[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne xxx

KOM(2008) yyy v konečném znění

SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADě, EVROPSKÉMU HOSPODÁřSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONů

o ochraně spotřebitelů, zejména nezletilých, s ohledem na používání videoher

SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADě, EVROPSKÉMU HOSPODÁřSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONů

o ochraně spotřebitelů, zejména nezletilých, s ohledem na používání videoher

ÚVOD

V roce 2002 zdůraznila Rada ve svém usnesení o ochraně spotřebitelů pomocí označování určitých videoher a počítačových her[1], že je nezbytné poskytnout jednoznačné informace, pokud jde o posuzování obsahu a klasifikaci podle věku. Pro zajištění větší průhlednosti a volného pohybu videoher je třeba podpořit jednoznačné a jednoduché systémy jejich klasifikace ve všech členských státech. Rada rovněž zdůraznila význam spolupráce všech zúčastněných stran.

Usnesení vyzývá Komisi, aby přezkoumala různé způsoby hodnocení obsahu videoher a počítačových her, jakož i jejich klasifikaci a označování, a podala Radě zprávu.

Hraní videoher je stále oblíbenějším způsobem trávení volného času obyvatel Evropy, a to bez ohledu na věk a sociální vrstvu[2]. Tyto hry se sice kupují pro svou zábavní hodnotu, nejlepší z nich však mají i jiné pozitivní účinky, v neposlední řadě díky tomu, že podporují analytické a strategické dovednosti a navykají mladé lidi na interakci s informačními technologiemi. V Evropě je navíc řada slibných příležitostí vybudovat silný průmysl interaktivních her se specifickými evropskými rysy, který bude nositelem kulturní rozmanitosti. Rostoucí oblíbenost onlinových videoher je také klíčovým faktorem při zavádění širokopásmových komunikačních sítí a mobilních telefonů třetí generace.

V roce 2006 činil souhrn zisků evropského trhu s videohrami, což zahrnuje konzole a přenosné hry, počítačové hry a hry online včetně bezdrátových her, více než 6,3 miliard EUR, a očekává se, že do roku 2008 vzroste na 7,3 miliard EUR. Jeho hodnota činí polovinu zisků celého trhu hudebních nosičů v Evropě[3] a už přesahuje pokladní příjmy kinosálů. Je to nejrychleji rostoucí a nejdynamičtější oblast evropského odvětví multimediálních materiálů, s mírou růstu vyšší než v USA[4]. Dále se objevuje trend poskytovat zdarma onlinové verze oblíbených videoher, které většinou podporuje reklamní průmysl.

Jako u ostatních médií je i zde prvořadým zájmem tvůrců politiky zachovat svobodu projevu jak na straně tvůrců, tak i hráčů. Přitom je třeba brát v úvahu změny trhu, neboť videohry se stále více stávají jevem, který přesahuje několik generací. Hrají je děti a stejně tak i rodiče a hry se přesouvají z dětských pokojů do obývacích[5]. Průměrný věk evropských hráčů se zvýšil a v současné době hraje stále více dospělých videohry s náměty určenými pro dospělé. Tvůrcové politiky nesou současně odpovědnost za zdraví hráčů, a je nezbytné stanovit vysoké normy ochrany pro nezletilé. Vzhledem k silným psychologickým účinkům videoher na nezletilé je důležité zajistit, aby pro ně bylo hraní her bezpečné. To vyžaduje především odstupňovaný přístup k videohrám pro nezletilé a dospělé.

V dubnu 2003 byl po intenzivních konzultacích s průmyslem, občanskou společností (jako jsou sdružení rodičů a spotřebitelů) a náboženskými skupinami přijat samoregulační systém klasifikace podle věku Celoevropské informace o hrách, tzv. systém PEGI (Pan European Games Information)[6]. Systém PEGI je dobrovolný samoregulační systém, jehož účelem je zajistit, aby nebyli nezletilí vystavení hrám, které jsou pro jejich věkovou skupinu nevhodné. Systém PEGI nahradil velké množství stávajících vnitrostátních systémů klasifikace podle věku jediným evropským systémem.

V roce 2003 byla pro Komisi vypracována nezávislá studie „ Study on the rating practice used for audiovisual works in the European Union “ („Studie o postupech při klasifikaci audiovizuálních děl v Evropské unii“)[7]. Studie shledává rostoucí technologický a společenský tlak na jednotnost způsobů klasifikace, které lze dosáhnout prostřednictvím společných klasifikačních kritérií. Další ze závěrů poukazuje na pravidelnou výměnu osvědčených postupů mezi různými mediálními platformami jako na první krok k větší jednotnosti postupů při klasifikaci v různých médiích.

Evropská unie usiluje prostřednictvím legislativních návrhů a dalších opatření o zajištění co nejlepší ochrany dětí při zachování zásady subsidiarity: doporučení Evropského parlamentu a Rady o ochraně nezletilých osob a lidské důstojnosti a o právu na odpověď (2006/952/ES)[8] poukazuje na opatření týkající se protiprávních činností ohrožujících nezletilé osoby na internetu a na spolupráci orgánů, které se zabývají hodnocením nebo klasifikací. Další aktivitou je síť INSAFE, která je financována z programu pro bezpečnější internet[9]. Řízením této sítě ze zabývá Komise. Jejím cílem je zvyšování informovanosti o způsobu, jakým děti využívají nová média, a to včetně videoher.

Internet nabízí nové formy spotřeby médií a nové možnosti pro kulturní rozmanitost, a to včetně videoher, může však být i prostředkem šíření protiprávního a – zejména pro mladistvé – škodlivého obsahu. Z toho vyplývají zvláštní výzvy v oblasti ochrany mladých lidí. Systém PEGI Online[10], který byl spuštěn v červnu 2007 a je spolufinancován z programu pro bezpečnější internet, je logickým vývojovým krokem systému PEGI, jehož cílem je lepší ochrana mladých lidí proti nevhodnému obsahu her a pomoc rodičům v chápání rizik a případné škodlivosti tohoto prostředí.

V prosinci 2007 vydala Komise sdělení[11] o evropském přístupu k mediální gramotnosti v digitálním prostředí. Mediální gramotnost lze shrnout jako schopnost získávat, chápat, hodnotit a vytvářet mediální obsah. Vztahuje se na všechny druhy médií včetně videoher. Sdělení zdůrazňuje význam mediální gramotnosti u mladších generací, zejména pokud jde o obsah online. Videohry navíc rostoucí měrou pronikají i do školních osnov[12].

KONZULTACE A JEJÍ ZÁVěRY

Všem členským státům byl zaslán dotazník s cílem shromáždit informace a vstupy pro vypracování podrobné zprávy o trendech v oblasti ochrany spotřebitelů při používání videoher a počítačových her od okamžiku přijetí výše uvedeného usnesení Rady. Otázky zahrnovaly systémy klasifikace podle věku/obsahu, prodej videoher v maloobchodních prodejnách, zákazy videoher, účinnost současných opatření na ochranu nezletilých, onlinové videohry a klasifikační systémy přesahující jednotlivé platformy, jakož i celoevropské klasifikační systémy. Odpovědělo všech 27 členských států.

Systémy klasifikace podle věku/obsahu

Systém PEGI podporují přední výrobci konzolí[13]. Používá se v převážné většině členských států EU[14], i když ne všechny tyto státy přijaly příslušné právní předpisy.

Členskými státy, které používají systém PEGI a přijaly nebo připravují zvláštní právní předpisy[15] týkající se klasifikace podle věku, jsou Finsko, Řecko, Itálie, Lotyšsko, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Slovensko a Spojené království . Nizozemsko a Polsko stanoví i trestní sankce.

Ve Spojeném království používá průmysl počítačových her systém PEGI pro většinu videoher. Videohry s obsahem sexuální povahy nebo zobrazující hrubé násilí podléhají schválení Britského výboru pro klasifikaci filmů (British Board of Film Classification, BBFC), který uděluje klasifikaci podle věku odlišnou od systému PEGI.

Ve Francii se systém PEGI používá ke klasifikaci a označování videoher. Dodatky k francouzskému trestnímu právu z roku 2007[16] stanoví klasifikaci videoher a jejich označování podle věku.

Belgie, Bulharsko, Dánsko, Estonsko, Maďarsko, Irsko, Španělsko a Švédsko používají systém PEGI, nemají však zvláštní právní předpisy. V České republice sice oficiálně neexistuje žádný zvláštní systém, ale všichni velcí vydavatelé používají systém PEGI, nikoli však pro všechny distribuované videohry.

Německo a Litva mají zvláštní závazné právní předpisy. V Německu se samoregulační systém PEGI nepoužívá. Německý zákon o ochraně mladých lidí[17] obsahuje zvláštní opatření týkající se klasifikace a označování videoher podle věku, spadající do pravomoci 16 spolkových zemí. Společně s orgánem průmyslu „Organizací pro dobrovolné sledování zábavního softwaru“ („Unterhaltungssoftware Selbstkontrolle“, USK) vytvořily systém klasifikace s cílem dosáhnout společné klasifikace podle věku ve všech spolkových zemích. Pro tento účel mají spolkové země společného zástupce, jehož rozhodnutí o označení je závazné.

V Rakousku spadá ochrana nezletilých do pravomoci jednotlivých spolkových zemí. Existují proto značné rozdíly v právních předpisech o ochraně mladých lidí a jejich provádění.

Na Maltě , kde se systém PEGI nepoužívá, spadají videohry do obecných právních předpisů.

Kypr, Lucembursko, Rumunsko a Slovinsko oznámily, že nemají žádný platný systém klasifikace podle věku nebo obsahu ani příslušné právní předpisy.

Závěrem se Komise domnívá, že v oblasti zavádění systému klasifikace PEGI ve členských státech EU a harmonizace platných vnitrostátních ustanovení s tímto systémem existuje značný prostor pro zlepšení.

Prodej videoher v maloobchodních prodejnách

Komise je znepokojena rostoucím počtem násilných videoher používaných nezletilými osobami. Je potřeba analyzovat přístup k těmto hrám. Polovina členských států[18] má v rámci občanského a trestního práva zvláštní právní ustanovení vztahující se na fyzický prodej videoher s obsahem škodlivým pro nezletilé osoby, a to včetně různých sankcí k jejich vymáhání[19].

Ke členským státům, které připravují nebo už používají systém klasifikace podle věku/obsahu pro distribuci, oběh a inzerci, patří Itálie (návrh zákona je ve schvalovacím procesu), Spojené království, Německo, Estonsko, Řecko, Lotyšsko, Litva[20] a Slovensko .

Ve Francii, Švédsku a Nizozemsku platí podle trestního zákona zákaz určitých násilných videoher (ve Švédsku také podle ústavního zákona). Švédské maloobchody souhlasily, že v případě prodeje legálních her budou dodržovat systém klasifikace podle věku PEGI. Jsou oprávněny podmínit prodej souhlasem rodičů.

V Belgii a na Maltě existuje několik právních ustanovení o prodeji videoher, jako jsou zákony o rasismu a xenofobii, o obchodu a ochraně spotřebitelů a veřejném pořádku.

Bulharsko [21] , Česká republika [22] , Kypr, Dánsko [23], Maďarsko, Lucembursko, Polsko a Rumunsko nemají zvláštní právní předpisy pro regulaci prodeje videoher.

Za těchto okolností je dalším logickým krokem kodex chování pro maloobchodní prodejce videoher. Ve Spojených státech amerických poskytuje rodičům a dalším spotřebitelům poradenství o záležitostech klasifikace „Výbor pro klasifikaci zábavního softwaru“ („Entertainment Software Rating Board“, ESRB) a vnitrostátní maloobchodní prodejci po záštitou „Maloobchodní rady ESRB“ („ESRB Retail Council“, ERC). Cílem jejich „Kodexu pro vzdělávání a prosazování v oblasti klasifikace“ („ Ratings Education and Enforcement Code “)[24] je informovat maloobchodní prodejce a zajišťovat, aby prosazovali klasifikaci, např. pomocí zvyšování informovanosti a školení prodavačů. Spotřebitelé mohou hlásit porušení kodexu maloobchodním prodejcům nebo prostřednictvím internetových stránek ESRB. ESRB předává stížnosti k neprodlenému vyřízení příslušnému členu ERC a může vyloučit z ERC členy, kteří kodex porušili.

Zákazy videoher

Jen čtyři členské státy, Spojené království, Irsko, Německo a Itálie , zatím zakázaly určité videohry, buď formálním zákazem nebo opatřením, které je zákazu rovnocenné, jako je zabavení, odmítnutí vydat klasifikaci nebo obchodní omezení.

Videohry, které se v Irsku považují za nevhodné ke sledování pro svou násilnou povahu, mohou podléhat zákazu „Irského úřadu pro filmovou cenzuru“ („Irish Film Censor's Office“, IFCO). To se stalo například v případě videohry „Manhunt 2“ v červnu 2007[25].

První videohra, které ve Spojeném království odmítli vydat klasifikaci BBFC, byla hra „Carmageddon“ v roce 1997. Upravená verze hry však později osvědčení o klasifikaci obdržela.

V červnu roku 2007 zamítl BBFC hru „Manhunt 2“. Toto rozhodnutí bylo v prosinci 2007 zvráceno „Odvolacím výborem pro videoprodukci“ („Video Appeals Committee“, VAC). BBFC toto rozhodnutí napadl v soudním řízení Nejvyššího soudu, který případ vrátil VAC. Tento v březnu 2008 své rozhodnutí potvrdil. BBFC poté vydala osvědčení o klasifikaci „18“[26]. Schválená verze však není verze původní, nýbrž upravená. Prodej videoher bez klasifikace se trestá až dvěma lety vězení a/nebo pokutou bez omezení výše.

V Itálii zablokoval distribuci hry „Manhunt 2“ v červnu 2007 ministr komunikací[27].

V Německu rozhodl v červenci 2004 obvodní soud v Mnichově, že všechny verze hry „Manhunt“ budou zabaveny[28], protože porušují trestní ustanovení, které zakazuje zobrazování a oslavu násilí. Byly zde také další případy, jako je hra „Dead Rising“, která byla rozhodnutím obvodního soudu v Hamburku z června 2007[29] dána na seznam a zabavena.

Komise je toho názoru, že by tyto zákazy měly zůstat výjimkou, být přiměřené a omezovat se na závažná porušení lidské důstojnosti.

Účinnost současných opatření na ochranu nezletilých

Polovina členských států [30] se domnívá, že současná platná opatření jsou obecně účinná. Francie, Německo, Řecko, Itálie, Lotyšsko, Litva a Polsko nedávno zlepšily nebo v současné době zlepšují vnitrostátní právní předpisy. Některé považují tyto změny za přiměřené, budou-li spojeny se samoregulací. Francouzský trestní zákoník byl například novelizován v roce 2007. Byly zavedeny tři zásady: samoregulační systém s odpovědností danou průmyslu, nové pravomoce ministerstva vnitra a trestní sankce.

Nizozemsku se systém PEGI a legislativní ustanovení týkající se prodeje videoher zdají postačující. Finsko, Německo, Irsko a Španělsko považují současná pravidla za účinná a široce přijímaná, ale zesilují je pomocí mediální gramotnosti, zvyšování informovanosti rodičů a soudního přezkoumání. Švédsko používá systém PEGI a domnívá se, že opatření ke zvyšování informovanosti rodičů, na podporu samoregulace průmyslu a ke zlepšení spolupráce mezi státem a průmyslem fungují dobře.

Německo [31] a Spojené království [32] provádějí studie o účinnosti právních předpisů a o rizicích pro děti. Lotyšsko, Polsko a Slovensko nevědí, zda je systém PEGI úspěšný, protože zatím nebylo provedeno žádné hodnocení.

V Rakousku se převážná většina příslušných regionálních orgánů, ať už systém PEGI používají nebo ne, domnívá, že současný systém je nedostatečný. Spolková země Vídeň plánuje reformu zákona. Rakousko si je vědomo, že vnitrostátní systém by nebyl schopen poradit si s problémy vyplývajícími z internetu nebo blízkosti sousedních zemí; dalšími problémy jsou nedostatek informovanosti a policejního dohledu a chybějící postupy pro udělování osvědčení, která by pomáhala maloobchodním prodejcům.

V Belgii a Maďarsku se systém PEGI už používá, není však právně závazný, obě země proto považují ochranu nezletilých za nedostatečnou. Belgie by dala přednost právním předpisům na evropské úrovni. Přestože lze osvědčení PEGI nalézt u většiny videoher, Maďarsko považuje systém PEGI za nedostatečný pro chybějící informovanost rodičů.

V Bulharsku byly právní předpisy na ochranu dětí[33] během uplynulých dvou let doplněny o pobídky k samoregulačním mechanismům.

Onlinové videohry

Onlinové videohry umožňují hráčům vzájemnou interakci prostřednictvím síťového připojení. Převážná většina členských států[34] nemá v této oblasti zvláštní právní předpisy. Některé z nich[35] však používají systém PEGI Online a mnohé používají analogicky obecné právní předpisy (včetně trestního práva) a zvláštní právní předpisy týkající se offlinových videoher.

Vedle výše uvedeného samoregulačního postupu a postupu společné regulace prověřuje v Německu internetové nabídky také „jugendschutz.net“, zvláštní společná agentura na ochranu dětí a mládeže při používání internetu. Agentura byla založena spolkovými zeměmi, účastní se jednání s výrobci a poskytovateli a podílí se na regulačních postupech.

V Itálii se zákon na ochranu nezletilých s ohledem na používání videoher používá také na onlinové hry. Navrhovaný samoregulační „Kodex pro média a nezletilé“ požaduje, aby byla u onlinových videoher jasně a viditelně zobrazena klasifikace podle systému PEGI Online, včetně filtrovacích opatření pro rodičovskou kontrolu.

V Irsku se podle zákona hraní offlinových a onlinových videoher považuje za rovnocenné. Poskytovatelé internetových služeb se dohodli, že obsahy a služby, které jsou podle irských zákonů protiprávní, nebudou na irských serverech ukládány nebo z nich budou odstraněny. Byla zřízena horká linka, kde je možné hlásit jakýkoli protiprávní nebo škodlivý obsah na internetu, a spolupráce s policií funguje.

Lotyšsko používá zvláštní ustanovení týkající se dostupnosti počítačových her na internetu. Distribuci her lze zakázat, pokud například není možné určit okruh uživatelů nebo pokud příjemci nebyli informováni o klasifikaci podle věku. Poskytovatelé internetu jsou také povinni informovat uživatele o možnosti instalace obsahového filtru.

Celkově se Komise domnívá, že ve vztahu k onlinovým videohrám je třeba vyvinout další úsilí, které vezme v úvahu jejich specifické rysy: je třeba zavést rychlý a účinný mechanismus pro ověřování věku, zejména je třeba věnovat pozornost chatovacím místnostem („ chat rooms “). Pro tento účel by byl užitečný celoevropský dialog všech zúčastněných stran.

V této souvislosti může jako východisko sloužit politika EU na posílení spolupráce mezi soukromým a veřejným sektorem v boji proti počítačové kriminality, a zejména proti protiprávnímu a škodlivému obsahu na internetu.

Napříč platformami – celoevropský systém klasifikace

Většina členských států[36] podporuje celoevropskou klasifikaci podle věku pro všechny platformy, který by pomohl zajistit řádné fungování vnitřního trhu a předcházet matení spotřebitelů. Systém PEGI se považuje za užitečný a použitelný a má potenciál dále se vyvíjet.

Polsko a Česká republika jsou skeptické, ale do určité míry by harmonizaci a spolupráci podpořily. Pouze Francie, Maďarsko a Portugalsko považují klasifikační systém pro všechny platformy za nemožný. Tvrdí, že různé druhy médií vyžadují odlišné podmínky pro šíření a přístup a že představují odlišné způsoby spotřeby, což vyžaduje odlišnou klasifikaci a regulaci. Kromě toho považují odlišné kulturní a morální vnímání za překážku jednotného klasifikačního systému. Německo považuje svůj vlastní systém za dostatečný. Belgie naznačila, že by uvítala regulaci na úrovni EU, která by vyřešila nedostatečnou kontrolu a chybějící sankce v oblasti správného používání označení. Většina členských států je nakloněna podpořit systémy samoregulace a společné regulace. Ve Spojeném království se situace v současné době prověřuje.

ZÁVěRY

Většina členských států používá v současné době PEGI, samoregulační systém klasifikace pro offlinové videohry, který byl spuštěn v roce 2003. Převážná většina těchto členských států má příslušné právní předpisy a mnohé z nich v nedávné době své právní předpisy zlepšily nebo na zlepšení pracují. Některé členské státy dokonce postavily své právní předpisy na základě systému PEGI.

Situace v oblasti onlinových videoher je odlišná. Internet přináší díky snadnému přístupu a celosvětovému charakteru nové výzvy. Většina členských států nemá pro oblast onlinových videoher zvláštní právní předpisy. Některé členské státy se však domnívají, že právní předpisy týkající offlinových videoher lze analogicky použít pro onlinové videohry, a některé členské státy používají systém PEGI Online, který byl spuštěn v červnu roku 2007.

Závěrem lze říct, že systém PEGI dosáhl dobrých výsledků a systém PEGI Online je rovněž slibnou iniciativou, díky níž je systém PEGI dobrým příkladem samoregulace v souladu s programem zlepšení právní úpravy. Členské státy, průmysl a ostatní zúčastněné strany včetně rodičů by proto měly vyvinout další úsilí ke zvýšení důvěry ve videohry a ke zlepšení ochrany nezletilých.

Vzhledem k výše uvedeným důvodům a s vědomím, jakou hodnotu mají videohry při podpoře kulturní rozmanitosti, Komise:

- vyzývá členské státy, aby uznaly, že videohry se staly prvořadým médiem, a zajistily, aby byla zachována vysoká úroveň svobody projevu a přitom byla uplatňována účinná, přiměřená a vzájemně se podporující opatření na ochranu nezletilých;

- vyzývá proto členské státy, aby do svých vnitrostátních systémů začlenily informační a klasifikační systém, který byl spuštěn v rámci iniciativ PEGI a PEGI Online;

- vyzývá zástupce průmyslu výroby videoher a konzolí, aby nadále zlepšovali systémy PEGI a PEGI Online, a zejména aby pravidelně aktualizovali kritéria pro klasifikaci a označování podle věku, aktivněji propagovali systém PEGI a rozšiřovali řady jeho signatářů;

- bere na vědomí, že onlinové videohry přinášejí nové výzvy, jako jsou účinné systémy ověřování věku a možná nebezpečí pro mladé spotřebitele ve vztahu k chatovacím místnostem spojeným s těmito hrami, a vyzývá členské státy a zúčastněné strany, aby společně pracovaly na inovativních řešeních;

- vyzývá členské státy a zúčastněné strany, aby vyhodnotily možné negativní a pozitivní účinky videoher, zejména na zdraví;

- vyzývá všechny zúčastněné strany, které se podílejí na prodeji videoher v maloobchodních prodejnách, aby během dvou let odsouhlasily celoevropský kodex chování při prodeji videoher nezletilým a aby se zavázaly ke zvyšování informovanosti o systému PEGI mezi rodiči a dětmi a zajištění přiměřených zdrojů na provádění ustanovení tohoto kodexu;

- vyzývá členské státy a všechny zúčastněné strany, aby vyvinuly iniciativy ke zlepšení mediální gramotnosti ve vztahu k videohrám v souladu se sdělením Komise ze dne 20. prosince 2007;

- vítá a podporuje další úsilí k vytvoření celoevropského systému klasifikace podle věku v rámci samoregulace nebo společné regulace pro všechna média. Komise se zejména chystá pozvat klasifikační orgány na setkání, kde si budou moci vyměňovat osvědčené postupy v této oblasti;

- hodlá využít stávající sítě a platformy organizací spotřebitelů ke zvýšení veřejné informovanosti o systému PEGI a o doporučeních uvedených v tomto sdělení.

[1] Usnesení Rady o ochraně spotřebitelů, zejména mladých lidí, pomocí označování určitých videoher a počítačových her podle věkových skupin, dne 1. března 2002 (2002/C65/02), Úř. věst. C 65, 14.3.2002, s. 2.

[2] Nielsenova zpráva o „Videohrách v Evropě – 2007“, s. 12–15 (http://www.isfe-eu.org/index.php?PHPSESSID=lf6urj9ke66pqp2preebf0rb13&oidit=T001:662b16536388a7260921599321365911).

[3] Interaktivní obsah a konvergence: důsledky pro informační společnost. Studie pro Evropskou komisi (GŘ pro informační společnost a média) provedená společnostmi Screen Digest Ltd, CMS Hasche Sigle, Goldmedia Gmbh, Rightscom Ltd, s. 34, 45, 96 – http://ec.europa.eu/information_society/eeurope/i2010/docs/studies/interactive_content_ec2006.pdf.

[4] PricewaterhouseCoopers, Global Entertainment and Media Outlook (Celková perspektiva zábavního a mediálního průmyslu): 2007 – 2011, s. 38.

[5] Frankfurter Allgemeine Sonntagszeitung , 13.5.2007, s. 28: „ Computerspiele erobern das Wohnzimmer “ („Počítačové hry dobývají obývají pokoje“, FAZ.NET: http://www.faz.net/s/RubE2C6E0BCC2F04DD787CDC274993E94C1/Doc~EB0EA103E1BD44C65A4DB322974B1AC06~ATpl~Ecommon~Scontent.html).

[6] http://www.pegi.info.

[7] http://ec.europa.eu/avpolicy/docs/library/studies/finalised/studpdf/rating_finalrep2.pdf.

[8] Úř. věst. L 378, 27.12.2006, s. 72–77.

[9] http://ec.europa.eu/information_society/activities/sip/programme

[10] www.pegionline.eu.

[11] KOM(2007) 833 v konečném znění.

[12] Evropská federace pro interaktivní software (Interactive Software Federation of Europe) pracuje například s Evropskou sítí škol (Europen Schoolnet) s cílem posoudit používání vzdělávacích her ve školách a usnadnit výměnu osvědčených postupů.

[13] Např. Nintendo, PlayStation, Xbox.

[14] Rakousko (částečně), Belgie, Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Španělsko, Finsko, Francie, Řecko, Maďarsko, Itálie, Irsko, Lotyšsko (právní předpisy na základě PEGI), Nizozemsko, Polsko, Portugalsko (právní předpisy na základě PEGI), Slovensko, Švédsko, Spojené království.

[15] Jako jsou zákon o klasifikaci audiovizuálních programů, zákon o nahrávání videí, zákon o ochraně spotřebitelů, zákon o veřejných informacích.

[16] Loi no 98-468 ve znění Loi no 2007-297 .

[17] Jugendschutzgesetz (zákon o ochraně dětí a mládeže) zveřejněný dne 23. července 2002 ( BGBl I Nr. 51, S. 2730 ), naposledy pozměněný zákonem ze dne 20. července 2007 ( BGBl. I S. 1595 ).

[18] Rakousko, Belgie, Španělsko, Estonsko, Finsko, Francie, Německo, Řecko, Itálie, Lotyšsko, Litva, Nizozemsko, Slovensko, Švédsko, Spojené království.

[19] Zákony jako zákon na ochranu dětí, zákon o klasifikaci audiovizuálních programů, zákon o ochraně spotřebitelů, nařízení o distribuci počítačových her, zákon o ochraně dětí a mládeže, trestní zákon.

[20] Litva a Slovensko mají pravidla pro prodej videoher, které jsou určeny výhradně dospělým osobám.

[21] Maloobchodní prodejci jsou povinni výrobek označit a poskytnout informace o výrobci, povaze a vlastnostech výrobku podle všeobecných ustanovení zákona o ochraně spotřebitelů, úřední věstník č. 99 ze dne 9. prosince 2005.

[22] Videohry musí v daném prodejním místě splňovat všeobecná omezení platná pro reklamu.

[23] Dánsko uvádí ve své odpovědi na dotazník, že „šíření násilných videoher mezi dětmi lze trestat podle trestního zákoníku“.

[24] ESRB: http://www.esrb.org/retailers/index.jsp: kodex: http://www.esrb.org/retailers/downloads/erc_code.pdf

[25] http://www.ifco.ie/IFCO/ifcoweb.nsf/web/news?opendocument&news=yes&type=graphic.

[26] Rozhodnutí Video Appeals Committee ze dne 10. prosince 2007; BBFC žádá o soudní přezkoumání u Nejvyššího soudu dne 17. prosince 2007; Rozsudek Nejvyššího soudu dne 24. ledna 2008 ( Mr Justice Mittins' Judgement CO/11296/2007 ): nesprávné použití zákona, vráceno zpět Video Appeals Committee, který své rozhodnutí potvrdil (http://www.bbfc.co.uk/news/pressnews.php).

[27] http://www.comunicazioni.it/news.

[28] Rozhodnutí soudu ze dne 19. července 2004 ( Aktenzeichen 853 Gs 261/04 ).

[29] Rozhodnutí soudu ze dne 11. června 2007 ( Aktenzeichen 167 Gs 551/07 ).

[30] Česká republika, Dánsko, Španělsko, Estonsko, Finsko, Francie, Německo, Řecko, Itálie, Irsko, Litva, Nizozemsko, Portugalsko, Švédsko.

[31] Studie Federálního ministerstva pro rodinu společně se spolkovými zeměmi. http://www.hans-bredow-institut.de/forschung/recht/jugendmedienschutz.htm

[32] Zpráva nezávislé firmy Byron Review „ Safer Children in a Digital World “ („Bezpečnější děti v digitálním světě“) byla zveřejněna dne 27. března 2008. Viz http://www.dfes.gov.uk/byronreview.

[33] Zákon o ochraně dítěte (úřední věstník č. 48 ze dne 13. června 2000), zákon o ochraně spotřebitelů (úřední věstník č. 99 ze dne 9. prosince 2005).

[34] Rakousko, Belgie, Bulharsko, Kypr, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Řecko, Maďarsko, Litva, Lucembursko, Malta, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Spojené království.

[35] Dánsko, Finsko, Itálie, Nizozemsko, Slovensko, Švédsko, Spojené království.

[36] Rakousko, Belgie, Bulharsko, Kypr, Česká republika (do určité míry), Dánsko, Estonsko, Finsko, Řecko, Itálie, Irsko, Lotyšsko, Litva, Malta, Nizozemsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko.