[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ | V Bruselu dne 17.4.2008 KOM(2008) 194 v konečném znění 2008/0083 (COD) Návrh SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY, kterou se mění směrnice Rady 68/151/EHS a 89/666/EHS, pokud jde o závazky některých forem společností v oblasti zveřejňování a překladů (předložený Komisí) {SEC(2008) 466}{SEC(2008) 467} DŮVODOVÁ ZPRÁVA 1. ÚVOD 1.1. Souvislosti Zbytečné a nepřiměřené administrativní náklady vážně omezují hospodářskou činnost. Komise proto v roce 2005 zahájila program měření administrativních nákladů a snižování administrativní zátěže s cílem zlepšit podnikatelské prostředí pro společnosti v EU a zajistit, aby ekonomiky EU byly schopny vypořádat se s problémy, které přináší konkurenčnější globální podnikatelské prostředí, v němž musí fungovat. Komise nastínila způsob dosažení těchto cílů tím, že dne 14. listopadu 2006 přijala aktualizovaný program zjednodušení[1] a hlavní prvky pro měření administrativních nákladů a snižování administrativní zátěže[2]. Oba programy zdůrazňují nutnost zajistit významné hospodářské přínosy. Tyto programy byly doplněny akčním programem přijatým dne 24. ledna 2007[3], který stanovil cíl dosáhnout do roku 2012 snížení administrativní zátěže podniků v EU o 25 %[4]. Akční program schválila Evropská rada na jarním zasedání v březnu 2007[5]. Evropská rada vyzdvihla, že snižování administrativní zátěže je důležité pro podporu evropského hospodářství, zejména vzhledem k možným přínosům pro malé a střední podniky. Zdůraznila, že ke snížení administrativní zátěže v EU je nezbytné intenzivní společné úsilí Evropské unie i členských států. V březnu 2007 přijala Komise řadu návrhů na urychlení s cílem dosáhnout rychlého snížení administrativní zátěže prostřednictvím menších změn acquis EU. Na svém zasedání ve dnech 13. a 14. března 2008 Evropská Rada vyzvala Komisi, aby stanovila nové legislativní návrhy na urychlení s cílem snížit administrativní zátěž[6]. V oblasti práva obchodních společností, účetnictví a auditu přijala Komise dne 10. července 2007 sdělení, v němž uvedla své představy o zjednodušení v těchto oblastech[7]. Zatímco některá opatření uvedená v daném sdělení vyžadují důkladný přezkum a diskusi, ze sdělení vyplynulo, že by jiná opatření mohla umožnit dosažení rychlého zlepšení pro evropské společnosti prostřednictvím „urychleného“postupu. V tomto návrhu jsou předložena opatření, která se týkají první a jedenácté směrnice v oblasti práva obchodních společností. 1.2. Odůvodnění a cíle iniciativy Cílem iniciativy je přispět ke zvýšení konkurenceschopnosti společností v EU v krátkodobém horizontu snížením administrativní zátěže, pokud toho lze dosáhnout bez významného nepříznivého dopadu na ostatní zúčastněné strany. Je proto nutné zaměřit se na informační závazky v oblasti práva obchodních společností, které nepřinášejí uživatelům údajů významnou přidanou hodnotu. Podle první směrnice v oblasti práva obchodních společností musí společnosti zveřejňovat ve vnitrostátním věstníku některé údaje, které musí být zapsány v obchodních rejstřících členských států. Jedná se zejména o informace o založení společnosti, následné změny těchto informací a roční účetní závěrky, jež musí být zveřejňovány každoročně. Ve většině případů znamená zveřejnění ve vnitrostátním věstníku pro společnosti dodatečné náklady, aniž by byla zajištěna skutečná přidaná hodnota v době, kdy podnikové rejstříky zpřístupňují informace on-line. Cílem proto je odstranit ve vnitrostátním právu dodatečné požadavky na zveřejňování, které pro společnosti znamenají dodatečné náklady. Co se týká jedenácté směrnice v oblasti práva obchodních společností, návrh se zaměřuje na požadavky ve vnitrostátním právu, které se týkají překladu listin, jež mají být uloženy u rejstříku pobočky. Při registraci pobočky musí společnost uložit některé informace obsažené v jejím spise rovněž u rejstříku pobočky. To u společností často vede k dvojím nákladům, jelikož musí nejen zajistit překlad některých listin do jazyka členského státu, v němž se pobočka nachází, nýbrž rovněž splnit někdy nepřiměřené požadavky na ověření a/nebo notářské ověření tohoto překladu. Cílem je snížit náklady na překlad a ověření na nejnižší možnou míru. 2. PRÁVNÍ ZÁKLAD Právním základem návrhu je čl. 44 odst. 2 písm. g) Smlouvy. Obě směrnice, jež mají být tímto návrhem změněny, jsou založeny na tomto ustanovení (dříve čl. 54 odst. 3 písm. g)). 3. SUBSIDIARITA A PROPORCIONALITA K řešení těchto problémů je nutné opatření na úrovni EU, jelikož v případě první směrnice vyplývají závazky, které znamenají administrativní zátěž, z pravidel EU. Jedenáctá směrnice výslovně umožňuje, aby členské státy společnostem ukládaly takovouto zátěž. Za těchto podmínek lze účinného snížení administrativní zátěže dosáhnout pouze změnou příslušných pravidel EU. Opatření na úrovni EU je proto odůvodněné. Navrhované změny jsou omezeny na to, co je nezbytné k odstranění zbytečné administrativní zátěže v dotčených oblastech, a jsou přiměřené tomuto cíli. 4. KONZULTACE ZÚčASTNěNÝCH STRAN Návrh a připojené posouzení dopadů vycházejí z rozsáhlého konzultačního procesu, který následoval poté, co Komise přijala sdělení ze dne 10. července 2007. Rada pro konkurenceschopnost přijala dne 22. listopadu 2007 závěry, v nichž uvítala iniciativu ke zjednodušení[8], a v Evropském parlamentu byla dne 27. března 2008 ve Výboru pro právní záležitosti přijata zpráva. Zpráva vyjadřuje obecnou podporu iniciativě ke zjednodušení evropského práva obchodních společností a snížení administrativní zátěže. Přijetí závěrečné zprávy Evropského parlamentu se očekává v květnu 2008. Na výzvu k předložení písemných připomínek k návrhům obsaženou ve sdělení reagovaly do poloviny října 2007 vlády osmnácti členských států, vláda jedné země EHP a 110 zúčastněných stran. Tyto příspěvky vlád a zúčastněných stran pocházely celkem z 23 zemí, včetně 22 členských států. Řadu příspěvků poskytly rovněž evropské subjekty a sdružení. Zpráva o reakcích členských států a zúčastněných stran, které byly obdrženy v období od července do prosince 2007, je k dispozici na internetových stránkách generálního ředitelství pro vnitřní trh a služby (GŘ MARKT) na adrese http://ec.europa.eu/internal_market/company/simplification/index_en.htm. Myšlenka zpracovat návrhy týkající se první a jedenácté směrnice v oblasti práva obchodních společností urychleným postupem byla předložena skupině vnitrostátních právních expertů na vysoké úrovni jmenovaných členskými státy a většina zástupců, kteří vyjádřili své připomínky, tento přístup podpořila. V této věci byla konzultována rovněž skupina nezávislých zúčastněných stran na vysoké úrovni, která ve svém stanovisku přijatém dne 26. února 2008 všechny návrhy uvítala. 5. POSOUZENÍ DOPADů Z posouzení dopadů vyplývá, že ve výše uvedených oblastech existuje pro společnosti značná možnost úspor. 5.1. Požadavky na zveřejňování u společností s ručením omezeným V posouzení dopadů se celkové minimální náklady stávajícího pravidla o zveřejňování ve vnitrostátních věstnících odhadují na přibližně 410 milionů EUR ročně, pokud jde o zveřejňování ročních účetních závěrek, a na přibližně 200 milionů EUR ročně, co se týká zveřejňování změn v rejstřících. Tyto náklady je nutno připočítat k interním nákladům společností na přípravu informací ke zveřejnění a v některých členských státech k nákladům na dodatečné zveřejnění údajů v tisku. Co se týká posledně uvedených prvků, v této fázi nejsou k dispozici žádné spolehlivé údaje. V posouzení dopadů se uznává, že závazek v oblasti zveřejňování poskytuje uživatelům významnou přidanou hodnotu, jelikož jim umožňuje sledovat změny v rejstříku v chronologickém sledu. Z porovnání různých systémů používaných v členských státech však vyplývá, že dosažení tohoto cíle nevyžaduje, aby společnostem byly uloženy dodatečné náklady. Při odhadech, z nichž vyplývá, že více než 50 % všech Evropanů v současnosti používá internet[9], postačuje k dosažení tohoto cíle chronologické elektronické zveřejňování, tj. na internetových stránkách rejstříku. Jak ukazuje příklad z mnoha členských států (např. Dánsko a Finsko), takovéto zveřejnění neznamená žádné dodatečné poplatky účtované společnostem. V posouzení dopadů se proto doporučuje zajistit, aby v budoucnu zveřejnění nevedlo k účtování dodatečných poplatků společnostem. 5.2. Závazky poboček společností s ručením omezeným v oblasti překladů Externí náklady stávajícího režimu v souvislosti se závazky poboček v oblasti překladů se v posouzení dopadů na základě dostupných informací odhadují na 3,36 milionů EUR na překlady stanov a osvědčení o existenci společnosti a na (ročně) 16,8 milionů EUR u ročních účetních závěrek. U samotného ověření se příslušné údaje odhadují na 300 000 EUR a na (ročně) 1,5 milionů EUR. K těmto externím nákladům je nutno připočítat interní náklady na zajištění překladu/ověření. O výši těchto nákladů nejsou v této fázi k dispozici žádné údaje. V posouzení dopadů je vyvozen závěr, že pokud by členské státy v zájmu třetích stran zachovaly možnost požadovat ověřené překlady, měly by se považovat za postačující překlady, které byly ověřeny v jiném členském státě. S přihlédnutím zejména ke skutečnosti, že některé členské státy ve svých vnitrostátních předpisech (plně) nevyužily možnost požadovat ověřené překlady, se zdá nepřiměřené připustit, aby jiné členské státy požadovaly vícenásobné ověření, někdy dokonce notářem. Dostatečnou míru spolehlivosti lze předpokládat, pokud byl překlad ověřen překladatelem, který byl jmenován soudním překladatelem v jiném členském státě, nebo jinou osobou schválenou v tomto členském státě k ověřování překladů do požadovaného jazyka. 6. PřIPOMÍNKY K JEDNOTLIVÝM čLÁNKůM Článek 1: Změna první směrnice v oblasti práva obchodních společností Článek 1 stanoví nový minimální požadavek na zveřejňování na základě alternativních způsobů zveřejňování, které jsou v současnosti obsaženy v čl. 3 odst. 4 první směrnice v oblasti práva obchodních společností. Tento minimální požadavek přihlíží ke skutečnosti, že ve všech oblastech je stále běžnější používání elektronických prostředků. Skutečnost, že ustanovení obsahuje pouze minimální požadavek, znamená, že členské státy musí umožnit elektronický chronologický přístup k informacím, je však na jejich zvážení, zda nařídí používání dalších způsobů zveřejňování (např. vnitrostátní věstník v tištěné podobě, celostátní nebo regionální tisk). Nový druhý pododstavec čl. 3 odst. 4 však objasňuje, že členské státy musí zajistit, aby zveřejnění v žádném případě nevedlo ke zvláštním poplatkům účtovaným společnostem. Článek 2: Změna jedenácté směrnice v oblasti práva obchodních společností Odstavec 1 zachovává stávající možnost, aby členské státy požadovaly překlad a ověření tohoto překladu s ohledem na některé listiny týkající se společnosti. Objasňuje rovněž, že osvědčení podle čl. 2 odst. 2 písm. c) lze požadovat v jazyce hostitelského členského státu pobočky, což již v současnosti uplatňuje většina členských států. Druhá věta poté stanoví, že jakýkoli takový požadavek se považuje za splněný, je-li předložen překlad, který byl ověřen osobou, jež je podle platných pravidel o ověřování v jiném členském státě oprávněna provést takovéto ověření. Odstavec 2 uvádí, že osvědčení, která byla vydána v jazyce požadovaném členským státem pobočky, musí být uznána rejstříkem v tomto členském státě. Článek 3 objasňuje, že členské státy nemohou kromě formalit popsaných v odstavcích 1 a 2 ukládat žádné jiné formální požadavky. Toto ustanovení zahrnuje zejména požadavky na notářské ověření již ověřených dokumentů nebo jejich ověřování například apostilou podle Haagské úmluvy ze dne 5. října 1961 o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin. Tímto však nejsou dotčena pravidla vyžadující apostilu k osvědčení o existenci společnosti. 2008/0083 (COD) Návrh SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY, kterou se mění směrnice Rady 68/151/EHS a 89/666/EHS, pokud jde o závazky některých forem společností v oblasti zveřejňování a překladů (Text s významem pro EHP) EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE, s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 44 odst. 2 písm. g) této smlouvy, s ohledem na návrh Komise[10], s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru[11], v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy[12], vzhledem k těmto důvodům: 1. Evropská rada se na svém zasedání ve dnech 8. a 9. března 2007 shodla na tom, že je nutno snížit do roku 2012 administrativní zátěž společností o 25 %, aby se zvýšila konkurenceschopnost společností ve Společenství. 2. Právo obchodních společností bylo stanoveno jako jedna z oblastí s vysokým počtem informačních závazků uložených společnostem, přičemž některé z nich se jeví jako zastaralé nebo nepřiměřené. 3. Tyto informační závazky je nutno revidovat, aby se zátěž společností ve Společenství snížila na nejnižší možnou míru, která je nezbytná k zajištění ochrany zájmů ostatních zúčastněných stran. 4. Podle první směrnice Rady 68/151/EHS ze dne 9. března 1968 o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností ve smyslu čl. 58 druhého pododstavce Smlouvy, za účelem dosažení rovnocennosti těchto opatření[13], musí společnosti s ručením omezeným poskytovat formou zveřejnění některé informace, které musí být zapsány v ústředním rejstříku, obchodním či podnikovém rejstříku členského státu. Toto zveřejnění se v mnoha členských státech musí uskutečnit prostřednictvím vnitrostátního věstníku a někdy mimoto prostřednictvím celostátního nebo regionálního tisku. 5. Ve většině případů znamenají závazky v oblasti zveřejňování pro společnosti dodatečné náklady, aniž by přinesly skutečnou přidanou hodnotu vzhledem k tomu, že podnikové rejstříky zpřístupňují informace on-line. Iniciativy, které mají usnadnit přístup k těmto rejstříkům v celém Společenství, dále snižují potřebu zveřejňovat tyto informace ve vnitrostátním věstníku či v jiném tisku. 6. Aby bylo umožněno hospodárné zveřejňování, které uživatelům zajišťuje snadný přístup k informacím, měly by členské státy stanovit povinné používání ústřední elektronické platformy. Dále by měly zajistit, aby toto zveřejnění a další povinnosti v oblasti zveřejňování, které v této souvislosti společnostem případně uloží, nevedly k žádným zvláštním poplatkům kromě poplatků, které mohou být účtovány za zápisy do rejstříku. 7. Podle jedenácté směrnice 89/666/EHS ze dne 21. prosince 1989 o zveřejňování poboček vytvořených v členském státě některými formami společností řídících se právem jiného členského státu[14] musí být zveřejněny některé informace týkající se společnosti. Členský stát, v němž se pobočka nachází (dále jen „hostitelský členský stát“) může v současnosti vyžadovat, aby byl omezený počet listin v této souvislosti přeložen do jiného úředního jazyka Společenství. 8. Tato možnost by měla být zachována stejně jako možnost, aby hostitelský členský stát v určitých omezených případech požadoval ověření překladu, jelikož zájem třetích stran může vyžadovat, že je nezbytné zajistit prostřednictvím ověření dostatečnou míru spolehlivosti překladu. 9. Překlad však lze považovat za dostatečně spolehlivý, pokud byl ověřen překladatelem, který byl v jiném členském státě jmenován soudním překladatelem, nebo jinou osobou, která byla v tomto členském státě schválena k ověřování překladů do požadovaného jazyka. Hostitelský členský stát by v tomto případě neměl mít možnost požadovat dodatečné ověření podle vlastních předpisů. 10. Totéž platí, pokud listina potřebná k registraci pobočky může být předložena z rejstříku, u něhož je veden spis společnosti, v úředním jazyce Společenství požadovaném hostitelským členským státem. Rovněž v tomto případě se dodatečné ověření nejeví jako odůvodněné. 11. Členské státy by rovněž neměly mít možnost ukládat jakékoli formality týkající se jazyka listiny, jež překračují toto ověření. Zejména požadavky na notářské ověření již ověřeného překladu překračují to, co je nezbytné k zajištění dostatečné míry spolehlivosti. . 12. Jelikož cílů této směrnice, totiž snížení administrativní zátěže v souvislosti se závazky některých forem společností ve Společenství v oblasti zveřejňování a překladů, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být z důvodu rozsahu a účinků lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku tato směrnice nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné k dosažení těchto cílů. 13. Směrnice 68/151/EHS a 89/666/EHS by toto měly být odpovídajícím způsobem změněny, PŘIJALY TUTO SMĚRNICI: Článek 1 Změna směrnice 68/151/EHS Čl. 3 odst. 4 směrnice 68/151/EHS se nahrazuje tímto: „4. Listiny a údaje uvedené v článku 2 se zveřejní prostřednictvím ústřední elektronické platformy, která umožní přístup k informacím zveřejněným v chronologickém sledu. Členské státy zajistí, aby společnostem nebyl účtován zvláštní poplatek, pokud jde o závazek zveřejňování prostřednictvím ústřední elektronické platformy či jakýkoli jiný další závazek zveřejňování uložený členskými státy s ohledem na tyto listiny a údaje.“ Článek 2 Změna směrnice 89/666/EHS Článek 4 směrnice 89/666/EHS se nahrazuje tímto: „Článek 4 1. Členský stát, ve kterém byla pobočka vytvořena, může nařídit, že zveřejňování listin uvedených v čl. 2 odst. 2 písm. b) a c) a v článku 3 se provede v jiném úředním jazyce Společenství, než je úřední jazyk rejstříku uvedeného v čl. 2 odst. 1 písm. c), a že překlad těchto listin musí být ověřen. Překlad se považuje za ověřený, pokud byl ověřen postupem uznaným správními nebo soudními orgány jiného členského státu . 2. Členské státy uznají osvědčení uvedené v čl. 2 odst. 2 písm. c) v jazyce, v němž je zveřejněno, v souladu s odstavcem 1 tohoto článku. 3. Členské státy neuloží jiné formální požadavky týkající se překladu listin podle odstavce 1 vyjma požadavků stanovených v odstavcích 1 a 2.“ Článek 3 Provedení 1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do 30. dubna 2010. Neprodleně sdělí Komisi jejich znění a srovnávací tabulku mezi těmito předpisy a touto směrnicí. Tyto předpisy přijaté členskými státy obsahují odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy. 2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice. Článek 4 Vstup v platnost T ato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie . Článek 5 Určení T ato směrnice je určena členským státům. V Bruselu dne . Za Evropský parlament Za Radu předseda/předsedkyně předseda/předsedkyně [1] Sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – „Lepší právní předpisy v Evropské unii – strategický přezkum“ (KOM(2006)689 v konečném znění, Úř. věst. C 78, 11.4.2007, s. 9). [2] Pracovní dokument Komise ze dne 14.11.2006 – „Měření administrativních nákladů a snižování administrativní zátěže v Evropské unii“ (KOM(2006)691 v konečném znění). [3] Sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů s názvem „Akční program pro snižování administrativní zátěže v Evropské unii“, (KOM(2007)23 v konečném znění, dosud nezveřejněno v Úředním věstníku). [4] KOM(2007) 23. [5] Závěry předsednictví ze zasedání Evropské rady v Bruselu – dok. 7224/07 závěr č. 1. [6] Závěry předsednictví ze zasedání Evropské rady v Bruselu – dok. 7652/08 závěr č. 1. [7] Sdělení Komise o zjednodušeném podnikatelském prostředí pro společnosti v oblasti práva obchodních společností, účetnictví a auditu (KOM(2007)394), dosud nezveřejněno v Úředním věstníku. [8] Dokument Rady 15222/07 DRS 48. [9] Zdroj: Internetworldstats, www.internetworldstats.com/stats9.htm#eu.Již ve „zprávě o srovnání stavu informační společnosti“ z roku 2005 (k dispozici na adrese http://ec.europa.eu/information_society/eeurope/i2010/docs/benchmarking/051222_final_benchmarking_report.pdf) se uvádělo: „Internetové propojení se neustále zvyšuje a z šetření domácností ve Společenství v roce 2004 vyplynulo, že k internetu je připojeno 43 % domácností v Evropské unii. O něco nižší podíl, 38 % obyvatel ve věku 16–74 let, tvoří pravidelní uživatelé, kteří jsou on-line nejméně jednou týdně.“ [10] Úř. věst. C , , s. . [11] Úř. věst. C , , s. . [12] Úř. věst. C , , s. . [13] Úř. věst. L 65, 14.3.1968, s. 8. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2006/99/ES (Úř. věst. L 363, 20.12.2006, s. 137). [14] Úř. věst. L 395, 30.12.1989, s. 36.