19.12.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 325/76

—

zdůrazňuje význam Listiny základních práv Evropské unie, jež představuje milník v procesu zaručování základních práv a výchozí bod pro definici a výklad práv, která musí EU dodržovat a podtrhuje osobitost Listiny základních práv, jejímž posláním je být nástrojem dostupným pro všechny jedince;

—

zdůrazňuje, že výkon práv souvisejících s občanstvím zahrnuje také závazek dodržovat konkrétní „povinnosti“ vůči územním společenstvím;

—

zastává názor, že všechny úrovně správy jsou povinny pomáhat vytvářet „kulturu základních práv“, a to zvyšováním povědomí občanů o jejich právech; zdůrazňuje tedy nutnost vyvíjet společné úsilí na podporu občanských práv, neboť konkrétně ta musí být nedílnou součástí informační a komunikační politiky Evropské komise; domnívá se, že za tímto účelem je třeba určit konkrétní zdroje a činnosti zaměřené na aktivní zapojení místních a regionálních orgánů;

—

hodlá stavět na stávající plodné interinstitucionální spolupráci zaměřené na základní práva, potvrzené v září 2008 na semináři v Reggio Emilia, a důkladně zváží návrh Komise na organizaci společné každoroční akce, která by vyzdvihla přístup k základním právům zaměřený na občany a také srovnávání na různých úrovních správy;

—

zdůrazňuje požadavek na účast zástupce místních a regionálních orgánů ve správní radě Agentury Evropské unie pro základní práva;

—

žádá Komisi, aby soustavně vyzývala předsedu Výboru regionů k účasti na práci ve skupině komisařů pro základní práva, nediskriminaci a rovné příležitosti, která udává politické směry a dohlíží na soudržnost příslušných iniciativ.

Zpravodajka

:

paní Sonia MASINI (IT/SES), nejvyšší představitelka provincie Reggio Emilia

1.

připomíná, že ve Smlouvě o Evropské unii je zakotveno, že Unie je založena na zásadách svobody, demokracie a právního státu a na dodržování lidských práv a základních svobod, které jsou společné členským státům a zaručené evropskou Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod podepsanou dne 4. listopadu 1950 v Římě;

2.

zdůrazňuje význam, který do dnešní doby nabyla pro viditelné potvrzení důležitosti a dosahu chráněných práv Listina základních práv Evropské unie, kterou Parlament, Rada a Komise vyhlásily 7. prosince 2000 v Nice; ačkoliv tato listina doposud neměla právní závaznost, představuje milník v procesu zaručování základních práv a výchozí bod pro definici a výklad práv, která musí EU dodržovat;

3.

vyzdvihuje mimořádný význam listiny mezi nástroji týkajícími se lidských práv, neboť sjednocuje v jednom dokumentu jak všeobecná lidská práva (čili občanská a politická práva), která vycházejí z historického vývoje práva občanů na svobodu a integritu v Evropě, tak i ekonomická a sociální práva a je plodem evropských zkušeností s uskutečňováním „sociálně tržního ekonomiky“ a některých velmi moderních předpisů (jako jsou práva starších osob a osob se zdravotním postižením), které jsou součástí evropského sociálního modelu;

4.

zdůrazňuje osobitost Listiny základních práv, jejímž posláním je být nástrojem dostupným pro všechny jedince;

5.

je proto potěšen, že vstupem Lisabonské smlouvy v platnost by Listina základních práv v pozměněném znění přijatém dne 12. prosince 2007 v Lisabonu získala právní závaznost, a zejména zdůrazňuje, že by měla „stejnou právní hodnotu jako smlouvy“, které – jak vyjasnil Evropský soudní dvůr – představují „ústavní smlouvu“ o uspořádání EU;

6.

konstatuje, že přestože práva související s občanstvím představují významný výdobytek, při jejich provádění přetrvávají obtíže (jak uvedla Komise v Páté zprávě o občanství Unie); konkrétně mají široké vrstvy obyvatelstva pocit, že jsou jim instituce EU vzdálené, a proti tomu je třeba bojovat a tento pocit překonat; zdůrazňuje, že za tímto účelem by regiony a místní orgány mohly hrát důležitou roli pomyslného mostu mezi institucemi a občany;

7.

vzhledem k závaznosti, kterou Listina základních práv získá, zdůrazňuje nutnost začít ji znovu propagovat; proto je vhodné vyvinout úsilí a věnovat se, především ve vzdělávání, „evropské občanské výchově“; v této souvislosti zdůrazňuje úlohu regionů a místních orgánů, a to i z hlediska šíření informací a výměny zkušeností a nápadů, jaké projekty uskutečnit;

8.

konstatuje, že Unie jednak zaručuje „všeobecná“ práva komukoliv (evropským občanům, občanům třetích zemí či osobám bez státní příslušnosti), kdo spadá její jurisdikce, a jednak přiznává specifická práva „občanům Unie“, kteří k ní mají zvláštní pojítko příslušnosti;

9.

připomíná, že všeobecná základní práva a práva občanů Unie musí být uznávána a dodržována nejen institucemi a orgány Unie, včetně Výboru regionů, ale také státními, regionálními a místními orgány;

10.

připomíná zásadu stvrzenou v preambuli Listiny základních práv, podle níž společné hodnoty Unie musí být rozvíjeny při současném respektování rozmanitosti kultur a tradic národů Evropy, národní identity členských států a uspořádání jejich veřejné moci na státní, regionální a místní úrovni, a je potěšen takto výslovným odkazem na regionální a místní samosprávu a na demokracii blízkou občanům;

11.

zdůrazňuje, že v souladu se zakládající smlouvou zahrnuje občanství Unie nejen práva, ale také povinnosti;

12.

zejména zdůrazňuje povinnost občanů Unie dodržovat zákony Unie, státu, v němž pobývají, a respektovat kulturu jiných;

13.

upozorňuje, že mnohá z práv stvrzených v listině se týkají pravomocí, které byly v některých evropských zemích z velké části přeneseny na místní a regionální orgány (např. v oblasti vzdělávání, ochrany zdraví a životního prostředí, sociální politiky, politiky bydlení, místní policie, dopravy), anebo se týkají otázek, které mají všeobecný význam pro všechny veřejné orgány (řádná správa, transparentnost a přístup k dokumentům, práva dětí, starších osob a osob se zdravotním postižením);

14.

zdůrazňuje tedy nutnost zajistit ochranu základních práv na více úrovních, a je potěšen odkazem na tuto zásadu ve zprávě Evropského parlamentu o situaci základních práv v Evropské unii (zpravodaj: pan Catania);

15.

zejména vyzdvihuje, že je to především na regionální a místní úrovni, kde se občané setkávají s veřejnou správou a využívají administrativních struktur a služeb;

16.

konstatuje, že podpora lidských a občanských práv vyžaduje aktivní politiky: právo je „vykonáváno“ pouze za objektivních podmínek, které to umožňují;

17.

v této souvislosti upozorňuje na to, že by Unie ve svých politikách zaměřených na zajištění větší hospodářské, sociální a územní soudržnosti měla pokračovat, a je potěšen, že v Lisabonské smlouvě je „územní soudržnost“ uvedena mezi cíli Evropské unie;

18.

s uspokojením konstatuje, že jako příloha Lisabonské smlouvy byl přijat Protokol o službách obecného zájmu, v němž se zdůrazňuje, že pro občany je důležité, aby byly organizovány účinné služby obecného zájmu dostupné všem a co nejlépe odpovídající potřebám uživatelů, a že místní a regionální orgány mají zásadní úlohu a široké rozhodovací pravomoci při poskytování, pořizování a organizování těchto služeb;

19.

připomíná, že Unie v souladu s Listinou základních práv respektuje kulturní, náboženskou a jazykovou rozmanitost, a je potěšen, že v Lisabonské smlouvě je respektování kulturního a jazykového bohatství uvedeno mezi cíli Evropské unie, samozřejmě v rámci stanovených demokratických pravidel;

20.

zdůrazňuje, že nevládní organizace – přirození partneři místních a regionálních orgánů – mají prvořadou úlohu při výkonu práv jednotlivců;

21.

upozorňuje, že místní a regionální orgány, které jsou blízké občanům a jejich potřebám a názorům, mají nejpřímější a nejreálnější představu o skutečném výkonu práv stvrzených Unií, a proto vyzdvihuje úlohu, kterou může převzít VR při monitorování konkrétních podmínek výkonu těchto práv, a doufá, že Komise a Evropský parlament využijí těchto možností VR při vydávání aktů, v nichž budou tyto fenomény interpretovat tak, jak je líčí místní a regionální orgány;

22.

žádá Komisi, aby soustavně vyzývala předsedu Výboru regionů k účasti na práci ve skupině komisařů pro základní práva, nediskriminaci a rovné příležitosti, která udává politické směry a dohlíží na soudržnost příslušných iniciativ;

23.

bere na vědomí, že bylo přijato rozhodnutí 2007/252/ES, kterým se na období 2007–2013 zavádí zvláštní program „Základní práva a občanství“, a vyzývá Komisi, aby ho začlenila do přezkumu programu na období 2014–2020;

24.

znovu potvrzuje prioritu, kterou má v činnosti Unie zásada dodržování základních lidských práv, jež vyplývají z ústavních tradic společných členským státům, z Všeobecné deklarace lidských práv přijaté Valným shromážděním OSN, z evropské úmluvy o lidských právech a z dalších úmluv přijatých na mezinárodní úrovni (především v rámci OSN) a ratifikovaných členskými státy Unie;

25.

podotýká, že evropský model ochrany základních práv, tak jak konkrétně vyplývá z listiny, se řadí mezi ty nejvyspělejší, neboť zahrnuje občanská a politická práva i práva ekonomická, sociální a kulturní a spočívá na vlastním uspořádání a hodnotovém systému, který v rámci všeobecných práv uznává rozmanitost, dialektiku mezi různými kulturami, náboženstvími či vírami v rámci pravidel stanovených evropskými demokratickými systémy;

26.

upozorňuje na možné konflikty, které mohou vyplynout z dodržování práva jednotlivce na ochranu soukromí a ze zaručení dalších základních práv, jako je právo na bezpečnost, a vyzývá k prohloubení této tematiky, přičemž je třeba zohlednit i zkušenosti místních a regionálních orgánů a jejich klíčovou úlohu při ochraně jim dostupných údajů o svých občanech;

27.

zdůrazňuje, že Unie musí podporovat demokracii a lidská práva i ve třetích zemích, a připomíná v tomto ohledu výroky stanoviska k dokumentu o strategii na období 2007–2010 pojednávajícího o Evropském nástroji pro demokracii a lidská práva (EIDHR), zpravodajka: paní Utunen;

28.

stvrzuje potřebu dodržovat základní práva a právní stát v rámci politik zaměřených na vytvoření prostoru svobody, bezpečnosti a práva a zároveň připomíná, že takováto opatření Unie musí občanům zajistit „vysokou úroveň bezpečnosti“;

29.

je potěšen, že v Lisabonské smlouvě byla zrušena pilířová struktura Unie a z ní vyplývající podřízenost činnosti v oblasti prostoru svobody, bezpečnosti a práva obecným pravidlům pro politiky Unie, zejména pokud jde o výkon soudního přezkumu Evropským soudním dvorem;

30.

vítá novinky zahrnuté do Lisabonské smlouvy týkající se jednak posílení úlohy Evropského parlamentu při vypracování, provádění a hodnocení politik souvisejících s prostorem svobody, bezpečnosti a práva, a jednak schválení účasti národních parlamentů na hodnocení výsledků, jichž bylo v této oblasti dosaženo;

31.

hodlá stavět na stávající plodné interinstitucionální spolupráci zaměřené na základní práva, potvrzené v září 2008 na semináři v Reggio Emilia, a důkladně zváží návrh Komise na organizaci společné každoroční akce, která by vyzdvihla přístup k základním právům zaměřený na občany a také srovnávání na různých úrovních správy;

32.

je potěšen zřízením Agentury Evropské unie pro základní práva a zahájením příslušných aktivit;

33.

potvrzuje jak svoji vůli, tak vůli místních a regionálních orgánů účastnit se práce Agentury pro základní práva a vypracování příslušných víceletých plánů a vyjadřuje uspokojení nad již probíhající spoluprací;

34.

zdůrazňuje požadavek na účast zástupce místních a regionálních orgánů ve správní radě této agentury;

35.

nabízí agentuře svoji spolupráci jak na shromažďování a sdělování příkladů osvědčených postupů a mimořádně významných zkušeností získaných při ochraně a podpoře základních práv na místní a regionální úrovni, tak i na předávání důležitých informací shromážděných na místní a regionální úrovni;

36.

zdůrazňuje, že místní a regionální orgány mají nejlepší předpoklady k převzetí aktivní role při prosazování práv dětí a k přispění v oblasti monitorování skutečných podmínek využívání těchto práv;

37.

připomíná, že již zdůrazňoval ústřední úlohu místních a regionálních orgánů v uplatňování základních práv žen a zásady rovných příležitostí pro všechny;

38.

především s ohledem na migrující ženy zdůrazňuje, že integrace znamená sdílení a respektování povinností a základních práv člověka, které tvoří evropské právní dědictví, a připomíná důležitost politik přijímání při respektování kulturní rozmanitosti, která je výsledkem svobodné volby občanů (CdR 396/2006);

39.

zdůrazňuje, že média mají důležitou roli při šíření zpráv o porušování lidských a občanských práv, jakož i při šíření osvědčených postupů a mimořádně významných zkušeností z oblasti ochrany lidských a občanských práv;

40.

připomíná, že v souladu s tím, co potvrdil Evropský soudní dvůr, je dnes občanství Unie základním statutem jednotlivce, politického subjektu procesu evropské integrace;

41.

je proto potěšen, že Lisabonská smlouva začlenila obecná ustanovení o občanství Unie do nové Smlouvy o Evropské unii, konkrétně do hlavy obsahující ustanovení o demokratických zásadách, v níž se stvrzuje zásada, podle níž musí být rozhodnutí přijímána co neotevřeněji a co nejblíže občanům (demokracie blízká občanům);

42.

nicméně lituje, že nebyla výslovně zmíněna zásadní role, kterou v tomto ohledu hrají místní a regionální orgány;

43.

znovu potvrzuje, že mezi právy přiznávanými evropským občanstvím má zvláštní postavení právo svobodně se pohybovat a pobývat, a to i s ohledem na lepší vzájemné poznávání mezi národy Unie;

44.

poukazuje na pokrok dosažený při uplatňování těchto svobod díky přijetí a vstupu v platnost směrnice 2004/38 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států;

45.

vyzývá členské státy ke spolupráci, aby byla zajištěna potřeba bezpečnosti občanů a stíhání trestných činů;

46.

ve světle zkušeností s používáním směrnice 2004/38 důrazně připomíná základní odpovědnosti, které místní a regionální orgány přijaly v souvislosti s řízením problémů spojených s pohybem a zejména s pobytem evropských občanů, a to nejen co se týče administrativních formalit a postupů týkajících se pobytu, ale především politik přijímání;

47.

proto vyjadřuje politování nad tím, že se Pátá zpráva o občanství Unie nezmiňuje o konkrétní odpovědnosti místních a regionálních orgánů v oblasti přijímání;

48.

připomíná, že v souladu se směrnicí 2004/38 trvá právo občana Unie, který není zaměstnanou osobou nebo osobu samostatně výdělečně činnou, pobývat na území jiného členského státu, než jehož je státním příslušníkem, dokud nepředstavuje problém nebo neúnosnou zátěž pro systém sociální pomoci hostitelské země, a jestliže překročí dobu tří měsíců, je podmíněno skutečností, aby tento občan měl pro sebe i pro své rodinné příslušníky k dispozici dostatek ekonomických prostředků včetně zdravotního pojištění, které pokryje veškerá rizika v hostitelské zemi;

49.

bere na vědomí výklad těchto podmínek Evropským soudním dvorem a vyzdvihuje dopad, který tato interpretace bude mít na odpovědnost místních a regionálních orgánů, a finanční zátěž, která s ním může souviset;

50.

zmiňuje právo a povinnost vnitrostátních orgánů podnikat kroky proti zneužívání práv přiznaných směrnicí nebo proti podvodům, jako například v případech fiktivních manželství či svazků nebo jednání v rozporu se zákonem;

51.

vítá iniciativy Komise zaměřené na podporu znalosti nových právních předpisů stanovených směrnicí 2004/38, jako je uveřejnění Příručky, jak vytěžit maximum ze směrnice 2004/38/ES (Guide on how to get the best out of Directive 2004/38/EC), a vyzývá Komisi, aby i ona sama využila zvláštního výsadního postavení místních a regionálních orgánů jakožto hlavních šiřitelů těchto informací;

52.

zdůrazňuje, že výkon práv souvisejících s občanstvím zahrnuje také závazek dodržovat konkrétní „povinnosti“ vůči územním společenstvím;

53.

zdůrazňuje důležitost práva občanů Unie volit a být volen v místních volbách a ve volbách do Evropského parlamentu ve státě, v němž mají bydliště;

54.

v tomto ohledu především vyzdvihuje, že místní politické instituce jsou tak ztělesněním „evropského“ voličstva, a tím i prvními opravdovými evropskými vládními orgány;

55.

je potěšen zvýšením účasti ve volbách do Evropského parlamentu u občanů, kteří žijí v jiném členském státě, než je jejich stát původu, avšak bere se znepokojením na vědomí postupný celkový pokles účasti ve volbách do Evropského parlamentu;

56.

zdůrazňuje tedy svoji výzvu k posílení informační a vzdělávací činnosti vykonávané v souvislosti s volbami do Evropského parlamentu s plným využitím přínosu místních a regionálních orgánů;

57.

stvrzuje svůj zájem o rozvoj evropských politických stran (CdR 280/2004) a zdůrazňuje ústřední úlohu, kterou by ve fungování těchto stran a při vypracování příslušných strategií měli mít zástupci zvolení na místní a regionální úrovni, a to i za účelem spojení různých úrovní správy (evropské, národní, regionální a místní);

58.

vyjadřuje uspokojení nad tím, že Lisabonská smlouva stanoví právo občanů Unie (bude-li jejich počet vyšší než 1 milion a budou-li příslušníky podstatného počtu členských států) vyzvat Komisi k předložení návrhů právních aktů;

59.

vyzdvihuje zásadní význam, který má – i soudě podle praxe – evropský veřejný ochránce práv pro napravení nesprávného úředního postupu institucí a orgánů Společenství;

60.

vítá, že občané mají možnost předkládat Evropskému parlamentu petice a zasílat evropskému veřejnému ochránci práv stížnosti v elektronické podobě;

61.

připomíná, že občan Unie má na území třetí země, ve které členský stát, jehož je státním příslušníkem, nemá své zastoupení, právo na diplomatickou a konzulární ochranu kterýmkoli členským státem za stejných podmínek jako státní příslušníci tohoto státu, a zdůrazňuje důležitost tohoto předpisu i z hlediska zásad, neboť jeho cílem je uznat vnější rozměr občanství Unie;

62.

souhlasí s názorem Komise, že acquis je pro oblast diplomatické a konzulární ochrany nedostačující, a je potěšen, že Komise předložila akční plán na období 2007–2009 navrhující mj. rozšíření acquis, a vyzývá Radu a členské státy, aby přijaly příslušná nezbytná opatření i na mezinárodní úrovni;

63.

v této souvislosti vyzdvihuje schopnosti a zkušenosti místních a regionálních orgánů v oblastech jako je cestovní ruch, zdravotní politika, pohřby a kremace zesnulých, a vyzývá tedy instituce Unie ke konzultacím VR ohledně vypracování a přijetí příslušných rozhodnutí;

64.

vítá, že Lisabonská smlouva uznává mezinárodní subjektivitu Unie, a doufá, že i Unie bude moci podnikat kroky k ochraně občanů na mezinárodní úrovni;

65.

bere na vědomí údaje uvedené v Páté zprávě o občanství Unie (1. května 2004 – 30. června 2007), podle nichž by občané Unie chtěli lépe znát svá práva, avšak ve skutečnosti má méně než třetina z nich pocit, že „je o svých právech jakožto občanů Unie dobře informována“;

66.

zastává názor, že všechny úrovně správy jsou povinny pomáhat vytvářet „kulturu základních práv“, a to zvyšováním povědomí občanů o jejich právech; zdůrazňuje tedy nutnost vyvíjet společné úsilí na podporu občanských práv, neboť konkrétně ta musí být nedílnou součástí informační a komunikační politiky Evropské komise;

67.

domnívá se, že za tímto účelem je třeba určit konkrétní zdroje a činnosti zaměřené na aktivní zapojení místních a regionálních orgánů.