Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke „sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu Lepší kariéra a větší mobilita: evropské partnerství pro výzkumné pracovníky“

KOM(2008) 317 v konečném znění

(2009/C 175/14)

Dne 23. května 2008 se Evropská komise, v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, rozhodla konzultovat Evropský hospodářský a sociální výbor ve věci

sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu Lepší kariéra a větší mobilita: evropské partnerství pro výzkumné pracovníky

KOM(2008) 317 v konečném znění.

Specializovaná sekce Jednotný trh, výroba a spotřeba, kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 6. listopadu 2008. Zpravodajem byl pan SALVATORE.

Na 449. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 3. a 4. prosince 2008 (jednání dne 3. prosince), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 176 hlasy pro, žádný hlas nebyl proti a 2 členové se zdrželi hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1   Evropský hospodářský a sociální výbor plně podporuje sdělení Komise, jehož teze zdůrazňují strategický vliv, který má účinný evropský výzkumný prostor na hospodářskou konkurenceschopnost a rozvoj znalostí. Tohoto cíle je možné dosáhnout zahájením evropského partnerství pro lepší kariéru výzkumných pracovníků a vyššími pobídkami pro jejich mobilitu. Tak bude možné omezit „odliv mozků“ a posléze přilákat do EU lepší výzkumné pracovníky.

Souhlasí s tím, že je důležité učinit rozhodné kroky k tomu, aby členské státy zavedly otevřený a transparentní proces přijímání výzkumných pracovníků založený na zásluhách, a odstranit všechny překážky volného pohyby výzkumných pracovníků v EU. Z tohoto hlediska je užitečným nástrojem informační systém EURAXESS, pomocí něhož je možné zobrazit na internetu nabídky práce v EU pro výzkumné pracovníky a příležitosti financování výzkumu. Aby bylo možné tento systém plně realizovat, je třeba vyzvat zainteresované subjekty, aby ho účinně využívaly.

1.2.1   Zásluhy (od náboru až do konce kariéry výzkumného pracovníka) by neměly být hodnoceny výlučně podle počtu publikací a jejich kvality, ale také na základě vědeckých výsledků. Je třeba zvážit inovační schopnosti, především v počáteční fázi, a v souvislosti se svěřenými funkcemi také organizační a řídící schopnosti v průběhu kariéry. Vždy je však třeba ocenit zkušenosti s mezinárodním partnerstvím.

1.3   Pro profesní růst výzkumných pracovníků je totiž nezbytné využívat všech příležitostí k mobilitě, která je však v současné době vzhledem k právním a administrativním problémům těžko uskutečnitelná. Mobilitou se míní pobyt v jiné zemi nebo jiném regionu, práce v jiném výzkumném ústavu (veřejném či soukromém) nebo změna oboru či odvětví a jako taková by měla by měla být považována za cenný přínos k profesnímu rozvoji výzkumného pracovníka a podporována, co se týče ekonomických aspektů, sociálního zabezpečení a sladění s rodinnými potřebami.

1.4   Především je třeba odstranit nejistotu, se kterou je úloha výzkumných pracovníků často spojena. Je proto nutné rázně podporovat přijetí opatření, kterými bude zajištěna stálost smluv, prosazovat sociální zabezpečení, právo na různé formy sociální ochrany a jejich převod v případě stěhování. Posledně uvedený aspekt penalizuje především výzkumné pracovnice, které ve své kariéře jen obtížně dosahují nejvyšších pozic.

1.5   EHSV doufá, že sociální partneři se aktivně zapojí v kompetentních úřadech, aby bylo usnadněno úplné a žádoucí dosažení stanovených cílů.

2.   Úvod

2.1   Sdělení KOM(2008) 317 v konečném znění se řídí zásadami Lisabonské strategie a jeho cílem je vytvoření evropského partnerství, pomocí něhož by se zlepšila kariéra výzkumných pracovníků, již jsou považováni za zásadní nezbytný prvek pro dosažení znalostní ekonomiky a znalostní společnosti

2.2   Převratné změny, které zasahují společnost, jsou stále složitější, náhlejší a rozhodně inovační, a proto vyžadují politiky cíleněji zaměřené na vytváření poznatků a tedy na přenos znalostí.

2.3   Tyto změny souvisejí s rozvojem forem vytváření poznatků, které přecházejí od hranic vlastního území k rozměru vědění, který sahá za tyto hranice. Výměna poznatků si společně s obchodem žádají nové předpisy schopné regulovat tuto změnu uvnitř společné kulturní základny, která je evropskou úrodnou půdou.

3.   Obecné připomínky

3.1   Cíle učinit Evropu atraktivnější pro provádění výzkumných činností je třeba dosahovat v integrovaném rámci politik podpory výzkumných pracovníků. Tento proces se musí zakládat na vědomém harmonizovaném zapojení členských států, které by nemělo probíhat výhradně na dobrovolné bázi, jak stanovuje platný právní rámec.

3.2   Výbor vítá tento nový přístup, který se snaží o detailní popis stávající situace, vyhýbá se všem příliš odvážným krokům a na pozadí již vytyčeného směru žádá členské státy, aby přijaly iniciativy, které budou mít okamžitý a jasně měřitelný účinek:

Tyto činnosti bude nutné provést se zapojením sociálních partnerů.

3.3   Evropské instituce v průběhu let vyvinuly velké úsilí na tomto poli. Stačí si vzpomenout na dokument KOM(2000) 6 v konečném znění ze dne 18.1.2000, kterým byl vytvořen evropský výzkumný prostor, na cíl vytvořit do roku 2010 konkurenceschopnější a dynamičtější znalostní ekonomiku, který stanovila Evropská rada v Lisabonu, na první opatření týkající se výzkumných pracovníků, a konečně na Evropskou chartu pro výzkumné pracovníky a Kodex chování pro přijímání výzkumných pracovníků. Veškeré toto úsilí upozorňuje na zásadní význam výzkumného systému z hlediska podpory inovací a přikládá výzkumným pracovníkům úlohu prvořadého významu.

3.4   Rebus sic stantibus, evropský výzkumný prostor musí být co nejlépe uzpůsoben k vytvoření vysoce konkurenčního dynamického prostředí, ve kterém mohou lidské zdroje počítat s vyhlídkami na lepší a stálejší kariéru během celé profesní dráhy.

4.   Konkrétní připomínky

4.1   Evropská charta pro výzkumné pracovníky uvádí tuto definici (již EHSV naznačil již v roce 2004) výzkumných pracovníků: „Specialisté zapojení do koncepce nebo vytvoření nových znalostí, produktů, postupů, metod a systémů, a do řízení dotčených projektů.“ Komise tuto definici doplňuje o funkci přenosu nových znalostí. V této souvislosti však instituce musí podněcovat výzkumné pracovníky k šíření výsledků výzkumu jako spolehlivého zdroje pro odborníky z oblasti komunikace, čímž bude umožněno také občanům „neodborníkům“ lépe pochopit vědecká témata, především pokud jsou to otázky, které mohou mít silný vliv na veřejné mínění (zdraví, rizika stravování, naléhavé environmentální problémy atd.).

4.2   EHSV tedy podporuje návrh stanovit konkrétní priority pro vytvoření příznivého a přitažlivého evropského prostředí pro ty, kteří pracují ve výzkumu.

4.3   V prvé řadě zdůrazňuje, že je důležité učinit rozhodné kroky k tomu, aby členské státy zavedly otevřený a transparentní proces přijímání výzkumných pracovníků založený na zásluhách. Pokud by při výběru zaměstnanců nebylo zaručeno poskytování úplných informací o náboru, znamenalo by to, že systém je málo otevřený. Je třeba, aby tyto informace byly dostupné a přístupné v plném rozsahu. Za tímto účelem Výbor plně podporuje a doufá v rozvoj informačního systému EURAXESS, pomocí něhož je možné uvést na internetu nabídku práce pro výzkumné pracovníky v různých organizacích a na různých evropských projektech a poptávku po této práci, a tak usnadnit setkání nabídky a poptávky. K dokončení tohoto informačního systému je třeba, aby se do něj plně zapojily členské státy a různé výzkumné organizace a zavázaly se ke zveřejňování nabídek práce pro výzkumné pracovníky a nabídek výzkumných projektů.

4.4   Dále je třeba umět ocenit zásluhy a prosazovat lepší pracovní a vzdělávací podmínky v počáteční fázi kariéry výzkumných pracovníků; musíme změnit přístup. Pokud po náročném a nesnadném studiu orientovaném na výzkum následuje dlouhé období nejistoty, jsou výzkumní pracovníci nuceni zanechat tuto dráhu, čímž se vytváří podmínky pro odchod největších talentů a nevyužití jejich potenciálu. Jejich potenciál je třeba zhodnotit prostřednictvím inovačního vzdělávání, aby byla zajištěna kvalita výzkumu a aby bylo výzkumným pracovníkům umožněno získat kvalifikace nezbytné pro zaujetí řídících pozic.

4.5   Zásluhy nelze posuzovat výlučně podle počtu a kvality publikací, ale spolu s následujícími schopnostmi a dovednostmi (zváženými v souvislosti se svěřenými funkcemi):

Vzhledem k netypické povaze pracovních smluv výzkumných pracovníků nelze penalizovat případná přerušení výdělečné činnosti.

4.6   Netypická úloha výzkumných pracovníků, již charakterizuje nejistota pracovního vztahu, nesmí negativně ovlivňovat jejich profesní a rodinný život. Především je třeba usnadnit všechny formy mobility, především geografické, jelikož je žádoucí pro profesní růst. Mobilita je totiž faktorem rozvoje systému svobody znalostí a mimo jiné přispívá ke vzdělávání a kulturnímu růstu pracovníků a výzkumného systému.

4.7   Výbor proto navrhuje přijmout opatření na usnadnění vztahu mezi výzkumnými pracovníky z různých oborů. Jen tak se rozmnoží zájmy a zkušenosti, o kterých lze diskutovat, a z mobility se stane faktor znalostí. Za tímto účelem by bylo vhodné porovnat nejnápadnější rozdíly mezi evropským a americkým výzkumným systémem, který má schopnost přitahovat a udržet talenty. Je třeba využít kladné aspekty tohoto modelu a vypůjčit si jeho profily přizpůsobitelné naší realitě, např. počínaje procesem přijímání a konče systémy hodnocení a podpory kariéry výzkumných pracovníků.

4.8   Pro vytvoření evropského výzkumného prostoru je tedy třeba nejen podpořit převoditelnost financování, které získal jeden výzkumný pracovník, z jednoho členského státu (nebo výzkumného střediska) do druhého, ale také zahájit řádný proces, na jehož základě by střediska uznala za vhodné přijímat osoby s vyšší vědeckou kvalifikací. Výzkumní pracovníci by stejně jako další kategorie, u kterých je požadována mobilita, měli být v rámci Evropy podporováni a měla by jim být nabídnuta konkrétní podpora (odměny a další výhody) při změně místa výkonu činnosti a nemělo by se jim v této změně bránit, jak tomu dnes často je (a je to příčinou odlivu mozků). Angloamerické univerzity v této souvislosti do velké míry používají mechanismus, podle něhož uděluje financující organizace instituci, která hostí financovaného výzkumného pracovníka, bonus (overhead) úměrný vlastní výši financování.

4.9   Výzkumný pracovník, jenž má zájem o mobilitu, se často setkává s nejistými smluvními podmínkami; tato situace (mobilita spojená s nejistotou) s sebou přináší další potíže související se sociální ochranou. Výbor tedy hodnotí kladně návrh Komise, podle něhož by výzkumní pracovníci a jejich zaměstnavatelé měli mít snadnější a plný přístup ke specifickým informacím týkajícím se sociálního zabezpečení v různých členských státech. Je třeba zaručit sociální ochranu a usnadnit nabývání a převod práv na jakoukoli sociální ochranu, včetně doplňkových důchodů. Je proto nutné rázně podporovat přijetí opatření, kterými bude zajištěna stálost smluv pro výzkumné pracovníky. Několikaleté období nejistoty, kterým tito pracovníci procházejí na počátku kariéry, lze považovat za normální, nicméně po dosažení 40 let se tato nejistota stává ponižující, jelikož znamená omezenou nezávislost a malou možnost obsadit řídící pozice.

4.10   Dále je třeba prosazovat diferenciaci profesní dráhy výzkumných pracovníků, tj. vytvářet netradiční východiska, která výzkumným pracovníkům umožní výhodněji uplatnit své znalosti. Tomu není protichůdná myšlenka na posílení vztahu mezi dalšími sektory veřejné správy a výzkumem, např. navázání spojení mezi školstvím a výzkumem by školám umožnilo využívat špičkových zdrojů, např. výzkumných pracovníků, v kvalitních a diverzifikovaných způsobech výuky. Profesoři středních škol, jichž se zvláště dotýká tematika výzkumu, by analogicky mohli spolupracovat s tímto strategicky významným sektorem a kulturně k němu přispívat a zároveň si obohacovat znalosti, které předávají svým studentům.

4.11   Výzkum je hnací silou rozvoje, a vztah mezi výzkumem a podniky se neustále posiluje. Průmyslový a podnikový technologicky vyspělý a inovační výzkum musí být hnací silou hospodářského rozvoje. Z tohoto hlediska je třeba podpořit vytvoření systému propojujícího výzkum, inovace a podniky. Je tedy nezbytné podnítit užitečnou výměnu pracovníků mezi veřejným a soukromým sektorem. Tuto výměnu často zpomalují různé politiky řízení lidských zdrojů. Výbor doufá, že zákony jednotlivých států a pracovní smlouvy v těchto státech brzy sníží pomocí specifických opatření (daňové pobídky, stáže, mobilita, programy Společenství) velké výše uvedené rozdíly.

4.12   Je taktéž třeba podporovat typy podniků (start-up, spin-off), ve kterých je možné schopnosti nabyté výzkumnými pracovníky využít v inovačních ekonomických činnostech. Podpora může spočívat v příznivých podmínkách ze strany bank a nejen jich (veřejné financování s výhodnou úrokovou sazbou), ve výhodnějších podmínkách sociální ochrany a finančních zvýhodněních.

4.13   Výbor kladně hodnotí plán činnosti uvedený v dokumentu Komise KOM(2008) 317 v konečném znění, podle něhož mají členské státy přijmout do konce roku 2009 národní akční plány, které se po konzultaci zainteresovaných stran zaměří na stanovené cíle a zohlední při tom stávající právní rámec Společenství, existující osvědčené postupy a také postupy společné všem členským státům.

4.14   Na závěr uveďme, že konference, která proběhne v roce 2009 za účasti sociálních partnerů, bude mít zásadní význam pro posouzení dosažených výsledků a zaujetí společného postoje k případným změnám či zlepšením.