Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Další perspektivy strategie pro udržitelný rozvoj

Dne 18. března 2009 se Evropská komise, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

Specializovaná sekce Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 13. října 2009.

Na 457. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 4. a 5. listopadu 2009 (jednání dne 5. listopadu 2009), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 178 hlasy pro, 21 hlasů bylo proti a 18 členů se zdrželo hlasování.

1.1 Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) vítá dvouletou zprávu Komise o strategii EU pro udržitelný rozvoj (1). Zpráva Komise tvoří základ pokračující diskuse o tom, jak má EU provádět strategii pro udržitelný rozvoj.

1.2 EHSV podporuje návrh Komise, aby se strategie v příštím období zaměřila na čtyři hlavní oblasti: nízkouhlíkové hospodářství, ochranu biologické rozmanitosti, vodních a ostatních přírodních zdrojů, podporu sociálního začleňování a posílení mezinárodního rozměru udržitelného rozvoje. Výbor však lituje, že Komise svou analýzu dále nerozvedla a nepředložila konkrétní návrhy, pokud jde o cíle, časový plán a opatření v těchto oblastech činnosti.

1.3 Přes některé pozitivní trendy je jasné, že strategie EU pro udržitelný rozvoj ve své současné formě neplní své cíle.

1.4 Strategie EU pro udržitelný rozvoj potřebuje k tomu, aby byla účinná, zcela novou strukturu správy, k čemuž patří přiměřené vybavení personálem, rozpočtem i mechanismy, kterými lze provádění strategie kontrolovat.

1.5 EHSV by rovněž uvítal lepší koordinaci v rámci Komise. Přínosem k ní by mohlo být zřízení funkce komisaře pro koordinaci. Výbor také doporučuje zřídit nezávislý výbor na vysoké úrovni, který by pravidelně monitoroval pokrok v oblasti udržitelného rozvoje a vyslovoval veřejná doporučení institucím.

1.6 Výbor vyzývá Radu a Komisi, aby strategii EU pro udržitelný rozvoj učinily metastrategií pro všechny politiky EU. Veškeré krátkodobé strategie EU musí přispět k dosažení cílů budoucí strategie EU pro udržitelný rozvoj. Mnoho politik, o kterých bylo dnes rozhodnuto, má dopady na příští desetiletí. Krátkodobá opatření nesmí zhoršovat možnosti rozvoje budoucích generací.

1.7 EHSV ve svém stanovisku zdůrazňuje, že je třeba lépe koordinovat úlohu Lisabonské strategie se strategií pro udržitelný rozvoj. Komise by měla být požádána, aby při přípravě nové Lisabonské strategie nebo strategie do roku 2020 jasně ukázala, jak budou opatření navržená v této strategii podporovat dlouhodobý přechod k udržitelnějšímu typu rozvoje. Z budoucího finančního rámce, strukturálních fondů, SZP, rámcových programů výzkumu a vývoje a všech dalších hlavních strategií a programů na evropské úrovni by mělo být patrno, jak pomáhají plnit cíle a úkoly strategie pro udržitelný rozvoj.

1.8 HDP ve své současné formě nesmí být dále rozhodujícím měřítkem pro utváření politiky. Pokrok a prosperita lidstva by se měly měřit jinak než doposud. EHSV důrazně podporuje další vývoj a používání jiných ukazatelů pokroku než HDP. V této souvislosti se musí vést také diskuse o hodnotách, které by EU chtěla prosazovat.

1.9 Udržitelný rozvoj předpokládá angažovanost a činnost na místní úrovni. Posílení této angažovanosti vyžaduje aktivní příspěvek sociálních partnerů a celé organizované občanské společnosti.

1.10 Pro provádění strategie pro udržitelný rozvoj je zásadní přijímání jasných politických odpovědností. To se týká jak evropské a národní úrovně, tak i místní úrovně. Jasnou úlohu má i Evropský parlament. Výbor doporučuje vytvořit mechanismus, s jehož pomocí bude Komise moci posoudit pokrok jednotlivých států podle dohodnutých ukazatelů a následně dát každé zemi konkrétní pokyny týkající se hlavních otázek, na něž je zapotřebí se zaměřit. Vycházet by se přitom mohlo z mechanismu, jenž byl úspěšně zaveden pro monitorování pokroku v oblasti Lisabonské strategie.

1.11 EHSV lituje, že před vypracováním svých návrhů Komise nevzala v úvahu příspěvek ke zprávě od EHSV a jiných organizací, o což Rada ve svých závěrech z roku 2006 požádala. Bylo by bývalo také velmi důležité zahrnout postoje organizací občanské společnosti. Výbor posílil svou vlastní schopnost integrace v otázkách udržitelného rozvoje tím, že před třemi lety vytvořil Středisko pro sledování udržitelného rozvoje, a to pak zavedlo pravidelné konzultace s národními radami pro udržitelný rozvoj. Výbor doporučuje, aby se tento mechanismus využíval systematičtěji s cílem zajistit tvůrčí přínos občanské společnosti k aktualizaci a monitorování pokroku v oblasti udržitelného rozvoje v Evropě.

1.12 Je mimořádně důležité, aby se vzhledem k příštímu světovému summitu o udržitelném rozvoji, který se bude konat v roce 2012 v Riu, tento mechanismus včas zaběhl.

Sdělení Evropské komise (KOM(2009) 400 v konečném znění ze dne 24. července 2009) o dalším rozvoji strategie pro udržitelný rozvoj je bohužel pouze skromným krokem vpřed. Sice na jedné straně vyzdvihuje nedostatky provádění cílů strategie EU pro udržitelný rozvoj, avšak nenavrhuje žádná účinná opatření k odstranění těchto nedostatků v budoucnosti.

2.1.1 EHSV chce zároveň připomenout, že právě otázka jasných politických signálů byla tématem dialogů s Komisí, Radou a Parlamentem.

2.1.2 Rozhodnutí ohledně politických signálů vyžadují dobrou přípravu. EHSV lituje, že Komise má možnost vyčlenit pouze nepatrné zdroje na rozvoj základů letošní přípravy politiky udržitelného rozvoje.

2.2 Dokument Komise poskytuje stručný přehled o pokroku v rámci sedmi prioritních oblastí a průřezových otázek. Je to cenný přehled, který ukazuje, čemu je třeba dát vyšší prioritu a co je třeba důkladněji analyzovat.

2.3 Dokument ukazuje, že zaznamenaný vývoj je téměř výlučně negativní. V posledních letech se investovalo mnoho do problémů týkajících se klimatu a energetiky, výsledky jsou však zatím z velké části neuspokojivé. Další oblastí, ve které politika nedokázala zvrátit tendence rostoucích emisí, je doprava. Celkově vzato lze jako kladné příklady uvést pouze některé jednotlivé kroky, jako např. nějaký slibný návrh zákona či inovační iniciativu, obecná tendence, která by zvrátila negativní vývoj, však neexistuje.

2.4 EHSV nemá v úmyslu se vyjadřovat ke schematickému hodnocení, které Komise provedla pro každou oblast politiky. Konstatuje pouze, že přehled, jenž Komise předložila, není nijak povzbudivé čtení. Výsledek důrazně upozorňuje na nutnost toho, aby se politika vážněji zaměřila na udržitelný rozvoj.

2.5 Udržitelná výroba a spotřeba měly v posledních letech vysokou prioritu. Jiným příkladem je použití surovin ve výrobě. Statistiky ukazují, že EU a USA používají dvakrát tolik surovin na jednotku výroby než např. Japonsko. Zde lze dosáhnout značných zisků prostřednictvím racionalizace.

2.6 Komise dala zvláštní prioritu činnosti související se začleněním sociálního rozměru a sociálních otázek jak do strategie pro udržitelný rozvoj, tak do dalších aktuálních strategií rozvoje EU (např. Lisabonské strategie atp.). Význam této činnosti ukazuje skutečnost, že více než 70 milionů Evropanů žije v chudobě (podle definice, která se používá mimo jiné ve statistikách EU). Důležitou otázkou je spojitost mezi migrací a vývojem počtu osob žijících v chudobě.

3.1 O udržitelném rozvoji se poprvé hovořilo téměř před dvaceti lety na konferenci v Riu. Poselství této konference bylo jasné a přesvědčivé: Žij tak, abys neohrozil životní podmínky svých potomků. Závěry ze summitu v Johannesburgu (Světový summit OSN o udržitelném rozvoji, který se konal v Johannesburgu v roce 2002) o deset let později vyvolaly silnou reakci – konečně byl předložen balíček návrhů spravedlivého globálního společenského rozvoje.

3.2 Jako součást příprav na summit v Johannesburgu přijala EU svou první evropskou strategii pro udržitelný rozvoj (KOM(2001) 264 v konečném znění – Udržitelnou Evropou za lepší svět: Strategie EU pro udržitelný rozvoj).

3.3 Strategie EU pro udržitelný rozvoj byla přijata na jaře 2001 v euforické atmosféře. Po několika letech se však situace začala komplikovat.

3.4 Se strategií samotnou bylo stěží něco v nepořádku a nechyběli ani nadšení podporovatelé na straně občanské společnosti nebo mezi politiky a tvůrci veřejného mínění.

3.5 Problémem byla spíše chybějící skutečná vůle (či schopnost) začít převádět vize do konkrétních akčních plánů.

3.6 Strategie pro udržitelný rozvoj byla v roce 2006 přezkoumána rozhodnutím Přezkum strategie EU pro udržitelný rozvoj – obnovená strategie. Tento přezkum však nijak neobjasnil otázky týkající stanovení priorit a provádění. EU zároveň vypracovala nový program zaměřený mimo jiné na hospodářský růst a tvorbu pracovních míst.

3.7 V posledních letech se jasně projevil rozpor mezi vizí udržitelného rozvoje a programy pro růst a konkurenceschopnost. Odlišuje je například časový rámec. Lisabonská strategie vychází ze střednědobé perspektivy, zatímco udržitelný rozvoj z dlouhodobější perspektivy. To může vést k tomu, že v rámci Lisabonské strategie se bude dávat přednost krátkodobým opatřením, která odporují dlouhodobým cílům udržitelného rozvoje.

3.8 Stále rostoucí počet hlasů se vyslovuje pro přezkum rozdělení úkolů mezi dané dvě strategie. Sloučení strategií by bylo jedním z možných opatření na dosažení účinnějšího využívání vyčleněných prostředků.

3.9 Cílem tohoto stanoviska je však ozřejmit potřebu oživit strategii pro udržitelný rozvoj, a to tak, aby mohla být vodítkem pro činnost jak na evropské, tak na celosvětové úrovni.

4.1 EHSV v posledních letech přijal více než deset stanovisek týkajících se různých aspektů strategie a také celkový přehled, jak je strategii možné dále řídit. Společným tématem bylo to, že udržitelný rozvoj a Lisabonskou strategii je třeba rozvíjet koordinovaně, i když spadají pod různé titulky (2).

4.2 EHSV označil tři faktory, o kterých lze říci, že společně vysvětlují, proč se dané dvě strategie začaly rozcházet:

4.3 Poslední širší hodnocení bylo provedeno před přezkumem strategie v roce 2006. Rada v revidovaných hlavních směrech strategie zdůraznila, že je zásadní posílit spolupráci a koordinaci mezi vnitrostátní a evropskou činností v oblasti udržitelného rozvoje. Za zvláště důležité pak označila vypracování jasných priorit pro činnosti související s udržitelným rozvojem. V jednom hodnocení vypracovaném před předložením dvouleté zprávy Komise v roce 2008 je rovněž uvedeno, že byl učiněn pokrok v „uvažování o životním cyklu výrobku a minimalizaci odpadu“ a v mnoha iniciativách týkajících se ochrany životního prostředí (Progress on EU Sustainable Development Strategy, závěrečná zpráva, ECORYS, konzultační zpráva zadaná Evropskou komisí, únor 2008).

4.4 Je důležité podotknout, že spolupráce mezi strukturálními fondy a strategií pro udržitelný rozvoj je jen slabě rozvinuta. Právě v těch oblastech, do kterých EU vkládá největší finanční objemy, musí mít udržitelnost investic nejvyšší prioritu.

5.1 EU hraje vedoucí úlohu v rozvoji globálního úsilí o udržitelný rozvoj. Mnoho států a jejich seskupení považují EU za průkopníka v činnosti související s udržitelným rozvojem. Pokud bude EU rovněž vůdčí silou v obnově strategie pro udržitelný rozvoj, je z velké části vyhráno.

5.2 Jednou z mnoha potíží se stávající podobou strategie je příliš mnoho priorit: sedm hlavních oblastí a čtyři průřezová témata. Kdyby měla strategie jasnější priority, měla by silnější dopad. Pro větší důraznost je také rozhodující, aby strategie EU pro udržitelný rozvoj obsahovala jasné a kvantifikovatelné cíle.

5.3 Kromě toho nesmí být dále zamlčováno, že ačkoliv udržitelný rozvoj spočívá na třech pilířích, ne všechna opatření mohou být vždy prospěšná zároveň pro životní prostředí i pro sociální záležitosti a hospodářství. Není možné, aby z každé situace měly vždy užitek všechny tři pilíře. Spíše musí být stanoveny často bolestivé priority. V minulosti byly často voleny priority z hlediska krátkodobých hospodářských zájmů. Bohužel se zdá, že se to nyní za současné hospodářské krize u programů restrukturalizace opakuje.

5.4 Při podpoře udržitelného rozvoje musí důležitou vedoucí úlohu převzít veřejný sektor. Prostřednictvím právních předpisů, daňových pobídek a dotací (a odstraněním škodlivých dotací) i zadávání veřejných zakázek musí rozhodující orgány poskytnout významné impulzy směrem k větší udržitelnosti.

5.5 Nový finanční výhled od roku 2014 se musí zaměřit na cíle budoucí strategie pro udržitelný rozvoj.

5.6 Strategie EU pro udržitelný rozvoj se musí zabývat problémem škodlivých dotací. EHSV vyzývá Komisi, aby konečně předložila plán reformy škodlivých dotací, který měl být hotov již v roce 2008.

5.7 Obnova strategie pro udržitelný rozvoj nesmí znamenat zvýšenou ústřední kontrolu. Udržitelný rozvoj musí doprovázet nové přístupy k delegování a převádění rozhodnutí na nižší úrovně.

5.8 Udržitelný rozvoj je založen na angažovanosti na místní úrovni. Po celá devadesátá léta 20. století byly dobrovolnické organizace a rovněž sociální partneři hnací silou rozvoje dynamického profilu činnosti EU v oblasti udržitelného rozvoje. Dobrovolnické organizace musejí hrát velmi důležitou úlohu v obnovené strategii pro udržitelný rozvoj.

5.9 Dalším důležitým aktérem v nadcházející činnosti jsou územněsprávní orgány, především obecní.

5.10 Mnozí hovoří o potřebě většího závazku ze strany podnikového sektoru. V obnovené strategii pro udržitelný rozvoj mají podniky zřejmou a jasnou úlohu. Je jasné, že v podnikovém sektoru roste zájem o otázky spojené s klimatem a udržitelným rozvojem.

6.1 Je důležité, aby byla strategie pro udržitelný rozvoj obnovena? Tato otázka se může zdát zvláštní. Vzhledem ke stávajícímu množství informací o klimatických a energetických otázkách, o zemědělství a biologické rozmanitosti atp. existuje pro konkrétní činnost v otázkách udržitelnosti rozsáhlý základ.

6.2 Jednou konkrétní otázkou, která má značnou publicitu a je jí věnována řada alarmujících zpráv (např. Sternova zpráva), je oteplování klimatu. Kromě toho pro oblast ekosystémů vyzdvihl projekt TEEB (The Economics of Ecosystems and Biodiversity) přetrvávající nebezpečí, že pokud se budeme nadále chovat tak jako dosud, bude docházet ke ztrátě biologické rozmanitosti a ekosystémy budou přetěžovány.

6.3 Zemědělství v širším slova smyslu se setká s novým problémem v důsledku zvyšujících se teplot. Jak se zemědělství přizpůsobí produkci za nových podmínek je zásadní otázka pokračující činnosti v oblasti zemědělské politiky.

6.4 Tento seznam lze snadno značně prodloužit. Velká většina otázek je známa z obecných diskusí. Menší pozornost je věnována skutečnosti, že důsledky pro náš každodenní život se zjevně začnou projevovat dříve, než se dosud předpokládalo.

6.5 Výbor vyzývá Komisi, aby strategii EU pro udržitelný rozvoj učinila metastrategií pro všechny politiky EU. Všechny ostatní strategie EU musí přispět k dosažení cílů budoucí strategie EU pro udržitelný rozvoj a tento rozvoj posílit.

6.6 EHSV důrazně podporuje další vývoj a používání jiných ukazatelů pokroku než HDP. Nedávno zveřejněná zpráva Stiglitzovy komise znovu jasně ukázala, že HDP není vhodný k tomu, aby udával pokyny pro dalekosáhlá rozhodnutí, která nyní musíme učinit. Naopak nás vede mylným směrem, a to tím, že neukazuje pravé problémy, ale odsouvá je do budoucnosti. EHSV přijal nedávno stanovisko, v němž uvedl důsledky nového přístupu k otázkám spojeným s HDP (3) Tato debata však musí překročit diskusi o ukazatelích měření. Hlavní důraz se musí klást na to, jak dosáhnout udržitelným způsobem blahobytu a dobrých životních podmínek v naší společnosti a jak se stát ekonomikou „low-input/high-output“.

6.7 EU musí zlepšit komunikaci s občany rovněž v otázkách udržitelného rozvoje.

7.1 EHSV v řadě stanovisek týkajících se udržitelného rozvoje zdůraznil, že udržitelný rozvoj vyžaduje politické vedení a vůli být hnací silou v rozvojové činnosti. To není to samé jako požadavek na centralismus. Jedná se spíše o vůli chopit se iniciativy, o vytváření sítí, o vůli přijmout odpovědnost.

7.2 EHSV opakuje svůj požadavek z několika dřívějších stanovisek, totiž že pro úspěch úsilí o udržitelný rozvoj je nutná aktivní politická odpovědnost a aktivní úsilí rovněž na místní a regionální úrovni. EHSV rovněž zdůrazňuje, že sociální partneři a občanská společnost v širším slova smyslu musí dostat možnost se aktivně podílet na plánování a provádění.

7.3 Z tohoto hlediska je důležité vyzdvihnout potřebu spolupráce mezi ústřední rozvojovou strategií, tj. Lisabonskou strategií, a strategií pro udržitelný rozvoj. Kdy se obě strategie případně sloučí, je méně důležité. Zásadní je, aby fungovaly ve vzájemném kontaktu. Musí však být jasné, že opatření podle Lisabonské agendy přispívají k dosažení cílů rozsáhlejší strategie EU pro udržitelný rozvoj.

7.4 K úspěšnému provádění strategie EU pro udržitelný rozvoj je nezbytná silnější struktura správy. EHSV vyzývá Radu, aby pro strategii EU pro udržitelný rozvoj zřídila podobný cyklus správy jako pro Lisabonskou strategii zahrnující každoroční podávání zpráv, benchmarking a otevřenou metodu koordinace tak, aby členské státy mohly být lépe srovnávány a vznikla hospodářská soutěž směřující k větší udržitelnosti. Kromě toho musí být jak v členských státech, tak v Komisi dáno k dispozici více prostředků k provádění strategie EU pro udržitelný rozvoj.

8.1 Komise věnuje otázkám vzdělávání velký prostor a shrnuje různé programy EU. Komise však nezasazuje otázky vzdělávání a znalostí do širší demokratické perspektivy. Udržitelný rozvoj i politika v oblasti klimatu budou vyžadovat řešení, která nejsou vždy vítána s radostí. Udržitelný rozvoj i politika v oblasti klimatu a energetická politika musejí být pevně zakotveny na místní úrovni.

8.2 Jak lze rozvíjet toto ukotvení a podporu? Klíčem je vzdělávání, ale vzdělávání, jež bude v lepším souladu např. se severskými zařízeními pro vzdělávání dospělých, která umístila demokratický rozměr vysoko do vzdělávací činnosti. Vzdělávaní ze sociálního hlediska rovněž velmi přispívá k budování demokratických struktur. V severských zemích hrají zařízení pro vzdělávání dospělých zásadní úlohu pro nábor zaměstnanců do všech druhů organizací občanské společnosti.

8.3 To však neznamená, že školy a vzdělávání mládeže má méně důležitou úlohu. Je třeba posílit jak vzdělávání mládeže, tak vzdělávání dospělých a najít nové pedagogické metody.

8.4 EHSV by doporučil, aby otázky vzdělávání byly ve strategii pro udržitelný rozvoj formulovány obsáhleji.

9.1 Na význam výzkumu byl od prvních rozhodnutí ohledně udržitelnosti postupně kladen stále větší důraz. Bylo přijato několik specifických politických rozhodnutí o dlouhodobém rozvoji výzkumu a vzdělávání výzkumných pracovníků. Jedno z nejdůležitějších rozhodnutí bylo přijato v Barceloně a jako cíl v něm bylo stanoveno, že členské státy mají v blízké budoucnosti, tj. do roku 2010, zvýšit investice do výzkumu na 3 %.

9.2 EHSV chce zdůraznit, že je důležité, aby všechny členské státy zajistily dosažení toho, co bylo schváleno v Barceloně. Za tímto účelem musejí značně zvýšit dotace do výzkumu.

9.3 Je rovněž nutné jasněji propojit politiku výzkumu s Lisabonskou strategií, a tak dosáhnout synergie mezi udržitelným rozvojem a Lisabonskou strategií.

9.4 Spolupráce mezi výzkumnými institucemi v otázkách klimatu je bohatě rozvinuta. Pro opravdu dlouhodobý výzkum může být nicméně obtížné prosadit se v soutěži o financování. EHSV proto navrhuje, aby Komise v rámci programu EU pro výzkum provedla aktuální studii potřeb v oblasti výzkumu klimatu, energetiky a udržitelného rozvoje.

10.1 EHSV v různých souvislostech zdůraznil potřebu politického vedení při přípravě opatření týkajících se udržitelného rozvoje nebo politiky v oblasti klimatu a energetické politiky. EHSV při různých příležitostech citoval bývalého francouzského premiéra Michela Rocarda, jenž na jedné velké konferenci pořádané EHSV uvedl, že udržitelný rozvoj si bezpochyby vyžádá rozhodnutí, která nejsou vždy jednoduchá nebo populární. Lucemburský premiér v souvislosti se stejným tématem řekl: „V radě ministrů víme přesně, jaká opatření jsou žádoucí. Problémem je, že nevíme, jak bychom po jejich zavedení mohli být opět zvoleni do národních parlamentů.“

10.2 Řešení spočívá v jasném a systematickém rozvoji konzultací a dialogů. Především je třeba toto činit zdola nahoru. Klíčovým pojmem je účast, kterou však musí doplnit solidarita.

10.3 EHSV při různých příležitostech zdůraznil potřebu silnější struktury pro konzultaci v rámci Komise. To by za současné situace mohlo znamenat jmenování zvláštního komisaře (s funkcí místopředsedy Komise) za účelem podpory spolupráce a koordinace mezi v současnosti největšími strategiemi: v oblasti udržitelného rozvoje, klimatu a energetiky a Lisabonské strategie.

V Bruselu dne 5. listopadu 2009

předseda Evropského hospodářského a sociálního výboru

Mario SEPI