22.9.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 228/56

1.1

EHSV vítá Sdělení a konstatuje, že navrhovaný koncept uplatnění strategického řízení přeshraniční vědecko-výzkumné činnosti je mimořádně důležitý a naléhavý především pro dosažení rychlejšího pokroku v základních oblastech vědy a výzkumu. „Evropský strategický postup“ staví na nejlepších zkušenostech a rozvíjí je do funkčního systému.

1.2

To vyžaduje provádění procesu vedeného členskými státy za účelem posílení jejich spolupráce v oblasti výzkumu a vývoje, aby mohly lépe čelit důležitým společenským změnám v evropském či celosvětovém měřítku, kde klíčovou roli plní výzkum financovaný z veřejných prostředků. V této souvislosti EHSV rovněž vítá a podporuje závěry zasedání Rady ve složení pro konkurenceschopnost ze dne 2. prosince 2008 (1) na toto téma a sdílí názory, jež v nich byly vyjádřeny.

1.3

EHSV je přesvědčen o nutnosti vytvoření základních strategických rámců podle politických priorit EU. K uplatnění navrhovaného přístupu bude potřeba především velká politická vůle.

1.4

EHSV varuje před přílišným důrazem na přístup „shora dolů“. Pokládá za nezbytné, aby byl především využit přístup „zdola nahoru“ tak, jak odpovídá strategickým zájmům výzkumných subjektů a možnostem sdílení jejich nejlepších vědecko-výzkumných kapacit.

1.5

Výbor současně upozorňuje na nesnadnost takové koordinace často v důsledku partikulárních zájmů některých zemí a politické neochoty sdílet především poznatky, a také vědecko-výzkumné kapacity.

1.6

EHSV plně sdílí myšlenku naléhavosti nárůstu zdrojů finančních i lidských v konkurenci se zeměmi, které jsou pro EU hlavními ekonomickými rivaly. To by ale v žádném případě nemělo vylučovat vědeckou spolupráci s těmito zeměmi a jejich výzkumnými organizacemi (2).

1.7

Výbor současně konstatuje, že uplatnění společného plánování přeshraniční vědecko-výzkumné činnosti bude nesmírně obtížné, poněvadž bude vyžadovat změnu myšlení směrem k větší otevřenosti a spolupráci (3) a tato změna myšlenkových rámců není vůbec jednoduchou záležitostí.

1.8

Výbor uznává a oceňuje široký záběr již existující přeshraniční spolupráce a společných projektů a jejich vynikající výsledky a doporučuje, aby z těchto programů byly načerpány náležité zkušenosti, které by byly využity v tomto novém konceptu strategického plánování. Mělo by být rovněž čerpáno vhodné ponaučení z neúspěchů při vytváření postupů pro společné plánování ve výzkumu.

1.9

Účinnější a rychlejší uplatnění získaných vědeckých poznatků v praxi bude nezbytně vyžadovat odpovídající účast soukromé sféry v celém procesu. Výbor také upozorňuje na úskalí, spojená s účastí soukromé sféry, zejména pokud se týká využívání výsledků, záležitostí duševního vlastnictví apod (4).

1.10

EHSV považuje za nezbytné, aby byly pro tuto důležitou činnost Společenství vyprojektovány a vyzkoušeny kvalitní pracovní rámce, motivující k účasti jednotlivé členské země, ale především jejich vědecko-výzkumné kapacity, aby se podpořil a mobilizoval potřebný přístup „zdola nahoru“ a především potřebné finanční zdroje. Klíčovým předpokladem je dostatečná mobilita fondů a podpůrný rámec, eliminující případně překážky.

1.11

Při stanovení těchto pracovních rámců musí být přihlíženo nejen k faktorům, které mohou mít synergické podpůrné účinky, ale podrobně musí být analyzována i rizika, ohrožující koncept společného evropského plánování.

1.12

V tomto smyslu Výbor již podpořil a zdůrazňuje naléhavost vytvoření Evropské výzkumné infrastruktury (5), která posílí celý záměr společného plánování a přispěje ke zvýšení společné Evropské přidané hodnoty. Proto EHSV vyzývá členské země aby tvůrčím způsobem sledovaly co nejrychleji tuto iniciativu Komise.

1.13

Výbor vítá zřízení skupiny na vysoké úrovni pro společné plánování, jejímž účelem je na základě široké veřejné konzultace různých regionálních, národních a evropských vědeckých obcí a v případě potřeby soukromého sektoru určit témata, která budou zvolena pro společné plánování. V důsledku této činnosti by na základě výsledného návrhu Komise měla Rada nejpozději do roku 2010 přijmout iniciativy pro společné plánování.

2.1

Evropa musí investovat více do výzkumu, ale musí rovněž tyto investice provést účinnějším způsobem, pokud chce dosáhnout vytyčeného cíle, kterým je vyrovnaný a udržitelný rozvoj. Lisabonská strategie stanovila jako nejnaléhavější cíl přechod na znalostní společnost, založenou na vědě, technice a inovaci, a vyzvala k rozsáhlejším a lepším investicím do výzkumu.

2.2

Nová iniciativa – společné plánování – představuje změnu ve spolupráci v oblasti evropského výzkumu. Je dobrovolným procesem pro obnovené partnerství mezi členskými státy založeným na jasných zásadách a transparentním řízení na vysoké úrovni. Cílem je zvýšit účinnost a dopad vnitrostátního veřejného financování výzkumu ve strategických oblastech. Společné plánování se zaměřuje v prvé řadě na veřejné výzkumné programy, z čehož vyplývá vzájemná spolupráce veřejných orgánů. Průmysl – a další zúčastněné strany – by se nicméně měly podílet na konzultacích a provádění konkrétních iniciativ společného plánování.

2.3

Sdělení reaguje na skutečnost, že zúčastněné strany požadovaly dobrovolný přístup „zdola nahoru“ ve spojení se strategickým vedením na evropské úrovni a odmítly metodu „univerzálního modelu pro všechny“.

2.4

Toto sdělení je jednou z pěti politických iniciativ plánovaných Komisí v návaznosti na zelenou knihu z roku 2008 nazvanou „Evropský výzkumný prostor: nové perspektivy“ (6). Týká se především aspektu „Optimalizace výzkumných programů a priorit“ a díky odstranění překážek volného pohybu znalostí je dalším krokem k vytvoření „páté svobody“.

2.5

Ve srovnání s hlavními partnery Evropy jsou evropské investice do výzkumu stále nedostačující a výdaje na výzkum a vývoj – jak z veřejných, tak ze soukromých zdrojů – obecně v posledním desetiletí stagnovaly. Evropa by měla nejen rychle a podstatně zvýšit své výdaje, ale také musí nalézt nové a inovační způsoby, jak svých skromných zdrojů na výzkum a vývoj využít účinnějším způsobem. Evropa by měla rovněž posílit svou schopnost přeměnit výsledky výzkumu na společenské a hospodářské výhody.

2.6

V posledních letech podnikly členské státy a Společenství řadu iniciativ k posílení účinnosti veřejného výzkumu. Zúčastněné strany označily za slabou stránku výzkumu a vývoje EU jeho návratnost v důsledku nízké spolupráce a koordinace mezi vnitrostátními veřejnými programy výzkumu a vývoje. I přes snahy o řešení tohoto problému v posledních letech však zůstává evropský výzkum roztříštěn.

2.7

Osmdesát pět procent veřejného výzkumu a vývoje je v dnešní době plánováno, financováno, sledováno a hodnoceno na vnitrostátní úrovni; spolupráce či koordinace mezi zeměmi je příliš malá. Méně než 6 % celkových investic do výzkumu a vývoje a pouze 15 % evropského civilního výzkumu a vývoje financovaného z veřejných zdrojů (z čehož 10 % připadá na mezivládní organizace a režimy a 5 % na rámcový program) je hrazeno z prostředků zahraniční spolupráce.

2.8

Nejde o to, aby veškeré plánování výzkumu bylo prováděno na základě spolupráce a aby čistě vnitrostátní plánování bylo zrušeno. Spíše se jedná o to, že v oblastech, které mají strategický význam pro celou Evropu nebo její velkou část, dosud vede roztříštěnost plánování veřejného výzkumu k nedostatečné návratnosti, což Evropě způsobuje značné náklady a brání jí, aby dosáhla svých vytýčených společenských cílů.

2.9

Některé z největších evropských vědeckých úspěchů spočívaly na přeshraničním sdílení veřejných financí pro výzkum a vývoj, a hlavně na vytváření společných vědeckých struktur (7). Dopad těchto společných iniciativ by však mohl být mnohem větší, pokud by pozornost, věnovaná této problematice, byla strategičtěji zacílena s dostatečným politickým odhodláním, transparentností a pružností. Posílení těchto iniciativ a zvýšení celkového objemu sedmého rámcového programu nemá smysl bez efektivního společného strategického plánování.

2.10

Společné plánování se týká změny struktury evropského výzkumu. Jedná se o ucelený, dlouhodobý a strategický proces, jehož cílem je posílit schopnost Evropy zabývat se významnými hospodářskými a společenskými úkoly jako například vzájemně provázané problémy klimatu a energie. Cílem společného plánování je dosáhnout strukturálních účinků za účelem zvýšení účinnosti a dopadu veřejného financování výzkumu. Společné plánování vyžaduje, aby členské státy byly připraveny definovat a provádět společné výzkumné plány za použití víceletých společně stanovených činností a finančních mechanismů.

2.11

Společné plánování si ve členských státech vyžaduje vytvoření nového způsobu myšlení. Především si od členských států vyžaduje konkrétní závazky a opatření a přepracování a reorganizaci způsobu, jakým jsou výzkumné programy stanoveny a prováděny, a to tak, že je nasměruje ke společným cílům. Proto musí být společné plánování dobrovolným procesem založeným na zásadě „proměnlivé geometrie“ a otevřeného přístupu.

2.12

Společné plánování nezahrnuje předem stanovené financování ze strany Společenství, přičemž samozřejmě 7. Rámcový program spolupráce může působit jako katalyzátor. Jde především o to, aby členské státy určily společné strategie a sloučily vnitrostátní zdroje. Společné plánování zároveň nevylučuje možnost doplňkového financování ze strany Společenství v závislosti na přidané hodnotě, evropském rozměru a možném strukturálním dopadu dotčených iniciativ.

2.13

Komise navrhuje pragmatickou metodiku pro dosažení společného plánování v omezeném počtu dohodnutých oblastí. Metodika společného strategického plánování je založena na zkušenostech s evropskými technologickými platformami, je však přizpůsobena programům veřejného výzkumu. Zahrnuje postupné kroky, odpovídající životnímu cyklu výzkumného programu, od definování programu přes jeho provádění až po sledování a hodnocení.

2.14

Společné plánování by mohlo být zjednodušeno, pokud by existovala řada rámcových podmínek:

3.1

EHSV vítá sdělení a konstatuje, že navrhovaný koncept uplatnění strategického řízení přeshraniční vědecko-výzkumné činnosti je mimořádně důležitý a naléhavý především pro dosažení rychlejšího pokroku v základních oblastech vědy a výzkumu. V této souvislosti EHSV rovněž vítá a podporuje závěry zasedání Rady ve složení pro konkurenceschopnost ze dne 2. prosince 2008 na toto téma a sdílí názory, jež v nich byly vyjádřeny.

3.2

Pozitivními rysy konceptu je snaha o co nejefektivnější využití veřejných zdrojů díky strategické koordinaci v základních výzkumných směrech a dále vnitřní zkvalitňování vědecko-výzkumných kapacit díky širší mezinárodní spolupráci na výzkumných projektech připravovaných a řešených společně.

3.3

Výbor oceňuje, že byla provedena analýza dopadů a na jejím základě byla zvolena ze čtyř možností varianta „Evropský strategický postup“, která staví na dosavadních nejlepších zkušenostech a rozvíjí je do funkčního systému, v němž to budou členské státy, které budou identifikovat témata společného plánování.

3.4

Výbor dále oceňuje, že pro pilotní projekt koordinace byla vybrána oblast energetických technologií, a ve svém stanovisku k Plánu SET (8) tento projekt podle nového přístupu plně podpořil.

3.5

EHSV je přesvědčen o nutnosti vytvoření základních strategických rámců podle politických priorit EU.

3.6

EHSV však varuje před přílišným důrazem na přístup „shora dolů“. Naproti tomu, vychází-li z dnes existujících charakteristik současných mezinárodních vědeckých sítí s mnoha výzkumnými skupinami a částečně podporovaných mezinárodními agenturami, jako je IEA, pokládá za nezbytné, aby byl především využit přístup „zdola nahoru“ pro zapojení jednotlivých hráčů do příslušných projektů tak, jak odpovídá jejich strategickým zájmům a možnostem sdílení jejich nejlepších vědecko-výzkumných kapacit. Možnými fóry jsou mezinárodní vědecké konference, které mohou být pověřeny přípravou odpovídajících návrhů.

3.7

Výbor současně upozorňuje na nesnadnost takové koordinace často v důsledku partikulárních zájmů některých zemí a politické neochoty sdílet především poznatky, a také vědecko-výzkumné kapacity. Otevřenost a transparentnost budou tedy nezbytnými předpoklady úspěšného uplatnění konceptu v praxi.

3.8

Výbor uznává a oceňuje široký záběr již existující přeshraniční spolupráce a společných projektů a jejich vynikající výsledky a doporučuje, aby z těchto programů byly načerpány náležité zkušenosti, které by byly využity v tomto novém konceptu strategického plánování. Mělo by být rovněž čerpáno vhodné ponaučení z neúspěchů při vytváření postupů pro společné plánování ve výzkumu.

3.9

EHSV plně sdílí myšlenku naléhavosti uplatnění konceptu a rovněž nutnosti nárůstu zdrojů finančních i lidských, má-li Společenství zlepšit své postavení a v konečných důsledcích ekonomickou konkurenceschopnost oproti hlavním rivalům, USA a asijským zemím. To by ale v žádném případě nemělo vylučovat vědeckou spolupráci s těmito zeměmi a jejich výzkumnými organizacemi (9).

3.10

Výbor současně konstatuje, že uplatnění společného plánování přeshraniční vědecko-výzkumné činnosti bude nesmírně obtížné, poněvadž bude vyžadovat změnu myšlení směrem k větší otevřenosti a spolupráci (10) a tato změna myšlenkových rámců není vůbec jednoduchou záležitostí.

3.11

Účinnější a rychlejší uplatnění získaných vědeckých poznatků v praxi, které je konečným cílem společného strategického plánování a vlastních výzkumných řešení, bude nezbytně vyžadovat, aby se soukromá sféra odpovídajícím způsobem podílela již v celém procesu, a Výbor konstatuje, že koncept společného plánování umožňuje tento podíl. Výbor také upozorňuje na úskalí, spojená s účastí soukromé sféry, zejména pokud se týká využívání výsledků, záležitostí duševního vlastnictví apod (11).

3.12

Proces inovace, neboli uplatnění získaných vědeckých poznatků v praxi, bude závislý na nejrůznějších lokálních podmínkách, a to například na existující infrastruktuře, dostupnosti kapitálu, daňové zátěži či zvýhodnění určitých typů investic z daňového hlediska, a též převážně průmyslových zkušenostech s podobnými typy investic. Může jít dokonce i o přímé investiční pobídky, například daňové prázdniny. Tyto faktory mohou vnášet do projektů rozpory.

—

doporučení o správě duševního vlastnictví při činnostech v oblasti předávání znalostí a o souboru zásad pro vysoké školy a další veřejnoprávní výzkumné organizace, KOM(2008) 1329 ze dne 10. dubna 2008;

—

sdělení nazvané „Lepší kariéra a větší mobilita: evropské partnerství pro výzkumné pracovníky“, KOM(2008) 317 ze dne 23. května 2008;