Středa 24. září 2008
P6_TC2-COD(2005)0240

Postoj Evropského parlamentu přijatý ve druhém čtení dne 24. září 2008 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/…/ES, kterou se stanoví základní zásady pro vyšetřování nehod v odvětví námořní dopravy a kterou se mění směrnice Rady 1999/35/ES a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/59/ES

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 80 odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru (1) ,

s ohledem na stanovisko Výboru regionů (2),

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy (3),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	V námořní dopravě v Evropě by měla být udržena vysoká všeobecná úroveň bezpečnosti a mělo by být vynaloženo veškeré úsilí ke snížení počtu námořních nehod a mimořádných událostí.

(2)	Urychlené provádění technických vyšetřování námořních nehod zvyšuje bezpečnost na moři a pomáhá předcházet opakování námořních nehod, které vedou ke ztrátě životů, lodí a ke znečištění mořského životního prostředí.

(3)	Evropský parlament v usnesení ze dne 21. dubna 2004 o zvýšení bezpečnosti na moři (4) vyzval Komisi k předložení návrhu směrnice o vyšetřování námořních nehod.

(4)

Článek 2 Úmluvy OSN o mořském právu ze dne 10. prosince 1982 (║ „úmluva UNCLOS“) stanoví právo pobřežních států vyšetřovat příčiny jakýchkoli námořních nehod v jejich teritoriálních mořích, které by mohly představovat ohrožení života nebo životního prostředí, vyžadovat zásah pátracích a záchranných orgánů pobřežního státu nebo by se mohly pobřežního státu jinak týkat.

(5)	Článek 94 úmluvy UNCLOS stanoví, že stát vlajky zajistí vyšetření některých nehod nebo mimořádných událostí na volném moři náležitě kvalifikovanou osobou nebo osobami nebo pod jejím nebo jejich dohledem.

(6)

Pravidlo I/21 Mezinárodní úmluva o bezpečnosti lidského života na moři ze dne 1. listopadu 1974 ( ║ „úmluva SOLAS 74“), Mezinárodní úmluva o nákladové značce ze dne 5. dubna 1966 a Mezinárodní úmluva o zabránění znečišťování z lodí ze dne 2. listopadu 1973 stanoví odpovědnosti státu vlajky provádět vyšetřování nehod a předávat Mezinárodní námořní organizaci (IMO) příslušné nálezy.

(7)

Předpis k provedení povinných nástrojů IMO přijatý rezolucí shromáždění IMO A.973(24) ze dne 1. prosince 2005 připomíná závazek států vlajky zajistit, aby bezpečnostní vyšetřování v oblasti bezpečnosti na moři bylo prováděno náležitě kvalifikovanými vyšetřovateli, kteří mají odborné znalosti o problematice týkající se námořních nehod a mimořádných událostí. Uvedený předpis dále požaduje, aby státy vlajky byly připraveny poskytnout k tomuto účelu kvalifikované vyšetřovatele bez ohledu na místo nehody nebo mimořádné události.

(8)

Měl by být zohledněn předpis pro vyšetřování námořních nehod a mimořádných událostí obsažený v příloze rezoluce shromáždění IMO A.849 (20) ze dne 27. listopadu 1997 (║ „předpis IMO pro vyšetřování námořních nehod a mimořádných událostí“), který stanoví uplatňování společného přístupu k vyšetřování námořních nehod a mimořádných událostí a spolupráci mezi státy při určení faktorů, které přispívají k námořním nehodám a mimořádným událostem. Měla by být také zohledněna rezoluce shromáždění IMO A.861(20) ze dne 27. listopadu 1997 a rezoluci výboru pro námořní bezpečnost IMO MSC.163(78) ze dne 17. května 2004, kterými se stanoví definice pojmu „záznamník cestovních údajů“.

(9)

Při provádění bezpečnostních vyšetřování námořních nehod a mimořádných událostí by členské státy měly zohlednit pokyny pro spravedlivé zacházení s námořníky v případě námořní nehody obsažené v příloze předpisu LEG.3(91) právního výboru IMO a správní rady Mezinárodní organizace práce ze dne 27. dubna 2006▐.

(10)

Směrnice Rady 1999/35/ES ze dne 29. dubna 1999 o systému povinných prohlídek pro bezpečné provozování liniové dopravy loděmi typu ro-ro a vysokorychlostními osobními plavidly (5) požaduje, aby členské státy v rámci svých právních systémů vymezily právní postavení, které jim a každému jinému členskému státu s významným zájmem umožní účastnit se jakéhokoli vyšetřování námořních nehod nebo mimořádných událostí, kterých se účastní loď typu ro-ro nebo vysokorychlostní osobní plavidlo, spolupracovat při něm nebo, jestliže je tak stanoveno v předpise IMO pro vyšetřování námořních nehod a mimořádných událostí, takové vyšetřování provádět.

(11)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/59/ES ze dne 27. června 2002, kterou se stanoví kontrolní a informační systém Společenství pro provoz plavidel (6), požaduje, aby členské státy dodržovaly předpis IMO pro vyšetřování námořních nehod a mimořádných událostí a zajistily, že budou nálezy vyšetřování zveřejněny co nejdříve po jeho uzavření ║.

(12)

Pro účinné stanovení okolností a příčin nehody nebo mimořádné události je nanejvýš důležité, aby bezpečnostní vyšetřování nehod a mimořádných událostí týkajících se námořních plavidel nebo jiných plavidel v přístavu nebo v jiných vymezených námořních oblastech bylo prováděno nepodjatým způsobem. Takové vyšetřování by proto v zájmu zamezení případnému střetu zájmů mělo být prováděno kvalifikovanými vyšetřovateli pod kontrolou nezávislého orgánu nebo subjektu , jemuž jsou uděleny trvalé rozhodovací pravomoci .

(13)	Členské státy by měly v souladu se svými právními předpisy upravujícími pravomoci orgánů odpovědných za soudní vyšetřování a v případě potřeby ve spolupráci s těmito orgány zajistit, že osobám odpovědným za technické vyšetřování jsou poskytnuty nejlepší možné podmínky pro plnění jejich úkolů.

(14)

Členské státy by měly zajistit, aby jejich právní systémy jim všem dalším členským státům s významným zájmem umožnily účastnit se bezpečnostních vyšetřování ║na základě ustanovení předpisu IMO pro vyšetřování námořních nehod a mimořádných událostí, spolupracovat při takovém vyšetřování nebo takové vyšetřování provádět.

(15)	Členský stát může po vzájemné dohodě pověřit jiný členský stát vedením bezpečnostního vyšetřování námořní nehody nebo mimořádné události (║ bezpečnostní vyšetřování), nebo provedením zvláštních úkonů v rámci tohoto vyšetřování.

(16)

Členské státy by měly vynaložit veškeré úsilí, aby nepožadovaly úhradu nákladů za výpomoc vyžádanou v rámci bezpečnostních vyšetřování týkajících se dvou nebo více členských států. V případech, kdy se vyžaduje pomoc od členského státu, kterého se netýká bezpečnostní vyšetřování, by se měly členské státy dohodnout na úhradě vzniklých nákladů.

(17)

Podle pravidla V/20 úmluvy SOLAS 74 musí být osobní lodě a lodě jiné než osobní o hrubé prostornosti 3 000 t a více vyrobené po 1. červenci 2002 včetně tohoto data povinně vybaveny záznamníkem cestovních údajů pro usnadnění vyšetřování nehod. Vzhledem k významu těchto zařízení pro tvorbu politiky předcházení námořním nehodám by tato zařízení měla být systematicky požadována na lodích, které vykonávají vnitrostátní nebo mezinárodní plavby a přistávají v přístavech Společenství.

(18)

Údaje ze záznamníku cestovních údajů a dalších elektronických zařízení lze využívat jak zpětně po námořní nehodě nebo mimořádné události k vyšetřování jejich příčin, tak preventivně k získání zkušeností o okolnostech, které by mohly k takovým událostem vést. Členské státy by měly zajistit, aby byly tyto údaje, pokud jsou dostupné, řádně využívány k oběma uvedeným účelům.

(19)

Tísňové signály z lodi nebo informace z jakéhokoli zdroje, že loď nebo osoby na lodi nebo z lodi jsou ohroženy nebo že následkem události související s provozováním lodi existuje vážné možné riziko škody pro osoby, konstrukci lodi nebo životní prostředí, by měly být vyšetřeny nebo jinak přezkoumány.

(20)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1406/2002 (7) požaduje, aby Evropská agentura pro námořní bezpečnost (║ „agentura“) spolupracovala s členskými státy při rozvoji technických řešení a poskytování technické pomoci vztahující se k uplatňování právních předpisů Společenství. V oblasti bezpečnostního vyšetřování ║má agentura zvláštní úkol usnadňovat spolupráci mezi členskými státy a Komisí při rozvoji společné metodiky vyšetřování námořních nehod v souladu s dohodnutými mezinárodními zásadami, přičemž patřičně zohlední odlišnosti právních systémů členských států.

(21)	V souladu s nařízením (ES) č. 1406/2002 musí agentura usnadňovat spolupráci při zajišťování podpory členských států v činnostech týkajících se vyšetřování a při provádění analýz stávajících zpráv o vyšetřování nehod.

(22)	Jakékoli závěry vyvozené z analýzy stávajících zpráv o nehodách, které mohou být užitečné pro předcházení budoucím nehodám a zlepšení námořní bezpečnosti v Evropské unii, by měly být zohledněny při vytváření nebo úpravě společné metodiky pro vyšetřování námořních nehod .

(23)	Členské státy a Společenství by měly náležitě zohlednit bezpečnostní doporučení vyplývající z bezpečnostního vyšetřování.

(24)	Protože cílem technického bezpečnostního vyšetřování je předcházet námořním nehodám a mimořádným událostem, neměly by být závěry a bezpečnostní doporučení za žádných okolností použity k určování míry zavinění nebo odpovědnosti.

(25)

Jelikož cíle této směrnice, totiž zvýšení bezpečnosti na mořích ve Společenství, a tím i snížení nebezpečí námořních nehod, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jej může být z důvodu rozsahu nebo účinků této směrnice lépe dosaženo na úrovní Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle.

(26)	Opatření nezbytná k provedení této směrnice by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (8).

(27)

Zejména je třeba zmocnit Komisi ke změnám této směrnice v návaznosti na související změny mezinárodních úmluv, protokolů, předpisů a rezolucí a k přijímání a změnám společné metodiky vyšetřování námořních nehod a mimořádných událostí. Jelikož uvedená opatření mají obecný význam a jejich účelem je změnit jiné než podstatné prvky této směrnice, včetně jejím doplněním o nové jiné než podstatné prvky, musí být přijata regulativním postupem s kontrolou stanoveným v článku 5a rozhodnutí Rady 1999/468/ES. ▐

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Předmět

1.   Cílem této směrnice je zvýšit bezpečnost na moři a předejít znečištění z lodí, a tím snížit nebezpečí námořních nehod:

a)	usnadněním urychleného provádění bezpečnostního vyšetřování a řádné analýzy námořních nehod a mimořádných událostí za účelem určení jejich příčin, a

b)	zajištěním včasného a přesného podávání zpráv o bezpečnostním vyšetřování a návrhů nápravných opatření.

2.   Předmětem bezpečnostních vyšetřování prováděných podle této směrnice není určení míry odpovědnosti nebo zavinění. Členské státy nicméně zajistí, aby se vyšetřovací orgán nebo subjekt (║ „vyšetřovací orgán“) nezdráhal podat úplnou zprávu o příčinách nehody nebo mimořádné události z toho důvodu, že by z nálezů mohlo být vyvozeno zavinění nebo odpovědnost.

Článek 2

Oblast působnosti

1.   Tato směrnice se vztahuje na námořní nehody , mimořádné události a tísňové signály :

a)	které se týkají lodí plujících pod vlajkou jednoho ze členských států,

b)	k nimž došlo v teritoriálním moři a vnitřních vodách členských států podle definice v úmluvě UNCLOS; nebo

c)	které se dotýkají jiných významných zájmů členských států.

2.   Tato směrnice se nevztahuje na námořní nehody , mimořádné události a tísňové signály , které se týkají pouze:

a)	válečných lodí, lodí pro přepravu vojska a ostatních lodí vlastněných nebo provozovaných členským státem a užívaných pouze pro neobchodní veřejnou dopravu;

b)	lodí bez mechanického pohonu, dřevěných lodí jednoduché konstrukce, rekreačních jachet a plavidel, pokud nejsou ani nebudou obsazeny posádkou a nepřepravují více než 12 cestujících pro obchodní účely;

c)	plavidel vnitrozemské plavby provozovaných na vnitrozemských vodních cestách;

d)	rybářských plavidel o délce menší než 15 metrů;

e)	stálých vrtných plošin na volném moři.

Článek 3

Definice

Pro účely této směrnice se:

1)	„předpisem IMO pro vyšetřování námořních nehod a mimořádných událostí“ rozumí předpis IMO pro vyšetřování námořních nehod a mimořádných událostí obsažený v příloze rezoluce shromáždění IMO A.849(20) ze dne 27. listopadu 1997 v platném znění.

2)

Níže uvedené výrazy se používají v souladu s definicemi uvedenými v předpise IMO pro vyšetřování námořních nehod a mimořádných událostí: a) „námořní nehoda“, b) „velmi vážná nehoda“, c) „námořní mimořádná událost“, d) „bezpečnostní vyšetřování námořní nehody nebo mimořádné události“, e) „stát, který vede vyšetřování“, f) „stát s významným zájmem“.

3)	Pojmů „vážná nehoda“ a„méně vážná nehoda“ se používá v souladu s aktualizovanými definicemi uvedenými v oběžníku č. 953 výboru pro námořní bezpečnost IMO.

4)	Výrazy „loď typu ro-ro“ a „vysokorychlostní osobní plavidlo“ se používají v souladu s definicemi uvedenými v článku 2 směrnice 1999/35/ES.

5)	Výraz „záznamník cestovních údajů“ (║ „VDR“) se používá v souladu s definicí uvedenou v rezoluci shromáždění IMO A.861(20) a v rezoluci výboru pro námořní bezpečnost IMO MSC.163(78).

6)	„Tísňovým signálem“ se rozumí signál z lodi nebo informace z jakéhokoli zdroje, které uvádějí, že loď nebo osoby na lodi či z lodi se nacházejí na moři v situaci tísně.

7)

„Bezpečnostním doporučením“ se rozumí jakýkoli návrh včetně návrhu pro účely registrace a kontroly : a) buď vyšetřovacího orgánu státu, který provádí nebo vede bezpečnostní vyšetřování, založený na informacích vyplývajících z tohoto vyšetřování; b) nebo případně Komise jednající za asistence agentury a na základě obecných analýz údajů a výsledků provedených bezpečnostních vyšetřování .

Článek 4

Právní povaha bezpečnostních vyšetřování

1.   Členské státy vymezí v souladu se svými příslušnými vnitrostátními právními systémy právní povahu bezpečnostního vyšetřování tak, aby tato vyšetřování mohla být prováděna co nejúčinněji a co nejrychleji.

Členské státy zajistí v souladu se svými právními předpisy a případně ve spolupráci s orgány odpovědnými za soudní šetření, aby bezpečnostní vyšetřování:

a)

Členské státy zajistí v souladu se svými právními předpisy a případně ve spolupráci s orgány odpovědnými za soudní šetření, aby bezpečnostní vyšetřování:byla nezávislá na trestních nebo jiných souběžných vyšetřováních prováděných za účelem stanovení odpovědnosti nebo zavinění a umožňovala, aby se v soudních vyšetřováních používaly pouze závěry nebo doporučení, jež vyplývají z bezpečnostních vyšetřování zahájených podle této směrnice ; a

b)	nebyla rušena, pozastavena nebo odložena z důvodu takových vyšetřování.

2.   Pravidla, která členské státy stanoví, zahrnují v souladu s rámcem stálé spolupráce uvedeném v článku 10 ustanovení, která umožní:

a)	spolupráci a vzájemnou pomoc při bezpečnostním vyšetřování vedeném jinými členskými státy nebo pověření jiného členského státu vedením takového vyšetřování v souladu s článkem 7; a

b)	koordinaci činností jejich příslušných vyšetřovacích orgánů v rozsahu nezbytném ke splnění cílů této směrnice.

Článek 5

Povinnost provést vyšetřování

1.   Každý členský stát zajistí, že vyšetřovací orgán uvedený v článku 8 provede bezpečnostní vyšetřování po vážných nebo velmi vážných námořních nehodách:

a)	které se týkají lodí plujících pod jeho vlajkou, a to bez ohledu na místo, kde k nehodě došlo;

b)	k nimž došlo v jeho teritoriálních mořích a vnitřních vodách podle definice v úmluvě UNCLOS bez ohledu na vlajku lodi nebo lodí zúčastněných na nehodě; nebo

c)	které se dotýkají významného zájmu členského státu bez ohledu na místo nehody nebo vlajku lodi nebo lodí zúčastněných na nehodě.

2.   Vyšetřovací orgán uvedený v článku 8 vedle vyšetřování vážných a velmi vážných nehod po stanovení základních skutečností případu navíc rozhodne, zda se provede bezpečnostní vyšetřování méně vážné námořní nehody , mimořádné námořní události nebo tísňového signálu

Ve svém rozhodnutí zohlední vyšetřovací orgán vážnost nehody nebo mimořádné události, druh dotčeného plavidla nebo nákladu , kterého se tísňový signál týkal, anebo jakékoli požadavky vyšetřovacích a záchranných orgánů .

3.   Rozsahu a praktické provedení bezpečnostního vyšetřování určí vyšetřovací orgán členského státu vedoucího vyšetřování ve spolupráci s rovnocennými orgány členských států s významným zájmem, a to způsobem, který tento vyšetřovací orgán považuje pro dosažení cílů této směrnice za nejúčelnější, a s cílem předcházet budoucím nehodám a mimořádným událostem.

4.   Bezpečnostní vyšetřování se řídí společnou metodikou vyšetřování námořních nehod a mimořádných událostí vypracovanou podle čl. 2 písm. e) nařízení (ES) č. 1406/2002. Komise přijme nebo změní tuto metodiku pro účely této směrnice.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice, včetně jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 19 odst. 3.

Komise při úpravě společné metodiky zohlední závěry zpráv o nehodách a bezpečnostní doporučení, která jsou v nich obsažena.

5.   Bezpečnostní vyšetřování se zahájí co nejdříve po tom, co došlo k námořní nehodě nebo mimořádné události , nejpozději však dva měsíce po ní .

Článek 6

Oznamovací povinnost

Členské státy v rámci svých právních systémů vyžadují, aby jejich vyšetřovací orgány byly bezodkladně informovány odpovědnými orgány nebo dotčenými stranami o námořních nehodách , mimořádných událostech a tísňových signálech , které spadají do oblasti působnosti této směrnice.

Článek 7

Vedení bezpečnostních vyšetřování a účast na nich

1. ▐   V případech vážných nebo velmi vážných námořních nehod zahrnujících významný zájem dvou nebo více členských států se tyto členské státy rychle dohodnou , který z nich má být členským státem, jenž povede vyšetřování. Pokud se dotčené členské státy nedohodnou, který členský stát má vést vyšetřování, přijme rozhodnutí Komise na základě stanoviska agentury a toto rozhodnutí bude ihned provedeno.

▐

2.   Bez ohledu na odstavec 1 zůstává každý členský stát odpovědným za bezpečnostní vyšetřování a koordinaci s ostatními státy s významným zájmem, dokud se tyto státy buď ║ nedohodnou nebo Komise nerozhodne , který z nich má být státem vedoucím vyšetřování.

3.   Aniž jsou dotčeny povinnosti členského státu podle této směrnice a mezinárodního práva, může členský stát v jednotlivých případech pověřit po vzájemné dohodě jiný členský stát vedením bezpečnostního vyšetřování nebo určitými úkony v souvislosti s prováděním takového vyšetřování.

4.   Jestliže se loď typu ro-ro nebo vysokorychlostní osobní plavidlo účastní námořní nehody , mimořádné události nebo tísňového signálu , zahájí bezpečnostní vyšetřování stát, v jehož teritoriálních mořích nebo vnitřních vodách podle definice v úmluvě UNCLOS k této nehodě, ║ mimořádné události nebo tísňovému signálu došlo, nebo členský stát naposledy navštívený lodí nebo plavidlem, jestliže k nim došlo v jiných vodách. Tento členský stát zůstává odpovědným za bezpečnostní vyšetřování a koordinaci s ostatními státy s významným zájmem až do doby, kdy se tyto státy buď ║ dohodnou nebo Komise rozhodne , který z nich má být státem vedoucím vyšetřování.

Článek 8

Vyšetřovací orgány

1.   Členské státy zajistí, aby bezpečnostní vyšetřování bylo prováděno nestrannými stálými vyšetřovacími orgány nebo subjekty (dále jen „vyšetřovací orgán“), jež mají nezbytné pravomoci a jsou složeny z vyšetřovatelů, kteří jsou náležitě kvalifikováni v záležitostech týkajících se námořních nehod a mimořádných událostí.

Tento vyšetřovací orgán je funkčně nezávislý zvláště na vnitrostátních orgánech odpovědných za způsobilost k plavbě , vydávání osvědčení, dohled, obsazení posádkou, bezpečnost plavby, údržbu, řízení námořní dopravy, státní přístavní inspekci a provoz námořních přístavů, na orgánech provádějících vyšetřování pro účely stanovení odpovědnosti nebo výkonu práva, a obecně na veškerých dalších stranách, jejichž zájmy by mohly být ve střetu s tímto úkolem.

Vnitrozemské členské státy, které nemají lodě ani plavidla plující pod jejich vlajkou, určí nezávislé kontaktní místo pro spolupráci při bezpečnostním vyšetřování podle čl. 5 odst. 1 písm. c).

2.   Vyšetřovací orgán zajistí, aby jednotliví vyšetřovatelé měli znalosti a praktické zkušenosti v oblastech patřících k jejich běžným vyšetřovacím povinnostem. Kromě toho vyšetřovací orgán zajistí v případě nutnosti snadný přístup k příslušným odborným znalostem.

3.   Činnosti, jimiž je vyšetřovací orgán pověřen, mohou být rozšířeny o sběr a analýzu údajů týkajících se námořní bezpečnosti, a to zejména k preventivním účelům, pokud se tyto činnosti nedotknou jeho nezávislosti ani nezakládají jeho odpovědnost v záležitostech regulačních, správních nebo normalizačních.

4.   Členské státy v rámci svých vnitrostátních právních systémů, ve vhodných případech ve spolupráci s orgány odpovědnými za soudní vyšetřování, zajistí, aby vyšetřovatelé jejich vyšetřovacího orgánu nebo jakéhokoli jiného vyšetřovacího orgánu, na které bylo přeneseno bezpečnostní vyšetřování, byli oprávněni

a)	mít volný přístup do jakékoli příslušné oblasti nebo místa námořní nehody a na jakoukoli loď, vrak nebo konstrukci včetně nákladu, zařízení nebo trosek;

b)	zajistit okamžité pořízení soupisu důkazů a řízené vyhledání a přemístění vraku, trosek nebo jiných složek nebo látek za účelem jejich zkoumání nebo analýzy;

c)	vyžádat si zkoumání nebo analýzu položek uvedených v písmenu b) a mít volný přístup k výsledkům těchto zkoumání nebo analýz;

d)	mít volný přístup k jakýmkoli příslušným informacím a zaznamenaným údajům včetně údajů z VDR týkajícím se lodi, plavby, nákladu, posádky nebo jakýchkoli jiných osob, objektů, podmínek nebo okolností, pořizovat kopie a využívat je;

e)	mít volný přístup k výsledkům ohledání těl obětí nebo zkoušek provedených na vzorcích odebraných z těl obětí;

f)	vyžádat si výsledky zkoumání osob zapojených do provozu lodi nebo jakýchkoli jiných příslušných osob nebo výsledky zkoušek provedených na vzorcích jim odebraných a mít volný přístup k těmto výsledkům;

g)	vyslechnout svědky bez přítomnosti jakékoli osoby, která by mohla mít zájem narušit bezpečnostní vyšetřování;

h)	získat záznamy o prohlídkách a příslušné informace, které jsou v držení státu vlajky, vlastníků, klasifikačních společností nebo jakýchkoli jiných příslušných stran, jestliže jsou tyto strany nebo jejich zástupci usazeni v dotyčném členském státě;

i)	požádat o pomoc příslušných orgánů příslušných států, včetně vyšetřovatelů státu vlajky a státu přístavu, velitelů pobřežních hlídek, provozovatelů služeb lodního provozu, pátracích a záchranných týmů, lodivodů nebo jiných přístavních nebo námořních pracovníků.

5.   Vyšetřovacím orgánům se umožní okamžitě a kdykoli reagovat na oznámení námořní nehody a získat dostatečné zdroje k nezávislému výkonu svých funkcí. Vyšetřovatelé těchto orgánů požívají postavení poskytující jim nezbytné záruky nezávislosti.

6.   Vyšetřovací orgán může spojit své úkoly vyplývající z této směrnice s prací na vyšetřování jiných událostí, než jsou námořní nehody, za podmínky, že tato další vyšetřování neohrozí jeho nezávislost.

Článek 9

Důvěrnost záznamů

Členské státy zajistí v rámci svých právních systémů, že nedojde ke zpřístupnění níže uvedených záznamů k jiným účelům, než je bezpečnostní vyšetřování ▐:

a)	veškeré svědecké výpovědi a další prohlášení, hlášení a poznámky zapsané nebo přijaté vyšetřovacím orgánem v průběhu bezpečnostního vyšetřování;

b)	záznamy odhalující totožnost osob, které poskytly důkazy v rámci bezpečnostního vyšetřování;

c)	informace o zdravotním stavu nebo soukromé informace ohledně osob zúčastněných na dotyčné námořní nehodě nebo mimořádné události.

Členské státy dále zajistí, aby prohlášení svědků nebo další informace, které svědci poskytli v průběhu bezpečnostních vyšetřování, nezískaly orgány třetích zemí, a to s cílem předejít tomu, že taková prohlášení nebo informace budou v dotčených zemích využity v trestních vyšetřováních.

Článek 10

Rámec stálé spolupráce

1.   Členské státy zavedou v úzké spolupráci s Komisí rámec stálé spolupráce, který umožní jejich vnitrostátním vyšetřovacím orgánům vzájemně spolupracovat v rozsahu nezbytném ke splnění cílů této směrnice.

2.   O jednacím řádu a potřebném organizačním uspořádání rámce stálé spolupráce se rozhodne regulativním postupem podle čl. 19 odst. 2.

3.   Vyšetřovací orgány členských států se v rámci stálé spolupráce dohodnou zejména na nejlepších způsobech spolupráce s cílem:

a)	umožnit vyšetřovacím orgánům sdílet přístroje, zařízení a vybavení pro technické vyšetřování vraků a lodního vybavení a dalších objektů důležitých pro bezpečnostní vyšetřování, včetně získávání a vyhodnocování údajů ze záznamníků cestovních údajů a z jiných elektronických přístrojů;

b)	poskytovat si vzájemně odborné poznatky a technickou spolupráci nutnou ke splnění zvláštních úkolů;

c)	získávat a sdílet informace důležité pro analýzu údajů o nehodách a činit vhodná bezpečnostní doporučení na úrovni Společenství;

d)	vypracovat obecné zásady pro opatření následující po bezpečnostních doporučeních a pro přizpůsobování metod vyšetřování vědeckotechnickému pokroku;

e)	zajistit opatření rychlé výstrahy v případě námořní nehody nebo mimořádné události;

f)	zavést pravidla důvěrnosti pro sdílení svědeckých výpovědí a zpracování údajů a jiných záznamů uvedených v článku 9 ▐, při dodržování vnitrostátních pravidel;

g)	zorganizovat v případě potřeby odpovídající odbornou přípravu jednotlivých vyšetřovatelů;

h)	podporovat spolupráci s vyšetřovacími orgány třetích zemí a s mezinárodními organizacemi pro vyšetřování námořních nehod v oblasti působnosti této směrnice;. ▐

4.     Každý členský stát, jehož zařízení nebo služby lodě využily nebo by normálně využily před nehodou nebo mimořádnou událostí a jenž má informace související s bezpečnostním vyšetřováním, tyto informace poskytne vyšetřovacímu orgánu vedoucímu toto vyšetřování.

Článek 11

Náklady

1.   U bezpečnostních vyšetřování, do nichž jsou zapojeny dva nebo více států, se příslušné činnosti provádějí bezplatně.

2.   Je-li vyžadována pomoc od členského státu, který není zapojen do bezpečnostního vyšetřování, dohodnou se členské státy na úhradě vzniklých nákladů.

Článek 12

Spolupráce s třetími zeměmi s významným zájmem

1.   Členské státy spolupracují při bezpečnostních vyšetřováních co nejvíce s třetími zeměmi s významným zájmem.

2.   Třetím zemím s významným zájmem se po vzájemné dohodě umožní připojit se k bezpečnostnímu vyšetřování vedenému příslušným členským státem podle této směrnice v kterékoli fázi vyšetřování.

3.   Spoluprací členského státu na bezpečnostním vyšetřování prováděném třetí zemí s významným zájmem nejsou dotčeny požadavky týkající se provádění bezpečnostního vyšetření a podávání zpráv podle této směrnice. V případě, že třetí země s významným zájmem vede bezpečnostní vyšetřování, do něhož je zapojen jeden nebo více členských států, mohou se členské státy rozhodnout neprovádět souběžné bezpečnostní vyšetřování, je-li bezpečnostní vyšetřování vedené třetí zemí v souladu s předpisem IMO pro vyšetřování námořních nehod a mimořádných událostí.

Článek 13

Ochrana důkazů

Členské státy přijmou opatření, kterými zajistí, že strany, jichž se týkají nehody nebo mimořádné události spadající do oblasti působnosti této směrnice, vynaloží veškeré úsilí k:

a)	zachování všech informací z námořních map, lodních deníků, elektronických a magnetických záznamů a videozáznamů včetně informací ze záznamníků cestovních údajů a dalších elektronických zařízení, které se vztahují k období před nehodou, během ní a po ní;

b)	zabránění přepisu nebo jiné změně těchto informací;

c)	zabránění rušení jakýchkoli dalších zařízení, která by mohla být považována za důležitá pro bezpečnostní vyšetřování nehody;

d)	rychlému shromáždění a uchování všech důkazů pro účely bezpečnostního vyšetřování.

Článek 14

Zprávy o nehodách

1.   Na základě bezpečnostních vyšetřování prováděných podle této směrnice se vyhotoví a zveřejní zpráva ve formě vymezené příslušným vyšetřovacím orgánem a v souladu s odpovídajícími oddíly přílohy I.

Vyšetřovací orgány mohou rozhodnout o tom, že na základě bezpečnostního vyšetřování, jehož předmětem není vážná nebo velmi vážná námořní nehoda a jehož nálezy nemohou vést k předcházení budoucím nehodám nebo mimořádným událostem, se vyhotoví zjednodušená zpráva, která se zveřejní.

2.   Vyšetřovací orgány vynaloží veškeré úsilí na to, aby zprávy uvedené v odstavci 1 byly zpřístupněny veřejnosti, zejména pak celému námořnímu odvětví, které v případě potřeby obdrží specifické závěry a doporučení, a to do dvanácti měsíců ode dne nehody. Pokud v této lhůtě nelze závěrečnou zprávu vydat, zveřejní se do dvanácti měsíců od data nehody prozatímní zpráva.

3.   Vyšetřovací orgán členského státu vedoucího vyšetřování zašle kopii závěrečné, zjednodušené nebo prozatímní zprávy Komisi. Vezme v úvahu možná vyjádření Komise ▐ s ohledem na zlepšení ▐ úrovně zprávy , jak je to pro dosažení cílů této směrnice nejúčelnější.

4.     Komise předloží Evropskému parlamentu každé tři roky zprávu, v níž jej informuje o stupni provádění této směrnice, o dodržování jejích ustanovení, jakož i o jakýchkoli dalších krocích, které jsou vzhledem k doporučením obsaženým v uvedené zprávě považovány za nezbytné.

Článek 15

Bezpečnostní doporučení

1.   Členské státy zajistí, aby byla bezpečnostní doporučení předložená vyšetřovacími orgány náležitě zohledněna těmi, kterým jsou určena, a aby byla případně na jejich základě přijata příslušná opatření v souladu s právem Společenství a mezinárodním právem.

2.   Vyšetřovací orgán nebo Komise za asistence agentury v případě potřeby formuluje bezpečnostní doporučení na základě obecné analýzy údajů a výsledků veškerých uskutečněných bezpečnostních vyšetřování .

3.   Bezpečnostní doporučení nemá za žádných okolností určovat míru zavinění nebo odpovědnost za nehodu.

Článek 16

Systém včasné výstrahy

Aniž je dotčeno právo vyšetřovacího orgánu členského státu vydat včasnou výstrahu, dospěje-li tento orgán v jakékoli fázi bezpečnostního vyšetřování k názoru, že je nutné učinit naléhavé opatření na úrovni Společenství, aby se předešlo nebezpečí nových nehod, bezodkladně informuje Komisi o nutnosti vydat včasnou výstrahu.

Komise v případě nutnosti vydá varování určené odpovědným orgánům všech členských států, odvětví námořní dopravy a všem dalším dotčeným stranám.

Článek 17

Evropská databáze pro námořní nehody

1.   Údaje o námořních nehodách a mimořádných událostech se uchovávají a analyzují prostřednictvím evropské elektronické databáze vytvořené Komisí a nazvané Evropská informační platforma pro námořní nehody (European Marine Casualty Information Platform — EMCIP).

2.   Členské státy oznámí Komisi ║orgány, oprávněné k přístupu k této databázi.

3.   Vyšetřovací orgány členských států oznámí Komisi námořní nehody a mimořádné události v souladu s formulářem v příloze II. Dále Komisi poskytnou údaje vyplývající z bezpečnostního vyšetřování v souladu se systémem uspořádání databáze EMCIP.

4.   Komise a členské státy vyvinou strukturu databáze a metodu pro oznamování údajů v odpovídajících lhůtách.

Článek 18

Spravedlivé zacházení s námořníky

V souladu se svými vnitrostátními právními předpisy členské státy přijmou příslušná ustanovení pokynů IMO o spravedlivém zacházení s námořníky v případě námořní nehody.

Článek 19

Výbor

1.   Komisi je nápomocen Výbor pro námořní bezpečnost a zabránění znečištění z lodí (COSS) zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2099/2002 (9).

2.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES, s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

Doba uvedená ve čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je dva měsíce.

3.   Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se čl. 5a odst. 1 až 4 a článek 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

Článek 20

Zmocnění k provádění změn

Komise může aktualizovat definice uvedené v této směrnici a odkazy na právní předpisy Společenství a nástroje IMO, aby je uvedla do souladu s opatřeními Společenství nebo IMO, která vstoupila v platnost, s výhradou dodržování rámce této směrnice.

Uvedená opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice, včetně jejím doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 19 odst. 3.

Komise může týmž postupem pozměnit rovněž přílohy této směrnice.

V souladu s článkem 5 nařízení (ES) č. 2099/2002 mohou být z působnosti této směrnice vyloučeny změny předpisu IMO pro vyšetřování námořních nehod a mimořádných událostí.

Článek 21

Dodatečná opatření

Tato směrnice nebrání členskému státu přijmout dodatečná opatření týkající se námořní bezpečnosti, na která se nevztahuje tato směrnice, za předpokladu, že tato opatření nejsou v rozporu s touto směrnicí, ani žádným způsobem nepříznivě neovlivňují dosažení jejího cíle nebo cílů Unie .

Článek 22

Sankce

Členské státy stanoví sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich provádění. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

Článek 23

Změny stávajících aktů

1.   Článek 12 směrnice 1999/35/ES se zrušuje.

2.   Článek 11 směrnice 2002/59/ES se zrušuje.

Článek 24

Provedení

1.   Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do … (10). Neprodleně sdělí Komisi znění uvedených předpisů a srovnávací tabulku mezi ustanoveními uvedených předpisů a této směrnice.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musejí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2.   Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 25

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 26

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

---

(1)  Úř. věst. C 318, 23.12.2006, s. 195.

(2)  Úř. věst. C 229, 22.9.2006, s. 38.

(3)  Postoj Evropského parlamentu ze dne 25. dubna 2007(Úř. věst. C 74 E, 20.3.2008, s. 546)), společný postoj Rady ze dne 6. června 2008 (Úř. věst. C 184 E, 22.7.2008, s. 23) a postoj Evropského parlamentu ze dne 24. září 2008.

(4)  Úř. věst. C 104 E, 30.4.2004, s. 730.

(5)  Úř. věst. L 138, 1.6.1999, s. 1. ║.

(6)  Úř. věst. L 208, 5.8.2002, s. 10.

(7)  Úř. věst. L 208, 5.8.2002, s. 1. ║.

(8)  Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23. ║.

(9)  Úř. věst. L 324, 29.11.2002, s. 1. ║.

(10)  24 měsíců po vstupu této směrnice v platnost.