27.10.2007   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/1

1.

EHSV důrazně podporuje svá stanoviska k ústavní smlouvě ze dne 24. září 2003 (1), ze dne 28. října 2004 (2) a ze dne 17. května 2006 (3), jakož i své rozhodnutí ze 14. března 2007 k 50. výročí podepsání Římských smluv (4). Ve všech těchto stanoviscích se EHSV bezvýhradně postavil za konvenční metodu i za příslušný výsledek.

2.

EHSV i nadále podporuje tuto ústavní smlouvu, která se zásadně a pozitivně liší od všech institucionálních dokumentů, jež byly doposud na nejrůznějších mezivládních konferencích sepsány pro účely revize Římských smluv: vznikla za účasti vnitrostátních i evropských poslanců, systematicky shrnuje v jednom textu veškeré politicko-institucionální úpravy od založení Evropských společenství, zahrnuje ustanovení o nezbytných institucionálních a procedurálních reformách rozhodovacího systému Evropské unie, popisuje cíle, které má unie sledovat, uvádí hodnoty, na kterých má stavět své politiky, a kodifikuje základní práva, která musí respektovat a bránit.

3.

To vše bylo důvodem toho, proč byl návrh konventu pojmenován Smlouva o ústavě pro Evropu. Na základě četných nedorozumění v některých členských státech však narazilo označení „ústava“ na odpor. EHSV nemá námitek, aby smlouva dostala jiný název. Obsah je důležitější než název.

4.

Pro EHSV jakožto institucionální zastoupení organizované občanské společnosti jsou směrodatné pro trvalou podporu ústavní smlouvy následující důvody, přispívající k posílení demokratické legitimity Unie:

5.

EHSV připomíná, že hlavy států nebo vlád všech členských států, sjednocení v Evropské radě, s ústavní smlouvou souhlasili a 29. října 2004 ho v Římě slavnostně podepsali. V mezičase ústavní smlouvu ratifikovala také dvoutřetinová většina členských států, jejíž počet obyvatel představuje výraznou většinu občanů Evropské unie. EHSV proto trvá na tom, aby ústavní smlouva zůstala základem pro další jednání o řešení současné krize.

6.

EHSV podporuje německé předsednictví v jeho záměru předložit u příležitosti zasedání Evropské rady ve dnech 21. a 22. června tohoto roku plán další činnosti k řešení krize a vítá, že v Berlínském prohlášení z 25. března 2007 jsou jako vstup nové smlouvy v platnost stanoveny evropské volby v roce 2009.

7.

To znamená, že do konce roku 2007 musí krátká mezivládní konference schválit změny tohoto návrhu, které jsou nezbytné pro nastolení konsensu. V souladu s tím bude muset mandát této mezivládní konference přesně uvést oněch několik ustanovení, o kterých lze znovu jednat. Výsledek by členské státy měly ratifikovat v průběhu roku 2008.

8.

Nové jednání o smlouvě musí mít za výsledek, že bude zachován základ toho, na čem se usnesl Evropský konvent a co bylo následně jednomyslně schváleno hlavami států a vlád. K tomu patří především institucionální a procedurální novinky jakož i nová ustanovení zavazující k dodržování Listiny základních práv. To znamená: části I (cíle, instituce, struktura Unie), II (charta základních práv Unie) a IV (obecná a závěrečná ustanovení) musí být zachovány. Část III v zásadě obsahuje ustanovení platných smluv vztahující se k politikám Evropské unie a nemusí být bezpodmínečně součástí nové smlouvy; institucionální a procedurální ustanovení části III by se měla zařadit do části I.

9.

EHSV se do práce mezivládní konference aktivně zapojí. Trvá ale také na tom, aby organizacím občanské společnosti byla nehledě na pravděpodobně krátké trvání mezivládní konference a její omezený mandát dána možnost poradní spoluúčasti. EHSV je ochoten organizovat ve spolupráci s předsednictvím Rady příslušná informační a konzultační setkání. Může se při tom opřít o pozitivní zkušenosti, které získal během práce Evropského konventu při spolupráci s jeho předsednictvem a s Evropským parlamentem.

10.

Rychlé ukončení současné krize prostřednictvím přijetí smlouvy, která splňuje požadavky Unie čítající 27 členských států, je nezbytně nutné. Nové výzvy totiž nutí, aby se Evropská unie dohodla na nové politice a učinila dalekosáhlá rozhodnutí, především s ohledem na další vývoj evropského modelu společnosti, jejímž základním prvkem jsou služby obecného zájmu (SOZ), a posílení sociálního rozměru evropské integrace; zvládání negativních dopadů, které vyplývají z globalizace všech hospodářských, sociálních a kulturních vztahů; podporu hospodářského růstu a posílení konkurenceschopnosti; zvládání klimatických změn; zajištění zásobování energií; zvládání problémů spojených s přistěhovalectvím; potírání chudoby a sociálního vyloučení.