Zveřejnění žádosti podle čl. 6 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 510/2006 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin

(2007/C 279/09)

Toto zveřejnění uděluje právo vznést proti žádosti o zápis námitku podle článku 7 nařízení Rady (ES) č. 510/2006 (1). Vznesené námitky musí Komise obdržet do šesti měsíců od tohoto zveřejnění.

PŘEHLED

NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 510/2006 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin

„BRUSSELS GRONDWITLOOF“

č. ES: BE/PGI/005/0535/24.03.2006

CHOP ( ) CHZO ( X )

Tento přehled obsahuje hlavní údaje ze specifikace produktu.

1.   Příslušný orgán členského státu:

2.   Skupina žadatelů:

3.   Druh produktu:

Třída 1.6: zelenina, ovoce a obiloviny

4.   Specifikace:

(přehled požadavků podle čl. 4 odst. 2 nařízení (ES) č. 510/2006)

4.1   Název: „Brussels grondwitloof“

4.2   Popis: Názvem Brussels grondwitloof (bruselská čekanka) se rozumí čekankové puky získané rychlením kořenů Chicorium intybus L., var. foliosum Hegi (skupina plodin čekanka) z čeledi hvězdnicovitých – Asteraceae (ex Compositae). Pro její pěstování je příznačné to, že se využívají výhradně homozygotní (nehybridní) odrůdy a rychlení puků probíhá v půdě pod další krycí vrstvou. Díky této krycí vrstvě roste puk ve vyváženém a chráněném prostředí, což prospívá jeho křehkosti a struktuře listů. Bruselská čekanka se vyznačuje pevnými a tenkými zašpičatělými puky sestávajícími z křehkých čerstvých a přirozeně lesklých listů jemné struktury (bez chloupků). Je charakteristická vyváženou hořkosladkou chutí.

4.3   Zeměpisná oblast: Rychlení čekanky probíhá v oblasti, která zahrnuje: celé území provincie Vlaams-Brabant, v regionu Brussels Hoofdstedelijk gewest (oblast hlavního města Bruselu) nižší územně správní jednotky Neder-Over-Heembeek a Haren, jakož i obce Anderlecht, Ganshoren, Jette, Evere, Schaarbeek, Sint-Lambrechts-Woluwe a Sint-Pieters-Woluwe; dále obce Sint-Amands, Puurs, Willebroek, Mechelen, Bonheiden, Putte, Heist-op-den-Berg, Hulshout, Herselt a Laakdal v provincii Antwerpen, jakož i obce Geraardsbergen, Ninove, Denderleeuw, Aalst, Lebbeke, Buggenhout, Erpe-Mere, Haaltert, Herzele, Lede, Oosterzele, Sint-Lievens-Houtem a Wetteren v provincii Oost-Vlaanderen.

4.4   Důkaz původu: Každý pěstitel bruselské čekanky se musí každoročně zapsat do rejstříku skupiny žadatelů Brussels grondwitloof vzw. Uvedený rejstřík se předloží příslušnému kontrolnímu orgánu. Na každém balení je uvedeno označení, jež je opatřeno jménem pěstitele nebo názvem podniku, jakož i číslem. Toto číslo je součástí systému průběžného číslování, kterým je společně se zápisem podniku do rejstříku zajištěna dohledatelnost produktu. Číslo lze nahradit i jiným označením (například čárový kód), pokud dokáže z hlediska dohledatelnosti poskytnout alespoň stejné záruky. V zájmu zajištění jakosti, dohledatelnosti a kontroly je třeba třídění, balení a označování bruselské čekanky provádět v pěstitelském podniku nebo na jiném místě za přímého dohledu pěstitele nebo jeho zástupce. Výslovně je vyloučeno, aby balení a/nebo označování prováděli obchodníci (zprostředkovatelé).

Balení a označování v podniku či za přímého dohledu pěstitele nebo jeho zástupce má za cíl zaručit původ produktu a zajistit jeho kontrolu. Sdružení producentů hodlá předcházet tomu, aby čekanka bez kontroly původu byla zabalena, označena a uvedena na trh jako „Brusssels grondwitloof“. Odbyt bruselské čekanky je zajišťován tradičními prodejními cestami pro zeleninu a ovoce; prostřednictvím velkoobchodu a maloobchodu, burz a jiných forem spolupráce. Již dnes však existuje významný rozdíl v cenách za bruselskou čekanku a za čekanku, která byla vypěstována hydroponicky. Tato skutečnost může podněcovat k trestnému a podvodnému jednání, což může poškodit dobrou pověst bruselské čekanky.

Z hlediska zachování jakosti je navíc záhodno, aby mezi sklizní a balením uběhla jen krátká doba, neboť právě to je v zájmu konečné jakosti čekanky. Na jakosti čekanky, jejíž puky se rychlí v půdě a jsou natolik křehké, že se snadno poškodí, se nepříznivě projeví častá manipulace.

4.5   Způsob produkce: Bruselská čekanka je zeleninou, která se pěstuje ve dvou fázích: nejdříve se vypěstují kořeny a poté následuje proces rychlení.

Kořeny vyrostou na poli v průběhu léta. Výsev semen vlastních nebo zakoupených odrůd šlechtitelského materiálu se provádí zhruba v květnu. Pečlivým výsevem a jednocením se dosáhne toho, že všechny rostliny mají stejný prostor k růstu, a následně se sklidí stejné kořeny střední tloušťky. Tato skutečnost má velký význam pro to, aby se vytvořily stejnorodé puky vysoké jakosti. Na podzim, ještě předtím, než přijdou silné mrazy, se kořeny čekanek sklidí a odříznou se jim listy. Při tomto postupu je však třeba na kořenech ponechat řapík v délce 2 až 3 cm, aby nedošlo k poškození vegetačního vrcholu, ze kterého vyroste čekankový puk. Při pěstování kořenů se v co největší míře používají integrované metody a ekologické postupy.

Při rychlení se kořeny ve svislé poloze vloží mírně šikmo vedle sebe do záhonů a přikryjí se vrstvou drobtovité zeminy o tloušťce 5 až 20 cm. Tento postup lze provést venku i v uzavřených prostorách určených k pěstování čekanky. Z nevytápěných venkovních záhonů se puky mohou sklízet brzy na jaře (v období březen až duben). Pozdější sklizně lze docílit výběrem zvláště pozdních odrůd nebo prostřednictvím pěstitelských postupů zajišťujících pomalejší působení jarního tepla na zakryté kořeny. Pokud se půda vytápí (prostřednictvím tradičních ohřívačů, centrálního vytápění, atd.), je možné sklizeň posunout na požadované období. K tomuto účelu je ovšem třeba využít odrůdy uzpůsobené dané době sklizně (rané, polorané, zimní, polopozdní, pozdní). Sklizeň připadá na období zhruba tři týdny po prohřátí půdy. Během rychlení jsou záhony chráněny proti povětrnostním vlivům (mj. srážkám, větru, světlu a chladu) pomocí zakrytí.

Při sklizni se sklidí puky najednou z celého záhonu. Tento postup je nezbytný v zájmu optimální jakosti konečného produktu. Během sklizně se oddělí puk od kořenu a následuje jeho čištění.

Při sklizni se vyberou kořeny určené k pěstování čekanky na semeno. K tomuto účelu se na základě kritérií stanovených ve specifikaci vybírají nejlepší kombinace kořenu a puku. Vybrané kořeny na semena se uschovají do vysazení brzy na jaře. Po vysazení vyrostou z kořenů semenné rostliny, které se v srpnu odříznou, svážou a nechají se dozrát v kupkách. Jakmile tyto rostliny dozrají, vytřesou se z nich semena, která se dále čistí a třídí pro účely dalšího pěstování.

4.6   Souvislost: Vznik tradičního pěstování bruselské čekanky je dán kombinací přírodních, historických a lidských činitelů.

S bruselskou čekankou se pojí bohatá historie a tradice. Uvnitř a vně mokřadů dnešního Brusselse Kleine Ring (Malého bruselského okruhu) – což byly někdejší městské hradby – pěstovali až do počátku 19. století zeleninu zelináři, kterým se říkalo „boerkozen“. Ti pěstovali z tlustých kořenů mimo jiné takzvaný „capucienenbaard“ (vous kapucínů) a časem se zaměřili na zlepšení prvního výhonku. Tímto způsobem se z bruselského vousu kapucínů automaticky vyvinuly dnešní čekankové puky.

Kolébkou pěstování čekanky je Schaarbeek. Na rozvoji jejího pěstování se významnou měrou podílela místní botanická zahrada a její zahradník pan Bresiers. Kolem roku 1870 se čekanka pěstovala jen ve Schaarbeeku a sousední obci Evere. V následujících desetiletích se ovšem pěstování rozšířilo i do sousedních obcí, zatímco v Schaarbeeku a v Sint-Lambrechts-Woluwe došlo k určitému útlumu. Nový obor, pěstování čekanky, doznal výrazného nárůstu a rychlení puků se rozšířilo na zeměpisnou oblast, která je blíže určena v bodu 4.2.

V zájmu lepší organizace odbytu a vývozu se pěstitelé čekanky sdružovali do „čekankových syndikátů“. Tato sdružení se zabývala odbytem čekanky na vzdálenějších trzích doma i v zahraničí. Již v roce 1862 se čekanka vyvezla do Paříže a od roku 1872 již vývoz probíhal pravidelně. V následujících desetiletích se z čekanky stal nejvýznamnější produkt belgického vývozu v odvětví zeleniny.

V roce 1973 byla v Nizozemsku poprvé prodána čekanka, která byla rychlena hydroponicky. Byl tak zahájen prudký rozvoj hydroponie, což vedlo k tomu, že rychlení čekankových puků v půdě se dostalo na okraj zájmu. Zatímco v roce 1973 existovalo v tehdejší provincii Brabant zhruba 2 400 podniků s roční produkcí čekanky o objemu přibližně 100 000 až 120 000 tun, v současné době v provincii Vlaams-Brabant působí dosud zhruba 330 podniků zaměřených na produkci čekanky a celková belgická produkce čekanky činí přibližně 12 000 tun.

Z hlediska složení půdy jde o hlinitopísčité a lehké hlinité půdy, což jsou typy půdy, které v dané oblasti převažují. Jsou optimální půdou pro použití jako krycí vrstva při rychlení čekanky. Je-li jako krycí vrstva použita písčitá půda, vyznačuje se brzy po vyschnutí prašností, díky níž dochází ke znečištění puků, a křemenná zrna tohoto typu půdy způsobují oděry epidermu puků, což má za následek jejich zčervenání a zhoršení jakosti. Těžké půdy mají nedostatečnou drobtovitost, aby mohly být dobrou krycí vrstvou, a zadržují nadbytečnou vlhkost, což může způsobovat nežádoucí tvarování puků a hnilobu.

Pěstování semen, kořenů a rychlení puků bruselské čekanky vyžaduje značné odborné znalosti a dovednosti pěstitelů, jež jsou blíže uvedeny v bodě 4.5. Půda, v níž dochází k rychlení puků, musí z hlediska své struktury a složení splňovat velmi vysoké požadavky. V zájmu optimálního prostředí k rychlení musí pěstitel na půdě odpovídajícího složení uplatňovat nezbytné pěstitelské postupy (například zlepšování půdy a hnojení, hluboká orba, kontrola hladiny spodní vody, …).

Pěstování čekanky se stalo v dané zeměpisné oblasti důležitým činitelem nejen hospodářského, ale i společenského rozvoje. Ovlivnilo mnoha způsoby společenský život, ať již jde o pořádání místních čekankových bálů s volbou čekankové královny krásy „Miss Witloof“ či organizaci průvodů a přehlídek, jichž se účastní „čekankoví obři“ .

4.7   Kontrolní subjekt:

4.8   Označování: Produkt určený ke spotřebě musí být opatřen kontrolním označením, na kterém je uveden název „Brussels grondwitloof“, jméno pěstitele, údaj související s dohledatelností produktu a evropský symbol CHZO.

(1)  Úř. věst. L 93, 31.3.2006, s. 12.