[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 25.11.2008

KOM(2008) 791 v konečném znění

SDĚLENÍ KOMISE

Rozvrh pro územní plánování námořních prostor: dosažení společných principů v EU

SDĚLENÍ KOMISE

Rozvrh pro územní plánování námořních prostor: dosažení společných principů v EU

ÚVOD

Dne 10. října 2007 přijala Evropská komise Modrou knihu navrhující Integrovanou námořní politiku pro EU[1] a podrobný akční plán[2]. Dne 14. prosince 2007 Evropská rada tuto politiku a akční plán schválila.

Územní plánování námořních prostor[3] je pro integrovanou námořní politiku klíčovým nástrojem. Pomáhá veřejným orgánům a zúčastněným subjektům koordinovat jejich akce a optimalizovat využití námořního prostoru pro podporu ekonomického vývoje a mořského prostředí. Toto sdělení si klade za cíl usnadnit vývoj územního plánování námořních prostor členskými státy a podpořit jeho realizaci na vnitrostátní úrovni i na úrovni EU[4]. Stanovuje klíčové principy pro územní plánování námořních prostor a cestou debaty se snaží o rozvoj společného přístupu členských států.

ODůVODNěNÍ

Proč územní plánování námořních prostor?

Zvýšená činnost na evropských mořích vede ke konkurenci mezi odvětvovými zájmy, jako je lodní a námořní doprava, pobřežní energie, vývoj přístavů, rybolov a akvakultura a problémy související s životním prostředím.

Změna klimatu, zvláště vzestup mořské hladiny, okyselení, rostoucí teplota vody a četnost extremních výkyvů počasí, pravděpodobně způsobí posun v ekonomických aktivitách v námořních oblastech a změní mořské ekosystémy. Územní plánování námořních prostor může sehrát důležitou roli ve zmírnění důsledků podporou dobře fungujícího využití námořního prostoru a obnovitelné energie a v nákladově výhodném přizpůsobení se dopadu změn klimatu v námořních oblastech a pobřežních vodách.

Územní plánování námořních prostor je nástrojem pro lepší rozhodování. Poskytuje rámec pro rozhodování mezi konkurujícími si lidskými činnostmi a řízením jejich dopadu na mořské prostředí. Jeho cílem je rovnováha mezi odvětvovými zájmovými skupinami a dosažení udržitelného využití mořských zdrojů v souladu se Strategií pro udržitelný rozvoj EU[5].

Územní plánování námořních prostor by mělo být založeno na specifikách jednotlivých mořských oblastí nebo podoblastí. Je to proces , který sestává ze shromažďování dat, konzultace se zúčastněnými subjekty a vývoje plánu, následujících stadií provádění, prosazování, hodnocení a revize založené na účasti všech.

Výhody celoevropského přístupu

Zavedení územního plánování námořních prostor je povinností členských států. Platí princip subsidiarity, ale akce na úrovni EU umožňují význačnou přidanou hodnotu.

Využití územního plánování námořních prostor zvýší konkurenceschopnost námořního hospodářství EU a podpoří růst a zaměstnanost v souladu s Lisabonskou agendou. Námořní ekonomika je pro Evropu důležitá, představuje totiž asi pět milionů pracovních míst[6]. Odhaduje se, že i 3 až 5 % evropského hrubého domácího produktu (HDP) vytváří námořní průmysl a služby[7], z nichž některé mají vysoký potenciál růstu. Stabilní rámec plánování zajišťující právní jistotu a předvídatelnost podpoří investice do takových odvětví, jako je vývoj pobřežní energie, lodní a námořní doprava, vývoj přístavů, využití ropy, plynu a akvakultura, přičemž podpoří schopnost Evropy získat cizí investice.

Odvětvový přístup k využití námořních zdrojů vede k roztříštěné politice. Tato politika omezuje námořní činnosti, snižuje potenciál růstu a zhoršuje schopnost veřejných orgánů chránit mořské prostředí. Společná práce na územním plánování námořních prostor poskytuje rámec pro koordinaci odvětvových přístupů. Zvyšuje účinnost a soudržnost politiky EU a vnitrostátních politik a snižuje ekonomické náklady vyplývající z nekoordinovanosti [8].

Námořní činnosti přesahují hranice . Vnitrostátní rozhodnutí mají vliv na sousední země. Pro členské státy sdílející společný přístup k řízení mořského prostoru ve stejné oblasti bude jednodušší tyto výzvy splnit. Úkolem EU je podpořit mezi členskými státy společný přístup, který bere v úvahu přeshraniční dopady.

Pro vnitřní trh poskytuje územní plánování námořních prostor základ pro zjednodušení systémů udělování povolení a pro snížení nákladů na řídicí a správní postupy prostřednictvím zajištění přehledného a spolehlivého rámce plánování.

Moře je složitým ekosystémem přesahujícím správní hranice. Pro vyrovnané dlouhodobé řízení je třeba vzít v úvahu celý ekosystém a jeho určující faktory. Plánování se musí snažit chránit a zlepšovat mořské prostředí. Práce na územním plánování námořních prostor na úrovni EU poskytuje členským státům vhodné fórum pro diskuzi a rozvoj holistického přístupu k řízení námořních činností v souladu s požadavky ekosystému.

Jak bude tohoto cíle dosaženo?

Toto sdělení stanovuje hlavní otázky pro debatu o územním plánování námořních prostor na úrovni EU. Poskytuje informace o:

- stávajících přístupech k územnímu plánování námořních prostor v členských státech a jiných mezinárodních příkladech, včetně zkušeností z jiných projektů EU, zejména z iniciativy INTERREG a Rámcového programu pro výzkum (kapitola 3);

- mezinárodních nástrojích a nástrojích EU s dopadem na územní plánování námořních prostor (kapitola 4).

Na základě těchto příkladů Společenství identifikuje klíčové principy pro územní plánování námořních prostor (kapitola 5) jako základnu pro širokou debatu o společném přístupu k územnímu plánování námořních prostor v EU.

OBECNÉ PřÍSTUPY K PLÁNOVÁNÍ A PROJEKTY

Územní plánování námořních prostor je zcela novým procesem. Tento proces používá, či se jej chystá používat, čím dál více členských států a v rámci projektů EU se rozvíjí široký rozsah nástrojů a kritérií pro územní plánování námořních prostor.

Stávající přístupy k územnímu plánování námořních prostor

Spojené království připravilo námořní zákon, který představuje překlenovací legislativní politický rámec vytvářející systém námořního plánování pro všechny vody Spojeného království[9]. Skotsko předložilo návrh námořního zákona pro správu svých moří[10]. Oba zákony obsahují novou správní strukturu (Marine Management Organisation – Organizaci pro správu moří) pro zjednodušení postupů udělování povolení a licenčních řízení. Ve Švédsku je přijetí návrhu námořního zákona naplánováno na začátek roku 2009. Společným prvkem těchto zákonů je integrovaný přístup k vnitrostátní námořní politice včetně použití územního plánování námořních prostor.

V Portugalsku se Národní strategie pro moře (2006) snaží integrovat odvětvové politiky a definovat principy pro územní plánování námořních prostor a integrovanou správu pobřežních oblastí. V roce 2007 byl vytvořen ministerský výbor pro námořní záležitosti.

Německo rozšířilo svůj zákon o územním plánování a tudíž federální pravomoci pro územní plánování námořních prostor a výlučnou hospodářskou oblast. Toto rozšíření bylo podníceno rozvojem sektoru pobřežní větrné energie. Nedávno vyvinutý územní plán námořních prostor pokrývá všechny tři dimenze územního plánování námořních prostor (povrch, vodní sloupec a mořské dno), a určuje zóny pro specifické námořní činnosti. Plány vstoupí v platnost spolu s přijetím dodatku zákona. V současné době není plánován žádný proces hodnocení[11].

Belgie využívá v hlavním plánu (Master Plan) při vyčlenění mořského prostoru pro specifické námořní využití rozdělení na pásma. Hlavními činnostmi je těžba písku a štěrku a pobřežní větrná energie. Druhá fáze plánování určí místa pro mořské chráněné oblasti (síť NATURA 2000). Plán umožňuje udělovat povolení a licence pro daný typ činnosti pouze v rámci určených zón a podléhá pravidelnému sledování a hodnocení[12].

Polsko spravuje územní plánování v mořských oblastech prostřednictvím Mořských oblastí Polské republiky a Zákona o námořní správě. V rámci iniciativy INTERREG IIIB byl nedávno dokončen pilotní projekt územního plánování námořních prostor v Puckském zálivu zahrnující studii o územním rozvoji přilehlé pevniny. Polsko hodlá změnit svůj vnitrostátní zákon o plánování tak, aby poskytlo územnímu plánování námořních prostor zákonný statut a vyvinulo takové plány pro všechny vody na svém území[13]. Výsledky projektu slouží k lepší orientaci veřejné správy v tomto procesu.

Některé členské státy a další evropské země vyvinuly integrované plány námořní správy, které poskytují vodítko pro rozhodnutí vztahující se k dotyčné mořské oblasti. Nizozemí vypracovalo Plán integrované správy pro Severní moře 2015. Hlavní motivací je potřeba plánovat pobřežní větrnou energii. Plán zavádí integrovaný rámec hodnocení pro všechny činnosti vyžadující povolení. Pro námořní využití byly vytvořeny mapy příležitostí, které jsou vázány na určité lokality, a očekává se, že vykáží nejsilnější růst[14].

Norsko vyvinulo Integrovaný plán řízení pro Barentsovo moře a mořskou oblast u Lofotských ostrovů. Tento plán poskytuje rámec pro udržitelné využití zdrojů a pro stávající a nové činnosti. Bere v úvahu, že se citlivost mořského prostředí s postupem času mění, a zdůrazňuje důležitost vědeckých znalostí. Norsko hodlá rozvinout jednotné plány hospodaření pro Norské moře a norskou část Severního moře[15].

Francie zavedla plán schéma de mise en valeur de la mer[16] pro jezero Thau v oblasti Středozemního moře a Arcachonský záliv v Atlantiku. Tento plán se zaměřuje na rozvoj pobřežních oblastí, zahrnuje opatření, jako rozdělení činností do oblastí a definuje území pro konkrétní námořní využití. Francie v současné době vyvíjí rámcový zákon pro životní prostředí, který bude zahrnovat specifická ustanovení pro řízení námořních činností.

Některé členské státy a oblasti začaly realizovat strategie integrované správy pobřežních oblastí, které by mohly být pro územní plánování námořních prostor důležité. Je mezi nimi oblast Emilia-Romagna v Itálii, která v rámci iniciativy INTERREG IIIB vyvinula strategii provádění principů integrované správy pobřežních oblastí[17]. Tohoto projektu se též účastní Slovinsko, které projevilo zájem o spolupráci na územním plánování námořních prostor s Itálií a Chorvatskem.

Španělsko přijalo strategii pro udržitelnost pobřeží v roce 2007. Španělské regiony Asturie, Kantabrie a Andalusie vypracovaly integrované plány pro správu svých pobřežních oblastí. Španělsko též zahájilo studii o rozdělení svých územích vod do oblastí pro využití pobřežní větrné energie[18].

Kanada přijala cílený přístup k řízení námořních činností, který poskytuje vodítko pro řešení konfliktů napříč odvětvími. Austrálie je na pokročilém stupni ve využití třídimenzionálního rozdělení na námořní oblasti a v tomto procesu je zahrnuta celá řada zúčastněných subjektů.

Projekty financované z evropských prostředků

Díky cílům evropské územní spolupráce může Evropský fond pro regionální rozvoj podpořit projekty územního rozvoje, z nichž některé jsou důležité pro územní plánování námořních prostor[19]. Týkají se mapování, společných kritérií pro územní plánování námořních prostor a nadnárodního přístupu ke správě využívání moře.

Výzkumné programy EU podpořily víceoborový výzkum v pobřežních a mořských vědách od roku 1980. Zvláště důležitý je výzkum v oblastech pobřežní eroze a záplav, integrované správy pobřežních oblastí a prahů mořského ekosystému. Program MESMA je zaměřen na sledování a hodnocení prostorově řízených oblastí, a rozvíjí inovativní metody a integrované strategie plánování. Program HERMES si klade za cíl porozumět ekosystémům podél okraje oceánských hlubin Evropy[20].

V rámci programu TEN-T mohou být prioritní projekty a přípravné studie pro „námořní dálnice“ podpořeny prostřednictvím MARCO POLO II, regionálních fondů a fondů výzkumu a vývoje. V současné době zahrnují projekty „námořní dálnice“ Baltské moře, západní Evropu, západní a východní Středozemního moře a Černé moře. Programy přeshraniční spolupráce v rámce nástroje pro evropské sousedství a partnerství (ENPI) pro období 2007–2013 budou moci podpořit projekty ve způsobilých regionech v Baltském, Středozemním a Černém moři[21].

MEZINÁRODNÍ NÁSTROJE A NÁSTROJE EU S DOPADEM NA ÚZEMNÍ PLÁNOVÁNÍ NÁMOřNÍCH PROSTOR

Mezinárodní nástroje

Úmluva Organizace spojených národů o mořském právu (UNCLOS)[22] vyrovnává práva a zájmy různých států, například států vlajky, pobřežních států a přístavních států. Zvláště důležité je rozdělení moří a oceánů do námořních oblastí, z nichž některé musí být potvrzeny pobřežními státy, aby byly právně účinné.

Důležitý je rovněž princip volné plavby zaručený v rámci úmluvy UNCLOS, který je podmíněný splněním pravidel a norem námořní bezpečnosti a ochrany mořského prostředí.

Mezinárodní námořní organizace (IMO) stanovuje mezinárodně uznávaná pravidla a normy pro lodní a námořní dopravu, jako jsou schémata oddělení dopravy. Londýnský protokol (London Convention Protocol) z roku 2006 zavádí preventivní princip, který představuje velkou změnu v přístupu k úpravě ukládání odpadních materiálů do moře[23].

Nástroje EU

Právní předpisy v oblasti životního prostředí

Rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí[24] je pilířem životního prostředí v rámci námořní politiky[25]. Požaduje, aby členské státy dosáhly do roku 2020 dobrého stavu mořského prostředí, používaly ekosystémový přístup a zajistily, že zátěž způsobená lidskou činností bude slučitelná s dobrým stavem životního prostředí. Od členských států se požaduje, aby v případech, kdy sdílejí mořskou oblast nebo podoblast s dalším členským státem nebo se třetí zemí, a za účelem koordinace používají stávající regionální struktury, s těmito členskými státy nebo třetími zeměmi spolupracovaly.

Rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí neupravuje přímo námořní činnosti, jejich dopady je však třeba vzít v úvahu pro určování dobrého stavu životního prostředí. Příloha VI obsahuje příklady možných opatření, včetně regulace prostorového a časového rozložení a nástrojů pro koordinované řízení. Některé členské státy prohlásily, že budou pro realizaci rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí používat územní plánování námořních prostor (např. Spojené království).

Rámcová směrnice o vodě[26], která obsahuje ustanovení platná pro pobřežní a brakické vody, vyžaduje, aby členské státy do prosince 2009 zveřejnily plány povodí. V důsledku toho zřídily členské státy vodoprávní orgány, které musí v této oblasti spolupracovat za účelem zajištění souladu s rámcovou směrnicí o vodě ve vztahu k oblastem povodí překračujícím hranice.

Směrnice o stanovištích a směrnice o ptácích (NATURA 2000)[27] požaduje, aby členské státy určily a chránily oblasti pro zachování druhů a stanovišť nacházejících se na jejich území. Pobřežní a mořské oblasti se vyhlašují průběžně a vyžadují se příslušná správní opatření. Směrnice o stanovištích vyžaduje posouzení plánů nebo projektů, které mohou významně ovlivnit lokalitu NATURA 2000.

Směrnice o strategickém posuzování vlivů na životní prostředí[28] požaduje posouzení určitých plánů a programů z hlediska jejich vlivu na životní prostředí, poskytování konzultací (včetně přeshraničních), posouzení náhradních řešení a opatření za účelem zabránění negativním dopadům či jejich zmírnění. Směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí stanovuje podobné požadavky pro projekty[29].

Společná rybářská politika (SRP)

Společná rybářská politika spadá do výlučné pravomoci EU. Dobrým příkladem integrovaného řízení mořského prostoru napříč odvětvovou politikou je rozhodnutí (na základě článku 9 základního nařízení společné rybářské politiky)[30] přijaté Komisí na žádost holandské vlády za účelem ochrany stanovišť na holandském pobřeží Severního moře (oblast Voordelta)[31]. Vzhledem k vzájemnému ovlivňování rybolovu s ekosystémem a mobilitou populací ryb by jasné územní plánování námořních prostor pozitivně ovlivnilo udržitelné řízení rybolovu v EU.

Komise oznámila Sdělení a strategii pro udržitelný rozvoj evropské akvakultury. Zvyšující se konkurence v oblasti mořského a pobřežního prostoru a kvalita vod jsou hlavními výzvami pro rozvoj akvakultury. Územní plánování námořních prostor může poskytnout vodítko a spolehlivá data pro lokalizaci činností.

Další nástroje

Doporučení EU týkající se integrované správy pobřežních oblastí[32] stanoví společné principy (včetně soudržnosti územního plánování přesahujícího hranice země-moře) a vyzývá členské státy k vývoji strategií v rámci této správy. Dále členské státy podněcuje, aby spolupracovaly se sousedními třetími zeměmi.

Komise přijala Sdělení o pobřežní větrné energii[33]. Územní plánování námořních prostor může pomoci v rozvoji obnovitelných zdrojů pobřežní energie zajištěním stabilního regulačního rámce.

Regionální úmluvy

Práce v rámci úmluvy OSPAR z roku 1992 je založena na přístupu k ekosystému a je organizována dle šesti strategií. Úmluva OSPAR posloužila jako platforma pro výměnu informací o územním plánování námořních prostor po páté konferenci o Severním moři[34] a dále tyto informace zahrnula do kontextu své strategie pro biologickou rozmanitost a ekosystém.

Helsinská komise (HELCOM) pracuje od roku 1974 na ochraně mořského prostředí v Baltském moři. Zvláště důležitý je akční plán pro Baltické moře komise HELCOM přijatý v roce 2007 s doporučením 28E/9 o vývoji principů územního plánování námořních prostor pro oblasti Baltského moře.

Středomoří se stalo první oblastí, která v rámci Programu OSN pro životní prostředí přijala v roce 1975 Akční plán pro Středomoří. Tento program má být prováděn prostřednictvím Barcelonské úmluvy. Nedávno přijatý protokol úmluvy týkající se integrované správy pobřežních oblastí[35] vyžaduje, aby smluvní strany stanovily společný rámec pro integrovanou správu středomořských pobřežních oblastí.

Bukurešťská úmluva z roku 1992 stanovuje ochranu mořského prostředí Černého moře. Pokračuje práce na protokolu a strategickém akčním plánu pro integrovanou správu pobřežních oblastí.

KLÍčOVÉ PRINCIPY VYPLÝVAJÍCÍ Z POSTUPU ÚZEMNÍHO PLÁNOVÁNÍ NÁMOřNÍCH PROSTOR

Předchozí kapitoly umožňují stanovení následujícího souboru společných principů důležitých z hlediska územního plánování námořních prostor v EU.

Udržitelné řízení mořských oblastí závisí na stavu příslušného ekosystému. V souladu s integrovanou námořní politikou je ekosystémový přístup pro územní plánování námořních prostor překlenovacím přístupem. Ačkoliv mohou mít činnosti na pevnině přímý vliv na mořské oblasti, územní plánování námořních prostor řídí pouze činnosti na moři a v pobřežních vodách. Rozsah územního plánování námořních prostor ve vztahu ke zeměpisnému pokrytí se bude lišit podle regionálních podmínek. Rozvoj územního plánování námořních prostor musí brát ohled na používání několika mezinárodních nástrojů a nástrojů EU, které mají bezprostřední význam zejména v oblasti životního prostředí, a případně přispívat k jejich rozvíjení. Obzvláště důležité bude v tomto kontextu provádění rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí.

Využití územního plánování námořních prostor podle oblasti a druhu činnosti

Správa mořského prostoru prostřednictvím územního plánování námořních prostor by měla být založena na druhu plánovaných nebo stávajících aktivit a jejich vlivu na prostředí. Územní plán námořních prostor se nemusí vztahovat na celou oblast (např. výlučná hospodářská oblast členského státu).

Pro hodně využívané nebo zvláště citlivé oblasti může být zapotřebí normativnější územní plán námořních prostor, zatímco pro oblasti s nižší hustotou využití mohou být dostačující obecné principy správy. Rozhodnutí zvolit si přísnější nebo flexibilnější přístup by mělo být předmětem procesu hodnocení.

Územní plánování námořních prostor funguje v rámci tří dimenzí, přičemž řeší činnosti a) na mořském dně; b) ve vodním sloupci; a c) na povrchu. To umožňuje, aby byl stejný prostor využíván pro různé účely. Jako čtvrtá dimenze by měl být vzat v úvahu čas, jelikož slučitelnost využití a „potřeby řízení“ určité námořní oblasti se může v odlišných obdobích lišit.

Definování cílů pro nasměrování územního plánování námořních prostor

Územní plánování námořních prostor by mělo být použito pro řízení probíhajících činností a jako vodítko pro budoucí rozvoj v mořské oblasti. Strategický plán pro celkové řízení dané mořské oblasti by měl zahrnovat podrobné cíle. Tyto cíle by měly v případě konfliktu odvětvových zájmů umožnit arbitráž.

Vývoj územního plánování námořních prostor transparentním způsobem

Všechny dokumenty a postupy vztahující se k územnímu plánování námořních prostor musejí být transparentní. Různé kroky musí být pro širokou veřejnost snadno pochopitelné. To umožní poskytování kompletních informací všem zúčastněným stranám a tudíž zlepšení předvídatelnosti a zvýšení přijetí.

Zapojení zúčastněných subjektů

Za účelem dosažení širokého přijmutí, vlastnictví a podpory realizace je stejně důležité zapojit všechny zúčastněné subjekty, včetně pobřežních oblastí, do nejranějšího stadia procesu plánování. Zapojení zúčastněných subjektů je též zdrojem znalostí, které mohou značně zvýšit kvalitu územního plánování námořních prostor.

Koordinace s členskými státy — zjednodušení procesů rozhodování

Územní plánování námořních prostor zjednodušuje rozhodování a urychluje postupy udělování licencí a povolení ku prospěchu uživatelů moře, a stejně tak i investic v námořní oblasti. Koordinované a průřezové plány vyžadují jednoduchý nebo organizovaný proces zavádění a měly by být vzaty v úvahu kumulované účinky. Interní koordinace námořních záležitostí v členských státech navrhovaná v Pokynech pro integrovaný přístup k námořní politice[36] by též měla podpořit provádění územního plánování námořních prostor. Vývoj v členských státech (např. návrh námořního zákona ve Skotsku a Spojeném království) ukazuje, že vnitrostátní orgány chtějí využít těchto předností zřízením koordinačního správního orgánu.

Zajištění právního účinku vnitrostátního územního plánování námořních prostor

Územní plánování námořních prostor nekopíruje pevninské plánování na moři z důvodu své trojrozměrnosti a faktu, že stejná mořská oblast může mít různé způsoby využití, pokud jsou slučitelné. Avšak stejně jako územní plánování stanovuje právně závazný rámec pro řízení pevniny, mělo by být právně závazné územní plánování námořních prostor, má-li být účinné. To může též nastolit otázku vhodného správního rámce pro územní plánování námořních prostor.

Přeshraniční spolupráce a konzultace

Přeshraniční spolupráce je nutná pro zajištění souvislosti plánů překračujících hranice ekosystémů. Povede k rozvoji společných norem a procesů a pozdvihne celkovou kvalitu územního plánování námořních prostor. Některé organizace, jako HELCOM, již s touto prací začaly.

Zapracování sledování a hodnocení do procesu plánování

Územní plánování námořních prostor funguje v prostředí vystaveném stálé změně. Je založeno na údajích a informacích, které se pravděpodobně časem změní. Proces plánování musí být dostatečně flexibilní, aby na takové změny reagoval a umožnil včasné přepracování plánů. Aby mohly být tyto dva požadavky splněny, měl by být součástí územního plánování námořních prostor transparentní mechanismus pravidelného sledování a hodnocení.

Dosažení slučitelnosti mezi pevninským a územním plánováním námořních prostor — vztah k integrované správě pobřežních oblastí

Dosažení konzistence mezi pevninským plánováním (včetně pobřežních oblastí) a systémy námořního plánování je významným úkolem. Pobřežní zóny představují stěžejní bod mezi námořním a pevninským rozvojem. V kontextu územního plánování námořních prostor jsou důležité vlivy odvodněných oblastí nebo vlivy pevninských činností, jako je zemědělství či růst měst. Proto by mělo být pevninské územní plánování koordinováno s územním plánování námořních prostor. Aby byla zajištěna spojitost, měly by příslušné služby spolupracovat a zapojit zúčastněné subjekty.

Obsáhlá základna údajů a znalostí

Územní plánování námořních prostor musí být založeno na spolehlivých informacích a vědeckých znalostech. Plánování musí být rozvíjeno na základě znalostí (adaptivní řízení). Komise zavedla několik vědeckých nástrojů pro shromažďování údajů, které územnímu plánování námořních prostor v tomto procesu pomohou. Tyto nástroje zahrnují Evropskou námořní síť pro pozorování a sběr dat (EMODNET), integrovanou databázi pro námořní sociálně-ekonomickou statistiku (v současné době ji vyvíjí ESTAT), Evropský atlas moří (bude dodán v roce 2009) a Globální sledování životního prostředí a bezpečnosti (Kopernikus).

ZÁVěRY A VÝHLED DO BUDOUCNOSTI

Územní plánování námořních prostor je důležitým nástrojem pro vývoj Integrované námořní politiky v Evropě. Cílem tohoto sdělení je navrhnout první kroky směrem ke společnému přístupu k územnímu plánování námořních prostor . Prostřednictvím určování klíčových principů z průběžné praxe a stávajících předpisů se usiluje o povzbuzení diskuse s cílem napomoci směrování vývoje územního plánování námořních prostor v EU.

Pro usnadnění této diskuze zahájí Evropská komise na začátku roku 2009 pracovní program sestávající z následujících kroků:

- organizace série čtyř workshopů v roce 2009. Tyto workshopy svedou dohromady zástupce zúčastněných subjektů ze všech příslušných oblastí. Jejich cílem bude prodiskutovat principy navrhované v tomto sdělení;

- organizace pilotních projektů v roce 2009 zacílených na rozvoj aspektů přeshraniční spolupráce územního plánování námořních prostor;

- vypracování zprávy se závěry založenými na výsledcích workshopů a návrh dalších kroků a navazujících akcí.

Integrovaná námořní politika EU přistupuje k tvorbě politiky inovativním způsobem. Územní plánování námořních prostor je jedním z nástrojů, které mohou být pro prosazení tohoto přístupu použity.

[1] KOM(2007) 575.

[2] SEK(2007) 1278.

[3] Termín územní plánování námořních prostor bude použit v celém dokumentu, ačkoliv např. členské státy v současné praxi synonymně používají termíny různé. Termín územní plánování námořních prostor je upřednostňován před termínem územní plánování mořských prostor z důvodu zdůraznění holistického přístupu k procesu napříč odvětvími.

[4] Sdělení je v souladu s odst. 3.2 Modré knihy.

[5] http://ec.europa.eu/environment/eussd/.

[6] http://ec.europa.eu/maritimeaffairs/study_employment_en.html.

[7] Toto nezahrnuje hodnotu surovin jako je ropa, plyn nebo ryby. http://ec.europa.eu/maritimeaffairs/pdf/com_2006_0275_en_part2.pdf.

[8] Zde pravděpodobně viz odkaz na pokyny o vývoji přístavů, které v současné době připravují GŘ ENV a GŘ TREN.

[9] http://www.defra.gov.uk/marine/legislation/index.htm.

[10] www.scotland.gov.uk/marinebill.

[11] http://www.bsh.de/en/The_BSH/Notifications/Spatial_Planning_in_the_German_EEZ.jsp.

[12] http://www.mumm.ac.be/EN/Management/Sea-based/index.php.

[13] http://www.plancoast.eu/.

[14] http://www.noordzee.org/nz/index.jsp.

[15] http://www.regjeringen.no/en/dep/md/Selected-topics/Svalbard_og_polaromradene/Integrated-Management-of-the-Barents-Sea.html?id=87148.

[16] Plán pro zachování moře (Sea Enhancement Scheme).

[17] http://www.plancoast.eu/.

[18] http://www.mityc.es/Electricidad/Seccion/InstalacionesEolicas/EstudioEstrategico/.

[19] Například projekty financované nadnárodními programy pro Baltské moře, Severní moře a prostor CADSES (Středoevropské, Jadranské, Podunajské a Jihovýchodní evropské území).

[20] www.eu-hermes.net.

[21] http://ec.europa.eu/world/enp/funding_en.htm

[22] Přijata v roce 1982, vstoupila v platnost v roce 1994. Evropské společenství a všechny členské státy EU jsou účastníky UNCLOS.

[23] http://www.imo.org/Conventions/contents.asp?topic_id=258&doc_id=681.

[24] 2008/56/ES.

[25] 3. bod odůvodnění rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí.

[26] 2000/60 ES.

[27] 79/409/EHS, Úř. věst. L 103, 25.4.1979 (Směrnice o ochraně volně žijících ptáků) a 92/43/EHS, Úř. věst. L 206, 22.7.1992 (Směrnice o ochraně přírodních stanovišť).

[28] 2001/42/ES, Úř. věst. L 197.

[29] 97/11/ES, Úř. věst. L 73, 14.3.1997 (mění 85/337/EHS).

[30] Nařízení (ES) č. 2371/2002.

[31] http://ec.europa.eu/fisheries/cfp/management_resources/environment/natura_2000_en.htm: Pokyny GŘ MARE a GŘ ENV pro opatření v oblasti rybolovu pro mořská stanoviště Natura 2000.

[32] 2002/413/EC, Úř. věst. L 148.

[33] KOM(2008) 736.

[34] Prohlášení ministrů o ochraně Severního moře. Březen 2002, kapitola XI. Spolupráce při procesu územního plánování v Severním moři.

[35] Podepsán v Madridu dne 21. ledna 2008.

[36] KOM(2008) 395 v konečném znění.