28.5.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 120/23

—

připomíná, že územní soudržnost se stane spolu s hospodářskou a sociální soudržností průřezovým politickým cílem EU;

—

má za to, že cílem územní soudržnosti je umožnit každému území Společenství přístup k infrastruktuře a službám obecného hospodářského zájmu, a tím přispět ke zlepšení životních podmínek evropských, což si vyžádá zavedení mechanismů schopných zajistit harmonický rozvoj Společenství jako celku;

—

domnívá se, že je třeba revidovat regionální politiku s ohledem na tento cíl, aniž by došlo k jejímu návratu na úroveň členských států a aby byla nasměrována ke správné rovnováze mezi výdaji na konkurenceschopnost a výdaji na snížení územních rozdílností; vyzývá proto Komisi ke zhodnocení postupu vyčleňování;

—

doporučuje vypracování nových nástrojů, zejména pak indikátorů, které umožní zohlednění územních rozdílností ve všech veřejných politikách;

—

vyzývá k vyčlenění dodatečných finančních prostředků na všechny tři složky územní spolupráce, neboť je nesporným přínosem pro evropskou integraci;

—

domnívá se, že cíl územní soudržnosti předpokládá sladění odvětvových politik a politiky soudržnosti při zohlednění územního dopadu všech odvětvových politik již od fáze jejich koncepce;

—

připomíná význam služeb obecného a obecného hospodářského zájmu jakožto vektorů územní soudržnosti a vyslovuje v této souvislosti politování, že územní dopad politik Společenství na tyto služby nebyl prostudován před předložením legislativních návrhů Komisí ani později posouzen;

—

domnívá se, že základem pro konkretizaci cíle územní soudržnosti je řádná územní správa, a zdůrazňuje nutnost zlepšit tuto správu posílením partnerství s územními orgány v podobě víceúrovňové správy.

Zpravodaj

:

Jean-Yves Le Drian (SES/FR), předseda Regionální rady Bretaně

1.

vítá, že Evropská komise přijala dne 6. října 2008 zelenou knihu o územní soudržnosti, čímž umožnila zahájit rozsáhlou diskusi na evropské úrovni o tomto konceptu, který se stane v souladu se smlouvou, jejíž ratifikace nyní probíhá, spolu s hospodářskou a sociální soudržností průřezovým politickým cílem Evropské unie (1) (článek 3 Smlouvy o založení ES);

2.

je toho názoru, že oblast působnosti územní soudržnosti musí být přesněji definována. Navrhuje, aby Komise toto definování založila na třech rozměrech politiky soudržnosti uvedených ve Třetí zprávě o soudržnosti: na nápravě „zmenšením stávajících nerovností“, za druhé na prevenci „vytvářením koherentějších sektorových politik s územním dopadem“ a za třetí na motivaci, v níž jde o to, „zlepšit územní integraci a podpořit spolupráci mezi regiony“;

3.

domnívá se, že územní soudržnost by měla zahrnovat námořní rozměr;

4.

považuje za nezbytné zahrnout v budoucnosti i témata mimo okruh otázek, které v zelené knize položila Komise, aby byl zohledněn politický význam konceptu územní soudržnosti na úrovni Společenství; podporuje návrh na zintenzivnění spolupráce různých zúčastněných orgánů a subjektů. Souhlasí s tím, že koncept územní soudržnosti vytváří most mezi hospodářskou účinností, sociální soudržností a ekologickou rovnováhou tím, že při vypracovávání politických opatření klade důraz na udržitelný rozvoj, přičemž východiskem jsou při tom územní předpoklady v jednotlivých regionech;

5.

žádá Komisi, aby po uplynutí období konzultace vypracovala bílou knihu, ve které bude jasněji vypracován koncept územní soudržnosti a jeho cíle na úrovni EU, a to tak, že v ní bude provedeno posouzení územního dopadu všech politik Společenství;

6.

připomíná, že ve svém stanovisku ke čtvrté zprávě o hospodářské a sociální soudržnosti prohlásil, že politika soudržnosti by měla v budoucnu více zohlednit otázky územní soudržnosti (2), stejně jako i hospodářskou a sociální soudržnost, jež představuje důležitý cíl Společenství v oblasti snižování rozdílů;

7.

zdůrazňuje vedle sociální a hospodářské soudržnosti význam územní soudržnosti coby politického cíle, který dodává činnosti Společenství zvýšenou schopnost posilovat solidaritu Evropské unie a účinně přispívat k udržitelnému rozvoji, za současného dodržování zásady subsidiarity a rozdělení pravomocí mezi jednotlivými úrovni vlády;

8.

důrazně připomíná, že se cíl územní soudržnosti musí provádět na celém evropském území, tj. ve všech regionech Evropské unie, aniž by ovšem narušoval priority definované v rámci regionální politiky a zásahů ze strukturálních fondů;

9.

žádá Komisi, aby se více zaměřila na vypracování vhodných ukazatelů (popřípadě i na nižší než regionální úrovni) týkajících se zvláštních sociálně-ekonomických problémů různých typů regionů, zejména, ale ne výhradně, hor, ostrovů, řídce obydlených oblastí a pohraničních oblastí, stejně jako nejvzdálenějších regionů (RUP), jejichž zvláštní postavení je definováno v článcích 158 a 299 Smlouvy o založení ES, a to proto, aby jasně vyplynuly specifické příležitosti a znevýhodnění všech těchto regionů;

10.

vyzývá Komisi, aby podstatným způsobem zvýšila kvalitu statistických údajů i jejich znázornění na mapách, aby tak odpovídaly skutečné situaci;

11.

má za to, že cílem územní soudržnosti je umožnit každému území Společenství přístup k infrastruktuře a službám obecného zájmu, a tím přispět ke zlepšení životních podmínek občanů podle evropských standardů 21. století, přičemž uznává, že tento přístup nezávisí pouze na geografické poloze, ale je dán také možností spojení, dostupností a kvalitou infrastruktury a služeb;

12.

má za to, že koncepce územní soudržnosti se zakládá na zásadě solidarity, a z toho důvodu vyžaduje zavedení mechanismů, jejichž cílem bude harmonický rozvoj Společenství jako celku a snížení rozdílů v úrovni rozvoje různých území;

13.

připomíná, že z posledních zpráv o soudržnosti vyplývá, že některé územní rozdílnosti mezi evropskými regiony, jakož i na nižší než regionální úrovni, mají tendenci se zhoršovat. Typické jevy pro tyto rozdílnosti jsou prostorová segregace, která způsobuje některé formy vytváření ghett, a také úpadek některých odlehlých oblastí. Z tohoto důvodu je více než kdy předtím nezbytné, aby byla územní soudržnost zařazena mezi průřezové cíle Evropské unie;

14.

domnívá se, že tuto nezbytnost posiluje skutečnost, že územní nesoudržnost v Evropě znamená vyšší náklady – vyšší náklady spojené s životním prostředím, způsobené zejména přeplněním městských oblastí a změnou klimatu; vyšší náklady spojené se sociálními aspekty, způsobené prostorovou kumulací sociálních problémů; nedostatek územní soudržnosti poškozuje také fungování evropského jednotného trhu, neboť omezuje přístup některých území ke svobodám zakotveným ve Smlouvách;

15.

navrhuje, aby byla územní soudržnost pojata jako zásadní prvek strategie Evropské unie v nynější krizi, která je jak finanční, tak hospodářská; v této souvislosti, s ohledem na složitost výzev, které se v příštích letech očekávají, žádá, aby byly rozpočtové zdroje udrženy alespoň na současné úrovni, ne-li posíleny;

16.

odmítá jakoukoliv iniciativu, která je z důvodu nepředvídaných událostí nebo z jiných důvodů zaměřena na opětovné přesunutí politiky soudržnosti, a to i částečné či neopodstatněné, na celostátní úroveň;

17.

má za to, že cíl územní soudržnosti je doplňkový k cíli hospodářské a sociální soudržnosti a že se tyto tři formy soudržnosti musí vzájemně posilovat, což znamená, že cíl hospodářské, sociální a územní soudržnosti musí být zohledňován všemi společnými politikami, které mají územní dopad, a to v první řadě regionální politikou. Vyzývá Komisi, aby vypracovala modely odvětvové integrace na regionální úrovni, jež by podpořily územní soudržnost;

18.

vyzývá Komisi, aby zhodnotila, jak Lisabonská a Göteborská strategie v rámci postupu vyčleňování, který se v období 2007–2013 uplatňuje ve strukturálních fondech, přispěly k územní soudržnosti;

19.

navrhuje Komisi, aby stanovila úpravu strategických hlavních směrů, která zohlední územní soudržnost pro období 2014–2020 vedle hospodářské a sociální soudržnosti i cíle územní soudržnosti; v tomto smyslu vyzývá, aby byla v regionální politice nalezena správná rovnováha mezi výdaji na konkurenceschopnost, které podporují hospodářský růst v globalizovaném prostředí, a výdaji, jejichž cílem je snížit rozdílnosti mezi územními celky, aby bylo dosaženo cílů soudržnosti;

20.

doporučuje v závislosti na potřebách provádění územní soudržnosti (3) vypracování nových nástrojů, zejména pak indikátorů, a to i pomocí analýz na nižší než regionální úrovni. Pro účely vypracování odpovídajících regionálních strategií a politických opatření musí existovat odpovídající nástroje, které umožní zohlednění územních rozdílností ve veřejných politikách (například disponibilní příjem na obyvatele, aby bylo možno zohlednit převody jako doplnění HDP na obyvatele, daňové příjmy do státního rozpočtu, dostupnosti různých služeb (doprava, rozvody energií, zdraví, vzdělávání), demografickou strukturu a usazení obyvatelstva (údaje o rozložení obyvatelstva, míře stárnutí a závislosti obyvatel) nebo přímo vytvoření souhrnných ukazatelů lidského rozvoje (4));

21.

připomíná, že územní spolupráce na evropské úrovni má nespornou připadnou hodnotu a že přispívá k dosažení cíle územní soudržnosti. Z tohoto důvodu vyzývá k podstatnému navýšení celkového rozpočtu EU, aby bylo možné vyčlenit dodatečné finanční prostředky na tuto složku regionální politiky, aby mohla překročit rámec výměny osvědčených postupů, avšak ne na úkor ostatních dvou cílů EU v oblasti soudržnosti;

22.

vyzývá Komisi, aby prohloubila nové strategické příležitosti umožněné spoluprací na úrovni euroregionů, které představují strategickou úroveň správy a činnosti, jež může zcela adekvátně řešit problematiku územní soudržnosti; připomíná, že ESÚS (5) zavádí strukturu evropské spolupráce, jež je propojena s přeshraničním, nadnárodními a meziregionálními projekty, která podporuje efektivní spolupráci v široké škále aktivit, sousedských vztahů, sblížení obyvatelstva, přenosu znalostí a výměně osvědčených postupů;

23.

zdůrazňuje specifickou úlohu přeshraniční spolupráce pro evropskou integraci a význam dosažených výsledků – zlepšení přímé znalosti prostředí za hranicemi, pokud jde o vnitřní hranice EU, proměna úlohy vnějších hranic (koordinovaný rozvoj, boj proti přistěhovalectví a nezákonnému obchodu, podpora rozvoje oblastí u hranic třetích zemí s EU), podpora transformace vnějších hranic na vnitřní hranice v souvislosti s přistupováním nových členských států;

24.

vyzývá Komisi, aby nadále pokračovala ve svém úsilí o zjednodušení a zlepšení řízení přeshraničních programů, např. definováním přídělů společných pro obě strany hranice, a podporuje Komisi v jejím záměru zpracovat bilanci zřízení ESÚS;

25.

doporučuje, aby byla tato spolupráce v relevantních územních celcích (např. přímořské oblasti, povodí řek či horské masivy) podporována, aby se tak zlepšila územní integrace a mohly být sníženy regionální a subregionální rozdíly za účelem účinného řešení problémů ochrany životního prostředí, boje proti znečištění a zlepšování dopravních sítí, a to v rámci společně definovaných strategií územního plánování. Měly by přitom však být respektovány úloha a pravomoci stávajících veřejných orgánů a strategické priority soudržnosti v rámci daného regionu;

26.

měly by se podporovat strategické přístupy, jako je budování makroregionů (např. budoucí strategie EU pro Baltské moře); na nadnárodní úrovni přímořských oblastí je zapotřebí stanovit inovační rámce správy s cílem podpořit právě přijatou integrovanou námořní politiku EU a zajistit větší soudržnost činnosti Společenství jak uvnitř Unie, tak ve vztahu k příslušným třetím zemím;

27.

zdůrazňuje význam meziregionální spolupráce (kterou Evropská komise v zelené knize nezmiňuje), jelikož představuje významný nástroj výměny zkušeností a osvědčených postupů mezi územími, které spolu nesousedí, ale sdílejí doplňující rozvojové projekty. Přeje si však, aby byl nástroj meziregionální spolupráce v budoucnu lépe přizpůsoben potřebám místních a regionálních samospráv, a to ve smyslu větší flexibility ve výběru témat spolupráce;

28.

zdůrazňuje, že je nezbytné lépe koordinovat zásahy v rámci územní spolupráce s vnější složkou této spolupráce, a to s výhledem na rozšíření EU (západní Balkán a Turecko), se zeměmi způsobilými pro zařazení do Evropské politiky sousedství (EPS), s Ruskou federací a se zeměmi, které sousedí s nejvzdálenějšími regiony;

29.

má za to, že cíl územní soudržnosti se musí vztahovat na všechny politiky Společenství. Je tedy na místě posílit spolupráci mezi odvětvovými politikami a regionální politikou a dbát přitom na uvedení těchto politik v soulad, ať už jsou založeny na dotacích nebo regulaci;

30.

v této souvislosti vyslovuje politování, že politiky Společenství jsou příliš často koncipovány a prováděny bez dostatečného zvážení jejich územních důsledků, což staví místní a regionální samosprávy před negativní důsledky těchto politik (ztráty podnikatelské činnosti a pracovních míst, škody na životním prostředí, zvýšená koncentrace obyvatelstva a činností nebo vylidňování);

31.

připomíná užitečnost územního plánování jakožto souboru technik, které usilují o harmonické uspořádání různých druhů využití a aktivit na daném území, aby byla zabezpečena koherence veřejných politik Společenství s cíli územní spolupráce;

32.

uznává, že část těchto negativ byla překonána prostřednictvím zásahů v rámci regionální politiky Společenství, zejména v rámci programů na pomoc při hospodářských změnách (změna průmyslové orientace, rozvoj venkova v kontextu reformy SZP);

33.

vyjadřuje politování nad mírou nesouladu mezi politikami v oblasti výzkumu, technického rozvoje a inovací a územní soudržností a zdůrazňuje, že politiky EU a jednotlivých členských států v oblasti výzkumu a inovací je zapotřebí více přizpůsobit konkrétním územím;

34.

má za to, že analogicky s horizontální sociální klauzulí stanovenou v Lisabonské smlouvě, je zohlednění územního dopadu odvětvových politik nezbytné již od fáze jejich koncepce (looping AT tle map before implementing policies), aby mohly být předvídány jejich územní účinky;

35.

zdůrazňuje mimořádný vliv, který na dosažení cíle územní soudržnosti mají transevropské dopravní, telekomunikační a energetické sítě, a vyzývá Komisi, aby se zaměřila právě na tyto sítě;

36.

trvá zejména na nutnosti sladění veřejných politik Společenství v oblastech ležících na pomezí mezi pevninou a mořem;

37.

má za to, že SZP, jejíž územní dopad je velký, musí spíše než zvětšovat rozdíly mezi regiony více přispívat k územní soudržnosti tím, že bude předvídat územní účinky budoucí reformy, aby byly omezeny její negativní důsledky, a že stanoví opatření na přizpůsobení těch území, která by mohla být touto reformou negativně zasažena;

38.

doporučuje lepší koordinaci činností rozvoje venkova v rámci 2. pilíře SZP) s regionální politikou, aby byla zajištěna propojenost mezi rozvojem venkova a měst. Konečným cílem je přitom dosažení z technického a politického hlediska co možná největšího zjednodušení a co možná nejvyšší synergie mezi oběma politikami v programech po roce 2013;

39.

je toho názoru, že při vývoji společné dopravní politiky a vzhledem k jejímu dopadu na klimatickou změnu nelze opomenout obzvláštní význam, jaký tato politika představuje pro území, jejichž přístupnost je závislá výlučně na některých druzích dopravy, zvláště letecké;

40.

navrhuje při nadcházející revizi transevropské dopravní sítě zvláštním způsobem zohlednit nutnost zajistit místní dosažitelnost regionů podle odpovídajících standardů a propojit tuto síť se sítěmi městské dopravy, což by velmi zvýšilo celkovou dostupnost a soudržnost;

41.

domnívá se, že citlivá otázka změny klimatu není ve všech regionech na stejné úrovni (např. vzhledem k uplatňování systému Společenství pro obchodování s kvótami emisí skleníkových plynů, řízení pobřežních oblastí apod.);

42.

připomíná význam služeb obecného hospodářského jakožto skutečného vektoru územní soudržnosti, jak je zmíněno v primárním právu Společenství (článek 16 Smlouvy o založení ES), a vyslovuje v této souvislosti politování, že územní dopad politik Společenství na služby obecného zájmu, a zejména služby obecného hospodářského zájmu, nebyl prostudován před předložením legislativních návrhů Komisí ani později posouzen;

43.

zdůrazňuje rizika roztříštěnosti vnitřního trhu, jestliže občané nebudou mít přístup k místním službám, a to navzdory tvrzení o tom, že je cílem udržení všeobecné obslužnosti;

44.

hájí zachování všeobecného přístupu k těmto službám v rámci tradičního vymezení veřejné služby, a to s ohledem na rovné zacházení a jako podmínku integrace regionů do globálního hospodářství;

45.

v souladu se zásadou subsidiarity zakotvenou ve Smlouvě a s Protokolem o službách obecného zájmu obsaženým v návrhu Lisabonské smlouvy požaduje, aby bylo zachováno právo a svoboda místních a regionálních orgánů provádět opatření jako poskytovatel, správce a uživatel služeb obecného hospodářského zájmu;

46.

znovu připomíná, že je pro územněsprávní celky jakožto poskytovatele, správce nebo příjemce služeb obecného hospodářského zájmu nutná právní jistota; za tímto účelem považuje na nezbytné, aby soulad jejich specifik, zejména se zřetelem na předpisy o zadávání zakázek a přidělování podpor, byl uznán v příslušných pokynech Společenství;

47.

zdůrazňuje, že zásahy z více úrovní veřejné správy na tomtéž území, které mají různé, někdy protichůdné dopady, vyvolávají potřebu zlepšení kvality veřejné správy, zejména pak v jejím územním rozměru, na úrovni co nejbližší občanům, a to s cílem napravit nedostatečnou integraci veřejných politik. Toto nové schéma územní správy je základem pro konkretizaci cíle územní soudržnosti;

48.

považuje za vhodné, aby Komise stanovila nástroje, které by mohly usnadnit vertikální spolupráci mezi různými úrovněmi správy mimo stávající institucionální vztahy;

49.

připomíná, že cíl územní soudržnosti nesmí sloužit jako záminka pro změny v rozdělení pravomocí, zejména pokud jde o územní plánování, které musí zůstat v pravomoci členských států a jejich územněsprávních celků. Vlády členských států, především těch centralizovanějších, by však měly posílit spolupráci se subjekty, jež působí na místní či regionální úrovni, s cílem zlepšit na regionální a místní úrovni koordinaci národních odvětvových politik;

50.

vyzývá k vyjasnění pravomocí mezi jednotlivými úrovněmi veřejné správy v členských státech a k rozvoji průřezových nebo horizontálních politik a koordinačních funkcí;

51.

žádá silnější rozhodovací pravomoc pro regionální orgány, pokud jde o správu strukturálních fondů, neboť všem regionům EU by měl být přiznán status řídícího orgánu;

52.

doporučuje posílení veřejné správy na více úrovních (6), aby se dospělo k definici společných strategických cílů, např. pokud jde o dostupnost, udržitelný rozvoj a námořní politiku, přičemž každý účastník přispívá podle svých možností. Tak bude možné zajistit, aby byla zásada partnerství plně uplatňována. Skutečná víceúrovňová správa zahrnuje také společné uskutečňování a monitorování;

53.

v této souvislosti připomíná, že v Prvním akčním programu k provádění územní agendy Evropské unie ze dne 23. listopadu 2007 příslušní ministři vyjádřili přesvědčení, že víceúrovňová správa je základním nástrojem k zajištění vyváženého územního plánování v EU, a nabídli, že se zainteresovanými stranami a místními a regionálními orgány projednají provádění priorit územní agendy;

54.

vyzývá Komisi, aby pozorněji analyzovala stávající postupy provádění partnerství ve 27 členských státech Unie s cílem posílit kapacitu místních a regionálních orgánů a jejich sdružení, aby se mohly stát proaktivními partnery.