21.1.2010
|
CS
|
Úřední věstník Evropské unie
|
CE 15/46
|
Středa 22. října 2008
Hodnocení dohody o PNR mezi Austrálií a EU
P6_TA(2008)0512
Doporučení Evropského parlamentu Radě ze dne 22. října 2008 týkajícího se uzavření dohody mezi Evropskou unií a Austrálií o zpracovávání údajů jmenné evidence cestujících ze zdrojů Evropské unie (PNR) leteckými dopravci a o jejich předávání australské celní správě (2008/2187(INI))
2010/C 15 E/09
Evropský parlament,
s ohledem na návrh doporučení Radě, které vypracovala paní Sophia in't Veldová jménem skupiny ALDE o dohodě mezi Evropskou unií a Austrálií o zpracovávání údajů jmenné evidence cestujících ze zdrojů Evropské unie (PNR) leteckými dopravci a o jejich předávání australské celní správě (B6-0383/2008),
s ohledem na články 2, 6, 24, 29 a 38 Smlouvy o Evropské unii, které jsou právním základem evropského prostoru svobody, bezpečnosti a práva a mezinárodních jednání se třetími zeměmi a organizacemi v oblasti policejní a soudní spolupráce v trestních věcech,
s ohledem na rozhodnutí Rady 2008/651/SZBP/SVV ze dne 30. června 2008 o podepsání dohody mezi Evropskou unií a Austrálií o zpracovávání údajů jmenné evidence cestujících ze zdrojů Evropské unie (PNR) leteckými dopravci a o jejich předávání australské celní správě jménem Evropské unie (1) a s ohledem na tuto dohodu,
s ohledem na skutečnost, že podle čl. 24 odst. 5 Smlouvy o Evropské unii je uvedená dohoda v současné době prozatímně závazná pouze pro ty členské státy, jež nevydaly prohlášení sdělující, že se v tomto ohledu musí řídit svými ústavními postupy, jako to učinily Belgie, Česká republika, Německo, Irsko, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Nizozemsko, Polsko a Finsko (2),
s ohledem na skutečnost, že právní základ zvolený pro výše zmíněné rozhodnutí Rady, zejména články 38 a 24 Smlouvy o Evropské unii (článek 24 se týká vnějších vztahů) a článek 21 Smlouvy o Evropské unii by vyžadoval, aby předsednictví Rady konzultovalo s Evropským parlamentem hlavní hlediska a základní rozhodnutí v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky,
s ohledem na svá předchozí usnesení a doporučení ve věci PNR (3),
s ohledem na čl. 8 odst. 2 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (ECHR) a čl. 3 odst. 2 a čl. 6 odst. 1 směrnice 2004/82/ES ze dne 29. dubna 2004 o povinnosti dopravců předávat údaje o cestujících (4),
s ohledem na základní zásady loajální spolupráce, kterými se řídí vztahy mezi orgány, podle nichž má být Parlament plně informován a má s ním být konzultováno, a s ohledem na skutečnost, že Parlament nebyl informován o probíhajících jednáních Komise nebo Rady, a to navzdory vývoji v případě dalších dohod ohledně PNR i během prvního kola jednání s Austrálií v letech 2003–2004 (5),
vzhledem k tomu, že i přes neochotu ostatních orgánů by měl Parlament zaujmout stanovisko k záležitosti, jež ovlivňuje základní práva občanů a o které v současné době probíhá diskuze jako o možném předmětu právních předpisů EU,
s ohledem na čl. 114 odst. 3, čl. 83 odst. 5 a článek 94 jednacího řádu,
s ohledem na zprávu Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (A6-0403/2008),
1.
|
doporučuje Radě následující:
K procedurálním aspektům
a)
|
domnívá se, že postup při uzavírání dohody postrádá demokratickou legitimitu, neboť v žádné z jeho fází neproběhla dostatečná demokratická kontrola či schválení Parlamentem; konstatuje, že Rada volí pro uzavírání mezinárodních dohod, jež mají vliv na základní práva občanů Evropské unie, tento postup zcela běžně;
|
b)
|
poznamenává, že navzdory opakovaným žádostem nebyl Parlament v žádné fázi informován o přijetí mandátu, průběhu jednání nebo uzavření dohody, ani s ním tyto záležitosti nebyly konzultovány; domnívá se proto, že postup Rady není v souladu se zásadami loajální spolupráce;
|
c)
|
poznamenává, že souhlas národního parlamentu je požadován pouze v deseti z 27 členských států EU, aniž by existovala možnost navrhnutí jakýchkoli změn; považuje tento postup za naprosto nepřiměřený; a poznamenává, že budoucí změny podmínek smlouvy budou provedeny bez schválení národními parlamenty;
|
d)
|
má i nadále pochybnosti ohledně právního základu, který Rada zvolila pro mezinárodní dohodu, jež se týká pouze potřeb vnitřní bezpečnosti třetí země a není přínosem pro bezpečnost EU, členských států ani občanů EU; proto si vyhrazuje právo vystoupit před Soudním dvorem Evropských společenství, pokud bude legitimita této dohody zpochybněna třetí osobou;
|
e)
|
vyzývá Radu a Komisi, aby plně zapojovaly Parlament a národní parlamenty do schvalování mandátů pro jednání a uzavírání jakýchkoli budoucích smluv o předávání osobních údajů, zejména s ohledem na stávající jednání s Jižní Koreou o předávání údajů z jmenné evidence cestujících;
|
K rozsahu a cíli
f)
|
poznamenává, že v celém textu smlouvy je zmiňována celá řada cílů a že jsou vedle sebe používány různé výrazy:
—
|
boj proti „terorismu a související trestné činnosti a jiné závažné trestné činnosti nadnárodní povahy, včetně organizované trestné činnosti“ (úvod),
|
—
|
„výhradně pro účely předcházení a potírání“ terorismu a související trestné činnosti (čl. 5 odst. 1 bod i)) a závažné trestné činnosti nadnárodní povahy, včetně organizované trestné činnosti (čl. 5 odst. 1 bod ii)),
|
—
|
vyhýbání se soudním příkazům nebo vazbě za výše uvedenou trestnou činnost (čl. 5 odst.1 bod iii),
|
—
|
zajištění veřejné bezpečnosti a vymáhání práva (úvod),
|
—
|
celní správa, přistěhovalectví a zločin (odkazy na příslušné právní akty v úvodu),
|
—
|
„v konkrétních případech“, kdy je to nezbytné pro ochranu životně důležitých zájmů subjektu údajů nebo jiných osob, především pokud jde o nebezpečí smrti nebo vážného zranění subjektu údajů nebo jiných osob (čl. 5 odst. 2),
|
—
|
významné ohrožení veřejného zdraví (čl. 5 odst. 2),
|
—
|
dohled nad veřejnou správou a odpovědnost veřejné správy, včetně požadavků vyplývajících ze zákona o svobodném přístupu k informacím, zákona o lidských právech a o komisi pro rovné příležitosti, zákona o ochraně soukromí, zákona o nejvyšším auditorovi nebo zákona o veřejném ochránci práv (čl. 5 odst. 3),
|
|
g)
|
domnívá se proto, že účel omezení je naprosto nedostatečný, neboť znemožňuje stanovit, zda jsou opatření oprávněná a přiměřená; domnívá se, že následkem toho dohoda možná neodpovídá standardům ochrany údajů na mezinárodní úrovni a na úrovni EU, ani není v souladu s článkem 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, která vyžaduje přesné vymezení účelu omezení; domnívá se, že následkem toho by mohla být dohoda napadena u soudu;
|
K ochraně údajů
h)
|
vítá skutečnost, že australský zákon o ochraně soukromí bude platit neomezeně pro občany EU, je však znepokojen případnými výjimkami a vynětími, v jejichž důsledku by byla právní ochrana občanů EU nedostatečná; domnívá se, že dohoda by měla být plně v souladu nejen s australskými právními předpisy o ochraně údajů, ale také, a to především, s právními předpisy EU; trvá na tom, že pouhé dodržování dohody nemůže nahradit formální potvrzení, že míra ochrany je odpovídající, že právní předpisy, politiky a zásady Evropské unie a Austrálie týkající se ochrany údajů vycházejí ze stejného základu;
|
i)
|
vítá rozhodnutí zpřístupnit souborné údaje pouze v případě, že budou anonymní;
|
j)
|
bere na vědomí, že s ohledem na práva subjektů údajů dohoda stanoví, že Austrálie zajistí systém umožňující fyzickým osobám uplatňovat svá práva, který jim bude přístupný bez ohledu na jejich národnost či zemi bydliště; s ohledem na informovanost cestujících je třeba ocenit ochotu australských celních orgánů informovat veřejnost o zpracování údajů jmenné evidence cestujících;
|
k)
|
poznamenává, že na rozdíl od Dohody mezi Evropskou unií a Spojenými státy americkými o zpracovávání údajů jmenné evidence cestujících (PNR) leteckými dopravci a o jejich předávání ministerstvu vnitřní bezpečnosti Spojených států amerických (6) je v případě této dohody s Austrálií stanoven mechanismus pro řešení konfliktů pro případ vzniku sporu mezi účastníky této dohody a že evropské orgány pro ochranu údajů mohou uplatnit své stávající pravomoci za účelem pozastavení toků údajů s cílem ochránit fyzické osoby, pokud jde o zpracování jejich osobních údajů, existuje-li vysoká pravděpodobnost, že jsou porušována ustanovení této dohody;
|
l)
|
vítá účast orgánů pro ochranu údajů ve společném přezkumu, ale vyslovuje politování nad tím, že pro tento přezkum není stanovena pevná lhůta; vyzývá Komisi a Radu, aby požadovaly provedení přezkumu do konce května roku 2010 a předložily Parlamentu zjištění vycházející z tohoto přezkumu;
|
m)
|
ve vztahu k dalšímu předávání údajů vítá skutečnost, že existují omezené možnosti tohoto postupu, zejména vzhledem k tomu, že další předávání údajů se provádí případ od případu a australská celní správa vede záznamy o takto sdělených informacích;
|
n)
|
poznamenává, že podle čl. 2 odst. 2 nebudou žádné údaje uchovány, ale v bodu 12 přílohy je zmíněno období pro uchovávání údajů po dobu 5,5 let; ačkoliv je tato lhůta kratší než v dohodách s USA, domnívá se Parlament, že přiměřenost lhůty pro uchovávání údajů v délce 5,5 let nelze potvrdit, neboť účely, pro které jsou údaje cestujících uchovávány, nejsou dostatečně vymezeny;
|
o)
|
k otázce citlivých údajů poznamenává, že australská celní správa konkrétně sdělila, že je nechce nebo nepotřebuje, což vyvolává otázku, proč jiné jurisdikce jako Kanada nebo USA citlivé údaje potřebují, a dává větší záruku, že australská celní správa skutečně veškeré citlivé údaje, které obdrží, vytřídí a vymaže; avšak skutečnost, že odpovědnost správce údajů za filtrování citlivých údajů předávaných ze zdrojů EU je přenechána příjemci těchto údajů, tj. australské celní správě, je v souladu s přijatými standardy ochrany údajů, jako jsou Úmluva Rady Evropy č. 108 ze dne 28. ledna 1981 (7) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (8);
|
p)
|
trvá na tom, že výměna diplomatických nót není přijatelným způsobem provedení změn v seznamu orgánů a agentur, jimž je umožněn přístup k údajům jmenné evidence cestujících;
|
q)
|
s politováním konstatuje, že pokud jde o kategorie údajů předávaných australské celní správě se požadované údaje shodují s kategoriemi údajů uvedenými ve výše zmíněné dohodě se Spojenými státy z roku 2007 (34 oblastí údajů bylo rozděleno do 19 kategorií údajů, což vyvolávalo dojem, že objem předávaných údajů byl podstatně snížen, k čemuž však ve skutečnosti nedošlo); tak rozsáhlé shromažďování údajů není zdůvodnitelné a je třeba jej považovat za neúměrné;
|
|
2.
|
vyzývá členské státy a národní parlamenty, jež v současné době projednávají tuto dohodu nebo dohodu uzavřenou se Spojenými státy (Belgie, Česká republika, Španělsko, Maďarsko, Nizozemsko a Polsko), aby zohlednily výše uvedené připomínky a doporučení;
|
3.
|
připomíná Radě, že v případě vstupu Lisabonské smlouvy v platnost by měl být Parlament na spravedlivém základě zapojen do přezkumu veškerých dohod týkajících se jmenné evidence cestujících;
|
*
* *
4.
|
pověřuje svého předsedu, aby předal toto doporučení Radě a pro informaci také Komisi a vládám a parlamentům členských států a vládě a parlamentu Austrálie.
|
(1) Úř. věst. L 213, 8. 8. 2008, s. 47.
(2) Některé členské státy vydaly zvláštní prohlášení, která byla zveřejněna v zápise ze schůze Rady a s nimiž se lze seznámit na následující internetové adrese: http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/08/st10/st10439.en08.pdf.
(3) Usnesení Evropského parlamentu ze dne 13. března 2003 o předávání osobních údajů leteckými společnostmi v případě transatlantických letů (Úř. věst. C 61 E, 10. 3. 2004, s. 381), ze dne 9. října 2003 o předávání osobních údajů leteckými společnostmi v případě transatlantických letů: stavu jednání s USA (Úř. věst. C 81 E, 31. 3. 2004, s. 105), ze dne 31. března 2004 o návrhu rozhodnutí Komise o přiměřenosti úrovně ochrany osobních údajů obsažených ve jmenné evidenci cestujících v letecké dopravě (PNR) předávané Úřadu pro cla a ochranu hranic ministerstva vnitřní bezpečnosti Spojených států (Úř. věst. C 103 E, 29. 4. 2004, s. 665), doporučení Evropského parlamentu Radě ze dne 7. září 2006 k jednáním o dohodě se Spojenými státy americkými o využívání údajů jmenné evidence cestujících (PNR) k předcházení a potírání terorismu a přeshraničních trestných činů, včetně organizovaného zločinu (Úř. věst. C 305E, 14. 12. 2006, s. 250) a postoj Evropského parlamentu ze dne 7. července 2005 k návrhu rozhodnutí Rady o uzavření dohody mezi Evropským společenstvím a vládou Kanady o zpracovávání předběžných informací o cestujících (Advance Passenger Information, API) a záznamů o knihování cestujících (Passenger Name Record, PNR) (Úř. věst. C 157 E, 6. 7. 2006, s. 464).
(4) Úř. věst. L 261, 6. 8. 2004, s. 24.
(5) Výbor pro občanskou svobodu, spravedlnost a vnitřní věci vzal tato jednání na vědomí také na základě článku 29 stanoviska pracovní skupiny pro ochranu osobních údajů, které se týkalo tohoto tématu. Viz: http://ec.europa.eu/justice_home/fsj/privacy/docs/wpdocs/2004/wp85_en.pdf.
(6) Úř. věst. L 204, 4. 8. 2007, s. 18.
(7) Úmluva Rady Evropy ze dne 28. ledna 1981 o ochraně osob při automatizovaném zpracování osobních údajů ve znění pozdějších změn.
(8) Úř. věst. L 281, 23. 11. 1995, s. 31.