[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 18.9.2008

KOM(2008) 569 v konečném znění

2002/0072 (COD)

SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU podle čl. 251 odst. 2 druhého pododstavce Smlouvy o ES týkající se

společného postoje Rady k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady o dočasné práci zprostředkovávané přes agenturu

– Politická dohoda o společném postoji (hlasování kvalifikovanou většinou)

2002/0072 (COD)

SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU podle čl. 251 odst. 2 druhého pododstavce Smlouvy o ES týkající se

společného postoje Rady k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady o dočasné práci zprostředkovávané přes agenturu

– Politická dohoda o společném postoji (hlasování kvalifikovanou většinou)

1. SOUVISLOSTI

Datum předložení návrhu[1] Evropskému parlamentu a Radě (dokument KOM(2002) 149 v konečném znění – 2002/0072 COD): | 21. března 2002 |

Datum vydání stanoviska Evropského hospodářského a sociálního výboru[2]: | 19. září 2002 |

Datum vydání stanoviska Evropského parlamentu v prvním čtení[3]: | 21. listopadu 2002 |

Datum předložení pozměněného návrhu[4]: | 28. listopadu 2002 |

Datum přijetí společného postoje[5]: | 15. září 2008 |

2. CÍL NÁVRHU KOMISE

Cílem návrhu směrnice o dočasné práci zprostředkovávané přes agenturu je zajistit uplatňování zásady rovného zacházení na zaměstnance agentur práce a uznat agentury práce za zaměstnavatele. Na základě článku 137 Smlouvy doplňuje právo členských států tím, že stanoví společný a flexibilní rámec Společenství pro dočasnou práci zprostředkovávanou přes agenturu s cílem účinně přispět k vytváření pracovních míst a rozvoji pružných forem práce.

3. PŘIPOMÍNKY TÝKAJÍCÍ SE SPOLEČNÉHO POSTOJE

3.1. Stručné obecné připomínky týkající se společného postoje

Přestože společný postoj nezohledňuje všechny pozměňovací návrhy Parlamentu, které byly zahrnuty do pozměněného návrhu Komise, většina pozměňovacích návrhů Parlamentu byla nakonec přijata, buď úplně nebo částečně nebo z hlediks jejich smyslu. Výsledek politické dohody o společném postoji navíc naznačuje, že bylo dosaženo pokroku v několika otázkách, jako jsou: přímé uplatnění zásady rovného zacházení na zaměstnance agentur práce od prvního dne přidělení bez jakékoli výjimky v případě krátkodobých přidělení (tzv. doba odkladu), objasnění definicí a podmínka konzultace se sociálními partnery nebo jejich zapojení v případě různých výjimek, které umožňují odchylku od zásady rovného zacházení.

3.2. Pozměňovací návrhy Evropského parlamentu, jež byly úplně, částečně nebo z hlediska jejich smyslu zohledněny ve společném postoji Rady a v pozměněném návrhu Komise

Číslování bodů odůvodnění a článků odkazuje na společný postoj Rady:

3.2.1. Název: pozměňovací návrh č. 1 (změna názvu směrnice [6])

3.2.2. Body odůvodnění

5. bod odůvodnění: pozměňovací návrh č. 6 (uvádějící souvislosti mezi tímto návrhem a směrnicí 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o pracovních poměrech na dobu určitou – původně 7. bod odůvodnění).

9. bod odůvodnění: pozměňovací návrh č. 4 (změna formulace a aktualizace původně 4. bodu odůvodnění).

14. bod odůvodnění: pozměňovací návrh č. 15 (naznačující obsah čl. 5 odst. 1 – původně 15. bod odůvodnění).

20. bod odůvodnění: pozměňovací návrh č. 36 (doplnění ustanovení o tom, že zaměstnanci agentur práce nesmí nahradit stávkující zaměstnance u uživatele).

3.2.3. Články

Článek 1

Ustanovení čl. 1 odst. 1: pozměňovací návrh č. 23 (změna definice oblasti působnosti tak, aby zřetelněji vyjadřovala trojstranný charakter dočasné práce zprostředkovávané přes agenturu).

Ustanovení čl. 1 odst. 2: přijetí jednoho z prvků pozměňovacího návrhu č. 24 (potvrzení toho, že se tato směrnice vztahuje na uživatele i na agentury práce).

Článek 2

Článek 2 : pozměňovací návrh č. 26 (posílení vyvážených cílů směrnice).

Článek 3

Článek 3 : pozměňovací návrh č. 28 (odstranění definice srovnatelného pracovníka ze seznamu definic v článku 3);

Ustanovení čl. 3 odst. 1 písm. b): pozměňovací návrh č. 30 (doplnění definice agentury práce);

Ustanovení čl. 3 odst. 1 písm. d): pozměňovací návrh č. 31 (doplnění definice uživatele);

Ustanovení čl. 3 odst. 2: pozměňovací návrh č. 85 (definici odměňování stanoví členské státy) a pozměňovací návrh č. 33 (určení pracovníků, kteří nemohou být vyňati z oblasti působnosti směrnice).

Článek 4

Ustanovení čl. 4 odst. 1 : pozměňovací návrh č. 34 (rozšíření povinnosti členských států provést přezkum omezení nebo zákazů týkajících se pouze některých kategorií pracovníků nebo některých odvětví tak, aby zahrnoval veškeré omezení nebo zákazy; rozšíření prostoru pro odůvodnění omezení/zákazů);

Ustanovení čl. 4 odst. 4: pozměňovací návrh č. 35 (stanoví, že vnitrostátní požadavky související s registrací a kontrolou agentur práce nepředstavují omezení nebo zákazy ve smyslu čl. 4 odst. 1).

Článek 5

Ustanovení čl. 5 odst. 1 první odrážky: pozměňovací návrh č. 87 (přijetí části, která mění definici zásady nediskriminace);

Ustanovení čl. 5 odst. 2 : pozměňovací návrh č. 86 (omezení výjimky, pokud jde o odměňování, a požadavek konzultace se sociálními partnery);

Ustanovení čl. 5 odst. 3: pozměňovací návrh č. 92 (přijetí části o předchozí konzultaci se sociálními partnery a poskytnutí možnosti sociálním partnerům zachovat stávající kolektivní smlouvy).

Článek 6

Ustanovení čl. 6 odst. 1 : pozměňovací návrh č. 46 (upřesnění toho, jakým způsobem mohou být zveřejňovány informace o volných pracovních místech);

Ustanovení čl. 6 odst. 2 : pozměňovací návrh č. 47 (o ustanoveních umožňujících agenturám práce dostat odměnu za služby poskytnuté uživatelům);

Ustanovení čl. 6 odst. 3 : pozměňovací návrh č. 48 (upřesnění rozsahu zákazu účtování poplatků zaměstnancům);

Ustanovení čl. 6 odst. 4: pozměňovací návrh č. 49 (upřesnění definice vybavení a společných zařízení podniku uživatele, ke kterým by měl být zaměstnancům agentur práce umožněn přístup).

Článek 7

Ustanovení čl. 7 odst. 1 a 2 : pozměňovací návrh č. 51 (zohlednění faktu, že orgány zastupující zaměstnance mohou být určeny v kolektivních smlouvách).

3.3. Pozměňovací návrhy, jež byly přijaty Komisí, ale nebyly převzaty do společného postoje

Pozměňovací návrh č. 22: společný rámec je odůvodněn jako prostředek ke zjednodušení integrace evropského trhu práce a přeshraniční mobility (původně součástí 22. bodu odůvodnění).

Pozměňovací návrh č. 44: uvádějící, že provádění článku 5 prostřednictvím dohody mezi sociálními partnery by mělo být v souladu s vnitrostátní praxí (původně čl. 5 odst. 5).

Pozměňovací návrh č. 71: omezení výjimky v případě krátkodobých smluv (původně čl. 5 odst. 4).

Pozměňovací návrh č. 52 (ponechávající pracovníkům možnost volby, zda budou v případě, že ustanovení směrnice nejsou plněna, jednat přímo nebo prostřednictvím svých zástupců – čl. 10 odst. 2).

3.4. Pozměňovací návrhy, jež nebyly přijaty Komisí a nebyly převzaty do společného postoje

Společný postoj nezahrnuje pozměňovací návrhy č. 3, 5, 7, 8, 9, 13, 16, 25, 39, 45, 54, 84, 94, jejichž přijetí Komise odmítla, neboť nepředstavují žádné zlepšení směrnice. Společný postoj nezahrnuje ani pozměňovací návrhy č. 10, 11, 12 (první část), 21, 53, 88, 91, 93, 95, které byly podle Komise nepřijatelné buď z čistě právního hlediska, nebo z toho důvodu, že narušovaly celkovou vyváženost směrnice.

3.5. Změny zavedené Radou v průběhu diskuzí

8. a 9. bod odůvodnění : tyto přeformulované body odůvodnění nahrazují původní 3. a 4. bod odůvodnění, které odkazovaly na vývoj v souvislosti se zahájením Lisabonské strategie v roce 2000 a se sdělením Komise o sociální agendě z roku 2000 a na související závěry Evropské rady, a obsahují aktuálnější citace s přihlédnutím k vývoji z let 2005 a 2007.

10. bod odůvodnění : je rozšířen s ohledem na diskuzi v Evropském parlamentu o rozdílech v právním postavení a pracovních podmínkách zaměstnanců agentur práce v rámci Evropské unie.

11. bod odůvodnění : omezená změna formulace za účelem konzistentnosti.

12., 16. a 17. bod odůvodnění: posílení charakteru ochranného rámce pro zaměstnance agentur práce, který současně respektuje rozmanitost trhů práce a systémů vztahů mezi sociálními partnery, jež byla zdůrazněna při diskuzi v Evropském parlamentu (a k níž se přinejmenším částečně přihlíží v textu pozměňovacích návrhů č. 18, 53, 54 a 71), a sice tím, že je naznačen prostor pro výjimky na základě čl. 5 odst. 3 a 4 v rámci kolektivní smlouvy nebo – v určitých případech – na základě dohody mezi sociálními partnery na vnitrostátní úrovni.

15. bod odůvodnění : jako doplnění k tomuto bodu odůvodnění zohledňuje diskuzi v Evropském parlamentu[7] (zmíněnou v pozměňovacím návrhu č. 12) o potřebě uznání pracovní smlouvy na dobu neurčitou za jakýsi druh referenčního měřítka na trhu práce.

18. bod odůvodnění : uvádí znění tohoto bodu odůvodnění, který zohledňuje pozměňovací návrh Evropského parlamentu č. 20 o důvodech, které opodstatňují omezení nebo zákazy, do souladu s přeformulovaným zněním článku 4 navrženým Radou.

19. bod odůvodnění : navazuje na stěžejní myšlenku 14. bodu odůvodnění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu.

21. bod odůvodnění : nahrazuje původní 21. bod odůvodnění a posiluje záruky na ochranu práv zaměstnanců agentur práce a naznačuje nové ustanovení o sankcích, které bylo vloženo do čl. 10 odst. 1.

Článek 2: zdůrazňuje vyváženost cílů směrnice v jediném přeformulovaném odstavci, který odráží hlavní smysl pozměňovacího návrhu Evropského parlamentu č. 26 a rovněž stěžejní myšlenku pozměňovacího návrhu č. 54.

Ustanovení čl. 3 odst. 1 písm. c) a čl. 3 odst. 1 písm. e) : změna definic „zaměstnanec agentury práce“ a „přidělení“ a uvedení definic v pozměněném návrhu do souladu s konkrétní formulací pozměňovacích návrhů č. 27 a 29.

Ustanovení čl. 3 odst. 1 písm. f) a čl. 5 odst. 1: na základě přístupu pozměněného návrhu Komise a pozměňovacího návrhu č. 32 (změna definice základních pracovních podmínek a podmínek zaměstnávání) stanoví, že „obecná ustanovení“ v čl. 3 odst. 1 písm. f) jsou ustanovení, která se uplatňují u uživatele, a zavádí formulace odpovídajících změněným definicím.

Ustanovení čl. 4 odst. 2 : navazuje na pozměněný návrh a na pozměňovací návrh č. 34 kromě případů, kdy se již nevztahuje na členské státy, které mají povinnost zrušit případná omezení nebo zákazy, které již nemohou být odůvodněné, jelikož Rada nepovažovala za nutné opakovat účinek zákazu uvedeného v čl. 4 odst. 1 nebo za vhodné stanovit konečný výsledek přezkumu.

Ustanovení čl. 4 odst. 3 : navazuje na pozměňovací návrh č. 34 (umožňuje sociálním partnerům provést přezkum omezení nebo zákazů stanovených v kolektivních smlouvách).

Ustanovení čl. 5 odst. 4 : navazuje na pozměňovací návrhy č. 19 a 42 (odstranění výjimky pro smlouvy nepřesahující dobu šesti týdnů, jelikož zásada rovného zacházení má platit pro zaměstnance agentur práce od prvního dne přidělení bez stanovení jakékoli určité doby pro krátkodobé smlouvy).

Ustanovení čl. 5 odst. 3 a 4: odráží smysl pozměňovacích návrhů č. 44 a 71 (v zásadě přijetí toho, že odlišná vnitrostátní praxe členských států může být přizpůsobena tak, že bude poskytnut prostor pro dohody mezi sociálními partnery v souladu s vnitrostátní praxí).

Ustanovení čl. 5 odst. 5 : zohlednění prvků pozměňovacích návrhů č. 40, 71 a 86 (přijetí prvků týkajících se zamezení nesprávného používání, zejména pokud jde o opakující se přidělení).

Ustanovení čl. 6 odst. 3 a 4: navazuje na pozměněný návrh a pozměňovací návrhy č. 48 a 49 a obsahuje některé formulace změněné za účelem zajištění přesnosti a konzistentnosti s ostatními změnami.

Článek 7 : stanoví, že členské státy, které využijí možnosti uvedené v čl. 7 odst. 2, pokud jde o základ pro výpočet prahové hodnoty pro zřízení orgánů zastupujících zaměstnance u uživatele, nejsou povinny provádět ustanovení čl. 7 odst. 1 o zřízení těchto orgánů v agentuře práce.

Článek 8: obsahuje konkrétní odkaz na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/14/ES ze dne 11. března 2002, kterou se stanoví obecný rámec pro informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci v Evropském společenství.

Článek 10: obsahuje nový odstavec 1 o opatřeních, která by členské státy měly přijmout pro zajištění toho, aby agentury práce a uživatelé plnili své povinnosti vyplývající ze směrnice.

Článek 11 : Rada se domnívá, že členské státy budou k provedení směrnice potřebovat tři roky, zatímco pozměňovací návrh EP č. 53 a pozměněný návrh Komise stanovily lhůtu pro provedení na dva roky.

4. ZÁVĚR

Obecně je třeba zdůraznit, že společný postoj do značné míry zdokonaluje znění původního návrhu a reaguje na přání Evropského parlamentu zajistit, aby zásada rovného zacházení, pokud jde o základní pracovní podmínky a podmínky zaměstnávání, pro zaměstnance agentur práce a zaměstnance, kteří byli zaměstnáni přímo společnostmi uživatelů, platila od prvního dne jejich přidělení. Omezení nebo zákazy týkající se využití dočasné práce zprostředkovávané přes agenturu mohou být po provedení směrnice zachovány pouze tehdy, pokud jsou odůvodněny na základě obecného zájmu. V této fázi musí být jakákoli přetrvávající omezení nebo zákazy přezkoumány a musí být o nich podána zpráva Komisi. V zájmu subsidiarity může být odlišná vnitrostátní praxe, pokud jde o podmínky trhu práce a praxi týkající se vztahů mezi sociálními partnery, v členských státech přizpůsobena tak, že bude poskytnut prostor pro výjimku ze zásady rovného zacházení v rámci kolektivní smlouvy nebo – za určitých podmínek – na základě dohody mezi sociálními partnery na vnitrostátní úrovni.

[1] Úř. věst. C 203 E, 27.8.2002, s. 1–5. Název jako v původním znění.

[2] Úř. věst. C 61, 14.3.2003, s. 124.

[3] Úř. věst. C 25 E, 29.1.2004, s. 368.

[4] BULLETIN/2002/11/ 1.3.20.

[5] Úř. věst. …xxx.

[6] Viz poznámku č. 1 výše. Původní název zněl „návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o pracovních podmínkách pro dočasné pracovníky“.

[7] Viz rovněž odstavec 9 usnesení EP ze dne 17. července 2007 o modernizaci pracovního práva, jejímž cílem je řešit výzvy 21. století.