22.9.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 228/130

1.1

Jakkoli byl hlavní cíl prvních spotřebních daní z tabáku čistě fiskální, v dnešním světě se jejich funkce mění a ve stále větší míře se stávají nástrojem politiky veřejného zdraví a sociální politiky. Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) podporuje snahu Evropské komise přihlížet ve svých politikách spotřebních daní i k jiným než čistě fiskálním vlivům tabákových výrobků. Tento nový politický přístup se zaměřuje zejména na dosahování cílů zdravotní politiky obsažených v Rámcové úmluvě o kontrole tabáku, kterou Evropská unie formálně přijala v roce 2005 a která se tím stala závaznou pro budoucí tvorbu politik Evropské unie.

1.2

Je však třeba upozornit na to, že by neměly být zapomenuty či zavrženy ani ostatní cíle politik přezkumu spotřební daně z tabáku, včetně prvořadého cíle spočívajícího v řádném fungování vnitřního trhu, jak uvádí článek 4 směrnice o spotřební dani z tabákových výrobků. EHSV je tedy přesvědčen, že nejdůležitějším úkolem tvůrců politik v této oblasti je nalézt optimální rovnováhu mezi zájmy jednotlivých hospodářských, sociálních, bezpečnostních a daňových politik. Je třeba vzít v úvahu různé aspekty a různé hodnoty.

1.3

Návrh Evropské komise na postupné sladění minimálních sazeb u jemně řezaného tabáku se sazbou u cigaret a zpřísnění definice cigaret, doutníků, dýmkového a lulkového tabáku tak, aby se zabránilo manipulacím s názvem tabákového výrobku, které mají za cíl použití nejnižší sazby spotřební daně, je chvályhodný.

1.4

EHSV podporuje přístup Evropské komise, který dává členským státům větší svobodu při přijímání rozhodnutí v souladu s jejich vlastními politickými cíli, například širší rozpětí pro specifickou část daně vybírané z cigaret nebo volnější pravidla pro stanovení minimální daňové sazby pro cigarety.

1.5

EHSV doporučuje, aby byla navrhovaná minimální spotřební daň ve výši 90 EUR snížena a čtyřleté období bylo prodlouženo na 8 let (do 1. ledna 2018). S ohledem na odlišné tradice a sociální rozdíly mezi členskými státy je třeba upozornit na to, že v některých zemích, zvláště v těch, které se připojily k Evropské unii nedávno, by nárůst minimální spotřební daně z 64 EUR na 90 EUR z 1 000 kusů cigaret mohl přinést několik nepříznivých důsledků. Některé z těchto zemí stále nedosáhly ani minimální spotřební daně požadované stávajícími směrnicemi. Minimální spotřební daň ve výši 90 EUR pro všechny maloobchodní ceny představuje nárůst o 41 % v období 4 let a je přinejmenším o 300 % vyšší než očekávaný nárůst spotřebitelských cen v Evropské unii. Existuje možnost, že tak radikální krok by přece jen omezil spotřebu, snížil potenciální rozpočtové výnosy, snížil kupní sílu spotřebitelů, posílil pašování a nezákonnou činnost a zvýšil inflaci.

1.6

Je třeba upozornit, že jen málo z navrhovaných opatření povede k užší harmonizaci daňových sazeb v Evropské unii. Je velmi pravděpodobné, že vzhledem k navrhovaným opatřením absolutní a relativní rozdíly ve zdanění mezi členskými státy nezmizí.

1.7

Například historickou příčinou poměrného požadavku je harmonizace spotřební daně v Evropské unii, tento požadavek však v minulosti nevedl k žádné harmonizaci a může přinést i opačné výsledky. Navrhované zvýšení minimální sazby spotřební daně z 57 % na 63 % by vedlo k dalšímu odchylování spotřebních daní v absolutním vyjádření a mohlo by mít závažné inflační dopady, jak ukazuje zpráva Komise o posouzení dopadů. Vzhledem k těmto sporným účinkům poměrného minimálního požadavku by mělo být znovu pečlivě analyzováno a znovu posouzeno nejen jeho navrhované zvýšení, ale i důvody pro jeho samotnou existenci.

1.8

Nahrazení nejžádanější cenové kategorie jako výchozího bodu pro poměrný minimální požadavek váženou průměrnou cenou by jen stěží vedlo k větší transparentnosti na trhu či lepší předvídatelnosti příjmů vlády nebo větší harmonizaci na trhu s cigaretami. Proto vyvstává otázka, zda by nebylo možné návrh Komise dále zjednodušit.

1.9

Problém nejlepšího druhu daně vybírané z tabákových výrobků zůstává otevřený. Důraz na poměrnou sazbu daně by mohl mít kladné účinky co se týče odstranění černého trhu, tento účinek však závisí na různých činitelích, a není tudíž jednoznačný. Upřednostnění čistě specifické sazby daně by mohlo pomoci dosáhnout vyšších daňových výnosů a vést k vyšší minimální sazbě daně, což by prospělo cílům zdravotní politiky a sbližování daní na vnitřním trhu.

1.10

Požadavek na povinnou minimální spotřební daň (ve výši 38 %, resp. 42 %) u veškerého jemně řezaného tabáku namísto současné minimální daně vyjádřené procentuálně na základě maloobchodní ceny nebo pevnou částkou za kilogram by vedl k povinné valorické struktuře spotřební daně a ke zrušení současné svobodné volby struktury u jemně řezaného tabáku, nelze jej tedy doporučit.

1.11

Vazba mezi daňovou a zdravotní politikou je do značné míry podmíněna propojením výnosů ze spotřební daně z tabáku a činností, jejichž cílem je odstranit škodlivé důsledky spotřeby tabáku. Vzhledem k celkovému financování takových činností v dnešní době je však celkem jasné, že většina výnosů ze spotřební daně z tabáku je vynakládána na činnosti a politiky, které s takovými cíli zdravotní politiky nijak nesouvisejí. Je proto zcela zřejmé, že fiskální cíle jsou stále prvořadými cíli spotřebních daní z tabákových výrobků.

2.1

Podle směrnic o spotřební dani z tabákových výrobků je Evropská komise povinna každé čtyři roky přezkoumat řádné fungování jednotného trhu, reálnou hodnotu sazeb spotřební daně a obecné cíle Smlouvy. Pravidla Evropské unie pro tabák musí zaručovat řádné fungování vnitřního trhu a současně musí být v souladu s cílem Evropské unie, kterým je odrazovat od spotřeby tabáku.

2.2

Tento přezkum je v pořadí čtvrtý a navrhuje několik podstatných změn stávajících právních předpisů Společenství, jejichž cílem je aktualizovat stávající pravidla a zajistit rovné podmínky pro všechny subjekty. Reforma zahrnuje několik návrhů:

2.3

Ačkoli je spotřební daň primárně nástrojem vytváření výnosů na vnitrostátní úrovni, musí tvorba politik v této oblasti zohledňovat širší cíle Smlouvy (1). S ohledem na skutečnost, že se Evropské společenství stalo dne 30. června 2005 stranou rámcové úmluvy Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku a že několik členských států požadovalo vyšší úroveň ochrany lidského zdraví a v důsledku toho i vyšší minima v rámci EU pro spotřební daně z tabákových výrobků, je navíc zásadní otázkou tohoto přezkumu ochrana veřejného zdraví.

2.4

Návrh Komise počítá se stanovením minimální spotřební daně a daňového minima u všech cigaret prodávaných v EU, což pomůže řešit otázky veřejného zdraví u všech kategorií cigaret. Zvyšuje minimální požadavky s cílem přispět ke snížení spotřeby tabáku v průběhu příštích pěti let především tím, že bude bránit tomu, aby politiky boje proti kouření členských států byly podrývány požadavky na značně nižší úrovni v ostatních členských státech. Navíc tento návrh umožňuje členským státům větší flexibilitu při používání zvláštních sazeb a ukládání minimálních spotřebních daní u cigaret v zájmu dosažení cílů v oblasti zdraví. Dále uvádí minimální sazby a strukturu spotřební daně u jemně řezaného tabáku k ruční výrobě cigaret do souladu se sazbou a strukturou u cigaret s cílem odradit od nahrazování cigaret jemně řezaným tabákem.

3.1

Nahradit nejžádanější cenovou kategorii jako výchozí bod pro poměrný minimální požadavek váženou průměrnou cenou. Komise argumentuje, že nejžádanější cenová kategorie, od které se odvíjí minimální sazby, není v souladu s cíli vnitřního trhu, neboť s sebou přináší rozdělování trhů s tabákem členských států.

3.2

Zvyšovat minimální spotřební daň z cigaret v souladu s harmonizací cen na vnitřním trhu a zdravotními hledisky. Navrhuje se zvýšit minimální spotřební daň od 1. ledna 2014 z 64 EUR na 90 EUR z 1 000 kusů cigaret a poměrné minimum z 57 % na 63 % vážené průměrné ceny. Avšak členské státy, které vybírají spotřební daň ve výši alespoň 122 EUR z 1 000 kusů cigaret na základě vážené průměrné maloobchodní prodejní ceny, by nemusely dodržovat požadavek na úrovni 63 %. Také země s přechodnými obdobími pro dosažení současných minimálních úrovní zdanění cigaret by pro dosažení těchto nových vyšších požadavků mohly využít přechodná období v délce jednoho roku nebo dvou let.

3.3

Požadavek uplatnění minimální sazby spotřební daně stanovený ve směrnici Evropské unie nebude platit pouze pro cigarety nejžádanější cenové kategorie (jak je nyní stanoveno), ale pro všechny cigarety prodávané v zemi. Podle Komise by tím bylo rovněž stanoveno „daňové minimum“ u cigaret prodávaných v Evropské unii, což by mělo pomoci řešit otázky vnitřního trhu a zdraví u všech kategorií cigaret.

3.4

Umožnit členským státům rozšířit pásmo podílu specifické složky spotřební daně na celkovém daňovém zatížení z 5 % – 55 % na 10 % – 75 %, aby byla struktura spotřební daně pružnější.

3.5

Postupně sladit minimální sazby u jemně řezaného tabáku k ručnímu balení cigaret se sazbou u cigaret. Zvolený poměr zdanění mezi jemně řezaným tabákem a cigaretami činí 2/3. Minimální spotřební daň pro jemně řezaný tabák by tedy měla činit 43 EUR na kilogram a poměrný minimální požadavek by měl být na úrovni 38 % vážené průměrné ceny. Pokud by se použil výše uvedený poměr u navrhovaného zvýšení spotřební daně u cigaret od 1. ledna 2014, zvýšila by se spotřební daň na 60 EUR a 42 %. I podle tohoto návrhu by bylo současné volitelné uplatnění poměrného požadavku nebo minimální specifické daně na jemně řezaný tabák zrušeno, což by vedlo k povinné valorické struktuře daně u tohoto druhu tabákového výrobku.

3.6

Upravit minimální požadavky u doutníků, doutníčků a tabáku ke kouření v souladu s inflací. Tato úprava je nutná pro zohlednění inflace za období let 2003 až 2007, která podle údajů Eurostatu o roční míře změny harmonizovaného indexu spotřebitelských cen činila 8 %. Navrhuje se zvýšit minimální požadavek na 12 EUR u doutníků a doutníčků a na 22 EUR u jiného tabáku ke kouření.

3.7

Pozměnit a zpřísnit definici cigaret, doutníků a dýmkového a lulkového tabáku, aby se předešlo manipulacím s názvy tabákových výrobků za účelem dosažení nejnižší spotřební daně.

3.8

Komise argumentuje, že z hlediska vnitřního trhu, hlediska rozpočtového i zdravotního mají specifické a minimální daně jasné výhody. Proto navrhuje poskytnout větší pružnost těm členským státům, které ve větší míře využívají specifické spotřební daně nebo daně minimální.

3.9

Evropská komise pravidelně zkoumá strukturu a sazby spotřební daně v členských státech a využívá informace týkající se množství a cen tabákových výrobků určených ke spotřebě. Aby byl zajištěn účinný a účelný sběr těchto informací ze všech členských států, navrhují se nová pravidla týkající se poskytování informací a definice nezbytných statistických údajů.

5.1

Ve snaze o harmonizaci daňových politik členských států Evropské unie byla jako mechanismus výpočtu minimálních daňových požadavků u tabákových výrobků zvolena tzv. „nejžádanější cenová kategorie“.

5.2

Účinnost nejžádanější cenové kategorie jakožto nástroje je však sporná. K nejčastějším výhradám proti používání nejžádanější cenové kategorie patří následující:

5.3

Ze všech výše uvedených důvodů navrhuje Evropská komise nahradit nejžádanější cenovou kategorii jako výchozí bod pro poměrný minimální požadavek váženou průměrnou cenou. V důsledku této změny nebude požadavek minimální sazby spotřební daně stanovený ve směrnici Evropské unie platit pouze pro cigarety nejžádanější cenové kategorie (jak je nyní stanoveno), ale pro všechny cigarety prodávané v zemi. Vážená průměrná cena se vypočítává vydělením součinu počtu a ceny prodaných cigaret celkovým počtem prodaných cigaret. Účinek na výši spotřební daně tedy může být dvojí. Jsou-li v určité zemi oblíbenější relativně drahé cigarety, byla by minimální spotřební daň vypočtená za pomoci vážené průměrné ceny jako výchozího bodu nižší než minimální spotřební daň vypočtená pomocí nejžádanější cenové kategorie. A naopak: jsou-li oblíbenější relativně levné cigarety, byla by spotřební daň vypočtená za pomoci vážené průměrné ceny vyšší než spotřební daň vypočtená pomocí nejžádanější cenové kategorie. Pokud nejoblíbenější cigarety spadají do střední cenové kategorie, bude spotřební daň stejná za použití kterékoli metody.

5.4

Pro účely státního daňového plánování jsou nejžádanější cenová kategorie i vážená průměrná cena dosti komplikované, protože se rok od roku mění a nelze je snadno předvídat. Protože pro výpočet vážené průměrné ceny chybí jasná a jednotná metodiky, existuje riziko, že se tato koncepce stane dalším netransparentním opatřením. Vyvstává tedy otázka, zda by nebylo možné návrhy Komise dále zjednodušit.

Picture 1

Different prices of the MPPC across Europe (as of January 1, 2008)

6.1.1

Po zasedání svých členských zemí v roce 2003 zveřejnila Světová zdravotnická organizace Rámcovou úmluvu o kontrole tabáku (Framework Convention of Tobacco Control, FCTC), jež popisuje možné způsoby snižování spotřeby tabákových výrobků. Evropská unie Rámcovou úmluvu o kontrole tabáku formálně přijala dne 30. června 2005 a Evropská komise ji zařadila do svých právních předpisů účinných pro všechny členské státy.

6.1.2

Strategii Evropské unie pro boj se spotřebou tabáku popisuje dokument Komise „Tabák nebo zdraví v Evropské unii“ (Tobacco or Health in the European Union). Tento dokument považuje spotřební daň z tabáku za hlavní nástroj boje proti spotřebě tabáku. Dokument jasně uvádí, že cíle zdravotní politiky by měly být v případě spotřební daně z tabáku nadřazeny cílům politiky daňové. Mezi jinými opatřeními Komise navrhuje také vyloučit tabák z indexu spotřebitelských cen.

6.1.3

Evropská komise navrhuje postupné, ale výrazné navýšení sazeb spotřební daně z tabáku s důrazem na harmonizaci sazeb spotřební daně mezi členskými státy. Prudký nárůst zdanění se navrhuje u jemně řezaného tabáku, protože ručně balené cigarety v současné době získávají značný podíl na trhu. Komise upozorňuje, že členské státy by měly klást důraz na kontrolu pašování a jiné nezákonné činnosti spojené s tabákovými výrobky.

6.1.4

Náklady na tabákovou výrobu v Evropské unii se odhadují na zhruba 100 miliard EUR. Podle odhadů v důsledku spotřeby tabáku každoročně umírá zhruba 650 000 evropských občanů a zhruba 13 milionů trpí chronickými onemocněními spojenými s kouřením.

6.1.5

V souvislosti se zdaněním tabáku je třeba poukázat ještě na další aspekt – rozdíl ve zdanění cigaret a tabáku ke kouření, který do značné míry ovlivňuje chování spotřebitelů. Studie Světové zdravotnické organizace (2) zabývající se touto otázkou tvrdí, že dokud nebudou všechny tabákové výrobky podléhat stejnému zdanění, budu kuřáci nahrazovat jednu formu tabákových výrobků jinou. Proto Světová zdravotnická organizace doporučuje zdanit všechny tabákové výrobky – cigarety, tabák, doutníky a ostatní výrobky rovnocennými sazbami daně.

6.1.6

Kromě zvyšujících se daní některé země zavedly i minimální ceny cigaret, protože zvýšení daní samo nevedlo vždy k požadovanému růstu cen, který by snížil spotřebu tabáku. V současné době taková cenová opatření zavedly čtyři země (Itálie, Irsko, Rakousko a Francie; možnost nabízí i portugalské právní předpisy) a na všechny čtyři za to podala Komise žalobu u Evropského soudního dvora, protože takovou regulaci považuje za porušení svobody tvorby cen zaručené daňovými směrnicemi Evropské unie a Smlouvou. Dalším běžným postupem vlád zemí Evropské unie je snaha regulovat počet cigaret v jedné krabičce. K 1. květnu 2006 existují předpisy pro minimální počet cigaret v jedné krabičce v 17 zemích Evropské unie. Ve většině z nich byla taková regulace přijata během posledních pěti let. Pozorujeme tedy, že členské státy doplňují své fiskální rámce opatřeními v oblasti cen a minimálního obsahu v balíčku jako doplňkovými nástroji pro dosažení správné rovnováhy mezi cíli daňové politiky a politiky veřejného zdraví. Tento přezkum nabízí možnost regulovat tato vnitrostátní opatření na úrovni Evropské unie v zájmu posílení harmonizace v rámci Evropské unie.

Chart 1:

Comparison of excise duty on cigarettes (min. EUR 64 per 1 000) and hand rolled cigarettes (fine cut, min. EUR 24 per 1 000 hand rolled cigarettes) as of 1 January 2007 (3)

6.2.1

Na základě zkušeností z předešlých let Evropská komise odhaduje, že pro snížení spotřeby cigaret ve 22 členských státech o 10 % je zapotřebí zvýšit daň z cigaret o 25 %. Vzhledem k odlišným úrovním zdanění v členských státech by se však tyto účinky mohly lišit; dopady v jednotlivých zemích by mohly být různé, zvláště v případě nových členských zemí.

6.2.2

Nárůst cen cigaret v důsledku vyšší spotřební daně by mohl snížit kupní sílu spotřebitelů. Tento účinek by mohl být silnější v chudších zemích, zvláště v některých nových členských státech Evropské unie. V porovnání se staršími členskými státy Evropské unie je životní úroveň v některých státech střední a východní Evropy stále nízká a lidé vynakládají větší část svého příjmu na primární komodity. Ačkoli jsou ceny cigaret v těchto zemích daleko nižší než ve starých členských státech Evropské unie, z hlediska kupní síly nejsou cigarety ani jiné výrobky cenově dostupnější. Kromě toho je obvyklejší, že v zemích s nižší životní úrovní je větší část příjmu vynakládána na alkohol a tabákové výrobky. Vyšší ceny by tedy měly větší dopad na spotřebitele v nových zemích Evropské unie než na spotřebitele v členských státech Evropské unie s vyšší životní úrovní.

6.2.3

Poptávka po cigaretách je poměrně neelastická. To znamená, že zvýšení cen cigaret nevede k velkému poklesu spotřeby. Z tohoto důvodu mohou spotřebitelé na nárůst cen reagovat dvěma způsoby. Někteří mohou být nuceni vynakládat méně peněz na jiné zboží, jejich kupní síla by se tedy snížila. Jiní mohou začít nakupovat buď levnější cigarety a tabákové výrobky (stav nazývaný „degradace“) nebo cigarety z nelegálních obchodních kanálů.

6.2.4

Podle lékařského výzkumu nemusí rozdíly spojené s příjmy zmizet, přestože kouření obecně může v důsledku vyšších cen cigaret klesat. Výzkum zveřejněný v časopisu American Journal of Public Health prokazuje, že rozdíly v počtu kuřáků mezi různými příjmovými skupinami se s rostoucí cenou balíčku cigaret zvětšují, přičemž podíl kuřáků s nízkými příjmy se zvyšuje. Výzkum dochází k závěru, že zvyšující se ceny cigaret mohou pro chudé kuřáky představovat neúměrnou zátěž (4).

6.2.5

Navrhovaná minimální spotřební daň ve výši 90 EUR pro všechny maloobchodní ceny představuje nárůst o 41 % v období 4 let a je přinejmenším o 300 % vyšší než očekávaný nárůst spotřebitelských cen v Evropské unii. Takový nárůst spotřební daně by zvýšil inflaci. Prudký nárůst spotřební daně z cigaret by mohl zvýšit ceny cigaret, a tím přispět k nárůstu indexu spotřebitelských cen. Vyloučení cen cigaret z harmonizovaného indexu spotřebitelských cen (navržené ve studii „Tabák nebo zdraví v Evropské unii“) by tento účinek odstranilo de iure, stále by však mohly existovat sociální dopady de facto, protože výsledkem by byl špatně kalkulovaný index inflace, což by mohlo mít nepříznivý vliv na úpravy mezd.

6.3.1

Zvážíme-li výnosy ze spotřební daně z tabáku a způsoby, jakým jsou tyto výnosy vynakládány, je jasné, že ve skutečnosti je hlavním cílem spotřební daně získat financování pro všeobecné výdaje vnitrostátních vlád.

6.3.2

Vazba mezi daňovou a zdravotní politikou je do značné míry podmíněna propojením výnosů ze spotřební daně z tabáku a činností, jejichž cílem je odstranit škodlivé důsledky spotřeby tabáku. Vzhledem k celkovému financování takových činností v dnešní době je však celkem jasné, že většina výnosů ze spotřební daně z tabáku je vynakládána na činnosti a politiky, které s takovými cíli zdravotní politiky nijak nesouvisejí.

6.3.3

Je proto dosti jasné, že fiskální cíle jsou stále prvořadými cíli spotřebních daní z tabákových výrobků. Dosažení fiskálních cílů však v tomto případě komplikuje existence veřejného zdravotního pojištění. Pokud by systémy zdravotního pojištění, a zvláště bonusy zdravotního pojištění odrážely rizika spojená s kouřením, byli by kuřáci nuceni nést náklady svého návyku. To by v zásadě naplnilo většinu protitabákových a protikuřáckých strategií mezinárodních organizací a vlád jednotlivých států.

6.3.4

Při posuzování fiskálních aspektů zdanění tabáku je třeba si povšimnout, že zvýšení spotřební daně může, ale nutně nemusí zvýšit rozpočtové příjmy. V důsledku možného nárůstu pašování a nezákonného obchodu i v důsledku možné obliby levnějších cigaret je možné, že namísto navýšení rozpočtových příjmů by nárůst spotřební daně měl opačný účinek. Jakmile dojde k nárůstu spotřební daně, po němž následuje růst nelegálního trhu, může být pokles rozpočtových příjmů v důsledku narůstajícího nelegálního trhu vlastně větší než nárůst v důsledku vyšší spotřební daně.

6.4.1

Orgány výběru daní se vždy musí potýkat s vyhýbáním se daňovým povinnostem. S tabákovými výrobky jsou spojeny dvě hlavní nelegální činnosti: padělání a pašování.

6.4.2

Z ekonomického hlediska zvýšení spotřební daně zvyšuje pobídky pro pašování cigaret a nelegální trh. Pašování je hospodářská činnost, pro kterou platí zákony nabídky a poptávky. Zvýšení spotřební daně zvyšuje cenový rozdíl mezi legálními a pašovanými cigaretami a v důsledku toho roste i poptávka po pašovaných cigaretách. Jakmile roste poptávka, zvyšují se ceny pašovaných cigaret, a tím se pašování stává rentabilnější, což vede k jeho nárůstu. To platí jak pro nezákonný obchod s cigaretami v rámci EU, tak pro pašování z jiných zemí. Zvláště v nových členských státech jsou ceny a ostatní činitele pro rozmach pašování ze zemí mimo společný trh příznivé: ceny ve východních sousedních zemích jsou relativně nižší, nové členské státy mají málo zdrojů pro pohraniční hlídky a v některých případech je objem stínové hospodářské činnosti značný. Například podle průzkumu mínění provedeného v Litvě v roce 2008 (5) až 38,9 % dotázaných osob pašování ospravedlňuje nebo má sklon jej ospravedlňovat. Při zkoumání podmínek rozvoje nelegálního trhu je také důležité zvážit rozsah stínové ekonomiky nejen v Evropské unii, ale i v potenciálních zdrojích pašování – v sousedních státech.

6.4.3

Výše uvedenou situaci lze popsat na příkladu Litvy. Ve snaze o harmonizaci daňové soustavy s Evropskou unií byla spotřební daň z tabáku v letech 2002–2004 v Litvě prudce zvýšena (v letech 2001 až 2004 vzrostlo zatížení spotřební daní o 121 %). To vedlo k prudkému růstu cen cigaret. Zvýšení spotřebních daní přeformovalo trh s tabákem. Prodej legálních cigaret klesl, zatímco pašování a nelegální trh s cigaretami zaznamenaly nárůst. Množství zadržených pašovaných výrobků vzrostlo v letech 2001 až 2004 téměř třináctkrát. V roce 2004 se podíl legálního a nelegálního trhu na trhu celkovém (podle počtu prodaných jednotek) téměř rovnal.

6.4.4

Při hodnocení efektivity spotřební daně je zásadní zvážit změny v celkové spotřebě cigaret (tzn. legální i nelegální spotřebě). Mezinárodní zkušenosti ukazují, že agresivní daň a následný růst cen spíše snižují legální prodeje, než aby měnily celkovou spotřebu, a tento účinek je způsoben rozmachem nelegálního trhu. Právě k tomu došlo i v Litvě: když byla v letech 2002–2004 zvýšena spotřební daň, hrubá spotřeba klesla, tato změna však nebyla tak výrazná jako pokles legálního prodeje cigaret.

6.4.5

Fakt, že vysoké rozdíly v cenách a daních jsou skutečně jedním z hlavních důvodů podstatného objemu pašování z určitých sousedních zemí do Evropské unie, zvláště cigaret, připustil evropský komisař László Kovács v Evropském parlamentu v září 2008. Proto by nebylo moudré přijímat rozhodnutí a zvýšení minimálního požadavku na spotřební daň v Evropské unii, jež by tento problém dále prohloubily.

6.5.1

I přes třicet let harmonizace spotřební daně z tabáku v Evropské unii jsou rozdíly zdanění tabákových výrobků v rámci Evropské unie – vzhledem ke struktuře daně i celkovému daňovému zatížení – stále vysoké.

6.5.2

Jakkoli si některé země volí za svou hlavní prioritu zdravotní politiku, tradice a sociální situace stále působí hluboké rozdíly v celkovém zdanění tabáku. Rozdíl ve výnosech ze spotřební daně v rámci Evropské unie sahá od 242 EUR z 1 000 cigaret ve Spojeném království po 19 EUR z 1 000 cigaret v Lotyšsku (údaje k 1. lednu 2007). To by mohlo být jedním z hlavních způsobů, jak vysvětlit, že podle odhadů dosahuje objem nezákonného obchodu v rámci Evropského společenství (z hlediska počtu cigaret) dvojnásobku objemu cigaret pašovaných z jiných zemí.

6.5.3

Je třeba upozornit, že jen málo z navrhovaných opatření povede k užší harmonizaci daňových sazeb v Evropské unii. Je velmi pravděpodobné, že vzhledem k navrhovaným opatřením absolutní a relativní rozdíly ve zdanění mezi členskými státy nezmizí.

6.5.4

Například historickou příčinou poměrného požadavku je harmonizace spotřební daně v Evropské unii, která však v minulosti nevedla k žádné harmonizaci a může přinést i opačné výsledky. Například Slovinsko a Itálie mají u nejžádanější cenové kategorie podobné spotřební daně ve výši zhruba 58 %, výnos ze spotřební daně v nejžádanější cenové kategorii v Itálii je však o 80 % vyšší než ve Slovinsku, 102,38 EUR oproti 57,6 EUR na 1 000 cigaret. Navrhované zvýšení sazby spotřební daně z 57 % na 63 % by vedlo k dalšímu odchylování spotřebních daní v absolutním vyjádření a mohlo by mít závažné inflační dopady, jak ukazuje zpráva Komise o posouzení dopadů. Vzhledem k těmto sporným účinkům poměrného minimálního požadavku je třeba znovu pečlivě analyzovat a znovu posoudit nejen jeho navrhované zvýšení, ale i důvody pro jeho samotnou existenci.

6.5.5

I navrhované zvýšení minimální spotřební daně z cigaret z 64 EUR na 90 EUR z 1 000 kusů by vedlo k harmonizaci pouze v případě, že by země s vyššími daněmi dále své daně nezvyšovaly. Z tohoto hlediska by mohlo být zajímavé zvážit maximální daňovou úroveň, která by doplnila stávající minimální sazbu daně.

6.5.6

Vzhledem k tomu, že několik členských států dosud nebylo schopno upravit minimální sazbu ve výši 64 EUR z tisíce cigaret dokonce ani u nejžádanější cenové kategorie, mělo by být navrhované navýšení na 90 EUR znovu přezkoumáno a z mnoha důvodů buď sníženo nebo by měla být stanovena delší lhůta na splnění požadavku navýšení do 1. ledna 2018.

Chart 2:

Excise tax yield in EU countries as of January 1, 2008 (EUR per 1 000 cigarettes)

Chart 3:

Minimum Excise Tax in EU countries as of January 1, 2008 (EUR per 1 000 cigarettes)

Chart 4:

Total excise tax in EU countries as of January 1, 2008 (percentage of the MPPC, minimum set to 57 %)

Chart 5:

Specific ratio in EU countries as of January 1, 2008 (percentage specific to total tax on MPPC; set to 5 – 55 %)