25.6.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 162/62

1.1

Výbor uznává, že energetická účinnost je podstatným faktorem ochrany klimatu, plnění závazků EU přijatých v Kjótu a nových závazků stanovených na summitu Evropské rady v březnu 2007 v oblasti snížení emisí, a doporučuje zintenzívnit úsilí zaměřené na spotřebitele.

1.2

Výbor je přesvědčen, že ve stavebnictví dřímá nesmírný potenciál úspory energie, zejména pokud jde o spotřebu energie k vytápění, chlazení, pohonu a osvětlení, o techniky tepelné izolace, a to ve fázi projektování i užívání nemovitostí.

1.3

Při stanovování opatření ke zvýšení energetické účinnosti by měl být zohledněn prospěch, který s ohledem na účinnost přináší široké využití nákladově efektivních technologických inovací, aby měli koncoví uživatelé možnost přijmout rozhodnutí založená na dostatečných informacích o své osobní spotřebě energie.

1.4

Výbor považuje za zásadní, aby byly pro koncové uživatele, kteří se přímo potýkají s problémy informovanosti a financování, rozvíjeny inovační metody: je nezbytné, aby vlastníci a uživatelé tato nová opatření Společenství nechápali jako novou daň, která se uvaluje na nejdůležitější statek, jako je dům.

1.5

Podle Výboru je třeba najít nové kulturní pobídky a nové podněty jednak ke kompenzování vysokých nákladů a jednak ke zvýšení zájmu o:

1.6

Výbor se domnívá, že by měly být urychleny práce CEN, a to v souladu s příslušným mandátem Komise, který stanoví určení harmonizovaných norem pro měření spotřeby energie ve stávajících budovách a v nově stavěných budovách a jednotných norem pro certifikaci a inspekční postupy.

1.7

Výbor zdůrazňuje, že vzhledem k mezinárodní konkurenci je důležité vyhnout se omezením, která jsou pro členské státy neúnosná, a neuvalovat na vlastníky, kteří pronajímají či obývají vlastní obydlí, zátěž neúměrnou jejich možnostem.

1.8

Závazky a povinnosti vyplývající z postupu certifikace musí být podle názoru Výboru provázeny veřejnými propagačními programy, aby byl zaručen rovný přístup k lepší energetické účinnosti, zejména v případě obytných budov postavených nebo spravovaných v rámci sociální politiky a bydlení v činžovních domech, především v nových členských státech, v nichž jsou činžovní domy většinou typovými stavbami. U těchto staveb lze použít standardní certifikáty.

1.9

Výbor považuje za důležité rozvíjet iniciativy Společenství zaměřené na harmonizaci činností členských států v oblasti energetické účinnosti, aby byl učiněn významný krok směrem k větší evropské soudržnosti, v souladu s místními podmínkami.

1.10

Výbor doporučuje některá opatření, která by mohla pomoci podporovat energetickou účinnost u koncových uživatelů obecně a konkrétně v budovách:

1.11

Z pohledu konečného spotřebitele je podle Výboru zapotřebí věnovat náležitou pozornost překážkám, které brání propagaci a provádění energetické účinnosti budov v Evropě: překážky v oblasti techniky, hospodářství, financí, práva, správy a byrokracie, institucí a řízení, sociálního chování, absence integrovaného přístupu (nerovnováha mezi vytápěním a chlazením, nezohledňování klimatických zón …).

2.1

Evropská rada v závěrech summitu v Bruselu ve dnech 8. a 9. března 2007 zdůraznila, „že je třeba zvýšit energetickou účinnost v EU a dosáhnout tak cíle úspory spotřeby energií v EU ve výši 20 % oproti výhledům na rok 2020“ a za prioritní oblast určila „chování odběratelů energie, pokud jde o energetickou účinnost a úsporu energie, energetických technologií a inovací a úspor energie z budov“.

2.1.1

Problematika energetické účinnosti budov je součástí iniciativ Společenství v oblasti změny klimatu (závazky přijaté v rámci Kjótského protokolu) a zabezpečení dodávek, zejména v rámci zelených knih o bezpečnosti zásobování energií a o energetické účinnosti, k nimž se Výbor již několikrát vyjadřoval (3).

2.1.2

Spotřeba energie na služby spojené s budovami odpovídá zhruba 40 % (4) spotřeby energie v EU.

2.1.3

Na vytápění domácností se v mnoha regionech v Evropě spotřebuje průměrně 180 kWh/m2/rok. To ukazuje, že pokud jde o energetickou účinnost, je stavební fond mnoha evropských národů mimořádně „chudý“.

2.1.4

Je to způsobeno několika faktory. Jednak nízkým povědomím spotřebitelů o (neustále se zvětšujících) obtížích se získáváním energie za přijatelné ceny, a jednak s tendencí architektů, stavebních firem a široké škály malých podnikatelů pracujících ve stavebnictví (5) nevěnovat při stavebních pracích velkou pozornost energetické účinnosti a environmentálním hlediskům, upřednostňovat estetická a pomíjivá módní hlediska, jako je kvalita podlah, luxusní sanitární vybavení, krása, prosklené venkovní fasády, používané materiály a okenní rozměry.

2.1.4.1

Mimoto je třeba zdůraznit, že správní orgány, zejména technické služby a úřad hygienika, jsou v souvislosti s měřením spotřeby energie v budovách, které se kontrolují za účelem obyvatelnosti, málo vnímavé nebo nedostatečně informované.

2.1.4.2

Přesto existuje navzdory všeobecnému přesvědčení prostor pro zvýšení energetické účinnosti nejen v nových budovách, ale také v budovách stávajících, a především v bytových domech velkých měst (6).

2.1.5

V souvislosti s rekonstrukcí stávajících infrastruktur mají velký význam smlouvy, které lze uzavřít s poskytovatelem energetických služeb (Energy Service Company, ESCO) a na jejichž základě mohou být tito poskytovatelé pověřeni vylepšením stávajících budov, aby se – mnohdy i značně – snížily náklady na energii. Poskytovatel je odměňován na základě úspor dosažených snížením spotřeby (7).

2.1.6

Kromě toho by v rámci drobných rekonstrukcí mohla být přijata četná opatření, jako například žaluzie na vnějších stranách oken, montáže „inteligentních měřicích přístrojů“ (smart meters), které by spotřebitelům umožnily stálou kontrolu vlastní spotřeby, nebo zavedení plynových systémů ohřevu vody (top boxes), které umožní snížit náklady a emise škodlivých plynů o 40 %. Velmi účinné se ukázaly být rovněž větrací mikrosystémy v bytech, přičemž věnování pozornosti druhu použitého materiálu, například u průhledných vertikálních stěn (oken), může snížit únik tepla v bytě nejméně o 20 % (8). Spotřebu energie snižuje rovněž využití sanitární techniky šetřící vodu. Společně s vyúčtováním by měli dodavatelé energie srozumitelně a bezplatně informovat spotřebitele o spotřebě za odpovídající období v předchozím roce, aby spotřebitelé mohli posoudit vývoj z časového hlediska.

2.1.7

EHSV je přesvědčen, že na základě iniciativ v této oblasti by bylo možné dosáhnout nesmírných úspor, a přispět tak k uskutečňování cílů souvisejících se změnou klimatu a se zabezpečením dodávek energie. Vzhledem k tomu, že v krátkodobém až střednědobém výhledu je poměrně málo prostoru pro jiné ovlivňování podmínek dodávek energie, je třeba ovlivňovat koncové uživatele, to znamená:

2.1.8

Úspory a různé využití zdrojů energie znemožňují nejrůznější faktory:

2.1.9

Ve stavebnictví dřímá nesmírný potenciál úspory energie, zejména pokud jde o spotřebu vytápění, pohonu a osvětlení ve fázi užívání nemovitostí. Důkazem jsou takzvané pasivní budovy (10), které umožňují využít nesmírných možností úspor a představují významný impuls pro inovace a konkurenceschopnost Společenství díky stále většímu zaměření na rozvoj a uplatňování nových technologií, které jsou z hlediska energie účinnější.

2.1.10

Strategické cíle energetické politiky usilují o:

2.1.11

Při stanovování opatření ke zvýšení energetické účinnosti by měl být na druhé straně zohledněn prospěch, který s ohledem na účinnost přináší široké pojetí nákladově efektivních technologických inovací, aby měli koncoví uživatelé možnost přijmout rozhodnutí založená na dostatečných informacích o své osobní spotřebě energie, a to prostřednictvím poskytování odpovídajících informací: informací o plánovaných opatřeních ke zvýšení energetické účinnosti, srovnávacích profilů spotřeby koncových uživatelů, objektivních technických údajů o energetických spotřebičích (11).

2.1.12

Všechny typy informací související s energetickou účinností, a zejména se souvisejícími náklady, by měly být poskytovány příslušným cílovým skupinám v co nejširším měřítku a vhodným způsobem. Informace se musí týkat rovněž finančních a právních rámců, musí se opírat o informační a propagační kampaně a musí umožňovat široké vidění osvědčených postupů na všech úrovních.

2.1.13

Opatření omezující se výhradně na technické aspekty jsou nutná, avšak nestačí ke snížení spotřeby energie v budovách. Je třeba zabývat se tématem dosti rozsáhlého vzájemného působení mezi širokou a pestrou paletou uživatelů a neustálým rozvojem technologie.

2.1.14

V rámci předcházejícího programu inteligentní energie 2003–2006 byla vypracována iniciativa stavební platformy EPBD (12), která poskytuje služby usnadňující uplatňování směrnice 2002/91/ES o energetické náročnosti budov, která vstoupila v platnost na počátku roku 2006. Směrnice obsahuje následující ustanovení týkající se členských států:

2.1.15

Z technického hlediska je nezbytné, aby si obyvatelé a spotřebitelé byli vědomi, že je zapotřebí integrovaného přístupu, který by zohledňoval různé faktory, jako je:

2.1.15.1

V zásadě existují dva základní ukazatele:

2.1.16

K dosažení cílů omezení spotřeby energie a emisí znečišťujících plynů a emisí měnících klima jsou rovněž nezbytné politiky zaměřené na:

2.1.17

Programy Společenství pro inovace a výzkum mají rozhodující úlohu v rozvoji energetické účinnosti budov, vzhledem k technologickému cíli rozvíjet „inteligentní budovy s nulovou energií“, tj. budovy s „pozitivní energií“, které s využitím energie z nejběžnějších alternativních zdrojů (solární, větrná, geotermická) vyrábějí více energie, než samy spotřebují.

2.1.18

Kromě uvedeného rámcového programu pro konkurenceschopnost a inovace hraje na úrovni Společenství rozhodující roli při podpoře vývoje čistých energetických technologií 7. rámcový program pro výzkum a technický rozvoj, který z něj činí tematickou prioritu zvláštního programu Spolupráce.

2.1.19

V oblasti energetické účinnosti budov má mimořádný význam evropská technická normalizace. CEN – Evropský výbor pro normalizaci – obdržel od Komise mandát k vypracování technických norem nezbytných pro uplatňování jmenované směrnice o energetické náročnosti budov (15), který stanoví:

2.1.20

Bylo vypracováno přibližně 30 evropských norem (CEN) (16). Členské státy již potvrdily, že tyto normy budou dobrovolně uplatňovat. Pokud by se zjistilo, že se tyto normy dobrovolně nedodržují, měly by být na základě odpovídajících právních předpisů učiněny závaznými.

2.1.21

V každém případě je úkolem Komise poskytnout členským státům potřebné nástroje pro rozvoj integrované a jednotné metodiky výpočtu energetické náročnosti budov. Až členské státy stanoví minimální požadavky na energetickou účinnost, bude třeba je promítnout do „certifikátů energetické účinnosti“, což jsou v podstatě značky udělované budovám, podobně jako značky udělované domácím spotřebičům. Certifikáty pro budovy jsou však vypracovanější a komplexnější a jsou doprovázeny doporučeními ke zvýšení výkonnosti.

2.1.22

Výzkumné projekty jasně ukázaly, že vedle technických zařízení, kterým jsou budovy vybaveny, je rozhodujícím faktorem určujícím energetickou spotřebu také chování osob, které budovy využívají (jako místo bydliště nebo pracoviště během dne) s větším či menším ohledem na úsporu energie.

2.1.22.1

V tomto ohledu by bylo účelné šířit kulturu oblékání, která by více odpovídala vysokým teplotám, tedy vyhýbat se např. nošení saka a kravaty v létě (17), a kulturu přiměřeného oblékání v zimě, která by umožnila udržet v bytech a budovách teplotu kolem 20–21 °C (18).

2.1.23

Také orientace domu na určitou světovou stranu ovlivňuje množství tepla, které jeho obyvatelé potřebují ke svému pohodlí. Spotřeba energie na osobu k vytápění stejných řadových domků se může lišit 2,5x (3x u volně stojících domů), zatímco spotřeba elektřiny se může lišit 4x – 5x.

2.1.23.1

I s ohledem na výše uvedené by bylo vhodné rozšířit platné právní předpisy o některá nařízení o energetické účinnosti nejen budov, ale i čtvrtí.

2.1.24

Občané, i na úrovni škol (19), si musí být stále více vědomi toho, že jejich obydlí vyžaduje značné množství primární energie na:

a že velkou část této energie lze s trochou ochoty a dobré vůle uspořit (20).

2.1.25

Koncoví uživatelé musí často činit důležitá rozhodnutí o investicích, například když renovují domy nebo se rozhodnou učinit významné změny na domě, který je ještě ve fázi projektu nebo výstavby. Na energetickou náročnost budov mají výrazný vliv rovněž rozhodnutí o investicích do nových technologií, které umožňují i značnou úsporu energie, například:

2.1.26

Je zřejmé, že z důvodu změny referenčního rámce, který se doposud využívá, bude třeba najít nové kulturní pobídky a nové podněty jednak ke kompenzování vysokých nákladů a jednak ke zvýšení zájmu o:

2.1.27

Měly by být vzaty v úvahu následující pobídky:

2.1.28

Všechna opatření, jež musí být přijata za účelem dosažení úspor energie, musí zohledňovat skutečnost, že převážná většina Evropanů žije ve stávajících budovách a že nové budovy tvoří pouze malý procentní podíl.

2.1.29

Problém spojený s pronajatými nemovitostmi spočívá v tom, že obvykle je to vlastník, kdo nese náklady na opatření zaměřené na zvýšení energetické účinnosti (např. nové rámy, vysoce energeticky účinné kotle, zařízení na výrobu čisté energie), ale z výsledných nižších nákladů má prospěch uživatel.

2.1.30

Tomuto problému lze předejít podporováním metody financování třetími osobami  (25). Ta spočívá v podporování opatření na úsporu energie v budovách, která přijímají společnosti napojené na úvěrové instituce, a v tom, že se v průběhu určitého počtu let amortizují investice do úspor dosažených díky rozdílu mezi nižšími výdaji za energii v důsledku přijatých opatření a výdaji, které by průměrně musely být ve stejném období vynaloženy, pokud by tato opatření přijata nebyla.

2.1.31

Účinným systémem financování, který se uplatňuje v průmyslových zemích a který by mohl být podporován a rozšířen, je takzvané řízení poptávky po energii (demand side management, DSM). Společnosti, které vyrábějí nebo poskytují energii, investují do projektů energetického vylepšování budov, které spadají do jejich odpovědnosti. Dosažené úspory po přijatých opatřeních pokrývají vynaložené náklady.

2.1.32

Je zřejmé, že tento systém lze zlepšit prostřednictvím vhodného právního rámce, který by dodavatele energie povzbudil k investicím do tepelného vylepšení budov, do nichž dodávají tepelnou energii.

2.1.33

Spletitá problematika úspor energie v obytných budovách je stejná ve většině nových členských států EU a její náklady a komplikovanost nesmí dopadnout na koncové uživatele a občany. Kupříkladu Česká republika dokázala využít část prostředků poskytnutých z fondu soudržnosti na rekonstrukci obytných budov.

2.1.34

Hlavní oblastí, v níž je zapotřebí jednat, jsou tedy rekonstrukce uskutečňované v souladu s postupy zohledňujícími energii. K dosažení cílů omezení spotřeby energie a emisí znečišťujících plynů jsou nezbytné politiky zaměřené na:

2.1.35

Aby byla politika úspor energie v budovách účinná, musí však vedle zapojení občanů zajistit i zapojení různých profesních organizací a podnikatelů z různých sektorů, např.:

3.1.1

Cíl zvýšení energetické účinnosti budov je předmětem četných opatření Společenství, mj. směrnice o stavebních výrobcích (26) z roku 1989 a – pro část o stavebnictví – směrnice SAVE z roku 1993 (27), směrnice o energetické certifikaci budov (28) z roku 1993, směrnice o energetické náročnosti budov z roku 2002 (29), směrnice 2005/32/ES o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign energetických spotřebičů (30) z roku 2005, směrnice o energetické účinnosti u konečného uživatele a o energetických službách (31) z roku 2006, zatímco existuje mnoho dalších legislativních opatření týkajících se výrobků jako směrnice o kotlích (32), rozhodnutí o kancelářských přístrojích (33), směrnice o energetických štítcích spotřebičů pro domácnost (34), o energetické účinnosti chladniček (35), o předřadnících k zářivkám (36). Směrnice o energetické náročnosti budov z roku 2002 se týká konkrétně zvyšování energetické účinnosti v nově stavěných i stávajících obytných a neobytných budovách.

3.1.2

Posledním dnem lhůty pro provedení této směrnice byl 4. leden 2006, ale mnoho členských států zažádalo o odklad a obdrželo ho (37), zatímco v jiných členských státech probíhá postup při porušení předpisů ze strany Komise kvůli neprovedení nebo nesprávnému provedení (38). Nicméně ve všech členských státech by kritéria získání energetické certifikace měla být přijata do konce roku 2007.

3.2.1

Podle EHSV je k řádnému řešení problematiky příspěvku koncových uživatelů k energetické účinnosti budov zapotřebí vyzdvihnout specifičnost příslušných podstatných oblastí EU, především:

3.2.2

Typologie zástavby. V nových členských státech a v pěti spolkových zemích ve východní části Německa mají budovy ve srovnání s fondem budov v UE–15 velmi významný potenciál úspor energie.

3.2.2.1

Budovy na tomto území jsou z velké části plodem poválečného urbanismu, který stavěl na používání montovaných částí pro stavbu velkých vícepatrových budov pro více rodin a urychloval se k rychlé masové produkci a k jednotným, standardizovaným a centralizovaným technologickým řešením. Kromě toho takovéto budovy nebyly po dlouhou dobu udržovány ani rekonstruovány (39).

3.2.2.2

V Rumunsku bylo například v roce 2002 napočítáno 4 819 104 obytných budov. 83 799 z nich byly velké činžovní domy s 2 984 577 byty. To je zhruba 60 % stávajících bytů. Kromě toho je 53 % obytných budov více než 40 let starých, 37 % více než 20 let a pouze 10 % z nich je mladších než 10 let.

3.2.2.3

Ve velkých činžovních domech, které lze v zásadě nalézt ve všech zemích bývalého sovětského bloku, jsou dodávky energie pro vytápění, větrání a ohřev teplé užitkové vody zajišťovány převážně (více než 95 %) prostřednictvím ústředních systémů. Studie z roku 2005 o tomto typu nemovitostí umožnily určit potenciál úspory energie ve výši 38 – 40 %.

3.2.2.4

Tyto mohutné ztráty energie lze na jedné straně přičíst koncovým uživatelům: špatná kvalita materiálu, nedostatečná tepelná izolace, zastaralé technologie s vysokou spotřebou energie, stará vytápěcí zařízení, žárovky s vysokou spotřebou, neúčinná spalovací zařízení, nekvalitní čerpadla atd. Na druhé straně za velké ztráty může neúčinné hospodaření s energií, které má za následek značné ztráty (40), jež ve výsledku zaplatí spotřebitel. Energetická účinnost je ze všech existujících možností nejdostupnější, nejméně znečišťující a nejlevnější.

3.2.3.1

Ve všech velkých klimatických oblastech severní a jižní Evropy, kde průměrná spotřeba energie v bytovém sektoru činí 4 343 kWh/rok (41), se energie spotřebovává především na vytápění, které celkově pohltí 21,3 % poptávky po elektřině, i když k ní dochází hlavně v zemích severní a střední Evropy. Následuje podíl elektrické energie spotřebované chladničkami a mrazničkami (14,5 %) a osvětlením (10,8 %).

3.2.3.2

V zemích jižní Evropy (v Itálii, Španělsku, Portugalsku, ve Slovinsku, na Maltě, v Řecku, na Kypru a na jihu Francie) je jedním z hlavních faktorů zvýšení spotřeby elektřiny rychlé šíření klimatizačních zařízení v obydlích s nízkým výkonem a nízkou účinností (chladicí výkon < 12 kW) (42) a jejich široké využívání v letních měsících.

3.2.3.3

Spotřeba elektřiny v klimatizačních zařízeních v obydlích, na něž se vztahuje směrnice 2002/31/SE, byla v roce 2005 odhadnuta průměrně na zhruba 7–10 TWh/rok v EU–25 (43). Nicméně je třeba zdůraznit, že 20 % spotřeby elektřiny v rodinách v Evropě připadá na trvale zapojené moderní multimediální vybavení, osobní počítače, tiskárny, scannery, modemy a nabíječky mobilních telefonů.

3.3.1

Japonsko se na světové spotřebě energie podílí přibližně 6 % a již dávno přijalo opatření – především v odvětví dopravy a stavebnictví – na snížení této spotřeby a emisí CO2, které s ní souvisejí, neboť oblast bydlení představuje zhruba 15 % celkové spotřeby.

3.3.2

V oblasti bydlení byly úspory primární energie odhadnuty přibližně na 28 %, snížení emisí CO2 na 34 % a úspory nákladů na energii dosažené díky opatřením na energetickou účinnost budov činily zhruba 41 % (44). Japonsko provedlo revizi předpisů o energetické účinnosti obytných budov (45) v roce 1999 a začlenilo do nich jak výkonnostní standardy, tak normativní omezení: cílem bylo, aby více než 50 % nových budov splňovalo normy.

3.3.3

Japonská metoda společného hodnocení konstrukcí a používaných domácích spotřebičů se vyznačuje následujícími charakteristikami:

3.3.4

V USA byly v souladu s kapitolami Mezinárodního kodexu o úsporách energie (IECC (46)) věnovanými bydlení již v roce 1987 stanoveny minimální normy účinnosti pro dvanáct typů domácích spotřebičů, z nichž vychází mnoho energetických kodexů ve Spojených státech.

3.3.5

Kontrola energetické účinnosti budov je v pravomoci jednotlivých států a často jednotlivých regionů, a to i po přijetí zákona o energiích v roce 2005 (EPACT (47)), který prostřednictvím zrychlených odpisů podporuje vlastníky obchodních staveb v uplatňování systémů energetické účinnosti za účelem snížení závislosti na fosilních palivech.

3.3.6

Model energetického kodexu (MEC) (48) vypracovaný na základě IECC v 80. letech je pravidelně aktualizován (naposledy v roce 2006) a je provázen programem Building Energy Codes Program amerického ministerstva energetiky, jehož cílem je podporovat stále lepší kodexy o energetické účinnosti budov a pomáhat jednotlivým státům federace při přijímání a uplatňování těchto kodexů, které jsou podrobovány pravidelné revizi s cílem:

3.3.7

V roce 2007 byl předložen návrh federálního zákona o energetické účinnosti budov (Energy Efficient Buildings Act), jehož cílem je:

3.3.8

Podle amerického ministerstva energetiky umožní komfortnější a účinnější nové budovy snížit náklady na chlazení a vytápění o 50 % a opatření na integraci kodexů energetické účinnosti budov vytvoří nová pracovní místa v oblasti stavebnictví, rekonstrukčních prací a vytápění.

4.1

Výbor se již několikrát vyjadřoval k potřebě značných a trvalých úspor energie prostřednictvím rozvoje technologií, výrobků a služeb s nízkou spotřebou energie a k potřebě změnit chování lidí tak, aby byla snížena spotřeba energie při zachování stejné kvality života.

4.2

Výbor uznává, že energetická účinnost značně přispívá k potřebě chránit klima a k podpoře závazků EU přijatých v Kjótu v oblasti snížení emisí, a doporučuje dále stupňovat úsilí zaměřené na spotřebitele.

4.3

Výbor se domnívá, že k podpoře úspory energie v budovách by bylo vhodné přikročit k důkladnému prozkoumání překážek, které bránily plnému provádění směrnice o energetické náročnosti budov, a alespoň stanovit přechodné období v délce přibližně 10 let, než bude certifikace povinná pro všechny stávající budovy, jež spadají do oblasti působnosti směrnice.

4.4

EHSV již v roce 2001 ve svém stanovisku k návrhu směrnice o energetické náročnosti budov stvrdil svoji podporu iniciativě Komise a jejímu záměru vypracovat společnou metodologii pro výpočet a stálé monitorování energetické účinnosti budov a mezi jiným zdůraznil, že vzhledem k mezinárodní konkurenci je důležité vyhnout se omezením, která jsou pro členské státy neúnosná, a neuvalovat na vlastníky, kteří pronajímají či obývají vlastní obydlí, zátěž neúměrnou jejich možnostem, neboť by to mohlo zmařit cíle směrnice a přimět občany odmítnout sjednocenou Evropu  (49).

4.5

Výbor považuje za důležité, aby eventuální rozšíření směrnice o energetické náročnosti budov zaručilo, že do ní bude začleněna analýza životního cyklu systému budov, aby se ukázal jeho dopad na cyklus uhlíku, což spotřebitelům a zákonodárným orgánům umožní získat jasnější obrázek o důsledcích produktů používaných ve stavebnictví z hlediska emisí uhlíku.

4.5.1

Případné rozšíření příslušných právních předpisů Společenství by vzhledem k tomu, že se odrazí na trhu a v nákladech, které nesou koneční spotřebitelé – ať již to jsou vlastníci či uživatelé, mělo být v každém případě podrobeno odpovídajícímu hodnocení dopadu.

4.5.2

Rovněž je třeba zajistit, aby opatření ke zlepšení tepelné izolace umožňovala dostatečnou výměnu vzduchu a vodní páry, bránila srážení vlhkosti a nepůsobila škody na stavbě, například nebyla příčinou tvorby plísní.

4.6

Jak již Výbor zdůraznil (50), opatření na podporu energetické účinnosti se značně mění v závislosti na místních podmínkách a dosavadních opatřeních, nicméně se zdá, že jejich vliv na vnitřní trh je jen mírný. Proto je v souladu se zásadou subsidiarity důležité, aby další opatření na úrovni Společenství přinesla skutečné výhody.

4.7

Postup certifikace musí být provázen veřejnými propagačními programy, aby byl zaručen rovný přístup k lepší energetické účinnosti, zejména v případě obytných budov postavených nebo spravovaných v rámci sociální politiky a politiky bydlení.

4.8

Pravidelná údržba kotlů, klimatizačních systémů a dalších systémů s alternativními zdroji energie kvalifikovanými pracovníky přispěje k udržování jejich správného provozu v souladu se specifikacemi výrobku, a tím se zajistí optimální výkon.

4.9

Na základě pozitivních zkušeností z některých členských států a vzhledem k výsledkům dosaženým v uplynulých letech při provádění významných politik Společenství tedy Výbor doporučuje některá opatření, jež by mohla být nápomocná při podporování energetické účinnosti obecně a v budovách konkrétně:

4.10

Výbor považuje za zásadní, aby byly pro koncové uživatele, kteří se přímo potýkají s problémy informovanosti a financování, rozvíjeny inovační metody: je nezbytné, aby vlastníci a uživatelé tato nová opatření Společenství nechápali jako novou daň, která se uvaluje na nejdůležitější statek, jako je dům.

4.11

Dodržování Kjótského protokolu a úspora energie se nesmí jevit jako pouhý přesun vysokých nákladů z průmyslových odvětví vyrábějících energii na koncové uživatele a na evropské občany.

4.12

V zájmu omezení zátěže a břemene pro jednotlivé vlastníky se Výbor domnívá, že bude-li to možné, měla by být certifikace provedena výběrově na vzorku bytů, což by zajistilo certifikaci platnou pro všechny byty v budově.

4.13

Vytvoření internetových stránek podporovaných Komisí a propojených s národními internetovými stránkami by mohlo být vhodným způsobem překonání právních, institucionálních, správních a technických překážek, které brání uživatelsky přátelskému přístupu koncových uživatelů.

4.14

Výbor považuje za důležité, aby řízením provozu vlastních budov byl dobrým příkladem energetické účinnosti. Připomíná vynikající příklad ze svého blízkého okolí v Bruselu, Renewable Energy House, který dokládá, že nákladově účinnými prostředky lze dosáhnout významných zlepšení ve stávajících budovách. V budovách Výboru již k některým zlepšením došlo, nyní se pracuje na certifikaci EMAS. Výbor nyní očekává další zprávu od správy, která by hodnotila dosavadní pokrok a uváděla možnosti dalšího zlepšení.