(1)

Evropská rada se na svém zasedání ve dnech 8. a 9. března 2007 shodla na tom, že je nutno snížit do roku 2012 administrativní zátěž společností o 25 %, aby se zvýšila konkurenceschopnost společností ve Společenství.

(2)

Právo obchodních společností bylo stanoveno jako jedna z oblastí s vysokým počtem informačních závazků uložených společnostem, přičemž některé z nich se jeví jako zastaralé nebo nepřiměřené.

(3)

Tyto informační závazky je nutno revidovat, aby se zátěž společností ve Společenství snížila na nejnižší možnou míru, která je nezbytná k zajištění ochrany zájmů ostatních zúčastněných stran.

(4)

Podle první směrnice Rady 68/151/EHS ze dne 9. března 1968 o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností ve smyslu čl. 58 druhého pododstavce Smlouvy, za účelem dosažení rovnocennosti těchto opatření (3), musí společnosti s ručením omezeným poskytovat formou zveřejnění některé informace, které musí být zapsány v ústředním rejstříku, obchodním či podnikovém rejstříku členského státu. Toto zveřejnění se v mnoha členských státech musí uskutečnit prostřednictvím vnitrostátního věstníku a někdy mimoto prostřednictvím celostátního nebo regionálního tisku.

(5)

Ve většině případů znamenají závazky v oblasti zveřejňování pro dotčené společnosti dodatečné náklady, aniž by přinesly skutečnou přidanou hodnotu vzhledem k tomu, že podnikové rejstříky zpřístupňují informace on-line. Iniciativy, jako např. budoucí evropský portál e-justice , které mají usnadnit přístup k těmto rejstříkům v celém Společenství, dále snižují potřebu zveřejňovat tyto informace ve vnitrostátním věstníku či v jiném tisku.

(6)

Aby bylo umožněno nákladově nejefektivnější zveřejňování, které uživatelům zajistí snadný přístup k informacím, měly by členské státy stanovit povinné používání ústřední elektronické platformy. Tato platforma by buď měla obsahovat veškeré informace, které je nutné zveřejňovat, nebo by měla umožnit přístup k těmto informacím v elektronickém souboru společnosti v rejstřících členských států. Členské státy by kromě toho měly zajistit, aby veškeré náklady účtované těmto společnostem za zveřejňování informací tvořily spolu s případným poplatkem účtovaným za zápis do rejstříku jediný poplatek. Stávající povinnosti členských států týkající se zveřejňování by neměly vést k žádným dalším zvláštním poplatkům. To by však nemělo omezovat svobodu rozhodování členských států, pokud jde o přenesení nákladů spojených se zřízením a provozováním platformy, včetně formátování dokumentů, na společnosti, a to tak, že se tyto náklady buď stanou součástí registračních poplatků, nebo bude od společností požadován povinný pravidelný příspěvek .

(7)

Členské státy mohou v souladu se zásadou subsidiarity i nadále využívat všechny další dosavadní vnitrostátní způsoby zveřejňování, pokud jsou dobře definovány a pokud se zakládají na objektivních podmínkách, zejména v zájmu zajištění právní jistoty a bezpečnosti informací a s ohledem na dostupnost Internetu a přístup k postupům používaným v jednotlivých zemích. Členské státy by měly náklady spojené s dodatečnou povinností zveřejňovat informace hradit na základě jediného poplatku.

(8)

V souladu s využíváním ústřední elektronické platformy by se měla upravit druhá směrnice Rady 77/91/EHS ze dne 13. prosince 1976 o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností ve smyslu druhého odstavce článku 58 Smlouvy při zakládání akciových společností a při udržování a změně jejich základního kapitálu, za účelem dosažení rovnocennosti těchto opatření  (4) .

(9)

Podle jedenácté směrnice 89/666/EHS ze dne 21. prosince 1989 o zveřejňování poboček vytvořených v členském státě některými formami společností řídících se právem jiného členského státu (5) musí být zveřejněny některé informace týkající se společnosti. Členský stát, v němž se pobočka nachází (dále jen „hostitelský členský stát“) může v současnosti vyžadovat, aby byl omezený počet listin v této souvislosti přeložen do jiného úředního jazyka Společenství.

(10)

Tato možnost by měla být zachována stejně jako možnost, aby hostitelský členský stát v určitých omezených případech požadoval ověření překladu, jelikož zájem třetích stran může vyžadovat, že je nezbytné zajistit prostřednictvím ověření dostatečnou míru spolehlivosti překladu.

(11)

Překlad však lze považovat za dostatečně spolehlivý, pokud byl ověřen překladatelem, který byl v jiném členském státě jmenován soudním překladatelem, nebo jinou osobou, která byla v tomto členském státě schválena k ověřování překladů do požadovaného jazyka. Hostitelský členský stát by v tomto případě neměl mít možnost požadovat dodatečné ověření podle vlastních předpisů.

(12)

Totéž platí, pokud listina potřebná k registraci pobočky může být předložena z rejstříku, u něhož je veden spis společnosti, v úředním jazyce Společenství požadovaném hostitelským členským státem. Rovněž v tomto případě se dodatečné ověření nejeví jako odůvodněné.

(13)

Členské státy by rovněž neměly mít možnost ukládat jakékoli formality týkající se jazyka listiny, jež překračují toto ověření. Zejména požadavky na notářské ověření již ověřeného překladu překračují to, co je nezbytné k zajištění dostatečné míry spolehlivosti.

(14)

Jelikož cíle této směrnice, totiž snížení administrativní zátěže v souvislosti se závazky některých forem společností ve Společenství v oblasti zveřejňování a překladů, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jej může být z důvodu rozsahu a účinků lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku tato směrnice nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle.

(15)

Směrnice 68/151/EHS, 77/91/EHS a 89/666/EHS by proto měly být odpovídajícím způsobem změněny,