29.10.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

CE 259/77

Reforma Světové obchodní organizace

P6_TA(2008)0180

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. dubna 2008 o reformě Světové obchodní organizace (2007/2184(INI))

(2009/C 259 E/14)

Evropský parlament,

—

s ohledem na svá usnesení ze dne 15. prosince 1999 o třetí ministerské konferenci WTO v Seattlu (1), ze dne 25. října 2001 o otevřenosti a demokracii v mezinárodním obchodě (2), ze dne 13. prosince 2001 o zasedání WTO v Kataru (3), ze dne 25. září 2003 o páté ministerské konferenci WTO v Cancúnu (4), ze dne 12. května 2005 o hodnocení jednacího kola v Dohá po rozhodnutí Generální rady WTO ze dne 1. srpna 2004 (5), ze dne 1. prosince 2005 o přípravách na šestou ministerskou konferenci WTO v Hongkongu (6), a ze dne 4. dubna 2006 o hodnocení jednacího kola z Dohá po konání ministerské konference WTO v Hongkongu (7),

—

s ohledem na závěrečná prohlášení ze zasedání Parlamentní konference o Světové obchodní organizaci (WTO) přijatá v Ženevě dne 18. února 2003, v Cancúnu dne 12. září 2003, v Bruselu dne 26. listopadu 2004, v Hongkongu dne 15. prosince 2005 a v Ženevě dne 2. prosince 2006,

—

s ohledem na Marrákešskou dohodu o zřízení Světové obchodní organizace,

—

s ohledem na prohlášení z ministerské konference WTO přijatá v Dohá dne 14. listopadu 2001 a v Hongkongu dne 18. prosince 2005,

—

s ohledem na zprávu o budoucnosti WTO vypracovanou v lednu 2005 poradním výborem v čele s Peterem Sutherlandem (8),

—

s ohledem na výroční zprávu o obchodu WTO z roku 2004,

—

s ohledem na bod 56 prohlášení z Hongkongu o nezbytných opatřeních k zajištění plného zapojení klíčových agentur OSN, včetně Mezinárodní organizace práce, do postupů WTO a do probíhajících jednání a k zajištění pomoci v těchto postupech a jednáních,

—

s ohledem na článek 45 jednacího řádu,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro mezinárodní obchod a stanoviska Výboru pro rozvoj a Hospodářského a měnového výboru (A6-0104/2008),

A.

vzhledem k tomu, že WTO hraje klíčovou úlohu na poli mnohostranných organizací, které přispívají k mezinárodní hospodářské správě, k lepšímu řízení globalizace a spravedlivějšímu rozdělování jejích přínosů a které musí společně usilovat o splnění cílů tisíciletí v oblasti udržitelného rozvoje,

B.

vzhledem k tomu, že současné kolo jednání WTO bylo zahájeno v Dohá (Katar) v roce 2001, bylo oficiálně nazváno „rozvojovou agendou z Dohá“, což zdůraznilo skutečnost, že napomáhat rozvojovým a chudým zemím lépe těžit z liberalizace trhu je prioritou,

C.

vzhledem k tomu, že EU přikládá prvořadou důležitost udržení pokroku, jehož bylo ve mnohostranném obchodním systému již dosaženo, a i nadále aktivně usiluje o úspěšné ukončení jednacího kola z Dohá,

D.

vzhledem k tomu, že i přes problémy při vyjednáváních nadále přetrvávají snahy o úspěšné ukončení tohoto jednacího kola a tyto snahy je třeba podporovat,

E.

vzhledem k tomu, že různá dvoustranná a regionální obchodní vyjednávání, která EU nedávno zahájila s různými partnery po celém světě, představují doplnění, a nikoli alternativu k ukončení jednacího kola z Dohá,

F.

vzhledem k tomu, že je třeba se odpoutat od momentálních obav ohledně ukončení tohoto jednacího kola a od kritiky různých postojů k různým diskutovaným tématům a již nyní se připravovat na dobu po ukončení jednacího kola z Dohá,

G.

vzhledem k tomu, že již v roce 2004 provedl poradní výbor pod vedením Petera Sutherlanda důležitý rozbor budoucnosti WTO a institucionálních problémů, se kterými se tato organizace potýká; vzhledem k tomu, že však doporučení uvedená ve zprávě, kterou tento poradní výbor předal generálnímu řediteli WTO v lednu 2005, nevedla k žádným konkrétním krokům,

H.

vzhledem k tomu, že je v současnosti nezbytné neprodleně znovu zahájit diskusi a zásadně přehodnotit několik aspektů fungování WTO s cílem zvýšit jak její efektivitu, tak i legitimitu,

I.

vzhledem k tomu, že institucionální diskuse ve WTO, kterou požaduje Evropský parlament, není nijak v rozporu s pokračováním a případným ukončením jednacího kola z Dohá,

1.   znovu vyzývá všechny zúčastněné strany, především rozvíjející se země, aby se zachovaly pružně, odblokovaly jednací kolo z Dohá a dospěly k úplné a vyvážené dohodě, která by přispěla jak k oživení mezinárodního obchodu a světového růstu, tak k rozvoji méně rozvinutých zemí planety;

2.   domnívá se také, že je více než kdy jindy nutné vrátit se k diskusi o rozhodovacím procesu, mandátu, fungování a budoucnosti WTO s ohledem na možnou reformu této organizace;

3.   vyzývá Komisi, aby co nejdříve v Ženevě předložila významnou iniciativu, která by tuto diskusi opět otevřela; vyzývá Komisi, aby v této souvislosti navázala neformální kontakty s dalšími členy WTO, kteří by takovou iniciativu mohli podpořit, a s generálním ředitelem této organizace a aby do konce roku 2008 podala zprávu o výsledku těchto konzultací;

4.   vítá významnou reformu WTO a opět upozorňuje na význam obchodu jako účinného nástroje pro rozvoj a pro snižování chudoby; zdůrazňuje význam „multilateralismu“ jako mechanismu podpory volného a spravedlivého obchodu a pro dosažení rozvojových cílů tisíciletí Organizace spojených národů;

5.   je přesvědčen, že silná WTO a mezinárodní obchodní systém založený na pravidlech poskytují rozvojovým zemím příležitost vymýtit chudobu; vyjadřuje své politování nad tím, že omezené množství zdrojů staví rozvojové země do nevýhodné pozice při jednáních; zdůrazňuje, že EU by měla podpořit posílení sekretariátu WTO a navýšení zdrojů určených pro technickou podporu, zejména pro rozvojové členské země WTO, aby mohly řešit své konkrétní problémy;

6.   poukazuje na to, že WTO je jedinou celosvětovou organizací s pravomocí stanovovat pravidla, jež nepatří k organizacím zastřešeným OSN, a že se tudíž omezuje na prostou obchodní politiku; vyzývá Komisi, aby tento strukturální problém v agendě reformy WTO upřednostňovala;

7.   domnívá se, že navrhované změny by se měly především týkat samotných cílů mnohostranného obchodního systému, přičemž by měly být zohledněny vzájemná spolupráce a soulad s činnostmi ostatních mezinárodních organizací; domnívá se, že je především třeba posílit koordinaci činností WTO a činnostmi MOP, Organizace spojených národů pro výživu a zemědělství (FAO), Programu OSN pro životní prostředí (UNEP), Rozvojového programu Organizace spojených národů (UNDP), Světové zdravotnické organizace (WHO), konference Organizace spojených národů o obchodu a rozvoji a Kjótského protokolu s ohledem na obnovitelné zdroje energie, a zaručit tak větší soudržnost rozhodovacího procesu těchto organizací; domnívá se, že by MOP měl být v této souvislosti přiznán status pozorovatele a že by bylo vhodné vytvořit výbor pro „obchod a důstojnou práci“ podle vzoru výboru pro „obchod a životní prostředí“;

8.   žádá o důkladné zvážení problematiky lepšího zohlednění neobchodních otázek, které spadají do oblasti působnosti pravidel WTO, ve snaze umožnit členům pokračovat v plnění legitimních politických cílů, se současným zachováním přístupu na trh; zdůrazňuje v tomto ohledu, že by úsilí o přijetí mezinárodních norem mělo být výrazně podporováno EU a že by měla být rozvojovým státům poskytnuta pomoc nezbytná pro plnění těchto norem;

9.   požaduje, aby bylo v rámci OSN ve spojení s WTO posouzeno založení nových vztahů mezi mnohostrannými organizacemi, aby byla zachována soudržnost jejich opatření a různých mezinárodních dohod a úmluv s cílem dosáhnout udržitelného rozvoje a vymýcení chudoby;

10.   domnívá se, že nejnáročnějším požadavkem pro dosažení souladu mezi systémem OSN a WTO bude nutnost, aby WTO zajistila, aby obchodní pravidla plně respektovala lidská práva a sociální a environmentální normy;

11.   podporuje přístup založený na pobídkách, pokud jde o dodržování environmentálních a sociálních norem členy WTO, avšak zároveň žádá o posouzení opatření pro řešení sociálního a environmentálního dumpingu, která by byla v souladu s WTO;

12.   podporuje analýzu sociálních a environmentálních otázek a otázek rovnosti žen a mužů, včetně zaměstnanosti, práv pracovníků a souvisejících ustanovení při budoucí revizi mechanismu přezkumu obchodní politiky členských států WTO;

13.   vyzývá účastníky diskuse, aby se zamysleli nad omezeními přístupu, podle nějž obchodní vyjednávání probíhají v podobě dlouhotrvajících „jednacích kol“, během nichž se všichni členové WTO účastní diskuse o široké škále témat na základě zásady „jednotného závazku“; uznává historický přínos tohoto přístupu při zavádění a rozvoji mnohostranného obchodního systému a pro umožnění postupné liberalizace a vzájemných i vzájemně prospěšných závazků; domnívá se nicméně, že v oblastech, ve kterých bylo dosaženo dostatečného pokroku (jako je tomu například v současné době v oblasti usnadnění obchodu), by se mohly v budoucnu využívat jiné, pružnější a účinnější metody;

14.   domnívá se, že institucionální strukturu WTO by bylo možné zdokonalit, pokud by se lépe rozlišovaly činnosti spojené s vyjednáváním nových pravidel a nových závazků od činností spojených s uplatňováním stávajících dohod; zdůrazňuje důležitost posledně uvedeného druhu činností, na které by se v žádném případě nemělo zapomínat, pokud jde o zdroje a politickou pozornost ze strany členských států WTO;

15.   navrhuje, aby se pravidelně přehodnocovala opodstatněnost a použitelnost platných mnohostranných obchodních pravidel s cílem dosáhnout jejich případného přizpůsobení;

16.   vyzývá k novému definování úlohy a podoby ministerské konference; konstatuje, že členové WTO mají tendenci upřednostňovat neformálnější způsoby koordinace a rozhodování na této úrovni, a konstatuje, že v roce 2007 neproběhlo žádné setkání ministerské konference, ačkoli frekvence těchto setkání je výslovně stanovena v Marrákešské dohodě; vyzývá členské státy WTO, aby se z tohoto vývoje poučily;

17.   upozorňuje na důležitost parlamentní dimenze WTO pro posílení demokratické legitimity a pro transparentnost jednání WTO; zdůrazňuje, že parlamentní konference o WTO pořádaná společně Evropským parlamentem a Meziparlamentní unií sehrála důležitou úlohu a že její činnost by mohla být dále posílena;

18.   připomíná, že poslanci jakožto zvolení zástupci občanů hrají důležitou úlohu v obchodních jednáních, a zejména v jednáních WTO;

19.   zdůrazňuje, že vzhledem k tomu, že demokratická odpovědnost a legitimita WTO jsou nedostatečné, je třeba vytvořit parlamentní shromáždění WTO s konzultativními pravomocemi, a vítá jakoukoli reformu, která posílí vazby poslanců na WTO;

20.   žádá členy WTO, aby poskytli dostatečnou podporu svým poslancům v účasti na rozvoji parlamentní dimenze WTO; naléhavé žádá Komisi, aby se v tomto smyslu ujala iniciativy ve WTO; zdůrazňuje, že dokud WTO nepřevezme tuto odpovědnost, bude parlamentní dimenzi WTO zajišťovat parlamentní konference o WTO pořádaná společně Evropským parlamentem a Meziparlamentní unií;

21.   žádá zavedení demokratičtějšího systému rozhodování ve WTO, jenž zohlední názory všech členských států, což zahrnuje země na různých stupních vývoje;

22.   nepovažuje za realistické ani žádoucí, aby se zpochybňoval princip konsenzu v rozhodovacím procesu WTO, neboť tento princip na rozdíl od většinového (nebo váženého) hlasování zajišťuje rovnost všech členů; je však toho názoru, že by bylo možno prostudovat různá řešení, jak v jednotlivých případech dosažení takového konsenzu usnadnit;

23.   uznává návrhy učiněné ve výše uvedené Sutherlandově zprávě ohledně mnohostranného přístupu s dohodami o začlenění („opt-in“) či vyčlenění („opt-out“) v případech, kdy nelze dosáhnou shody; zároveň však opět zdůrazňuje svůj závazek podporovat „multilateralismus“ a varuje, že není jisté, zda mnohostranný přístup prospěje rozvojovým zemím, a že by mohl dále prohloubit propast mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi;

24.   v rámci WTO si všímá stále většího počtu neformálních skupin sdružujících určitý počet členských států s určitými společnými zájmy, ať už v rámci nějakého odvětví či regionu, a také často užitečné úlohy, kterou tyto skupiny sehrávají při formování stanovisek a dosahování kompromisů; vyzývá členy WTO, aby se zamyslely nad možností, jak lépe řídit vytváření a fungování takových skupin v zájmu větší transparentnosti a účinnosti a jak jim poskytnout prostředky nezbytné k jejich činnosti;

25.   připomíná, že při jakékoli reformě mnohostranného systému obchodu je třeba zohlednit rovnou a skutečnou účast všech členských států, včetně nejméně rozvinutých zemí;

26.   považuje za zásadní posílit aktivní účast rozvojových zemí tak, aby se cítily plně zastoupeny v procesu vyjednávání a dokázaly identifikovat, vyjádřit a hájit vlastní obchodní zájmy, například tím, že bude zaveden systém zastoupení prostřednictvím koalic spíše než prostřednictvím pevně stanovené skupiny zemí a tím, že budou vyčleněny dostatečné prostředky na rozvoj znalostí a technických kapacit těchto zemí; zdůrazňuje, že přiměřené prostředky jsou nezbytné také k tomu, aby mohly rozvojové země účinně provádět pravidla WTO a přizpůsobit se reformám a tím se i lépe začlenit do systému světového obchodu;

27.   naléhavě žádá, aby bylo vynaloženo úsilí na podporu účasti a zastoupení rozvojových zemí ve výkonných radách a na posílení jejich vnitřních systémů předkládání zpráv, transparentnosti a řádné správy;

28.   vítá návrh výše zmíněné Sutherlandovy zprávy začlenit režimy financování technické pomoci jako právo vyplývající pro nejméně rozvinuté země ze smlouvy, což těmto zemím umožní smysluplně se účastnit mnohostranného systému obchodu; zdůrazňuje klíčový význam budování kapacit rozvojových zemí pro to, aby se posílila jejich schopnost vyjednávat, vymezovat své potřeby a strategie a plnit své závazky v rámci WTO;

29.   je toho názoru, že by bylo vhodné zabývat se podrobněji stále se vracející otázkou vytvoření určité „užší rady“ nebo „řídícího výboru“ WTO, který by připravoval a usnadňoval rozhodnutí na základě konsenzu na úrovni Generální rady; klade si však otázku, jak by mohlo být dosaženo zastoupení na individuálním základě, a zdůrazňuje, že u takového orgánu je třeba klást přísné požadavky na odpovědnost vůči všem členům WTO a na vnitřní transparentnost;

30.   zdůrazňuje, že úloha sekretariátu WTO je klíčová, a domnívá se, že je důležité, aby měly v sekretariátu poměrné zastoupení úředníci rozvinutých i rozvojových zemí, a sekretariát tak mohl účinněji plnit svůj mandát;

31.   přeje si důkladné přezkoumání role sekretariátu WTO a jeho generálního ředitele; má pochybnosti o limitech příliš striktního používání principu řízení systému vládami členů WTO (koncepce tzv. „member driven organisation“); považuje za nezbytné posílit finanční a lidské prostředky a zdroje sekretariátu WTO; připomíná však, že přiznání pravomoci iniciativy orgánům WTO ve snaze prosazovat „kolektivní“ zájem nastoluje otázky demokratické legitimity, odpovědnosti a transparentnosti;

32.   navrhuje, aby byla ponechána určitá volnost sekretariátu WTO k tomu, aby přijímal institucionální opatření, navrhoval kompromisní formulace v případě zablokování jednání, nebo dokonce řídil práci některých orgánů, a to v zájmu větší kontinuity a nestrannosti; zdůrazňuje, že je důležité, aby takové návrhy byly doprovázeny vážným zamyšlením nad způsoby náboru členů sekretariátu a nad tím, zda jsou jeho prostředky přiměřené svěřeným úkolům;

33.   je přesvědčen, že nedostatečné rozlišování mezi rozvojovými zeměmi, navzdory značné rozmanitosti úrovní jejich hospodářského rozvoje a individuálních potřeb, by mohlo představovat překážku přijetí účinných opatření ve prospěch těchto zemí v souladu s deklarovanými cíli jednacího kola z Dohá a znevýhodňuje ty rozvojové země, které nejvíce potřebují pomoc; naléhavě žádá vyspělejší rozvojové země, aby přijaly svůj díl odpovědnosti již v průběhu stávajícího kola a přizpůsobily příspěvky své úrovni rozvoje a (odvětvové) konkurenceschopnosti;

34.   domnívá se, že přepracování režimu zvláštního a diferencovaného zacházení (SDT) je zásadní pro opodstatnění WTO z hlediska rozvoje; takové přepracování by mělo obsahovat nové rozlišení mezi rozvojovými zeměmi ve WTO a přístup k SDT založený na rozvojových potřebách jednotlivých zemí, spíše než na kategoriích zemí; doporučuje, aby k tomuto rozlišení byla používána účinná kritéria, která nebudou zohledňovat pouze růst HNP, ale také ukazatele, jako je index hospodářské zranitelnosti a index obchodu a rozvoje;

35.   domnívá se, že je třeba vážně se zabývat otázkou rozdělení rozvojových, ale i všech ostatních členských zemí WTO do kategorií nebo podkategorií na základě objektivních kritérií, která nebudou založena pouze na hrubém národním produktu, aby mohly být současné i teprve vyjednávané dohody případně uplatňovány odlišně;

36.   domnívá se, že transparentnost při vytváření a vedení obchodní politiky je legitimním požadavkem společnosti, občanů a poslanců; vítá skutečný pokrok, jehož WTO dosáhla od svého založení v roce 1995 v oblasti vnější transparentnosti, a také účinnost její komunikační politiky; zdůrazňuje, jak je pro hospodářské subjekty a všechny dotčené subjekty občanské společnosti důležité mít neustálý přístup ke kvalitním informacím o mnohostranných obchodních pravidlech a jejich skutečném uplatňování, či o všech odchylkách, které uplatňují členové WTO;

37.   podporuje návrhy generálního ředitele WTO, které mají posílit mechanismy „aktivní transparentnosti“, a také sledovat uplatňování pravidel a závazků členských států WTO a účinně nad ním dohlížet, což zajistí jejich skutečné a úplné uplatňování v praxi; vyzývá WTO, aby dále vyvíjela úsilí v této oblasti, a její členské státy, aby jí pro tento účel poskytly dostatečné prostředky;

38.   připomíná, že Ujednání o pravidlech a řízení při řešení sporů (dále jen „ujednání o řešení sporů“) je už od roku 1997 předmětem vyjednávání, které má vyjasnit některá jeho pravidla a zlepšit jeho uplatňování; vyjadřuje politování nad tím, že toto vyjednávání stále ještě nepřineslo žádné výsledky; podporuje návrh EU na posílení autonomie orgánů pro řešení sporů;

39.   zasazuje se o to, aby v rámci postupu pro řešení sporů vzhledem k soudní povaze řízení napříště probíhaly věcné schůze zúčastněných stran, zvláštních skupin a odvolacího orgánu veřejně, jak je zvykem u soudních řízení, a aby dotčené dokumenty, zejména sdělení stran nebo expertů, byly zveřejňovány, s výjimkou několika málo odůvodněných případů;

40.   domnívá se, že mechanismus WTO pro řešení sporů až do současnosti obecně dobře plnil svou úlohu, ale že jsou nutné určité úpravy, především pokud jde o provádění doporučení nebo rozhodnutí orgánu pro řešení sporů; souhlasí s tím, že soudní povaha systému řešení sporů zvýšila důvěryhodnost závazků WTO, neboť vytvořila větší rovnoprávnost mezi jejími členy;

41.   zdůrazňuje, že je zapotřebí zajistit, aby orgán pro řešení sporů vykládal pravidla WTO tak, že řádně zohlední platné mezinárodní právní předpisy v environmentální a sociální oblasti, a v případě potřeby vyzývá Komisi a členstvo WTO jako celek, aby pravidla WTO v tomto smyslu pozměnily;

42.   zvažuje možnost zavedení sankcí vůči zemím, které odmítají uvést své právní předpisy nebo opatření v soulad se svými závazky, ve prospěch zemí, které byly těmito právními předpisy nebo opatřeními poškozeny, zejména pokud se jedná o malé ekonomiky, které nemají skutečnou možnost přistoupit k protiopatřením;

43.   vyzývá členy WTO, aby využily této příležitosti pro rozsáhlejší diskusi o možné reformě této organizace a dokončily proces revize ujednání o řešení sporů;

44.   domnívá se, že by měla být v rámci WTO mezi jejími členy podporována pozitivní integrace společně s omezováním nebo odstraňováním překážek obchodu (negativní integrace);

45.   je přesvědčen, že na programu této diskuse by měla být i otázka přistoupení nových členů; vyjadřuje politování nad tím, že některá jednání o přistoupení k WTO se někdy neúměrně prodlužují jen v důsledku zablokování pouze jedinou zemí nebo pouze několika členskými zeměmi;

46.   vyzývá členy WTO, aby zvážily návrh zvláštního předvstupního statutu pro kandidátské země, které sice ještě neuzavřely dvoustranná jednání o přístupu na trh se svými hlavními partnery v rámci organizace, ale zavážou se bezodkladně přijmout veškeré závazky vyplývající z uplatňování současných pravidel; zdůrazňuje, že rozhodnutí o přijetí či nepřijetí nového člena WTO by mělo být vždy přijímáno na základě čistě obchodních hledisek;

47.   domnívá se, že iniciativa EU „Vše kromě zbraní“ je dobrým příkladem pro přístup na trhy nejméně rozvinutých zemí;

48.   připomíná dosud neprovedený čl. XXXVIII odst. 2 písm. a) Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT 1994), který stanoví závazek všech členů WTO stabilizovat a zlepšovat tržní podmínky základních výrobků zvláštního významu pro rozvojové země, které jsou členy WTO, a považuje rozhodné kroky podniknuté na základě tohoto článku za významný prvek reformované WTO;

49.   upozorňuje na skutečnost, že diskuse o reformě WTO by měla být výsostně politická a k dosažení úspěchu bude vyžadovat vysokou úroveň angažovanosti a odhodlání ze strany členů WTO; ponechává na členských státech, aby rozhodly, v rámci kterého orgánu WTO by tyto práce měly probíhat a jakou roli by v nich měl hrát generální ředitel; požaduje nicméně, aby se tohoto procesu prostřednictvím Parlamentní konference o WTO účastnily parlamenty členských států této organizace;

50.   pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských a kandidátských států, vládám a parlamentům ostatních členů WTO a samotné WTO.

(1)  Úř. věst. C 296, 18.10.2000, s. 121.

(2)  Úř. věst. C 112 E, 9.5.2002, s. 326.

(3)  Úř. věst. C 177 E, 25.7.2002, s. 290.

(4)  Úř. věst. C 77 E, 26.3.2004, s. 393.

(5)  Úř. věst. C 92 E, 20.4.2006, s. 397.

(6)  Úř. věst. C 285 E, 22.11.2006, s. 126.

(7)  Úř. věst. C 293 E, 2.12.2006, s. 155.

(8)  Zpráva nazvaná „Budoucnost WTO – Jak čelit institucionálním výzvám v novém tisíciletí“, kterou předložil poradní výbor generálnímu řediteli WTO, Supačajovi Paničpakdimu (WTO, leden 2005).