[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 6.11.2008

KOM(2008) 711 v konečném znění

Návrh

ROZHODNUTÍ RADY

o postoji, který má být jménem Evropského společenství zaujat, pokud jde o návrhy změn Mezinárodní úmluvy o regulaci velrybářství a jejího harmonogramu

(předložená Komisí)

Návrh

ROZHODNUTÍ RADY

o postoji, který má být jménem Evropského společenství zaujat, pokud jde o návrhy změn Mezinárodní úmluvy o regulaci velrybářství a jejího harmonogramu

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

1. Podle čl. 174 odst. 1 Smlouvy o ES je jedním z cílů environmentální politiky Společenství podpora opatření na mezinárodní úrovni určených k řešení regionálních a celosvětových problémů životního prostředí. Součástí tohoto cíle je ochrana druhů na celosvětové úrovni, včetně velryb. Evropské společenství se angažuje při ochraně velryb a jiných kytovců a zavedlo právní předpisy v oblasti životního prostředí, které v tomto ohledu zajišťují vysokou míru ochrany.

2. V příloze IV směrnice o ochraně přírodních stanovišť[1] jsou uvedeny všechny druhy kytovců. Znamená to, že všechny druhy velryb jsou ve vodách Společenství přísně chráněny před úmyslným vyrušováním, odchytem nebo usmrcováním. Tatáž směrnice zakazuje rovněž držení a chov, dopravu a prodej nebo výměnu jedinců odchycených z volné přírody. Tento právní předpis neumožňuje obnovení komerčního lovu velryb u žádné populace, která se zcela či částečně vyskytuje ve vodách Společenství. Vzhledem k migrační povaze populací velryb je jasné, že cílů směrnice o ochraně přírodních stanovišť lze plně dosáhnout pouze tehdy, bude-li vytvořen srovnatelný mezinárodní regulační rámec.

3. Nařízení Rady č. 338/97/ES o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi[2], kterým se provádějí ustanovení Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES) v ES, zakazuje dovoz kytovců do Společenství pro převážně komerční účely[3]. Tuto vysokou úroveň ochrany dále posilují strategie ES pro mořské prostředí[4] a rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí[5], které mají posílit ochranu velryb v ES tím, že přispějí k celkovému úsilí o dosažení dobrého stavu životního prostředí v oceánech a mořích EU.

4. Konečným cílem politiky Společenství v oblasti životního prostředí, pokud jde o velryby, je dosáhnout jejich nejpřísnější ochrany. Výše uvedené právní předpisy v oblasti životního prostředí zajišťují nejvyšší úroveň ochrany prostřednictvím rozsáhlé harmonizace pravidel.

5. Politika ES týkající se velryb nebude v rámci vod Společenství účinná, pokud ji nepodpoří jednotná opatření na celosvětové úrovni. V souvislosti s integrovanou mořskou politikou bude Komise pracovat na koordinaci evropských zájmů v oblasti mezinárodní problematiky.

6. Příslušnou mezinárodní organizací pro zachování a řízení populací velryb na celosvětové úrovni je Mezinárodní velrybářská komise (International Whaling Commission, dále jen „IWC“), která byla zřízena na základě Mezinárodní úmluvy o regulaci velrybářství (dále jen „úmluva“), podepsané v roce 1946. Účelem bylo uzavřít úmluvu „upravující řádnou ochranu populací velryb, a umožňující tak řádný rozvoj velrybářského průmyslu“ (preambule úmluvy). Členství v IWC je otevřeno pouze vládám, které k úmluvě přistoupily. Změna úmluvy, která by umožnila ES stát se jejím členem, by vyžadovala ratifikaci protokolu všemi členy IWC. Komise přijala v roce 1992[6] návrh dojednat přistoupení Společenství k úmluvě, Rada však k tomuto návrhu nepředložila žádné následné stanovisko. Společenství má však v IWC status pozorovatele.

7. Lov velryb pro komerční účely byl pozastaven v roce 1986 v důsledku moratoria, na kterém se dohodla většina zemí zastoupených v IWC. Hlavními důvody pro přerušení lovu velryb pro komerční účely byly prvky nejistoty ve vědeckých analýzách zkoumajících stav různých populací velryb. Od té doby je na zasedáních IWC pravidelně projednávána zásadní otázka, zda se populace velryb dostatečně obnovily, aby bylo možné kontrolovaným způsobem zákaz lovu velryb pro komerční účely zrušit.

8. Dvojí pravomoc IWC spočívající v řízení lovu velryb a v ochraně velryb vyústila v průběhu let v krajně polarizovaná stanoviska mezi předními státy, jež jsou lovu velryb nakloněny, a státy, které s lovem velryb nesouhlasí. Přední státy nakloněné lovu velryb (např. Japonsko, Island a Norsko) důsledně moratorium zpochybňují a pokračují i nadále v lovu velryb, který odůvodňují vědeckými účely nebo jinými výjimkami.

9. Všeobecný zákaz lovu velryb pro komerční účely, o kterém bylo rozhodnuto v rámci IWC, je v souladu s politikami ES vymezenými výše uvedenými právními předpisy. Je důležité, aby IWC zajistila účinnou ochranu velryb všude na světě. Proto musí všech 21 členských států EU, které jsou členy IWC[7], na každém zasedání IWC vyjádřit svůj postoj k návrhům, které spadají do pravomoci Společenství.

10. V souladu se zásadou loajální spolupráce, kterou stanoví článek 10 Smlouvy o ES, a se zásadou jednoty vnějšího zastupování je nutné, aby se členské státy připravovaly na zasedání IWC dosažením společného postoje v Radě. Vzhledem k omezením vyplývajícím z postavení Společenství jako pozorovatele by měl být takový postoj vyjádřen společným jednáním členských států v rámci IWC, které je v zájmu Společenství. Rovněž je nezbytné, aby zbývající členské státy, které ještě členy IWC nejsou, urychlilo proces přistoupení. Pouze na základě společného jednání a utváření postoje Společenství by členské státy EU měly šanci zajistit vypracování a prosazování přiměřeného a účinného mezinárodního regulačního rámce pro ochranu velryb.

11. Za tímto účelem Komise předkládá Radě návrh rozhodnutí na tomto právním základě: článek 175 (politika v oblasti životního prostředí) a čl. 300 odst. 2 druhý pododstavec pro účely definování postoje, který má být jménem Společenství zaujat v orgánu ustaveném dohodou, jakmile tento orgán přijme rozhodnutí s právními účinky. Při náležitém zohlednění čistě environmenálních cílů, které má Evropské společenství v souvislosti s IWC v tuto chvíli sledovat, není jako součást funkčního právního základu navrhován článek 37 Smlouvy. Tím není dotčena výlučná pravomoc Evropského společenství v oblasti mořských zdrojů podle čl. 3 odst. 1 písm. e) ve spojení s článkem 32 a přílohou I Smlouvy, tedy v oblasti veškerých živých vodních zdrojů v rámci společné rybářské politiky podle nařízení Rady (ES) č. 2371/2002[8]. Nevznikne tím precedens pro jakákoli budoucí vyjednávání o ochraně a řízení živých vodních zdrojů spadajících do působnosti uvedeného nařízení.

12. Kromě toho mají rozhodnutí IWC o změně harmonogramu úmluvy právní účinky, neboť vstupují v platnost v předepsané lhůtě, aniž je nutná jejich ratifikace[9]. Téměř na všech zasedáních IWC ode dne, kdy zákaz vstoupil v platnost, navrhovalo Japonsko změny harmonogramu úmluvy s cílem povolit lov velryb za určitých podmínek a pro určité populace tento zákaz de facto zrušit. Není možné, aby Společenství zahájilo a dokončilo své vnitřní postupy s cílem definovat svůj postoj teprve poté, co ostatní členové IWC předložili návrhy změn, protože k tomu může dojít do 60 dnů před každým zasedáním IWC. Navíc vzhledem k tomu, že navrhovaným cílem Společenství je podporovat vypracování komplexního mezinárodního rámce, který by zahrnoval veškeré aktivity týkající se lovu velryb, a obecně se postavit proti iniciativám směřujícím ke zrušení moratoria na lov velryb pro komerční účely, může Rada již nyní definovat postoj Společenství pro budoucí zasedání IWC.

13. Kromě toho by Společenství mělo podporovat také změny harmonogramu, jejichž cílem je vytvořit přírodní rezervace pro velryby, a postavit se proti návrhům na změnu jednacího řádu IWC směřujícím k rozšíření tajného hlasování, což by bylo v rozporu s cíli Aarhuské úmluvy, jejímiž smluvními stranami Společenství a jeho členské státy jsou, a zejména s čl. 3 odst. 7 této úmluvy.

14. Tento návrh na rozhodnutí Rady vychází z rozhodnutí Rady, jež bylo na základě návrhu Komise přijato Radou ve složení pro otázky životního prostředí dne 5. června 2008[10]. Přijetí tohoto rozhodnutí Rady umožnilo Společenství koordinovat svůj postoj v případě řady otázek během 60. výročního zasedání IWC v Santiagu de Chile v červnu 2008.

Návrh

ROZHODNUTÍ RADY

o postoji, který má být jménem Evropského společenství zaujat, pokud jde o návrhy změn Mezinárodní úmluvy o regulaci velrybářství a jejího harmonogramu

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 175 odst. 1 ve spojení s čl. 300 odst. 2 druhým pododstavcem této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise[11],

vzhledem k těmto důvodům:

(1) Podle čl. 174 odst. 1 Smlouvy o ES je jedním z cílů politiky Společenství v oblasti životního prostředí podpora opatření na mezinárodní úrovni určených k řešení regionálních nebo celosvětových problémů životního prostředí.

(2) Směrnice 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (směrnice o ochraně přírodních stanovišť)[12] uvádí v rámci Společenství všechny druhy kytovců jako druhy, na nichž má Společenství zájem, a požaduje po členských státech, aby tyto druhy udržovaly v příznivém záchovném statusu v částech jejich území, na které se vztahuje Smlouva, nebo aby se tyto druhy do takového statusu vrátily. V příloze IV jsou uvedeni všichni kytovci. Znamená to, že všechny druhy velryb jsou ve vodách Společenství přísně chráněny před úmyslným vyrušováním, odchytem nebo usmrcováním. Tatáž směrnice také zakazuje držení, dopravu a prodej nebo výměnu jedinců těchto druhů odchycených z volné přírody.

(3) Nařízení Rady č. 338/97/ES o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi[13], kterým se provádějí ustanovení Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES) v ES, zakazuje dovoz kytovců do Společenství pro převážně komerční účely[14].

(4) Velryby jsou stěhovavým druhem. Politiky a právní předpisy ES týkající se velryb budou proto v rámci vod Společenství účinnější, podpoří-li je jednotná opatření na celosvětové úrovni.

(5) Mezinárodní velrybářská komise (dále jen „IWC“) jakožto příslušná mezinárodní organizace, pokud jde o ochranu a řízení populace velryb na globální úrovni, byla zřízena na základě Mezinárodní úmluvy o regulaci velrybářství (dále jen „úmluva“), podepsané v roce 1946. Členství v IWC je otevřeno pouze státům. Smluvními stranami IWC je dvacet jedna členských států Evropské unie[15]. Evropské společenství má v IWC postavení pozorovatele a je zastoupeno Komisí.

(6) Lov velryb pro komerční účely byl v roce 1986 pozastaven v důsledku moratoria, na kterém se dohodla většina zemí zastoupených v IWC. Přední státy nakloněné lovu velryb soustavně zpochybňují moratorium a pokračují i nadále v lovu velryb, který odůvodňují vědeckými účely nebo jinými výjimkami.

(7) Na 60. výročním zasedání IWC v Santiagu de Chile v červnu 2008 byl zahájen důležitý proces, který má určit, jak bude IWC dále postupovat. Členské státy by měly usilovat o konstruktivní účast ve všech jednáních a zohledňovat přitom cíl, jímž je zajištění účinného mezinárodního regulačního rámce.

(8) IWC při své činnosti vychází z harmonogramu, kterým se celosvětově řídí chování při lovu velryb. Harmonogram tvoří přílohu úmluvy a je definován jako její nedílná součást. Je pro smluvní strany závazný a stanoví podrobné předpisy upravující lov velryb ve vztahu k ochraně a využívání zdrojů velryb. Jeho ustanovení a změny jsou pro strany závazné, ledaže by některá strana podala formální námitku ke změně podle čl. V odst. 3 úmluvy.

(9) Návrhy rozhodnutí o změně harmonogramu přijatého v rámci IWC mohou mít právní účinky a mohou ovlivnit dosažení cílů politik Společenství a právních předpisů ve vztahu ke kytovcům. Cílem některých návrhů, které jsou pravidelně předkládány k rozhodnutí na zasedáních IWC, je povolit lov velryb prostřednictvím stanovení kvót a uplatňování řídících opatření nebo vytvořit přírodní rezervace pro velryby a vyžadují definování postoje Společenství.

(10) Při náležitém zohlednění čistě environmenálních cílů, které má Evropské společenství v souvislosti s IWC v tuto chvíli sledovat, není jako součást funkčního právního základu navrhován článek 37 Smlouvy. Tím není dotčena výlučná pravomoc Evropského společenství v oblasti mořských zdrojů podle čl. 3 odst. 1 písm. e) ve spojení s článkem 32 a přílohou I Smlouvy, tedy v oblasti veškerých živých vodních zdrojů v rámci společné rybářské politiky podle nařízení Rady (ES) č. 2371/2002[16]. Nevznikne tím precedens pro jakákoli budoucí vyjednávání o ochraně a řízení živých vodních zdrojů spadajících do působnosti uvedeného nařízení.

(11) Členské státy mají povinnost loajální spolupráce podle článku 10 Smlouvy o ES a nemohou přijímat závazky mimo rámec práva Společenství, které by mohly mít vliv na pravidla Společenství nebo měnit oblast jejich působnosti.

(12) Společenství je v IWC pozorovatelem a o jeho postoji v souvislosti se záležitostmi, které jsou v jeho působnosti, by měla rozhodovat Rada a tento postoj by měl být vyjadřován členskými státy jednajícími společně v zájmu Společenství.

(13) Společenství a členské státy by na zasedáních IWC měly úzce spolupracovat s cílem zajistit, aby veškeré změny úmluvy a jejího harmonogramu byly v souladu s cíli politik Společenství a s právními předpisy týkajícími se velryb,

ROZHODLA TAKTO:

Článek 1

Postoj Společenství na zasedáních Mezinárodní velrybářské komise (IWC) bude v souladu s přílohou tohoto rozhodnutí a vyjádří jej členské státy jednající společně v zájmu Společenství.

Článek 2

Pokud je pravděpodobné, že postoj uvedený v článku 1 bude ovlivněn novými vědeckými nebo technickými poznatky předloženými před zasedáním IWC nebo v jeho průběhu, nebo budou-li návrhy předloženy na místě v záležitostech, které nejsou doposud předmětem postoje Společenství, bude postoj k dotčenému návrhu stanoven prostřednictvím koordinace, včetně koordinace na místě, před hlasováním o daném návrhu.

Dne

Za Radu

předseda […]

PŘÍLOHA

15. Zastřešujícím cílem Evropského společenství ve vztahu k IWC je zajistit účinný mezinárodní regulační rámec pro ochranu a řízení velryb, který zaručí podstatné zlepšení dlouhodobého záchovného statusu velryb a zavede kontrolu IWC nad veškerými velrybářskými činnostmi.

16. Členské státy jednající společně v zájmu Společenství zaujmou tento postoj k návrhům rozhodnutí předloženým ze strany IWC:

17. podpoří zachování moratoria na komerční lov velryb v rámci harmonogramu;

18. postaví se proti jakýmikoli návrhům ohledně nových způsobů lovu velryb, které v současnosti úmluva nepředpokládá a které by mohly narušit zachování moratoria na komerční lov velryb, ledaže by takové návrhy zaručily podstatné zlepšení dlouhodobého záchovného statusu velryb a uvedly pod kontrolu IWC veškeré velrybářské činnosti prováděné členy IWC;

19. podpoří návrhy na vytvoření přírodních rezervací pro velryby podle pravidel IWC;

20. podpoří návrhy na řízení lovu velryb místními obyvateli za účelem obživy za podmínky, že ochrana příslušných populací nebude narušena, s řádným ohledem na zásadu obezřetnosti a na doporučení vědeckého výboru a za podmínky, že velrybářské činnosti budou řádně regulovány a úlovky zůstanou v rámci dokumentované a uznané potřeby;

21. podpoří návrhy, jejichž cílem je ukončit provádění lovu velryb „pro vědecké účely“ mimo kontrolu IWC;

22. postaví se proti veškerým návrhům na změnu jednacího řádu IWC směřujícím k rozšíření tajného hlasování.

[1] Směrnice 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, Úř. věst. L 206, 22.7.1992, s. 7.

[2] Úř. věst. L 61, 3.3.1997, s. 1.

[3] Nařízení Rady (EHS) č. 348/81 o společných pravidlech pro dovoz produktů z velryb a ostatních kytovců navíc umožňuje dovoz stanovených produktů, pouze pokud nejsou používány ke komerčním účelům.

[4] Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu: Tematická strategie ochrany a zachování mořského prostředí, KOM(2005) 504 v konečném znění.

[5] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/56/ES ze dne 17. června 2008, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti mořské environmentální politiky.

[6] Návrh rozhodnutí Rady, kterým se Komise pověřuje sjednáním protokolu jménem Společenství, kterým se mění Mezinárodní úmluva o regulaci velrybářství, Washington, 2. prosince 1946, KOM(92) 316.

[7] Belgie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Kypr, Lucembursko, Maďarsko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovenská republika, Slovinsko, Spojené království, Španělsko a Švédsko.

[8] Nařízení Rady (ES) č. 2371/2002 ze dne 20. prosince 2002 o zachování a udržitelném využívání rybolovných zdrojů v rámci společné rybářské politiky, Úř. věst. L 358, 31.12.2002, s. 59–80.

[9] Viz článek V úmluvy. Podle odstavce 3 vstupují pro smluvní strany změny harmonogramu v platnost do devadesáti dnů, pokud nevznesou námitku.

[10] KOM(2007) 821 v konečném znění.

[11] Úř. věst. C , , s. .

[12] Úř. věst. L 206, 22.7.1992, s. 7.

[13] Úř. věst. L 61, 3.3.1997, s. 1.

[14] Nařízení Rady (EHS) č. 348/81 o společných pravidlech pro dovoz produktů z velryb a ostatních kytovců navíc umožňuje dovoz stanovených produktů, pouze pokud nejsou používány ke komerčním účelům.

[15] Belgie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Kypr, Lucembursko, Maďarsko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovenská republika, Slovinsko, Spojené království, Španělsko a Švédsko.

[16] Nařízení Rady (ES) č. 2371/2002 ze dne 20. prosince 2002 o zachování a udržitelném využívání rybolovných zdrojů v rámci společné rybářské politiky, Úř. věst. L 358, 31.12.2002, s. 59–80.