30.8.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 224/61

1.1

Evropský hospodářský a sociální výbor vyjadřuje uznání Komisi za práci, kterou již vykonala ve snaze řešit otázky ochrany dětí v souvislosti s „on-line technologiemi“ (1), přičemž zaznamenává zejména fakt, že průměrná míra povědomí populace roste díky kampaním sociálních partnerů, především díky nevládním organizacím a každoročním Dnům bezpečnějšího internetu pořádaným Komisí.

1.2

EHSV sám, aby upozornil na tento problém, vypracoval řadu stanovisek (2). Doporučuje navíc přístup založený na mezinárodním partnerství, který podporuje:

1.2.1

sdílení dat na mezinárodní úrovni a sdílení a shromažďování myšlenek a nápadů mezi vládami, donucovacími orgány, provozovateli horkých linek (hotlines), bankovními a finančními institucemi a institucemi vydávajícími kreditní karty, poradenskými centry v oblasti zneužívání dětí, organizacemi na ochranu dětí a péči o ně a internetovým průmyslem;

1.2.2

„pracovní skupinu“ na úrovni EU nebo na mezinárodní úrovni, která se setkává jednou za čtvrt roku za účelem usnadnění sdílení dat, odborných znalostí a osvědčených postupů mezi zúčastněnými stranami, mezi něž patří provozovatelé horkých linek, donucovací orgány, vlády, a zejména mezinárodní internetový průmysl;

1.2.3

vymezování a prosazování mezinárodního a evropského modelu osvědčených postupů týkajících se potírání obsahu na internetu souvisejícího s pohlavním zneužíváním dětí prostřednictvím horkých linek;

1.2.4

přezkum všech existujících i budoucích horkých linek na základě nedávno přijatých osvědčených postupů a hodnocení výkonnosti horkých linek ve srovnání s novými modely osvědčených postupů;

1.2.5

budoucí zvýšení efektivity zdrojů a přidělování finančních prostředků programů v důsledku přezkumu horkých linek;

1.2.6

zařazení horkých linek do evropské databáze projektů;

1.2.7

horké linky a další důležité organizace, partnerství s rejstříky jmen národních domén v tom, aby rušily registraci domén, které propagují pohlavní zneužívání dětí nebo poskytují přístup k takovému obsahu;

1.2.8

spojené úsilí o zvyšování povědomí o problémech tzv. groomingu a internetové šikany (3) a v případě potřeby ohlašování donucovacím orgánům a dobročinným organizacím péče o děti;

1.2.9

zavedení podpůrných postupů pro analytiky a pro osoby, které takové stránky prohlížejí v rámci práce v horkých linkách;

1.2.10

práci na dosažení a zajištění harmonizace právních rámců v této oblasti ve všech členských státech;

1.2.11

zřízení „kanceláře pro koordinaci“ na úrovni Komise, která by hrála úlohu nezávislého kontrolora, koordinovala výzkum a věnovala se přezkumu provádění a plnění doporučení;

1.2.12

zřízení každoročního panelu „expertů“ za účelem zintenzivnění přenosu znalostí;

1.2.13

založení fóra mládeže s cílem zajistit zohlednění názorů a zkušeností dětí a mladých lidí ve výzkumu a v budoucím provádění programu;

1.2.14

využívání finančních zdrojů, jako jsou programy Daphne a Bezpečnější internet, v duchu proaktivity a spolupráce;

1.2.15

navázání spolupráce s příslušnými orgány USA za účelem omezení hostingu obsahu souvisejícího s pohlavním zneužíváním dětí v USA a zahájení aktivní transatlantické výměny údajů.

1.3

Práci v partnerství, která zajistí maximální odborné znalosti, šíření zkušeností a finanční prostředky, a co je nejdůležitější, zajistí také zapojení zainteresovaných stran a sociálních partnerů do celkového úsilí EU o minimalizaci tohoto on-line obsahu a o omezování přístupu k němu.

2.1

Internetové a komunikační technologie (dále jen „on-line technologie“) (4) byly míněny a navrženy jako komunikační nástroje pro akademické pracovníky a výzkumníky; dnes se však využívají v domácnostech, ve školách, v podnicích i ve veřejné správě téměř po celém světě.

2.2

Děti jsou aktivními uživateli on-line technologií, a tento trend posiluje. Ale vedle přínosu v podobě interaktivity a zapojení do on-line prostředí zde pro děti existují také závažná rizika:

2.3

Mezi další tendence (viz příloha 1) (5) patří:

2.4

Ochranou uživatelů internetu, zejména dětí před nedovoleným a „škodlivým“ on-line obsahem a chováním a omezování šíření nedovoleného obsahu se trvale zabývají politikové i zákonodárci, podniky v odvětví i koncoví uživatelé, a zejména rodiče, opatrovníci a pedagogové.

2.5

Z právního hlediska je nutné zásadně rozlišovat na jedné straně mezi tím, co je nedovolené, a na straně druhé tím, co je „škodlivé“, protože je zapotřebí různých metod, strategií a nástrojů. To, co je považováno za nedovolené, se v jednotlivých zemích může lišit, je vymezeno příslušným vnitrostátním právem a je řešeno donucovacími či jinými státními orgány a horkými linkami s příslušnými kompetencemi.

2.6

EHSV žádá, aby byla harmonizace právních předpisů v členských státech provedena a prosazena na národní úrovni a zahrnovala alespoň následující body, tak jak je stanoveno v Úmluvě o kyberkriminalitě (6):

2.7

Přestože již byly zavedeny některé celoevropské normy, které objasňují právní otázky prostřednictvím různých doporučení a směrnic, mělo by se také stanovit, zda byly tyto údaje členskými státy provedeny v praxi.

2.8

„Škodlivým“ obsahem se rozumí obsah, který rodiče, učitelé a jiní dospělí považují za potenciálně škodlivý pro děti. Definice takového obsahu se v různých zemích a kulturách liší a mohou zahrnovat stránky obsahující pornografii a násilí či projevy rasismu, xenofobie, nenávisti slovem a hudbou, sebepoškozování, anorexie a sebevraždy. Z toho důvodu si ESHV uvědomuje, že založit mezinárodní partnerství zaměřené proti takovému materiálu je složité, ale domnívá se, že by mohly být vyvinuty snahy na národní úrovni za účelem zvýšení povědomí o nástrojích, metodách a technologiích na ochranu dětí před kontaktem s takovými materiály.

2.9

EU je průkopníkem ochrany dětí v on-line prostředí od roku 1996 a následné programy pro bezpečnější internet (Akční plán pro bezpečnější internet 1999–2004, Bezpečnější internet plus 2004–2008) jsou nejdůležitějšími výsledky v této oblasti. Komise přijala sdělení o provádění programu Bezpečnější internet plus v období 2005–2006 (7). Navíc posouzení dopadu provedené mezi dubnem a červencem 2007 (8) potvrdilo, že provedené akce byly účinné, i když zdůraznilo potřebu přizpůsobit je nově se objevujícím internetovým technologiím a proměnlivé kriminalitě v této oblasti.

2.10

Cílem nového programu bude podpora bezpečnějšího využívání internetu a jiných komunikačních technologií, zejména pokud jde o děti, a boj proti nedovolenému obsahu a nedovolenému a „škodlivému“ chování v on-line prostředí, a to formou zprostředkování spolupráce, výměny zkušeností a osvědčených postupů týkajících se bezpečnosti dětí v on-line prostředí na všech úrovních, což bude evropským přínosem v této věci.

2.11

Program bude obsahovat čtyři akce na podporu mezinárodní spolupráce, které se budou snažit o:

2.12

EHSV by však rád požádal o definici slov „škodlivý“ a „chování“ a jejich objasnění z právního hlediska, zejména ve vztahu k jejich přejímání do vnitrostátního práva. EHSV také žádá o dodatečné vysvětlení úlohy horkých linek, které nepátrají po podezřelých a ani k tomu nemají nezbytné kompetence (viz příloha 2) (9).

3.1

Internet není vlastněn ani řízen velkými nadnárodními společnostmi, které by měly kontrolu nad jeho obsahem. Sestává ze stovek milionů stránek provozovaných obrovským množstvím subjektů, a proto je sledování nebo kontrola nedovoleného obsahu obtížná. Jednat je však možné z místní úrovně (domácností) směrem na úroveň národní a mezinárodní (včetně kyberprostoru) s cílem omezit dostupnost nedovoleného obsahu prostřednictvím spolupráce mezi všemi zúčastněnými stranami.

3.2

V roce 2007 identifikovala nadace Internet Watch Foundation 2755 nejdůležitějších internetových stránek, které obsahují materiály týkající se zneužívání dětí a jež hostují servery v různých zemích; 80 % těchto internetových stránek slouží ke komerčním operacím, které pravidelně střídají hostingové společnosti a země, aby zabránily svému odhalení (10). Spojení těchto taktik a složité mnohonárodní povahy trestných činů znamená, že účinné vypátrání těchto internetových stránek, jejich obsahu a organizací, které stojí za nimi, bude možné, pouze pokud se za tímto účelem spojí donucovací orgány, vlády a mezinárodní internetové odvětví na celém světě.

3.3

EHSV si uvědomuje, že pro zajištění ochrany dětí je zapotřebí „přístup založený na partnerství“. Sociální partneři jako vlády, internetové odvětví, donucovací orgány, dobročinné organizace péče o děti, podniky, zástupci zaměstnanců, nevládní organizace včetně těch spotřebitelských a veřejnost musí spolupracovat, aby upozornili na nebezpečí a rizika internetu a zároveň umožnili mladým lidem obohatit se díky tomuto revolučnímu nástroji socializace, učení a inovace.

3.4

Internetu lze přiznat, že zlepšuje kvalitu života mnohých lidí, ale zejména těch mladých, starších a mnoha tělesně postižených lidí. Je to jedinečný komunikační nástroj a stává se čím dál více „společenskou sítí“. Změny v životním stylu, v trendech rodinného života i v zaměstnání způsobují větší nezávislost či izolaci. Proto je ochrana uživatelů, zejména těch zranitelných a především dětí, prioritou, za niž nemohou nést odpovědnost pouze jejich rodiče či zákonní zástupci.

3.5

Nové technologie a služby mají klíčový význam pro inovace a celosvětový růst podnikání. Mladí lidé často jako první pochopí možnosti těchto inovací a začnou je využívat. S jejich rozvojem ovšem přichází i jejich zneužívání, což je čím dál větší problém. Samoregulační orgány odvětví i zainteresovaných stran mají hluboké znalosti těchto technologií, a mohou tak provádět protiopatření zaměřená na boj proti tomuto zneužívání. Sdílení znalostí, zvyšování povědomí a informování spotřebitelů o tom, jak takové stránky hlásit, spolu s rozdělováním prostředků tam, kde je takové zneužívání možné vymýtit, ale především v oblasti zneužívání dětí, je základní povinností podniků v tomto odvětví a součástí jejich sociální odpovědnosti.

3.6

O rozsahu a dosahu internetové šíření obsahu týkajícího se pohlavního zneužívání dětí se velmi spekuluje. V členských státech EU však neexistuje dostatečné množství statistických údajů, což také uznává zpráva Komise. Snahy by měly být namířeny na sledování pohybu a aktivit internetových stránek spojovaných se šířením obsahu týkajícího se pohlavního zneužívání dětí s cílem opatřit údaje pro oprávněné orgány a orgánům činných ve vymáhání mezinárodního práva, a zajistit tak odstranění takového obsahu a vyšetřování jeho šiřitelů.

3.7

Je třeba zřídit takové organizace na národní úrovni a zajistit jejich pravidelné setkávání s Evropskou komisí za účelem formulování strategií. Platforma na úrovni EU, jejímiž členy by byly podniky z odvětví, vlády, bankovní a finanční instituce a instituce vydávající kreditní karty, nevládní organizace, vzdělávací instituce, zástupci zaměstnavatelů a zaměstnanců, by mohly být cenným nástrojem pro rychlou analýzu a akci napříč Unií, přičemž by se informace šířily rovněž za hranice EU, čímž by se přispělo ke spolupráci při vymáhání mezinárodního práva.

3.8

Měla by se podporovat každoroční „setkání expertů“ EU, která by se věnovala vývoji v oblasti technologií, psychosociálních faktorů a vymáhání práva, aby se tak podpořil přenos znalostí. Závěry z takových setkání by byly předány všem členským státům a členům platformy, aby mohly být zpracovány, integrovány nebo využity na národní a místní úrovni.

3.9

Zřízení „kanceláře pro koordinaci“ na úrovni Komise, která by vedla projekty týkající se nejen Evropy, ale celého světa, podporovala platformu s cílem zajistit, že má aktualizované a relevantní znalosti, včetně statistik, a šířila efektivní postupy na potírání těchto aktivit, které by bylo možné rychle předat aktivním partnerům. Mezi úkoly kanceláře by patřily také návštěvy a sledování. Navíc by mohla sloužit jako nezávislý poradce pro horké linky a posuzovat nové žádosti o projekty, aby se předešlo opakování již jednou provedené práce a zajistilo se účinné a výkonné využívání finančních prostředků. Kancelář by také mohla navrhovat partnerství. Posláním kanceláře by bylo reagovat na nové výzvy rychlostí jejich vývoje.

3.10

Pro zapojení mladých lidí a šíření informací prostřednictvím sociálních sítí, které využívají ti nejzranitelnější, by mohlo být přínosné zřídit „fórum mládeže“. Mládež má svůj vlastní jazyk a často odmítá názory autorit, ale přijme radu od vrstevníků pocházejících se stejného společenského prostředí. Je nutné zohlednit „práva dětí“, a proto musí být mládež do tohoto procesu zapojena.

3.11

Je zapotřebí efektivní model, v jehož rámci by se zúčastněné strany zavázaly ke sdílení informací týkajících se adaptace na nové a vznikající formy internetové kriminality po celém světě a k výměně znalostí.

4.1

Model horkých linek podle osvědčených postupů:

4.1.1

Analytici horkých linek vyškolení a uznávaní v oblasti posuzování nedovoleného obsahu na internetu.

4.1.2

Analytici horkých linek s odbornými znalostmi v oblasti vyhledávání potenciálně neodvoleného obsahu na internetu.

4.1.3

Přístup prokazatelně založený na partnerství se všemi zainteresovanými stranami na národní úrovni, mezi něž patří vlády, bankovní a finanční instituce a instituce vydávající kreditní karty, donucovací orgány, organizace spolupracující s rodinami, dobročinné organizace péče o děti, a především rovněž internetové odvětví.

4.1.4

Spoluregulační či samoregulační horké linky, jež by v jednotlivých státech prokazatelně spolupracovaly s podniky v internetovém odvětvím na úrovni partnerství a jež by dodržovaly kodex zásad.

4.1.5

Všeobecně používaný systém „zjištění a odstranění“ nedovoleného obsahu, jež by hostovala některá společnost v rámci jednotlivých států.

4.1.6

Zapojení do centrální evropské databáze internetových stránek spojených s pohlavním zneužíváním dětí.

4.1.7

Závazek dosáhnout toho, aby internetové společnosti přítomné v jednotlivých státech blokovaly na úrovni sítě internetové stránky z aktualizovaného seznamu stránek spojených s pohlavním zneužíváním dětí s cílem ochránit uživatele před náhodným kontaktem.

4.1.8

Horké linky by měly mít komplexní internetové stránky v oficiálních jazycích, které by obsahovaly mechanismus pro anonymní hlášení s jasnými odkazy na linky pomoci a další organizace kompetentní v otázkách mimo pravomoci horkých linek, jako např. groomingu či internetové šikany.

4.1.9

Zvyšování povědomí o funkci horkých linek a souvisejících tématech.

4.1.10

Prokazatelné sdílení evropských a mezinárodních údajů, zpravodajských informací a odborných znalostí.

4.1.11

Zapojit se do evropských a mezinárodních partnerství se zúčastněnými stranami za účelem sdílení údajů, zpravodajských informací a nápadů a boje proti přeshraniční povaze těchto trestných činů.

4.1.12

Přijímat opatření na evropské a mezinárodní úrovni zaměřená na odstraňování obsahu týkajícího se pohlavního zneužívání dětí na internetu a stíhání jeho šiřitelů, ať už se hostingový server nachází kdekoliv na světě.

4.1.13

Přispívat k činnosti veškerých vnitrostátních i mezinárodních orgánů zřízených za účelem boje proti těmto internetovým stránkám a usnadnit spolupráci nadnárodních donucovacích orgánů.

4.1.14

Předávání metodických pokynů zaměstnavatelům, učitelům, organizacím, rodičům a dětem, např. po vzoru např. vzdělávacího programu „ThinkuKnow“ střediska CEOP (Child Exploitation and Online Protection Centre – středisko britské policie pro ochranu dětí před zneužíváním dětí po internetu).

4.1.15

Zvyšování povědomí uživatelů internetu, zejména ve spolupráci s internetovými společnostmi přítomnými v jednotlivých státech nebo s jejich finanční podporou.

4.1.16

Pro odstraňování obsahu lze využít organizace, které jsou členy INHOPE (International Association of Internet Hotlines – Mezinárodní asociace internetových horkých linek), čímž se zajistí sdílení postupů osvědčených na mezinárodní úrovni mezi horkými linkami a podniky v odvětví (11).

4.1.17

Postupy hlášení musí být jednoduché, musí ctít anonymitu osob, které stránky nahlásí, a musí být zajištěno rychlé zpracování.

4.1.18

Operátoři horkých linek musí pracovat tak, aby poskytovali podporu a poradenství analytikům, kteří zkoumají a zpracovávají údaje.

4.2

Navíc by horké linky měly:

5.1

Existuje několik otázek, na které návrh Komise nedává odpověď:

5.2

Vyřešením těchto otázek by se předešlo znovuobjevování Ameriky, opakování již jednou provedené práce a zajistilo účinné a výkonné využívání finančních prostředků. Nejdůležitější je, aby se zajistilo aktivní zapojení odborníků z dané oblasti a jejich úzká spolupráce s konzultanty či úředníky veřejné správy. To platí rovněž pro návrh zřízení „kanceláře pro koordinaci“ na úrovni Komise, která tyto projekty vede, zkoumá, vykonává u nich návštěvy a udržuje s nimi kontakt.

5.3

Komise by měla zvážit, zda nevyužívat finančních zdrojů, jako jsou programy Daphne a Bezpečnější internet, proaktivněji a více v duchu spolupráce.

5.4

Výbor rovněž vyzývá Komisi, aby zdůraznila význam a dopad:

5.5

Uvedená opatření by snížila počet situací, kdy by nevinní uživatelé internetu mohli přijít do kontaktu s protizákonnými snímky, které by jim mohly způsobit trauma, omezila pravděpodobnost, že děti shlédnou snímky, které zachycují jejich pohlavní zneužití (a tedy pravděpodobnost opětovného zneužití těchto dětí), narušila dostupnost a dodávky tohoto obsahu pro ty, kdo by o takové snímky měli zájem, a narušila rovněž šíření těchto snímků mezi uživateli internetu zločineckými organizacemi, které se takto obohacují.

5.6

Důležité je to, že provádění těchto opatření by čím dál tím více komplikovalo činnost osob, které stojí za šířením obsahu týkajícího se pohlavního zneužívání dětí. Zcela vymýtit tyto trestné činy je složité vzhledem k jejich proměnlivé povaze a k technologické zdatnosti jejich pachatelů; čím nákladnější, riskantnější a kratší jsou tyto operace, tím kratší se zdá být cesta za ziskem, ať už finančním či jiným.

5.7

Nové údaje o rozsahu a dosahu internetových stránek spojených s pohlavním zneužíváním dětí (nejde o jednotlivé snímky či internetové adresy) přinášejí povzbuzení v boji za jejich vymýcení. Nyní lze stanovit konkrétní cíle a prokázat, jak sdílení dat a zapojení orgánů na nejvyšší mezinárodní úrovni napomohlo výraznému snížení počtu internetových stránek spojených s pohlavním zneužíváním dětí a jaké důsledky pro ně měla dobrá a úspěšná mezinárodní spolupráce.