Úterý 10. března 2009
P6_TC1-COD(2007)0286

Postoj evropského parlamentu přijatý v prvním čtení dne 10. března 2009 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/…/ES o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění) (přepracované znění)

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 175 odst. 1 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise║,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1),

s ohledem na stanovisko Výboru regionů (2),

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy (3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Ve směrnici Rady 78/176/EHS ze dne 20. února 1978 o odpadech z průmyslu oxidu titaničitého (4), směrnici Rady 82/883/EHS ze dne 3. prosince 1982 o postupech monitorování životního prostředí ovlivněného vypouštěním odpadů z průmyslu oxidu titaničitého a dozoru nad ním (5), směrnici Rady 92/112/EHS ze dne 15. prosince 1992 o postupech harmonizace programů snižování a úplného vyloučení znečišťování odpady z průmyslu oxidu titaničitého (6), směrnici Rady 96/61/ES ze dne 24. září 1996 o integrované prevenci a omezování znečištění (7), směrnici Rady 1999/13/ES ze dne 11. března 1999 o omezování emisí těkavých organických sloučenin vznikajících při používání organických rozpouštědel při některých činnostech a v některých zařízeních (8), směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/76/ES ze dne 4. prosince 2000 o spalování odpadů (9) a směrnici Evropského parlamentu a Rady 2001/80/ES ze dne 23. října 2001 o omezení emisí některých znečišťujících látek do ovzduší z velkých spalovacích zařízení (10) je třeba provést několik podstatných změn. Z důvodu srozumitelnosti a přehlednosti by tyto směrnice měly být přepracovány.

(2)

Za účelem prevence, snižování a pokud možno úplného vyloučení znečištění vyplývajícího z průmyslových činností v souladu se zásadou „znečišťovatel platí“ a zásadou prevence znečištění je zapotřebí stanovit obecný rámec pro kontrolu hlavních průmyslových činností, přičemž přednost mají zásahy prováděné přímo u zdroje znečištění a zajištění šetrného hospodaření s přírodními zdroji.

(3)

Dodržování mezních hodnot emisí stanovených v této směrnici by mělo být považováno za nezbytnou, nikoli však postačující podmínku pro splnění cílů předcházení a snižování znečištění a dosažení vysoké úrovně ochrany životního prostředí, včetně podzemních vod, ovzduší a půdy a veřejnosti. Mají-li být tyto cíle splněny, může být nezbytné stanovit přísnější mezní hodnoty pro znečišťující látky, kterými se tato směrnice zabývá, emisní hodnoty pro další látky a složky životního prostředí a další vhodné podmínky.

(4)

Rozdílné přístupy k omezování emisí do ovzduší, vody či půdy mohou spíše podporovat přenos znečištění mezi těmito jednotlivými složkami, než aby chránily životní prostředí jako celek. Je proto vhodné stanovit integrovaný přístup k prevenci a omezování emisí do ovzduší, vody či půdy, k nakládání s odpady, k účinnému využívání energie a k prevenci havárií.

(5)

Je vhodné provést revizi právních předpisů týkajících se průmyslových zařízení v zájmu zjednodušení a vyjasnění stávajících ustanovení, snížení zbytečné administrativní zátěže a provádění závěrů obsažených ve sděleních Komise o tematické strategii o znečišťování ovzduší (11), o tematické strategii pro ochranu půdy (12) a o tematické strategii pro předcházení vzniku odpadů a jejich recyklaci (13), jež byla přijata v návaznosti na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1600/2002/ES ze dne 22. července 2002 o šestém akčním programu Společenství pro životní prostředí (14). Uvedená sdělení mají za cíl ochranu lidského zdraví a životního prostředí, čehož nelze dosáhnout bez dalšího snižování emisí vyplývajících z průmyslových činností.

(6)

V zájmu prevence a omezování znečištění by mělo být každé zařízení v provozu jen za podmínky, že je držitelem povolení, nebo v případě některých zařízení a činností používajících organická rozpouštědla pouze za podmínky, že je držitelem povolení nebo je registrováno. Celkové používání organických rozpouštědel by mělo být minimalizováno.

(7)	Aby se usnadnilo udělování povolení, členské státy by měly být schopny stanovit v obecně závazných pravidlech požadavky pro určité kategorie zařízení.

(8)

Aby nedošlo ke zdvojování úpravy, nemělo by povolení pro zařízení, na které se vztahuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství (15) obsahovat mezní hodnoty emisí pro emise skleníkových plynů, není-li to nezbytné pro vyloučení příčin jakéhokoli podstatného místního znečištění životního prostředí, nebo není-li zařízení z uvedeného systému dočasně vyňato.

(9)

Provozovatelé by měli příslušnému orgánu předložit žádost o povolení, která bude obsahovat informace nezbytné pro stanovení podmínek povolení. Při předložení žádosti o povolení by měli provozovatelé mít možnost využít informace, které vyplývají z uplatňování směrnice Rady 85/337/EHS ze dne 27. června 1985 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (16) a směrnice Rady 96/82/ES ze dne 9. prosince 1996 o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek (17).

(10)

Součástí povolení by měla být všechna nezbytná opatření, aby byla zajištěna vysoká úroveň ochrany životního prostředí jako celku, a mělo by rovněž zahrnovat mezní hodnoty emisí pro znečišťující látky, odpovídající požadavky na ochranu půdy a podzemních vod,▐ požadavky na monitorování a seznam použitých nebezpečných látek či přípravků ve smyslu směrnice Rady 67/548/EHS ze dne 27. června 1967 o sbližování právních a správních předpisů týkajících se klasifikace, balení a označování nebezpečných látek  (18). Podmínky povolení je třeba stanovit na základě nejlepších dostupných technik.

(11)

Jelikož je třeba stanovit, co se považuje za nejlepší dostupné techniky, a omezit ve Společenství nerovnováhu, pokud jde o úroveň emisí z průmyslových činností, měla by Komise zveřejnit k nejlepším dostupným technikám referenční dokumenty, dále jen „referenční dokumenty k BAT“, které vyplývají z výměny informací se zúčastněnými stranami. Na uvedené referenční dokumenty k BAT by se mělo odkazovat při stanovení podmínek povolení. Mohou je doplnit i další zdroje.

(12)

Pro účely zohlednění určitých zvláštních okolností mají příslušné orgány možnost stanovit mezní hodnoty emisí, rovnocenné parametry či technická opatření, jejichž důsledkem by byly úrovně emisí, jež mohou přesáhnout úrovně emisí související s nejlepšími dostupnými technikami, které jsou popsány v referenčních dokumentech k BAT. ▐

(13)

Aby provozovatelé mohli zkoušet nově vznikající techniky, jež by mohly zajistit vyšší úroveň ochrany životního prostředí, příslušný orgán by měl mít rovněž možnost udělovat dočasné výjimky z úrovní emisí souvisejících s nejlepšími dostupnými technikami, které jsou popsány v referenčních dokumentech k BAT.

(14)

Změny stávajícího zařízení mohou být příčinou vyššího stupně znečištění. Každá změna, která by mohla ovlivnit životní prostředí, by proto měla být oznámena příslušnému orgánu. Předmětem přezkoumání povolení by měly být podstatné změny stávajících zařízení, jež by mohly mít významné nepříznivé účinky na životní prostředí, aby se zajistilo, že dotyčná zařízení budou dále splňovat požadavky této směrnice.

(15)

Kvalitu životního prostředí může významně ovlivnit rozmetávání statkových hnojiv a kejdy. V zájmu zajištění, aby prevence a omezování těchto dopadů bylo prováděno integrovaným způsobem je třeba, aby provozovatel nebo třetí strany rozmetávaly hnojiva a kejdu získané z činností, na které se vztahuje tato směrnice, s použitím nejlepších dostupných technik. Uplatňování nejlepších dostupných technik při rozmetávání, které provede provozovatel nebo třetí strana, lze blíže určit v povolení nebo v rámci jiných opatření, aby byla členským státům při plnění uvedených požadavků dána jistá pružnost.

(16)	Pro zohlednění vývoje nejlepších dostupných technik nebo dalších změn souvisejících s provozem zařízení by se měly podmínky povolení pravidelně přezkoumávat a, je-li to nezbytné, aktualizovat, zvláště pokud Komise přijme nový nebo aktualizovaný referenční dokument k BAT.

(17)

Je třeba zajistit, aby provoz zařízení nevedl k významnému zhoršování jakosti půdy a podzemních vod. V nutných a přiměřených případech by součástí podmínek povolení proto mělo být monitorování půdy a podzemních vod a povinnost provést po úplném ukončení činností sanaci daného místa, v souladu s postupem stanoveným v právních předpisech Evropského společenství a ve vnitrostátních právních předpisech . Jakmile vstoupí v platnost právní předpisy Společenství pozměňující Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES ze dne 21. dubna 2004 o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí (19) nebo nové právní předpisy o ochraně půdy a podzemních vod, Komise by měla přezkoumat ustanovení o ochraně půdy a podzemních vod podle této směrnice, aby byla zaručena jednotnost a zabránilo se překrývání.

(18)

V zájmu zajištění účinného provádění a prosazování této směrnice by měli provozovatelé příslušnému orgánu pravidelně podávat zprávy o dodržování podmínek povolení. Členské státy by měly zajistit, aby se provozovatelé přizpůsobili těmto podmínkám a aby provozovatel a příslušný orgán v případě nedodržování této směrnice přijali nezbytná opatření a stanovili systém inspekcí v oblasti životního prostředí. Je na členských státech, aby určily nejvhodnější režimy prosazování, včetně toho, jakým způsobem je třeba mezní hodnoty emisí dodržovat.

(19)

S ohledem na ustanovení Aarhuské úmluvy  (20), účinná účast veřejnosti na přijímání rozhodnutí je nezbytná, k tomu, aby se veřejnost mohla vyjádřit ▐ a činitelé s rozhodovací pravomocí mohli přihlédnout k názorům a obavám, které mohou být pro tato rozhodnutí podstatné, čímž se zvyšuje zodpovědnost a transparentnost rozhodovacího procesu a přispívá se k uvědomělému vztahu veřejnosti k otázkám životního prostředí a k veřejné podpoře učiněných rozhodnutí. Dotčené osoby z řad veřejnosti by měly mít přístup k právní ochraně, aby mohli přispět k ochraně práva na život v prostředí přiměřeném pro zdraví a blaho člověka

(20)

Na emisích znečišťujících látek do ovzduší, které významně ovlivňují lidské zdraví a životní prostředí, se velkou měrou podílejí velká spalovací zařízení. Aby se tento vliv snížil a přiblížilo se splnění požadavků směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/81/ES ze dne 23. října 2001 o národních emisních stropech pro některé látky znečisťující ovzduší (21) a cílů stanovených ve sdělení Komise o tematické strategii o znečišťování ovzduší, je nutno na úrovni Společenství pro určité kategorie spalovacích zařízení a znečišťujících látek stanovit přísnější mezní hodnoty emisí.

(21)

V případě náhlého přerušení dodávky paliva či plynu s nízkým obsahem síry, které je způsobeno vážným nedostatkem tohoto paliva či plynu, by měl mít příslušný orgán možnost udělit dočasné výjimky, jimiž by se povolilo, aby emise z dotyčných spalovacích zařízení přesáhly mezní hodnoty emisí stanovené v této směrnici.

(22)

Za účelem omezení nepříznivých vlivů znečištění na životní prostředí by dotyčný provozovatel neměl spalovací zařízení provozovat déle než 24 hodin poté, co dojde ke špatné funkci nebo poruše čisticího zařízení, a délka provozu bez čisticího zařízení nesmí za žádných okolností ve dvanáctiměsíčním období překročit 120 hodin. Pokud však nepřevažuje potřeba zachovat dodávky energie nebo je nutno zabránit celkovému zvýšení emisí z důvodu provozu jiného spalovacího zařízení, měly by mít příslušné orgány možnost udělit z těchto lhůt výjimku.

(23)

K zajištění vysoké úrovně ochrany životního prostředí a lidského zdraví a pro účely zamezení pohybu odpadu přes hranice do zařízení provozovaných podle nižších norem v oblasti životního prostředí je nutno stanovit a dodržovat přísné provozní podmínky, technické požadavky a mezní hodnoty emisí pro zařízení spalující nebo spoluspalující odpady ve Společenství.

(24)

Používání organických rozpouštědel při některých činnostech a v některých zařízeních vede k emisím organických sloučenin do ovzduší, které přispívají k tvorbě fotochemických oxidantů v místním rozsahu i v rozsahu překračujícím hranice států, což poškozuje přírodní zdroje a má škodlivé účinky na lidské zdraví. Proti používání organických rozpouštědel je proto třeba učinit preventivní opatření a stanovit požadavek na dodržování mezních hodnot emisí u organických sloučenin, jakož i vhodné provozní podmínky. Provozovatelům by mělo být možné udělit výjimku z povinnosti dodržovat mezní hodnoty emisí, je-li možné dosáhnout rovnocenného snížení emisí pomocí jiných opatření, jako například používáním produktů nebo postupů s nízkým nebo nulovým obsahem rozpouštědel.

(25)	Ovzduší a vodu mohou významně znečišťovat zařízení, která vyrábějí oxid titaničitý. Tato zařízení mohou také vést k toxikologickým rizikům. Aby se tyto dopady snížily, je třeba na úrovni Společenství stanovit pro některé znečišťující látky přísnější mezní hodnoty emisí.

(26)	Opatření nezbytná pro provedení této směrnice by měla být přijata podle rozhodnutí Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (22). ▐

(27)	V souladu se zásadou „znečišťovatel platí“ by členské státy měly stanovit pravidla pro sankce za porušení této směrnice a zajistit jejich provádění. Tyto sankce měly být účinné, přiměřené a odrazující.

(28)

Aby měla stávající zařízení dost času se technicky přizpůsobit novým požadavkům této směrnice, do určité pevně stanovené lhůty od data použitelnosti této směrnice by se na tato zařízení měly vztahovat některé nové požadavky. Je třeba, aby byl spalovacím zařízením dán dostatek času na zavedení nezbytných opatření na snižování emisí za účelem splnění mezních hodnot emisí stanovených v příloze V.

(29)

Aby se vyřešily značné problémy způsobené emisemi dioxinů a furanů a ostatních znečišťujících látek vyprodukovaných výrobou surového železa nebo oceli, a zejména spékáním železné rudy, postup týkající se minimálních požadavků stanovený touto směrnicí by se měl uplatňovat prioritně na tato zařízení, a v každém případě do 31. prosince 2011.

(30)

Jelikož cíle opatření, která mají být učiněna zejménaza účelem zajištění vysoké úrovně ochrany životního prostředí a zlepšení kvality tohoto prostředí, nemohou členské státy dostatečně splňovat, a mohou těchto cílů z důvodu přeshraničního charakteru znečišťování z průmyslových činností lépe dosáhnout na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity podle článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality, jak je stanovena v uvedeném článku, tato směrnice nepřekračuje rámec toho, co je pro dosažení těchto cílů nezbytné.

(31)	Tato směrnice uznává základní práva a dodržuje zásady uznané zejména Listinou základních práv Evropské unie. Cílem této směrnice je především podpořit uplatňování článku 37 Listiny základních práv Evropské unie.

(32)	Povinnost provést tuto směrnici do vnitrostátního práva by se měla omezovat na ustanovení, která představují podstatnou změnu v porovnání s předchozími směrnicemi přepracovanými touto směrnicí. Povinnost provést ve vnitrostátním právu nezměněná ustanovení totiž vyplývá z předchozích směrnic.

(33)	Touto směrnicí by neměly být dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnic uvedených v příloze IX části B ve vnitrostátním právu.

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

KAPITOLA I

Společná ustanovení

Článek 1

Předmět

Tato směrnice stanoví pravidla týkající se integrované prevence a omezování znečištění vznikajícího v důsledku průmyslových činností.

Směrnice rovněž stanoví pravidla, která mají vyloučit anebo, pokud to není možné, snížit emise do ovzduší, vody a půdy a předcházet vzniku odpadu, v zájmu dosažení vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku.

Článek 2

Oblast působnosti

1.   Tato směrnice se vztahuje na průmyslové činnosti, které způsobují znečištění, uvedené v kapitolách II až VI.

2.   Tato směrnice se nevztahuje na výzkum, vývoj a zkoušení nových výrobků a postupů.

Článek 3

Definice

Pro účely této směrnice se použijí tyto definice:

1)

„látkou“ se rozumí jakýkoli chemický prvek a jeho sloučeniny, s výjimkou těchto látek: a) radioaktivních látek definovaných ve směrnici Rady 96/29/Euratom ze dne 13. května 1996, kterou se stanoví základní bezpečnostní standardy na ochranu zdraví pracovníků a obyvatelstva před riziky vyplývajícími z ionizujícího záření (23); b) geneticky modifikovaných mikroorganismů definovaných ve směrnici Rady 90/219/EHS ze dne 23. dubna 1990 o uzavřeném nakládání s geneticky modifikovanými mikroorganismy (24); c) geneticky modifikovaných organismů definovaných ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2001/18/ES ze dne 12. března 2001 o záměrném uvolňování geneticky modifikovaných organismů do životního prostředí ║ (25);

2)

„znečištěním“ se rozumí lidskou činností přímo či nepřímo způsobené vniknutí látek, vibrací, tepla nebo hluku do ovzduší, vody nebo půdy, které může být škodlivé lidskému zdraví nebo může nepříznivě ovlivnit kvalitu životního prostředí, které může vést ke škodám na hmotném majetku anebo omezit či narušit harmonii životního prostředí a další jiné zákonné způsoby využití životního prostředí;

3)

„zařízením“ se rozumí stacionární technická jednotka, ve které probíhá jedna či více činností uvedených v příloze I nebo v příloze VII části 1, a jakékoli další s tím přímo spojené činnosti na tomtéž místě, které po technické stránce souvisejí s činnostmi uvedenými v daných přílohách a mohly by ovlivnit emise a znečištění;

4)	„emisemi“ se rozumí přímé nebo nepřímé uvolňování látek, vibrací, tepla nebo hluku z bodových nebo difúzních zdrojů v zařízení do ovzduší, vody či půdy;

5)	„mezními hodnotami emisí“ se rozumí objem vyjádřený pomocí určitých specifických parametrů, koncentrace nebo hladiny určité emise, která nemá být během jednoho či několika časových období překročena;

6)	„normou kvality životního prostředí“ se rozumí souhrn požadavků, které musí životní prostředí nebo jeho určitá část v daném čase splňovat a které jsou stanoveny právními předpisy Společenství;

7)	„povolením“ se rozumí písemné oprávnění k provozu celého zařízení nebo jeho části nebo spalovacího zařízení, zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu;

8)	„podstatnou změnou“ se rozumí změna v povaze, funkci či rozsahu zařízení či spalovacího zařízení, zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu, která může mít významné nepříznivé účinky na člověka nebo životní prostředí;

9)

„nejlepšími dostupnými technikami“(BAT) se rozumí nejúčinnější a nejpokročilejší stadium vývoje činností a jejich provozních metod dokládající praktickou vhodnost určité techniky jako základu pro stanovení mezních hodnot emisí a dalších podmínek povolení, jejichž smyslem je předejít vzniku emisí, a pokud to není možné, alespoň tyto emise omezit a zabránit tak nepříznivým dopadům na životní prostředí jako celek: a) „technikami“ se rozumí jak používaná technologie, tak způsob, jakým je zařízení navrženo, budováno, udržováno, provozováno a vyřazováno z činnosti; b) „dostupnými“ technikami se rozumí techniky, které byly vyvinuty v měřítku umožňujícím její zavedení v příslušném průmyslovém odvětví za ekonomicky a technicky přijatelných podmínek s ohledem na náklady a přínosy, ať již tyto techniky jsou nebo nejsou v příslušném členském státě používány či vyráběny, pokud jsou provozovateli za rozumných podmínek dostupné; c) „nejlepšími“ technikami se rozumí nejúčinnější techniky z hlediska dosažení vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku.

10)

„úrovněmi emisí souvisejícími s nejlepšími dostupnými technikami“ („BAT-AEL“) se rozumí rozpětí úrovní emisí dosažené za normálních podmínek provozu použitím nejlepších dostupných technik, které jsou popsány v referenčních dokumentech k BAT, a vyjádřené v průměrech za určité období a za daných referenčních podmínek;

11)

„provozovatelem“ se rozumí jakákoli fyzická nebo právnická osoba, která zařízení nebo spalovací zařízení, zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu provozuje nebo řídí, nebo, pokud to vyžadují vnitrostátní právní předpisy, na kterou byla přenesena rozhodující hospodářská pravomoc nad technickou funkcí zařízení nebo spalovacího zařízení, zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu;

12)	„veřejností“ se rozumí jedna nebo více fyzických nebo právnických osob a jejich sdružení, organizace nebo skupiny v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo zvyklostmi;

13)

„dotčenou veřejností“ se rozumí veřejnost, která je nebo by mohla být ovlivněna rozhodováním ohledně udělení nebo aktualizace povolení nebo podmínek povolení, nebo která má na tomto rozhodování určitý zájem; pro účely této definice se předpokládá, že nevládní organizace podporující ochranu životního prostředí a splňující požadavky všech příslušných vnitrostátních právních předpisů mají na tomto rozhodování zájem;

14)

„nově vznikající technikou“ se rozumí novátorská technika pro průmyslovou činnost, která by ▐ v případě, že byla průmyslově vyzkoušena a vyvinuta ke komerčním účelům, umožňovala poskytování vyšší obecné úrovně ochrany životního prostředí nebo alespoň stejnou úroveň ochrany a vyšší úspory nákladů než stávající nejlepší dostupné techniky;

15)

„nebezpečnými látkami“║ se rozumí nebezpečné látky nebo přípravky ve smyslu definice ve směrnici ║ 67/548/EHS ║ a ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/45/ES ze dne 31. května 1999 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se klasifikace, balení a označování nebezpečných přípravků (26);

16)	„základní zprávou“ se rozumí kvantifikované informace o stavu kontaminace půdy a podzemních vod příslušnými nebezpečnými látkami ve významném množství ;

17)	„běžnou inspekcí“ se rozumí inspekce v oblasti životního prostředí, provedená v rámci plánovaného programu inspekce;

18)	„mimořádnou inspekcí“ se rozumí inspekce v oblasti životního prostředí, provedené na základě stížností nebo v rámci vyšetřování havárií, nehod a případů nedodržování požadavků;

19)	„environmentální inspekcí“ se rozumí jakákoliv činnost, která zahrnuje ověřování, zda zařízení splňuje příslušné požadavky v oblasti ochrany životního prostředí;

20)	„palivem“ se rozumí jakýkoli tuhý, kapalný nebo plynný spalitelný materiál používaný ke spalování ve spalovacím zařízení;

21)	„spalovacím zařízením“ se rozumí jakékoli technické zařízení, v němž se paliva oxidují za účelem využití takto vyrobeného tepla;

22)

„biomasou“ se rozumějí: a) produkty, které sestávají z rostlinného materiálu pocházejícího ze zemědělství nebo lesnictví a které lze použít jako palivo za účelem získání jeho energetického obsahu; b) následující odpad použitý jako palivo: i) rostlinný odpad ze zemědělství nebo lesnictví; ii) rostlinný odpad z potravinářského průmyslu, pokud se znovu využije vyrobené teplo; iii) rostlinný odpad z výroby čerstvé vlákniny a z výroby papíru z buničiny, pokud se spoluspaluje v místě výroby a vzniklé teplo se využije; iv) korkový odpad; v) dřevný odpad s výjimkou dřevného odpadu, který může obsahovat halogenované organické sloučeniny nebo těžké kovy v důsledku ošetření látkami na ochranu dřeva nebo nátěrovými hmotami;

23)	„spalovacím zařízením ke spalování více druhů paliv“ se rozumí jakékoli spalovací zařízení, v němž se mohou současně nebo střídavě spalovat dva nebo více druhů paliv;

24)	„plynovou turbínou“ se rozumí jakýkoli rotující stroj, který přeměňuje tepelnou energii v mechanickou práci a který se skládá především z kompresoru, tepelného zařízení, ve kterém se palivo oxiduje za účelem ohřátí pracovní kapaliny, a turbíny;

25)	„odpadem“ se rozumí odpad definovaný v čl. 3 písm. odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech (27);

26)	„nebezpečným odpadem“ se rozumí nebezpečný odpad definovaný v čl. 3 odst. 2 směrnice 2008/98/ES;

27)

„smíšeným komunálním odpadem“ se rozumí odpad z domácností stejně jako živnostenský, průmyslový odpad a odpad z úřadů, který je svou charakteristikou a složením podobný odpadu z domácností, ale s výjimkou frakcí uvedených pod číslem 20 01 v příloze rozhodnutí Komise 2000/532/ES (28)║, kterým se stanoví evropský seznam odpadů, které jsou sbírány odděleně u zdroje a s výjimkou dalších odpadů uvedených v této příloze pod číslem 20 02;

28)

„zařízením na spalování odpadu“ se rozumí stacionární nebo mobilní technická jednotka a zařízení určené k tepelnému zpracování odpadů, s využitím tepla vzniklého spalováním nebo bez něho, prostřednictvím spalování oxidací odpadu stejně jako dalšími způsoby tepelného zpracování, pokud jsou látky tímto zpracováním vzniklé následně spáleny;

29)

„zařízením na spoluspalování odpadu“ se rozumí stacionární nebo mobilní technická jednotka, jejímž hlavním účelem je výroba energie nebo hmotných produktů a která využívá odpad jako normální nebo přídavné palivo nebo ve kterém je odpad tepelně zpracován za účelem jeho odstranění prostřednictvím spalování oxidací odpadu stejně jako dalšími způsoby tepelného zpracování, pokud jsou látky tímto zpracováním vzniklé následně spáleny;

30)	„jmenovitou kapacitou“ se rozumí součet kapacit spalování všech pecí, z nichž se zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu skládá, jak je uvedl výrobce a potvrdil provozovatel, přičemž bylo vzato v úvahu spalné teplo odpadu vyjádřené jako množství odpadu spálené za hodinu;

31)	„dioxiny a furany“ se rozumí polychlorované p-dibenzodioxiny a dibenzofurany uvedené v příloze VI části 2;

32)	„zbytkem“ se rozumí jakýkoli kapalný nebo pevný odpad, který vzniká v zařízení na spalování odpadu nebo v zařízení na spoluspalování odpadu;

33)	„organickou sloučeninou“ se rozumí jakákoli sloučenina obsahující přinejmenším uhlík a jeden nebo více z těchto prvků: vodík, halogeny, kyslík, síra, fosfor, křemík nebo dusík, s výjimkou oxidů uhlíku a anorganických uhličitanů a hydrogenuhličitanů;

34)	„těkavou organickou sloučeninou“ se rozumí jakákoli organická sloučenina, jakož i frakce kreosotu, která má při teplotě 293,15 K tlak par 0,01 kPa nebo vyšší nebo která za konkrétních podmínek použití vykazuje odpovídající těkavost.

35)

„organickým rozpouštědlem“ se rozumí jakákoli těkavá organická sloučenina, která se používá: a) samostatně nebo ve spojení s jinými látkami, aniž by přitom prošla chemickou změnou, k rozpouštění surovin, produktů nebo odpadů; b) jako čisticí prostředek k rozpouštění znečišťujících látek; c) jako odmašťovací prostředek; d) jako dispergační činidlo; e) jako prostředek používaný k úpravě viskozity; f) jako prostředek používaný k úpravě povrchového napětí; g) jako plastifikátor; h) jako konzervant;

36)

„nátěrovou hmotou“ se rozumí nátěrová hmota ve smyslu definice v čl. 2 bodě 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/42/ES ze dne 21. dubna 2004 o omezování emisí těkavých organických sloučenin vznikajících při používání organických rozpouštědel v některých barvách a lacích a výrobcích pro opravy nátěru vozidel (29);

37)	„obecně závaznými pravidly“ se rozumí mezní hodnoty emisí nebo jiné podmínky definované v právních předpisech týkajících se životního prostředí, přinejmenším na odvětvové úrovni, které jsou ustanoveny s tím záměrem, aby byly přímo použity ke stanovení podmínek pro povolení.

Článek 4

Povinnost být držitelem povolení

1.   Členské státy přijmou nezbytná opatření zajišťující, že žádné zařízení nebo spalovací zařízení, zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu nebude provozováno bez povolení.

Odchylně od prvního pododstavce mohou členské státy stanovit postup pro registraci zařízení, na které se vztahuje pouze kapitola V.

Postup pro registraci je popsaný v závazném předpisu a zahrnuje přinejmenším oznámení provozovatele příslušnému orgánu o záměru provozovat zařízení.

2.    Členské státy mohou stanovit, že povolení se může vztahovat na dvě či více zařízení anebo části zařízení, pokud jsou provozované stejným provozovatelem na stejném místě či na různých místech.

Vztahuje-li se jedno povolení na dvě či více zařízení, musí požadavky této směrnice splňovat každé zařízení samostatně .

Článek 5

Provozovatelé

Členské státy mohou stanovit, že společným provozovatelem zařízení nebo spalovacího zařízení, zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu nebo provozovateli různých částí takových zařízení mohou být pověřeny dvě fyzické nebo právnické osoby či jejich větší počet. Pouze jedna fyzická nebo právnická osoba je určena k převzetí odpovědnosti za plnění povinností stanovených touto směrnicí.

Článek 6

Udělení povolení

1.   Příslušný orgán udělí povolení, pokud zařízení vyhovuje požadavkům této směrnice.

2.   Členské státy přijmou nezbytná opatření k tomu, aby v případě, že se povolovacích řízení účastní více než jeden příslušný orgán nebo více než jeden provozovatel nebo je vydáno víc než jedno povolení, byly podmínky pro udělení povolení a povolovací řízení plně zkoordinovány, aby byl zaručen účinný integrovaný přístup všech orgánů, které jsou pro toto řízení příslušné.

3.   V případě nového zařízení nebo podstatné změny zařízení, na které se vztahuje článek 4 směrnice 85/337/EHS, je pro udělení povolení nutno přezkoumat a použít i veškeré takto získané příslušné informace či závěry učiněné podle článků 5, 6 7 a 9 uvedené směrnice.

Článek 7

Obecně závazná pravidla

Aniž je dotčena povinnost být držitelem povolení, mohou členské státy zařadit požadavky pro určité kategorie zařízení, spalovacích zařízení, zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu do obecně závazných pravidel.

Přijmou-li se obecně závazná pravidla, může povolení jednoduše zahrnovat odkaz na tato pravidla.

Článek 8

Podávání zpráv o dodržování podmínek povolení

Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho:

1)

aby operátor podal příslušnému orgánu alespoň každých 24 měsíců příslušné údaje o dodržování podmínek povolení, které neprodleně zpřístupní na internetu. V případě, že by inspekce v souladu s článkem 25 zjistila porušení podmínek povolení, budou zprávy podávány častěji, a to nejméně jednou každých dvanáct měsíců ;

2)	aby provozovatel neprodleně informoval příslušný orgán o jakékoli události nebo nehodě, která významně postihuje životní prostředí.

Článek 9

Nedodržení podmínek povolení

1.   Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění, aby byly dodržovány podmínky povolení.

2.   V případě zjištěného porušení požadavků této směrnice, členské státy zajistí:

a)	aby provozovatel neprodleně informoval příslušný orgán;

b)	aby provozovatel a příslušný orgán přijali opatření, která zajistí nápravu v nejkratší možné době.

Způsobí-li porušení požadavků této směrnice významné ohrožení lidského zdraví nebo životního prostředí a není-li zjednána náprava za podmínek podle prvního pododstavce písm. b), bylo provozování zařízení nebo spalovacího zařízení,zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu pozastaveno.

Článek 10

Emise skleníkových plynů

1.   Pokud jsou emise skleníkových plynů ze zařízení uvedeny v příloze I směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ve vztahu k činnosti prováděné v uvedeném zařízení, povolení neobsahuje mezní hodnoty emisí pro přímé emise uvedeného plynu, ledaže je to nezbytné pro zajištění toho, že se nezpůsobí žádné podstatné místní znečištění životního prostředí.

2.   Členské státy se mohou rozhodnout, že pro činnosti uvedené v příloze I směrnice 2003/87/ES nestanoví požadavky týkající se energetické účinnosti s ohledem na spalovací jednotky nebo jiné jednotky emitující oxid uhličitý v místě, kde se zařízení nachází.

3.   Pokud je to nezbytné, příslušné orgány patřičně pozmění povolení.

4.   Odstavce 1 až 3 se neuplatňují na zařízení dočasně vyňatá ze systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství v souladu s článkem 27 směrnice 2003/87/ES.

KAPITOLA II

Zvláštní ustanovení pro činnosti uvedené v příloze I

Článek 11

Oblast působnosti

Tato kapitola se vztahuje na činnosti stanovené v příloze I, a případně na činnosti, které překračují prahové hodnoty v kapacitách, jež jsou uvedeny v dané příloze.

Článek 12

Obecné zásady základních povinností provozovatele

Členské státy přijmou nezbytná opatření k tomu, aby zařízení byla provozována v souladu s těmito zásadami:

1)	byla učiněna všechna vhodná preventivní opatření proti znečišťování;

2)	byly použity nejlepší dostupné techniky;

3)	nedocházelo k významnému znečišťování;

4)	předcházelo se vzniku odpadů v souladu se směrnicí 2008/98/ES;

5)	jestliže odpady vznikají, jsou využívány, anebo, pokud využití není technicky a ekonomicky možné, jsou odstraněny s vyloučením či omezením jakýchkoli dopadů na životní prostředí;

6)	byla energie využívána účinně;

7)	byla přijata nezbytná opatření, která mají předcházet výskytu havárií a omezovat jejich následky;

8)	byla přijata nezbytná opatření, aby po úplném ukončení činností bylo možné zabránit jakémukoli riziku znečištění a bylo možné místo ukončeného provozu navrátit zpět do uspokojivého stavu definovaného v souladu s požadavky uvedenými v čl. 23 odst. 2 a 3.

Článek 13

Žádosti o povolení

1.   Členské státy přijmou nezbytná opatření zajišťující, aby žádost o povolení obsahovala popis:

a)	zařízení a jeho činností,;

b)	surovin a pomocných materiálů, dalších látek a energie, která je v zařízení používána anebo jím produkována;

c)	zdrojů emisí ze zařízení;

d)	podmínek na místě zařízení;

e)	pokud činnost zahrnuje příslušné nebezpečné látky ve významném množství , základní zprávy obsahující informace o těchto látkách ;

f)	charakteru a množství předpokládaných emisí ze zařízení do jednotlivých složek prostředí, jakož i významných účinků těchto emisí na životní prostředí;

g)	navrhované technologie a dalších metod určených pro předcházení nebo, pokud to není možné, ke snížení emisí ze zařízení;

h)	v případě nutnosti opatření k předcházení vzniku odpadů a k využití odpadů, které v zařízení vznikají;

i)	dalších opatření plánovaných k dodržování obecných pravidel základních povinností provozovatele podle ustanovení článku 12;

j)	opatření plánovaných k monitorování emisí do životního prostředí;

k)	příslušných hlavních náhradních řešení navrhované technologie, technik a opatření, prověřených žadatelem, ve formě přehledu.

Žádost o povolení musí též obsahovat shrnutí údajů, bez technických podrobností a odborných termínů, které jsou uvedeny v prvním pododstavci, a případně také základní zprávu .

2.   Pokud informace podané v souladu s požadavky směrnice Rady 85/337/EHS nebo bezpečnostní zpráva vypracovaná v souladu se směrnicí 96/82/ES nebo informace poskytnuté v souladu s jiným právním předpisem splňují některý z požadavků odstavce 1, je možné tyto informace do žádosti zahrnout nebo je k žádosti přiložit.

Článek 14

Referenční dokumenty k BAT a výměna informací

1.   Komise zorganizuje výměnu informací mezi členskými státy, zástupci jejich příslušných odpovědných orgánů provozovateli a poskytovateli technik, kteří zastupují dotčené odvětví průmyslu, nevládními organizacemi podporující ochranu životního prostředí, a Komisí ohledně následujícího :

a)	výkonnosti zařízení z hlediska emisí, znečišťování, spotřeby a druhu surovin, využívání energie nebo vzniku odpadů; a

b)	nejlepších používaných dostupných technik, s nimi souvisejícího monitorování a jejich vývoje týkajícího se nejlepších dostupných technik .

S ohledem na organizaci výměny informací uvedené v tomto odstavci, zřídí Komise fórum pro výměnu informací jež se bude skládat ze zúčastněných stran uvedených v prvním pododstavci .

Komise stanoví pokyny pro výměnu informací, včetně informací spojených se shromažďováním údajů a se stanovováním obsahu referenčních dokumentů k BAT. Komise v této souvislosti zveřejní hodnotící zprávu. Tato zpráva se zpřístupní na internetu .

2.     Komise zveřejní výsledek výměny informací uvedené v odstavci 1 jako nový nebo aktualizovaný referenční dokument k BAT.

3.   Referenční dokumenty k BAT popisují zejména nejlepší dostupné techniky, související úrovně emisí, úrovně spotřeby a související monitorování, monitorování půdy a podzemních vod a sanaci místa, jakož i nově vznikající techniky, přičemž se zvláště přihlédne ke kritériím uvedeným v příloze III ▐, přičemž tato revize bude dokončena nejpozději osm let ode dne zveřejnění předchozí verze. Komise zajistí, aby závěry nejlepších dostupných technik k referenčním dokumentům k BAT byly zpřístupněny v úředních jazycích členských států. Na žádost členského státu Komise poskytne kompletní referenční dokumenty k BAT v požadovaném jazyce .

Článek 15

Podmínky povolení

1.   Členské státy zajistí, aby v povolení byla uvedena veškerá opatření nutná ke splnění požadavků podle článků 12 a 19.

Tato opatření obsahují alespoň:

a)	mezní hodnoty emisí pro znečišťující látky uvedené v příloze II a další znečišťující látky, které by mohly být emitovány z dotyčného zařízení ve významném množství, se zřetelem k jejich povaze a možnosti přenosu z jedné složky do druhé;

b)	je-li to nutné , odpovídající požadavky na ochranu půdy a podzemní vody, jakož i opatření k nakládání s odpady, které v zařízení vznikají;

c)	vhodné požadavky týkající se monitorování výpustí, s uvedením podrobností metody a frekvence měření, postupu vyhodnocování a povinnosti pravidelně předkládat příslušnému orgánu výsledky monitorování výpustí a další údaje nutné k ověření souladu s povolením.

d)	požadavky na pravidelné monitorování v souvislosti s příslušnými nebezpečnými látkami, které se mohou na daném místě vyskytovat ve významném množství , vzhledem k možnosti kontaminace půdy a podzemních vod v místě zařízení;

e)	opatření pro případ spouštění, neúmyslného úniku látek, špatné funkce, krátkodobých přerušení a definitivního ukončení provozu zařízení;

f)	ustanovení týkající se minimalizace dálkového přenosu znečištění či znečištění přesahujícího hranice států.

2.   Pro účely odst. 1 písm. a) mohou být mezní hodnoty doplněny nebo nahrazeny rovnocennými parametry nebo jinými technickými opatřeními.

3.   Při stanovení podmínek povolení je učiněn odkaz na referenční dokumenty k BAT.

4.   Nevztahují-li se referenční dokumenty k BAT na zařízení nebo jeho část nebo nezabývají-li se tyto dokumenty všemi možnými dopady činnosti na životní prostředí, příslušný orgán určí po konzultaci s operátorem , pro dotyčné zařízení nebo činnosti úrovně emisí, které mohou být dosaženy použitím nejlepší dostupné techniky na základě kritérií uvedených v příloze III a odpovídajícím způsobem stanoví podmínky povolení.

5.   U zařízení uvedených v bodě 6.6 přílohy I se použijí odstavce 1 až 4, aniž jsou dotčeny právní předpisy týkající se dobrých životních podmínek zvířat.

Článek 16

Emisní mezní hodnoty, rovnocenné parametry a technická opatření

1.   Mezní hodnoty emisí pro znečišťující látky se vztahují k bodu, kde emise zařízení opouštějí, a žádné ředění před uvedeným bodem se při zjišťování těchto hodnot nebere v úvahu.

V případě nepřímých výpustí znečišťujících látek do vody může být při určování mezních hodnot emisí pro dotyčné zařízení vzat v úvahu čisticí efekt úpravny vody za předpokladu, že je zaručena odpovídající úroveň ochrany životního prostředí jako celku a že výsledkem není vyšší stupeň znečištění životního prostředí.

2.   Aniž je dotčena platnost článku 19, musí mezní hodnoty emisí, rovnocenné parametry a jiná technická opatření uvedená v čl. 15 odst. 1 a 2 vycházet z nejlepších dostupných technik, aniž by však bylo předepsáno použití jakékoli konkrétní metody či technologie.

Příslušný orgán stanoví mezní hodnoty emisí, jakož i požadavky na monitorování a dosažení souladu tak, aby zajistil, že úrovně emisí související s nejlepšími dostupnými technikami nejsou překračovány .

Mezní hodnoty emisí mohou být nahrazeny rovnocennými parametry nebo technickými opatřeními, pokud může být dosaženo odpovídající úrovně ochrany životního prostředí.

3.   Odchylně od odst. 2 druhého pododstavce může příslušný orgán ve výjimečných případech vyplývajících z posouzení nákladů a přínosů v oblasti životního prostředí a hospodářství a s přihlédnutím k technickým charakteristikám dotyčného zařízení, k jeho zeměpisné poloze a podmínkám životního prostředí v místě, kde se zařízení nachází, stanovit mezní hodnoty emisí, rovnocenné parametry nebo technická opatření a požadavky na monitorování a dosažení souladu tak, aby zajistil, že úrovně emisí související s nejlepšími dostupnými technikami mohou být překročeny .

Tyto mezní hodnoty emisí, rovnocenné parametry nebo technická opatření však nesmí překročit mezní hodnoty emisí stanovené v souladu s článkem 68 nebo případně v přílohách V až VIII.

Členské státy zajistí, aby dotčená veřejnost dostala včas vhodnou příležitost k účasti na rozhodování o udělování výjimek uvedených v tomto odstavci.

Pokud jsou mezní hodnoty emisí, rovnocenné parametry a technická opatření stanoveny v souladu s tímto odstavcem, musí být důvody pro povolení úrovní emisí odchylujících se od úrovní emisí souvisejících s nejlepšími dostupnými technikami popsanými v referenčních dokumentech k BAT prokázány a odůvodněny v příloze k podmínkám povolení.

Komise může stanovit kritéria pro udělování výjimek uvedených v tomto odstavci.

Tato opatření, jejichž účelem je změna jiných než podstatných prvků této směrnice jejím doplněním, se přijmou podle regulativního postupu s kontrolou uvedeného v čl. 69 odst. 2.

4.   Odstavce 2 a 3 se vztahují na rozmetávání statkových hnojiv a kejdy mimo místo zařízení uvedeného v bodě 6.6 přílohy I, s výjimkou oblastí, které spadají do působnosti směrnice Rady (91/676/EHS) ze dne 12. prosince 1991 o ochraně vod před znečištěním způsobeným dusičnany ze zemědělských zdrojů  (30).

5.   Příslušný orgán může ke zvýšení emisí vznikajících v důsledku zkoušení a použití nově vznikajících technik udělit dočasnou výjimku z požadavků odstavce 2 a čl. 12 ║ bodů 1 a 2, je-li do 6 měsíců od udělení výjimky používání uvedených technik buď zastaveno, nebo se při činnosti dosáhne alespoň úrovní emisí souvisejících s nejlepšími dostupnými technikami.

Článek 17

Požadavky na monitorování

1.   Požadavky na monitorování uvedené v čl. 15 odst. 1 písm. c) a d) případně vycházejí ze závěrů týkajících se monitorování, které jsou popsány v referenčních dokumentech k BAT.

2.   Frekvenci pravidelného monitorování uvedeného v čl. 15 odst.1 písm. d) stanoví příslušný orgán v povolení pro každé jednotlivé zařízení nebo v obecně závazných pravidlech.

Aniž je dotčen první pododstavec, provádí se pravidelné monitorování podzemních vod alespoň jednou za pět let a půdy jednou za deset let, kromě případů, kdy toto monitorování vychází ze systematického posouzení rizik znečištění .

Komise může stanovit kritéria pro určování frekvence pravidelného monitorování.

Tato opatření, jejichž účelem je změna jiných než podstatných prvků této směrnice jejím doplněním, se přijmou podle regulativního postupu s kontrolou uvedeného v čl. 69 odst. 2.

Článek 18

Obecně závazná pravidla

1.   Při přijímání obecně závazných pravidel členské státy zajistí integrovaný přístup a vysokou úroveň ochrany životního prostředí rovnocennou k úrovni, jíž lze dosáhnout prostřednictvím jednotlivých podmínek povolení.

2.   Obecně závazná pravidla vycházejí z nejlepších dostupných technik, aniž by předepisovala použití jakékoli metody či konkrétní technologie v zájmu zajištění souladu s články 15 a 16.

▐

3.   Členské státy zajistí aktualizaci obecně závazných pravidel v návaznosti na vývoj nejlepších dostupných technik v zájmu zajištění souladu s článkem 22 .

▐

4.   Obecně závazná pravidla přijatá v souladu s odstavci 1 až 3 musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo takový odkaz musí být učiněn při jejich úředním vyhlášení.

Článek 19

Normy kvality životního prostředí

Pokud určitá norma kvality životního prostředí vyžaduje dodržení přísnějších podmínek, než jakých lze dosáhnout použitím nejlepších dostupných technik, je nutno tato mimořádná opatření v povolení uvést, a to bez dotčení ostatních opatření, která mohou být v zájmu dosažení souladu s normami kvality životního prostředí učiněna.

Článek 20

Vývoj nejlepších dostupných technik

Členské státy zajistí, aby příslušný orgán sledoval vývoj nejlepších dostupných technik nebo aby byl informován o tomto vývoji., jakož i o zveřejnění všech nových nebo revidovaných referenčních dokumentů k BAT, a rovněž informování dotčené veřejnosti .

Článek 21

Změny zařízení uskutečňované provozovatelem

1.   Členské státy přijmou nezbytná opatření zajišťující to, aby provozovatel vždy uvědomil příslušný orgán o jakýchkoli plánovaných změnách v povaze, funkci či rozsahu zařízení, jež by mohly mít následky pro životní prostředí. V případě nutnosti provede příslušný orgán úpravu povolení.

2.   Členské státy přijmou nezbytná opatření zajišťující, aby se žádná podstatná změna, kterou provozovatel plánuje, neuskutečnila bez povolení uděleného v souladu s touto směrnicí.

Žádost o povolení a rozhodnutí příslušného orgánu se vztahuje na části zařízení a údaje uvedené v článku 13, které mohou být touto podstatnou změnou ovlivněny.

3.   Každá změna v povaze, funkci nebo rozšíření zařízení se považuje za podstatné, pokud změna nebo rozšíření samy o sobě dosahují prahových hodnot ve vztahu ke kapacitě, které stanoví příloha I.

Článek 22

Přezkoumání a aktualizace podmínek povolení příslušným orgánem

1.   Členské státy přijmou nezbytná opatření zajišťující, aby příslušný orgán pravidelně přezkoumával všechny podmínky povolení a v případě nutnosti pro zajištění souladu s touto směrnicí tyto podmínky aktualizoval.

2.   Na žádost příslušného orgánu předloží provozovatel veškeré informace, které jsou nezbytné k přezkoumání podmínek povolení.

Příslušný orgán při přezkoumávání podmínek povolení použije všechny informace, které vyplývají z monitorování nebo inspekcí.

3.    Zveřejní-li Komise nový nebo aktualizovaný referenční dokument k BAT, členské státy do čtyř let od jeho zveřejnění zajistí, aby příslušný orgán přezkoumal a kde nezbytné aktualizoval pro dotyčná zařízení podmínky povolení.

První pododstavec se použije na veškeré výjimky udělené v souladu s čl. 16 odst. 3.

4.   Podmínky povolení se přezkoumají a v případě nutnosti aktualizují alespoň v těchto případech:

a)	znečištění působené zařízením je tak značné, že je nutné znovu prověřit mezní hodnoty emisí uvedené v povolení anebo do povolení zahrnout mezní hodnoty nové;

b)	výrazné změny v oblasti nejlepších dostupných technik umožňuje významné snížení emisí;

c)	bezpečnost provozu vyžaduje, aby byla použita jiná technika či jiné metody;

d)	pokud je to třeba pro zajištění souladu se směrnicí 2001/81/ES nebo snormou kvality životního prostředí v souladu s článkem 19.

Článek 23

Uzavření místa zařízení a jeho sanace

1.   Aniž je dotčena směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2006/118/ES ze dne 12. prosince 2006 o ochraně podzemních vod před znečištěním a zhoršováním stavu  (31), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/99/ES ze dne 19. listopadu 2008 o trestněprávní ochraně životního prostředí  (32) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/…/ES ze dne o zřízení rámce pro ochranu půdy║ (33)  (34), příslušný orgán zajistí, aby při úplném ukončení činností byly prováděny podmínky povolení uložené za účelem dodržování zásady uvedené v čl. 12 bodě 8.

2.   Pokud činnost zahrnuje používání, výrobu a uvolňování příslušných nebezpečných látek ve významném množství , provozovatel, vzhledem k možnosti kontaminace půdy a podzemních vod v místě zařízení, vypracuje před zahájením provozu zařízení či před aktualizací povolení pro zařízení základní zprávu. Uvedená zpráva musí obsahovat kvantifikované informace, které jsou zapotřebí k určení původního stavu půdy a podzemních vod, a to s ohledem na příslušné nebezpečné látky ve významném množství .

Komise stanoví obecná kritéria pro obsah základní zprávy.

Tato opatření, jejichž účelem je změna jiných než podstatných prvků této směrnice jejím doplněním, se přijmou podle regulativního postupu s kontrolou uvedeného v čl. 69 odst. 2.

3.   Při úplném ukončení činností informuje provozovatel příslušný orgán a posoudí stav kontaminace půdy a podzemních vod nebezpečnými látkami. Pokud zařízení oproti původnímu stavu uvedenému v základní zprávě podle odstavce 2 způsobilo znečištění půdy nebo podzemních vod nebezpečnými látkami, provozovatel by měl provést sanaci daného místa a uvést jej do daného původního stavu.

4.   Pokud se na provozovateli nepožaduje vypracování základní zprávy podle odstavce 2, podnikne provozovatel při úplném ukončení činností nezbytná opatření, která mají zajistit, že dané místo nebude představovat žádná významná rizika pro lidské zdraví a životní prostředí.

Článek 24

Porovnání emisí s úrovněmi emisí souvisejícími s nejlepšími dostupnými technikami

Příslušné údaje o dodržování podmínek povolení uvedené v čl. 8 bodě 1 musí obsahovat srovnání ▐ úrovně emisí s úrovněmi emisí spojenými s nejlepšími dostupnými technikami, které jsou popsány v referenčních dokumentech k BAT. Tyto příslušné údaje se neprodleně zpřístupní na internetu .

Článek 25

Inspekce

1.   Členské státy stanoví systém pro inspekce zařízení.

Uvedený systém musí zahrnovat inspekce na místě.

Členské státy zajistí, aby provozovatelé poskytovali příslušným orgánům veškerou nezbytnou pomoc při jakékoli inspekci na místě, při odebírání vzorků a shromažďování veškerých potřebných informací, které jsou pro plnění jejich povinností v rámci této směrnice nezbytné.

2.   Členské státy zajistí, aby se na všechna zařízení vztahoval plán inspekcí.

3.   Každý plán inspekcí musí obsahovat:

a)	obecné posouzení příslušných významných otázek v oblasti životního prostředí;

b)	zeměpisnou oblast, na kterou se plán inspekcí vztahuje;

c)	registr zařízení, na které se vztahuje plán inspekcí, a obecné posouzení stavu dodržování požadavků této směrnice těmito zařízeními;

d)	ustanovení o revizi plánu inspekcí;

e)	nástin programu běžných inspekcí podle odstavce 5;

f)	postupy pro mimořádné inspekce podle odstavce 6;

g)	je-li to nezbytné, ustanovení o spolupráci mezi různými inspekčními orgány.

4.   Příslušný orgán na základě plánů inspekcí pravidelně vypracovává programy inspekcí a určí u různých druhů zařízení frekvenci prohlídek na místě.

Členské státy zajistí dostatečný počet školených osob, které budou inspekce provádět .

Součástí těchto programů musí být v každém zařízení alespoň jedna namátková prohlídka na místě každých osmnáct měsíců. Pokud by inspekce zjistila porušení podmínek povolení, bude tato frekvence častější, a to nejméně jednou každých šest měsíců .

Pokud tyto programy u jednotlivých dotyčných zařízení vycházejí ze systematického posuzování rizik v oblasti životního prostředí, může být četnost prohlídek na místě snížena na minimum jedné prohlídky za 24 měsíců .

Systematické posuzování rizik pro životní prostředí je založeno na objektivních kritériích, jako např:

a)	zprávě provozovatelů týkající se dodržování podmínek povolení;

b)	dopadu zařízení na životní prostředí a lidské zdraví;

c)	účasti provozovatele v systému Společenství pro řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí (EMAS) podle nařízení (ES) č. 761/2001 (35) nebo provádění rovnocenných systémů řízení životního prostředí.

Komise může stanovit další kritéria pro posuzování rizik v oblasti životního prostředí.

Tato opatření, jejichž účelem je změna jiných než podstatných prvků této směrnice jejím doplněním, se přijmou podle regulativního postupu s kontrolou uvedeného v čl. 69 odst. 2.

5.   Pro přezkoumání plné šíře příslušných účinků dotyčných zařízení na životní prostředí postačí běžné inspekce.

Běžné inspekce zajistí, aby provozovatel dodržoval podmínky povolení.

Běžné inspekce rovněž slouží k posouzení účinnosti požadavků povolení.

6.    Namátkové inspekce se provádějí co nejdříve a případně před vydáním, přezkoumáním či aktualizací povolení za účelem prošetření závažných a oprávněných stížností týkajících se životního prostředí, jakož i vyšetření závažných havárií, nehod a případů nedodržování požadavků v oblasti životního prostředí nebo událostí, které mají závažný dopad na lidské zdraví .

Při provádění takové mimořádné inspekce mohou příslušné orgány požadovat, aby provozovatelé poskytli veškeré informace, včetně zdravotních statistik, pro prozkoumání rozsahu havárií, nehod a případů nedodržování právních předpisů.

7.   V návaznosti na každou běžnou i mimořádnou inspekci vypracuje příslušný orgán zprávu, v níž budou popsána zjištění, jak dané zařízení dodržuje požadavky této směrnice, a závěry ohledně případné nutnosti dalších opatření.

Potvrzená zpráva je zpřístupněna veřejnosti příslušným orgánem do dvou měsíců . Tato zpráva je zpřístupněna veřejnosti příslušným orgánem na internetu do čtyř měsíců po uskutečnění inspekce.

Příslušný orgán zajistí, aby byla v přiměřeném časovém období přijata veškerá nutná opatření, která byla ve zprávě určena.

Článek 26

Přístup k informacím a účast veřejnosti na povolovacím řízení

1.   Členské státy zajistí, aby dotčená veřejnost dostávala včasné a účinné možnosti účasti na řízeních ohledně:

a)	vydávání povolení pro nová zařízení;

b)	vydávání povolení pro veškeré podstatné změny;

c)	aktualizace povolení nebo podmínek povolení pro zařízení v souladu s čl. 22 odst. 4 písm. a).

d)	aktualizace povolení nebo podmínek povolení pro zařízení, pokud je udělena výjimka v souladu s čl. 16 odst. 3 .

Pro tuto účast platí postup stanovený v příloze IV.

Má se za to, že na tomto rozhodování mají zájem nevládní organizace podporující ochranu životního prostředí a splňující požadavky všech vnitrostátních právních předpisů.

▐

2.   Po přijetí rozhodnutí o udělení, přezkoumání či aktualizaci povolení ▐ příslušný orgán informuje veřejnost a zpřístupní veřejnosti bez prodlení tyto informace:

a)	obsah rozhodnutí včetně kopie povolení a případných následných aktualizací;

b)	důvody, na kterých je rozhodnutí založeno;

c)	výsledky konzultací konaných před přijetím rozhodnutí a vysvětlení, jakým způsobem byly tyto výsledky zohledněny v daném rozhodnutí;

d)	název příslušných referenčních dokumentů k BAT pro dotyčné zařízení nebo činnost;

e)	způsob stanovení podmínek povolení uvedených v čl. 15 v souvislosti s nejlepšími dostupnými technikami a souvisejícími úrovněmi emisí, které jsou popsány v referenčních dokumentech k BAT ▐;

f)	je-li udělena výjimka podle čl. 16 odst. 3, konkrétní důvody pro tuto výjimku založené na kritériích uvedených v tomto odstavci a uložené podmínky;

g)	výsledek přezkoumání ▐ a povolení podle čl. 22 odst. 1, 3 a 4;

h)	výsledky monitorování výpustí ve smyslu podmínek pro vydání povolení, které jsou v držení příslušného orgánu.

Členské státy zajistí neprodlené zpřístupnění informací uvedených v bodech a) až g na internetu.

3.   Ustanovení odstavců 1 ║ a 2 platí s výhradou omezení stanovených v čl. 4 odst. 1 a 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES ze dne 28. ledna 2003 o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí (36).

Článek 27

Přístup k právní ochraně

1.   Členské státy zajistí, aby v souladu s příslušnými předpisy vnitrostátního práva osoby z řad dotčené veřejnosti měly možnost dosáhnout přezkoumání soudem nebo jiným nezávislým a nestranným orgánem zřízeným ze zákona a mohly tak napadat hmotnou nebo procesní zákonnost jakýchkoli rozhodnutí, aktů nebo nečinnosti podléhajících ustanovením článku 26, pokud je splněna jedna z těchto podmínek:

a)	mají dostatečný zájem;

b)	namítají porušování práva v případech, kdy to správní řád členského státu požaduje jako předběžnou podmínku.

2.   Členské státy stanoví, v jaké fázi mohou být rozhodnutí, akty nebo nečinnost napadeny.

3.   To, co představuje dostatečný zájem a porušování práva, určí členské státy v souladu s cílem poskytnout zúčastněné veřejnosti široký přístup k právní ochraně.

K tomuto účelu je zájem jakékoli nevládní organizace, která podporuje ochranu životního prostředí a splňuje veškeré požadavky vnitrostátního právního řádu, pokládán pro účely odst. 1 písm. a za dostatečný.

Pro účely odst. 1 písm. b) se předpokládá, že tyto organizace mají práva, která mohou být porušována.

4.   Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 nevylučují možnost předběžného přezkoumání správním orgánem a neovlivní požadavek, aby tam, kde to vyžaduje vnitrostátní právní řád, byly před předáním věci k soudnímu přezkoumání vyčerpány postupy správního přezkoumání.

Každé takové řízení musí být spravedlivé, nestranné a včasné a nesmí být nepřiměřeně nákladné.

5.   Členské státy zajistí, aby byly veřejnosti poskytnuty praktické informace o přístupu k postupům správního a soudního přezkoumání.

Článek 28

Účinky přesahující hranice států

1.   Je-li si členský stát vědom, že by provoz určitého zařízení mohl mít závažný nepříznivý vliv na životní prostředí v jiném členském státě, nebo pokud členský stát, který by mohl být významně zasažen, o to požádá, předá členský stát, na jehož území byla podána žádost o povolení podle článku 4 nebo čl. 21 odst. 2, druhému členskému státu veškeré informace, které musí sdělit nebo zpřístupnit podle přílohy IV, a to ve stejnou dobu, kdy je zpřístupní veřejnosti.

Tato informace poslouží jako podklad pro jakékoli nezbytné konzultace v rámci dvoustranných vztahů mezi těmito členskými státy na základě vzájemnosti a rovnoprávnosti.

2.   V rámci svých dvoustranných vztahů členské státy zajistí, aby v případech uvedených v odstavci 1 byly žádosti po přiměřenou dobu též zpřístupněny veřejnosti členského státu, který by mohl být znečištěním postižen, aby bylo možno takto využít práva na podání připomínek předtím, než příslušný orgán dospěje k rozhodnutí.

3.   Při rozhodování o žádosti o povolení bere příslušný orgán v úvahu výsledky veškerých konzultací podle odstavců 1 a 2.

4.   Příslušný orgán uvědomí každý členský stát, s nímž byly vedeny konzultace podle odstavce 1, o rozhodnutí o žádosti a poskytne mu informace podle čl. 26 odst. 2. Tento členský stát přijme nezbytná opatření, aby zajistil zpřístupnění těchto informací vhodným způsobem dotčené veřejnosti na svém území.

▐

Článek 29

Nově vznikající techniky

Členské státy poskytnou provozovatelům pobídky k vývoji a uplatňování nově vznikajících technik.

Pro účely prvního pododstavce Komise přijme následující kritéria :

a)	druhu průmyslových činností, v nichž je upřednostňován vývoj a uplatňování nově vznikajících technik;

b)	směrných cílů pro členské státy v oblasti vývoje a uplatňování nově vznikajících technik;

c)	nástrojů pro posuzování dosaženého pokroku ve vývoji a uplatňování nově vznikajících technik.

Tato opatření, jejichž účelem je změna jiných než podstatných prvků této směrnice jejím doplněním, se přijmou podle regulativního postupu s kontrolou uvedeného v čl. 69 odst. 2.

KAPITOLA III

Zvláštní ustanovení pro spalovací zařízení

Článek 30

Oblast působnosti

Tato kapitola se vztahuje na spalovací zařízení určená k výrobě energie, jejichž jmenovitý tepelný příkon je 50 MW nebo vyšší bez ohledu na typ použitého paliva.

Tato kapitola se nevztahuje na následující spalovací zařízení:

a)	zařízení, ve kterých se produkty spalování používají k přímému ohřevu, sušení nebo jakémukoli jinému zpracování předmětů nebo materiálů;

b)	zařízení k dospalování určená k čištění odpadních plynů spalováním, která nejsou provozována jako nezávislá spalovací zařízení;

c)	zařízení k regeneraci katalyzátorů pro katalytické štěpení;

d)	zařízení pro přeměnu sirovodíku na síru;

e)	reaktory používané v chemickém průmyslu;

f)	koksárenské baterie;

g)

kaupery;

h)	jakékoli technické zařízení používané k pohonu vozidla, lodě nebo letadla;

i)	plynové turbíny používané na těžebních plošinách;

j)	zařízení, která používají jako palivo tuhý nebo kapalný odpad kromě odpadu podle čl. 37 odst. 2 písm. a).

Články 31, 32 a 35 se nepoužijí pro spalovací zařízení, na něž se vztahují odvětvové referenční dokumenty k BAT a která nespadají do působnosti referenčních dokumentů k BAT pro velká spalovací zařízení.

Článek 31

Agregační pravidla

1.   Kde jsou odpadní plyny ze dvou nebo více samostatných spalovacích zařízení odváděny společným komínem, považuje se propojení utvořené v těchto zařízeních za jediné spalovací zařízení a jejich kapacity se sčítají.

2.   Kde jsou umístěna dvě nebo více samostatných spalovacích zařízení, jimž bylo uděleno povolení nebo která předložila úplnou žádost po dnu uvedeném v čl. 72 odst. 2 tak, že s přihlédnutím k technickým a ekonomickým faktorům by jejich odpadní plyny mohly být odváděny společným komínem, považuje se propojení utvořené v těchto zařízeních za jediné spalovací zařízení a jejich kapacity se sčítají.

Článek 32

Mezní hodnoty emisí

1.   Odpadní plyny ze spalovacích zařízení jsou řízeným způsobem vypouštěny komínem s jedním nebo dvěma odvody spalin, jehož výška se vypočte tak, aby se chránilo lidské zdraví a životní prostředí.

2.   Všechna povolení pro zařízení zahrnující spalovací zařízení, kterým bylo uděleno povolení nebo která předložila úplnou žádost přede dnem uvedeným v čl. 72 odst. 2, pokud je takové zařízení uvedeno do provozu před uplynutím jednoho roku od tohoto dne, obsahují podmínky, jimiž je zajištěno, že emise z těchto zařízení do ovzduší nepřesahují mezní hodnoty emisí stanovené v části 1 přílohy V.

3.   Všechna povolení pro zařízení zahrnující spalovací zařízení, na něž se nevztahuje odstavec 2, obsahují podmínky, jimiž je zajištěno, že emise z těchto zařízení do ovzduší nepřesahují mezní hodnoty emisí stanovené v části 2 přílohy V.

4.   Příslušný orgán může dočasně udělit výjimku z povinnosti dodržovat mezní hodnoty emisí pro oxid siřičitý stanovené v odstavcích 2 a 3 u takového spalovacího zařízení, které dosud běžně používá palivo s nízkým obsahem síry, a to na dobu až šesti měsíců, pokud provozovatel nemůže uvedené mezní hodnoty plnit z důvodu přerušení dodávky paliva s nízkým obsahem síry, které je způsobeno vážným nedostatkem tohoto paliva.

Členské státy Komisi neprodleně informují o jakékoli výjimce udělené podle prvního pododstavce.

5.   Příslušný orgán může dočasně udělit výjimku z povinnosti dodržovat mezní hodnoty emisí podle odstavců 2 a 3 v případech, že spalovací zařízení používající pouze plynné palivo je nuceno výjimečně používat jiná paliva z důvodu náhlého přerušení dodávky plynu a muselo by z tohoto důvodu být vybaveno zařízením na čištění odpadních plynů. Doba, pro niž je taková výjimka udělena nepřesahuje 10 dnů, pokud nepřevažuje potřeba zachovat dodávku energie.

Provozovatel neprodleně informuje příslušný orgán o každém konkrétním případu uvedeném v prvním pododstavci.

Členské státy o jakékoli výjimce udělené podle prvního pododstavce okamžitě uvědomí Komisi.

6.   Dojde-li k rozšíření spalovacího zařízení o nejméně 20 MW , uplatní se mezní hodnoty emisí uvedené v části 2 přílohy V pro část zařízení ovlivněnou touto změnou a budou stanoveny podle jmenovitého tepelného příkonu celého spalovacího zařízení.

Článek 33

Špatná funkce nebo porucha čisticího zařízení

1.   Členské státy zajistí, aby povolení obsahovala opatření pro případ, kdy dojde ke špatné funkci nebo poruše čisticího zařízení.

2.   V případě poruchy požádá příslušný orgán provozovatele, aby omezil nebo zastavil provoz zařízení, nedojde-li do 24 hodin k obnovení normálního provozu, nebo aby provozoval zařízení na nízkoemisní paliva.

Provozovatel musí informovat příslušný orgán do 48 hodin poté, co dojde ke špatné funkci nebo poruše čisticího zařízení.

V libovolném dvanáctiměsíčním období nesmí celková délka provozu bez čisticího zařízení překročit 120 hodin.

Příslušný orgán může udělit výjimku ze lhůt stanovených v prvním a třetím pododstavci v jednom z těchto případů:

a)	převažuje potřeba zachovat dodávku energie,

b)	spalovací zařízení s poruchou by bylo nahrazeno po omezené období jiným zařízením, které by způsobilo celkové zvýšení emisí.

Článek 34

Monitorování emisí do ovzduší

1.   Členské státy zajistí, aby se monitorování látek znečišťujících ovzduší uskutečňovalo v souladu s přílohou V částí 3. Členské státy mohou požadovat, aby toto monitorování bylo prováděno na náklady provozovatele.

2.   Instalace a funkčnost zařízení automatických systémů monitorování podléhají revizi a každoročnímu přezkoušení, jak stanoví příloha V část 3.

3.   Příslušný orgán určí místa odběru vzorků a měření, jež se pro monitorování emisí mají používat.

4.   Veškeré výsledky měření se zaznamenají, zpracují a předloží tak, aby mohly příslušné orgány ověřit splnění provozních podmínek a mezních hodnot emisí, jež jsou zahrnuty v povolení.

Článek 35

Dodržování mezních hodnot emisí

Mezní hodnoty emisí do ovzduší se považují za splněné, jsou-li splněny podmínky stanovené v příloze V části 4.

Článek 36

Spalovací zařízení ke spalování více druhů paliv

1.   U spalovacího zařízení ke spalování více druhů paliv používajícího současně dva nebo více druhů paliv stanoví příslušný orgán mezní hodnoty emisí tímto postupem:

a)	přiřazení mezní hodnoty emisí odpovídající každému jednotlivému palivu a znečišťující látce v závislosti na jmenovitém tepelném příkonu celého spalovacího zařízení, jak je stanoveno v částech 1 a 2 přílohy V;

b)	určení vážené mezní hodnoty emisí jednotlivých druhů paliv, a to tak, že se jednotlivé mezní hodnoty emisí uvedené v písmenu a) vynásobí tepelným příkonem každého paliva a tento součin se vydělí součtem tepelných příkonů dodaných všemi palivy;

c)	sečtení vážených mezních hodnot emisí pro jednotlivá paliva.

2.   V případě spalovacích zařízení ke spalování více druhů paliv, ve kterých se používají zbytky z destilace a zpracování ropy samostatně nebo s jinými druhy paliv pro vlastní spotřebu, může Komise změnit odstavec 1 s cílem stanovit průměrnou mezní hodnotu emisí oxidu siřičitého vztahující se na všechna taková zařízení se jmenovitým tepelným příkonem 50 MW a více.

Taková opatření, jejichž účelem je změna jiných než podstatných prvků této směrnice, se přijmou podle regulativního postupu s kontrolou uvedeného v čl. 69 odst. 2.

KAPITOLA IV

Zvláštní ustanovení pro zařízení na spalování odpadu a zařízení na spoluspalování odpadu

Článek 37

Oblast působnosti

1.   Tato kapitola se použije na zařízení na spalování odpadu a na zařízení na spoluspalování odpadu, která spalují nebo spoluspalují tuhý nebo kapalný odpad.

Pro účely této kapitoly zařízení na spalování odpadu a zařízení na spoluspalování odpadu zahrnou veškeré spalovací linky nebo spoluspalovací linky, příjem odpadu, skladování, zařízení pro předběžnou úpravu odpadů na místě, systém odpad-palivo a systém přívodu vzduchu, kotle, zařízení pro čištění odpadních plynů, místní zařízení pro zpracování nebo skladování zbytků a jímání odpadních vod, komín, zařízení a systémy pro řízení spalovacích nebo spoluspalovacích provozů a pro zaznamenávání a monitorování podmínek spalování a spoluspalování.

Pokud spoluspalování probíhá tak, že hlavním účelem zařízení je ║ tepelné zpracování odpadů, spíše než výroba energie nebo hmotných produktů, pokládá se takové zařízení za zařízení na spalování odpadu.

2.   Tato kapitola se nepoužije na:

a)

zařízení, kde jsou zpracovávány pouze následující odpady: i) odpad uvedený v čl. 3 bodě 22 písm. b); ii) radioaktivní odpad; iii) těla uhynulých zvířat v působnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002 ze dne 3. října 2002 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu, které nejsou určeny pro lidskou spotřebu (37); iv) odpad vznikající při průzkumu a těžbě ložisek ropy a zemního plynu z námořních zařízení a spalovaný na palubě těchto zařízení;

b)	pokusná zařízení využívaná k výzkumu, vývoji a zkoušení s cílem zlepšit proces spalování, která zpracují méně než 50 tun odpadu ročně.

Článek 38

Žádosti o povolení

Žádost o povolení provozovat zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu musí obsahovat popis opatření určených k zajištění toho, že jsou splněny tyto požadavky:

a)	zařízení je navrženo, vybaveno a bude udržováno a provozováno způsobem, který splňuje požadavky této kapitoly, přičemž jsou brány v úvahu kategorie odpadů, které v něm budou spalovány nebo spoluspalovány;

b)	teplo vznikající při procesech spalování nebo spoluspalování je podle možností využíváno výrobou tepla, páry nebo elektřiny;

c)	množství vznikajících zbytků a jejich škodlivost budou minimalizovány a zbytky budou podle možnosti recyklovány;

d)	odstranění zbytků, jejichž vzniku nebylo možno předejít, nelze snížit jejich množství nebo je recyklovat, bude provedeno v souladu s vnitrostátními právními předpisy a s právem Společenství.

Článek 39

Podmínky povolení

1.   Povolení obsahuje:

a)	výčet všech kategorií odpadů, které lze spalovat, přinejmenším s kategoriemi podle Evropského seznamu odpadů stanoveného rozhodnutím Komise 2000/532/ES a popřípadě s údaji o množství každé kategorie odpadů;

b)	údaj o celkové kapacitě zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu;

c)	mezní hodnoty pro emise do ovzduší a vody;

d)	požadavky na pH, teplotu a průtok při vypouštění odpadních vod;

e)	postupy a četnost odběru vzorků a měření, které se mají použít v zájmu splnění podmínek stanovených pro monitorování emisí;

f)	maximální přípustnou dobu technicky nutných odstávek, poruch či selhání čisticích nebo měřicích zařízení, během kterých emise do ovzduší a vypouštění odpadních vod mohou překračovat předepsané mezní hodnoty emisí.

2.   Kromě požadavků stanovených v odstavci 1 obsahuje povolení vydané pro zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu využívající nebezpečný odpad toto:

a)	seznam množství různých kategorií nebezpečného odpadu, které mohou být zpracovány;

b)	minimální a maximální hmotnostní toky těchto nebezpečných odpadů, jejich minimální a maximální spalné teplo a jejich maximální obsah PCB, PCP, chloru, fluoru, síry, těžkých kovů a jiných znečišťujících látek.

3.   Členské státy si mohou stanovit seznamy kategorií odpadu obsažených v povolení, které mohou být spoluspalovány v určitých kategoriích zařízení na spoluspalování odpadu.

4.   Příslušný orgán musí pravidelně přehodnocovat a v případě nutnosti aktualizovat podmínky povolení.

Článek 40

Omezování emisí

1.   Odpadní plyny ze zařízení na spalování odpadu a zařízení na spoluspalování odpadu se vypouštějí regulovaným způsobem komínem, jehož výška musí být vypočtena tak, aby bylo chráněno lidské zdraví a životní prostředí.

2.   Emise ze zařízení na spalování odpadu a zařízení na spoluspalování odpadu do ovzduší nepřekračují mezní hodnoty emisí stanovené v částech 3 a 4 přílohy VI nebo určené v souladu s částí 4 uvedené přílohy.

Pokud v zařízeních na spoluspalování odpadu pochází z nebezpečných odpadů více než 40 % tepla vznikajícího spalováním nebo pokud zařízení spoluspaluje neupravený smíšený komunální odpad, je nutno uplatnit mezní hodnoty emisí stanovené v příloze VI části 3.

3.   Vypouštění odpadních vod, které vznikají čištěním odpadních plynů, do vodního prostředí, se co nejvíce omezí a koncentrace znečišťujících látek nepřekročí mezní hodnoty emisí stanovené v příloze VI části 5.

4.   Mezní hodnoty emisí se uplatní v bodě, ve kterém jsou odpadní vody ze zařízení na čištění odpadních plynů vypouštěny ze zařízení na spalování odpadu a zařízení na spoluspalování odpadu.

Pokud jsou odpadní vody z čištění odpadních plynů čištěny mimo zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu v čistírně odpadních vod určené pouze k čištění tohoto druhu odpadních vod, musí být mezní hodnoty emisí stanovené v příloze VI části 5 uplatněny v místě, ve kterém jsou tyto vody vypouštěny z čistírny odpadních vod. Pokud jsou odpadní vody z čištění odpadních plynů čištěny společně s odpadními vodami z jiných zdrojů v místě svého vzniku či mimo něj, musí provozovatel pomocí výsledků měření stanovených v příloze VI části 6 bodě 2 provést výpočty hmotnostních bilancí s cílem stanovit míry emisí v místě konečného vypouštění odpadních vod vznikajících při čištění odpadních plynů.

Za žádných okolností se nesmí provádět ředění odpadních vod pro účel splnění mezních hodnot emisí stanovených v příloze VI části 5.

5.   Prostory zařízení na spalování odpadu a zařízení na spoluspalování odpadu, včetně přilehlých skladovacích prostor pro odpady, musí být navrženy a provozovány tak, aby se zabránilo nepovolenému nebo náhodnému uvolnění jakýchkoli znečišťujících látek do půdy, povrchových i podzemních vod.

K zachycení odtoků znečištěných srážkových vod z prostoru zařízení na spalování odpadu nebo prostoru zařízení na spoluspalování odpadu nebo znečištěných vod vznikajících při rozlití kapalin nebo hašení požárů musí být zajištěna skladovací kapacita. Tato skladovací kapacita musí být dostatečná, aby bylo možno zajistit testování a v případě nutnosti i čištění těchto vod před jejich vypouštěním.

6.   Aniž je dotčen čl. 44 odst. 4 písm. c), zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu nebo nebo jednotlivé pece tvořící součást zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu nesmí za žádných okolností pokračovat ve spalování odpadů po období delší než čtyři hodiny bez přerušení, pokud jsou překročeny mezní hodnoty emisí.

Kumulovaná doba provozu za těchto podmínek za jeden rok nesmí překročit 60 hodin.

Časový limit stanovený v druhém pododstavci se použije na ty pece, které jsou napojeny na stejné zařízení na čištění odpadních plynů.

Článek 41

Porucha

V případě poruchy musí provozovatel omezit nebo odstavit provoz co možná nejdříve do doby, než může být obnoven normální provoz.

Článek 42

Monitorování emisí

1.   Členské státy zajistí, aby se monitorování emisí uskutečňovalo v souladu s přílohou VI částmi 6 a 7.

2.   Instalace a funkčnost zařízení automatických měřicích systémů je předmětem kontroly, dozoru a každoročních přezkoušení, jak stanoví příloha VI část 6 bod 1.

3.   Příslušný orgán určí místa odběru vzorků a měření, jež mají být používána k monitorování emisí.

4.   Veškeré výsledky monitorování musí být zaznamenány, zpracovány a předkládány tak, aby příslušný orgán mohl ověřit splnění provozních podmínek a mezních hodnot emisí obsažených v povolení.

5.   Jakmile budou ve Společenství dostupné vhodné měřicí postupy, stanoví Komise datum, od kterého budou průběžně měřeny emise těžkých kovů, dioxinů a furanů do ovzduší.

Taková opatření, jejichž účelem je změna jiných než podstatných prvků této směrnice jejím doplněním, se přijmou podle regulativního postupu s kontrolou uvedeného v čl. 69 odst. 2.

Článek 43

Dodržování mezních hodnot emisí

Mezní hodnoty emisí do ovzduší a do vody budou pokládány za splněné, pokud jsou splněny podmínky uvedené v příloze VI části 8.

Článek 44

Provozní podmínky

1.   Zařízení na spalování odpadu musí být provozována takovým způsobem, aby se dosáhlo takové úrovně spalování, aby obsah celkového organického uhlíku strusky a zbytkového popela byl nižší než 3 % nebo aby jejich ztráty po spálení byly nižší než 5 % hmotnosti suchého materiálu. Podle potřeby musí být použity metody předběžné úpravy odpadu.

2.   Zařízení na spalování odpadu a zařízení na spoluspalování odpadu musí být navržena, vybavena, postavena a provozována tak, aby byl plyn vznikající při spalování nebo spoluspalování odpadu ohřát, po posledním vstřiku spalovacího vzduchu, řízeným a stejnoměrným způsobem i za nejméně příznivých podmínek, na dobu alespoň dvou sekund na teplotu alespoň 850 °C.

Pokud je spalován nebo spoluspalován nebezpečný odpad s obsahem halogenovaných organických látek (vyjádřených jako chlor) vyšším než 1 %, musí tato teplota požadovaná pro splnění ustanovení prvního pododstavce dosahovat alespoň 1 100 °C.

V zařízeních na spalování odpadu se teploty stanovené v prvním a druhém pododstavci měří v blízkosti vnitřní stěny spalovací komory. Příslušný orgán může povolit měření v jiném reprezentativním místě spalovací komory.

3.   Každá spalovací komora zařízení na spalování odpadu musí být vybavena nejméně jedním pomocným hořákem. Tento hořák se automaticky zapne, pokud teplota spalin po posledním vstřiku spalovacího vzduchu poklesne pod teploty stanovené v odstavci 2. Tento hořák musí být rovněž využíván během uvádění zařízení do provozu a jeho odstavování s cílem zajistit, že uvedené teploty se ve spalovací komoře udrží po celou tuto dobu, dokud je ve spalovací komoře nějaký nespálený odpad.

Pomocný hořák nesmí spalovat palivo, které může způsobit emise vyšší, než jsou emise vznikající spalováním plynového oleje, definované v čl. 1 odst. 1 směrnice Rady 93/12/EHS ze dne 23. března 1993 o obsahu síry v některých kapalných palivech (38), zkapalněného plynu nebo zemního plynu.

4.   Zařízení na spalování odpadu a zařízení na spoluspalování odpadu musí provozovat automatický systém, který zabrání přívodu odpadu v těchto situacích:

a)	při uvádění do provozu, dokud není dosaženo teploty stanovené v odstavci 2 nebo teploty stanovené podle čl. 45 odst. 1;

b)	kdykoli není dodržena teplota stanovená v odstavci 2 nebo teplota stanovená podle čl. 45 odst. 1;

c)	kdykoli nepřetržitá měření prokáží, že je v důsledku poruch nebo selhání zařízení na čištění odpadních plynů překročena jakákoli mezní hodnota emisí.

5.   Veškeré teplo vznikající v zařízeních na spalování odpadu nebo zařízeních na spoluspalování odpadu musí být využito v co největší míře.

6.   Infekční klinický odpad se umísťuje přímo do spalovací pece, aniž by byl předem smíšen s jinými kategoriemi odpadu a aniž by se s ním přímo manipulovalo.

7.   Členské státy zajistí, aby zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu byla provozována a kontrolována fyzickou osobou, která má pravomoc k řízení zařízení.

Článek 45

Povolování změny provozních podmínek

1.   Za předpokladu, že jsou splněny ostatní požadavky stanovené touto kapitolou, může příslušný orgán povolit podmínky odlišné od podmínek stanovených v čl. 44 odst. 1, 2 a 3 a pro teplotu v odstavci 4 uvedeného článku a upřesněné v povolení pro určité kategorie odpadu a pro jisté tepelné procesy. Členské státy mohou stanovit pravidla, kterými se tato povolení řídí.

2.   V případě zařízení na spalování odpadu nesmějí tyto změny provozních podmínek vést ke vzniku většího množství zbytků s vyšším obsahem organických znečišťujících látek v porovnání se zbytky, které by bylo možno předpokládat při splnění podmínek stanovených v čl. 44 odst. 1, 2 a 3.

3.   Zařízení na spoluspalování odpadu, jimž byla povolena změna provozních podmínek podle odstavce 1, splňují alespoň mezní hodnoty emisí stanovené v příloze VI části 3 pro celkový organický uhlík a pro oxid uhelnatý (CO).

Kotle v papírnách a celuloskách, které spoluspalují odpadní kůru v místě jejího vzniku a které byly v provozu a měly povolení vydané před 28. prosincem 2002 a jimž byla povolena změna provozních podmínek podle odstavce 1, splňují přinejmenším mezní hodnoty emisí stanovené v příloze VI části 3 pro celkový organický uhlík.

4.   Členské státy sdělí Komisi všechny provozní podmínky povolené podle odstavců 1, 2 a 3 a výsledky ověření jejich plnění jako součást údajů poskytovaných v souladu s požadavky na podávání zpráv podle článku 66.

Článek 46

Dodávka a příjem odpadu

1.   Provozovatel zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu musí učinit všechna opatření týkající se dodávky a příjmu odpadu s cílem předcházet znečišťování ovzduší, půdy a vod povrchových i podzemních, jakož i jiným negativním účinkům na životní prostředí, obtěžování zápachem a hlukem a přímým ohrožením lidského zdraví nebo je maximálně omezovat.

2.   Provozovatel zařízení stanoví hmotnost každé kategorie odpadu podle Evropského seznamu odpadů stanoveného rozhodnutím Komise 2000/532/ES, před přijetím odpadu do zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu.

3.   Před přijetím nebezpečného odpadu do zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu musí provozovatel shromáždit dostupné informace o odpadu pro účely ověření, zda přijetím odpadu neporuší požadavky povolení specifikované v čl. 39 odst. 2.

Uvedené informace musí obsahovat toto:

a)	veškeré administrativní údaje o procesu vzniku odpadu obsažené v dokumentech uvedených v odst. 4 písm. a);

b)	fyzikální, a pokud možno i chemické složení odpadu a všechny další údaje nutné k vyhodnocení vhodnosti odpadu pro zamýšlený spalovací proces;

c)	nebezpečné vlastnosti odpadu, látky, se kterými se nemá směšovat, a předběžná opatření nutná při manipulaci s daným odpadem.

4.   Před přijetím nebezpečného odpadu do zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu musí provozovatel provést přinejmenším následující postupy:

a)

kontrolu dokumentů požadovaných směrnicí 2008/98/ES a popřípadě i dokumentů požadovaných nařízením Rady (EHS) č. 259/93 ze dne 1. února 1993 o dozoru nad přepravou odpadů v rámci Evropského společenství, do něj a z něj a o její kontrole (39) a dokumentů požadovaných právními předpisy o přepravě nebezpečných nákladů;

b)	odběr reprezentativních vzorků, není-li to nežádoucí pokud možno ještě před vyložením, aby bylo možno ověřit soulad údajů stanovených podle odstavce 3 s danými odpady provedením kontroly a aby bylo umožněno příslušným orgánům stanovit charakteristiku zpracovávaných odpadů.

Vzorky uvedené v písmenu b) budou uchovávány nejméně po dobu jednoho měsíce po spálení nebo spoluspálení dotčeného odpadu.

5.   Příslušný orgán může povolit výjimky z odstavců 2, 3 a 4 zařízením na spalování odpadu nebo zařízením na spoluspalování odpadu, která jsou součástí zařízení, na něž se vztahuje kapitola II, a která pouze spalují nebo spoluspalují odpad na místě uvedeného zařízení.

Článek 47

Zbytky

1.   Zbytky musí být minimalizovány, pokud jde o jejich množství a škodlivost. Zbytky musí být recyklovány pokud možno přímo v tomto zařízení nebo mimo toto zařízení.

2.   Přeprava a dočasné skladování suchých zbytků ve formě prachu se musí uskutečňovat tak, aby nedošlo k rozptýlení takových zbytků do prostředí.

3.   Před určením postupů pro odstranění nebo recyklaci zbytků musí být provedeny potřebné zkoušky k zjištění fyzikálních a chemických charakteristik a znečišťujícího potenciálu zbytků. Tyto zkoušky se musí zaměřit na celkový rozpustný oddíl a rozpustný podíl těžkých kovů.

Článek 48

Podstatná změna

Změna provozu zařízení na spalování odpadu nebo zařízení na spoluspalování odpadu zpracovávající v zařízení, na něž se vztahuje kapitola II, pouze odpad neklasifikovaný jako nebezpečný, která zasáhne spalování nebo spoluspalování nebezpečného odpadu, bude pokládána za podstatnou změnu.

Článek 49

Podávání zpráv a veřejné informace o zařízeních na spalování odpadu a zařízeních na spoluspalování odpadu

1.   Žádosti o nová povolení pro zařízení na spalování odpadu a zařízení na spoluspalování odpadu musejí být zpřístupněny veřejnosti na jednom nebo více místech, a to na přiměřenou dobu, která umožní veřejnosti vznášet k žádostem připomínky před tím, než příslušný orgán vydá rozhodnutí. Toto rozhodnutí, včetně alespoň kopie povolení a všech jeho dalších doplňků a změn, musí být rovněž zpřístupněny veřejnosti.

2.   Pro zařízení na spalování odpadu a zařízení na spoluspalování odpadu s jmenovitou kapacitou dvě a více tun za hodinu zahrne zpráva uvedená v článku 66 informace o funkci a monitorování zařízení a popíše stav průběhu procesů spalování a spoluspalování a úroveň emisí do ovzduší a do vody v porovnání s mezními hodnotami emisí. Uvedené informace musí být zpřístupněny veřejnosti.

3.   Veřejnosti musí být zpřístupněn seznam zařízení na spalování odpadu a zařízení na spoluspalování odpadu s jmenovitou kapacitou menší než dvě tuny za hodinu, který musí být sestaven příslušným orgánem.

KAPITOLA V

Zvláštní ustanovení pro zařízení a činnosti používající organická rozpouštědla

Článek 50

Oblast působnosti

Tato kapitola se použije na činnosti uvedené na seznamu v příloze VII části 1 a případně na ty činnosti, při nichž jsou dosahovány prahové hodnoty spotřeby stanovené v části 2 uvedené přílohy.

Článek 51

Definice

Pro účely této kapitoly se použijí tyto definice:

1)	„stávajícím zařízením“ se rozumí zařízení, které je v provozu a jemuž bylo uděleno povolení před dnem 1. dubna 2001 nebo předložilo úplnou žádost o povolení přede dnem 1. dubna 2001, pokud bylo takové zařízení uvedeno do provozu nejpozději dne 1. dubna 2002;

2)	„odpadními plyny“ se rozumí konečný plynný odpad obsahující těkavé organické sloučeniny nebo jiné znečišťující látky vypouštěný do ovzduší z komína nebo z jiného zařízení na snižování emisí;

3)	„fugitivními emisemi“ se rozumějí jakékoli emise těkavých organických sloučenin do ovzduší, půdy a vody, které nejsou součástí odpadních plynů, a též rozpouštědla obsažená v jakýchkoli produktech, pokud není uvedeno jinak v příloze VII části 2;

4)	„celkovými emisemi“ se rozumí součet fugitivních emisí a emisí v odpadních plynech;

5)	„směsí“ se rozumí směs podle čl. 3 bodu 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (REACH) (40);

6)	„adhesivním materiálem“ se rozumí jakákoli směs, včetně všech organických rozpouštědel nebo směsí obsahujících organická rozpouštědla nezbytná pro jejich správné použití, která se používá ke slepení oddělených částí výrobku;

7)	„tiskařskou barvou“ se rozumí směs, včetně všech organických rozpouštědel nebo směsí obsahujících organická rozpouštědla nezbytná pro jejich správné použití, která se používá k tisku textu nebo obrazu na určitý povrch;

8)	„lakem“ se rozumí průhledná nátěrová hmota;

9)	„spotřebou“ se rozumí celkové množství organických rozpouštědel spotřebovaných v zařízení za kalendářní rok nebo za jakékoli jiné období dvanácti měsíců, snížené o všechny těkavé organické sloučeniny, které jsou regenerovány pro opětovné využití;

10)

„vstupním množstvím organických rozpouštědel“ se rozumí celkové množství organických rozpouštědel v čisté formě a ve směsích, které se používá při provádění určité činnosti, včetně rozpouštědel recyklovaných uvnitř zařízení i mimo něj, přičemž se organická rozpouštědla počítají pokaždé, kdy jsou použita při provádění dané činnosti;

11)	„opětovným využitím“ se rozumí použití regenerovaných organických rozpouštědel ze zařízení k jakémukoli technickému nebo komerčnímu účelu včetně jejich využití jako paliva, s vyloučením definitivního zneškodnění regenerovaných rozpouštědel jakožto odpadu;

12)	„podmínkami záchytu“ se rozumějí takové podmínky provozu zařízení, kdy jsou těkavé organické sloučeniny uvolňované během činnosti zachycovány a vedeny do komína nebo jiného zařízení na snižování emisí, a nejsou proto zcela fugitivní;

13)	„uváděním do provozu a odstavováním z provozu“ se rozumějí operace, kterými se uvádí technologický proces, provozní zařízení nebo zásobník do provozního nebo pohotovostního stavu nebo kterými se tento stav ukončuje, s výjimkou pravidelných fází provozních výkyvů v podmínkách běžného provozu.

Článek 52

Nahrazení nebezpečných látek

Látky nebo směsi, kterým jsou přiřazeny věty označující specifickou rizikovost R45, R46, R49, R60 nebo R61 nebo které jsou těmito větami označovány z důvodu obsahu těkavých organických sloučenin klasifikovaných směrnicí 67/548/EHS jako karcinogenní, mutagenní nebo toxické pro reprodukci, musí být co nejdříve nahrazeny méně škodlivými látkami nebo směsmi do té míry, do jaké je to možné.

Článek 53

Omezování emisí

1.   Členské státy přijmou nezbytná opatření, která zajistí splnění jednoho z těchto požadavků:

a)	emise těkavých organických sloučenin ze zařízení nepřekročí mezní hodnoty emisí v odpadních plynech a mezní hodnoty fugitivních emisí, nebo jsou splněny mezní hodnoty celkových emisí a ostatní požadavky stanovené v příloze VII částech 2 a 3;

b)	zařízení splňují požadavky plánu snižování emisí stanoveného v příloze VII části 5, pokud se dosáhne snížení emisí rovnocenného tomu, kterého se dosáhne uplatněním mezních hodnot emisí uvedených v písmenu a).

V souladu s čl. 66 odst. 1 podají členské státy Komisi zprávu o pokroku v dosahování rovnocenného snížení emisí uvedeného v písmenu b).

2.   Odchylně od odst. 1 písm. a) může příslušný orgán, pokud mu provozovatel prokáže, že pro určité zařízení není mezní hodnota emisí pro fugitivní emise ekonomicky a technicky dosažitelná, povolit, aby emise překročily tuto mezní hodnotu emisí za předpokladu, že není důvod obávat se významných rizik pro lidské zdraví nebo životní prostředí a že provozovatel příslušnému orgánu prokáže, že jsou používány nejlepší dostupné techniky.

3.   Odchylně od odstavce 1 může v případě činností natírání spadajících do bodu 8 tabulky v části 2 přílohy VII, jež nelze provozovat za podmínek záchytu, příslušný orgán povolit, aby emise zařízení nesplňovaly požadavky stanovené v tomto odstavci, pokud provozovatel příslušnému orgánu prokáže, že takové splnění není ekonomicky a technicky dosažitelné a že jsou používány nejlepší dostupné techniky.

4.   Členské státy oznámí Komisi v souladu s čl. 66 odst. 2 výjimky uvedené v odstavcích 2 a 3.

5.   Za účelem ochrany lidského zdraví a životního prostředí se emise těkavých organických sloučenin, kterým jsou přiřazeny věty označující specifickou rizikovost R40, R45, R46, R49, R60, R61 nebo R68 nebo které musí být těmito větami označovány, omezují v podmínkách záchytu, a to do té míry, do jaké je to technicky a ekonomicky proveditelné, přičemž se nepřekračují mezní hodnoty emisí stanovené v příloze VII části 4.

6.   Zařízení, ve kterých se provádí dvě nebo více činností, z nichž každá překračuje prahové hodnoty uvedené v příloze VII části 2, musí:

a)	co se týče látek uvedených v odstavci 5, splňovat požadavky podle tohoto odstavce pro každou činnost zvlášť;

b)	co se týče všech ostatních látek, buď: i) splňovat požadavky odstavce 1 pro každou činnost zvlášť; nebo ii) mít celkové emise těkavých organických sloučenin pod úrovní, jež by musela být dodržena v případě uplatnění bodu i).

7.   Je třeba přijmout veškerá vhodná preventivní opatření k minimalizaci emisí těkavých organických sloučenin během operací uvádění do provozu a odstavování z provozu.

Článek 54

Monitorování emisí

Členské státy zajistí, aby se měření emisí uskutečňovala v souladu s přílohou VII částí 6, a to buď prostřednictvím specifikace podmínek v povolení, nebo obecně závaznými pravidly.

Článek 55

Dodržování mezních hodnot emisí

Mezní hodnoty emisí v odpadních plynech se považují za dodržené, jsou-li splněny podmínky stanovené v příloze VII části 8.

Článek 56

Podávání zpráv o dodržování podmínek

Zpráva o dodržování podmínek uvedená v čl. 8 odst. 1 prokazuje splnění jednoho z těchto požadavků:

a)	dodržení mezních hodnot emisí v odpadních plynech, mezních hodnot fugitivních emisí a mezních hodnot celkových emisí;

b)	splnění požadavků plánu snižování emisí podle přílohy VII části 5;

c)	shoda s výjimkami udělenými v souladu s čl. 53 odst. 2 a 3.

Ve zprávě o dodržování podmínek mohou být zahrnuty plány hospodaření s rozpouštědly vypracované v souladu s přílohou VII částí 7.

Článek 57

Podstatná změna stávajících zařízení

1.   Změna maximální hmotnosti organických rozpouštědel použitých ve stávajícím zařízení za všech provozních podmínek kromě uvádění zařízení do provozu, odstavování z provozu a údržby provozního vybavení a při projektovaném výkonu vyjádřené jako denní průměr se považuje za podstatnou, pokud je v jejím důsledku zvýšení emisí těkavých organických sloučenin více než:

—	25 %, pro zařízení, které provádí činnosti spadající do pásma nižších prahových hodnot v případě položek 1, 3, 4, 5, 8, 10, 13, 16 nebo 17 části 2 přílohy VII nebo které v případě jiných činností uvedených v části 2 přílohy VII má roční spotřebu rozpouštědel nižší než 10 t;

—	10 %, pro všechna ostatní zařízení.

2.   V případech, kdy se na stávajícím zařízení provádí podstatná změna, nebo kdy takové zařízení v důsledku podstatné změny poprvé spadá do oblasti působnosti této směrnice, se ta část zařízení, která prošla podstatnou změnou, považuje buď za nové zařízení, nebo za stávající zařízení v případě, že celkové emise z celého zařízení nepřekračují úroveň, která by musela být dodržena, pokud by se část zařízení, na níž byla uskutečněna podstatná změna, považovala za nové zařízení.

3.   V případě uskutečnění podstatné změny zkontroluje dodržování požadavků této směrnice ze strany zařízení příslušný orgán.

Článek 58

Výměna informací o nahrazování organických rozpouštědel

Komise organizuje výměnu informací s členskými státy, dotčeným odvětvím a nevládními organizacemi podporujícími ochranu životního prostředí ohledně používání organických rozpouštědel a jejich potenciálních náhražek a technik, které mají nejmenší potenciální účinky na ovzduší, vodu, půdu, ekosystémy a lidské zdraví.

Organizuje se výměna informací ohledně všech těchto otázek:

a)

vhodnost;

b)	potenciální účinky na lidské zdraví, zejména v případě expozice na pracovišti;

c)	potenciální účinky na životní prostředí;

d)	ekonomické důsledky, zejména náklady a přínosy dostupných možností.

Článek 59

Přístup k informacím

1.   Veřejnosti se zpřístupní rozhodnutí příslušného orgánu včetně nejméně jedné kopie povolení a všech jeho následných aktualizací.

Veřejnosti musí být dále zpřístupněny obecně závazná pravidla vztahující se na zařízení a seznam zařízení, jež jsou předmětem povolování a registrace.

2.   Výsledky monitorování emisí požadovaného podle článku 54, které má k dispozici příslušný orgán, se rovněž zpřístupní veřejnosti.

3.   Ustanovení odstavců 1 a 2 platí s výhradou omezení uvedených v čl. 4 odst. 1 a 2 směrnice 2003/4/ES.

KAPITOLA VI

Zvláštní ustanovení pro zařízení na výrobu oxidu titaničitého

Článek 60

Oblast působnosti

Tato kapitola se použije na zařízení na výrobu oxidu titaničitého.

Článek 61

Zákaz odstraňování odpadu

Členské státy zakážou odstraňování odpadu jeho umístěním do jakéhokoli vodního útvaru, moře, nebo oceánu, a to v případě:

1)	pevného odpadu;

2)

matečných louhů vznikajících ve fázi filtrace po hydrolýze roztoku síranu titaničitého ze zařízení používajících sulfátový proces; včetně kyselého odpadu smíchaného s takovými louhy, obsahujícího celkem více než 0,5 % volné kyseliny sírové a různé těžké kovy, i kyselého odpadu, který se ředí tak dlouho, dokud neobsahuje 0,5 % nebo méně volné kyseliny sírové;

3)	odpadu ze zařízení používajících chloridový proces, obsahujícího více než 0,5 % volné kyseliny chlorovodíkové a různé těžké kovy, včetně odpadu, který se ředí tak dlouho, dokud neobsahuje 0,5 % nebo méně volné kyseliny sírové;

4)

filtračních solí, kalů a kapalných odpadů vznikajících při úpravě (koncentraci nebo neutralizaci) s odpadem uvedeným v bodech 2) a 3) a obsahujících různé těžké kovy, avšak nezahrnujících neutralizované a přefiltrované, popřípadě čištěné odpady, které obsahují těžké kovy pouze ve stopových množstvích a která mají před jakýmkoli zředěním hodnotu pH vyšší než 5,5.

Článek 62

Omezování emisí do vody

1.   Emise ze zařízení do vody nepřekračují mezní hodnoty emisí stanovené v příloze VIII části 1.

2.   Členské státy přijmou nezbytná opatření s cílem zajistit, aby se prováděly zkoušky akutní toxicity v souladu s přílohou VIII částí 2 bodem 1 a aby výsledky těchto zkoušek splňovaly hodnoty stanovené v příloze VIII části 2 bodě 2.

Článek 63

Prevence a omezování emisí do ovzduší

1.   Emisím kapiček kyseliny ze zařízení je nutno předejít.

2.   Emise ze zařízení do ovzduší nepřekračují mezní hodnoty emisí stanovené v příloze VIII části 3.

Článek 64

Monitorování emisí a životního prostředí

1.   Členské státy zajistí monitorování emisí do vody, aby příslušný orgán mohl ověřit dodržení podmínek povolení a článku 62.

2.   Členské státy zajistí monitorování emisí do ovzduší, aby příslušný orgán mohl ověřit dodržení podmínek povolení a článku 63.

Uvedené monitorování zahrne alespoň monitorování emisí podle přílohy VII části 5.

3.   Členské státy zajistí monitorování životního prostředí ovlivněného vypouštěním odpadu ze zařízení na výrobu oxidu titaničitého do vody v souladu s přílohou VIII částí 4.

4.   Monitorování se uskutečňuje v souladu s normami CEN, nebo pokud nejsou normy CEN dostupné, podle norem ISO, mezinárodních nebo vnitrostátních norem, které zajistí získání údajů rovnocenné odborné kvality.

KAPITOLA VII

Ustanovení o výboru, přechodná a závěrečná ustanovení

Článek 65

Příslušné orgány

Členské státy určí příslušné orgány a subjekty odpovědné za plnění závazků vyplývajících z této směrnice.

Článek 66

Podávání zpráv členskými státy

1.   Členské státy zajistí, aby měla Komise k dispozici informace o provádění této směrnice, o reprezentativní údajích o emisích a ostatních účincích na životní prostředí, o mezních hodnotách emisí a o uplatňování nejlepších dostupných technik v souladu s články 15 a 16 a o výjimkách udělených v souladu s čl. 16 odst. 3 .

Členské státy vytvoří a pravidelně aktualizují vnitrostátní informační systémy, aby byly informace uvedené v prvním pododstavci k dispozici Komisi v elektronické podobě. Členské státy zpřístupní veřejnosti souhrn poskytnutých informací .

2.   Komise stanoví druh a formu informací, které mají členské státy dát k dispozici podle odstavce 1.

Taková opatření, jejichž účelem je změna jiných než podstatných prvků této směrnice jejím doplněním, se přijmou podle regulativního postupu s kontrolou uvedeného v čl. 69 odst. 2.

3.   Do tří let ode dne uvedeného v čl. 71 odst. 1 a poté každé tři roky předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o provádění této směrnice, vycházející z informací uvedených v odstavci 1, a v případě potřeby zprávu doplní legislativním návrhem.

Článek 67

Změny příloh

1.    Na základě nejlepších dostupných technik, jak je to popsáno v referenčních dokumentech k BAT, Komise přizpůsobí ve lhůtě dvanácti měsíců od vydání referenčního dokumentu k BAT, v souladu s článkem 14 na základě závěrů nejlepších dostupných technik k referenčním dokumentům k BAT, přílohy V, ▐ VI, ▐ VII ▐ a ▐VIII ▐, tak, že stanoví mezní hodnoty emisí jako minimální požadavky. Mezní hodnoty emisí mohou být nahrazeny rovnocennými parametry nebo technickými opatřeními a požadavky na monitorování a dosažení souladu, pokud může být dosaženo odpovídající úrovně ochrany životního prostředí .

Taková opatření, jejichž účelem je změna jiných než podstatných prvků této směrnice, se přijmou podle regulativního postupu s kontrolou uvedeného v čl. 69 odst. 2.

2.     Před přijetím opatření uvedených v prvním odstavci, Komise konzultuje příslušné organizace zastupující průmysl a nevládní organizace podporující ochranu životního prostředí a předloží zprávu o výsledku těchto konzultací a o tom, jakým způsobem byly zohledněny.

Článek 68

Minimální požadavky

1.     Aniž je dotčen článek 67, Komise stanoví ve lhůtě dvanácti měsíců od vydání referenčního dokumentu k BAT, v souladu s článkem 14 na základě závěrů nejlepších dostupných technik k referenčním dokumentům k BAT, mezní hodnoty emisí, stejně jako požadavky na monitorování a dosažení souladu jako minimální požadavky. Mezní hodnoty emisí mohou být nahrazeny rovnocennými parametry nebo technickými opatřeními, pokud může být dosaženo odpovídající úrovně ochrany životního prostředí.

Tyto minimální požadavky jsou zaměřené na významné dopady dotčených činností nebo zařízení na životní prostředí a jsou založené na úrovních emisí souvisejících s nejlepšími dostupnými technikami .

Tato opatření, jejichž účelem je změna jiných než podstatných prvků této směrnice, se přijmou podle regulativního postupu s kontrolou uvedeného v čl. 69 odst. 2.

2.     Před přijetím prováděcích opatření uvedených v prvním odstavci Komise konzultuje příslušné organizace zastupující průmysl a nevládní organizace podporující ochranu životního prostředí a předloží zprávu o výsledku těchto konzultací a o tom, jakým způsobem byly zohledněny.

3.     V souladu s odstavci 1 a 2 Komise do 31. prosince 2011 stanoví zejména mezní hodnoty emisí stejně jako požadavky na monitorování a dosažení souladu pro dioxiny a furany vyprodukované při činnostech podle bodů 2.1 a 2.2 přílohy I.

Členské státy a jejich příslušné orgány mohou stanovit přísnější mezní hodnoty emisí pro emise dioxinů a furanů.

Tato opatření, jejichž účelem je změna jiných než podstatných prvků této směrnice, se přijmou podle regulativního postupu s kontrolou uvedeného v čl. 69 odst. 2.

Článek 69

Projednávání ve výboru

1.   Komisi je nápomocen výbor.

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5a odst. 1 až 4 a článek 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

Článek 70

Sankce

Členské státy stanoví sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých podle této směrnice. Sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy oznámí tyto předpisy Komisi nejpozději do … a neprodleně oznámí i všechny následné změny, které se jich týkají.

Článek 71

Provedení

1.   Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s článkem 2, čl. 3 bodem 4, č l. 3 body 15 až 18, bod 20, čl. 4 odst. 2, články 5, 6, čl. 8 bodem 1, čl. 9 odst. 2 písm. b), čl. 12 bodem 8, čl. 13 odst. 1 písm. e), článkem 14, čl. 15 odst. 1 písm. d), čl. 15 odst. 3 až 5, čl. 16 odst. 2 až 5, článkem 17, čl. 18 odst. 2 až 4, čl. 22 odst. 2 až 3, čl. 22 odst. 4 písm. b) a d), články 23, 24, 25, čl. 26 odst. 1 písm. d), čl. 26 odst. 2, čl. 26 odst. 3 písm. c) až g), články 29 a 31, čl. 32 odst. 3, čl. 34 odst. 2 až 4, článek 35, čl. 36 odst. 2, čl. 42 odst. 5, čl. 64 odst. 2, čl. 64 odst. 4, články 65 až 66 a článkem 70 a přílohami, přílohou I bodem 1.1, bodem 2.5 písm. c), body 3.5, 4.7, 5.2, 5.3, bodem 6.1 písm. c), bodem 6.4 písm. b) a body 6.6, 6.9 a 6.10, přílohou IV bodem 1 písm. b), přílohou V částmi 1 až 4, přílohou VI částí 1 písm. b), částí 4 body 2.2, 3.1 a 3.2 a částí 6 body 2.5 a 2.6, přílohou VII částí 7 bodem 3 a přílohou VIII částí 1 bodem 1 a bodem 2 písm. c) a částí 3 body 2 až 3 nejpozději do … (41) Neprodleně sdělí Komisi jejich znění a srovnávací tabulku mezi těmito předpisy a touto směrnicí.

Členské státy použijí tyto předpisy ode dne … (41). Tyto předpisy přijaté členskými státy musejí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2.   Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 72

Zrušení

1.   Směrnice 78/176/EHS, 82/883/EHS, 92/112/EHS, 96/61/ES, 1999/13/ES a 2000/76/ES ve znění aktů uvedených na seznamu v příloze IX, části A se zrušují s účinkem ode dne … (42), aniž jsou dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnic uvedených v příloze IX části B do vnitrostátního práva.

2.   Směrnice 2001/80/ES ve znění aktů uvedených na seznamu v příloze IX, části A se zrušuje s účinkem od dne 1. ledna 2016, aniž jsou dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnic uvedených v příloze IX části B do vnitrostátního práva.

3.   Odkazy na zrušené směrnice se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze X.

Článek 73

Přechodná ustanovení

1.   V souvislosti se zařízeními uvedenými v příloze I bodech 1.2, 1.3, 1.4, bodech 2.1 až 2.4, bodě 2.5 písm. a) a b), bodech 2.6, 3, bodech 4.1 až 4.6, bodech 5.1, 5.2, bodě 5.3 písm. a) a b), bodě 5.4, bodě 6.1 písm. a) a b), bodech 6.2 až 6.5, bodě 6.6 písm. b) a c) a bodech 6.7 a 6.8, jakož i zařízeními uvedenými v bodě 1.1 o jmenovitém tepelném příkonu 50 MW nebo více a zařízeními uvedenými v bodě 6.6 písm. a), která mají prostor větší než pro 40 000 kusů drůbeže, jsou v provozu a kterým bylo uděleno povolení nebo předložila úplnou žádost o povolení přede dnem uvedeným v čl. 71 odst. 1, pokud jsou taková zařízení uvedena do provozu před uplynutím jednoho roku od tohoto dne, použijí členské státy právní a správní předpisy přijaté v souladu s čl. 71 odst. 1 ode dne … (43).

2.   V souvislosti se zařízeními uvedenými v příloze I bodě 2.5 písm. c), bodě 5.3 písm. c), d) a e), bodě 6.1 písm. c) a bodech 6.9 a 6.10, jakož i zařízeními uvedenými v bodě 1.1 o jmenovitém tepelném příkonu menším než 50 MW a zařízeními uvedenými v bodě 6.6 písm. a), která mají prostor menší než pro 40 000 kusů drůbeže a jsou v provozu přede dnem uvedeným v čl. 71 odst. 1, použijí členské státy právní a správní předpisy přijaté v souladu s čl. 71 odst. 1 ode dne … (44).

3.   V souvislosti se spalovacími zařízeními, na něž se vztahuje kapitola III, použijí členské státy právní a správní předpisy přijaté v souladu s čl. 71 odst. 1 ode dne 1. ledna 2016.

4.   V souvislosti se spalovacími zařízeními, které spoluspalují odpad, se do dne 31. prosince 2015 použije příloha VI část 4 bod 3.1.

Nicméně ode dne 1. ledna 2016 se v souvislosti s těmito zařízeními použije příloha VI část 4 bod 3.2.

Článek 74

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 75

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

---

(1)  Stanovisko ze dne 14. ledna 2009.

(2)   Úř. věst. C 325, 19.12.2008, s. 60.

(3)  Postoj Evropského parlamentu ze dne 10. března 2009.

(4)  Úř. věst. L 54, 25.2.1978, s. 19. ║

(5)  Úř. věst. L 378, 31.12.1982, s. 1. ║

(6)  Úř. věst. L 409, 31.12.1992, s. 11.

(7)  Úř. věst. L 257, 10.10.1996, s. 26. ║

(8)  Úř. věst. L 85, 29.3.1999, s. 1. ║

(9)  Úř. věst. L 332, 28.12.2000, s. 91.

(10)  Úř. věst. L 309, 27.11.2001, s. 1. ║

(11)  KOM(2005)0446 ║

(12)  KOM(2006)0231 ║

(13)  KOM(2005)0666 ║

(14)  Úř. věst. L 242, 10.9.2002, s. 1.

(15)  Úř. věst. L 275, 25.10.2003, s. 32. ║

(16)  Úř. věst. L 175, 5.7.1985, s. 40. ║

(17)  Úř. věst. L 10, 14.1.1997, s. 13. ║

(18)   Úř. věst. 196, 16.8.1967, s. 1.

(19)   Úř. věst. L 143, 30.4.2004, s. 56.

(20)   Úmluva z roku 1998 o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí.

(21)  Úř. věst. L 309, 27.11.2001, s. 22. ║

(22)  Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23. ║

(23)  Úř. věst. L 159, 29.6.1996, s. 1.

(24)  ║Úř. věst. L 117, 8.5.1990, s. 1.

(25)  Úř. věst. L 106, 17.4.2001, s. 1.

(26)  Úř. věst. L 200, 30.7.1999, s. 1.

(27)   Úř. věst. L 312, 22.11.2008, s. 3.

(28)  Rozhodnutí Komise 2000/532/ES ze dne 3. května 2000, kterým se nahrazuje rozhodnutí 94/3/ES, kterým se stanoví seznam odpadů podle čl. 1 písm. a) směrnice Rady 75/442/EHS o odpadech, a rozhodnutí Rady 94/904/ES, kterým se stanoví seznam nebezpečných odpadů ve smyslu čl. 1 odst. 4 směrnice Rady 91/689/EHS o nebezpečných odpadech (Úř. věst. L 226, 6.9.2000, s. 3).

(29)   Úř. věst. L 143, 30.4.2004, s. 87.

(30)   Úř. věst. L 375, 31.12.1991, s. 1.

(31)   Úř. věst. L 372, 27.12.2006, s. 19.

(32)   Úř. věst. L 328, 6.12.2008, s. 28.

(33)   Úř. věst. L

(34)  Úř. věst.: vložte prosím číslo, datum a odkaz.

(35)   Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 761/2001 ze dne 19. března 2001 o dobrovolné účasti organizací v systému řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí (EMAS) (Úř. věst. L 114, 24.4.2001, s. 1.).

(36)   Úř. věst. L 41, 14.2.2003, s. 26.

(37)  Úř. věst. L 273, 10.10.2002, s. 1.

(38)  Úř. věst. L 74, 27.3.1993, s. 81.

(39)  Úř. věst. L 30, 6.2.1993, s. 1.

(40)   Úř. věst. L 396, 30.12.2006, s. 1.

(41)  18 měsíců od vstupu této směrnice v platnost.

(42)  3 roky od vstupu této směrnice v platnost.

(43)  3 roky od vstupu této směrnice v platnost.

(44)  54 měsíců od vstupu této směrnice v platnost.