22.9.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 228/52

1.1

Účelem zelené knihy je prodiskutovat, jak nejlépe šířit znalosti v oblasti výzkumu, vědy a vzdělávání v prostředí on-line a pokusit se nalézt odpovědi na některé otázky související s úlohou autorského práva ve znalostní ekonomice.

1.2

„Autorským právem“ se rozumí autorské právo a práva s ním související, což jsou pojmy, které se objevily po tradičním pojmu „literární a umělecké vlastnictví“ (1). Je předmětem ochrany, která je zajištěna několika úmluvami a mezinárodními organizacemi, jako je zejména Bernská úmluva, která je spravována organizací WIPO (2), a dohoda TRIPS o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví v rámci Světové obchodní organizace.

1.3

Zelená kniha je rozdělena na dvě části, přičemž část se věnuje obecným otázkám týkajícím se výlučných práv nositelů autorských práv a souvisejících práv; druhá část zelené knihy se věnuje otázkám výjimek a omezení, které mají pro šíření znalostí největší význam, a zabývá se tím, zda by se tyto výjimky měly v éře šíření digitálního obsahu dále upravovat.

1.4

Výjimky a omezení autorského práva, upravené dohodou TRIPS, je nutné vykládat přesně.

1.5

V rámci přezkumu jednotného trhu (3) Komise zdůraznila potřebu podporovat volný pohyb znalostí a inovací. Výbor plně podporuje toto zaměření, které je nezbytné pro pozdější rozvinutí Lisabonské strategie.

1.6

Autorského práva a souvisejících práv se týká devět směrnic (4). Autoři softwaru jsou řazeni k autorům literárních a uměleckých výtvorů a jejich práva jsou z hlediska pozitivního práva, stejně jako z hlediska praxe, omezenější než v případě „tradičního autorského práva“.

2.1

Filozofie směrnice harmonizující určité aspekty autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (zvané DADVSI) spočívá v zajištění maximální ochrany autorů. Podle Komise by měla zůstat plně použitelná v éře šíření digitálního obsahu, pro kterou je typická dematerializace a okamžitý přenos literárních a uměleckých děl, odborných a vědeckých publikací a softwarových produktů; nositelé práv však soudí, že z využívání svých děl v prostředí on-line jim plynou jen nízké příjmy.

2.2

V současné době zahrnuje seznam výjimek Společenství jednu povinnou výjimku a dvacet nepovinných výjimek; členské státy si tak mohou zvolit, zda nepovinné výjimky uplatní či nikoliv, což podle Výboru do značné míry brání skutečné harmonizaci výjimek ospravedlnitelných ve znalostní ekonomice využívající technologické prostředky, které se v éře šíření digitálního obsahu neustále vyvíjejí. Tento seznam je však omezující a neumožňuje, aby některé členské státy přidávaly další výjimky. Kromě toho mají na základě „třístupňového testu“ vypracovaného organizacemi WTO a WIPO dopad na oblast působnosti těchto výjimek tři podmínky: jsou použitelné pouze v určitých zvláštních případech (např. využití nevidomými uživateli), nesmí být v rozporu s běžným způsobem užití díla a nesmí se nepřiměřeně dotknout oprávněných zájmů držitele práv.

2.3

Výbor se domnívá, že tato ustanovení přispívají k jisté formě harmonizace, nicméně volitelný systém maximálního seznamu s možností omezit rozsah případných stanovených výjimek představuje mnohem naléhavější problémy, pokud jde o jejich zavedení a kontroly v případě šíření v prostředí on-line (zejména přes satelit).

2.4

V souvislosti s cíli znalostní společnosti a s cíli boje proti všem formám diskriminace by měl být u tohoto seznamu uplatněn zásadnější přístup, neboť cíle harmonizace nebylo dosaženo; zůstává ještě příliš velké množství výjimek.

2.5

Podstatná část hospodářských zájmů se týká zejména zábavy, některých forem kultury či her, spíše než znalostí jako takových, přesto by však nebylo vhodné příliš od sebe oddělovat jednotlivé obsahové kategorie, samozřejmě s výjimkou pornografických obsahů nebo obsahů nebezpečných pro mladé publikum.

2.6

Tyto výjimky by se na základě specifických dohod s knihovnami a specializovanými dokumentačními středisky měly vztahovat na všechny formy postižení, které omezují využívání multimediálních obsahů na internetu, na vzdělávání na všech úrovních, včetně soustavného vzdělávání a univerzit třetího věku, na veřejné a univerzitní čtenářské knihovny a mediatéky, na veřejnost při dlouhodobém pobytu v nemocnici nebo na funkční převýchovu vězňů, na výzkumné pracovníky ve veřejném a soukromém sektoru. Příjemci výjimek by měli mít možnost se bránit, pokud se jim nedostane náležitého řešení jejich problému s přístupem, nicméně rozšíření působnosti výjimek by měly doprovázet nové způsoby úhrady přinejmenším pro původní nositele práva (5), jak tomu je v případě odměny za soukromou kopii.

2.7

Případné náhrady by měly vybírat schválené společnosti v kolektivní správě pověřené vybíráním poplatků a rozdělováním těchto náhrad podle rozdělovacích klíčů nastavitelných podle typů stanovených povinných výjimek.

2.8

Měly by se zahájit konzultace a vyjednávání mezi představiteli různých příslušných zájmů od produkce po užití děl. Výbor se však domnívá, že v případě, že by v první fázi mohla Komise stanovit hlavní směry, by bylo příhodné posléze zavést minimální „vzorové licence“ Společenství, které by mohly být zavedeny mezi zúčastněnými stranami na vnitrostátní úrovni.

2.9

Výbor se domnívá, že zprostředkování spolupráce mezi univerzitními a veřejnými knihovnami, dokumentačními a výzkumnými středisky, stejně jako kontrola vykonávaná společnostmi v kolektivní správě dostatečně odpovídají kritériím stanoveným dohodami TRIPS, která jsou možná příliš restriktivní nebo příliš restriktivně vykládaná, neboť neberou v potaz ani potřeby znalostní společnosti, ani velký rozmach využívání internetu, zejména v oblasti vzdělávání, odborné přípravy a výměn mezi vědci a výzkumnými pracovníky.

2.10

Množství děl vzdělávacího, vědeckého nebo technického charakteru je již přístupné na internetu pod licencemi „light“, jako například GPL (6) nebo Creative Commons pro literární a umělecká díla. Tyto licence a tvorba obsahu prospěšného znalostní společnosti (7) by se měly podporovat prostřednictvím nabídkových řízení nebo podpory institucí produkujících vědecké a technické obsahy a rovněž software pod těmito licencemi (8).

3.1

Zelená kniha věnuje zvláštní pozornost výjimkám, u kterých je nejpravděpodobnější, že podpoří šíření znalostí, jako jsou výjimky ve prospěch knihoven a archivů, povolení šíření děl pro vzdělávací nebo výzkumné účely, výjimky ve prospěch osob s postižením a případně pro obsahy vytvořené uživatelem.

3.2

Digitalizace děl z knihoven a archivů pro konzervační účely a účely uchování původních, někdy unikátních dokumentů a pro účely komunikace on-line, je v plném rozvoji, jak dokazuje iniciativa digitální knihovny Společenství, Europeana.

3.3

Rozsah podmínek pro digitalizaci a komunikaci děl na vnitrostátní úrovni je velmi různý a podle Výboru někdy příliš omezující. Směrnice totiž stanoví pouze výjimku z práva na rozmnožování ke specifickým výzkumným účelům a pro omezené uchování bez obchodního účelu. Třístupňový test se má striktně uplatňovat, bylo by však možné jej zmírnit, zvláště pokud by se zřídila náhrada, i paušální povahy, ve prospěch autorů.

3.4

Omezující případy by se měly v první řadě vztahovat na uchovávání nejchoulostivějších nebo nejvzácnějších děl, na seznamy doporučených děl pro žáky, studenty středních škol a studenty vysokých škol, neboť počáteční a celoživotní vzdělávání lze prohlásit za předmět zvláštního národního zájmu. Mělo by být možné omezit výběr formátů souborů na ty, které odpovídají mezinárodní normě uznávané ISO a které jsou interoperabilní s většinou existujících „otevřených formátů“ nebo „s existujícím vlastníkem“ (9).

3.5

Počet kopií by měl být určen podle populace povolených uživatelů a podle přesně vymezených potřeb uchovávání (10).

3.6

Otázka zpřístupňování on-line je spojená se specifickými problémy, které vyžadují dodatečné záruky ohledně nešíření adresáty. Někteří by mohli platit licenční a servisní poplatky (11).

3.7

Bylo by vhodné uvažovat o změně směrnice, aby bylo možné zapůjčení děl on-line k výzkumným nebo vzdělávacím účelům za přesně určených právních a technických podmínek. Zvolený postup a povinnost dobře porozumět podmínkám zvláštní licence a také specifickým podmínkám zapůjčení díla on-line by měly pomoci vzdělávání, zejména mladých lidí, v oblasti dodržování autorského práva. Výbor vždy doporučoval vzdělávání k úctě k duševním výtvorům, neboť jsou důležitou morální složkou znalostní ekonomiky.

4.1

Osiřelá díla představují významnou zásobu tvůrčích schopností.

4.2

Výbor se domnívá, že zelená kniha předkládá vhodné otázky a navrhuje možná konkrétní řešení, která považuje za velice pozitivní. Po provedení dostatečně pečlivého průzkumu by se mohly pravidelně zveřejňovat seznamy osiřelých děl. Pokud se ve stanovené lhůtě neohlásí žádný držitel práv, dílo nebude spadat do veřejné oblasti, ale do systému ochrany vhodného pro autorská práva pro případ, že by se nakonec objevil zákonný držitel práv. Volba systému licencí by se mohla inspirovat dánskými či maďarskými zkušenostmi, ale podle Výboru by za úvahu rozhodně stála evropská vzorová licence, kterou by Výbor upřednostnil.

4.3

Výbor se domnívá, že pro osiřelá díla není nutné používat zvláštní směrnici. Správa těchto děl totiž nevyžaduje nové výjimky z autorských práv, ale zvláštní způsoby správy licencí v rámci právního režimu autorských práv. Vytvoření nové kapitoly ve stávající směrnici by podle Výboru představovalo vhodný nástroj.

4.4

Komise by mohla zveřejnit a pravidelně aktualizovat seznam institucí odpovědných za správu osiřelých děl a po pětiletém či desetiletém zkušebním období by se mohl zvážit přezkum, včetně zveřejnění zprávy a statistik.

5.1

Výbor by dal přednost přístupu, který by byl méně omezující, pokud jde o povahu postižení a obtížnou dostupnost děl, než přístup, který v současnosti v řadě evropských zemí převažuje, neboť kromě obtíží při získávání děl v různých situacích ovlivněných postižením mají tyto osoby rovněž nízké příjmy, a tak se přidává také nepopiratelná ekonomická a společensky nepřijatelná překážka při přístupu k informacím, vzdělání a kultuře.

5.2

Zapojení sdružení osob s postižením by mělo umožnit znovu vymezit výjimky týkající se různých postižení. Tato sdružení by se také mohla zapojit do správy zvláštních zařízení, a u nejtěžších případů poskytnout školený personál pro asistenci osobám s postižením. Tato pomoc by byla financována ze soukromých darů a z veřejných dotací sdružením. Sdružení, za případné spolupráce akreditovaných knihoven nebo muzeí, by mohla se zástupci autorů vyjednat podmínky používání, které by poskytovaly záruky zabraňující pirátskému kopírování. Výbor soudí, že se musí počítat s rozšířením výjimky pro databáze, neboť v opačném případě by mohl být přístup k referenčním dílům, jako jsou encyklopedie a slovníky, narušen. Směrnice „o databázích“ by se také měla přezkoumat ze vzdělávacích důvodů i kvůli přístupu k výše uváděným znalostem, stejně jako přístupu osob s postižením.

5.3

Účast sdružení by také mohla spočívat ve školení o tom, jak dodržovat licenci o používání. I v tomto případě musí být uživatelé přesvědčeni o tom, že dodržování autorského práva je stěžejní podmínkou pro pokračování tvůrčí činnosti. Přesto se jeví jako nespravedlivé přenášet náklady na licenci a zařízení na osoby s postižením; je nutno zavést výjimku pro všechny případy postižení způsobující potíže s přístupem k dílům. Tyto náklady by měly převzít veřejné instituce, jež mají povinnost zpřístupnit díla včetně databází a softwaru uživatelům s postižením. Právní předpisy týkající se databází by se měly následně přizpůsobit (12).

5.4

Hlavní veřejné knihovny a hlavní muzea by totiž mohly podléhat povinnosti zpřístupnit osobám zdravotně postiženým díla v podobě odpovídající konkrétnímu postižení, a to na náklady rozpočtu správních orgánů odpovědných za kulturu na regionální nebo celostátní úrovni. Taková politika by odpovídala povinnosti bojovat za rovnost všech občanů a proti všem formám diskriminace.

5.5

Výjimka pro vzdělávací a výzkumné účely stanovená směrnicí se uplatňuje příliš restriktivně; měla by se rozšířit, aniž by to znamenalo narušení testu Světové obchodní organizace; uvádění zdroje a autora by tvořilo součást dokumentu, stejně jako upřesnění omezených podmínek použití a zákaz nelegálního kopírování.

5.6

Systém povinných licencí by se mohl vztahovat na zapůjčení děl on-line pro vyučovací či výzkumné účely na základě vzorové smlouvy mezi půjčujícími institucemi a schválenými společnostmi odpovědnými za vybírání poplatků.

5.7

Výjimku by mělo být možné uplatnit jak na části díla vybraného příslušnými odpovědnými pedagogy, tak na celá díla; kritériem by měla být hlediska vzdělávání. Posílila by se tak právní jistota, aniž by byla oslabena působnost práva pořizovat kopie. Posílení harmonizace by v transevropském vzdělávacím rámci zabránilo tomu, aby se legální čin v jedné zemi považoval v jiné zemi za pirátské kopírování.

5.8

Podmínkou dálkového učení je možnost použití kopií (pedagogických souborů) především studenty doma ale i evropskými občany žijícími ve třetí zemi.

6.1

Tato otázka je stále aktuálnější v souvislosti s aplikací Web 2.0 (13) Autorská práva nebo druh alternativní licence navržený prvotním autorem, se tak mohou proměňovat nebo vyvíjet, aniž by se to vnímalo jako pirátské kopírování.

6.2

Pokud jde o podobné iniciativy, jako v případě otevřených encyklopedií, nejjednodušší postup by spočíval v určení odpovídajícího druhu licence, jako v případě Creative Commons nebo Wikipedie, přičemž by prvotní autor vyjádřil souhlas nebo nesouhlas před zveřejněním každého dodatku či změny a zůstala by zachována pluralita myšlenek.

6.3

Na tomto jednotlivém případě vidíme, že soužití internetu a autorských práv není snadné.

6.4

Odměňování autorů, jejichž díla se šíří po internetu, nespočívá většinou v platbách za přímé licence, ale v nepřímých příjmech pocházejících např. z reklamy, spíše než z předplatného. Přestože je předplatné stále častějším jevem, volá internetový „business model“ po netradičních řešeních šíření, pro která je typická dematerializace a digitální přenos. V tomto ohledu se stále nacházíme v přechodné fázi hledání nových způsobu odměn (14). Výrobní náklady na dematerializovaná díla a jejich šíření se nedají srovnat s mnohem vyššími výrobními náklady na prodej hmotných nosičů.

6.5

Zbývá najít rovnováhu mezi novými způsoby šíření, reprodukčními technologiemi, potřebami znalostní společnosti a autorskými právy. Této rovnováhy nelze dosáhnout pomocí hromadného nasazení represivních opatření zaměřených převážně proti určité věkové skupině, která se cítí kriminalizována, ale bude zapotřebí vyvinout přiměřenou legislativu a nalézt nové způsoby odměňování autorů. Vzhledem k rozsahu a rychlosti technologického rozvoje je nezbytně nutné upravit stávající limity.