[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 20.1.2009

KOM(2008) 837 v konečném znění/2

2009/0003 (CNS)

CorrigendumAnnule et remplace le COM(2008)837 du 15.12.2008Concerne toutes les versions linguistiques (pp. 1 et 2).

Návrh

DOPORUČENÍ RADY

o bezpečnosti pacientů včetně prevence a kontroly infekcí spojených s poskytováním zdravotní péče {KOM(2008) 836 v konečném znění} {SEK(2008) 3004} {SEK(2008) 3005}

(předložený Komisí)

2009/0003 (CNS)

Návrh

DOPORUČENÍ RADY

o bezpečnosti pacientů včetně prevence a kontroly infekcí spojených s poskytováním zdravotní péče

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 152 odst. 4 druhý pododstavec této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise[1],

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu[2],

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru[3],

s ohledem na stanovisko Výboru regionů[4],

vzhledem k těmto důvodům:

1. Článek 152 Smlouvy stanoví, že činnost Společenství doplňuje politiku členských států a je zaměřena na zlepšování veřejného zdraví, předcházení lidským nemocem a odstraňování příčin ohrožení lidského zdraví.

2. Odhaduje se, že v členských státech EU je 8–12 % pacientů přijatých do nemocnic způsobena újma v důsledku nežádoucích příhod během poskytování zdravotní péče[5].

3. Nedostatečná bezpečnost pacientů představuje jednak závažný problém pro veřejné zdraví a také vysokou hospodářskou zátěž pro již omezené zdroje ve zdravotnictví. Řadě nežádoucích příhod jak v nemocničním odvětví, tak v oblasti primární zdravotní péče se dá zabránit, protože za většinu z nich jsou zjevně odpovědné systémové faktory.

4. Návrh Komise je založen na činnosti Světové zdravotnické organizace (WHO) v oblasti bezpečnosti pacientů, kterou uskutečňuje prostřednictvím Světové aliance pro bezpečnost pacientů, činnostech Rady Evropy a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj a tyto činnosti doplňuje.

5. Komise ve svém sedmém rámcovém programu pro výzkum a rozvoj podporuje výzkum ve zdravotnických systémech, zejména v oblasti kvality poskytování zdravotní péče v rámci tématu „Zdraví“, přičemž se soustředí také na bezpečnost pacientů. Bezpečnosti pacientů je věnována zvláštní pozornost rovněž v rámci tématu „Informační a komunikační technologie“.

6. V bílé knize „Společně pro zdraví: strategický přístup pro EU na období 2008–2013“ ze dne 23. října 2007[6] byla bezpečnost pacientů určena za oblast, ve které je nutno přijmout opatření.

7. Důkazy naznačují, že úroveň vývoje a provádění účinných a ucelených strategií týkajících se bezpečnosti pacientů je v členských státech EU různá[7]. Účelem této iniciativy je proto vytvořit rámec pro stimulaci rozvoje politik a pro budoucí opatření v členských státech a mezi nimi, která by byla zaměřena na klíčové otázky bezpečnosti pacientů v EU.

8. Pacienti by měli být informováni a jejich zapojení do procesu v oblasti bezpečnosti pacientů by mělo být posíleno; měli by být informováni o úrovni bezpečnosti a o tom, jakým způsobem mohou nalézt dostupné a srozumitelné údaje o stížnostech a systémech nápravy.

9. Členské státy by měly zřídit nebo vylepšit ucelené systémy podávání zpráv a systémy učení, aby byl zaznamenán rozsah a příčiny nežádoucích příhod a aby mohla být vyvinuta účinná řešení a opatření. Otázka bezpečnosti pacientů by měla být začleněna do vzdělávání a odborné přípravy zdravotnických pracovníků jakožto poskytovatelů péče.

10. Na úrovni Společenství by měly být shromažďovány srovnatelné a souhrnné údaje, aby mohly být vyvinuty účinné a transparentní programy, struktury a politiky v oblasti bezpečnosti pacientů, a mezi členskými státy by měly být šířeny osvědčené postupy. Aby se zjednodušil proces vzájemného učení, je třeba vytvořit společnou terminologii v oblasti bezpečnosti pacientů a společné ukazatele, a sice prostřednictvím spolupráce členských států a Evropské komise s přihlédnutím k práci příslušných mezinárodních organizací.

11. Ke zlepšení bezpečnosti pacientů mohou přispět nástroje informačních a komunikačních technologií, jako jsou elektronické zdravotní záznamy nebo elektronické předpisy, například systematickým screeningem možné interakce léčivých přípravků nebo alergií.

12. Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) odhaduje, že infekce spojené s poskytováním zdravotní péče postihují přibližně jednoho ze dvaceti nemocničních pacientů.

13. Měly by být vyvinuty vnitrostátní strategie pro doplnění strategií, jejichž cílem je obezřetné používání antimikrobiálních látek, které začlení prevenci a kontrolu infekcí spojených s poskytováním zdravotní péče do vnitrostátních cílů v oblasti veřejného zdraví a jejichž cílem bude snížení rizika infekcí spojených s poskytováním zdravotní péče ve zdravotnických zařízeních. Je důležité, aby zdroje nezbytné pro provádění prvků vnitrostátních strategií byly přidělovány v rámci základního financování poskytování zdravotní péče.

14. Prevence a kontrola infekcí spojených s poskytováním zdravotní péče by měly být pro zdravotnická zařízení dlouhodobou strategickou prioritou. Měla by probíhat spolupráce na všech hierarchických úrovních a ve všech funkcích s cílem dosažení změn vzorců chování a organizačních změn zaměřených na zlepšení výsledků tím, že se stanoví oblasti odpovědnosti na všech úrovních, zorganizují se podpůrné struktury a místní technické zdroje a zavedou se hodnotící postupy.

15. Dostupné údaje o infekcích spojených s poskytováním zdravotní péče nejsou dostatečné pro to, aby sítím dozoru umožnily relevantní srovnání mezi jednotlivými zařízeními, aby umožnily monitorovat epidemiologii patogenních původců spojených se zdravotní péčí a hodnotit a určovat směřování strategie v oblasti prevence a kontroly infekcí spojených s poskytováním zdravotní péče. Proto by měly být zavedeny nebo posíleny systémy dozoru jak ve zdravotnických zařízeních, tak na regionální i celostátní úrovni.

16. Aby bylo dosaženo výše uvedených cílů, pokud jde o bezpečnost pacientů včetně prevence a kontroly infekcí spojených s poskytováním zdravotní péče, měly by členské státy zajistit ucelený přístup a přitom zvážit, které prvky mají opravdu dopad na prevalenci a závažnost nežádoucích příhod,

PřIJALA TOTO DOPORUčENÍ:

ČÁST I: OPATřENÍ čLENSKÝCH STÁTů

I. Definice

Pro účely tohoto doporučení se použijí definice stanovené v příloze 1.

II. Obecné otázky bezpečnosti pacientů

1) Členské státy by měly podpořit zavedení a rozvoj vnitrostátních strategií a programů prostřednictvím:

a) určení příslušného orgánu nebo příslušných orgánů odpovědných za bezpečnost pacientů na jejich území;

b) začlenění otázky bezpečnosti pacientů jakožto priority do politik a programů v oblasti zdraví na celostátní, regionální i místní úrovni;

c) podpory rozvoje bezpečnějších systémů, postupů a nástrojů včetně využití informačních a komunikačních technologií.

2) Členské státy by měly posílit účast a informovanost občanů a pacientů prostřednictvím:

a) zapojení organizací a zástupců pacientů do rozvoje politik a programů v oblasti bezpečnosti pacientů na všech úrovních;

b) informování pacientů o riziku, úrovni bezpečnosti a stávajících opatřeních pro snížení počtu pochybení nebo k jejich zamezení a zajištění toho, aby byl pacient před poskytnutím souhlasu k léčbě informován a byla mu tak zjednodušena jeho volba a proces rozhodování.

3) Členské státy by měly zavést nebo posílit systémy podávání zpráv a systémy učení v oblasti nežádoucích příhod, které:

a) poskytnou odpovídající informace o rozsahu, typu a příčinách pochybení, nežádoucích příhod a případů, kdy k nim téměř došlo;

b) vytvořením otevřeného a nestranného prostředí pro podávání zpráv podnítí zdravotnické pracovníky k tomu, aby aktivně podávali zprávy. Toto podávání zpráv by mělo být odlišeno od disciplinárních systémů a postupů členských států pro zdravotnické pracovníky a měly by být objasněny právní otázky související s odpovědností zdravotnických pracovníků.

4) Členské státy by měly podporovat vzdělávání a odbornou přípravu zdravotnických pracovníků v oblasti bezpečnosti pacientů prostřednictvím:

a) podpory multidisciplinárního vzdělávání a multidisciplinární odborné přípravy v oblasti bezpečnosti pacientů pro všechny zdravotnické odborníky, ostatní zdravotnické pracovníky a příslušné řídící a administrativní pracovníky v oblasti zdravotnictví;

b) spolupráce s organizacemi, které se podílí na odborném vzdělávání v oblasti zdravotní péče, aby bylo zajištěno, že bezpečnost pacientů bude přiměřeně zohledněna v učebních plánech vyššího vzdělávání a při dalším vzdělávání a odborné přípravě zdravotnických odborníků.

5) Členské státy by měly provádět odpovídající klasifikaci, kodifikaci a měření bezpečnosti pacientů ve spolupráci s Evropskou komisí:

a) aby byly vyvinuty společné definice a terminologie, s přihlédnutím k mezinárodní standardizaci;

b) aby byl vyvinut soubor společných spolehlivých a srovnatelných základních ukazatelů na úrovni EU pro identifikaci problémů s bezpečností, hodnocení účinnosti opatření pro zlepšení bezpečnosti a usnadnění vzájemného učení mezi členskými státy;

c) aby probíhalo shromažďování a výměna srovnatelných údajů a informací o výsledcích v oblasti bezpečnosti pacientů na úrovni EU, pokud jde o jejich typ a počet, aby bylo usnadněno vzájemné učení a aby byl vytvořen informační základ pro stanovení priorit.

6) Členské státy by si měly vyměňovat znalosti, zkušenosti a osvědčené postupy na evropské úrovni prostřednictvím:

a) výměny osvědčených postupů a zkušeností se zaváděním účinných a transparentních programů, struktur a politik v oblasti bezpečnosti pacientů, včetně systémů podávání zpráv a systémů učení, pro řešení nežádoucích příhod v oblasti zdravotní péče;

b) výměny zkušeností týkajících se účinnosti opatření a řešení v oblasti bezpečnosti pacientů ve zdravotnických zařízeních a hodnocení jejich přenositelnosti.

III. Prevence a kontrola infekcí spojených s poskytováním zdravotní péče

1) Členské státy by měly přijmout a provádět vnitrostátní strategie pro prevenci a kontrolu infekcí spojených s poskytováním zdravotní péče a sledovat přitom tyto cíle:

a) provádění opatření pro prevenci a kontrolu na úrovni členských států za účelem podpory tlumení infekcí spojených s poskytováním zdravotní péče;

b) posílení prevence a kontroly infekcí na úrovni zdravotnických zařízení;

c) zavedení nebo posílení aktivních systémů dozoru na úrovni členských států a na úrovni zdravotnických zařízení;

d) podpora vzdělávání a odborné přípravy zdravotnických pracovníků na úrovni členských států a na úrovni zdravotnických zařízení;

e) zlepšení informovanosti pacientů;

f) podpora výzkumu.

2) Členské státy by měly zvážit zavedení (pokud možno do jednoho roku od přijetí tohoto doporučení) meziodvětvového mechanismu pro koordinované provádění vnitrostátních strategií a rovněž pro účely výměny informací a koordinace s Komisí, ECDC a ostatními členskými státy[8].

IV. Další doporučení

1) Členské státy by měly rozšířit obsah tohoto doporučení do zdravotnických organizací, profesních subjektů a vzdělávacích institucí a vyzvat je k přijetí navrhovaného přístupu, aby mohly být jeho klíčové prvky prováděny v každodenní praxi.

2) Členské státy by měly doplnit klíčové prvky stanovené v částech II a III tohoto doporučení pomocí podpůrných opatření uvedených v příloze 2.

3) Členské státy by měly podat Komisi zprávu o provádění tohoto doporučení, nejprve do dvou let od jeho přijetí a poté na žádost Komise, což napomůže sledování dopadu tohoto doporučení na úrovni Společenství.

ČÁST II: ZPRÁVA KOMISE

1) Komise se vyzývá, aby nejpozději do tří let od přijetí tohoto doporučení vypracovala pro Radu zprávu o provádění, ve které přezkoumá jeho dopad na základě informací poskytnutých členskými státy, posoudí účinnost navrhovaných opatření a potřebu dalších opatření.

V Bruselu dne

Za Radu

předseda/předsedkyně

PŘÍLOHA 1

DEFINICE

Nežádoucí příhoda | Událost, která způsobí pacientovi újmu. Újmou se rozumí poškození struktury nebo funkce lidského těla a/nebo jakýkoli nepříznivý účinek v důsledku tohoto poškození. |

Antimikrobiální látky | Látky vyrobené synteticky nebo přírodní cestou (bakteriemi, houbami nebo rostlinami), které se používají k likvidaci nebo zastavení růstu mikroorganismů, včetně bakterií, virů, hub a parazitů, zejména prvoků. |

Infekce spojené s poskytováním zdravotní péče | Infekcemi spojenými s poskytováním zdravotní péče (v nemocnicích nazývané též nosokomiální nebo nemocniční infekce) se rozumí každá nemoc nebo patologie (onemocnění, zánět) způsobená přítomností původce infekce nebo jeho produktů, k níž došlo v důsledku pobytu ve zdravotnickém zařízení nebo v důsledku zdravotnického výkonu. |

Zdravotnické zařízení | Zařízení, ve kterém zdravotničtí pracovníci poskytují sekundární nebo terciární péči. |

Zdravotnický odborník | Odborník, jenž v rámci své profese poskytuje zdravotnické služby a je registrován příslušným orgánem dotčeného členského státu. |

Zdravotnický pracovník | Každý pracovník, který se bezprostředně zabývá poskytováním zdravotní péče. |

Spojovací pracovníci při kontrole infekcí | Zdravotničtí odborníci pracující na klinických jednotkách/odděleních, kteří zprostředkovávají spojení mezi svými jednotkami/odděleními a týmem pro prevenci a kontrolu infekcí. Spojovací pracovníci při kontrole infekcí pomáhají při prevenci a kontrole infekcí ve svých jednotkách/odděleních a poskytují zpětnou vazbu týmu pro prevenci a kontrolu infekcí. |

Plán péče o pacienta | Písemný návod pro poskytnutí ošetření nebo multidisciplinární péče. |

Bezpečnost pacientů | Ochrana pacienta před zbytečnou újmou nebo potenciální újmou v souvislosti se zdravotní péčí. |

Primární péče | Zdravotní péče poskytovaná zdravotnickými odborníky v místě bydliště, kteří představují pro pacienty první kontaktní místo. |

Procesní ukazatel | Ukazatel týkající se dodržování dohodnutých činností, např. hygieny rukou, dozoru a standardních operačních postupů. |

Program | Široký rámec obsahující cíle, kterých má být dosaženo, jenž slouží jako základ pro určení a plánování specifických projektů. |

Sekundární péče | Specializovaná zdravotní péče poskytovaná specializovanými zdravotnickými odborníky, se kterými pacienti běžně nemají první kontakt. |

Strukturální ukazatel | Ukazatel týkající se jakéhokoli zdroje, např. pracovníků, infrastruktury, výboru. |

Terciární péče | Specializovaná zdravotní péče poskytovaná (obvykle na doporučení zdravotnických odborníků z oblasti primární nebo sekundární péče) specializovanými zdravotnickými odborníky, kteří pracují ve zdravotnickém zařízení disponujícím zaměstnanci a vybavením pro specializovaná vyšetření a specializovanou péči. |

PŘÍLOHA 2

PODPůRNÁ OPATřENÍ

1. Obecné otázky bezpečnosti pacientů

1) Členské státy by měly podporovat zavedení a rozvoj vnitrostátních politik a programů prostřednictvím:

a) zajištění pravidelného přezkumu a aktualizace jasných standardů bezpečnosti platných pro zdravotní péči poskytovanou na jejich území;

b) zajištění aktivní role organizací zdravotnických odborníků v otázkách bezpečnosti pacientů.

2) Členské státy by měly posílit účast a informovanost občanů a pacientů prostřednictvím:

a) informování pacientů o postupech pro podávání stížností a o dostupných opravných prostředcích a možnostech nápravy v případech, kdy jim byla v souvislosti se zdravotní péčí způsobena újma, a o platných podmínkách;

b) eventuálního rozvoje základních dovedností v oblasti bezpečnosti pacientů (např. základních znalostí, postojů a dovedností nutných pro dosažení bezpečnější péče) pro pacienty.

3) Členské státy by měly zavést nebo posílit systémy podávání zpráv a systémy učení v oblasti nežádoucích příhod, které:

a) pacientům, jejich příbuzným a jiným neoficiálním pečovatelům umožní podávat zprávy o svých zkušenostech;

b) doplní jiné systémy podávání zpráv v oblasti bezpečnosti, jako jsou systémy pro farmakovigilanci a zdravotnické prostředky, ale pokud možno by se přitom mělo zabránit několikanásobnému podávání zpráv.

4) Členské státy by měly podporovat vzdělávání a odbornou přípravu zdravotnických pracovníků v oblasti bezpečnosti pacientů prostřednictvím:

a) začlenění otázky bezpečnosti pacientů do vysokoškolského a postgraduálního vzdělávání a prostřednictvím navazujícího profesního rozvoje zdravotnických odborníků;

b) eventuálního rozvoje základních dovedností v oblasti bezpečnosti pacientů (např. základních znalostí, postojů a dovedností nutných pro dosažení bezpečnější péče), které by byly zpřístupněny všem zdravotnickým pracovníkům a příslušným řídícím a administrativním pracovníkům;

c) poskytování a šíření informací pro všechny zdravotnické pracovníky o riziku, úrovni bezpečnosti a stávajících opatřeních ke snížení počtu pochybení nebo k jejich zamezení a podporovat jejich zapojení.

5) Členské státy by měly provádět odpovídající klasifikaci, kodifikaci a měření bezpečnosti pacientů prostřednictvím:

a) pozornosti věnované definicím, terminologii a mezinárodním činnostem, jako je mezinárodní klasifikace pro bezpečnost pacientů, kterou vyvíjí WHO, a práce Rady Evropy v této oblasti;

b) zpřístupnění ukazatelů pro problémy v oblasti bezpečnosti jak na vnitrostátní úrovni, tak na úrovni zdravotnických zařízení.

6) Členské státy by si měly vyměňovat znalosti, zkušenosti a osvědčené postupy na evropské úrovni prostřednictvím:

a) vzájemného a včasného sdílení závažných výstražných zpráv týkajících se bezpečnosti pacientů;

b) vzájemné spolupráce a spolupráce s Evropským střediskem pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC), Evropskou komisí a příslušnými mezinárodními organizacemi.

7) Členské státy by měly rozvíjet a podporovat výzkum v oblasti bezpečnosti pacientů:

a) včetně výzkumu týkajícího se problémů a opatření ve všech oblastech zdravotnických systémů a ekonomických nákladů v souvislosti s nežádoucími příhodami a opatřeními.

2. Prevence a kontrola infekcí spojených s poskytováním zdravotní péče

1) Členské státy by měly rozvíjet vnitrostátní strategie prevence a kontroly infekcí spojených s poskytováním zdravotní péče prostřednictvím:

a) provádění opatření pro prevenci a kontrolu na úrovni členských států, a zejména:

– provádění standardních opatření pro prevenci a kontrolu infekcí ve všech zdravotnických prostředích a opatření na základě posouzení rizika,

– začlenění opatření pro prevenci a kontrolu infekcí do plánů péče o pacienta,

– zajištění dostupnosti pokynů a doporučení na úrovni členských států,

– podpory dodržování opatření pro prevenci a kontrolu s pomocí strukturálních a procesních ukazatelů a výsledků stávajících akreditačních nebo certifikačních postupů;

b) posílení prevence a kontroly infekcí na úrovni zdravotnických zařízení.

Doporučuje se zřídit tyto struktury:

– program pro prevenci a kontrolu infekcí spojených s poskytováním zdravotní péče, který se bude věnovat například těmto aspektům: organizační a strukturální uspořádání, diagnostické a terapeutické postupy (např. dohled nad antimikrobiálními látkami), požadavky na zdroje, cíle dozoru, odborná příprava a informování pacientů,

– interdisciplinární výbor pro prevenci a kontrolu infekcí, který vypracuje program pro prevenci a kontrolu infekcí spojených s poskytováním zdravotní péče a bude sledovat jeho provádění,

– tým pro prevenci a kontrolu infekcí, jehož úkolem bude provádění programu pro prevenci a kontrolu infekcí spojených s poskytováním zdravotní péče;

c) zavedení nebo posílení aktivních systémů dozoru:

– na úrovni členských států:

? prostřednictvím organizace pravidelných průzkumů o prevalenci;

? prostřednictvím zřízení a posílení koordinovaných sítí pro dozor nad incidencí cílových typů infekcí za účelem získání vnitrostátních referenčních údajů, doplněný o procesní a strukturální ukazatele, aby mohly být vyhodnoceny vnitrostátní strategie;

? prostřednictvím zajištění dozoru v reálném čase a neprodleného podávání zpráv o nahromadění výskytu infekcí spojených s poskytováním zdravotní péče příslušnému subjektu;

? prostřednictvím podávání zpráv o nahromadění výskytu a typech infekcí relevantních na úrovni EU nebo na mezinárodní úrovni v souladu se stávajícími právními předpisy;

– na úrovni zdravotnických zařízení:

? prostřednictvím zajištění kvality mikrobiologické dokumentace a záznamů o pacientech;

? prostřednictvím dozoru nad incidencí cílových typů infekcí, doplněného o procesní a strukturální ukazatele, aby mohlo být vyhodnoceno provádění opatření pro kontrolu infekcí;

? prostřednictvím dozoru v reálném čase nad nahromaděním výskytu specifických typů infekcí a/nebo specifických kmenů patogenních původců spojených s poskytováním zdravotní péče;

– pokud možno by se měly používat metody a ukazatele dozoru, které doporučilo ECDC, a definice případů, které byly dohodnuty na úrovni EU;

d) podpora vzdělávání a odborné přípravy zdravotnických pracovníků:

– na úrovni členských států:

? prostřednictvím vývoje a zavádění specializovaných školení o kontrole infekcí a/nebo vzdělávacích programů pro pracovníky zabývající se kontrolou infekcí a posílení vzdělávání v oblasti prevence a kontroly infekcí spojených s poskytováním zdravotní péče pro ostatní zdravotnické pracovníky;

– na úrovni zdravotnických zařízení:

? prostřednictvím poskytování pravidelných školení o základních zásadách hygieny a prevence a kontroly infekcí pro všechny zdravotnické pracovníky, včetně řídících pracovníků;

? prostřednictvím poskytování pravidelné navazující odborné přípravy pro pracovníky, kteří provádějí specifické úkoly v oblasti prevence a kontroly infekcí spojených s poskytováním zdravotní péče;

e) zlepšení informovanosti pacientů ze strany zdravotnických zařízení:

– přesné a srozumitelné informace o riziku infekcí spojených s poskytováním zdravotní péče, o opatřeních, která zdravotnická zařízení provádějí, aby jim zabránila, a o tom, jakým způsobem k tomu mohou přispět sami pacienti,

– specifické informace (např. o opatřeních pro prevenci a kontrolu) pacientům, u kterých se vyskytují patogenní původci spojení s poskytováním zdravotní péče nebo kteří jimi byli nakaženi;

f) podpora výzkumu:

– epidemiologie, nových technologiích a opatření pro prevenci a léčbu a nákladové efektivnosti prevence a kontroly.[pic][pic][pic][pic][pic][pic]

[1] Úř. věst. C […], […], s. […].

[2] Úř. věst. C […], […], s. […].

[3] Úř. věst. C […], […], s. […].

[4] Úř. věst. C […], […], s. […].

[5] Technická zpráva o zlepšování bezpečnosti pacientů v EU („Improving Patient Safety in the EU“) vypracovaná pro Evropskou komisi a zveřejněná v roce 2008 společností RAND Cooperation.

[6] KOM(2007) 630 v konečném znění.

[7] Projekt pro zlepšení bezpečnosti pacientů v Evropě („Safety Improvement for Patients in Europe“, SIMPATIE, www.simpatie.org) financovaný z programu Společenství v oblasti veřejného zdraví (2003–2008).

[8] Tento meziodvětvový mechanismus by měl doplňovat činnost meziodvětvového mechanismu uvedeného v doporučení Rady 2002/77/ES o obezřetném používání antimikrobiálních látek v humánním lékařství, nebo by do něj měl být začleněn.