence jako povinného předstupně celého procesu boje proti kriminalitě;

43.

lituje, že se v tomto smyslu hovoří pouze o národní úrovni, vzhledem k tomu, že budování společné bezpečnostní kultury by mělo zahrnovat také odborníky z místních a regionálních orgánů;

44.

navrhuje prozkoumat, do jaké míry by kodifikace evropského policejního práva mohla usnadnit přeshraniční spolupráci při zásazích uvnitř EU;

45.

dodává, že by se mělo zajistit zavedení mechanismů umožňujících územním orgánům, které se účastní účinného používání právních předpisů Společenství v bezpečnostní a policejní oblasti, přiměřený a řízený přístup k mechanismům pro spolupráci a informace existujícím v Unii, aniž by tím bylo zpochybněno vnitřní rozdělení pravomocí (7);

46.

má za to, že je nezbytné posílit používání a efektivitu technologických nástrojů a zajistit tak bezpečnost a svobodu osob, které využívají možnosti mobility, avšak uznává své znepokojení v souvislosti s rychlým rozvojem těchto systémů, které nejsou v dostatečné míře hodnoceny;

47.

souhlasí, že je potřeba se zamyslet nad architekturou informačních systémů v zájmu zlepšení jejich účinnosti a výkonnosti, minimalizace nákladů a maximalizace užitku;

48.

připomíná, že co se týče výzkumu a vývoje v oblasti bezpečnosti a možného zřízení fondu pro vnitřní bezpečnost, je třeba zapojit odborníky z místních a regionálních orgánů;

49.

má za to, že pro potírání trestných činů, které ohrožují bezpečnost občanů, jako jsou terorismus, organizovaný zločin, zejména obchod s lidmi, obchod s drogami a sexuální vykořisťování nezletilých, má prevence stejný význam jako stíhání, a připomíná Komisi, že místní a regionální subjekty hrají v rozvoji strategií pro prevenci trestných činů zásadní roli;

50.

podporuje posilování účinnosti evropské policejní a soudní spolupráce a domnívá se, že místní a regionální orgány by měly mít významnější úlohu v boji proti organizovanému zločinu s přeshraničním dosahem, a to vzhledem ke stále silnějšímu vztahu mezi trestným činem na místní úrovni a organizovanou mezinárodní trestnou činností;

51.

zdůrazňuje, že jakýkoliv pokrok v boji proti kriminalitě musí být doprovázen odpovídajícími kroky směrem k ochraně práv na obhajobu a stanovení minimálních společných soudních záruk pro žalované, jež by se měly týkat otázek jako presumpce neviny a vyšetřovací vazba;

52.

sdílí názor, že ochraňovat vnější hranice EU je důležité pro zajištění bezpečnosti a svobody pohybu uvnitř Unie, a podporuje zmínku o absolutním respektování lidských práv a přístupu k mezinárodní ochraně při rozvoji evropské strategie pro integrovanou správu hranic, avšak zdůrazňuje své obavy v souvislosti s nevýznamnými konkrétními pokroky v tomto smyslu v rámci sdělení a žádá, aby se při další práci dbalo na to, že Evropa je prostor svobody a práv;

53.

žádá Komisi, aby před zřízením nových nástrojů zavedla mechanismy nezávislého hodnocení operativní spolupráce mezi členskými státy (FRONTEX), jakož i související spolupráce s třetími státy, zejména s ohledem na zásahy do základních práv občanů EU a státních příslušníků třetích zemí;

54.

připomíná členským státům, že kontrola a střežení námořních hranic nesmí znamenat narušení základní povinnosti záchrany na moři;

55.

má za to, že stávající informační systémy (SIS II, VIS) je třeba plně vyvinout a vyhodnotit ještě před zaváděním změn nebo nových nástrojů, a vyjadřuje své obavy z toho, že sdělení neobsahuje dostatek informací o mechanismech kontroly a dohledu nad používáním biometrických údajů v rámci těchto systémů;

56.

je znepokojen zavedením elektronické registrace vstupů a výstupů na území členských států a možností rozvoje evropského systému předběžného cestovního povolení, jež mohou znamenat porušení základních práv, zejména pokud jde o ochranu osobních údajů;

57.

upozorňuje, že je třeba posílit strategie spolupráce za účelem podpory výměny informací a spolupráce mezi policejními silami a celními úřady;

58.

dodává, že jakýkoliv nový plánovaný nástroj, jako je společné evropské schengenské vízum, je třeba připravovat účinným a výkonným způsobem a je přitom nutné brát ohled na ochranu údajů a záruky související s právem na soukromí;

59.

podporuje úsilí o zlepšení spolupráce mezi Europolem a Eurojustem v zájmu pokroku ve vyšetřování přeshraničních aktivit organizovaného zločinu;

60.

souhlasí s obavami z hrozeb, které Komise uvádí, a upozorňuje, jakou roli mohou hrát místní a regionální orgány při zjišťování a odhalování těchto kriminálních praktik;

61.

vyzývá Komisi, aby stanovila specifické akční plány pro boj proti obchodu s lidmi a aby z tohoto boje učinila součást vztahů se třetími zeměmi;

62.

vyjadřuje znepokojení v souvislosti s přibýváním trestných činů týkajících se sexuálního vykořisťování dětí a s výskytem dětské pornografie (8) na internetu a připomíná, že trestní opatření musí být doplněna o opatření, která se zaměří na vzdělávání a osvětu občanů v této oblasti;

63.

vyzdvihuje možnou úlohu místních a regionálních orgánů při rozvoji preventivních přístupů zaměřených na ochranu důstojnosti a práv nezletilých, a zejména opuštěných nezletilých a nezletilých bez doprovodu (9);

64.

uznává, že je nezbytné pokročit v boji proti počítačové a hospodářské trestné činnosti a zlepšit mechanismy koordinace a spolupráce v těchto oblastech, v nichž k trestnému činu nedochází pokaždé v zemi, kde je vyšetřován;

65.

připomíná Komisi možnou úlohu místních a regionálních orgánů v boji proti korupci a padělání a při rozvoji protidrogové strategie Evropské unie;

66.

považuje hrozbu terorismu za jednu z hlavních obav evropských občanů a lituje, že ve sdělení není zmínka o roli místních a regionálních orgánů při snižování tohoto nebezpečí, zejména co se týče boje proti násilné radikalizaci;

67.

obává se, že preventivní mechanismy uváděné ve sdělení budou sloužit ke kriminalizaci etnických či náboženských skupin a že nebudou působit proti hlubokým příčinám teroristických činů;

68.

navrhuje, aby se zohlednily politické, sociální a ekonomické faktory, jež mohou hrát roli v nárůstu politického násilí různých skupin, spíše než aby se pozornost zaměřovala na rozdílné národnostní, etnické či náboženské původy těchto skupin, což by mohlo způsobit nárůst rasismu a xenofobie;

69.

opakuje, že Evropská unie si musí vytvořit skutečnou evropskou přistěhovaleckou politiku založenou na zásadách solidarity, vzájemné důvěry a sdílené odpovědnosti mezi členskými státy, která bude plně respektovat lidská práva při zachování stávajícího rozdělení pravomocí a jejich plného využití v této oblasti, jakož i zásady subsidiarity;

70.

připomíná, že místní a regionální orgány mají klíčovou úlohu v provádění přistěhovaleckých a azylových politik a jako první musí reagovat na sociální a hospodářský dopad migračních toků na svá území;

71.

vyzývá členské státy EU, aby sdílely odpovědnosti za přijímání a integraci uprchlíků a zavedly mechanismus přerozdělení mezi členskými státy;

72.

vyzývá Komisi, aby lépe koordinovala různé existující nástroje za účelem stanovení směrů působení v oblasti přistěhovalectví a azylu, a připomíná, že tyto směry musí vycházet z respektu vůči základním právům a svobodám;

73.

vítá, že je upřednostňován globální přístup k přistěhovalectví, a souhlasí s důrazem na podporu skutečného a rovnocenného partnerství se zeměmi původu a s tranzitními zeměmi za účelem řízení migračních toků řádným způsobem;

74.

připomíná, že EU by měla lépe sladit hospodářskou migraci s potřebami trhu práce členských států, a vyzývá k zavedení společného flexibilního systému příjímání, jehož pomocí by si mohly členské státy určit počet příslušníků zemí mimo EU, kteří budou přijati;

75.

vyjadřuje znepokojení v souvislosti s tím, že koncept větší solidarity se omezuje na myšlenku utilitaristického a selektivního přijímání vysoce kvalifikovaných přistěhovalců, kterých je zapotřebí na evropských trzích práce;

76.

souhlasí s tím, že je třeba požadovat lepší propojení přistěhovalecké politiky a vnější politiky Evropské unie, a domnívá se, že spolupráce a dialog s třetími zeměmi jsou nezbytné jak z důvodu boje proti nedovolenému přistěhovalectví, tak kvůli podpoře přistěhovalectví dovoleného. Investice do ekonomiky v těchto třetích zemích je účinnějším nástrojem pomoci lidem, kteří mají v úmyslu migrovat z hospodářských důvodů. Pro tento úkol mají zásadní význam místní a regionální orgány, zejména ty z nich, jež jsou nejblíže třetím zemím nebo s nimi mají nejsilnější vazby – tyto orgány mohou sloužit jako platformy pro spolupráci EU s těmito zeměmi;

77.

domnívá se, že diplomacie obcí by měla být posílena vypracováním akčního plánu programu pro prostor svobody, bezpečnosti a práva, jelikož místní a regionální orgány mohou zásadně přispět ke zlepšení vztahů a životních podmínek ve městech a regionech původu a v tranzitních městech a regionech;

78.

souhlasí, že je nutné konzistentním způsobem využívat nástrojů migrační politiky, a vyzývá, aby ještě před uzavřením nových dohod byly posouzeny iniciativy jako partnerství pro mobilitu, jejich předpoklady a důsledky pro země původu;

79.

souhlasí se snahou Komise o lepší řízení přistěhovalectví z ekonomických důvodů v celé Evropské unii a vyzývá k tomu, aby se pokročilo v přípravě strategie – v souladu s Evropskou platformou pro dialog –, jež by zahrnovala místní, regionální a celostátní subjekty v rámci Unie, respektovala právo členských států stanovit počet státních příslušníků třetích zemí, které přijmou z pracovních důvodů, a zároveň jim zajistila důstojné pracovní podmínky (10);

80.

se zájmem vítá návrh na vytvoření orgánu s funkcí pozorovatele za účelem analýzy jevů spojených s migrací a porozumění těmto jevům a upozorňuje na to, že tato iniciativa nesmí narušit již existující iniciativy. Potřeba uspořádat a optimalizovat nástroje, které jsou v této oblasti již k dispozici, je čím dál tím naléhavější;

81.

domnívá se, že přes jeho zřejmý přínos by návrh na vypracování pravidel přistěhovalectví měl být podrobně prostudován, zvláště s ohledem na to, že ještě nebyla schválena směrnice o sjednoceném postupu vyřizování žádostí o jediné povolení k pobytu a výkonu práce, jež obsahuje společný soubor práv pro pracovníky z třetích zemí, kteří oprávněně pobývají v členském státu. Musí také zajistit, aby jeho vypracování nezpůsobilo zmatek a neoslabilo stávající soubor práv a záruk státních příslušníků třetích zemí, kteří pobývají v Evropské unii;

82.

oceňuje, že Komise připomíná úlohu, kterou hrají místní a regionální orgány v oblasti začleňování přistěhovalců (11), a uznává, že je potřeba zahájit širší debatu o začleňování v Evropě, připomíná v této souvislosti, že politika začleňování se nesmí stát skrytým nástrojem řízení přistěhovalectví podmiňujícím především spojování rodin, ale musí směřovat k možnému začlenění přistěhovalců po jejich usídlení na území členského státu z hlediska sociálního, ekonomického, kulturního a občanského;

83.

považuje za nezbytné, aby se místní a regionální orgány a Výbor regionů účastnily definování ročních a víceletých priorit Evropského fondu pro integraci a aby bylo zajištěno, že členské státy správně provedou a rozdělí prostředky fondu místním a regionálním orgánům;

84.

vyzývá členské státy, aby zapojily místní a regionální orgány do příští konference o začleňování na ministerské úrovni, která se bude konat během španělského předsednictví na počátku roku 2010, a aby byly zlepšeny mechanismy spolupráce v otázkách souvisejících s migrací s platformami, jako je budoucí Evropsko-středomořské shromáždění místních a regionálních orgánů;

85.

souhlasí s Komisí, že nehlášená práce a obchod s lidmi mají hlavní podíl na existenci neregulérní migrace v Evropě, a vyzývá členské státy, aby hledaly společné strategie boje proti těmto problémům;

86.

uznává, že obavy vzniklé v důsledku schválení směrnice o navracení zavazují k větší obezřetnosti, co se týče účinného provádění směrnice, a žádá Komisi, aby přísně dohlížela na to, že směrnice o navracení, která vstoupí v platnost v prosinci 2010, bude prováděna v souladu s Listinou základních práv;

87.

upozorňuje, že nelze hovořit o dobrovolném návratu, pokud nebudou stanoveny mechanismy pro dialog se zeměmi původu, jež by zaručily životaschopnost návratu a také to, že nebude zahájen další migrační projekt;

88.

volá po tom, aby se věnovalo více pozornosti případům nezletilých přistěhovalců bez doprovodu a aby tato problematika byla zahrnuta jako konkrétní bod do akčního plánu Stockholmského programu, zdůrazňuje, že vzhledem k fenoménu nezletilých přistěhovalců bez doprovodu je nutné posílit solidaritu, povinnosti a rozdělení nákladů mezi regionální, vnitrostátní a evropské orgány, a vyzývá Komisi, aby připravila opatření, jež by více trestala sítě, které se věnují obchodu s lidmi a využívají nezletilé;

89.

žádá Komisi o zajištění toho, aby mechanismy azylových systémů v členských státech držely krok v budování společného evropského azylového systému, založeného na Ženevských úmluvách a na ostatních platných mezinárodních nástrojích, a varuje proti uzavírání nových readmisních dohod se státy, které nejsou signatáři Ženevské úmluvy;

90.

doporučuje, vzhledem k míře přijímání žádostí o azyl, která je v jednotlivých členských státech velice rozdílná, přezkoumat jednotný evropský azylový systém v tom smyslu, aby zodpovědnost za přezkoumání žádosti spočívala na tom členském státu, ve kterém byla žádost podána, přičemž musí být zaručena solidarita mezi členskými státy;

91.

žádá Komisi, aby pracovala na zajištění správného fungování Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu, aby ocenila zapojení místních a regionálních orgánů do jeho činností a aby byl Výbor regionů zapojován v případech, kdy má problematika místní a regionální rozměr;

92.

uznává, že pro místní a regionální správu je velmi důležité začlenit uprchlíky či osoby, jež požívají mezinárodní ochrany, a žádá, aby se místní a regionální orgány mohly zapojit do zavádění mechanismu vnitřního přesídlování osob;

93.

žádá, aby se pokročilo s analýzou společného zpracování žádostí o azyl, a souhlasí s Komisí, že je třeba přezkoumat Evropský uprchlický fond, do nějž by měly být více zapojeny místní a regionální orgány;

94.

zdůrazňuje, že členské státy by měly více zapojovat místní a regionální orgány do přípravy politik souvisejících s vytvářením evropského prostoru svobody, bezpečnosti a práva, a respektovat tak zásadu subsidiarity.

95.

závěrem vyzývá, aby byl akční plán vyplývající ze Stockholmského programu přesvědčivý; měl by být doplněn navýšením finančních prostředků pro oblast svobody, bezpečnosti a práva. To bude vyžadovat koordinaci vnitřních finančních nástrojů s nástroji pro vztahy se třetími zeměmi.