3.2.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 27/88

a)

v krátkodobém horizontu řešit ty otázky, které vyžadují okamžitá naléhavá opatření, jako například přijetí legislativy v členských státech, která by učinila evropskou antidiskriminační legislativu chránící práva občanů vymahatelnou a účinnou;

b)

zahájit dlouhodobé procesy, které budou trvat desetiletí, zvláště na úrovni členských států a/nebo na regionální a místní úrovni, jako je například zlepšení školního vzdělání dětí a mladých romských dívek a mužů nebo podpora romského jazyka a kultury atd.

1.

právní základ pro opatření, která jsou založena na acquis i na relevantních oblastech otevřené metody koordinace (vzdělávání, zaměstnanost, sociální ochrana a sociální začleňování);

2.

soudržnou a dlouhodobou zastřešující politickou strategii Komise;

3.

strukturovanou, transparentní a udržitelnou spolupráci mezi všemi subjekty organizované občanské společnosti a podporu vytváření kapacit pro nevládní organizace;

4.

aktivní a zodpovědné zapojení zástupců Romů do procesu;

5.

zodpovědnou institucionalizovanou platformu pro praktické provádění specifických kroků;

6.

vývoj programů pozitivních opatření pro vzdělávání, odbornou přípravu a zaměstnávání, včetně samostatně výdělečné činnosti.

1.1

V dopise ze dne 27. října 2006, u příležitosti Evropského roku rovných příležitostí pro všechny 2007, požádala místopředsedkyně Evropské komise a komisařka pro institucionální záležitosti Margot Wallströmová Výbor, aby vypracoval průzkumné stanovisko k tématu „jak podpořit spojené úsilí s cílem maximalizovat dopad a účinnost všech příslušných nástrojů pro boj proti diskriminaci a k podpoře integrace menšin, zejména Romů“.

1.2

Vzhledem k tomu, že Výbor se diskriminací menšin v různých oblastech každodenního života zabýval již v řadě stanovisek (2), upozorní nejprve na body v nich uvedené a jejich důležitost pro Romy, přičemž v tomto stanovisku se zaměří na zvláštní situaci této menšiny ve všech oblastech života. Výbor doufá, že jeho návrhy pomohou upřednostnit tuto otázku a zdůrazňuje význam soudržné rámcové strategie pro zapojení Romů do procesu evropské integrace.

2.1

Romové a jejich dějiny: Protože historický původ určité menšiny má stejně velký dopad na její společenskou a politickou identitu jako na potenciál konfliktu s ní spojený, znalost vlastních dějin má nesmírný význam jak pro menšinu, tak pro většinu.

Romové žijí v Evropě více než sedm staletí. Přítomnost různých skupin Romů téměř ve všech evropských zemích od konce patnáctého století je zaznamenána stejně dobře jako snahy o jejich diskriminaci, vyloučení a pronásledování. V některých zemích byli Romové obětí otroctví a ve dvacátém století byli Romové postiženi strašným pronásledováním podporovaným státem: počet romských obětí rasového pronásledování a vyhlazování nacisty pravděpodobně přesahuje půl milionu.

Zkrátka dějiny Romů v Evropě jsou dějinami pronásledování a trvalé diskriminace po celá staletí, což pochopitelně často vedlo k tomu, že mnoho z nich bylo traumatizováno.

Proto je třeba vyvinout veškeré úsilí a pomoci Romům, aby přestali hrát roli obětí, a přestože je na ně pohlíženo s větší či menší nedůvěrou, aby se změnili z pasivních objektů na aktivní činitele, kteří jsou připraveni a schopni převzít aktivní a zodpovědnou roli ve společnosti, zvláště v politice týkající se Romů.

2.2

Romové a jejich demografie: Z důvodu nedostatku spolehlivých statistik neexistují věrohodné demografické údaje o Romech. Odhadovaný počet Romů žijících v Evropě se tedy pohybuje od deseti do dvanácti milionů (sedm až devět milionů v EU). Odhaduje se, že 60 % z nich žije v nejhorší chudobě na okraji společnosti (3). Způsob a rozsah vyloučení jsou podobné ve všech členských státech, i když existují rozdíly vyplývající z historických a sociálně politických faktorů.

Demografické trendy mezi Romy jsou jiné než u většinového obyvatelstva: jejich dlouhodobě rostoucí podíl na celkovém počtu obyvatel, přes vysokou dětskou úmrtnost a nízkou naději dožití, je velkou výzvou pro všechny oblasti sociální politiky a politiky vzdělávání. Pokud členské státy významně nezlepší vzdělávání a kvalifikaci Romů, bude existovat velký a stále rostoucí počet málo vzdělaných lidí a lidí s nízkou kvalifikací, kteří budou působit jako brzda hospodářského rozvoje a stanou se zátěží pro systémy sociálního zabezpečení. Z toho plyne nutnost politik a strategií vzdělávání a zaměstnanosti, které zohledňují tradice a sociálně hospodářskou situaci života Romů. Pouze pokud budou poskytovány možnosti vzdělávání a odpovídající odborná příprava, jež budou Romy akceptovány, budou Romové schopni aktivního přínosu pro společnost, ke které patří, což se od nich právem očekává.

2.2.1

Romové a jejich jazyk: Romština je indoevropský jazyk, který má řadu podob v různých evropských romských komunitách. Existují varianty/dialekty romštiny, nicméně velká část společné slovní zásoby je srozumitelná pro většinu Romů po celé Evropě. Romština je dokonce mateřským jazykem v mnoha komunitách. Výjimkou jsou země, jako například Španělsko, kde byl tento jazyk zakázán, a tak částečně zanikl. Uznání významu romštiny a také její standardizace a výuka jsou nanejvýš důležité jak uvnitř menšiny, tak mimo ni. Kromě pařížského Institutu orientálních jazyků a civilizací má také fakulta cizích jazyků univerzity v Bukurešti lektorát v tomto jazyce. Na Karlově univerzitě v Praze se pracuje také na místním romském dialektu a na univerzitě Eötvös v Budapešti existuje iniciativa, jejímž předmětem je jazykový kurz v rámci Evropské charty regionálních či menšinových jazyků. Výzkum je prováděn také na univerzitě v Manchesteru.

Společný jazyk vytváří společnou identitu. Podpora jazyka Romů má zásadní význam pro jejich společenské uznání a kulturní identitu.

Proto Výbor vyzývá ke zřízení katedry Jeana Monneta pro romský jazyk a kulturu.

3.1

Romové – život v diskriminaci: Společenská a institucionální diskriminace, včetně proticikánského postoje, se projevuje dnes téměř denně a často se šíří v médiích, což je v rámci právních předpisů Společenství nepřijatelné. Romové jsou občané rozšířené Evropy a mají práva podle ratifikované Smlouvy, především podle článku 13. Pokud tato práva nejsou zajištěna, jedná se o (někdy dokonce institucionální) diskriminaci.

3.1.1

Před narozením a po něm: Diskriminace existující v rámci sociálních systémů má za následek, že vyrůstá mnoho chudých, podvyživených, nevzdělaných romských dívek, které se stanou chudými, podvyživenými matkami novorozenců se sníženou porodní vahou. Předporodní péče v menšinových komunitách obecně chybí, což má za následek to, že jak matka, tak dítě mají nedostatečnou výživu. Zdravotní péče při porodu je omezená stejně jako služby porodních asistentek a docházkové zdravotnické služby, a přístup do nemocnic je závislý na zajištění dopravy nebo na finančních možnostech. V důsledku toho nejsou děti úředně registrovány a během prvních let života nejsou očkovány. Pouhé zahrnutí Romů do existujících systémů zdravotní péče nestačí k tomu, aby se omezily nepříznivé zdravotní trendy. Jsou potřebná mimořádná opatření zohledňující kulturní tradice, jako je zdravotní osvěta a plánování rodičovství, hromadné přeočkování a vyšetření na TBC pro celé komunity. To je nutno podporovat za aktivního zapojení romských žen a romských prostředníků pro zdravotnictví (prostřednictvím školení), pomocí pojízdných zdravotních jednotek a informací přístupných a srozumitelných romským komunitám. Členské státy by měly zajistit, aby každé romské dítě bylo při narození zaneseno do matriky a mělo svůj rodný list.

3.1.2

Vývoj v raném dětství je důležitý pro úspěšnou školní docházku a integraci, protože „první roky určují budoucnost“. Z tohoto pohledu programy pro matky s dětmi a skupiny zaměřené na hry poskytují podporu matkám stejně jako programy vzdělávání rodičů, ale poskytují také integrovaný přístup ve všech směrech a berou v úvahu potřeby rodin. Program Sure Start (jistý start) zavedený ve Spojeném království, který se šíří do mnoha zemí EU, je dobrým příkladem zapojení matek a malých dětí a poskytuje také denní péči. Téměř ve všech zemích EU existuje nedostatek kvalitní celodenní péče v souladu s barcelonskými cíli, a romské děti jsou navíc často odmítány.

3.1.3

Školní věk (6–14): Školní docházka Romů je špatná. Nepřítomnost u zápisu a neochota rodičů posílat své děti (hlavně dívky) do školy, segregace a nevyhovující výuka jsou dodatečné faktory přiznávané v mnoha zprávách (4). Nástroje na zlepšení školní docházky a překonání segregace jsou podstatné pro to, aby se přerušil cyklus generací nevzdělaných Romů. CCT (Conditional Cash Transfer) je systém zavedený v některých zemích na podporu školní docházky a je třeba při něm prokázat, že děti jsou registrované a mají rodný list. Školní docházku lze očekávat v případě, že děti jsou integrované a jsou jim poskytovány všechny nezbytné služby a vzdělávací metody, aby byly schopny plnit požadavky (jazyk, dodržování termínů). Mělo by se znovu zavést stravování ve školní jídelně (podmíněné rodinným příjmem) i učebnice pro všechny děti na základních školách zdarma. Pokud má být vzdělávání dlouhodobou prioritou, měly by to vlády znovu uvážit.

Segregace ve vzdělávání vyplývá v první řadě z geografického oddělení komunit Romů od většinového obyvatelstva. Navíc neromské obyvatelstvo často odhlásí své děti ze školy, pokud procento romských dětí ve třídě příliš vzroste, což pak vede k vytváření segregovaných škol nebo tříd pro romské děti. Z nejrůznějších důvodů tyto školy nevyhovují požadovaným normám, což má za následek to, že zcela schopné romské děti jsou převáděny do zvláštních škol a obvykle vyloučeny z možnosti se dále vzdělávat.

Zvláštním problémem je umisťování romských dětí do zvláštních škol pro děti s poruchami učení. To je často způsobeno diskriminačními přijímacími testy do škol, ale někdy také falešnými pobídkami, jako je doprava nebo školní stravování zdarma. Praxe bezdůvodného umisťování do zvláštních škol je do očí bijící porušování základních práv a je třeba proti tomu bojovat všemi právními a administrativními prostředky.

Je třeba zde také uvést, že jedním z důvodů, proč děti nechodí do školy, je chudoba, protože rodiče buď nemohou (nebo nechtějí) platit náklady na školu, nebo nechají děti pracovat, buď aby pomohly s obživou rodiny, nebo pečují o mladší sourozence. Tím jsou postiženy především dívky.

3.1.4.1

Bydlení se vyznačuje špatnými životními podmínkami a pokračující segregací. Ve slumech se špatnou infrastrukturou nebo údržbou a nedostatečným zásobováním elektřinou, plynem a vodou, s neodpovídající hygienou a vysokou měrou znečištění životního prostředí nemají obyvatelé žádná vlastnická práva ani trvalé bydliště, aby mohli využívat svá práva na dávky sociálního zabezpečení nebo na zaměstnání, resp. práva na poskytnutí vzdělání, zaměstnání a zdravotní péče. Mnoho z těchto problémů pramení ze společenské diskriminace a proticikánského postoje. Je nutno uvést, že jejich nomádský způsob života je spíše důsledkem než příčinou jejich vyloučení. Ačkoliv převážná většina Romů nyní žije usedlým způsobem, jejich nomádské zvyky jsou přesto často uváděny ve snaze o vysvětlení jejich vyloučení.

3.1.4.2

Vzdělávání je jednou z nejdůležitějších investic do budoucnosti. Vysoká úroveň negramotnosti a obecně nízká úroveň vzdělání Romů nevěstí nic dobrého pro budoucnost. Členské státy musí zajistit, aby jejich vzdělávací systémy Romy nediskriminovaly, a navíc zavést programy pro dospělé zaměřené na výuku čtení, psaní a počítání a na celoživotní učení.

Pro Romy je mimořádně obtížné dosáhnout vyššího vzdělání a dostat se k dobré odborné přípravě. Kromě úsilí o jejich integraci do normálního systému vzdělávání a odborné přípravy by členské státy měly také využívat modely uznávání neformálně získaných dovedností a být mnohem vstřícnější při uznávání kvalifikací získaných v jiné zemi.

Integrovaná politika jazykového vzdělávání zavedená Komisí, která má za cíl mj. podporovat výuku menšinových jazyků, by měla být použita také ve prospěch Romů.

3.1.4.3

Ekonomická integrace vyžaduje od příslušníků menšin, aby překonali řadu překážek, které se často vzájemně posilují (5). Skutečnost, že nemají žádné nebo mají jen velmi nízké vzdělání nebo odbornou kvalifikaci či neodpovídající nebo neuznanou kvalifikaci, automaticky diskriminuje jednotlivce, a proticikánský postoj tyto překážky ještě znásobuje. Spousta dokumentovaných případů dokazuje, že nezaměstnanost Romů je často zapříčiněna rasovou diskriminací. Příslušníci menšin nemají prakticky žádný přístup k opatřením podporujícím celoživotní učení.

Průměrný Rom je schopen podnikatelského myšlení a jednání. Je tedy možno najít způsoby a prostředky, jak dostat Romy ze stínové ekonomiky a umožnit jim účastnit se řádné hospodářské činnosti, například prostřednictvím mikroúvěrů a mechanizmů na podporu a zakládání nových podniků, aby mohli překonat problémy a překážky.

Příjmy mnoha romských domácností závisí do velké míry na sociálních dávkách a jiných státních příspěvcích (např. důchodech nebo přídavcích na děti), zatímco účast na oficiální ekonomice je relativně omezená. Z tohoto důvodu je účast Romů v systémech sociální ochrany asymetrická (tj. jako skupina dostávají více než platí). Tato asymetrie je významnou příčinou sociálního napětí a předsudků a nakonec i vyloučení.

Mohly by být poskytovány dodatečné finanční prostředky jako pobídka k výkonu řádné pracovní činnosti podle zásady „poskytnutí dávek za pozitivní úsilí“. Jinak bude hlavní systémový zdroj rasového vyloučení přetrvávat. Ve spolupráci s organizacemi veřejného a soukromého sektoru by mohly být zavedeny programy na (opětovné) zapojení do trhu práce.

Diskriminace na pracovišti a v průběhu hledání zaměstnání je rozsáhle zdokumentována a proti této praxi je třeba uplatnit legislativní opatření. Je však třeba umožnit přístup k příslušné odborné přípravě tak, aby Romové mohli získat odbornou kvalifikaci a aby došlo k úplné kulturní změně.

3.1.4.4

Zdravotní péče: Nízká životní úroveň (nízký příjem) a špatné životní podmínky (špína, hygienická zařízení nízké kvality, nedostatek čisté vody) představují vážná zdravotní rizika. Přístup ke zdravotním službám v romských komunitách je omezený především proto, že většina z nich nebyla při narození zaregistrována, a proto nejsou vedeni ve zdravotním systému. Romové mají často přístup pouze do segregovaného oddělení v rámci veřejného zdravotnického zařízení, a to je diskriminace. Přístup ke kvalitním službám je základním právem evropských občanů.

3.1.4.5

Romské ženy mají zpravidla nízké postavení v rodinné hierarchii, nedostatečné nebo zcela chybějící školní vzdělání, a v důsledku toho špatné možnosti zaměstnání. Často se vdávají mladé a jsou často těhotné. Domácí násilí, které mnohdy zůstává neohlášené, by rovněž nemělo být podceňováno. A je zvláště alarmující, že se k tomu dnes ještě přidává prostituce a obchodování s lidmi.

Důležité je však uznat, ačkoliv to pro neromské obyvatelstvo není vždy zřejmé, že romské ženy jsou také motorem změn v komunitě především při vytváření kapacit a kulturních změn, zdůrazňují například význam vzdělání svých dětí, hlavně dívek. Matky, zapojené do sdružení rodičů a nesoucí odpovědnost, mají velmi kladný vliv na školní vzdělávání dětí.

3.1.4.6

Společenská diskriminace a proticikánský postoj ve formě stereotypů a předsudků, se kterými se menšinové komunity, zvláště Romové, setkávají, jsou hluboce zakořeněné a pramení z generace trvající neinformovanosti a kulturních rozdílů. Je rozšířen předsudek, že tyto komunity mají menší hodnotu pro společnost, což vede pouze k další izolaci, chudobě, násilí a nakonec vyloučení.

3.2.1

Integrace není jednosměrná ulička, ale proces, který probíhá dvěma směry a vyžaduje úsilí jak od menšiny, tak od většinového obyvatelstva. Mnoho Romů má výhrady vůči integračním opatřením, protože se obávají, že se budou muset v průběhu integrace vzdát svých zásad, tradic a identity. Podobně je pro neromské obyvatelstvo těžké odložit předsudky z důvodu stálé diskriminace trvající generace a uvítat romskou kulturu.

3.2.2

Na druhé straně 40 % Romů nežije v chudobě, ale v prosperitě, i když někdy jen skromné. Tito Romové nejsou možná příliš nápadní, ale jsou důkazem, že Romové jsou v podstatě schopni se integrovat do společnosti, ve které žijí, aniž by se vzdali své identity.

3.2.3

Za velký pokrok je možno považovat četnou dokumentaci poskytnutou romskými organizacemi za účelem zviditelnění, aktivní účasti ve společnosti a zvyšování povědomí (6). Je možno udělat více investováním do komunit, ve kterých závazky, ztotožnění se s nimi a odpovědnost jsou součástí dohody. Systémy mikroúvěrů, tradičně využívaných na podporu podnikatelů, lze využít jako finanční podporu pro zlepšení infrastruktury nebo systémů výuky. Finanční podpora by mohla být poskytována v menších částkách jako odměna za dodržování závazků, například za posílání dětí do školy nebo za pravidelné zdravotní prohlídky (7).

3.2.4

Rovná účast menšin ve společnosti předpokládá účinná a trvalá opatření šitá na míru. Mají být sice zaměřená na některé skupiny, ale nemají jiné skupiny vyloučit. K uplatňování zásady nediskriminace, podpoře rovných příležitostí a zvládání rozmanitosti je potřeba vůle politiků, podniků a společnosti jako celku. Na podporu těchto programů by se mohly využít evropské strukturální fondy.

Musí být vyvinuto veškeré úsilí na odstranění výhrad a předsudků jak Romů, tak neromského obyvatelstva, to však znamená nejenom podniknout nezbytné praktické kroky, ale také za pomoci představitelů a prostředníků na obou stranách vypracovat společné strategie pro budoucnost. Vzory z romských komunit zde musí hrát zvláštní úlohu.

4.1.1

Komise se již dlouho snaží pomoci řešit problém integrace. Vytvoření meziútvarové skupiny Komise pro otázky Romů před několika lety zlepšilo tok informací mezi různými útvary Komise a bylo dosaženo určitého stupně koordinace mezi četnými oblastmi činností.

4.1.2

Skupina na vysoké úrovni zaměřená na sociální integraci etnických menšin vytvořená Komisí v lednu 2006 vypracovala svou – kritickou – zprávu v prosinci 2007 (8), která obsahuje doporučení vypracovat politiku na zlepšení situace Romů v oblasti vzdělání, zaměstnání, zdraví a bydlení. Skupina odborníků v této zprávě jasně ukázala, že pouze správná skladba politik doplněná pragmatickým přístupem by mohla přinést trvalá řešení.

4.1.3

Agentura Evropské unie pro základní práva se zabývá touto otázkou do hloubky (9). Je třeba také zmínit rozsáhlé studie, zprávy a akce jejího předchůdce, Evropského střediska pro monitorování rasismu a xenofobie.

4.2.1

Evropský parlament se již po dlouhou dobu napříč politickým spektrem aktivně zasazuje za otázky menšin, integraci Romů a boj proti jejich diskriminaci. Byla již přijata řada zpráv a usnesení na toto téma, nejnovější dne 31. ledna 2008 (10).

4.3.1

Evropská rada se naposledy zabývala touto otázkou 14. prosince 2007 v souvislosti s Evropským rokem rovných příležitostí (11).

4.5

Evropský soud pro lidská práva vydal řadu průlomových rozsudků a položil tak významný základ pro provádění romských práv (12).

4.6

OSN podporuje integraci Romů již roky, především v rámci UNDP, UNICEF a UNESCO.

4.7.1

Open Society Institute (Institut otevřené společnosti) podporovaný Světovou bankou inicioval Desetiletí začleňování Romů 2005–2015 (13).

4.7.2

Nedávno založená Koalice pro romskou politiku EU (ERPC)  (14) se zavázala, že bude dodržovat zásadu začleňování prostřednictvím účasti a má za cíl podporovat účast Romů ve všech relevantních procesech.

4.7.3

Evropské romské a kočovnické fórum (ERTF)  (15) si zaslouží zvláštní zmínku: bylo založeno z iniciativy finské prezidentky Tarji Halonenové a má dohodu o partnerství s Radou Evropy, což mu propůjčuje privilegované postavení v této organizaci a umožňuje mu podílet se na její práci.

4.7.4

Vzhledem k tomu, že jedna z prioritních oblastí integrace Romů – zaměstnanost – spadá především do oblasti působnosti sociálních partnerů, musejí i oni hrát významnou úlohu v této oblasti. Zkušenosti Evropské konfederace odborových svazů (ETUC) i vnitrostátních odborů a evropských a vnitrostátních organizací zaměstnavatelů mohou být důležitými prvky v procesu, který je třeba zahájit.

5.1

V průběhu prací v této oblasti se neustále projevuje skutečnost, že výsledky veškerých dosavadních snah o začlenění Romů a prosazení jejich práv neodpovídají vynaloženému úsilí.

5.2

Nezbytná opatření jsou v pravomoci jak Unie, tak členských států. V souladu s článkem 13 Amsterodamské smlouvy byly v roce 2000 přijaty směrnice proti diskriminaci, které poskytují významný podnět a institucionální rámec pro řešení diskriminace Romů. Komise by měla prozkoumat, jak mohou být právní předpisy Společenství rozšířeny, aby řešily situaci Romů, například přijetím směrnice proti segregaci. Integrace Romů by měla být také prioritou při využívání strukturálních fondů.

5.3

V těch případech, kdy pravomoc v otázkách týkajících se Romů mají členské státy, byl v 90. letech nalezen možný a účinný přístup k řešení v otevřené metodě koordinace  (16). Výbor proto navrhuje na ní stavět a rozšířit ji o otázky menšin, zvláště integrace Romů. Pro začátek doporučujeme, aby situace Romů byla zohledněna v různých existujících procesech otevřené metody koordinace (zejména zaměstnanosti, sociálního začlenění a vzdělání). Otevřenou metodu koordinace a její nástroje mohou členské státy sdílet, aby mohly stanovit modely osvědčených postupů a k tomu dodatečně zkoumat globální modely nebo projekty na nejnižší úrovni. Mají-li být tyto projekty úspěšné a udržitelné, musí zasahovat do všech odvětví a vytvářet akční plány se všemi zainteresovanými stranami, zejména s romskými organizacemi. Tyto akční plány musí obsahovat závazky, činnosti, vyhodnocení, zpětnou vazbu a mechanizmy rozšiřování a musí být podpořeny odpovídajícím financováním i ze strukturálních fondů. Výbor je přesvědčen, že otevřená metoda koordinace představuje ideální a účinný přístup k mnoha právním, sociálním a historicky emočně zatíženým otázkám týkajícím se menšin, zvláště zájmů Romů.

5.4

Úspěch těchto iniciativ bude zásadně záviset na tom, zda bude možno vytvořit fungující síť spolupráce mezi všemi subjekty. Výbor při mnoha příležitostech projevil svou přidanou hodnotu, jež spočívá ve funkci mostu k organizované občanské společnosti (17), a prostřednictvím institucionalizované, a tedy udržitelné spolupráce přispěje k řešení integrace menšin, především Romů.

5.5

Konference na vysoké úrovni o začlenění Romů, kterou Komise plánuje na září, by poskytla vhodný prostor pro veřejnou diskusi o návrzích na zlepšení účinnosti politik EU a jednotlivých států a na první konkrétní kroky v tomto procesu.

Při této příležitosti by Výbor mohl předložit konkrétní opatření plánovaná v návaznosti na toto stanovisko. Měly by se promyslet také způsoby spolupráce s médii, která sledují dlouhodobé cíle a překračují pouhé zpravodajství o aktuálních událostech.

6.1

Výbor zpočátku začal svou práci s odvoláním na rok rovných příležitostí, ale po dohodě s Komisí ji upravil v souvislosti s rokem mezikulturního dialogu.

Kultura, jak ji chápe Výbor, je proces, který ovlivňuje všechny oblasti života, je to proklamace společných hodnot, společný způsob života a významný prostředek komunikace jako součást veškerého úsilí o lepší integraci ve všech oblastech, protože kombinuje racionalitu s emocemi, a tak nabízí holistický přístup k řešení problémů, kterými je nutno se zabývat. Tento sociální rozměr kultury pomáhá změnit mezikulturní dialog na nástroj míru a stability jak uvnitř, tak vně. Z hlediska menšin, především však Romů, to znamená, že mezikulturní dialog je nejlepším prostředkem, jak postupně odstranit stereotypy nedůvěry, předsudky a nedostatek pochopení, které se vytvářely po staletí, a společně najít v atmosféře vzájemné úcty formu integrace přijatelnou pro obě strany a podloženou pevným legislativním rámcem.

6.2

Výbor doufá, že první konkrétní kroky k provádění jeho návrhů se uskuteční dříve, než skončí rok mezikulturního dialogu, a že další kroky budou následovat v roce 2009, který bude Evropským rokem tvořivosti a inovace, i v roce 2010, v Evropském roce boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení.

The Situation of Roma in an Enlarged Europe, zpráva Evropské komise, 2004

http://ec.europa.eu/employment_social/fundamental_rights/roma/,

Avoiding the Dependency Trap, UNDP, 2003

http://roma.undp.sk/,

Final Report on the Human Rights Situation of Roma, Sinti and Travellers in Europe, Rada Evropy, 2006, autor: Alvaro Gil Robles, vysoký komisař pro lidská práva

http://www.coe.int/t/dg3/romatravellers/documentation/default_en.asp,

Action Plan on Improving the Situation of Roma and Sinti Within the OSCE Area

www.osce.org/odihr/,

Analysis of the Anti-Segregation Policies in the Countries Participating in the Decade of Roma Inclusion

www.romadecade.org.